1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
ta lm oateu veol a
4
masthead
V Praze, v úterý 29. prosince 1908.
Praha
6
article
Na ranní a večerní listy
předplácí se
V Praze v administraei
ná měsíc. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsie. . . . . . 2 K 50 h
na čtvrt leta . . . . 7 K Do
vo filiálkách
na měsio. . . . . . 2 K 30 h
na měsle. Poštou:
nk čtsrt ieta : . . S K aon
s dvojí zásilko
na měsií
Ba čtvrtiota : . : o
Diplomatický zápas o — konfe-
renci.
Diplomacie nedává si ráda hledět do
svých kuchyň a odhaluje clonu ze svých
zákulisních tajů zvykle teprv tehdy, když je
krise rozhodnuta, t. j. když buď je nebezpečí
konfliktu zažehnáno, anebo všechno další
zažehnávání marno a válka nezbytna. Pak
uveřejňují kabinety depeše, jež byly ve sporu
mezi sebou vyměnily, aby sok proti soku
ospravedlnil na soudě dějin svou věc. Než,
tentokráte při nově zjitřené otázce balkánské
není ani válka na spadnutí, aniž jest nebez-
pečí její úplně zažehnáno, však nieméné
diplomacie ruská i rakouská dávají světu
gratis nahlédnouti v zákulisí svých scén,
uveřejňujíce takřka o přítrž svou korespon
denci důvěrnou o těžkostech, jaké jim činí
již pouhé dohodnutí se o programu
Tureckem navržené evropské konfe-
rence stran osudu Bulharska, Bosny a
Hercegoviny.
Praha
Turecko
Bulharsko
Bosna a Hercegovina
7
article
Zásluha počinu náleží ruskému ministru
zahraničných věcí hr. Izvolskému, který jiz
na Štědrý den dal v »Rossiji« uveřejnit svůj
okružní telegram, zaslaný signatárním moc-
nostem, načež v pátek proslovil svou velikou
řeč v dumě ruské. Po tomto rozvázání ja-
zyka diplomacie ruské nemohla ovšem an
diplomacie rakouská déle halit svoje
skutky v háv tajemství a tak dnes též baron
Aehrenthal otevřel zásuvku svého »sekre-
táře«, aby pobavil zvědavost světa důvěrnou
úřadní korrespondencí, již pěstil během po-
sledních 6 neděl se svým ruským kolegou
v Petrohradě. —
Vděk této hovornosti ruské i rakouské
diplomacie především poznaváme, jak těžko
padně diplomovaní strážcové světového
míru pracují. Zatím co národové chvějí se
rozčilením, zda-li »tam dole« na Dunajia
Dravě nespustí ručnice samy od sebe, pani
diplomaté dosud ani o to se ne-
dohodli, jaká má býti pravomo
zamýšleně té konference evropské
Obtíže činí kabinet rakouský. Jakmile
bylo Turecko se Srbskem a Černou Horou
zaprotestovalo proti přivtělení Bosny a Herce-
goviny, Rusko ujalo se tužby, vládou tureckou
projevené, aby mocnosti, podepsavší r. 1878
smlouvu berlínskou, sestoupily se na konfe-
renci za účelem klidného, právního roz-
resení mezinarodního sporu tak daleko
sáhlých následků.
Izvolský
Aehrenthal
Petrohrad
Turecko
Srbsko
Černá Hora
Bosna
Rusko
8
article
Za nedlouho byly Rusko, Anglie, Francie
Italie i Turecko dohodnuty o tom, že jde tu
o uhájení zásady na londýnské konf-
renci z r. 1871 všemi mocnostmi (i Ra-
kouskem) uznané, že zádná mo-
nost nemůže se o své ujmě
jednostranně zhostiti závazků,
smlouvou mezinárodní jí ulo-
žených, nýbrž musí se domáhati souhlasu
všech signatárních mocí, aby byla z nich
vyproštěna. Ježto pak nyní Rakousko, při-
vtělujíc si Bosnu a Hercegovinu, kteráji
byla berlínským sjezdem pouze k dočasné
okupaci a správě svěřena, smlouvu skutkem
protrhlo, měla evropská konference nyní
zhojiti tento úraz po dobrém, na způsob
jakéhos mezinárodního soudu smírčího.
