Ročnik XXXXV.

V Praze, v pátek dne 21. dubna 1905.

Číslo 10.

Ha ranní a odpol. listy pevdpltet. se: v Praže v aduinistrai u čirri leta . . . . 6 K —h s dvejí donáškou a něs nnt kta . . . . 7 K 5oh ve 4lialkich: 2 K s0h u nhlía. Pešfou: n . . . . 9 K o0 s dvojí zásilkou nl :.: ke L. Z Petrohradu, 20. dubna. (Původn slgram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů«.) Iiaisterstvo zahraničných záležitosti nedostalo sdělení oficialního o japon- nkém protestu proti domnělému po- rušení neutrality Francií. Vyslanectvo fancouzské rovněž ne. Obyvatelstvo petrohradské oče- kává vážné nepokoje na den 1. května (Byly ohlašovány již i z všelikých pramenů jiných. Pozn. red) Značná čásť jeho chce proto město před L květnem opustiti. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy viz na straně 4.)

Centralistické úklady. Soukromi úřadníci, zejmena národnosti české, sdružení v imposantní jednotu, usilují od delšl doby již, aby zabezpečili si pro invaliditu a pro stáří sice skromničkou, ale přece takovou ezislenci, aby, když některého z nich neduh sklátí nebo vysoké stáří nezpůsobilým jej učiní k další práci, nebyl odsouzen zemříti hladem anebo nebyl odkázán na veřejnou dobročinnost. Soukromých úřadníků jest zejmena u nás v průmyslových Čechách veliká armáda a jsou zde velice důležitým činitelem právě tak v ho- spodiřské organisaci, jako v životě společen- ském. Jest jim uložena práce a vykázány po- vinnosti, od jejichž dovedného a pocti vého ko- níní v nemalé míře závislým je ekonomický hullurní zdar země, přes to ale je materiá lní jjich bytí třtinou větrem se klátíeí, bez pev- zého kořene a pevného podkladu. A smutnou jnvdu pronesl jeden z předních pionérů lepší kudoucnosti soukromého úřadnictva, když pravil, ke jsou tito v sociálním rozvrstvení nebohou nykořisťovací obětí, cilronem z pořekadla, jenž vytlačen, odhodí se na smetiště.

Jak málo jest závodů, jež byly se byt i sebe skrovnějším způsobem postaraly o inva- lidní a věkem pokročilé úřadníky své, ohromná vělšina, snad více než 90% těchto vesluje na vlnách života bez jakékoliv naděje přistáti na lonec k břehu hostinnému. Jaký je dnes osud úladníka soukromého ve věku pokročilém? Ne- hledě k tomu, že na rozdíl od úřadníka veřej- uího, jest existence jeho připoutána k nejisté mislenci a pochybnému zdaru závodu, v němž zaměstnán, má úřadník soukromý nároky na pa na odměnu jen potud, pokud je zdráv r aíši. Udřenému a vysílenému dá se prostě výověď. »Jdi si, kam chceš, komptoir nen tplil.e Typický tento výrok jistého velmi známého s svého času slaveného »lidumilného« chefa vrůzných variacích opakuje se stále. Což se ta- kový roztomilý pán ohlíží po tom, že co slly bylo v nebohém člověku, jejž jako kmeta vy- bazuje na dláždění, všechnu z něho byl již vy- čerpal. A nedojde-li i k nejhoršímu, v jaké nevýhodě jsu i u dost uznalého chefa úřadníci soukromi u porovnání se šťastnými jich soudruhy ve v- řejné službě. V té čím úřadník starší, tím větš ná příjmy a i pohodlnější práci. U úřadník soukromého je pravý toho opak.

