ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 f35c92e0-729b-11dc-b745-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 10 celkem · entity: person 34, place 38, org 8, work 1
1 article
stry Tittonem a Luzzattem, předsedové sněmovny a senátu s četnými členy obou sně- moven a j. Dobytí města Illigu, Z Londýna, 27. dubna. (C.-B.) Admiralitní úřad dostal telegram z Adenu, že mužstvo an- glických válečných lodí »Hyacint«, »Fox«a »Mohawk« se 125 muži anglické pěchoty do- bylo dne 21. t. m. po prudkém boj útokem město. Dervišové byli po houžev natém odporu zahnáni a utrpěli veliké ztráty Na straně anglické jsou tři mrtví a šes raněných. Vyvěšeny byly italské a anglické vlajky. Z Adenu, 27. dubna. (C.-B.) Poněvadž sul- tán Osman Mahmud se zdráhal po dobyt Illigu město obsaditi, dohodli se anglický velitel Atkinson a italský velitel Larecchi z »Volturna«, který se zúčastnil útoku, že svěří město kmenu Midjartehnů, kterýž uznává protektorát italský. Spor o mořskou hranici mezi Švédskem a Norskem.
Hyacint Fox Osman Mahmud Illig Atkinson Larecchi Illig Londýn Aden Mohawk Volturno Midjartehn Švédsko Norsko sněmovna senát
2 article
Ze Štokholmu, 27. dubna. (C.-B.) Vláda učinila návrh, aby k rozhodnutí sporných otá- zek, týkajících se jisté části hranice na moři mezi Švédskem a Norskem, zřízen byl smírčí soud, do něhož by švédská i norská státní rada vy- slala po dvou členech. Kdyby tito čtyři členové se nesjednotili na volbě pátého člena, má požá- dati král některého cizího monarchu, aby ho jmenoval. Obě sněmovny říšské rady se roz- hodly spornou otázku odkázati smírčímu soudu, ale zamítly návrh, aby cizí mocnost do volby pátého člena zasáhla. Německý velkoprůmyslník padělal za devět millionů marek směnky. Z Berlína, 27. dubna. Veliké vzrušenív německých kruzích průmyslných vzbudila zpráva, že velkoprůmyslník, kommerční rada Julius Ribbert ml., spolumajitel barvírny v Hohen- limburku, padělal za 9 millionů marek směnky, načež uprchl do Anglie. O zprávě této, kterou přinesli jsme již v ranním listě, zmiňuje se korrespondenční kancelář velmi povrchně. sdělujíc, že dle vestfalského »Merkuru« dopu- stil se Julius Ribbert »značných nespráv- ností,« za něž bratr jeho Jindřich Řibbert ručí. Národní dům v Liberci. (Páv. zpráva „Nár. L.“) Po mnohých svízelích, nesčetných starostech a útrapách, po úporném, dlouholetém boji a mrzkých příkořích se strany německé — ne- hledě ani k velikým nesnázím finančním — do- spěla Česká beseda k cíli, jejž vytkla sobě před desítiletím: vybudovati na vlastním pozemku menšině liberecké trvalý, nehynoucí památník všech nerovných zápasů oněch na severu králov- ství. Celý jeden věk lidský zápasili jsme zde o bytí či nebytí menšiny naší, tvořili, budovali jsme, pracovali s láskou a obětavostí, která jen Slovanům vrozena a dnes klademe základy práci
Julius Ribbert Řibbert Slovan Švédsko Norsko Berlín Hohen Anglie Liberec národní dům Štokholm
3 article
A tu došlo mezi námi ke konfliktu. Musilo dojíti. Neboť já jsem chtěl důsledně setrvati na starším a srdečnějším titulu. Ano, odvážil jsem se dokonce vyprávěti i v její přítomnosti o mali- chernosti a ješitnosti těch, kteři si libují, když se jim ruce aspoň slovy „líbají“. Tu jsem narazil. „Jen každému, co mu patří,“ pravila reso- lutně paní Katynka. „Snad byste, paní Katynko ... (při slově „paní“ jsem nápadně sesílil hlas)... jak vá znám, paní Katynko ... „Paní Katynko, paní Katynko,“ opakovala si s řezavým akcentem „milostpaní“, a pode- převši si masité ruce v boky, spustila náhle jako vodopádem slov hněvivě: „A něco jim teď povím... Byl tu před chvilkou kluk Korečkův, kluk, vědí — a povídá mi: Milostpaní, jdou se k nám po- dívat, jakou látku si maminka koupila na šaty. Jdou, milostpaní, jdou, to se podivějí. milostpaní. To je krásnej „štof“ milost- paní, zrovna takovej milostpaní, jako nosí paní radová Cihlářová. To by vi- děli, milostpaní. — Co je pravda, to je pravda, je to jen kluk, ale zná moresy! Inu, každému to není dáno.“ A než jsem se zpamatoval, zmizela pohně vaná „milostpaní“ kdesi v chodbě za svým „krá mem“. Osaměl jsem... Oči se mi zamžily nad tím přívalem slov a v úších znělo mi, jakoby kla divkem bušil v ně: Milostpaní, milostpaní . ..
