1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 31. prosince 1908.
Praha
4
article
Ma ranní a večerní liety
předplácí sa
v Praze v administracio
na měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsie
na čtvrt lota : . . . 7 K 50
ve filišlkách
na měsíe. . . . . . 2 K 30h
Poštou
na měsle.
na čtvrt leta . . . . 9 K. 60
s dvojí zásilkou
na měsie. . .
Ba čtyrt ieta : . k ao
Praha
5
article
Pan dr. Kramář hledá vinníka
neúspěchů positivní politiky.
Pan dr. Kramář hledá vinníka
neúspěchů positivní politiky.
Pan dr K. Kramář není spokojen s na
ším vanočním článkem. Tónem neobyčejně
podrážděným odpovidá na článek náš v dneš-
ním čísle časopisu »Den«. Podrážděnost jeho
jest vysvětlitelna, neboť positivní politiku jím
zahájenou stíha neůspěch za neúspěchema
nespokojeností v naší veřejnosti přibývá
Místo, aby p. dr. Kramář uvažoval klidně
věcně o příčinách těchto neúspěchů, hledá
vinnika jednou u radíkálů, jednou u národ-
ních dělníků a dnes, jako již dříve byl uči-
nil, obviňuje »Národní Listy«. Era positivní
politiky blízí se ke konci a žalostné jsou
spousty, jež v našem národě způsobila. Roz
tříštěna jest veřejnost a rozbit jest jednotný
postup české delegace na radě řišské ! Máme
sice o několik ministrů v. v. více, avšak za
jejich úřadování nedocílili jsme ni jediného
věcného a vážného úspěchu.
A to že dle dra. Kramáře zavinily »Ná
rodní Listy«?
Kdo pak vyjednával s vládou o kře
slech ministerských, kdo vedl českou politiku
ve Vidni ?
Kdo změnil vzdor varování »Národníc
Listů« taktický postup strany ?
Kdo způsobii osudné odchýlení se strany
od zásad dra. Julia Grégra?
»Národní Listy« varovaly, »Národní
Listy« poukazovaly na nebezpečí, hrozíeí
straně i našemu národu.
Vzdor varování dospěla strana ke kon
cům, jichž list náš ji chtěl uchranit. Obavy
a předpovědi naše se splnily.
»Vlast je v nebezpečí!« Tak
nadejsal ironicky p. dr. Kramář svůj článek.
doktor
Kramář
K Kramář
Era
Roza
Ná
Grégr
6
article
Bohužel, není to ironií, nýbrž smutnou prav-
dou. Což schází vedoucím politikům smysí
pro poznání této skutečnosti? Což scház
p. dru. Kramářovi smysl pro politickou si
tuaci, že místo aby hleděl napravit, co jeho
nešťastný obrat zavinil, hledá vinníka, kde
ho není a obživuje spory, v nichž zkušenosti
do dnešního dne daly za pravdu »Národním
Listům« l?
V posledním dnu v roce, jenž uplynul
ve znamení positivní politiky, jsme nucení
znovu hájit své stanovisko! Účiníme tak
dobře vědouce, že i poslední dny » positivní
politiky« se blíží, a v přesvědčení, že v no-
vém roce musí nastat a nastane zdravá
reskce v našem lidu, jež povede k novému
soustředění českých sil a k nové sebevědo
mější a pevnější české politice.
Pan dr. Kramář nám nemůže zapome
nout, že proti jeho taktice jsme se dovolá
vali programu a taktických usnesení strany
Avšak dovolávat se programu strany, dovo
lávat se výroků vynikajících příslušníků
strany, stavět úkol a poslání strany svobo-
d myslné na oči těm, kdož na obě zapomněl
a místo politiky jasných cílů dělají poliliku
nálady — to není »byro krati cká politika
podle archivu a podle »Voraklů«, jak praví
p dr. Kramář — nýbrž jest to politika, již
nám velí provádět naše svědomí listu, jenž
úzce byl spojen s »bgvalou mladočeskou
stranou«, stranou bratří Grégrů, Jos. Baraka
dra. K. Sladkovského, dra. Kučery, prof
Tilšra a jiných, jenž však nikterak nechce
nésti spoluvinu na nezdařených politických
pokusech všemi směry p. dra. K. Kramáře
et consortes.