Proto každý člověk humanně sm ýšlející plnou sympatií provází snahy soukromého úřad- nietra, aby třeba jen chudě, přece nějakým vhodným způsobem pojistilo se pro připad ne- nyůsobilosti ku práci. Je známo, že snahy jeho nezůstaly bez rýsledků, že vláda i parlament právě tou dobou zabývá se zřízením ústavu pensijního resp. po- jšťovacího, jenž by zabezpečil soukromému ářadníku budoucnost fakovou, aby nechvěl se stále strachem, že hladověti bude, stane-lis ku práci nezpůsobilým. Stát jako vždy a všude v podobných pří- padech také v této věci řídi se velmi výhodnou pro něho zásadou: co možno nejméně obětovat jeněz, naproti tomu ale zabezpečiti si co možn lodně práv a vlivu. A poněvadž dle staré tra- diee vídeňské všechno musí ustoupiti stranou. jeli o germanisaci a centrali s a

proto také v tomto případě je odhodlána vláda odhoditi všechen ohled na účelnost, prakličnost i lidskost, aby triumfovaly i v této věci snahy centralistické a poněmčovací. Nechceme na tomto místě dopodrobna vy kládati o osudech, jež prodělaly návrhy na zři zení pensijního ústavu pro soukromé úřadníky než došlo na elaborát, jenž jest nyní podkladem porad v sociálně-politickém výboru na radě říšské, připomínáme pouze tolik, že zřízení ústavu toho ocitlo se již zase ve stadiu krise, k vůli tomu, že vláda a Němci na tom trvají, aby z řízen byl jen ústav jeden ve Vídni s pů- sobností pro celou říši, a toť se rozumí, že ústav německý, nebo co v tomto státě centrálního, je s všechno německé. Přihodilo se ovšem, že když došlo ve jme novaném výboru na osudný paragraf, vět ši- nou dvou hlasů ustanovení vládn předlohy propadlo a přijat návr na territoriálníorganisaci ústavu. Však známo je, s jakou houževnatostí lpí Vídeň na tradicích centralistických a jak Němci, kteří domnívají se — a ne snad bez práva — že dnes jsou na koni — všemu se vzpírají, co znamená v jakémkoli ohledu uvolnění od Vídně. Vláda s Němci dnes o to usiluje, aby usnesení, jež se stalo, bylo buď reasumováno, nebo aby ra- ději vše bylo zmařeno, než aby zřízení pensijního ústavu pr soukromé úřadníky stalo se sku- kem. Spekulují na to, že vroucí touha sou- kromého úřadnictva po tomto ústavě a nynější proudy stavovské donutí obhájce autonomie, aby zřekli se dalšího boje proti centralistickému ústavu a chvatně se podrobili diktátu vládně- německému.

Však pání se mýlí a spekulace jejich se nezdaři, třeba by nepřátelům autonomie sebe vydatněji pomáhal pan ministeriální rada Wolf. Autonomističtí členové komise nepovoli, odváží-li se Němci učiniti návrh na rensumování usnesení, jež se bylo právoplatně stalo a sice hlasováním dle jmen, provedou z této taktiky krajní důsledky. Uvidíme, budou-li míti nepřátelé auto- nomie odvahy zmařiti z politické nevraživosti dilo, na jehož uskutečnění s pochopitelnou touhou čekají statisícové lidí intelligentních, na nichž dopouští se společnost hřichu, neboť o nej mizernějšího dnes nádenníka je lépe postaráno, než o úřadníka soukromého. Čekáme zejmena, jak v této věci zachova se vláda Gautsehova a prohlásí-li se v této věci za jedno s dědietvím po panu dru. Körbrovi. Jak známe poměry, byli by se snad někteří také autonomističti členové sociálně- politického výboru podrobili stante coneluso usnesení většiny, kdyby bylo dopadlo v nepro- spěch zásady territoriální, avšak Němci kladou podkopy dále a lhostejno jim vyhoditi věc tak významnou a důležitou do povětří. Za okolností takových nemohou autonomisté jinak než brániti vší silou stanovisko své, na němž prorady se nedopustí.