Katynka Korečkův Cihlářová
4 article
budoucí, vlastenecké. Není nepatrným dílo, jež podnikáme po zkusenostech, sebraných v době padesáti let. Ale s druhé strany není přece ještě takovou stavbou mohutnou, aby odolati mohlo všemu útisku naň se všech stran činěnému. Dnes položili jsme základní kámen budově naší. V tichosti a klidu vykonán významný čin ten. Dne 26. března rozloučili jsme se s budovou starou, naposled potěšili jsme druh druha ve zdech a pod chudou stříškou milené besedy naší. kde tak mnohá vzkvetla nám naděje, kde povzná- šela se srdce naše pýchou nad projevy láskya práce vlastenecké. Zde vykvetla růže krásná če- ské upřímnosti, dýšící vůní lásky líbeznou k řeč mateřské. Menšina liberecká nezanikne již v moři ci- zoty. Vždyt národ s námi soucit měl v začátcích úporného boje o práva odvěká, nám příslušící celý národ hleděl s obavou na rozhodnutí vý- boru „České besedy“ z 18. října 1863, kdy první těžká rána dopadla na bedra nejen „České be- sedy“, ale i osudu celé menšiny, snažíc se drtiti slibnou práci v samých začátcích. Již umíráček rozhoupával se nad hrobem záslužné práce české na severu, když výbor smutným, bolestným pro všechny rozhodnutím národu oznamoval: „Kdyby nešťastnými politickými převraty Čechové v Li- berci zcela zmizeli, buď násilně či znenáhla, tak že by i pořádání bohoslužeb v českém jazyce zaniklo (vznik „České besedy“ datuje se počát- kem českých bohoslužeb v Liberci ze dne 8. pro- since r. 1854, Pozn.), kdyby nepředvídanými ne- hodami zbortila se všechna naše práce a snaha o zachování „České besedy“: nechť veškeré jmě- ní připadne „Svatoboru“ v Praze.“ Však jinak rozhodl národ náš s nezapomenutelnými muži v čele. Rozlétly se prosby o radu. Na prvém místě k Františku Palackému blahé paměti a dru. Fr.