Jest směšné předhazovat »Nár. Listůme
»že vždycky něco jiného chtěly, nežli strana,
Kramář
doktor
Grégr
Jos
Barak
K Sladkovský
Kučera
Tilšr
K Kramář
7
article
neboť celý politický svět český ví, že právě
ten, jenž nám činí tuto výčitku, vždycky
něco jiného chtěl, nežli strana,
že nikdy se nevázal programem strany a že
velmi často jednal proti usnesením strany
»Narodní Listy« právě vždycky žádaly
1. politický postup národní strany svobodo-
myslné ve smyslu jejího programu, 2. vykoná.
vání usnesení strany.
O věcech těch bylo již dosti napsáno.
stanovisko »Nár. Listů« bylo dosti objasněno
i odůvodněno a nebudeme se znovu obírat
fakty, jež by na konec nazval p. dr. K
Kramář »kopperdeckou«, ničeho nedokázav
ničeho neodůvodniv.
Ne »podpora« »Národních Listů« —
ale ponížený způsob, jakým se choval vždy
dr. Kramář ku představitelům vládní moc
a nabubřelý způsob, jakým odbýval každé
sebevědomější vystoupení v Čechách a po-
věstné skokanství — zabilo narodní stranu
svobodomyslnou.
Jest podivuhodné, kde se béře ve vůdci.
jenž všecko prohrál, toto sebevědomí !?
Či doufa snad, že bruskním chováním
své politické odpůrce umičí?
doktor
Kramář
Čechy
národní strana svoboda
8
article
To je ta nejnevhodnější methoda!
Chce-li p dr Kramář zachovati politicky
sebe, chce-li zachrániti zbytky mladočeské
strany, pak musí nejprve naučiti se trochu
skromnosti, musí podrobiti politické ne
úspěchy strany a své vlastní přisné kritice.
musí se vrátit k minulosti strany, musí na-
hlédnouti do sarchivů«, aby seznal, že
každému neůspěchu předcházela politická
chyba — ať to bylo zapření programu, ne-
dodržení usnesení strany anebo zvučnými
frásemi vyhlášené opusiční heslo — jež
málo dnech padlo pod stůl — a na místě
boje zvolena dohoda s vládou — ovšem bez
jakéhokoliv úspěchu pro českou věc
Potom, až prozkouma p. dr Kramář
touto methodou přičiny úpadku mladočeske
strany, až se odhodlá nestranně soudit o
udalostech i jednotliveích v nár. straně svo-
bodomyslné, přidrzí li se »pravdy, pocti-
vosti a loyalnosti«, odvolá zajisté včerejší
svůj výrok, že »Národní Listy« zavinily úpa-
dek mladočeské strany.
9
article
Pro dnešek na toto podezření odpoví
dáme následujícím: »Národní Listy« vždy
hájily a dosud stejně hájí program národn
strany svobodomyslné, hajt stanoviško státo
právní a soudí, jako vždy soudily a jako
s nimi dříve soúdila strana, že největším
neštěstím pro náš národ jest duali sm us
jímž v Translajtauii vydáni byli Slované na
pospas Maďarům, v Čislajtanii Nemcům —
a proto že jest třeba vždy a stale bojovati
proti dualismu a že konečným cílem české
politiky musí býti porážka dualismu, porážka
sy-tému germanisačního a maďarisačního
Od tohoto buje však strana mladočeská pod
vedením dra. Kramaře upustila.
»Národní Listy« pevně věří v dosažitel
nost statního práva českého a jsou tak
souhlase se zakladateli mladočeské strany —
avšak nynějším vůdcům mladočeské strany
jest státní právo pouze lesklou frasí, již
možno sice zdůrazňovati v programech —
ale v jejíž uskutečnitelnost nikdo z nich
nevěříl
»Národní Listy« hájily vždy a hájí
stejně myšlenku svobody a z toho důvodu
žádaly všeobecné rovné hlasova
právo a trvaly na tom, že ve příčině rov
nosti se nema činit žadných ústupků, jelikož
bude li přijato nerovné všeobecné hlaso-
vací právo, není na dlouhá a dlouhá léta
naděje, že se nespravedinost napraví —
kdežto uskutečnění všeob. hlasovacího práva
není možno odkládat, protože nátlak širo
kých vrstev stále usilovněji bude naléhat na
jeho provedení. »Nár. Listy« tušily, že k usku
tečnění všeobecného hlasovacího práva dojíti
musí a proto soudily, že jest lépe čekat
dočkat se spravedlivého rovného hlasovacího
práva, nežli přijímat dohodou návrh nespra-
vedlivý, obsahující právo nerovné. Hajily
tedy »Nár. Listy« stanovisko strany a kdož
uzavřeli kompromis, toto stanovisko i usne-
sení strany opusti li.