V táboře řemeslných německých štváčů. vládne vzbouření. Jaký div! V neděli usnesou se všechna zastupitelstva obecní a okresní, shro- mážděná v Chebu, že i na příště obce i zastu- pitelstva německých obci a okresů mají trvati na odmítání a nepřijímání českých podání, a že v každém případě, kde by jim bylo uloženo, že jim podání česká přijímati a vyřizovati jest, mají se dovolávati řišského soudu a den na to týž soud prohlásí nepřijetí a nevyřízení českého podání u obce liberecké a odepření ochrany oproti této zvůli vyššími úřady státními z a po- rušení zákonall Ve slepém fanatismu tvrdí štvavé listy ně- mecké, že prý stížnost ta byla svévolná a žádaji obcc a okresní zastupitelstva tak zv. německá, aby i nadále česká podání odmitaly a nevyřizo- valy a hrozí — ó hrůzo! — že prý se dají za- stupitelstva ta raději rozpouštěti, než by se říš- skému soudu podvolila.

Účelem těchto řádků jest, dovoditi přím bezpříkladnou prolhanost a i neuvěřitelnou ob- mezenost inspirátorů tohoto nového tažení proti- českého. Pravím, že za rozhodnutí říšského soudu, jehož důsledků se tak Jekají, mají se páni Němci co poděkovati svým vlastním lidem. jejich zpupnosti, ano přímo trestuhodné drzost a cynismu, se kterým dovolují si právní řád, an praobyčejnou, mezi lidmi obvyklou slušnost přímo pohlavkovati. „Svévolnou“ mou stížnos předcházelyť tyto skutečnosti: Okresní nemocenská pokladna nepřijala do sud ani jedinou moji přihlášku, jíž jsem přihla- šoval neb odhlašoval své zřízence k nemocen- skému pojištění. Proč tak činí, to dala mi dva- krát písemně. Poprvé bylo to za vlády německo národní, po druhé za vlády socialistické v po- kladně. Za vlády prvých mi — německy na če ské podání — sdělovala, že prý jedná s lidmi jazyka německého neznalými po česku, ale u mne, o němž jest známo, že německy umím. jest prý české podání chauvinistickou provokací kterou odmítá!! Po druhé za vlády socialistické oznámila (na české podání ovšem zase něme- cky), že ohlášku moji nepřijímá na vědomí; že prý ohlášky u ní jinak, než na (přiložených) for mulářích, u ne zavedených, podané, se na vě- domí nepřijímají. Formuláře ty jsou čistě ně- mecké!! a jest z toho tendence okresní po- kladny nemocenské v Liberci, ať už jest v téč oné správě, patrná zrovna zřejmě.

Ačkoli ohlášky mé na vědomí nepřijala, pe- níze ode mne pokladna chtěla a tu se stalo, že kde se vzal, tu se vzal, z čista jasna jednou v červenci 1904 objevil se u mne magistrátn sluha Müller, že prý mám za jednoho písaře 11 K 20 h příspěvků do této pokladny zaplatiti. jinak že prý u mne vykoná exekuční zabavení svršků. Poučil jsem tohoto sluhu, že nejsem po- vinen již proto platit, že pokladna nepřijala ohlášku na vědomí a pak, že jsem nedostal vů- bec žádný platební rozkaz, tak že exekuce jest tu zcela svévolná. Sluha na to odvětil, že prý má od p. rady dra. Ringelhaana rozkaz, aby oxekuei vykonal, načež jsem prohlásil, ať si tedy dělá jak rozumí; sluha zabavil na to divan a odešel.

Stěžoval jsem si u magistrátu na toto „úřado- vání“ a oznámil jsem tuto příhodu i u c. k. ná- městnietví v království českém v Praze a žádal v obou podáních za zrušení této exekuce a zá pověď jejího výkonu. Jak jsem později teprve zvěděl, vyhovělo náměstnictví rekursu a exekuei zastavilo. (Později a soukromě zvěděl jsem o tom proto, že — zajisté jen „náhodou“ — vyřízení vůbec jsem nedostalt!), Přes to však za týden přišel sluha znova, že prý divan má transfero vati, aby byl exekučně prodán. Upozornil jsem jej znovu, že toto jednání jest přimo trestu- hodné, poněvadž se exekuce beze všeho titulu přes podaný rekurs vede a tázal jsem se ho, kdo transferování nařídil. Když mi řekl, že zase pan rada dr. Ringelhaan, poslal jsem jej k němu s výslovnými poukazy na dotyčné zákonné před- pisy, jak se nemocenské příspěvky vymáhají, aby od exekuce upustil, že jinak ponese za všecky její následky zodpovědnost. Sluha však se vrátil, že pan rada nařídil, že se exekuce pro- věsti má. Zaplatil jsem tedy s výhradou, žeji budu žádati zpět, exekvovanou částku, abych výkonu exekuce ušel. A teď přijde to nejzají- mavější. U náměstnictví a ministerstva vnitra domáhal jsem se vrácení těchto peněz marně.