Čecho Palacký František Český be Liberec Svatobor Praha Český beseda
5 article
L. Riegrovi, mužům zlatého srdce. A již týden potom četla se v „Národních Listech“ zpráva, k popudu Fr. Palackého, že „Česká beseda“ přes veškeré hany a útisky se strany německé dráhy jednou nastoupené neopustí. Národ český dal od- vetu za příkoří německé. Nesčetné dary peněžité. tklivá a vřelá slova srdcí českých z „krajů“ do „hor“ zalétala, sílila, povzbuzovala a n jevo dávala, jakou oporu vidí národ v menšině liberecké. V říjnu letošního roku bude tomu 41 let. A za měsíc potom, 15. listopadu 1904, má do- vršena býti práce půlstaletá. Tohoto dne má ode- vzdána býti nejen menšině liberecké, ale i dra- hému národu novostavba „Národního domu“ libereckého. Bude to vítězný pomník, vztýčený po mnohých — jak výše uvedeno — starostech bojích a útrapách. Finis coronat opus. Jsme u cíle, ale dále nutnost káže nám bojovati pro svatá práva koruny svatováclavské. I drobnot naši práci národní — v to pevně doufáme— mi- lený národ náš ocení. Když dospěli jsme k cíli po cestě křížové, trnité a pohlédneme-li zpět na pouť čtyřicetiletou, vidíme, jak nad námi stále zářila skvělým leskem — vedouc nás k cíli pev- nému — hvězda jasná: přízeň celého našeho národa. Nemáme slov, kterými bychom vzdali ho- roucí dík všem zlatým srdcím, která stále s námi byla, svou láskou nás blažila, srdce i duše naše ke skutkům pobádala, plamenem lásky nejčistší je plnila: svatým žárem k milované vlasti a dra- hému národu. Ke slovům díků vřelých osmělujeme se prosbu připojiti: „Kéž i do nového „Národního domu“ zalétá k nám láska ona, jež blažila nás při veškeré práci naší, kéž i na nově nastoupené cestě svitne nám slunkem radosti, útěchy a hmotné síly k novým bojům pro svatou věc milé vlasti naší a celého národa! Bůh zachovej vlast i národ náš!“ J. B.
L Riegr Palacký Francie Český beseda národní dom
6 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Srbští studenti pro českou universitu v Praze. Před několika dny přinesli jsme zprávu o hnutí v jihoslovanském studentstvu pro českou universitu v Praze, následkem březnových událost universitních. Bělehradský »Omladinski Glasnik«. orgán studentstva srbského, přináší v posledním svém čísle následující provolání ústředního vý- boru srbské omladiny: »Srbští omladinští bratři na všech švábských universitách! Ukažme drsným rektorům a děkanům švábských universit svou kulturní sílu a svou solidaritu tím, že všichni do posledního přestěhujeme se demonstrativně na českou universitu v Praze. Dosud pronásledováni jsme na každém kroku jako nepřátelé, v Praze očekávají nás s otevřenou náručí bratři naši Češi. Nedejme se! Učme naše mladší bratry již na gymnasiích, aby se vzdali snů i o Vídni i o Štyr- ském Hradci, i o všech ostatních německých uni- versitách, i aby všichni pomýšleli jedině na Prahu!- Nemohlo by býti radostnějšího výsledku letošn kruté zkoušky slovanského studentstva nad to kdyby provolání toto došlo nejvydatnějšího usku- tečnění. Dobro nam došli !
Čech Praha Hradec český univerzita v Praga Omladinski Glasnik
7 article
— Německý vpád do Prahy. Dne 12. května »zavítá« do Prahy »Nordböhmischer Ge- werbe-Vereinsverband« zvláštním vlakem k ná- vštěvě zdejšího německého »Handwerkervereinue — z Ústí n. L. 150, z Lovosic 22 a z Duch- cova 1 člen. Ve »velkých« prý obrysech sta- novený program zní: Po příjezdu do Prahy průvod k budově »Handwerkervereinu«, uví- tání, potom průvod po Praze. V poledne společný oběd v »Handwerkervereinu«, přípitky atd., večer představení v divadle.
Praha Lovosice
8 article
— Pověstný sekretář olomoucké obchodni komory Max Hönig rozloučil se s místem svého dlouholetého působení ve slavném přátelském večeru, jemuž lesku své přítomnosti odepřeli obě hlavy obchodní komory olomoucké Brand- huber i Primavesi, poslavše oslavenci omluvné přípisy s bližším označením záminky, pod ja- kouž volili zůstati doma. Max Hönig, kterýž stal se při obch. komoře nemožným po odha- lení svých rejdů, po dokázaném falšování vo- lebních seznamů v německý prospěch, po la- skavém upravování berních a poplatkových po- měrů v berní komisi v týž prospěch, po předlo- žení famosního komorního rozpočtu s úžasnými položkami na volební agitace — byl při lou- čení se svými přáteli velice truchliv. Do- znal, že odchází přičiněním české menšiny komorní, od níž prý mu bylo snášeti »nadlidská utrpení.« Mezi svými zásluhami uvedl, že před dvanácti lety »očistil« německou obchodní ko- moru od českých živlů a po dvanáct let dovedl ji udržeti »čistou«. Zapomněl při svém orator- ním výkonu, že právě jeho loučení jest důka- zem, jak česká menšina přece jenom zas přišla, aby mu oplatila a očistila komoru od něho, při čemž zůstal Hönig tak čist, že ani Brandhuber mu ruky podat nepřišel. Jeho odchod z Olomouce jest vlastně první růží na trnité cestě české menšiny komorní i není vřelejšího přání jejího, než aby Hönig šťastně užíval své pense tak, aby se dožil, jak za ním poletí německý plášť olo- moucké komory obchodní.
