2
masthead
NÁRODNÍ LISTY,
3
masthead
50, prosince 1908- Číslo
4
article
ústavního názvu »Království české-
užívá se přikaždě příležitosti vý-
razu »provineie«.
Česká zemská barva červenobílá,
nikoliv slovanská trikolora, považuje se
v tak zv. uzavřeném německém
jazykovém obvodě za provokacia
co nejvášnivěji se potírá.
Když při vladařském jubileu byl
vztýčen v jednom z německých
okresů český červeno-bílý prapor.
obrátil se starosta na okresní
úřad, aby tento prapor jako provo-
kace byl sň at
Sem patří také požadavek, aby
Čechy byly rozděleny.
Každý, kdo zná jen poněkud české city, jest
nucen uznati za pochopitelno, že tento po-
žadavek musí naraziti na nejváš-
nivější odpor a že ustavičné vy tý-
kánítohoto požadavku, ke kterému
Čechové nikdy nemohou dáti souhla-
su a také nikdy nedají, jakož všech
jiných požadavků, které se kladou
za diktátu tohoto hlavního prin-
cipu, musí české city skutečně
co nejhruběji urážeti?
A nyní k činnosti zemského sněm
Osobně jsem vysloveným odpůrcem každě
obstrukce, ať še provozuje na německé, nebo n
leské, nebo na kterékoli jině straně. Mohu prote
problásiti, že co nejhlouběji
lituji německé obstrukce
v letošním zasedání českého zemského sněmu.
Nejsem oprávněn posuzovati pohnutky, a le
politicky jsem německé obstrukei
nerozuměl. Měl jsem dojem, jakoby politicky
nebyla dostatečně odůvodněna, avšak v každěm
případě měla ten účinek, že jen se zadržovaným
hněvem, který mnohdy propukl, jako v poslední
schůzi zemského sněmu, české kruby co
nejtížeji pociťovaly toto odsou-
zeníčeského zemského sněmu k ne-
činnosti.
A když v zemském sněmu králov-
ství českého dokonce
se zpívala „Wacht am Rhein“,
nebylo se co diviti, že české cítění
musílo býti co nejhlouběji poraněno.
Čecho
Moha
Čechy
Wacht be Rhein
5
article
(Hlučný souhla s)
Jest velice pozoruhodno, že zpí-
vání »Wacht am Rhein« v zemském
sněmu království českého bylo za-
mlčeno většinou časopisů v cizině.
„Wacht am Rhein« byla zpívána
stoupenci enéch stran, které se cítí
býti uraženy, když na veřejných
místech zpívá se česká národní
hymna, což stejně odsuzují, zpívá li se proto,
aby odpůrce byl drážděn.
To jsou momenty, které průběbem
doby vyvolaly v českém národě hlu-
boké vzrušení, které se pak projevovalo ve
schůzích, voličských řečech a v novinách a které
čím více bo používaly radikální živly, tím více slou-
žilo k pobuřování obyvatelstva. Konečně našly se
nezodpovědné kruby, které mobilisovaly massy za
úplně falešného předpokladu, že lze prosaditi poža-
davky národa, jestliže ulice demonstruje.
My. členové panské sněmovny, jsme vždycky
toho názoru, že nesmí býti činěny koncese pod
diktátem ulice. To jest zjev, který se vyvinul v Praze
který se však také ukázal v celé řadě ostatních měst
takže plným právem i v těchto městech musí se pá-
trati po příčinách.
Moudrý státník nesmí se spokojit
s tím, že odstraní takové výtržnost
nýbrž že hledí zjednati nápravua
změnu v základě!
Neboť pak ustanou pozvolna i výtrž-
nosti, pak nastane také stav, který bude předpo-
kladem parlamentního uzdravení. Potom, a
národnostní otázka bude spravedlivě
rozřešena, nebude také nebezpečí obstrukce tak
veliké, jako dosud.
Rakousko není národním státem a proto jest
nezbytno uznati, že různí národové Rakouska musí
se považovati v hranicích mocnářství šťastnými
aby žádný národ nemusil pošilhávati
za hranice, aby naopak u nás zavládly poměry
které by umožnily, aby živlové ciziny, kteří maj
v naší říši soukmenovce, patřili se závistí na sv
krajany.
Praha
Rakousko
panská sněmovna
Wacht be Rhein
6
article
Považuji za chybu námi spáchanou,
za bezpráví, které se nyní mstí a bude
míti těžké důsledky, jestliže se od-
poruje přůním různých kmenů, po-
kudjde o vysokoškolské vyučování.
Považuji za bezpráví, že dosud byla
Italům upírána možnost vysoko-
školského vyučování. Myslím, že ny-
nější poměry jsou takové, že nutno říci, že
Italům patří vysoká škola.
Považuji za bezpráví, že Jiho-
slovanům upírá se možnost vy-
sokoškolského vyučování přea
jejich dlouhaleté úsilí a myslím,
že jest důkazem pro možnost poskytnouti jiho-
slovanským bratřím vysokoškolské
vyučování, trvání university v Záhřebě.
Považuji za bezpráví, že přání Če
chů, aby zřízena byla druhá česká
universita, byla tak dlouho potírán
až do dnešního podzimu, kdy zemský sněm
na Moravě jednohlsně dal souhlas ke zřízení české
university na Moravě, ovšem s předpokladem, že
zřídí se také německá universita. Považuji za ne-
správnou zásadu, že požadavky čistě
kulturní — za takové považují vysoké školy —
staví se pod právo veta druhé národ-
nosti. (Souhlas.)