Ani v této, ani v jazykové věci neuznaly tyto úřady zakročiti. Pan státní zástupce v Li- berci si tohoto „úřadování“ pana rady dra. Ringelhaana (v obyčejné mluvě právnické říká se tomu zločin zneužití úřadní moci) rovněž ne- všiml. Žalobě civilní bránil se c. k. okresní soud v Liberci vší mocí, že prý není příslušný a bylo potřebí dvou rekursů, než svou příslušnost uznal; na to částka vyexekvovaná i s útratam byla mi ihned vrácena, aniž by bylo k jednání spornému došlo!! To jest to nejzajímavější v této věci!! Ač jest bezprávnost exekuce patrna ač byla exekuce zrušena a přímé zneužití moc úřadní p. drem. Ringelhaanem jasně viděti, ni kdo nechtěl býti příslušným, aby bezpráví, na mně spáchané, napravil!! Byla vůči tomu jazyková stížnost má k říš- skému soudu, když stížnost na toto neuvěřitelné jednání podaná, byla mi vrácena a u náměst- nictví i u ministerstva marně nápravy jsem se

domáhal, svévolná? Co si to pisálkové, drze takto lhoucí, myslí, mysli-li ještě vůbec? Vždyť nestoudnost, ano přímo zločinn drzost tohoto jednání p. dra. Ringelhaana ne- mohla než nejrozhodnější odpor u mne vzbu diti a nechť se tedy Němci poděkují za rozhod nutí říšského soudu, v této věci způsobené tomuto svému všeněmeckému spasiteli, kter o povzneseni národního sebevědomí a zocelen českého odporu v Liberci i jinak získal si nepo- píratelných zásluh. Zrovna tak vypadá to s vyhrožováním dal ším nepřijímáním českých podání. Celá ta ko- medie, děkující svůj vzník jen zabedněnosti ne-li pitomosti její vynálozců, dokazuje jen znovu, jak fanatismus a šílená zášť národní jes ubohá a směšná a jak vede k opačným výsled- kům, než jaké za cíl si vyznačila. Tak ať nepři- jímají obce a okresy německé česká podání; eo pak tím docílí?! Tím dokáží, že v městě neb v okrese není Čechů? Tím odstraní české školy. české obchody, živnosti atd. atd.?1! Kdyby i státní správa hotovou tuto vzpouru nechala býti, utluče se myšlenka ta sama sebou a máme zase utlučení její v moci. U každé samo správné korporace rozhoduje se o věcech, na je- jichž rozhodnutí záleží obci nebc okresu. Nuž, dobře: v takových věcech podá se rekurs český obec neb okres jej vráti! Co tak pro němectv docíli?!