Slovan
Maďar
10
article
Podobně jest tomu s požadavkem dvojja
zvěnosti a s jinými a jinými programovými po
žadavky strany. Pokud se týče nynějšího sta
noviska p dra. K. Kramáře v jazykové otázce.
tu zajisté žádného příslušníka národní strany
svobodomyslně, jenž sledoval její postup
letech 90tých není tajno, že v době té by
nebyl mohl dr. Kramář toto své stanovisko
hájit — bez nebezpečí konfli ktu se stranou,
jenž by byl zajisté skončil pro dra. Kramaře
— osudně.
Pan dr. Kramář má pravdu, že jsm
ve fundamentalkách ve mnohém v jazykove
otazce ustupovali — ale nesmí při tom pře-
hližet, co ve příčině naší samo statnosti ná
rodní nám fundamentálky dávaly. Za tyt
výhody bychom i dnes mnohý mohli učini
ústupek — ale dělat tyto ústupky pro nid
za nic, vyhovovat požadavkům Němců —
není ani politikou rozumnou, ani m l a do-
českou.
Nebudeme dalšími doklady dokazovat.
že »Nár. Listy« něupustily od hajení pro
gramu a že hájily stranu tak dlouho, doku
to mohly se svým politickým přesvědčením
srovnat a jestliže p. dr. Kramaf se dnes tét
činnosti našeho listu posmívá, nazývaje ji
»věčně velkým vlasteneckým buhnem«, pak
posměšek ten nemůže nás urazít, nebot
funkce bubeníka, jenž doprovazí prapor
pluku, jest funkcí čestnou a nezapíráme, že
prapor strany jsme vždy věrně doprovázel
i v bojích nejtěžších a neustávali jsme bur-
covat české svědomí i svédomí strany »bub
nováním«, jemnz se dr. Kramář směje; ne
uráží nás jeho smích, neboť jsme si vědomi
že jak povinnost nám kázala setrvali jsme
v boji při praporu — jejž mladočeský plul
v čele s drem Kramářem opustil.
K Kramář
Kramář
doktor
Němec
Kramaf
11
article
Skutkv mluvíl
Nr jedjným skutkem dosud nebylo pro
kázáno, že by »positivní politi kae
s takovou vervou zahájená drem Kramářem
byla tou správnou cestou.
Přinesla nám jen samé zklamání
skončí naprosto bezů pěšně, jako všecky po
litické pukusy dra. Kramáře. Co jsme vy
slechli slibů, kolik nám bylo předneseno zn
ručených požadavků, z nichž ani jedin
nebyl splněn! Pan dr. Kramář vždy by
špatně informován a špatně jest též infor
mován nyní, kdy po neúspěších své politiky.
po úpadku strany, stoje nad jejími troskami
obviňuje náš list, že jest příčinou pádu
strany. Pan dr Kramář zmizi jako politický
vůdce, zmizejí s ním jeho společníci, bývali
i nynější ministři, císařští radové atd —
ale »Národní Listy« zde zůstanou a nepře-
stanou burcovat a budit ospalé k boji za
naše práva, zůstanou zde proto, že zůstaly
věrny svému poslání i praporu strany —
jejž dr. Kramář se svými politickými prátel
opustil pro »fatu morganu«.
doktor
Kramář
12
article
Katastrofa
Katastrofa
Rozsah hrozné katastrořy, která stihla dvě
kvetoucí provineie italské, obrátila celá měsl
v rozvaliny a vyžádala si za oběť mnoho tisíe
lidských živolů, nelze posud přesně určiti, ale
jisto jest, že pohroma tato náleží k největším
jež nastaly od paměti lidské.
Zprávy o počtu zahynulých kolisají mezi
50 000 a 150 000, ba dopisovatel »New-York-
Heraldu« mluví dokonce o 200 000 mrtvých,
počet ten zdá se však přehnaným, hledě již
k počtu obyvalelstva postižených míst. Patrně
uprchiíci v prvním zděšení vy líčili události ještě
hrozněji, než ve skulečnosti byly.
Hned po prvních zprávách o katastrofá za-
hájena rozráhtá pomocná akce a celý civiliso-
vaný svět projevuje své účastenství.
Messina v ssutinách.