University mohou býti ovšem zřizovány jenom
postupně. Avšak skulečnost, že byl učiněn první
krok, že vytvořena byla premisa tím způsobem,
kdyby otevřeny byly jednotlivé fa-
kulty, podala by obyvatelstvu důkaz, že nemá co
činiti více s pouhými sliby, na jichž splnění musí
čekati celá desetiletí, nýbrž že skutečně jest dobrá
vůle, aby učiněné sliby byly skutečně splněny. Do-
sažení pokoje ve státu jest úkolem, který by měly
míti na zřeteli všechny vlády a všechny směrodatné
kruhy, neboť na tomto pokoji závisí jedině blabo
Italos
Záhřeb
Morava
český univerzita na Morava
University
7
article
Rakouska a tu budiž mi dovoleno apelov at
na velmoc, na tisk, který mnohdy spatřuje svů
úkol v tom, že národní požadavky a cily splše stop-
ňuje, než seslabuje. Kdyby tisk se postavil do služet
míru, pak klobouk dolů před ním. Získal by si nej-
větší zásluhu o uspořádání poměrů v Rakousku. (Po-
chvala.) Mir musí býti zjednán.
A tu mně slavná sněmovna odpustí, jestliže se
svého stanoviska mám na zřeleli nejprvé
německo-českou otázku,
o které oslatně každý přizná, že jest vlastně otázkou
nejdůležitější, která ovládá naše vnitřní poměry.
Neboť velmi často jsme viděli, že parlamentní čin-
nost byla ochromena pouze německo-českým
sporem. Táži se tedy, je li možno utvořiti v zemi
obydlené dvěma svrchovaně vyvinu-
tými národy, takové poměry, za nichž by oba
tyto národy pokojně vedle sebe mohly žíti a působitiž
Mystím, že to jest možno, poněvadž jest to nutno
poněvadž tyto oba národy jsou upoutány na hroudu,
poněvanž hospodářské poměry nutně k tomu vedou
Jest to možno a provediteino, ukáže-li se na všech
[stranách vážná vůle. Rozřešení této otázky před
pokládá však jednu věc. Jestliže v nějaké zemi byd
dva kmeny, které se navzájem nemohou dorozuměti.
pak jest primerní zásadou, že především nutno zjed
nati prostředky, aby se dorozuměti mohly.
Rakousko
Mir
8
article
Budiž mi dovoleno pronésti kritiku o onom
ustanovení státního základního zákona.
kterým byla přímo vyloučena povin
nost naučiti se druhému zemskému j-
zyku. Přál bych si naléhavě, aby nejen n
středních školách, nýbrž také na mě šťan
ských školách bylo zavedeno
povinné vyučování druhému zemiskému
jazyku,
poněvadž tím byla by pozvolna vychována generace
která by si mohla osvojiti znalost druhého jazyka, čími
nastoupí se cesta, na které ke znalosti jazyka při
pojilo by se i národní dorozumění.
Kde lidé nerozumějí řečí, jakou jiní k ním mluví
používají v obyčejném životě tlumočníka, překladn
Jsem si velmi dobře vědom, že zásada překládání
přeložitelnosti jest namnoze předmětem sporů. Bude-i
to přijato, bude-li k tomu možno dosíci souhlasu
stran, bude možno tuto cestu nastoupiti a takovým
způsobem budou odstraněny mnohé stížnosti z po-
slední doby. Neboť prohlašuji rovněž bez obalu, ž
považuji za docela srozumitelné a pochopitelně
ukazuje-li se jisté rozčilení mezi německým
obyvatelstvem, zapisují-li se na příklad do
chebské pozemkové knihy české vklad
a právě tak málo bych se divil, zavládlo-li b
rozčilení v Čáslavi, kdyby do pozemkové
knihy byly učiněny německé zápisv.
V politickém směru slyšlme přes 20 roků
volání po rozdělení země,
které vychází od Němců z Prahy. Čechové se
staví proti tomuto heslu. Mají za to, že ne-
mohou dopustiti rozdělení svého milovaného krá-
lovství českého. Konstatuji, aniž bych si dovolovl
jakoukoli kritiku, že požadavek Němců je s
novum, kdežto požadavek Čechů po za
chování jednoty a nedílnosti země, jest
historickým momentem, jest zachování
starého stavu.
Němec
Čecho
Čáslav
Praha
9
article
Poukázal bych, ačkoli je to téměř triviálním při-
rovnáním, k tomu, že v rozsudku Šalomounově byl
uznána ona matka za pravou, která vyslovila se proti
rozpůlení svého dítěte. Dovolil bych si však, vážn
řečeno, otázku, přivolili-li by Tyrolané
k tomu, aby slavné okněžněné hrabství tyrolské byl
rozděleno, zda-li Styřan by svolil k tomu,
aby jeho rodná země byla rozdělena
A přece mají v obou zemích Němci většinu a ne-
kladou pochopitelně požadavky, jež klade v Čechách
menšina. Dovolují si tázati se našich ctěných kra-
janů z Haliče, zda by tak lehce souhlasili s roz-
dělením kralovství haličského. Soudím tudíž, že jest
to požadavkem, jehož akcentování znamená aspoh
velké nebezpečí, a přál bych si co nejtoužebněji, ab
tento požadavek se zvolna oslaboval, oddalovala
odvolal. Neboť mám za to, že veta po míru
v zemi české, bude-li se na tomto požadavku
trvati. Nyní promluvím o druhé záležitosti, na níž
mají oba národní kmeny stejný zájem:
o otázce menšin a jich ochraně.