Než, ředitel rakouské politiky zahra-
ničné bar. Aehrenthal nechtěl od samého
počátku přiznati evropské konferenci právo,
aby rozsuzovala o právní stránce annexe
Bosny a Hercegoviny, nýbrž namítal, že se
o annexi dohodne Rakousko se samo-
jediným Tureckem, načež aby
Evropa vzala dohodu tu prostě
na vě domí a prohlásila článek 25. smlouvy
Rusko
Anglie
Francie
Turecko
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Evropa
10
article
berlínské (o okupaci Bosny a Hercego-
viny) za neplatný.
Pro toto stanovisko své nezískalo však
Rakousko nikde podpory, kromě jediného
Německa. Veškery ostatní mocnosti, ani Italie
nevyjímaje, souhlasily s názorem Ruska, že
ani v tom případě, kdyby se Rakousko s Tu-
reckem o postup neb odkoupen
práva na Bosnu dohodlo, nemůže ostatní
Evropa přestati na pouhém »amen« — k ne-
platnosti 25. článku smlouvy berlínské, nýbrž
musí jej doplnit novým ustanove ním
o dalším upravení poměrů na
Balkáně se zřetelem na oprávněné zájmy
Srbska i Černé Hory.
Italia
Bosna
Rakousko
Německo
Rusko
Evropa
Balkán
11
article
Vidouc se takto osamocena, diplomacie
rakouská hleděla si pomoci novou proposicíh
Nechť před sejitím se konfe
rence dohodnou se veškeré mocnosti
dříve předběžně o formulích, dle
nichž ty které otázky balkánské řešiti hodlají
Tím chtěl baron Aehrenthal předem výzvě
děti, jak ty které mocnosti se staví k annex
Bosny, zdali může jiti na konferenci bez
pečen, že se na ní o faktu anne x
nebude jednati. Nuže Rusko, ač do
posledka hajilo úplnou svobodu
diskuse na konferenci, na konec pro
ten boží mír učinilo Rakousku po vůli.
A tak nyní, po dvouměsíčním průtahu
dospěla akce slavné diplomacie teprv k tomu,
že nastane vzájemné dopisování a vyjedná-
vání od kabinetu ke kabinetu o každém
z devíti bodů programu konferenčního,
aby se napřed mezi všemi velmocemi docí-
lila dohoda o podstatě věci takova, že by
pak již vlastně nezbývalo na konferenci
pospolité než formalně zpečetiti úmluvy
hotové.
Toť stručný obsah depeší mezi Petro
hradem a Vídní během listopadu a prosince
t. r. vyměněných. Rozhodnutí spočíva nyní
v Cařihradě. Prodá-li ústavní sultán turecký
své právo na Bosnu Rakousku, pak se asi
sejde konference a mračna válečná na jihu
se do jara rozptýlí. Jinak ale neni žadné
jistoty přes všechnu mírumilovnost Ruska
přes všechnu loudavost diplomacie evropské.
co se příštím rokem z balkanských zmatkův
vyrojí.
Aehrenthal
Petro
Rusko
Rakousko
Vídeň
Cařihrad
12
article
Depeše mezi Vídní a Petrohradem
Depeše mezi Vídní a Petrohradem
(Výměna a text not ruských a ra-
kouských v listopadu a prosinci.)
Na Štědrý den bylo z Vidně ohlášeno
že ruské a bulharské notě následovati
bude i projev rakouský, obsahujíeí
zprávu v přlčině konference a sdělující
evropskéveřejnosti a signatárním mocnostem obsah.
do té doby tajných a důvěrných de-
peší, vyměněných v záležitosti balkánské
mezi Vídní a Petrohradem.
Celá tato korrespondence prostřednictvím
tiskové vládní kanceláře byla dána nyní listům
k disposici a předchází jí tento ofíiciosní
výklad:
Z Vídně, 28. prosince.
Vídeň
Petrohrad
13
article
Vyjednávání kabinetů vídeňského
petrohradského o programu bal
kánské konference dospěla před krátkou
dobou k prozatím nému zakončen
potud, že pan Izvolský dal souhlas ke
stanovisku rakousko-uherskému
aby před sejitím se konference předchá-
zela vyjednávání mocností, kterými
by činnost koference byla praeciso-
vána na základě všeobecné dohody.