Obce německé velmi rády na př. vyhosťuj a pokutují české lidi. Z podobného nálezu, na jehož vyřízení přirozeně záleží obci a ne posti- ženému Čechovi, podaný a touto jako nesrozumi- telný vrácený rekurs nechá se prostě leže pečlivě uschovaný a neplatí se nic a nestěhuje se z obce. Co pak obec proti tomu může dělat? ! Re- kurs podán jest — že byl vrácen, za to stěžo- vatel nemůže, a aby jej podával k stolici jiné k tomu nikde na světě nemůže jej přinutiti, po něvadž zákonem jest nařízeno, že se rekurs po- dati má u stolice první. Takových a podobných případů praxe po skytne na sta a přesvědčí se páni, kteří tak strašlivě chytrý plán na vyplenění českých po- dání vymyslili, jak tím obeím svým posloužíl Jak pravím, záleží jen na našich lidech, aby klidně a trpělivě jen takto jednali, v podobných věcech důsledně česky si stěžovali a stížnost nepředkládali k II. stolici, aby tato neměla mož nest věc rozhodnouti. Neníť zákonného předpisu, dle něhož b strana mohla býti nucena, aby stížnost svou k II. stolici předložila; ovšem ale předloží j Čech tam, kde jde o prospěch jeho a kde jemu na vyřízení záleží. Stejně není spolek povinen, aby výkazy podání své předkládal k II. stolici, když I. je vrací. To příčí se naopak spolkovému zákonu a nemůže nikdo spolek nutiti, aby podání sváa výkazy u II. stolice činil a takto spolkový zákon přestupoval a porta a jiná vydání platil. Rovněž netřeba tolik váhy klásti na to, že do schůzí na vědomí úřadů nepřijaté nejde zeměpanský zá- stupce; stala-li se ohláška schůze, nemá vrá- cení její pražádného významu a o komisaře zeměpanského se starat, není věcí pořadatelů.

Kde jde o povolení, arci půjde se k II. stolici odmítne-li I. české podání. Tak přivede se akce německá ad absurdum a snad konečně i u Němců dojde se ku poznání že mnohem rozumnější jest dělati, jak se to dě lalo až do nedávna, aniž se svět sbořil neb obec či okres odnárodnil: že obec a okres německý klidně přijme a vyřídí podání české, jako obee neb okres český přijme a vyřídí podání německé To všecko bez závad do nedávna šlo, upuštěn od této praxe nemá, jak doloženo, pražádného smyslu (o jeho patrné nezákonnosti ani nemlu- víc) a nechrání se tím nikterak národní charakter obce či okresu, jako praxe dřívější se ho ne- dotkla. Arci k tomuto poznání Němci bez dočas ných, nejostřejších repressalií s naší strany, ne přijdou; dnes jsou pořád ještě většinou ve fana- tické horečce a ta dá se schladiti jen lázní stu denou. Dokud však může se německý úřadník v Liberci chlubiti, kterak na magistrátě v Praze pan magistrátní rada vyčinil úřadníku, že s ním na jeho německé oslovení mluvil česky, kdežto v Liberci na českého advokáta německý úřadník může vésti zcela svévolně exekuci a magistrát jeho českou stižnost na toto jednání a limine V drobném prodejí: ranní číslo o sobě . . . za odpelední. .. n sk Ve filialkách na venkors: ranní číslo. . . . . . odpolední Inserá ty plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá zdmini- strace v Marianské uliži č.a Tam nacházejí se též redlakee tiskárna a expedice „Nárednich Listá“. Rukopisy se novracsji.

zamítá, dotud se věc nenapraví, právě tak, jako se nijak ozumnějšímu nazírání na nás u Němeů neposlouží, když i zemský výbor slouží obcím a okresům, většinou německým, za překladárnu svévolně jimi odmítaných českých podání, aneb třeba i člen Národní rady klidně ze český ústav české lidi v Liberci žaluje německy a dá ústav ten zastupovati německým nacionálem. Tak se Němci k slušnému chování k nám Čechům ne- přivedou, pánovél! Jen stejně bezohledným, dočasným postu- pem obcí, okresů a lidí českých docílí se ná- pravy. Buď konečně zakročí státní správa, aneb nezakročí-li, poznají konečně přece jen Němci, že ohánějí se zbraní dvojsečnou, která i je po- řeže. Konečně si dovoluji německé právní rádce tohoto protičeského tažení upozorniti, že se lehce může státi, že by mohl říšský soud začíti přisuzovati útraty řízení, zaviněného odpíráním přijetí českých podání. Dosavadní jeho praxe v tom ohledu není ani neochvějná, ani po mém minění zákonná. Kdyby tak za každý případ zpupnosti hyper,,národní“ platily se značné útraty řízení, ochladilo by se leckdes dnešní fanatické „národní“ nadšení všeněmecké. Dr. Hliňák.