V tomto bodě směšují se názory politické a ná-
rodní. Každý národní kmen musí v zájmu svých
sourodáků žádati za všech okolností za ochranu
vlastních menšin v jiném jazykovém území. Tu táži
se, nemůže-li, bude-li zavedeno překládání, býti po-
skytnuta tato oprávněná ochrana, aniž by byl tím
porušen nějak pojem uzavřeného, jazykového území
Tyto menšiny dlužno vysvětliti si též částečně tím.
že nelze provésti požadavek, jenž byl kdysi vytčen,
totiž požadavek naprostého rozhraničení země, jež
bylo považováno opět za první krok k rozdělení.
Šalomounův
Tyrolan
Němec
Čechy
Halič
10
article
Nelze popírati, že v Čechách existuje od krajiny
budějovické, až do celého západního, severníhua
severovýchodního území uzavřené německé jazykové
území, kdežto v krajinách, hraničicích na Moravu.
jsou osídlovací poměry takové, že o větším uzavře-
ném jazykovém obvodu nelze mluviti, nýbrž pouze
o menšinách. Jest nesporno, že toto jazykové území
existuje, ale nevěřím, ža by sa z pouhého theoreti-
ckého uznání tohoto jazykového území daly činiti
nějaké dalekosáhlé politické důsledky. Nepovažuji za
možné, aby tato jazyková hranice mohila se státi
tradicí pro správní okresy, poněvadž nepovažuji za
možné, aby se naprosto nedbalo ortografických pojmů,
aby se ignorovaly naprosto komunikační poměrya
poněvadž v dobách našeho hospodářskéha života
jest přímo nemožným podvázati zcela spojení mezi
vesnicemi a městy. Ale i když se připustí, že řada
ohraničení by byla možna, kdyby byl státem zmen-
šen rozsah soudních obvodů, není možno odvoditi
z toho politické důsledky, nebuť dokud máme vol-
nost stěhování a osidlování dle pojmů poptáv kya
nabídky pracovních sil se řídicí, nevěřím, že bude
lze zabrániti, aby se z tak zv. uzavřeného jazyko-
vého území ubíraly velmi značné minority, pro které
nutno se postarati o právní péči.
Čechy
Morava
11
article
Řečaík poukazuje na
poměry v severních Čechách,
kde přes všechno uznávání theoretického pojmu uza-
vřeného jazykového území nelze se přenesti přes
skulečnost, že v hornictví, v průmyslu
v živnostech, v domácnostech, jest po
užívánl českých pracovních sil na
prostou nutností, při čemž nutno vytknouti
že toto, na venkově vychované dělnictvo, přispí v
svou pílí, dovedností a spořivost
k rozkvětu a zdaru těchto dílů ze mě
Jich násilné odstranění bylo by přímo kata
strofou pro průmysl, živnosti a hor
nictví
O lyto menšiny nutno pečovati a ony za-
slubují, aby jim byla poskytnuta ochran
jich jazyka, ať jde o českou menši nu
v německém uzavřeném území, nebo o německ o
v čerkém. Také zde moment překládání bude pů
sobiti neobyčejně blahodárně a bez něho se sporná
otázka nerozřeši. Pro usedlé obyvatelstvo jest důle-
žitou otázka škol. Podle zákona nutno pečovati
menšinové školy a jest jedním
z nejhorších vládních opatření,
zabraňuje li se vzniku menšinových škol tím, že
záležitosti zůstávají ležet na psacím
stolka ministra vyrčování! (Veselosta
souhlas.) Jest to bezpráví, že obec jest nucena
převziti školy, které dle zakona o svobodě učení a
vyučování mohou býti zřízeny kýmkoliv, bylo-li
v určité řadě let dokázano, že škola jest navštěvo
vána náležitým počtem dětí dotyčné národ-
nosti. Řečník dokonale chápe, že německé obce se
vzpíraji proti převzetí takových škol a že tudíž, jak
jest tomu i naopak, překážejí všemožně jichž zaklá-
dání. Tuto otázku nutno rozřešiti tím, že jak již
dříve bylo ohlášeno v základních člancích, majío
vydržování menšinových škol pečovati vlastní krajané.
Čechy
12
article
Pokud jde o otázku úřadnictva,
jest snad theoreticky správnou zásada, že každý
národ má býti spravován jen sourodáky. Dlužno
však i lituvati, že především klade se otázka, proje-
vuje-li úřadník dostatečnou národní činnost, může-li
podati důkaz o naprosté platnosti své národnosti
kdežto správnou zásadou by bylo: Povinnost
každého úřadníka jest, aby dovedl úřadov at
oním jazykem, jenž plati na místě jeho
úřadní činnosti.
Vůči předešlému řečníku podotýká řečník, že
výzvu ministerského předsedy, v nlž nabádal po-
siance zasaditi se o to, aby nedocházelo ke zjevům,
jež se doposud vyskytovaly, nepovažoval za výzvu
k poslancům, v mě šovati se do záležitost
exekutivy, nýbrž že vycitil z ní nápravu po-
měrů z dřívější doby, kdy právě tato výzva, prone
sená v opáčném směru poslanci, nebyla provázena
vládou snad s přilišnou ochotou.