Jak známo, sdělil z tohoto důvodu pan
Izvolský stanovisko ruské vlády k otázce kon-
ferenční berlínským signatárním mocnostem
oběžníkovou notou, která byla nedávnc
uveřejněna.
Právě tak rozhodl se vídeňský
kabinet zpraviti signatární moci o stavu vy
jednávání. Stalo se tak pamětním s pi-
sem zaslaným 23. t. m. mocnostem, ve kterém
se pravl:
C. a k. vláda učinila ihned po obdržen
konferenčního programu panem Izvolským jí
doručeného vše, pokud na ni bylo, aby podpo-
rovala myšlénku konference, která nevznikla
u ní. Také dnes zaujímá vůči konfarenci sym-
patické stanovisko a výhrady ji formulované
mají jenom účel, aby zaručily pokud možno
ú spěšnost prací konferenčních. Tentýž úmysl
měl také vídeňský kahinet vo svěm vyjednávání
s vysokou Portou a jednou, až kýženého vý-
sledku bude dosaženo, bude také o tom podána
mocnostem přislušná zpráva. K tomuto pamět-
nímu spisu připojeno ješt 5 příloh a to
Izvolského konferenční program
a noty vyměněné mezi oběma vlá-
dami.
Izvolský
14
article
V notě vídeňského kabinetu ze dne
14. listopadu se prohlasuje, že balkánská
konference mohla by se s úspěchem sejíti
jenom tenkrát, kdyby ji předcházelo
dorozumění signatárních mocnosti. Stanovisko
c. a k. vlády k jednotlivým bodům precisuje se
pak taklo: C. a k. vláda jest ochotna
uznati v Bulharsku proklamovaný
nový stav věcí, při čemž předpokladá, že
konference uzná neodvislost to-
toto státu, když budou upraveny otázky
finanění, včetně otázky železni ční.
Ohledně Bosny a Hercegoviny,
jakož i sandžaku novopazarského
projevuje c. a k. vláda ochotu, aby obě tyto
otázky byly pojatv do programu, ale žádá :
aby nebylo již předmětem diskuse na
konferenci rozšíření suverenních práv
na Bosuu a Hercegovlnu, jakož i vykli-
zení sandžaku. Dale se připominá, že c. a k.
vláda v těchto otázkách doufá do-
spěti k dohodě s vysokou Portou.
kteroužto dohodu by pak konference po-
tvrdila
Zároveň by měla konference článe k 25
berllnské smlouy prohlásiti za
neplatný. Co se týče článku 29. berlín-
ské smlouvy, který obmezuje svr-
hovsná práva Ča Hary. nan
mítá vídeňský kabinet mičeho prot
tomu, aby byl předmětem rozpravy na
konferenci, trvá však v tomto směru na vý-
hradách stále činěných. Ohledně
výhod pro Srbsko a Černou Horu na-
vrauje se, aby předešlo se pochybným výkla-
dům znění »hospodářské výhody, jež
mají se poskytnouti Srbsku a Černé Hoře«. C
se týče kapilulací a cizích poštovních úřadů
v Turecku, prohlašuje vídeňský kabinet, že jest
ochoten dohodnouti se s ostatními mocnoslmi
o případných modifikacích.
Dale
Bulharsko
Bosna a Hercegovina
Srbsko
Černá Hora
Černá hoře
Turecko
Čo Haro
15
article
V pamětním spise ruského kabi-
netu, t. j. odpovědi na rakouskou notu ze dne 14.
listepadu, ze dne 22. Ilstopadu 1908 pro-
hlašuje tento kabinet, že jest úplně srozuměn
s názorem c. a k. vlády o nutnosti předběž-
ného vyjednávání, než sejde se konfe-
rence. Toto předběžné dorozumění týkalo by se
toliko programu konference. Pro-
gram tento musí však zabezpečovati prá vo
že různé otázky budou probírány
ůplně svobo'd ně.
