Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, v pátek dne 30. listopadu 1900.

Praha

3

Číslo 331.

4 article

Na ranní a odpol. tist předplácl se- v Praze v adninlstn s nt iet. . s dvojí donátko : : K e a ni slha l bee sko nr. aroji sáeiin kei

Praha

5 article Otevřený list slovutnému pánu

Otevřený list slovutnému pánu Viktoru ryt. Wesselymu, předsedovi c. k. vrchního soudu pro království české. Slovutný pane !. Nastupujete důležitý úřad nejvyššího soudce v království českém Dle zpráv do veřejnosti proniknuvších Jste odhodlán říditi se v tomto vysoce důle žitěm úřadě naprostou spravedlností a plat- nými zákony. Nezazlíte mi, dovolím-li si touto cestou pronésti mínění, jež zajisté bude v souhlasu s míněním celého českého národa, že oby- vatelstvo české ničeho jiného si nepřeje. Poměry, jež v jazykovém ohledu v soud- nictví království českého nyní zavládly, take nezbytně toho vyžadují, má-li zaveden byt pořádek a má-li právo býti jediným mě- řítkem při užívání toho neb onoho zem- ského jazyka při soudech v král. českém. Nikoliv snad v domnění, že Vaší Slo- vutnosti nejsou známy zákonné předpisy o užívání obou jazyků při soudech v krá- lovství českém, obracím se veřejně k Vám. nýbrž z té příčiny, že jako dříve, tak ze- jmena v posledním čase podnikají se pokusy, jimiž čeští soudcové mají býti donuceni, aby v tomto směru jednali proti platným zá- konům. Z té příčiny dovoluji si Vaší Slo- vutnosti připomenouti tento zákonitý sta jazykové otázky při soudech v král. českém Obnoveným zřízením zemským krále Ferdinanda II. ze dne 10. května 1627 byí jazyk německý s jazykem českým, který posud byl panujíeím, prohlášen za jazyk rovnoprávný v právu zemském a deklarato- riemi ze dne 1. února 1640 též v právu městském. Od té doby platilo obnovené zří- zení zemské jakožto státní základní zákon pro království české, ano zůstalo základním zákonem v politické správě až do r. 1848.

Viktor Wessely Ferdinand II

6 article

(Viz Schlesinger: Geschichte der Deutschen in Böhmen, str. 561.) V soudnictví zavedena změna všeobec- ným soudním řádem z r. 1781, kterýž ne- obsahoval jiné změny, pokud se týče jazy- kového práva u soudů, než onu, že článkem 13. nařídil, aby se řízení u soudu spravovalo. pokud se týče jazykové otázky, dle jazyka podání. Zůstala tím tudíž rovnoprávnost obou jazyků zemských jak ve vnější, tak i ve vnitřní službě soudní v celém král. českém nezměněna. Tato jazyková rovnoprávnost stvrzena byla Nejvyšším kabinetním listem ze dne 8. dubna 1848, kteréžto nařízení ve smyslu tehdejšího státního práva pokládati dlužno za zákon a kterýžto zákon posud žádným pozdějším zákonem zrušen nebyl. (Srv. Roz- hodnutí nejvyššího soudu ze dne 13. pro- since 1898 čís. 14.934.) Cirkulárním nařízením vrchního soudu král. českého ze dne 30. května 1848 č. 9533. jímž soudům toto Nejvyšší rozhodnutí bylo publikováno — uveřejněno jest v provinciáln sbírce zákonů z roku 1848 sv. XXX. č. 119 —byly všechny předpisy a zvyky, které rovnoprávnosti obou zemských jazyků

svatý . XXX vrchní soud král Geschichte der Deutschen in Böhmen

7 article

odporují, na základě Nejvyššího zmocnění za zrušené prohlášeny. Tím také užívání německého jazyka jak výhradního jazyka vnitřní služby při soudech v král. českém, pokud proti platným záko nůmtu a tam bylo zavedeno, jest za ne- platně způsobem legálním prohl á š e n a odstraněno. Teprve ministeriálním nařízením ze dne 23. května 1852 č. 11.815 a ze dne 30. června 1852 č. 8103 a ze dne 31. března 1856 č. 6742 bylo učiněno opatření, že při v nitřn službě soudních úřadů, zejmena při vy hotovování výtahů soudních, při sepisován referátů, při poradě, pak při dopisován s jinými úřady má německého jazyka v hradně býti užíváno, resp. bylo též prohlášeno že protokoly o závěrečných přelíčeních maj býti jazykem německým jako akt vnitřn služby sepisovány Tato nařízení ministerská nikdy úřad ním způsobem publikována n bvla, nebyla ve sbírce zákonů uveřejněn a také dle souhlasného výroku všech práv níků nikdy nenabyla zákonné plat nosti.