Pokud jde o samu otázku jazyko-
vov, doznává řečník, že jest stoupencem dřívější
zásady, dle níž úprava olázky jazykové jest zále-
žitosti zákonodárnou. Tato zásada byla zachovávána
až do Stremayrových, Pražákových nařízení, jakož
později. Poněvadž ve veřejném mínění ulvořil se
však o tom jiný úsudek, byli bychom dnes již
sotva s to odmilati s tohoto theorstického hlediska
součinnost zákonodárství. Rečník soudí, že by bylo
nebezpečným, kdybychom představevali si přiliš
snadným rozřešení télo důležité otazky, již dřive
nebo později budou zemský sněm a říšská rada
nuceny se zabývati. Dle jeho názoru musí být
otázky rozvrženy dle národnostních materil. Nutno
činiti rozdíl mezi samosprávou a státní správou
také uvnitř státní správy mezi politickou správou
soudů a jiných resortů.
Stremayrový
Pražáková
13
article
Dle mínění řečníka byla by správnou ona cesta
kdyby se sešli důvěrníci jednotlivých korporaeí
kdyby se na nějakou dobu emancipovali od přáni
státi se populárními a kdyby položili základní prin-
cipy, na nichž by mohl býti vybudován mír. Mí
bude míti pevnější trvání, bude-li vybudován z dola.
jako nezbytná nutnost, jako výsledek pospolité práce
důvěrníků národnostních.
»Varuji naprosto před cktrojováním míru,«
praví řečník, »je-li oktroy miněn tak, že by se
mír prostě většinou hlssů nadiktoval,
kterýžto mír by některý z národních kmenů za
takový neuznával. Tím by se ničeho nedosáhlo.«
Nyní bych ještě krátce promluvil
o otázce hl. města Prahy.
Tvrdí se, právem nebo neprávem, že v Praze
nejsou takové poměry, jakoby býti mohly, a tento
názor úplně sdíiím. Myslím, že držitelé moc
v městě Praze, na jejíž radnici jest hrdý nad-
pis: »Praga caput regni“, měli by míti
více smyslu a více porozumění (D) pro
potřeby druhého národního kmene.
Praha
14
article
Mohli by míti na zřeteli, že oni, kteří si přejí
jednoty a nedílnosti země, musí míti také
přání, aby se příslušníci zemští drub
národnosti v Praze považovali za do-
mácí. Ale také myslim, že němečtí oby
vatelé Prahy mobli by býti často pone-
kud obezřelejšími ve zdůrazňován
národnostnlch přání, národnostních
a politických požadavk u.
Přestřeluje se příliš mnoho tn i tam. Méně a gre
sivní postup byl by v zájmu míru. Přiznávám, že
v mnobém oboru, na př.
pokud jde o uliční tabulky
nebo nápisy, dopouští se Praha, jako hlavní zemské
město, chyby. Ovšem jsou uliční tabulky v Praze
české a není proto snad sice mravního, al
ovšem omluvněho důvodu lidskébo.
V Brně jest většina obyvatelstva česká,
držitelé moci v Brně jsou však Němci s uliční
tabulky jsou německé.
O tom se v německých časopisech sotva
píše! Za to však, že v Praze jsou uli čn
tabulky pouze české, to jest ovšem dle něme-
ckých listů crimen laesae majestatis
Také pokud jde o školy, činěna jest výtka,
že pro německé školy. v Praze může se
více činiti.
Němec
Praha
Brno
15
article
Jestliže však v Híšském hlavním a sí-
delním městě Vídni mělo by se zavésti n
soukromé škole, která byla zřízena na zá-
kladě zákonných ustanovení, aby děti obdržely
plnoprávné vysvědčení, pak jest celý
německý tisk naplněn stížnostmi o ne-
bezpečí počeštění a poslovanění Vídně
Přes to vše nerozpakuji se a věřím, že jest možno
předpokládaje vážpou vůli, uzavříti mír, poněvadi
jest ho nalehavě třeba
Ale předevškm musí býti
na obou stranách zastaven boykot.
Stěžuje-li si dnes někdo na boykot německéh
zboží Čechy, konstatuji oproti tomu, že
v uzavřeném německém jazykovém
obvodu zavládl boykot, který se pohy-
buje na mnohem nižší úrovni, osobní
boykot, který vede k vypovídání z bytů,
k vykazování z obcí a k znemožňování
výdělku! Konservativní velkostatek ma zájem.
aby došlo k míru a považuje v každé době za svou
povinnost, spolupracovati na zjednání pokojných po-
měrů. Velkostatek nemůže však propůjčiti svého
hlasu, jde-li o majorisování jednoho z národních
kmenů, neboť stojí od jakživa na stano-
visku, že oba národní kmeny v Čechác
mají stejné právo a za tolo stejn
právo se zasazovati jest povinnostl.
(Pochvala.)
Mluvím o tom všem — a huda mi- to ovšem
v německé veřejností velmi zazlí-
váno, proto že jsem Němcem, protože
jsem však vždy od svého prvého vystoupení v poli-
lickém životě považoval za svou nejsvětější povin-
nost, zkoumati vše co možná nejobjektivněji, abych
mohl též správně vystihnouti a posouditi situaci ná-
rodních protivníků a city obou národních kmenů.
Němec
Vídeň
Čechy
16
article
Nyní chtěl bych promluviti o otázce, již pova-
žuji pro mocnářství za důležitější a vý-
znamnější, než otázku jazykovou, a o teto otázce
chtěl bych promluviti z hloubí svého nitra.
Před několika dny četli jsme v novinách, že
jak se zdá, stojím e prý
bezprostředně před nešťastným
okamžikem,
kdy mnohé kruhy doufají a očekávají, že budo
povoleny ústupky v oboru pospoli
tosti.