Pokud jde o dohodu s Tureckem, na klerou
pomýšlí vídeňská vláda, má ruská vláda za to,
že dohoda tato ovšem by přispěla k rozřešení
otázky, ale nemůže ani předbíhati def-
nitivnímu rozřešení, ani zameziti vol-
nou vzájemnou diskusí mocností, ne-
boť dle zásady, uzuané londýnskou
konferencí, nemůže se žádná mocnost
jednostranně sprostiti smluvních zá-
vazků.
Také má petrohradský kabinet za to, že
konference by se neměla omezit
na prosté zrušení článku 25 ber-
lInské smlouvy, nýbrž že by měla
doplniti tento článek novým usta-
novení m.
Turecko
16
article
V pamětním spise z 8. prosince
1908 potvrzuje vídeňský kabine
dohodu vídeňské a petrohradské vlády o nut-
nosti vyjednávání a dovozuje z toho, že ruský
kabinet se právě tak snaží jako vídeňský chrá-
niti konferenci před nebezpečím, kleré by mohl
vzplanouti z připadné neshody mínění. Tohoto
účelu bylo by sotva dosaženo, kdyby se před-
chozi vzájemné dorozumění mocnosti ome-
zilo na vypočtení programových
bodů. Dorozumění kabinetů musilo by
se tedy týkati také podstaty ale s po
nejdůležitějších bodů programu a
vedlo by takto pravděpodobně k ujedná n
jistých formuli určených k tomu, aby
se diskuse pohybovala v pře sn
vytčených mezlch. Tak by na př. byla
ruská vláda jistě ochotna ohrani-
čiti diskusi o Bosně a H.ercego-
vině tak, že by se o faktu annexe
nejednalo. Takovýto postup ruské vlady zda
se býu rakousko-uherskému kabinetu tím méně
pochybným, ježto na možnost anne xe
pomýšlelo se v několika dřivějších,
mezi oběma říšemi učiněných doho-
dách. Timto postupem byly by práce konfe-
renční podstatně ulehčeny a překonány obtíže,
které by nutně povstaly, kdyby se rokovánío
různých bodech dal volný průchod.
Boseň
17
article
V pamětním spise petrohradské
vlády na to odpovídající, ze dne 17 pro-
since se prohlasuje, že rakousko uberský naveh,
aby totiž výměna názorů mezi mocnostmi byl
rozšířena též na podstatu programních
bodů a aby se tímto způsobem dospělo k for-
mulim, jimiž rozprava na konferenci by byla
držána v přesně vvlčených mezích,
obsahuje sice následkem své zdlouha
vosti mnohé obtiže, že však ruská
vláda jest pokud na ní sejde, ochotna,
aby dokázala svého smířlivého ducha, na ná-
4 , Aej te.
že i ostatní vlády učiní podobně. Vi-
deňská vláda může nyní tento návrh sdělit
ostatním vlád m, jimž i carská vláda oznámi
své stanovisko vůči této otázce. Pokud jde o
prání vídeňského kabinetu, aby ruská vláda sdě-
lila svůj názor o různých bodech programu, vy-
hražuje si vláda ruská vylknouti během nastá-
vajícího jednání své stanovisko k nejdůležitěj-
ším bodům programu, pokud Ruska se týkaji
18
article
Úsudky o řeči lzvolského.
Úsudky o řeči lzvolského.
Z Vídně, 28. prosince.
»W. Allg Ztg« sděluje z diplomatických
kruhů vídeňských k řeči Lzvolského: »Dojem
jest velmi dobrý, ba řeč ta jest příjem-
ným překvapením. Se zvláštním
povděkem v diplomatických kruzích vyslechnuto
zejména důtklivé napomenutí ke klidu, adre-
sované do Bělehradu a Celyně. Zvláště cenným
k upokojení situace je veřejné doznání Izvol-
ského, že Rusko uznává existenci čelnýeh
diplomatických dohod v příčině záležitostí bal-
kánských a cítí se jimi vázáno. Co se týké
výroků Izvolského o něklerých ustanoveníc
berlinské smlouvy, dlužno rozuměli ustanove-
ními témi uzavření Dardanel. Jest
W Allg
Vídeň
Bělehrad
Rusko
Dardanely
19
article
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . za 8h
večerni . . . . . . . za 4 b
Ve fliálkách na venkověi
ranní cislo . . . . . . . 10h
večerní . . . . . . . . 5 h
Inseráty
platí se hotové napřed.