8 article

Nařízením ministra vnitra a spravedlnosti ze dne 19. dubna 1880 č. 14. z. z. byly na základě zákony uznané rovnoprávnosti jazy kové vydány pouze předpisy ohledn styků úřadů politických a so u ních se stranami, resp. o užívání jazyků zemských u všech soudů v král. českém v sluzbě zevnější. V tomto jazykovém nařízení ze dne 19. dubna 1880 není však nijakéh ustanovení ohledně užívání ja- zyků zemských v tak zv. služb vnitřní, ani neobsahuje toto nařízen jazykové předpisů, dle nichž by snad v tomt směru platila shora citovaná nařízení míni- sterstva práv z roků 1852 a 1856. Vydalo sice praesidium c. k. vrchního soudu pro král. české dne 18. listopadu 1880 č. 24.604 výnos ke všem soudům v Čechach, v němž se výslovně práví, že ministerským nařízením ze dne 19. dubna 1880 jazyk vnitřní služby u soudů »zůstal nedotčen«, v němž dále se připojuje, že soudy proto ve vnitřní službě a ve stvcích s ostatními úřady výhradně jazyka německého užívati mají avšak ani tento výnos praesidia vrchního soudu nemohl se odvolávati k žádnému platnému předpisu ve příčině výhra ného užívání němčiny ve vnitřní službě a ne- byl i tento výnos nikdy veřejně publikovan a nemá tudíž právního účinku.

Čechach

9 article

Ministerským nařízením ze dne 23. září 1886 čís. 17.520 byly vydány opětně před- pisy jenom na základě platného stavu zákon- ného ve příčině sepisování referátů při vrch- ním soudu zemském, aniž by ohledně ostat- ních oborů vnitřní služby toto nařízení ob- sahovalo nějakých odchylných ustanovení. Nařízením ministra vnitra, práv, ob- chodu a orby ze dne 5. dubna 1897 čís. 12 z. z. bylo v § 16. ustanoveno, že dnem prohlášení tohoto nařízení po- zbývají platnosti všechna usta- novení, obsažená ve dřívějších nařízeních, pokud s předpisy to- hoto nařízení jsou v odporu. Jelikož tímto nařízením jazyk český za- veden byl do vnitřní služby i pří soudech, není nejmenší pochybnosti, z

zákonný nařízení ministr vnitro

10 article

tímto nařízením zrušena byla výslovně ministerská nařízení ze dne 23 května a 30. června 1852 a ze dne 31. března 1856 ve příčině vnitřního ja zyka německého u soudu, i kdyby tato po- slední nařízení byla měla nějaké p ráv n platnosti. Tím odstraněn jediný předpis, kterým prohlášena byla němčina u soudů v králov- ství českém za vnitřní jazyk ú řiadn a za jazyk korrespondence s úřady stát- ními. — Rovněž ministerským nařízením ze dn 24. února 1898 č. 16. z. z. byla všechna posavadní nařízení obsahu tohoto odporujíc zrušena. Z tohoto historického vyličení plyne, že tou dobou ve příčině jazykové otázky při soudech, jak pokud se týče služby vnější, tak i ohledně služby vnitřní platí zásadní rovnoprávnost obou jazyků zem- ských Obnoveným zřízením zemskýma kabinetním listem ze dne 8. dubna 1848 u znaná a článkem XIX. stát. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 142. ř. z. ješte potvrzená. Ministerským nařízením ze dne 14. říjn 1899 č. 59. z. z. bylo ustanoveno, že až do zákonného upravení, které se připravuje, př užívání zemských jazyků u soudů šetřiti dlužno těch ustanovení a z á s ad. které až do počátku působnosti ministe ského nařízení ze dne 5. dubna 1897 č. 12. z. z. směrodatnými bylv.