Jsem si plně vědom ustanovení § 5. vyrovnáva
cího zákona, že otázka tato patří totiž do právomoei
našeho nejmilostivějšího císaře, a tato slavná sně
movna, jakož i já netroufali bychom si nikdy dotý.
kati se sebe méně práv koruny, nebo zasazovati se
o ztenčení těchto práv. Vidíme-li však, že děje se
lak s druhé strany, že z politických důvodů žádaj
se koncese, že apeluje se na dobrotavého krále uher-
ského, aby povolil koncese, pak jsme, jak
myslím, netoliko oprávněni, ný brž i po-
vinní, se ozvatí a usilovně žádati, aby
tyto koncese povolovány nebyly. (Po-
chvala.) Soudim, že neocitáme se takto dokonce ani
v rozporu s nejčelnějšími politiky, jež maďarský
národ snad kdy měl. Dle mého názoru byli sob
muži, jako František Deák a Julius Andrássy, tvůre
vyrovnání, plně vědomi, proč vybradili vojenské zá-
ležitosti v § 5. vyrovnávacího zákona právomoe
mocnářově.
Deák
Julius Andrássy
17
article
Chtěli tuto olázku vyloučiti se sporu stran, znali
svůj nár d snad lépe než lidé, jimž podkládajís
nepřátelské intence proti tomuto národu. Pátrá li
se po tom, jaké koncese budou snad učiněny, nutno
po hříchu konstatovati, že úřadně o tom ničeho uve-
řejněno nebylo a že tyto
koncese jsou zahaleny závojem,
že však v okamžiku, kdy závoj bude odhalen, bu
dou také koncese již uděleny.
Každý z nás má z veřejného života tolik zkuše
ností, že dovede také čísti mezi řádky a že
z politického hnutí, které se ukázalo za Litavou
může poznali zřetelně a jasně, v čem tyto konces
mohou spočívati. Tyto koncese mohou spočívati
pouze v tom, že vojsku, které se rekrutuje
z Uber, má býti vtlačen
18
article
ráz armády uherské.
Nemohou v ničem jiném spočívati, než aby státní
myšlenka, které si Uhry tak váží, byla projevena
také v armádě a jsou-li tyto koncese takovými —
— já nepochybuji, že budon takovými, neboť jina
by politické strany v Uhrách, které jsou neseny nej-
živějšími národnostními snahami, nemohly je s tako-
vou vebemencí požadovati, nemohly by zvláště po-
žadovati, aby byla poskytnuta politická koncese na
útraty armády — pak nucen jsem prohlásiti, ža po
važuji to za jeden z nejnebezpečněj
ších kroků, jaký může býti eventuálně
učiněn. (Souhlas.) Naže armáda nemá a nesmí
býti směnným předmětem, zbožím pro
politické požadavky. (Hlučná pochvala.) A
s touže rozhodností vystoupil bych proti tomuto po-
žadavku, kdyby se objevil v této polovině říše.
(Velmi dobře ?)
Jaký účinek budou a musí tedy tyto koncese
míti? Duch armády opírá se částečně o maličkosti,
a to co tohoto ducha tvoří, jest pocit vědomí: jsme
jednou rodinou, jedním tělesem. Ať již pluk jestz
Uher, z Čech nebo z některé korunní země, konces
mají a musí snad záležeti v tom, že maďarský živeh
bude po stránce jazykové v odznacích atd. obzvláště
uplatněn. Táži se každého, kdo nestranně soudl
mysll: Jak musí se stavěti k armádě ony vrstvy
obyvatelstva ve státě, jež nepatří k vládnoucí ná-
rodnosti, jež naopak jsou v rozporu se snabami této
národnosti, poznají-li nebezpečí, že i armády uživá
se k maďarinaci a jsou to právě ony vrstvy obe
censtva, jichž vojácí nejsou nejhorší (Hlučný sou-
hlas), vrstvy obyvatelstva, pro něž musíme mlti vřelý
Uher
Uhry
Čechy
19
article
cit, poněvadž jsou členy rakousko-uherského moc
nářství. (Opětný hlučný souhlas.) Další nebezpeč
tkví v tom, že
budou vzbuzeny též jiné tužby,
budou-li tyto koncese povoleny. (Pochvala.) Jsem
přesvědčen, že podobné požadavky budou klásti jiné
národní kmeny, jež pociťují plně svůj význam a jsou
si významu tohoto plně vědomy. A jaký plyne z toho
potom důsledek? Buďto se těmto požadavkům vy-
hoví, pak bude úpadek armády pokračovati, anebo
se požadavkům těmto nevyhoví a tím vzbudí se vše-
obecná nespokojenost.
Mohujen hlasem, vnitřním pohn
tím se chvějícím,
prositi a zapřísahati nositele koruny,
aby si byl co nejmilostivěji vědom, že jest zá
štitou společné armády!