Předplacení a inserty přijímá
sdministrace v Marianské ul., 6
Tam nacházejí se táž
redakcn, tiskárna a expedine
„Národních Listů“
Rukopisy se nevracoji.
20
article
známo, že Rakousko proti úpravě zále-
žitosti dardanelské na prospěch Ruska nečinl
žádných námitek, že všsk rozhodnutí o splnění
této oprávněně žádosti Ruska není ve Vldni.
Ostatně dlužno přípomenouti, že Rusko nš-
kterých ustanovení berlinské smlouvy, tak ze-
jména v příčině Batumu, se samo již zpro-
stilo.«
Z Paříže, 28. prosince. (K. k.) Několik
listů rozepisuje se v podobném smyslu jako
»Temps«. »Eelaire soudí, že Izvolský hledá
patrně východiště, aby se poněkud slušně svého
úkolu shostil. O snnexi Bosny bude moci tim
obužněji diskutovati, poněvadž byla cenou za
neutralitu Rakousko-Uherska před Plevnema
po něm. »Humanité« brojí ostře proti
Rusku, jehož nárok na hájení svobody jihoslo-
vanských národů dokazuje, jak daleko zacházl
jeho nedostatek sebepoznání.
Ruska
Eelaire
Rakousko
Rusko
Paříž
Bosna
Uhersko
21
article
Z Cařihradu, 28. prosince. (K. k.)
»Omanský Lloyd« shledává, že řeč Izvol-
ského je pro slovanský svět velikým
zklamáním. List vyznačuje z řeči lzvol-
ského jeho přání po pokojném rozřešení otázek
balkánských, jakož i radu danou slovanským
bratřím, aby byli rozvážni a prohlašuje konečně,
že řeč ta nestanovi žádného požadavku ve při-
čině Bosny, kteréhož by Rakousko-Uhersko po
annexi nemohlo přijati, a jejž by konference
zmařila.
Z Londýna, 28 prosince. (K. k.) »Daily
Graphie« praví, že vzhledem na smlouvu zá-
kupskou a na tajnou deklaraci berlinskou bylo.
už dávno jasno, že Rusko by nemohlo klásti
odpor akci Rakousko- Uherska. Izvolský při-
pustiv to, jednal jen poctivě.
Z Londýna, 28. pros. (K. k.) »Standari d«
praví o řeči Izvolského: Všechno na-
svědčuje, že dojde k pokojné dohodě, které si
Lzvolský přeje. Hlavni podminkou jest, aby
Rakousko-Uhersko dalo skutečnou
náhradu. Jeho postup je — cokoliy se uvádí
k jeho obhájení — skutečné porušenl
mezinárodní spravedlnosti, začež
povinno jest zadostiučiněním poškozeným stranám.
Standari
Cařihrad
Bosna
RakouskoUhersko
Londýn
28 prosinec
Rusko
Omanský Lloyd
Daily Graphia
22
article
»Times« soudl, že pohříchu není oceňo-
vána ve Vídni oběť popularity, kterou
Izvolský přinesl evropskému míru.
O stanovisku Anglie praví »Timese
dále: V Rakousko-Uhersku je nyní nálada, po-
kládati každou kritiku za nepřátelství k monarchi.
Doufali jsme, že staré přatelské styky, tak dlouho
drvající mezi Anglií a Rakousko-Uherskem, do-
statcug unazal, zo po auguchuu kosiha nuva
hledati jiného, více objasňujícího vysvětlení. —
O vyhlídkách budoucího vyjedná-
vání praví »Times«: Posměšný ton vůči Tu-
recku a přijetí ruské noty videňským tiskem
vzbuzují v každém připadě pochybnosti
o upřímnosti Rakousko-Uherska.
Avšak čas kvapí, neboť nynějš! situa ce
je nebezpečnou pro mlr.
»Morning Post« považuje notu Izvol-
ského za zcela bezvadnou a korektní.
