1
masthead
V Praze, v patek dne 29. dubna.
Praha
2
masthead
K číslu Il9.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
Praha
4
article
NAk
NAk
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Naka
5
article
Válka.
Válka.
Ministr Chilkov na Bajkalu.
Z Irkutska, 28 dubna. (C.-B.) Ministr
Chilkov sem přibyl dnes ráno, načež po
krátkém pobytu odjel dále na Bajkal.
Nový velitel loďstva černomořského.
Z Petrohradu, 28. dubna. (C.-B.) Velitelem
loďstva černomořského jmenován byl guvernér
Archangelska kontreadmirál Rimský- K or-
sakov.
Velkokníže Cyrill.
Z Irkutska, 28. dubna. (C.-B.) Velkokníže
Cyrill Vladimírovič dnes sem přibyl na cestě své
do Petrohradu.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Chilkov
Rimská
Cyrill Vladimírovič
Irkutsk
28 duben
Petrohrad
Archangelsko
6
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
8
article
Z Vídně, 29. dubna. Dnes zasedají obě
sněmovny. V panské projedná se známý ná
vrh na náhradu osobám, které byly nevinně
uvězněny, potom vykoná se volba 20 členůa
10 náhradníků do delegací a 5 členů do kvó-
tové deputace. V poslanecké sněmovně
konati se bude, co se dělo ve dnech posled-
ních. Budou čteny dotazy, bude hlasováno dle
jmén o peticích a možná ještě, že promluví
nějaký řečník o návrhu dra. Šíleného na
zvelebu odbytu maloživnostenského. Tato sně-
movna se dnes odročí do pondělka. Zejtra
nekoná se schůze žádná, v pondělí pak teprve
o 3. hod. odpol.
Mnoho poslanců odjede dnes v noci do
Terstu ke spuštění válečné lodi »Arcivé-
voda Bedřich«. Neodjede však takový po-
čet, jaký by byl jel, kdyby dnes plenární schůze
nebyla. Všechny námahy po té stránce bylyu
praesidia a u Němců marny. Poslanci čeští, kteří
byli ke slavnostem terstským zváni, poslali včera
omluvné listy admirálovi Spaunovi a místo-
držiteli hr. Goěszovi, který je pozval k ho-
stině na dnes večer.
Bedřich
Němec
Goěsz
Vídeň
Terst
9
article
Dnes polští důvěrníci sejdou ses
německými. Považuje se za pravděpodobné
že v transakcích, z polského klubu podniknutých.
stane se dnes nějaké rozhodnutí, buďsi positivní
nebo negativní. My ovšem žádným illusím, žád
ným nadějím a žádnému optimismu se neoddá-
váme, jednak protože Němci, jsouce za čtyři
léta vlády Körbrovy vyhýčkáni a vychováni ke
krajní zpupnosti, nebudou míti žádné ochoty k
nějaké povolnosti a jinak, že věříme rozpoznání,
kteréž učinili poslanci polští, pravíce, že dr.
Körber nechce parlamentní čin-
nosti prostě proto, že jakkoliv pracuje a vládne
jenom pro německé souručenství, nemůže ni-
kterak spoléhati, že tento spolek v kritických
chvílích, t. j. při hlasování o předlohách vyro-
vnacích, ukáže se věrným, naopak, že dr.
Körber při tom báti se musí co nejvážněji,
že strana německo-lidová vypoví mu služby.
Kromě toho ukazováno bylo k tomu, že jak
věci jsou, dr. Körber nenašel by podpory pro
zákon o surtaxe na cukr a pro zákono
placení hotovými ani u Poláků.
Němec
Körber
Polák
10
article
Poslanci Jaworski, Dzieduszy cki,
David Abrahamowicz, Pastor, Du-
lesba, Bobrzynski a Czarkowski —
toť parlamentní komise klubu polského — po-
kračuje ve svých snahách po sjednání dělnosti
sněmovny. Přesvědčili se, že nedá se jí dociliti
vymožením druhého čtení reformy jednacího
řádu, nýbrž jen a jedině vymožením prvního
čtení řádného rozpočtu.
Tu pak vědí páni z klubu polského, věd
Němci a ví vláda, že cesta k němu zahrazena
jest obstrukcí českou a že musí býti uvolněna
jedině překonáním obstrukce české.
Překonání obstrukce české pak nemůže se
státi žádným jiným způsobem, opakujeme pra-
žádným jiným způsobem, leč splněním
obou českých požadavků: resti-
tucí vniterní češtiny a zajiště-
ním české university na Moravě.
Všechny ostatní momenty jsou zcela podřízené.