Prosím a zapřísahám také spole
nou vládu, aby si také sama byla vědoma zodpo
vědnosti a bude-li tomu tak, pak nemůže učiniti ani
krok k rozdělení instituce, který by byl neloliko prvým
krokem, ale také nejosudnějším krokem. Nemůžeme
jinak, než nalehavě prositi naši vládu, bude-li s t
promluviti také své slovo, aby se co nejrozhodněji
postavila proti poskytnutí koncesí a byla si vědoma
— a to nemá býti výbrůžkou — že v této polovině
říše panuje hluboké znepokojení. Nechť vláda této
poloviny říše má na zřeteli, zda, jestliže v Uhrách na
základě koncesí bude snad povoleno malé rozmnožení
rekrutového kontingentu, poněvadž koncesí jako prvé
etapy bylo dosaženo, nevznikne v poslanecké sně-
movně této poloviny říše nebezpečí, že normální
rekrutový kontingent nebude povolen (Pochvala) a zda
v delegacích a v zastupitalských sb-
rech nebudou odepřeny ony prostředky
jež dnes povolujeme všichni rádi spo
lečné armádě, ale z nichž bychom nepo
volili aní krejcaru společné armádě
(Hlučná pochvala.)
Budiž mi nyní dovoleno promluviti
o zahraniční situací.
Uhry
20
article
Dle mého názoru jest za dnešních okolnost
lépe nezabíhati příliš daleko do podrobností a pro
jeviti jisté myšlenky, vedené úmyslem a přáním
abychom z dnešní vážné situace vyšli pokojně, za
chovavše ovšem plně a uhájivše plně velikost a mo-
censké postavení naší říše. Provázím působnost mi
nistra zahraničních záležitosti s naprostou důvěrou
a přeji si toužebně, aby se mu podařilo rozptýliti
mračna, které by snad mohly vyvolali nedorozumění
a omyly. Doufám, že se mu tento úkol podaří
jsem povděčen tomu, že v nynější smutné době, kdy
tak mnobé velmoci pozastavují se nad naším — jak
se mi zdá - nezbytným postupem, mohu konstato-
vati jako světlý zjev, nejpevnější spojeneckou věr-
nost německé říše a korrektní jednání Italie.
Doufám, že trojspolek plně dostoj
své lunkci a zachová to, co od něho všichní
očekáváme: spojenectví ve vážných i pokojných
dnech. Nepochopuji, že panská sněmovna jedno-
hlasně schválí nejen zmocňovací zákon, ale také
předlohu o annexi. Podáme tím na venek důkaz, ž
všechny strany této sněmovny, pokud jde o čest Ra-
kouska, jsou svorny jako jeden muž (Hlučná po
chvala.), že velká většina poslanecké sněmovny
smýšlí stejně jako my a že my všichni přejemesi
jenom velikost a moc Rakousko-Uherska a musíme
řiditi se heslem, které si velká císařovna vlastno-
ručně vyšila na prapor mladého pluku: »Qui s y
frotte, s'y pique«. (Dlouhotrvající pochvala a potlesk
Řečníku se mnoha stranami blahopřeje.)
Svob. pán
Rakousko
Uhersko
Italia
21
article
Czedik
Czedik
Úřadní sdělení ze dne 18. toholo měrice
o vyjednávání stran rakonsko-uherské armády bylo
přednětem nejzevrubnějších porad ve straně, k níž
mám čest náležeti. V nepřítomnosti předsedy prohla-
šuji na základě jednomyslného rezkazu a jménem
strany toto: Strana stojí právě tak, jako dříve, na
ústavním stanovisku, že rozhodnutí o organisaci a
vedení je nedotknutelným právem koruny. Uznává.
že je naléhavě třeba co nejdříve armádu vybudovat
a odstranilí překážky a povazuje pospolitost, jed-
nelnost a pohotovost rakousko-uherské armády z
bezpodmínečně nutnou k zachování velmocenského
poslavení Rakousko-Uherska. Strana vyzývá tu-
díž vládu, zasaditi se celým svým vli-
vem, aby byla zavčas zpravena o chy-
staných změnách, při tom rozhlodně
hájila zájem rakouský a odmítla ve-
škeré novoty, jež mohou míli nepří-
znivý vliv na vnitřní rakouské poměry
(Pechvala.)
Min. př. bar.
Bienertl
Slavná sněmovno! Vláda nemohla vyhnouti se
nutnosti, žádati za zalímný rozpočot, ale proto přece
nepovažuje zatímné hospodářství ve
státním rozpočtu za žádoucí. Třeba vše-
možně usilovat, aby státní finanční hospodářství by-
lo včasným vyřízením finančního zákona postaveno
na bezpečný, ústavní základ a nedá-li se vyřízení
jeho dosíci před počátkem rozpočtového roku, aby
aspoň doba zatímného hospodářství byla obmezena
na nejskrovnější míru.
Vláda vynasnaží se, aby rozpočet na příšti rol
byl vyřízen co možna rychle, bezpečíc na ochotu
obou sněmoven.
Pochvala dělnosti poslanecké sněmovny.
RakouskoUhersko
poslanecký sněmovna
22
article
Panská sněmovna, která na spořádaný chod zá-
konodárného aparátu vždy kladla velkou váhu, bude
zajisté povděčna, že ani značné národní vzrušení
poslední doby nepřekáželo poslanecké sněmovně
u vykonávání jejích ústavních práv a spojila se velik
většina, aby zabezpečila parlamentní vyřízení pro-
visoria Poslanecká sněmovna nevyhnula se žádn
naléhavé státní nezbytnosti. Vyřízení dvou důleži-
tých věcí, pro něž byl stanoven termin: zatímného
rozpočtu a obchodně politického zmocňovacího zá-
kona, získává na významu okolností, že v obou pří-
paďech bylo nutno dokonce sehnati dvoutřetinovou
většinu a cena zvyšuje se tím, že votum sněmovny
bylo určeno výhradně zřetelem na všeobecné zájmy.