Politické zprávy domácí. V Praze, 20. dubna. (Změne zem- ského volebního řádu.) Podali jsme včera dle „Kons. Korr.“ návrh nejmenovaného českého politika, jak by se měl opraviti zemský volební řád, aby bylo možne připustiti návrh na zřízení volebních kurií ve sněmě. „N. Fr. Pr. - obdržela v té věci od svého pražského zpravo- daje sdělení, dle něhož češti i němečti, do věci debře zasvěcení poslanci prohlásili, že projekt, otištěný v „Kons. Korr.“ neodpovídá ani v celku, ani co do rozdělení mandátů v jednotlivých ku- riích těm návrhům na změnu volebního řádu, jež čeští poslanci hodlají předložiti vládě. „Správné jest — píše „N. Fr. Pr.“ — že jedno- tliví mladočeští poslanci se zabývali úpravou návrhu na změnu volebního řádu; tento ela- borát liší se však podstatně od údajů „Kons. Korr.“ Jak se proslýchá, zabývá se nyní vláda vypracováním reformy volebního řádu. Až se sejde říšská rada, poslanci obou národních stran budou míti příležitost, seznámiti se s tímte vlád- ním návrhem. Také zpráva, že vláda nezamýšlí pedati sněmu návrh ne změnu volebního řádu a předlohu o volebních kuriích, prohlašuje se za nesprávnou. Naopak s určitost! možno se nadíti, že vláda obě tyto předlohy podá sněmu hned v prvé schůzi. Pokud se týče dlouheletého přání, aby se virilní hlas udělil také oběma rektorům pražských vysokých škol technických, bude mu ve vládním návrhu také vyhověno. Z Pešti, 20. dubna. (Příjezd panov- níka do Pešti.) Naproti zprávám, že stran příjezdu panovníkova do Pešti počátkem květn nebyly učiněny dosud nijaké disposice, sděluje „Budap. Hirlap“, že policejní správa pešťská byla již vyrozuměna, že císař přijede do Pešti již koncem dubna.

Ze Zadru, 16. dubna. (Smuteční pro jevy za příčinou úmrtí J. J. Stross- mayera.) Úmrtí velikého biskupa dakovského naplnilo žalostí celou Dalmacii a ke společnému smutku Chorvatů a Srbů druží se političtí od- půrci biskupovi, Vlachové. Ve Splitu uspo- řádána smuteční slavnost dne 12. t. m. ve zvláštní schůzi městského zastupitelstva. Dr. Trumbič ocenil zásluhy Strossmayerovy o Dal- macii a vytknul zejmena, jak zvěčnělý biskup po celý svůj život se snažil o sloučení Dalmacie s Chorvatskem. V Dalmacii není obce, jíž by se nebylo dostalo důkazů biskupovy štědrosti. Obee splitská věnovala 1000 K na památník Stross- mayerův v Záhřebě a zahájila sbírky na týž účel po celé Dalmacii. Dne 14. t. m. sloužil biskup Nakič zádušní bohoslužby za biskupa, jichž účastnily se všechny chorvatské i vla šské spolky, a též všichni úřadníci, vyjma vojen- ské kruhy. Po bohoslužbě dr. Trumbič oce- nil význam Strossmayerův ve schůzi, pořádané v městském divadle. V Zadru uspořádal dne 15. t. m. zemský výbor rekviem za biskupa. Přítomen byl správce místodržitelství Nardelli, starosta města Zadru dr. Ziliotto (Vlach) s dvěma členy městské rady,

