1
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Vyznamenání a přeložení.
Z Vídně, 29. dubna. Dnešní »W. Ztg.«
sděluje: Císař udělil městskému tajemníku
Konrádu Erbenovi ve Vrchlabí zlatý zá-
služný kříž. Týž věstník dále sděluje: Prová-
dějíc nařízení o úřadně oprávněných soukro-
mých geometrech a změnách jich pobytu sdě-
luje dolnorakouské místodržitelství, že úřadně
oprávněný geometr Theodor Strádal přeloži
své stálé sídlo z Vídně do Liberce.
Kvota.
Z Vídně, 29. dubna. »Arbeiterzei
tung« uvádí dnes, že nemohl by císař usta-
noviti kvotu, kdyby nebyla zvolena kvotová de-
putace a nemohla tudíž jednati za rakouskou
polovici s uherskou. Tento právní názor nedá
se hájiti, protože přísluší císaři právo, aby usta-
novil kvotu, »nedocílí-li se mezi oběma zastupi
telskými sbory (rakouským a uherským) dohody;«
dle toho lhostejno, z jakého důvodu shoda ne-
byla docílena. Kdyby tedy rakouský parlament
kvotovou deputaci nezvolil, rozhodnuto budeo
kvotě panovníkem.
Zákon o reorganisaci burs v Rumunsku.
Z Bukurešti, 28. dubna. (C.-B.) Sněmovna
přijala návrh zákona o reorganisaci burs tak,
jak jej předložil ministr obchodu, 60 proti 3
hlasům. Návrh založen jest na zá-
sadě svobody obchodu a byl celým
obchodním světem velmi příznivě
přijat. Znamená pokrok oproti dřívějšímu zá-
konu, který založen byl na systému monopolním
a všechen pohyb obchodu dusil a omezoval
pouze na bursu. Návrh slibuje utvoření zvlášt-
ního komitétu z členů bursy a zástupců státu.
Dále zaveden bude rozhodčí soud. Sněmovna
zahájí dnes porády o celním tarifu.
Přípitky presidenta Loubeta a krále Viktora
Emanuela.
W Ztg
Erben
Strádal
putace
Loubet
Viktor Emanuel
Vídeň
Vrchlabí
Liberec
Rumunsko
Bukurešť
sadit svoboda
2
article
Z Neapole, 28. dubna. (C.-B.) Při dnešn
slavnostní hostině, uspořádané na počesť fran-
couzského hosta, presidenta Loubeta, pronesl
tento následovní přípitek: „Sire! Zde na břehu
Středozemního moře, v kolébce Římanů, kde
přátelské rozvíjení zájmů Italie a Francie chrá-
něno jejich loďstvem, jež dnes se bratří v zálivu
neapolském, zde jest mi zvláště upřímným potě-
šením pozdvihnouti číši na počesť statného ital-
ského námořnictva a vyprázdniti ji s přáním
plného zdaru vznešeného jeho poslání. Dříve než
opustím půdu Italie, kde všechna srdce uchy-
stala zástupci Francie chvíle a okamžiky tak ne-
zapomenutelné — prosím Vaše Veličenstvo i ce-
lou královskou rodinu a italský národ, aby při-
jali výraz mého hlubokého a nejvřelejšího díku.“
Hudba zahrála italskou hymnu, načež král od-
pověděl italsky tímto toastem: „Pane presidente
Ve chvíli, kdy jste na odchodu z naší země, jest
mi radostí, že mohu Vám ještě jednou říci, jak
velice mne i celý národ italský příchod Váš, ne-
soucí nám vstříc sympatie Francie, potěšil. Italie
a Francie, upravivše zájmy svoje na Středozem-
ním moři, přispěly značně k udržení evropského
míru. Pozdrav francouzské námořní moci, jež
v knize dějin má své slavné listy, najde v srdcích
námořnictva italského upřímný a hluboký ohlas.
Ve jménu italské armády pozdvihuji číši ke cti
statečné ařmády francouzské.“ Hudba zahrála
marseillaisu. Oba toasty vyslechnuty byly stoje.
Loubet
Říman
Neapol
středozemní moře
Francie
Italia
3
article
Návrat Viléma II. z ceest.