11 article

Vaší Slovutnosti nebude zajisté jako vý tečnému právníku a znalci zákonů neznámo že ministerským nařízením ze dne 14. října 1899 nemohla býti znova v plat- nost uvedena nařízení, která již dřívěj- ším nařízením ministerstva spravedlnosti byl právoplatně a definitivně zru- šena. Nebude Vám tudíž také neznámo, že zrušením ministerského nařízení ze dne 24. února 1898 č. 16. z. z. nemohlo byti v platnost uvedeno žádné z oněch dříve vy- daných ministeriálních nařízení, ať již byla zákonitou formou prohlášena nebo nic. Sluší tudíž ministerské nařízení ze dne 14. října 1899 č. 59 z. z. dle zásad legální interpretace vykládati jenom tak, že se činí opatření, aby prozatím bylo še- třeno těch ustanovení a zásad, které dříve byly směrodatnými, pokud ovšem byly ve shodě s platnými zákony —a nebyly s těmito zákony v odporu, nebo není pochybnosti, že pouhým ministerským nařízením zákon může býti jedině prova děn, že však takovýmto nařízením platn zákon nemůže byti změně Má-li tudíž zákonnost ve příčině užíván jazyků zemských při soudech v království českém býti zavedena, musí dle všeobecného stavu zákonného rovnoprávnost obou jazyků nejen ve službě vnější, nýbrž i ve službě vnitřní v celém království stejnoměrně byti prováděna Bohuzel, politická tendence mini- sterského nařízení ze dne 14. října 189 č. 59 z. z. tyto platné zákony dnes v soud- nictví této země přímo porušuje. Mnozí sou dové v německých krajích král. českého vy- řizují česká podání německým konceptem v přímém odporu se čl. 13. soudního řádu. Avšak i kdyby se připustil výklad, že obnoveno bylo nařízení ministerské ze

12 article

dne 19. dubna 1880 musí nynější stav po- kládán býti za takový, který tomuto nařízen přímo odporuje. Jistý senát pražského obchodního soudu na př. při vyřízení českých návrhů v českém jazyku pro strany vydaných připojil pro jiný soud zvláštní německou notu »um den Vollzug wird ersucht«, což se příčí § 158. platného jednacího řádu. Soudním úřadníkům nařizuje se ústně a způsobem kontrole nepodléhajícím, že ve- škerá korrespondence s ostatními úřady musí se díti jazykem německým, že každý zápis, každé stručné oznámení věci, každý záznam pro soud určený má se díti dále v jazyku německém, že rozkazy výkonných orgánů soudních mají býti německé, že jednání při poradách a protokoly mají býti německé. krátce, den ke dni zavádí se do služby soudní i v právních věcech česky podaných a projednávaných němčina ja ko žt výhradní jazyk vnitřní služby úřadní korrespondence. Bylo by zajisté pro právníka velice dů- ležité, stanoviti přesně a určitě, kdy při soudech začíná úřadování vnitřní a kdy úřadování vnější. Avšak nehledě ani k tét nerozřešené otázce, vydáním nových zákonů soudních, zejmena nového civilního řádu soudního a řádu jednacího, splynula ve velk části tak zv. služba vnitřní a služba vnější Dle § 425. civ. s. ř. vyřizují se právni záležitosti buď rozsudky neb usnešeními. pokud rozsudek se nevynese, rozhoduje se nařízeními. Dle toho každé videat, každa korrespondence, každá zpráva jest usnešením soudním S§ 426. a 427. civ. soud. ř. pak před- pisuji, že všechna usnešení, nechť si př stání nebo mimo stání byla vynešena. stranám ústně neb písemně sde lena býti musí.

Vollzug wird

13 article

Z toho je vidno, že u výkonu soudnictv není žádné vnitřní služby, poněvadž každe opatření v soudní záležitosti musí jakožtc usnešení soudní stranám ústně neb písemně býti sděleno, a musí tudíž tak usnešení to díti se dle obsahu St maverových nařízení jazykem strany nebo jazykem podání Dle § 205. jedn. ř. a dle ministerského nařízení ze dne 6. května 1898 č. 5719 i předložení odvolání a rekursů resp. spisů stolice nižší stolici vyšší státi se musí u sne šením soudním a proto i toto usnešení jelikož i ono je ustanoveno pro strany, i dle Stremayerových nařízení musí býti sepsáno jazykem strany. Dle § 288. jedn. ř. mají strany práv ve spisy své právní záležitosti nahlížeti opisy z nich si vyzvednouti. Z toho je vidno, že veškeré spisy soudní jsou pro strany ustanoveny a že tudíž tyto spisy soudní nelze ani pokládati za nějakou agendu vnitřní, a že mus tudíž vesměs sepsány býti tím jazykem, jakým mluví dotýčně strany. Dle § 141. jedn. ř. není třeba, aby sou obracel se na soud jiný za účelem proveden důkazů, výslechů svědků, znalců atd. do- pisem, nýbrž spisv se zašlou s doloz kou »k vyřízení průvodního usnešení- atd., kteréžto usnešení rovněž pro stranyje určeno, a musí tudíž v české záležitosti se- psáno býti jazykem českým. V arebném prodeji sdpol.áni.. . . . : ae i ve nilelkách na venkovo nní čres lo. Sapstodnl 1nso r a s, platí ae hoto vě raplea. Predplsee srace v ariestě pijink opsalai Tam sacbinejt se tež ne- iskárza a srpedice , Národnich Listae Rukopisy se novrar