Byla sice považována ve Vídni za nepříznivou,
ve skutečnosti však takovou není. Videň ne-
stará se o mezinárodní smlouvya
nic si z nich nedělá. Řeč Izvolského
však je přiměje krotiti svou zbytečnou svévoli.
Dokazuje toliž tato řeč, že Rusko nabude ve
véci samé dělati obtíže, bude-li Vídeň zachová-
vati mezinárodní pravidla.
»Daily News« píše: Bylo úmyslem
Izvolského svou řečí rozptýliti obavy z váleč-
něho hnutí v Rusku. Rusko jest zajisté od-
hodláno nadále plniti svoje úkoly jako jedna
z největších evropských mocnosti, avšak my-
šlenka na válku jest za jeho nynějších poměrů
skoro vyloučena.
Vídeň
Anglie
Rakousko
Uhersko
RakouskoUhersko
Rusko
Times
Morning Post
Daily News
23
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 28. prosince.
? (Několik vzpomlnek na Ji-
řího knížete Lobkovice.) Bývalý
nejvyšší maršálek království českého, Jiří kníže
Lobkovic, náleží již navždy minulosti. Vý.
značný kus novodobé politické historie české
odpočívá vedle něho v hořinské hrobce. Jméno
z tvář jeho zná snad každý, osobní povahu
však málo kdo; pouze několik jednotlivců může
o ní se vysloviti, neboť Jiři kníže Lobkovic byl
muž nepřistupný. Najde li se kdy Lobkovicův
životopisec, který se zahloubá do podrobnost
jeho povahy, bude musit velmi se přičiniti,
aby výstižně a přesvědčivě v soulad uvedl ne-
přistupnost, ba tvrdost osobního charakteru
Lobkovicova s jeho velice živou, snadno vzně-
tlivou letorou, mnohem bystřejší, nežli byla jeho
řečnická pohotovost. Povšechně lze tento rozdíl
vysloviti aristokratismem bývalého maršálka
tedy pojmem, pro který nynější svět, zejměna
český, nemá žádného smyslu, aristokratismem.
který také pro nás český lid nemá podstatného
významu kladného a příznivého, a jehož ny
nější doba prostě neuznává.
Při vzpomínce na zesnulého šlechtického
politika a státníka lze zaznamenati řadu po-
drobnůstek, prokazujících ušlechtilost, ráznost
dobrou mysl i noblesu, v každém případě však
zároveň též ostře vyvinutý a nikdy nestiumený
aristokratismus zemřelélio právě věvody roudni
ckého, pána na Mělníku, Drhovli a Rožďalo
vicích.
Psal se Jiří kníže z Lobkowiez a z nej
bližšího jeho okoli bylo vysvětleno, že tento
pravopis, staročeský a stavovský, je při jeho
jmeně neměnitelný, poněvadž po staleti se vy-
lkytuie v rodových listinách. Jako mnohié jiné.
že i tento pravopis náleží ke tradicím rodu,
knižetem žárlivě střeženým a horlivě pěstěným
tak, že rozhorleně odmital každý jiný způsoh
psaní svého jmena.
Lobkovic
Jiří
Lobkovicův
Jiří kníže
Praha
Mělník
Drhovle
Tropez
24
article
Z funkce starosty okresu mělnického zbyla
Jiřímu Lobkovicovi jedna vzpomínka velmi ne-
příjemná. Jako mladý starosta podřipského Měl-
nicka byl kníže v pravdě obliben. V těch letech
byl zhusta nazýván i v širších vrstvách občan-
stva v okrese mělnickém Jiřičkem; křestním
jménem proto, že byl populární a jménem
zdrobnělým proto, že byl malé postavy. Jako
starosta okresní byl Jiří Lobkovic v oboru práva
naprosto neústupný, v oboru výkonů samospráv-
ných přesný. Nebyl jen representantem, nýbrž
zároveň řídicím pracovníkem. Své starostenské
povinnosti vyřizoval většinou osobně a ústně.