Z Říma, 30. prosince. V Messině stojí
několik jen budov, tak zejména facada radniee
a hoelu »Tricarmia«, jehožto vnitřek jest zboren
villa »Sandersnn«, v níž bydlival císar Vilém
jest také zničena. Ulice messinské poskyluj
smutný obraz. Jsou přeplněny zohavenými mrtvo-
lami. Vsude se ozývá nářek a pláč. Jest ne
možno nešťastníkům pomoci. Kohik lidí zahynulo
v Messině, bude lze zjistiti teprve až bude
uklizen veškerý rum.
Vilém
NewYorkHerald
Messina
Řím
13
article
Odehrávají se scény, jak svého času v San
Francisku. Zástupy luzy prohleda
vají ssutiny drancnjlce a kra
douce, proto vyslán do Messiny
generál, kterémuž uloženo, b
zjednal pořádek, třebas i z bra-
ně mi.
Z Paříže, 30. prosince. V hotelu »Tr-
carnia« v Messmě zahynulo 160 osob, mezi
nimi 90 Angličsnů a 30 Němců, Mezi témito
bylo několik osob, jež nalezaly se na cesté sva-
tebnl.
San Francisko
Messina
Paříž
30 Němec
Angličsn
14
article
Z Říma, 30 prosince Většina obyvatelstva
messinského uzavřena byla v domech v době
neštésti. Tyto však se nad nešťastníky sesuly
Ulice proměnily se ihined v rumiště, přes které
nemohli zděšením šllení lidé přelézti. Cela
posádka města Messiny v kasár-
nách zahynula. Skoro nikdo ne
unikl z domu.
z Řima, 30. prosince. (K. k.) »Ciornale d
S cilia« sdéluje: Správce fllálky »Agenzia Ste-
Iani« v Messiné, novinár Valore, stal se oběi
katastroty. O poslancích Folcim a Oriolesu,
jakož i o bývalém puslancí Uve není zpráv
Jistý pán, jmenem Fritz Roberto, je n
jediný z celé své rodiny zůstal n
živu, spáchal sebevraždu. Od po
slance de Felice došel do Catanie tento
telegram z Messiny: »Organisujte eskadry dobro-
volníků, pošlete potraviny, lidé z mír aj
zde hlady. Četné osoby, katastrofu přeživšl
odcházejí do Catsnie. Přijměte je s bratrskou
láskou. Nedpstává-li se bytů, ubytujte je u rodin
Každa rod na v Catenii jest povinna přijmout
k sobě rodinu z Messmny.«
List »Orae sděluje: Včera večer na-
stal opětný otřes země, jenž byl po-
citěn v Palermu a v Messině. Po-
slední, kdož katastrofu přežili,
prchali ustrašeně z Messiny. Munici-
pální budova messinská, jakož i hotel »Belve-
der«, stály včera večer ještě v plamenech.
Z Ali, 30. prosince. Celý zdejší pensioná
jeptišek jest zasypán. Veskeré mladé dámy po-
chovány v ssulinách. Počet čelných osob, kter
zahynuly v Messině, jest ohromný. Krom
aretbiskupa a kvestora zahynul
Ian
Folci
Orioles
Fritz Roberta
Felice
Al
Řím
Messina
Messiný
Catania
Palermo
Řim
15
article
V drobném prodejie
ranní čiato o sobě . . sn 8 h
vočerni . . . . . . . 4 h
Ve iliálkách na venkově
ranní cislo . . . . . .
vučerní . . . . . . . . 5 h
lnseráty
plati se hotové napřed
Předplocení a insorty přiůmá
zdministrace v Marianské nl., J.
Tam nacházeji se též
redakce, tiskárna a ax, sdice
„Národních Listů“
Rukopísy se nevraceji
16
article
v jižní Rtalil.
také poslanec Mikuláš Fulei s ce-
lou rodinou. Rovněž jeho bratr Ludvík,
který jest také poslancem, hledá polosilen
mrtvoly svých drahých.
z Říma, 30. prosince. »Tribuna« ozna-
muje, že počet raněných v Messiv ě je
nesmírný. Většina jich nezůstane na
živu, poněvadž nemohli býti v ča
vytaženi z trosek. Výbuchem plynárny
a požáry katastrofa dovršena. V semináři vyko-
páno dosud 100 mrtvol, 100 jiných ještě jes
za sypáno.