Hönig Primavesi Olomouc
9 article
— „České potvory“ v německých školách. Jakýsi Leimbiegler, učitel na obecních něme- ckých školách v Českých Budějovicích, spílá českým dětem, vyplňujícím vůbec všechny ně- mecké vyučovací ústavy v Č. Budějovicích, „če- ských potvor“, patrně v intencích okresní školní rady. Nešťastné české děti nemohou za své ro- diče, že je posílají do německé školy a také ne- může od nich býti žádáno, aby donesly tuto na- dávku — domů. Včera usneseno bylo ve schůzí obec. zastupitelstva česko-budějovického, zříditi tam druhou měšťanskou školu německou. — Dr. Bohumil Mikula Tragický skon národního pracovníka menšinového, obětavého až ke skutečné, přinesené oběti života, ozna- muje se z Chebu. Včera zesnul tam po 8ho- dinném zápasu smrtelném, k němuž probuzenz mrákot, způsobených silnou dávkou otrušíku, p. MUDr. Bohumil Mikula, muž nade vše ideální, národně činný a svou působností známý zvláště z Lovosic a v Teplicích, odkudž před čtvrt ro- kem odebral se do Chebu, ovšem už jako zlo- mený, německými štvanci uštvaný český člověk.
doktor Mikul MUDr Český Budějovice Č . Budějovice Cheb Lovosice Teplice
10 article
Dr. Mikula chystal se opustiti i Cheb a mezi posledními přípravami, zatím co choť jeho jižz Chebu odjela, přepaden byl chmurnými myšlen- kami a dospěl k samovolnému konci svého ne- šťastného, nejširší české soustrasti hodného ži- vota. Nelze souditi, pokud zoufalství jeho bylo oprávněno okamžitou situací, ze které bylo za- jisté vyváznutí, neboť zesnulý byl stár sotva 38 let. Spoluzápasníci jeho z Lovosic a Teplic za- chovají mu zajisté čestnou a nehynoucí pamět, jíž jest hoden i v celém národě, jakožto byt zlomený, přece však pro něj padlý bojovník. — Dary. K uctění památky t Jaroslava Jarníka,, syna univ. prof. dra. Jana Urbana Jarníka, předsedy „Svépomoci“, spolku pro opatřování zaměstnání ne- majetným studujícím čes. vys. škol pražských a před- sedy ústředního výboru všestudentské slavnosti v Pra- ze, věnovalo sdružení „Dřevorubci“ „Svépomoci“ 50 korun. — Král. česká společnost nánk (třída math. -pří- rodn.). V pátek dne 29. dubna o 5. hod. odpol. bude ve schůzi předložena rozprava p. K. Domina „Nová přispěvky k poznání českých druhů „Potentilla“ — Nadace. Roční úroky ze 4000 K rozdělí se jako „nadace kor. prince Rudolfa“, založená S. Elbognem, majitelem cukrovaru v Berouně, vdově křesťanského a vdově israelitského vyznání. Žádosti do 30. dubna purkmistrovskému úřadu v Berouně. — Velká národní slavnost českých feriálních esa ve dnech 4. a 5. června na Žofíně dochází všestranné podpory. Tak laskavě věnuje velké nárožní plakáty p. Alois Wiesner, maj. knihtiskárny v Praze, v Souke- nické ulici, tirma Novák va Vodičkově ulici 70 tisi
doktor Mikul Jarník profesor Urban Jarník Král K Domin Rudolf S Elbogn Wiesner Novák Cheb Lovosice Teplice Beroun Žofín Praha Souke nický ulice Vodičkův ulice