Lobkovic
25
article
Mimo to však musily se mu všech ny důležitější
spisy posílati a kníže pak sděloval formou jed-
nacích dopisů tehdejšímu okresnímu tajemníkovi
na Mělnice Fr. Vinklerovi, kterak spisy ty se
mají vyříditi. Vinkler schovával bedlivě Lobko-
vicovy dopisy. Vinkler, kdysi duševní hlav
okresu, stal se později hlavním vinníkem úpadku
Hospodářské záložny mělnické. Když katastrofa
se provalila a způsobila paniku, rozběsnila zdě-
šení i zapálila rozvrat v celém okresu, tu Vin-
kler, ač byl ztracen, přece podnikl zoufalý zá-
pas o záchranu ne tak zničeného peněžního
ústavu, jako své osoby. Mimo vše jiné pouka-
zoval také na neobmezenou důvěru a na přá-
telství, jichž požíval u Jiřího knížete Lobkovice.
Dokladem to předstíraného přátelství měly býti
Lobkovicovy dopisy Vinklerovi. V době kon-
kursu Hospodářské záložny mělnické se jim
v řečeném smyslu operovalo. Nesprávně. Dopisy
neobsahovaly nic jiného nežli pokyny pro vyři-
zování určitých spisů, došlých okresního výboru
mělnického v době, kdy Jiři Lobkovic byl
okresním starostou na Mělníce. Kníže byl vždy
ptilis upistý tory, než aby byl důvérně přátel-
sky obcoval s někým nerovnorodým Ale přece
prý jej velmi mrzelo, že starých jeho dopisů
bylo nepříslušným způsobem použito v aféře
černé a neblshé.
Vinkler
Jiří
Lobkovic
Lobkovicův
Kníže
Francie
Mělník
26
article
Jako politik byl v době prudké oposice
let sedmdesátých kníže Jiří Lobkovic zapsán
u vlády stejně špatně jako všichní ostatní češti
státoprávníci. Tehdy mladý kníže chodil na li-
dové schůze. Jednou přišel na schůzi takovou,
při níž intervenoval mladičký, nezkušený prakti-
kant politického úřadu. Lobkovic vstoupiv do
místnosti šel prudce k němu a důrazně se ho
tázal: »pane komisaři, je pravda, že máte
shora rozkaz, ihned rozpustiti schůzi, přijduli
do ní já?« Praktikant — nyní místodržitelský
rada v krajském městě — zkoprněl úžasem
otázkou přiveden byl do takových rozpaků, že
v první chvilce nevěděl jak z nich vyvázne.
Několika vlídnými slovy Lobkovicovými dostala
se rozmluva v jiný směr a schůze se pak ko-
nala, jakoby nebylo rozkazu, při němž prakti-
kant zvláště to nedovedl si vysvětliti, jak o něm
kníže zvěděl.
Na statcích Jiřího Lobkovice působí
vzorné úřadnictvo; hospodářství daří se skvěle.
Před lety rozmnoženo bylo v šopeckém dvoře
knížecím hospodářství mlékařské a správce pe-
čoval všemožně o výhodný odbyt mléka. Ná-
hodou bylo tehdy vypsáno ofertní řízení na do-
dávku mléka pro ústav choromyslných v Har-
ních Beřkovicích. Šopecký pan správce neřekl
nikomu nic a zadal ofertu. V duchu těšil se
nesmírně, kterak si vše pěkně zařidí, až do-
stane hornobeřkovickou dodávku, že ji dostane,
o tom byl přesvědčen, poněvadž nevědělo
žádně nebezpečné soutěži. Najednou byl zavo-
lán k řediteli a oferta byla mu vrácena s přís-
ným nařízením, že se vicekráte nic takového
nesmí stát. Pan ředitel ovšem pochopoval pana
správce a v duchu jej pochválil jako úřadník
znamenitého. Ale kníže pán je tvrdohlavee.
Lobkovic
Lobkovicův
ústav choromyslný v Haro
27
article
Pan ředitel sám vypravoval, jak se celá věc
udála. Byl zavolán na centrální ředitelství a
tam zvěděl celou pro šopeckého pana správce
Jobovu zvěst. Oferty byly pěkně zadánya
když byly u zemského výboru otevřeny, dal si
je maršálek předložit, prohlížel si je a našel
tam také oferlu šopeckou, ofertu svého vlast-
ního dvora. Sebral ji, zamkl do svého stolku
a už byla ze soutěže navždy odstraněna. Při-
šed domů dal si zavolat centrálního ředitele
ukázal mu ofertu z vlastního dvoru a prohlá-
sil: řekni jim, že se mně to víekrát nesmi stát.