Z Karlsruhe, 28. dubna. (C.-B.) Před rad-
nicí byli císař a císařovna uvítáni městskou ra-
dou a zastupitelstvem. Purkmistr Schuetz-
ler vítal císaře delším oslovením, v němž vy-
slovil radost nad zdravotním jeho stavem a v dal-
ším dotkl se událostí na Dálném Vý.
chodě, vysloviv naději, že Německo do váleč-
ného konfliktu nezasáhne. Řeč končila provolá-
ním Slávy. Císař odpověděl asi takto: Je milou
povinností mojí poděkovati Vám za srdečné při-
jetí. Domníval jsem se, že bych nedostál své po-
vinnosti, kdybych se zde nebyl zastavil. Přijetí.
jakého se mi dostalo, připomíná mi okázalé po-
cty, jakých se mi dostalo v Italii. Navštívil jsem
tam ony krásné břehy, na nichž meškali druhdy
naši předkové, jichž stopy do dnes jsou tam pa-
trny. Nejeden pomník umění připomínal mi doby
Bedřicha II. Dobře mi tam v Italii připomněli,
že úloha Německa jest těžká! Mysleme stále na
to, mějme oči otevřeny a mysl ocelovou. Na-
jděme se sjednocéni, bude-li třeba, abychom za-
sáhli jednou do běhu světové politiky
Král Alfons XIII.
Z Malagy, 28. dubna. (C.-B.) Španělský
král Alfons XIII. dnes sem přibyl. Oficiálního
uvítání nebylo.
Eduard VII. v Irsku.
Z Dublína, 28. dubna. (C.-B.) Král s krá-
lovnou odebrali se ve slavnostním průvodu z
residence místokrálovy k slavnosti položení zá-
kladního kamene k nové budově královské vě
decké koleje. Obecenstvo, shromážděné na ulici.
královské manžele bouřlivě pozdravovalo. V od-
pověď na podanou mu adresu poukázal král na
význam vědeckého vzdělání jako na bezpodmí-
nečný základ k rozvoji obchodního i průmyslo-
vého života a vyslovil své uspokojení nad sym-
patiemi, jež národ potřebám vědeckého vzdělání
vstříc přináší.
Vilém II
Schuetz
Bedřich II
Alfons XIII
Eduard VII
Karlsruhe
Německo
Irsko
4
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Ruhl v Čechách kolotající ... Narážky
německé na ruský rubl na cestách do Čech ku
podpoře Čechů v národním boji druhdy tak
časté, v poslední době úplně zmlkly. Vzpomínku
na německou tuto pošetilost osvěžila dnešní
zpráva německých listů o větší zásilce draho-
cenného tohoto ruského plativého materiálu do
Čech, bohužel do uzavřeného území a k něme-
ckému účelu. Ve Valteřovicích u České Lípy
existuje již od roku 1837 soukromá škola, za-
ložená ruským bankéřem Zenkerem ve Valteřo-
vicích rodilým a sice fondem více než 200.000
zl. Škola sestává z obecní trojtřídky a dvou
tříd měšťanské školy, jejím nynějším patronem
je vnuk zakladatelova bratra, moskevský bankéř
Zenker. Po úpravě učitelských platů obrátila se
zemská školní rada na moskevského Zenkeras
dotazem, jakým způsobem by se dal doplniti
fond školy valteřovické, aby vynesl na zvýšení
platu jejích učitelů podle všeobecné reformy.
Odpověď dopadla brillantně, moskevský mecenáš
Valteřovic poslal obratem pošty půl sta tisíe
rublů a věc byla vyřízena. Když česká pivovar
ská chasa statečná někde v Rusi vzpomene na
ústřední matičku v Praze a pošle jí několik ru-
ských stříbrňáků tvrdých jak poctivé mozoly
českých hochů, křižují se německé listy nad
kutálivým ruským rublem, Josefu Ivanoviči Zen-
krovi, kterýž za sedmdesátiletého pobytu rodiny
v Moskvě, jistě stal se Rusem, aspoň na dva
centimetry pod kůží, píšou hymny na sloupce.