Z Londýna, 30. prosince. Zde chovají
obavy, že veliká společnost anglických turisto
v hotelu »Trinaeria« v Messiné zahynula. Ame-
rický konsulát v Messině jest sbořen, konsula
jeho choť zabiti. Čelní Američané, kleří meškali
v poslední době v Messině, nejepiše nalezají
se mezi mrivými, mezi nimi generá! Gal
a novelista HIrowbridge.
Z Říma, 30. prosince. Dáma, která prchla
z Messiny do Palerma, vypravuje: »Všichni
jsme spali. Najednou počala lože kolísati, pak
zdi. Okna popraskala, zdi se bořily, vyskočila
jsem v košili ze světnice. Jeden z mých bratří
mne snesl po schodech a táhl mě za sebou.
Sotva byli jsme na ulici, sřitil se dům. Hromový
nukot zavz el pod námi v kolisající zemi.
Všude padaly domy za hrozného třesku Byla
to seéna pekelná. Pojednou udál se hrozný vý-
buch. Plynárna vylitla do povětří. Pak nastalo
kolem nás temno. Zem se pohybuje. Lidé, kteří
jako sílení vyběhli, běží do přístavu. Bězeli
jsme, an studený dešť na naše těla, skoro úplně
nahá, padal, klopýtali jsme přes hromadu tro-
sek, přes raněné a mrivé. Moji bratři mé opět
vytáhli, volajíce: jen dál, jen dál. Pak pojed-
nou staly se ulice kluzkými. Padali jsme po
kolena do bahna, které zůstavil příliv. Nemohla
jsem dál, omdlela jsem. Jak jsem se dostala na
loď, nevím. Můj ty bože, jaká to byla strasná
noc. Kde jsou moji bratti, kde jsou me
sestry ?
Fulei
Ludvík
Američan
Gal
HIrowbridge
bůh
Řím
Londýn
Messina
Palermo
anglický turista
17
article
Řádění luzy.
z Říma 30. prosince. Vězňů, kteří prchli
ze zaláře v Mesatně, jest 276. K tém přidru-
žilo se 300 prostitutek, které prchly z robutá-
ren. Tito lidé společně s městskou luzou te-
rorisují celé město a stéžují všechay
práce zachranné. Vojáci zastřelili četné dranco-
vače.
Změny mořské půdy.
Z Říma, 30 prosince. V úžiné messinské
křižují torpédové čluny, jež zjistily, že p ů d
mořská úplně se změnila. Paropl av-
ba jesttim velmi stížena a nebez-
pečna, zejmena v noci, ježto mno-
ho majáků se sesulo.
Zkáza Reggia di Calabria.
Z Berlina, 30. prosince. Z Reggia se tele-
grafuje: Město bylo v klidný spá-
nek ponořeno. Najednou bylo sly-
šeti jako hukot neviditelných děl
a moře vniklo do města a celé za-
plavilo. Ulice počaly se sesou-
vati a dílo zkázy vykonáno v ně-
kolika minutác h.
z Říma, 30 prosince. (K. k.) »Tribuna«
sděluje z Monteleone: Ihned po zemětřesení
přikvačily mořské vlny na Reggro
a zaplavily celou část města až
po Corso Caribaldi. Domy byly
až do prvého poschodí zaplaveny.
Všechny olivové zahrady byly
vlnami spláchnuty do moře. Účinek
Řím
Reggio di Calabria
Berlín
Reggio
Dom
corsa Caribaldi
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
KAREL VETTEn
VETTEn
21
article
Mezi dramatickými útvary moderní scény
vyskytl se od nedávna nový zjev: — je to
revue. Veliké město baví se jí už po několik
let; u nas byla až dosud neznáma. Jméno
samo zamihlo se mi kdysi v knize divadelníel
referátů Th. Gautiera (L'histoire du theatre ro
mantique), ale pochybují, že by revue, jeji
jméno zapisuje francouzský romantik bez ja
kékoliv poznámky, byla již divadlu předešlé ge
nerace tim; čím je revue dnes.
Dnešní revue je skutečnou obludou drama-
tickou, která nemá naprosto žádných literárníel
nároků. Není v ní dramatické muskulatury; není
v ní počátku, není v ní konce, není v ní krisi
neni v ni povah, které by se rozvijely aneb
degradovaly. Není v ní žádného děje, ale nen
v ní také žádného přediva psychologického.