Levice chce propustiti reformu jednacíh
řádu jenom s podmínkou, propustí-lí Čechové
první čtení rozpočtu, ale bez splněn í obou
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice
Jaworský
Dziedusza
cký
Abrahamowicz
Pastor
Czarkowski
Němec
Čecho
univerzita na Morava
11
article
postulátů. Rozumí se, že na takový plán Němců
není s české strany leč odpověď: quod non.
Podobá se však, že dr. K örber pořád
ještě nerozumí situaci své a situaci Ra-
kouska, že včera Polákům nedal odpovědi, jakou
čekali a že pořád jest nejen vězněm, nýbrž ne-
volníkem a otrokem německé obstrukce.
Na druhé straně, jakkoliv jsme přesvěd-
čeni, že Poláci chtějí již ve svém vlastním
zájmu dospěti k nějakému zdárnému konci
svých transakcí, neoddáváme se žádné víře, že
by kolo polské, kdyby nepochodilo vinou dra.
Körbra, provedlo z toho své důsledky a za-
ujalo stanovisko přísně opposiční, t. j. posta-
vilo se proti vládě do jedné řady s českými,
slovinskými, chorvatskými a vlašskými poslanci.
Poláci, kteří hlasují pro řádný i mimořádný
rozpočet, kteři hlasují pro vojenské předlohy,
kteří hlasují pro vyrovnací předlohy, ba kteři
povolují také disposiční fond, nejsou opp o-
sice, jaké by se musila nějaká vláda báti.
Němec
Polák
12
article
»Neue Freie Presse«, tento říšský orgán za
dra. Körbra, vyslovuje naději, že přes válečné
zprávy, jež rozesílají se o smýšlení v kole pol-
ském, přece jen se doufá, že klub ve své
většině nebude ochoten kompromitovati prostřed-
kovací svůj pokus formálním připojením se k
Čechům a Jihoslovanům, nýbrž vlivu svého užije
spíše v ten rozum, že setrvačným vedením jed-
nání dorozumívacího urovná neshody.
Situace v parlamentě je stále nezměněnaa
napjata a zůstane jí dotud, dokud nebude na-
lezena cesta k řádné práci uspokojením a upo-
kojením českého národa.
Z Vídně, 29. dubna. Na včera večer svo-
lán byl živnostenský výbor, aby roko-
val o zákonu v příčině podomního ob-
chodu, panskou sněmovnou změněném. Výbor
ten čítá členů 48, z těch dostavilo se však
pouze 20. Češti poslanci byli přítomni: dr.
Plaček, Březnovský, Kulp, Krato-
chvíl, Šulc a Stojan. Těchto 20 po-
slanců a vládní zástupcové čekali půl hodiny,
potom se rozešli. Předseda posl. Chami e
pravil, že věc tu dnes uvede v obecnou zná-
most ve veřejné schůzi sněmovní. Výbor jest
opět svolán na 3. květen.
Čecho
Jihoslovan
Plaček
Březnovská
Kulpa
Krato
Šulc
Stojan
Vídeň
Neue Frei Presse
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vdlěčmost.
Napsal Viktor Janot.
Měl velikou usedlost na blízku trestnice.
Často na procházce vídal trestance, kteří sledo-
váni bystrým zrakem dozorce s nasazeným bajo-
netem, váhavě vykonávali polní práce.
Zajímal se o ně. V jeho knihovně totiž byla
pěkně vázaná kniha italského učence Lombrosa
o zločincích, kterou znal téměř nazpaměť. Jeho
koníčkem následkem toho bylo, že úsilovně pá-
tral po zločineckých rysech v tvářích trestanců.
Jednoho dne upoutal jeho pozornost tre-
stanec, kterého před tím nikdy neviděl. Byl
malé postavy, ale ramenatý. Jsa sehnut, oko-
pával řepu. Zaslechnuv kroky, vztýčil se. Pan
Motyčka, neboť tak se statkář jmenoval, vyvalil
na něho oči, otevřel ústa dokořán a vzkřikl
s úžasem: „L'huomo de Lombroso!“ A šeptal
si: nízké čelo, ježatá hlava, vysedlé lícní kosti.
silné čelisti, odstávající uši. Div, že nezavýskal.
Trestanec myslil, že se ten člověk zbláznil
„Co na mě koukaj' jako vyjevenej, radší m
daj' toho špačka, co maj' v ruce!“
Pan Motyčka mechanicky mu hodil doutník
který trestanec obratně zachytil.
„No, je dobrej,“ řekl, udělav několík bafů
„a teď můžou na mě koukat, jak budou chtít!“
Dal se znovu do práce.