Čecho
Zenker
Valteřovic
Josef Ivanovič
Čechy
Valteřovice
Český Lípa
Valteřo
Rus
Praha
Moskva
5
article
Ve Valteřovicích postaví se mu pomník. Jistý
osadník tamější aspoň pokládá to ve svém pří-
pise v »Boh.« uveřejněném za čestnou povin-
nost státu, země i obce-
— Lublaň poslancům českým. Z Vídně
28. dubna. Klubu poslanců českých došel tento
přípis: »Blahorodému pánu dru. Bedřichu Pa
cákovi, říšskému poslanci, jako předsedovi če-
ského klubu ve Vídni. Obecní rada zemského
hlavního města Lublaně usnesla se ve veřejné
schůzi, 6. dubna t. r., konané jednohlasně vyslo-
viti nejvřelejší díky českému klubu na říšské
radě za obětavou jeho působnost k uskutečnění
právních nároků slovinských v příčině otázky
universitní. Vykonávaje toto usnesení obecní
rady pokládám si za čest tlumočiti je Vašemn
Blahorodí jako předsedovi klubu českého. Račte
tento projev vděčnosti zastupitelstva hlavního
města Lublaně, politického a kulturního stře-
diska Slovinců, oznámiti všem pánům členům
slavného českého klubu s dodatkem, že slo-
vinský národ má v úctě čacké zástupce národa
českého, se kterými zástupci našeho národa již
několik desetiletí bojují bok po boku za práva
a za ideály obou národů. Starosta Ivan Hribar.«
— K událostem na universitě vídeňské
promlouvá velmi zajímavě Štěpán Radié v po-
sledním sešitě záhřebské revue »Hrvatska Misao«.
Vykládá, jak je nesprávno a pro zájmy slovan
ské škodlivo, že i se slovanských stran
hlavní a sídelní město říše se považuje za po
litický i kulturní majetek německý. Poslední sčí-
tání na pochybném základě obcovací řeči pro-
kázalo úřadně počet 102.276 Čechů mezi oby-
vatelstvem Vídně, příslušníků českých obcí
tedy Čechů rodem, je však na Dunaji pře
400 tisíc, se Slováky (okolo 40 tisíc), Poláky
(přes 30 tisíe) a Jihoslovany (na 15 tisíc) má
Bedřich
Hribar
Radié
Hrvatska Misao
Čecho
Slovák
Polák
Jihoslovan
Lublaň
Vídeň
obecní rada
6
article
Vídeň přes půl millionu slovanského obyvatel-
stva, tu nelze rozumně mluviti o německé po-
vaze města. Zájem už přece nejen Slovanstva,
ale i zájem říše žádá, aby sídelní město bylo
prohlášeno za půdu neutrálnou. Třeba Ví-
deň vyloučiti především z obvodu německé
sféry zájmové a zameziti, aby směla být formálně
právně prohlašována za něco, čím už
dávno není. Totiž za výlučně něme-
cké město. A třeba se zasaditi, aby důsledky
právního názoru byly provedeny. Jako hlavní
město celého mocnářství musí Vídeň na všech
svých institucích míti zavedenu přísnou
rov nopráv no s t. V první řadě týká se to
vysokých škol, jež musí se státi obrazem
mnohojazyčné říše. Z prvu bylo by
zde zříditi na filosofické fakultě stolice pro li-
teratury všech neněmeckých národů,
zastoupené svými příslušníky a na fakultě práv-
nické v první řadě jako základný předmět vý-
klad o ústavním právu všech zemí, jež
skládají mocnářství. Časem bylo by postoupiti
dále a zavésti částečně jak přednášky,
tak i zkoušky jazykem oněch národností,
jež by na universitě zastoupeny byly určitým
počtem posluchačstva. To by bylo zvlášť nale-
havo na vysokých školách odborných, na
technice, na zemědělské akademii, na orientálské
akademii a na lékařské fakultě. »Otázku, praví
autor, možno řešiti buďto zřízením zvláštních
vysokých škol společně pro všecky
slovanské národy, anebo reformou
dnešního vídeňského učiliště, jež by se musilo
státi jakousi baštou kulturní federace
na veliký prospěch vědy a vzdělanosti« . ..
Však i v jiném směru nesmí se trpět, aby Vídeň
představovala jakéhosi molocha v říši, který po-
žívá všecky slovanské národnosti. Autor navr-
huje v tom směru zvláštní statut pro správu
obce sídelního města a dochází k závěru statě.
Vídeň
lékařský fakulta
kulturní federace
7
article
Jen taková Vídeň směla by právem počítati na
příchylnost všech národů. Zvláštním zákonem
musí býti Vídeň vyloučena z Dolních Ra-
kous jako je Terst vyloučen z Istrie a musilo
by se sídelnímu městu opatřiti zvláštní zřízení,
aby tím snadněji mohlo dostáti své povinnosti
vůči národům říše, z nichž prýšti mu všecky
životné síly.