FEUILLETON. V Praze, 20. dubna 1905. H. (Zahrady.) Jaro . .. Velikonoce .. Skyličkou fialek v knoflikové dírce a s lyrickou nhdou v duši osvěželé a nějak jarně roztou- luž vykračuji si po blátivých ulicích v dešt 1rně. Nemusím činit přílišné násilí své fantasii, skeh do té dubnové nevrlosti přikouzlil si bělj a plesy vzkřišené přírody, hodící se kná váteční náladě lyrické a k mé nevtirav kylle v knoflikové dirce. Takovýto záchva ppade v tuhle dobu někdy i nejotrlejšího, nej báseoanějšího střizlivce, který má duši sucho- párnou jako kursovní lístek nebo sezení vídeň- sláho parlamentu, když nemluví hrabě- Sternberg- Ještě před několika dny jsem se toulal nu pobteží jihofrancouzském, v zahradách hýřicích všemi plápolavými barvami, všemi opojným vášnémí jižního jara . . . a tak snad následkem selrračnosti ... nosím v sobě nezvyklou Iyrickou vzrušenost i po zablácených ulicích pražských. Takový seveřanský poutník, žijící stále ve sesku po slunných a květnatých zálivech Siředozemního moře, nezapomene nikdy na chvile, prožité v kraji nade všechny libezném, před mořem zlatě zahořelým sluncem, v ovzduší prochvěném vůní, prosáklém jasem. Nizza, po- nořená v zelený klin zahrad, obklopená maleb- nými, skvellými návršími, posetými bílými vilani a hlazená, láskaná ametystovými, ševel- nými vlnami moře, zanechává dojem radostný a čarovný. V tom šťastném kraji, jehož obzor nad mořem není zasmušen mlhami, jehož obloh září něžnou, azurnou smavostí, kde modrojas- nému moři harmonické pozadí tvoří zeleň hájů a lesů na horách, kde je tak sladký mír upro- střed olivových sadů, palmových alejí, pestrých záhonů okolo přivětivých vill, v tom šťastném kraji lze žíti ještě kráse, lásce, poesii . . .

Ovšem nesmite mít v kapse čtverečkovaný paplrek z monacké herny s vypíchanými seriemi »rouge et noir« nebo dostaveníčko s nějakou silně parfumovanou krasavicí v nizzském kasinu na náměstí Massénově. Ale pryč s těmi banálnostmi hlučného a mar ného pachtění světáckého! Vraťme se do snivého mlčení přírody, jež bohužel pozorujeme jen letmo, na krátko a jen tušíme blaho zahrad kvetoucíeh mandlovníků. V takové nádherné dekoraci jako by ji in spirovala rozkošnická obrazotvornost Giorgionova, lze žíti krásné romány a dramata lásky. Co roztomilých flirtů, pikantních dobrodruž- ství, tajných lásek skrývají ty bělostné villy, osa- měle skryté mezi palmami a oranžovníky, upro- střed sálavě barvitých záhonů karaflátů, flal. kosatců .. . Kolik komedií a dramat hodných Dumasa syna a Maurice Donnaye s předehrami v pařížských salonech odehrálo se na těchto místech drahým pařižským párkům legitimním i nelegitimním . . . Sem utikají přesycení životem, znavení štvanicí zábav a povinností, z hlučné, nervosní, zhýralé všednosti do ticha a vůně sno

a lásky. Dole, v hemžení ulic v Nizze neb Cannes v skvělém shonu Monte Carla, tam bouří mum- raj světácký, požitkářský, tam je přenesen ne klid všech boulevardů a křižovatek veleměst.. ale zahrady spanilých návrší a vábných údol hostí vznešenost samoty. Bujná, exotieky pyšná, bohatá je květena Riviery. Země parfumovaná a usmívavá. Palmy štihlé, elegantní, vznosné rozevíraji své vějířovité listy. Kolem cest bují gigantické aloe a silnice jsou vroubeny kaskádami divokých růží. Melan- cholickou zamlklost hřbitovů nadnášejí vysoké cypřiše, podobné smutným věžím a pinie ostře se vrývající svými výraznými korunami do vzdu- chu. Olivy, mdle střibřité, biblické a unylé, po- krývají boky hor a zmírňují prudký jas oblohy a moře. Na okrajích parků chvějí se štíhlé světle zelené plody japonského bambusu.