Centrální ředitel vyřídil ovšem knižecí roz-
hodnutí ředitelovi, který je zase tlumočil šope-
ckému správci s vysvětlením, že z knížecích
statků a podníků se nesmí oferovat na žádnou
soutěž, zemí vypisovanou, poněvadž kníže je
maršalkem. »Ale já chci vykázat rentabilitu
dvora«, namítal, rozumí se marně, šopecký
správce, jehož dobrá vůle byla ovšem po zá-
sluze správné a příznivě uznána.
Jobův
28
article
Po veliké oslavě, na počest sedmdesátých
narozenin Jiřiho z Lobkovic provedené, uspořádal
kníže ve svém paláci malostranském večerní
hostinu pro přísedící zemského výboru. Nálad
byla nejlepší; pánům u tabule zasedajícím se
však jednoho nedostávalo: kouření Kněžna pa-
trně pozapomenula dát nabídnout doutníky,
i nekouřilo se. Přísedící dr. Herold, jak známo
vášnivý kuřák malých ale silných doutníků
»damas«, a jak rovněž povědomo muž, který
nerad seděl obřadně, byl by si velice rád za-
kouřil, i čekal netrpělivě na příležitost, abysi
mohl zapálit. Konečně se mu naskytla hovorem
s jednou z princezen. S vrozenou elegancí upo-
zornila princezna dra. Herolda na oblibený zá-
kusek. Dr. Herold odpověděl hladce a nenuceně,
že nejlepším zákuskem je doutník. Pouto for-
malit bylo zlomeno, a za okamžik liboval si dr.
Herold, jak výtečný je doutník, který si právě
zapálil. Jen několik minut trvalo a maršálek viděl
usměvavou tvář Heroldovu v obláčeích dýmu,
nesmírně lákavého. Za chvilku přišel ke dru.
Heroldovi rovněž již se zapáleným doutníkem.
»To jste dobře udělal s tim kouřením,« pravil,
»já už jsem měl takovou chuť na kouření, ale
nemohl jsem začít.«
Dr. Herold, když vypravoval tuto drob-
nůstku, dodal: »Je jistě dobře, že v našich
občanských kruzích není takové přísné ebikety,
jaká u maršálka stihla jej i mne, aniž se toho
kdokoli ze společnosti mohl nadáti.e
Jiři
doktor
Herold
Heroldův
29
article
U knížete Lobkovice ohlásil se kdysi jeden
český žurnalista. V maršalkově předsíní nechá-
pali, jak bylo patrno, smělost novináfovu a jeho
počínání bylo jim záhadeu tím větší, čím po-
vrchněji novinář odpovídal na jejich otázky, co
mají knížeti pánu říci. Konečně dostal pokyn,
aby vstoupil. Mluvě s knížetem poukázal na
řadu naléhavých politických problémů, jichž ob-
jasnění je třeba a požádal maršálka o úsudek
a o svolení, by jej směl reprodukovat tiskem.
Jiří z Lobkovie — snad byl dosti překvapen
novinářovým odhodláním — odpověděl, že žá-
dosti jeho vyhověti nemůže, poněvadž hned na
počátku své čmnosti si byl umínil, že žádnému
žurnalistovi nikdy nic nepovi, že skutečně ještě
nikdy žádnému novináři nic neřekl, a že také
nyní nemůže od tohoto svého stanoviska upu-
stiti. Novinář se pousmál a naznačil maršálkovi,
že občanští politikové uznávají vesměs nutnost
žurnalisty náležitě informovat. Kníže pravil po-
tom žurnalistovi, že by v jiných případnostech
nenyl od toho uvážili žádost se strany novi-
nářské. Novinář nebyl nezdarem svého pokusu
u knížete Lobkovice zkrušen, ponévadž mu se
strany, s povahou knížete obeznalé, byl s plnou
určitostí předpověděn naprostý neúspěch odvahy,
jež by od knížete dosíci chtěla informativního
slova politiekého.
Lobkovic
Jiří
Kníže
Lobkovie