Není v ní vůbec logiky. Je pouhou formou ber
jádra, formou baňální a křiklavou. Její genea-
logie sahá k feerii a baletu. Po nich zdedile
hlavní svůj znak silný dech rozpálené smysl-
nosti. Ale smysl pro seénickou souvislost a pr
styl nezdědila. Nedostatek stylu je právě typi-
ckým přiznakem revue. A chceme-li mluviii
o jakési vnitfní, psychické tradici její, pak už
musíme citovati zubožený repertoir kabaretů
a music hallů. Žijeť jen z lokálních událostí. Lo-
kální narážky tvorí jedinou její náplň. A t
brzo zvětrá. Proto má revue život libely.
Gautier
Lo
L ' histoire
22
article
Ale nevadí. O novou revui není nikdy
nouze. S obnošeným kostumem odloží se vy-
šeptalé slovo a nahradí novým. Revne snese
záplat na tucty. Figurky, situace a nápěvy bývají
ve všech revuích stejně. A na slově mnoho ne-
záleží. Hlavní atírakcí revue jsou „hezké ženy“.
(Pojem je ovšem velmí relativní.) Celé massy
hezkých žen. Karakteristická jsou slova „roz-
tomilého ředitele Chateletu“, oitovaná letoe
v zimě pařížskými žurnály: „Hru? Ach, tu se-
ženeme v poslední chvíli— ale o hezké ženy
běží. Těch je nám zapotřebí přede vším !“
„Hezké ženy“ tvoří tedy vlastní, opravdo-
vou náplň revuí. Je nutno, aby měly hezk
nohy — ale tančit nemusí. Divák revuí si ne
žádá umění tance.
23
article
Miluje volné, stejnoměcné pohyby velikýel
mass. Ženy tanočnice deřilují před ním v řa-
dách, staví se v šiky, hromadně recitují, zpi
vají, pokřikují a výskají, při čemž noustávaj
pohybovatí rukou, nohou nebo šijí — stejno
měré a bez přestávky. Na scéně panuje z pra
vidla klidné vlnění těl, dráždivější a smyslnějš
divokých tanců, posilované rhytmickou hudbou
oslnivými světly a výstředními kostýmy. Ženy
tanočnice se převlékají za večor nesčetnékráte
Revue je hrou množství. Jedinci připadai
pouze úlohy opisodické. Jsou to většinou známé
postavy z ulice a z veřejného života. Mihnou
se na scéně jednou za celý večer a více se ne
vracejí. Stále noví a noví lidé hrnou se na je-
viště, aby vás seznamovali se svými přiběhy
lokální barvy formou kupletů, soliloquií a dia-
logů. Většina těchto „typů“ vrací se ve všeci
revuích. V Paříži stala se nepostrádafelnou dvo-
jice Negra a Angličanky. Jsou to racové extré
my — a mají patrně rozdrážditi zvláštní pikant
ní příchutí smysly Francouze. Jedině dvě osoby
procházejí hrou od počátku až do konce —
kmutři revue (Compěre et comměre.) Dva milenci
Aneb lépe řečeno dva lidé kteří mají poměr(nebot
o erotickém lyrismu nemají ani zdání). Jet
z pravidla křepký světák se svojí maitresou, ne-
věrná žena s druhem svých flirtů (tato dvojice
již je řids!), nejnověji zasnoubená již subreta,
s někým, kdo rozhodně není její ženichem a
kdo má peněz na zbyt. Jim připudá důležitá
úloha — uvésti scénické zlomky v jakýs takýs
celek. Prolo se procházejí po prknech, sotva
se opona zvedne, kommentují příběhy na scéně,
zastavují kolemjdouci, vyslýchají trpělivě jejich
osudy a upadají ve sny, aby tak poskyuli režii
skvělou příležitost k netušeným zázrakům see-
nickým.
Francouz
Compěre
Jim
Paříž
Angličanka
24
article
Výprava je neobyčejně nákladná. Převyšuje
Výprava je neobyčejně nákladná. Převyšuje
rozmanitostí a bohatstvím vše, co dosud po-
skytl balet nebo ferie. Ale neni v ní žádnéh
slohu. Je banální a naprosto bezmyšlenkovitá.