Krvavé, barbarsky fantaslické květy biz- zarních kaktusů přenášejí sem horouenost tro- pických krajů. Mimosy šíří vůni svých plachých, delikátních květů. Tamaris, vavřin, granátové jablko, cedr, tis, citronovník, mandlovník zdob stráně i pobřeží. Růžové větve kvetoucích man- dlovníků jsou radostí oka, utěšují jako nejpů vabnější vzkaz jara . . Nikde není vidět tak skvoucích a bohatých sadů, zahrad a parků jako v Cannes, Nizze San Remu. Zdá se, že květiny zde mají více barev, více vůně, že v milostnějším rozpuku květů vyrážejí z plodné a kypré půdy. Těžká, omamující vůně fial a heliotropů vane ze zahrad. Jaký přepych růží všech barev! Karaflály, uslechtilé, koketní, zvedající své načechrané.

krajkovité květy, zardivají se do krvava, jsou bílé jako obláčky, růžové jako pleť blondýnky a pestré, žíhané, kropenaté jako tančící harle kýni. Fialky velkých květů do modra zatmělých smutně hebkých, unylých. Lilie, jasmíny, nymfey střibře-bělostně kvetoucí, a anemonky, azalie hyacinty, macešky a kosatce caprieiesní, pyšné výstřední. .. Jaká orgie barev nejjemnějšíeh nuanel, jak vábné mámení vůní! Za slunného odpoledne jeli jsme kočárem z Vintimille do San Remo. Vzduch hladil he bounce. Moře a obloha splývaly v modravém zlatém záření. Břehy, v něž se pěnilo moře v těch místech přecházející z modra do sma ragdové zeleni, byly nepřetržitou zahradou Obrovské kokosovníky i elegantní scafarthie roz kládaly svou exotickou ladnost před průčelín bílých i pomalovaných vill italského slohu. Do zrálé oranže a citrony svítily zlatově. K moř sbíhala jedna z nejkrásnějších zahrad. Náš kočí, osmahlý, kostnatý Ital, porozumě našemu obdivu a zastavil. Řekl, že můžeme do vnitř. Zahrada patřila jednomu z nejznáměj. ších obchodníků s květinami. Byla to nádherně zbujnělá, nijak neomezovaná, ale rafinovaně vy pěstěná květena Riviery. Palmy nejvznosnější. obrovské, klenouci závratně své majestátní ko- runy, kaktusy divokých, rudých květů, nejpe- střejší směsice květin. Nad mořem, na malebně rozervanými útesy byla postavena ladná veranda se sloupovím antickým. Kouzelný pohled, úchvatný obrazl Můj přítel v pose nadšeného vytržen s gestem blouznivým nám káže státl

Snad nebude improvisovat háseň. Nebo nám chce před touto velkolepou dekorací za- zpívat nějakou arii či chansonu »Tak, děkuji!« Kodak klapl Obraz byl zachycen do černé skřínky apa- rátu fotografického. Stromy, moře, skaliska, antické sloupovi . .. ale žádný obraz nedovede vyjádřiti snivou a pestrou krásu té vonné, vzne- šené zahrady. Pršl. Okna jsou zimavě zamžena Tentokráte jaro nechá na sebe čekat. M fialky uvadly. Má lyrická nálada se ztrácí ve vzpomínkách . . Oh, zahrady Riviery Co se jim vyrovná? Jsou zahrady v Praze, jsou tiché, za padlé, poetické zahrady na Malé straně, v nichž lze procitili podobné dojmy krásy, v nichž lze žít luzné sny a exaltované lásky. Nemají přepych žhoucí vegetace jižní, jsou melancholické a skromné ... Ale když se pod Petřínem, v za- hradách tichých, zabělají a zarůžoví kvetoucí stromy, v tom zákoutí, položeném do rámce malebné, starobylé, hrdé Malé strany, je mi, jakobych se oetl v kraji z jiného světa. A krásné upomínky na chvíle mládl, touhy, lásky obestirají ty tiché, skromné zahrady malo- stranské takovou poesií a krásou, že se jim nio nevyrovná. Ani zahrady Riviery ..