Stremayerův

14 article

Dle § 158. jedn. ř. děje se dožádání za výkon exekuce nechť mezi jednotlivými od- děleními téhož soudu nebo mezi soudy růz- nými zasláním »usnešení«, které je vy- dáno stranám a nemůže tudíž v českých záležitostech toto česky stranám vydané usne- šení pro úřady býti překládáno, poněvadz by to zřejmě odporovalo ustanovení jedna- cího řádu. Z této povahy nynější soudní služby nepopíratelně plyne, ze i v tom případě, kdyby právem němčina byla jazykem vnitřní služby u soudu — jakkoliv jí, jak dokázáno, není — přece tak zv. vnitřní úřa- dování soudní dle nynějšího soudního řádu a úřadní korrespondence v záležitosti stran musi se díti j azv kem českým. Za takovéhoto stavu legálního jest úplně pochopitelno, že velká čásť soudního úřad- nictva českého, které osvědčilo znalost zá- konů, pokud se týče užívání jazyků při soudech, a pro něž nebyl rozhodujícím mo- ment agitační neb politický, nemohla i po vydání ministerského nařízení ze dne 14. října 1899 č. 59. jinak, než šetřiti úplné rov no právnosti jazyka českého ve věcec služby soudní a zjednávati takto podle své povinnosti právu a zákonu průchod.

15 article

Tím více musí tudíž roztrpčovati českou veřejnost a podlamovati právní vědomí jedno stranné naléhání, aby proti všem zákonům jazyk německý jakožto výhradní jazyk vnitř ního úřadování a vnitřní služby při soudech byl zaveden, ano ještě i přes tu míru, nel jak to bylo před platností tak zv. jazykového nařízení ministerstva Badenova; tím více musí v národě českém vzbuzovati nedůvěru, když jsou zjištěny případy, že, aniž by kdo- koli se odvážil pro takovouto výhradní plat- nost němčiny v soudech českých uvésti ně. jakého zákonného ustanovení nebo platného předpisu, přece jednotlivým neodvislým soudcům, kteří při svém úřado vání šetřili zákona a práva, činila a činí se výtka, že nebylo užito němčiny jako výhrad- ního jazyka úřadního, ano i soukromě hrozí se takovýmto zákona a práv dbalým soud- cům disciplinárním vyšetřo vá- ním. — Význam justice v životě státním a of. čanském netřeba doličovati; bezpečí právní je pro jednotlivce i pro celé národy nej. bezpečnějši zárukou spořáda- ného života právního a státního.

Badenův

16 article

Vznešený úkol soudce může býti jen ten- kráte dosažen, když obyvatelstvo v každém směru proniknuto je důvěrou, ze soud a jeho orgány řídí se jedině vydanými plat nými zákony a neodvislost soudce může jen tenkráte státi se skutkem, když soudní orgány mají vědomí právní, že nikoli politické proudéní a národní nevraživost. nýbrž jedině platné zákony a posi- tivní právo jsou pro ně směrodat- nými. Jestliže by se ale, jako v posledním čase, jednání podle zákonů výkládalo za od- por, jestliže by se důvěra soudce i obyvatel- stva v positivní zákony tajnými ordonancemi porušovala, pak ovšem také vážnost a dů- véra musila by býti otřesena. Vaše Slovutnosti ! Není Vás zajisté tajno, že přicházíte do země obývané dvěma ná- rody vysoce kulturními a pokročilými, máte zajisté to přesvědčení, že oba tito národové