Řídí se jediným hlediskem: podrážditi smysl-
nost obecenstva. (Foyery divadel, v nichž se re-
vue inseenují, jsou také hlavním shroma ždištěm
kokot.) Uvedu jen malý příklad: Scéna před-
stavuje rokokový salon Ludvíka XIV. Se všech
stran seházejí se krasavice v nádherných toile-
tách sedmnáctého věku, věrných až na jediný
odstín: dlouhé jejich sukně jsou na bocích roz-
stříženy tak, aby bylo viděti bílé nohy žen p
celé délce. Tak vypadá v revui 17. stolet,
pořízené ohromným nákladem peněžním. Re-
konstrukoe jiných dob jsou stejně absurdní
Revue zajímá nás jen po jediné stránco
je věrným zreadlem určitých momentů společen-
ských a zachovává dobře klima národního tem-
peramentu. Illustruje svou dobu (třeba je
v karikaturách) a karakterisuje. Měl jsem příle
žitost porovnávati revue v Kodani, Berlíně a Pa
říži. Dánská rovue byla mírná, ale poměrně nej
jadsnější a nejpoctivějsi ze všech. Berlinská
místy velice perversní a obscenní, byla krotk
v narážkách politického významu, ne dávno t
otevřená, jako kodaňská. Ba, v závěrečném
hlučném finale sešly se všechny ty drzé fane
nice Metropolu, které po celý večer vyhazovaly
nohy do výše a koketovaly se starými pány pr
ních řad, před dekorací císařského hradu v uni
formách říšské armády a vzdaly svůj hold Jeho
Ludvík XIV
Re
Kodaň
Berlín
Metropol
25
article
Veličenstvu. Revue pařížské jsou pravým opa
kem. V zemi naprosté svopody slouží ubohý
presidení jedině za prostředek komický, jakmil
se octne na scéně. Ocitá se tam denně. Jeh
maska je běžná a kde který komik ji napodobí
O presidentovi zpívají se ve francouzských re
vuích nejhorší kuplety. A stejně i o jiných oso-
bách, jichž jméno nabylo ustáleného společen
ského zvuku. Clemenceau, Dreyfus, Sarah Bern
hardtová, de Max, Rodin a celá řada jiných ob
jevují se tak na programech divadelních. V po-
slední době vzmáhá se revue ve Francii úžasnou
měrou. O Vánocích letošního roku vypravila j
i Comedie frangaisel
U nás, bohudiky, se dosud neujala. Teprve
nedávno vyskytlo se její jméno na plakátech
scény karlínské a doufáme, že už nepokročí
dále. Kéž přestane na socsedství moudrých opie
a pošetilých lidíl
Clemenceau
Dreyfus
Sarah Bern
jít Max
Francie
27
article
* Vetím. B. Viková-Kunětická. Nákla
dem F. Simáčka v Praze.
Řadu feuilelonů, uveřejněných příležilostně
různých listech, vydala paní antorka teď v knižn
formě, spojíc je titulem: „Věřím
Kniha je rázu tak osobilého a stylu tak apodik-
tického, že již proto budi zájem, ač vyvolává právě
tim zase u čtoucího renkci a dráždí k polemice.
Ale nechť: autorka napsnla své statě s upřím-
ným přesvědčením a s ubdivuhodným citem a odva-
hou, a tcho nutno je dnes tím vice oceňovati. Veskerý
náš veřejný život se svými soclálními proudyje
dnes organismem v přerodu; jsme svědky velikých
změn, jež otřásly stejně základy umění, jako základy
náboženství a vědy.
Chaos a mlha před námi a za námi Hlicí se
trosky starých chrámů. .. V nesmírné areně živola
zmitáme se bez vůdce, bez ochrany a hledáme ne-
známý ch — proto neodmitejme nikoho, ale vitejme
každou novou krásnou myšlenku a bedlivě ji zkou-
šejme, neboť nevíme, nestane-li se z některé vůdči
pochodeň lidstva.
S toholo stanoviska pohlížíme i na knihu feujile-
tonů pí. Vikové-Kunětické a vážíme si její knihy.
třebu bychom nesouhlsili s mnohými jejimi jedno-
tlivosatmi.
B Viková
F Simáček
Vik
Náklo
Praha
28
article
Vydati feuiMetony, jež po různu vytryskly z oka-
mžilých náln a emocí, jako knihu, je vždycky
věcí trochu riskaniní. Feuilletonům v knize scházi
obyčejně pojítko ideové i pojítko námětů. Právě
proto, že jdou za sebou, nepůsobí lak, jako jednotlivě
pod čarou v listu. V knize tnkové kritik i čtenář také
rád přikládá prisnější měřítko. To vše je na újmu
feuilletonům v knize a platí to i o těch v knize vaní
autorky.