— Odstoupení předsedy olomoucké ob-
chodní komory K. Brandhubera jest druhou
sensační událostí v lůně vážené korporace, kteráž
před nedávnem pozbyla jednu z nejpřednějších
ozdob svých, tajemníka Maxe Höniga, pověst-
ného »cídiče« obchodní komory od českých
živlů. Resignace Brandhuberova, který vzdal se
současně také funkce člena průmyslové rady,
uvádí se ve spojení s odchodem Hönigovým,
byloť by mezi oběma v komoře došlo bezmála
k násilí. K rozladění Brandhuberově přispěl prý
nemálo — čestný džbánek na pivo, který od
olomouckých ctitelů byl Hönigovi na památku dán.
— Schůze voličská v Sušici. (Pův. dopis
„Nár. Listů“.) Před několika dny konána v zase-
dací síni městské radnice v Sušici voličská
schůze svolaná p. posl. drem. Lad. Dvořákem,
který v řeči přesvědčivé a častými projevy sou-
hlasu provázené promluvil o politických pomě-
rech národa našeho. Schůze zúčastnili se nejen
členové různých stavů, zvláště živnostnictva, ale
i různých politických stran; přes to měla schůze
průběh veskrze důstojný a jediný zlozvuk nepo-
rušil povznesenou náladu, kterou řeč dra. Dvo-
řáka vzbudila. Všeobecný potlesk ozval se po po-
učné jeho řeči. Pan starosta města Uhl, který
zvolen byl předsedou schůze, vřelými slovy pro-
mluvil potom o obtížné posici českých poslanců
na říšské radě. Také jeho slova byla shromáždě-
ním souhlasně akklamována.
K Brandhuber
Hönig
Brandhuberův
Hönigův
Dvořák
Uhl
Vídeň
Dolní Ra
Terst
Istria
Sušice
8
article
— Ze Skutče. (Úmrtí Karla Zástěry.) Kro-
nika skutečská zaznamenala v pondělí 25. dubna
t. r. bolestnou ztrátu vynikajícího rodáka skuteč-
ského, podplukovníka K. Zástěry, muže vzácného
interessu o náš český národní život a jednoho
z těch málo vysokých hodnostů vojenských,
který netoliko nikdy svých národních povinností
nezapomněl, nýbrž i činně života národního se
zúčastnil. Zesnulý býval spolupracovníkem voj.
časopisu „Žižka“ a „Vojenských Listů“, přispí-
vatelem do „Div. Listů“, „Ottova nauč. slov-
níku“, „Jitřenky“ atd. O svém rodném městě na-
psal četné monografie, které dokazují, jak hlu-
boce lnul Karel Zástěra ke svému rodišti, jako
ostatní jeho práce jsou vzácným dokladem jeho
nezlomného, poctivého českého charakteru. Po-
hřeb tohoto vynikajícího rodáka skutečského
konán byl 28. dubna t. r. bez vojenské pocty,
úplně po občansku, zcela v duchu a smýšlení ne-
zapomenutelného zemřelého. Ale byl to pohřeb
tím dojemnější, poněvadž doprovázen byl vřelou
bolestí četně shromážděných spolurodáků nad
velikou ztrátou vzácného českého člověka. Ze-
snulému Karlu Zástěrovi budiž vděčná, trvalá
paměť!
— Úmrtí. Sděluje se s námi, že na ostrově Capri,
kamž odebral se k léčení, včera zemřel msgr. ThDr.
Florián Scharworth, kanovník vždy věrné metro-
politní kapitoly u sv. Víta na královském hradě praž-
ském a skutečný konsistoriální rada. Narodil se 2.
června 1844 ve Fiedlandě, vysvěcen Byl 10. června
r. 1870.
— K veřejné soutěži na plány pro novou budovu
obchodní a žianostenské komory v Plzni. Autory II.
cenou poctěného projektu jsou páni architekt Ladi-
slav Skřivánek a Josef Koubek, adjunkt c. k. státních
dráh v Plzni.
Zástěra
K Zástěra
Žižek
Ottův
Scharworth
Vít
Koubek
Skuteč
Capri
Fiedlanda
Plzeň