17 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Z upomínek starého studenta. Napsal August Rambousek. Tyto dny probíral jsem se svými listinami Bezděčně se mi zachvěla ruka, když se v ocitl tuhý, však valně již sežloutlý, vodotiskem opatřený arch papíru, v jehož čele veliké litery hlásaly, že to vysvědčení maturitní. Pověstný. u našich spisovatelů tak oblíbený zub času, který nelidsky ohlodává vše lidské, měl v tomto případě podobu mých a mých představených prstů. Hezká již minula hromádka let odté doby, co jsem od císařských královských úřado naposled žádal o cosi, k čemu jsem za doklad mimo jiné potřeboval i vysvědčení maturitní. Od oné doby snila listina klidně sen spravedli- vých v zásuvce mého psacího stolu, až ji zase náhoda vynesla na světlo denn. V první chvíli naplnila se duše má při po- hledu na vysvědčení bolestnými reflexemi. Bože můj, jak neuprosně kvapně leti čas, jak trpká je stará psychologická pravda, že nepozo- rujeme času, leč jeho mizením. Dalum listiny ukazuje na poslední den červnový roku 1878. Tedy více tomu již než 22 let!

Rambousek Bož Dal listina

18 article

Leč v zápěti zaplašil neplodné tyto úvahy mohutný roj vzpomínek, které se vynořily před duševním mým zrakem. Vrcholily v předsevzetí že půjdu se opět jednou podívat na ona místa, kde trávil jsem ve škamně školní poslední lét svých studil gymnasijních. Chodivám za svým povoláním často kolem nynější budovy akade- mického gymnasia na nábřeží Františkově, však ani mi nepřipadne, že by tento střízlivý činžák. vypadající jako tucet jiných, mohl býti akade- mické gymnasium. Vidám sice i z něho vy- cházeti staré, šedivé pány, ale je mi proti mysli, že by to byli professoři akademického gymnasia. Nechť mi, laskavě odpustí ctihodní tito pánově, z nichž žádného neznám osobně, přiznávám, že ze mne mluví hodná dávka ogo ismu, touha po letech dávno, dávno již minu- lých . . Vzpominky mě odnášejí se do Klementina kde bylo akademické gymnasium umísténo, ne musilo své místnosti vyklíditi pro znovuvzkří anou českou universitu.

Františkov

19 article

Vstupují do třetího dvora této pochmurne a veliké jezovitské budovy, vehod ke schodům naproti zreadlové kapli je doposud v týchž mi- stech, kde býval. Již kráčím kvapně po scho- dišti vzhůru do druhého patra — ano, zdet bylo, odkud jsme se po maturitě rozešli napo- sled. Zvědavě otevírám dvéře bývalé naší oktávy kathedra i lavice posud na svém místě, všechno jako bývalo, jen těch milých tváři veselých sou- druhů a milých professorů tu již není- Rázem oživuje před duší mou obraz doh minulých. Ano, tam na konci chodhy bývala knihovna, odtud vychäzival z pravidla náš ředilel JUDr. Matiáš Kawka. Jest už mnoho let nebož tikem, a mohu tudiž na něho prozraditi, že v ústech studentů slul vůbec »vysoká vláda«. Řikalo se mu tak pro jeho úzkostlivost a velký respekt před orgány vládními. Proslovy jeho k mládeži z pravidla počínaly slovy »vysoká vláda«, a tak vznikla jeho přezdívka. Ač to by muž jinak z míry dobrý, mezi námi studenty oblíben nebyl. Jeho předchůdce statečný vla- stenec Tomáš Bílek dán byl málo let před tím do pense, že nechtěl hlasovati pro ústaváckéh kandidáta a k těmuž přiměti sbor professorský. jak mu bylo z místodržítelství nakázáno. T jsme věděli my studenti, a na Kawku, který k nám byl poslán z ústavu německého, pohlízel jsme s nedůvěrou. Pamatuji se živě zvláště na dvě scény, kdy strach před »vysokou vládoue lomcoval nebohým starcem.