„L'huomo Lombroso,“ šeptal si pan M
tyčka radostně na cestě k domovu. Našel, co tak
dlouho hledal. U nikoho dosud neviděl tak krásně
vyvinutý zločinecký typ. Od té doby stal se tre-
stanec jeho miláčkem. Vyhledával ho, kde jen
Janot
Motyčka
L huomo
Lombroso
L huomo Lombroso
14
article
mohl. Jeho radost se ještě stupňovala, když
uslyšel od dozorce, že je to nepolepšitelný zloděj
a lupič. Nosil mu doutníky, jídlo, všelijaké pa-
mlsky, vlídně s ním hovořil, jakoby to byl jeho
přítel. Dozorce přimhuřoval nad tím obě oči
Nemohl však nijak pochopiti sympatie pana Mo
tyčky k takovému lumpovi. Téměř pochyboval
o jeho zdravém rozumu.
Trestanec přijímal posléze dary pana Mo
tyčky s jakousi blahosklonností, jakoby se to vše
rozumělo samo sebou.
„Je to dobrej chlap,“ říkal o něm ke svým
druhům, „ale má asi švába na mozku.“ Sho-
doval se tudíž v tom směru úplně s dozorcem
Trestanci rozmary páně Motyčkovy svěd-
čily. Spravoval se vůčihledě, tak že líení kosti
již mu tak nevyvstávaly. „Voni jsou hodnej pán.
já jim budu na do smrti vděčnej,“ prohodil
k panu Motyčkovi, když mu jednou přinesl ve-
liký kus pečeně. A dotvrdil svá slova výmluvným
pohledem. Panu Motyčkovi zvlhl pohnutím zrak
„Vida, je to zločinec a přece má dobré srdce,
řekl si a málem byl by pozbyl víry v Lombrosovu
zločineckou theorii. „Je to snad výjimka,“ upo-
kojil posléze své pochybnosti. —
„Ten chlap včera večer utek',“ lakonick
řekl jednoho dne dozorce panu Motyčkovi.
„Utek?!“ vyrazil ze sebe pan Motyčka, vše-
cek poděšen. „To mně neměl dělat,“ dodal
truchlivým hlasem.
„Inu, svoboda je svoboda,“ prohodil do-
zorce, „už se mu tady holt stejskalo. Dozorce, co
s ním šel, div, že neutlouk. A když už ležel
na polo v mrákotách, řekl mu, že všechny po-
zdravuje a vás prej zvlášť. Je to kus lumpa!“
Pan Motyčka byl zdrcen. Zvykl si již na tre-
stance tolik, tak že mu stále něco chybělo, když
ho nevídal. „Taková výrazná tvář, škoda,
Motyčkův
Motyčka
15
article
škoda!“ opakoval si stále, „kdybych se s ním
aspoň ještě jednou setkal!“
A setkal se. Byl vlahý, jarní večer, když
pan Motyčka vracel se z procházky domů. S po-
těšením vdechoval do sebe osvěžující lesní
vzduch. Jeho potěšení bylo tím větší, ježto ten
les byl jeho majetkem. Bylo už hezky pozdě.
V tom zaslechl za sebou kroky. Neměl ani
času, ohlédnouti se, neboť ho kdosi uchopil ze
zadu za ruce a jiný chlap mu uepal rukou ústa.
Z křoví vylezl třetí chlap a postavil se před něho.
„Milostpane, voni jsou jistě prachovej,
musej' nám vypomoct, časy jsou holt teď zlý!
S těmi slovy vytahoval mu z kapsy tobolku
a z vesty hodinky se zlatým řetízkem.
Pan Motyčka neodporoval. Náhle však po-
hledl lupiči do obličeje a div, že nezajásal. Po-
znal svého starého známého trestance. Trestanee
ho také poznal.
„A to jsou voni, to mě těší,“ řekl blaho-
sklonně, „hoši, pusťte toho pána, ten se nebude
bránit.“
Tuláci pustili pana Motyčku, který si z hlu-
boka oddechl. „Děkuju vám, děkuju,““ vyrážel
ze sebe.
„I neděkujou, nemaj' zač, sednou si tady
na ten pařez a svlečou se. To vědí, voni maj“
pěknej „áncug“, ten my budem potřebovat.
Pan Motyčka stál všecek strnulý.
„Jen se nevostýchaj', košili jim necháme,
voni byli ke mně moc hodnej.
Pan Motyčka uposlechl. A když stál v košili
na lesní cestě, lítostně si povzdychl.
„Tohle je podivná vděčnost,“ řekl si.
„Ale Lombrosova theorio je tímte doká-
zána,“ dodal se zadostučiněním a kráčel vol-
ným krokem po pěšině k domovu.
Motyčka
Lombrosův