Nejzajímavější, opravdové „studie dle přírody“
jsou čtyři první, věnované spiritismu, V nich je
patrno, s jakým zájmem sledovala auborka různé
sčance a různá media. To, co autorka za žila, po-
psala tak reátně a drasticky, že lectura těchto statí
nahradi čtenáři sčanci opnivdu zažitou. Paní autorka
zdržuje se při tom moudře všeho vysvětlování po-
zorovaných fenomenů a registruje pouze zažité
události.
Pozoruhodny jsou také statě politické, týkající
se zvláště ženských otázek a statě divadelní. Všady
projevuje autorka názor svůj, nehledaně a bez
okolků. Místy sice přestřeluje, zeiména ve svých
29
article
článcích o litertuře a v článcích filosofických (.6000
let“. „Náboženství“), ale je to omluvrtelno, nebot
při koncepci feuilletonu nechá se autor často uchvá-
titi spádem svých myšlenek a tudíž nesmíme zde
klásti měříko vědeckého traktátu. K. Weinfurter.
* Bibliotéka klansiků řeckých a límských, vy-
dávaná III. třídou České akademie, rozmnožena jest.
opět o dva sazky. Ředitel Ant. Škoda dokončil
svůj překlad Homérovy Odymseie. Sice již před lěty
přeložil Homěrovo arciepos zvěčnělý prof. Ignát Mejs-
nar, ale nový překlad Škodův jest přilehavější k textu
a básnickým krásám originátu, jsa práv i pokroku
filologie klassické i zvelebení jazyka našeho, o které
zásluhu si zjednala právě minulá dusítiletí. Škodova
Odysseia bude vitanou a srozumitelnou četbou i těm,
kteří nenabyli vzděžání svého studiem humanisti-
ckým. — Prof. Jan Konůpek pokračuje ve svém
překladě nejslavnějšího řeckého dějepisce Thukvdido,
v němž došel již až ke knize páté. 1 tenlo překlad
sluší vítati s uspokojením jak co do vystižení stránky
obsnžné, tak i ve příčině jazykové. Bylo by si přáti,
aby sbírka rychleji pokračovala a aby přihlíženo byto
zvláště ke spisovatelům, kleří stáli na výši svých
úkolů, jako Aristotela, Strabona, Ptolomaia. Pol ybia
i jiných mnohých, posud česky nevyložených. P.
K Weinfurter
Antonín
Odymseie
profesor
Mejs
Škodův
Konůpek
Aristoteles
Strabon
Ptolomaia
Pol
Český akademie
31
article
* Nový kullurní podnik slovenský, akciová spo-
lečnost Budapeštianský nakladatelský spolok“ po-
čal právě vydávati slovenský časopis pro mládez
pod názvem „Zornička“, novinky pre naše
dietky. Předplatné 2 K ročně.
„Slovenský Máj“, obrázkový časepis pre zábavu
a poucení lidu, počne vycházeli od Nového roku
v Prešpurku (Szěplak uloa 28). Časopis bude vychá-
zeti 1. a 15. kažlého měsíce. Předplatné 2 K ročně.
* J. S. Machar: Gelgotha. III. vyd. F. Šimá-
ček. K 3. —
* Abigail H. Horáková: Jarní vody. Ve-
selohra o 4 dějstvích. F. Šimáček. K 1.60.
* Ienrik Ibsen: Brand. Dramatická báseh
o 5 dějstvích. Přel. Karel Kučera. Sborník světové
poesie. Sv 95. J. Otto. K 4.40.
* Písoň o vrbě. Napsal Viktor Dyk. K 3. —
J. Otto.
* Krkonnžsk é povídky, napsal Joze! Š lr.
K 1.60. J. Otto.
Václav Hladík: O současné Prancii.
K 3.80. J. Otto.
* MUDr. D. Panýrek; Lékati a traviči z říše
rostlinné. Česká knihovna zábavy a poučení. Sv.
XXIII. J. Otto.
* J. Arbes: Sebraná zpisy. XXV. Romanetla.
VIII. K 2.90. J. Otto.
* Lípa. Napsnl J. K. Šlejhar. K 3.60. J. Otlo.
* Svatý voják. Rázovitou vzpomínku o starém
českém vojinovi švališerovi Tomáši Fanfulovi, strýe
Machar
Gelgoth
Abigail H Horáková
F Šimáček
Ienrik Ibsen
Brand
Kučera
Otta
Dyk
Krkonnžsk
Joze
Hladík
MUDr
D Panýrek
Lékat
J Arbes
Šlejhar
Fanful
Prešpurk
zornička