panská sněmovna
votum sněmovna
23
article
Vláda je tím povzbuzena, setrvati na své nynější
cestě, aby
politikou přísné loyality a nestrannosti
zejména ve věcech národnostních, ziskávala
důvěru stran a zjednala uspokojení, které jest nej-
důležitější podmínkou národnostní dohody. Poměr
mezi oběma národními kmeny
v království českem nezlepšil se
pohříchu dosud, jak by bylo velmi žádouci. Vláda
odstraňuje příčiny nových sporů a krok za krokem
připravuje půdu pro ablížení. Nedůvěra nesm
odstrašiti od opětného vyjednávání
dohodu, třeba se zase nedařilo. Nezbytnou je t
však smířliwá vůle a Účinná pomo
stran. Nedostaví-li se dosud v otázce národní do-
hody žádaný úspěch, nesmí se to klásti výhradnně z
vinu vládě. Silnou podporu při řešení svého úkolu
očekáváme také od této sněmovny
Vedle nepřetržité snahy zjednati lepší a klídnější
disposice, považuje vláda také za svou neodkladnou
povinnest odstraniti výhonky národnostního sporu
překážeti, aby nepřenesl se na obory, které dle s
povahy nesmějí býti směšovány s politikou. To tak
bylo podnětem k ráznému zakročení proti
hospodářskému boykotu.
který by mohl utlumiti existující již zárodky míru
a způsobiti nové rozpory. Upravení jazykové a národ-
nostní sporné olázky jest beztak ostatně stěžováno
tím, že dostává se jí stále více základu seciálně ho-
spodářského. Třeba zamezit, aby do národnostního
problému nevnikly ještě uměle zřetele hospodářské.
24
article
To se však děje plánovitě a ve formě pohříchu časte
účinně. Hospodářsky slabé a nesamostatné živly bý-
vají nejvíce poškozovány. Slanovisko vlády deznalo
naprestého schválení odborných kruhů bez rozdílu
národností
Souhlasí v zásadě s prvním tečníkem, že s prá
va musí býti prosta všeho strannicko
politického vlivu. Parlamentním sborům př
sluší jen kontrola a kritika správní činnosti vládních
orgánů. Někdejší výzva neobsahovala apel ku posi
tivnému zasáhnutí, nýbrž měla naopak tlumečiti ap
k umírněnosti, zdrželivosti v působení na úřadnict e
a na úrady.
Souhlasí s hr. Thunčsí, aby olázce ro
rozpočtu byla věnována obzvláštní poz
V budouenesti nesmíme již spaléhati na p
konjunkturu, která až dosud skýtia automatie
středky pro stoupající potřeby státního hos
v rámci obvyklého úhradního způsobu
stavu věci lze nalézti východisko pouz
ním finančního plánu na dlouhé ob
ním tempem to dále nejde. Třeb
krok na dráze dalšího zatě
počlu
Bankovní otázka
25
article
vstoupila do aktuálního sladia polud, že generái
da Rak-uher. banky usnesla se požádati za pr
žení privileje a podnti tuto žádost koncem
roku Ok! vlády dohodly se, uzavírajíce vyroe
je v zájmu obecné finanční situace
hodno, vyjednávati s bankou o o
prodloužení výsady
Podle této dohody budou vlády no
mezi sebou a pak s bankou vyjednávat o,
privileje. Vláda zaháji vyjednává
vhodnou chvíli, protože řešení bankovní
je pro blízké vypršení privileje časově obmeze
26
article
Společná otázka.
27
article
Odpověď na olázky po společné armádě
ústava sama. Talc je spořádaným rozdělením př
ností, jež pečlivě zachovávati náleží ku povinnee
vlády. Dle § 5. odst. 2. zák. z 21. prosince 1867
sluší nařízení o správě, vedení a vnitřní crga
celé armády výhradně císaři. Neobmezení
chovávání těchto suverenních rozhodovacích p
nejvyššího velitele vojenského jest nezbytností, j
noucí z povahy věci, ježto by armáda jinak
zcela nezpůsobilou pro svoje určení. Také ule
ský čl. XII. zákona z r. 1867 zná jen cel
armádu s jednotným vedením, spránl
a vnitřní organisací. Nepříčí se fomu, že
vydávání výnosů o společné armádě, jež spadaj
kompetence mocnáře, má vláda právo, ba povinne
zkoumati ráz účinků těchto výnosů se stanoviska a
ústavní zodpovědnosti. Povinnost talo je nejen
obecným požadavkem, vyplývajícím z ústavního
stavení vlády, ona vyplývá také z příspěvkového e
vazku našeho státního území na společnou armi
Rovněž nemůže býti na základě kompelence fiel
rady povolovati rozpočet státní na nováčky a du)
jakož i v příčinť branného zákonodárství pochy
že říšská rada, budou-li se žádati nová plnění
něžní, jakož i osobní k udržení a doplnění posp
armády, jest oprávněna položiti si otázku, možn
dosáhnouti účelu povolení, zdali armáda, která v
uvedeného zákona označována je za společnou.
v tomto rázu nezměnila. (Souhlas)
28
article
Samozřejmě mohla by řišská rada uplatňe
svůj vliv, pokud jde o vlastní rozpočtovou stri
problému, pouze prostřednictvím své delegace, k
dle ústavy je povolána ke slanovení rozpočtu pro
vojsko. Totéž právo příslušelo by rovněž uhersk
říšskému sněmu nebo delegaci jím zvolené, be
se u nás snad stal pokus, rozděliti v národní
tingenty vojenské společenství, zavedené jen pro
státy, podřízeně ústavně jednotnému řízení, vel
a jednotné organisaci. Tento názor odpovídá ú
čl. XII. uherského zákona z r. 1867, jenž v § 5. n
vá, že J. V propůjčil též ostatním zemím úst
práva, že nemůže je tudíž již absolutní mocí vyko
vati a že ústavní vliv nemůže býti obcházen a k
v § 28. prohlašuje obě skupiny zemí mocnái
jako „dvé odloučené a zcela rovnoprávné části
stanoví jako nezbytnou podmínku, aby při projed
vání společných záležitostí bral se na obě části úp
stejný zřetel
Není tudíž při společně armá
prááv která by příslukela uherskén
říšskému sněmu a ne v plné rovnoprá
nosti říšské rakouské radě.