JUDr Matiáš Kawka Bílek Kawka

20 article

Radostná zpráva o dobyti Plevna od Rusů vzbudila v naši třidé obrovské nadšení, kter se manifestovalo mimo jiné i tím, že jsme pře školním vyučováním sborem zapěli ruskou hymnu. Příklad náš strhl k následování i sou- sední septimu. V tom okamžiku byl tu však také i Kawka, na smrt bledý. Přišel pátrat p strůjeích demonstrace a ujišťoval, že jej připrav »vysoká vláda« z chleba, nenalezne-li jích. Však nenalezl ani jediného a snad — tak soudím nyní po letech — ani nalézti nechtěl. Klidněji prošla věc, když nám jednoho má jového dne přišel oznamovat, že »vysoká vláda ráčila nejmilostivěji akademické gymnasium vy- znamenati tím, že jemu samojedinému dovolila. aby se korporativně zúčastnilo odhalení pomníku Jungmannova, prosebným hlasem vyzýval nás. abychom se při slavnostní řoči dra. Riegra n- dávali strhovat k nějakým projevům. Stalo se mu po vůli.

Kawka Jungmannův Riegr

21 article

Také staromodní způsob, jímž psal Kawk svoje jméno, byl mnohým z nás proti srsti Štvanec jakýsi přinesl do školy zprávu, že pro- fessor Martin Hattsla nazývá ve svých uni- versitních přednáškách literu w »bachratým ufe. Rozumí se, že se termin záhy mezi námi ujal a náhoda tomu chtěla, že se právě v tom čase tázal professor čestiny kollegy H., který ma dnes dosti zvučné jmeno literární, kteři spi- sovatelé čeští až doposud píší au a w? O- pověď zněla: »Au a w píší doposud Palacký a Tomek, bachraté uf mimo také — Kaw ka. Siní otřási homerický smích, kterému se na- dobro neubránil ani sám professor, ač ovšem jinak z povinnosti svého úřadu prostořekou od- pověď ihned ostře pokáral. Na částeěnou omluvu gollegy H. však podolýkám, že s Kawka skutečně pokusil také v literatuře vy- psav v jednom Musejníku z tet čtýřicátýc svou jihoitalskou costu, jíž podnikl s tehdejším svým chovancem knižetem Jiřím Lobkovicem. nýní nejvyšším maršálkem království če- ského.

Martin Hattslo Palacká Tomek Kawka Lobkovic

22 article

Dávno již přešel dobrého starce zúplna všechen strach z »vysoké vlády«, ale již před ním odešli k otcům jiní z mých milovanýeh učitelů. První z nich duchaplný a jemnocitný dr. Fr. Sohaj, synovec básníka-buditele Vack Kamenického, sám z oněch básníků, o nichž praví běžná fráse, že jejich básně nejlepší zu- staly nenapsány. Pravda-li, co řekl prof. Alber den před vlastní smrtí, koho bůh miluje, ten ze náhle umírá v prostřed své činnosti, ne jako pensista, pak miloval bůh Šohaje, kteréh ranila mrtvice ve škole před našimi zraky. V čase smrti své překročil Šohaj dávno již zenit věku mužného, leč kdo by byl tušil, že první za ním půjde mladý Velišský ? Denně vídali jsme přemilý zjev tohoto muže, plného, jak se zdálo, životních sil, učence na slovo vzatého, zlaté povahy. Vzpomínám s rozkoší ještě dnes, jak nám vykládal Horáce a jmeno- vitě Schillerovu Marii Stuartovnu. Bylť,a filolog tělem duší, daleko vzdálen oné methody. ve školách našich tak oblíbené, která v básníku spatřuje toliko cvičivo gramatické a vhodný materiál k opakování různých pravidel a vý- iimek tvaroslovatch a svntaktických.

Sohaj Vack Kamenický profesor Alber Horác Schillerův Stuartovna

23 article

A za málo měsíců jaká to nastala s Veliš- ským žalostná změna! Lesklé jindy oko jeho tupě hledělo v před, sily životní vymižely, jak by obratem ruky byl sestárnul o několik desiti- leti. Hrozná duševní choroba sklátila jej v pře časný hrob. A příčina? Čas, síly i jmění vy naložil na vydání svého »Života Řekův Římanů«, a když plod mnoholeté práce spatři světlo, zmocnila se ho — česká kritika. Dostal se sice po letech geniálnímu Velišskému satis- fakce, však to neprobudilo ho již k životu Za krátko po Velišském odešel náš kate- cheta, kněz křižovník Vojlěch Neumann, přísný moralista, přísný k jiným, ale především i k sobě, a to budilo respekt. Kdož vi, jak se nyní na věčnosti shodne s naším učitelem dějepisu Františkem Vaňkem, jenž odešel na věčnost z onoho pochmurného domu v Kaleřinské ulici, z něhož jen málo komu dopřáno je zdrávu se vrátiti v kruh živých. Netajilť se Vaněk v svých výkladech dějepisných nikdy se svým smýslením svobodomyslným, a doba husitská i pobělohorská, metternichovská a bachovská poskytly mu zvláště příležitosti mnoho, aby je osvědčoval. Neumann arciť, jako většina du- chovních, smýšlel o těchto věcech jinak, a tak přihodilo se nejednou, že jsme z úst jeho slvšeli pravý opak toho, co nám hlásal Vaněk.