29
article
Společná armáda jest jednou ze záruk ev
ského míru; zachovati její způsobilost ke splnění
hoto úkolu náleží spolu k nejvážnějším povinnes
každé vlády. Je-h nějaký společný zájem všech
vatelů mocnářství, je zájem ten v armádě. Nel
armád jest také nejvyšší ochranou našeho spoi
ného národního hospodarství a již prolo prodal
ním zřízením prvního řádu.
Všichni známe oblíže, kterě po delší dobu
staví v cestu patřičnému vybudování naší armá
Sněmovna dovolí, bych se nezabýval podrohnesb
záležitosti, která se nalézá v proudu a nebude v b
prostřední době definitivně řešena. Nozbytnou p
mínkou novot by však dle měho mínění bylo p
svědčení, že tím neutrpí ani jednota, ani pohoteve
ani vojenská zdatnost armády. V každém příra
mohu dáti plné ujištění, že otázky vojenské bul
řešeny pouze v dohodě ústavních činitelů a při l
náš vliv zákonem a obětmi plně odůvodněný ba
ve svém celém rozsahu uplatněn. (Pochvala.)
Uznání ústavní rovnoprávnosti druhé polovi
říše, avšak žádné poškození našich práv. žádné zue
žení načeho vlivu, to je stanoviskem vlády, s něo
neustoupl.
Vláda doufá, že při svých snaháchi a vůbee
sledování svého programu má zabezpečený soul
celé sněmovny a prosí za schválení zatímného
počtu. (Hlučná pochvala.)
30
article
Hr. Piniňski
nemůže zdíleli nadšení ve příčině nejnovějších
úspěchů poslanecké sněmovny,
kterých bylo docfleno následkem bázně p
strašidlem § 14. a před ztrátou die
pová žlivo, že státní nezbylnosti byly provedeny
pomoci sociálních demokratů. Nebot
vláda odvislou od této pomoci, nevybaví se ze
vislosti na této straně ani v jiných otázkách
Rečník nepochybuje o poctivé snaze vlády, u
tečniti
parlamentní režim
Bylo Bv jistě potěšitelno, kdyby došlo ke koalici, k
by byla s to úkoly, na ní vznesené, rozřešiti,
Avšak povážlivým by bylo, kdyby při tom r
hodovala méně mírumilovnost a v
dychtivost portefeuillů. Kdyby pro při
utvoření koalice za několik týdnů brozila nová kr
bylo by lépe, utvořiti trvalé ministerst
úřadnické, v němž zasloupeny by b
náležitě větší národnosti.
Již zavedení V. kurie bez pozměnění jedna
řádu bylo chybou; při zdemokratisování parlan
měla se provésti reforma jednacího řádu bez rozn
žení mandátů. Očekává-li se od obecného volebu
práva regenerace říše a národního míru, slačí
vati se do Lublaně, Prahy atd., aby se uká zalo.
se toto očekávání splnilo. Kapitulace pře
dikalismem působila také demoralisující
vem na správu, poněvadž posílila přesvědčer
výtržnostech a demonstracích jest vělšt
úspěch. Řečník brojí proti tomu,
poslanecké sněmovny b
vána různými koncesem
plácením diet za prázdnl
nečně: V našem veřejném živole
dek mravnosti. Kéž naše pol
ku poznání chorobnosti našeho st
první krok k jeho zlepšení a úzdn
Hradec
Lublaň
Praha
poslanecký sněmovna
31
article
Dr. Eppinger
doktor
Eppinger
32
article
pravi
o česke otázce-
„Dohodh za každou cenu“, volá se na vt.
stranách, „než ještě zhyne stát a země.“ Dohod
se, abyste aspoň umožnili příměří anebo snesite
soužilí obou národních kmenů. Kdyby postačila de
vůle, nebylo by třeba obav. Pohříchu je celá i
politiků v německém i českém táboře, kteří při p
hém vyslovení výrazu: „Dohoda, smíření, vyrovni
nemohou pollačiti jakousi nevoli, poněvadž dle jsj
politického přesvědčení jest nejen beznadějnou
zbytečnou, nýbrž přimo škodnou a nebezpečnou. I
ukazujíce na příklady z dějin, vycházejí prosti z
stanoviska, že v takových případech smíření zjel
nalo by pouze shnilý mír, že by však nezadnl
přirozeného běhu věcí.
Myslí, že zde je možným pouze boj, který n
skončiti naprostou porážkou jednuho a naprostý
vítězstvím druhého. Proto je nyní boj na živel
na smrt mezi Germánstvem a Slovanslvém dějinne
nutností. Ale při podrobnějším zkoumání se ukaz
že celá tato ayšlenka jest planá. rcu
33
title
Především nesmíme přehlédnoul., že dnes mám