Života Říman Vaněk Neumann Veliš Kaleřinský ulice Vojlěch Neumann

24 article

Srdce naše klonilo se ovšem většinou k tomuto. ač jinak byl pro svou přísnost obáván. Nepoznal jsem v životě nikdy muže, kter by byl býval živ pravidelněji než nebožtlk professor Vaněk. Mél jsem příležitost to pozoro- vati, když stav se po maturitě vychovatelem v rodině zámožného pražského průmyslníka, sedával jsem večer zhusta v Měsťanské besedě za stolem, za kterým sedával Vaněk den za dnem. Komu by náhodou byly došly hodinky mohl je směle naříditi na sedmou, jakmile do dveří vstupoval Vaněk, zrovna tak, jak odbljelo půl desátě, když dopiv třetí sklenici piva vy- klepával třeti dýmku. Nikdy nebývalo ani o minutu více ani měně. A když se jednoho zimního večera roku 1884 Vaněk zdržel přes desátou, vzbudilo to přirozeně podiv ostatní společnosti, která dobře znala jeho zvláštnůstky. Nikdo nepozoroval na něm tehdy ještě ani nj- menal známky nějaké abnormality, a přece b

Vaněk

25 article

zpět to první projev nebezpečné duševní choroby, která jej za krátko odvolala z řad živých Ano, ano, pět z nich už spí sen věčný a zbývají už na živu jen tři, kteří jsou podepsání na mém maturitním vysvědčení. Je tomu nyní právě rok, co vděční bývali žáci okázalým způ- sobem oslavovali osmdesáté narozeníny jednoho z nich, professora dra. Ignáce Axamita. Je podnes z nejpopulárnějších osobností pražské společnosti. Vedlo by daleko za meze, vykázané prosté této vzpomínce, kdybych měl vypravovati všechny anekdoty z učitelského působení Axa- mitova. Na některé z nich pamatuje se literárnl obecenstvo z Vlčkova článku v loňské »Osvětě«. Huboval nás sice Axamit pro každý přestupek, přes to však byl by každý z jeho žáků za něj dal duši. Řikával nám sice častokráte, když se loučil s oktávou loňskou, že plakal, naší třidy však že se zbavi rád, ale věděli jsme, že reč taková mu jde jen od plic, ne od srdce, a — nemý- lili jsme se. Skutečně Axamit plakal, louče se s námi, ale také naše zraky byly při tklivých jeho slovech na rozloučenou zaroseny. Vždet bylo nám, jako bychom odcházeli od vlastnilo otce, otce někdy sice kárajíciho, ale vzdy mi- lujíeího.

Axamit Axa

26 article

Příčinou této neobyčejné popularity profes- sosa Axamita mezi studentstvem bylo nejen jeho dobré srdce, jež jsme všichni znali z jeho skutků, nýbrž i způsob jeho výkladů. Neslyšel a nečetl jsem nikdy nic populárnějšího nad školní výklady professora Axamita. Měl vzácný dar, že uměl nauky tak abstraktní, jako jsou mathematika a fvsika, ciniti obecné srozumite- nými. Při tom byl veskrz originální, nedrže se žudné učebnice; jeho »expliky« (jak sám říká- val) se psaly, a v tom nedal brániti inspekto- rem, aniž kým jiným. Ale výsledky vyučovací měl také znamenité. Kdo propadl u Axamita — celkem to byl zjev velmi vzácný — byl bud nedbalec anebo člověk, který neuměl logicky myslit. A ještě za jednu věc je každý bývaly jeho žák Axamitovi vděčen: že povznášel mla- dickou mysl naši od hroudy zemské k výšinám poesie, kořenilť výklady své z fysiky, ano někdy i z mathematiky, vhodnými citáty z básníka latinských, bible a Shakespeara. Takových pro- fessorů mathematiky je tuším málo.

Axamit Shakespeare