1
article
stry Tittonem a Luzzattem, předsedové
sněmovny a senátu s četnými členy obou sně-
moven a j.
Dobytí města Illigu,
Z Londýna, 27. dubna. (C.-B.) Admiralitní
úřad dostal telegram z Adenu, že mužstvo an-
glických válečných lodí »Hyacint«, »Fox«a
»Mohawk« se 125 muži anglické pěchoty do-
bylo dne 21. t. m. po prudkém boj
útokem město. Dervišové byli po houžev
natém odporu zahnáni a utrpěli veliké ztráty
Na straně anglické jsou tři mrtví a šes
raněných. Vyvěšeny byly italské a anglické
vlajky.
Z Adenu, 27. dubna. (C.-B.) Poněvadž sul-
tán Osman Mahmud se zdráhal po dobyt
Illigu město obsaditi, dohodli se anglický velitel
Atkinson a italský velitel Larecchi
z »Volturna«, který se zúčastnil útoku, že svěří
město kmenu Midjartehnů, kterýž uznává
protektorát italský.
Spor o mořskou hranici mezi Švédskem a
Norskem.
Hyacint
Fox
Osman Mahmud
Illig
Atkinson
Larecchi
Illig
Londýn
Aden
Mohawk
Volturno
Midjartehn
Švédsko
Norsko
sněmovna
senát
2
article
Ze Štokholmu, 27. dubna. (C.-B.) Vláda
učinila návrh, aby k rozhodnutí sporných otá-
zek, týkajících se jisté části hranice na moři
mezi Švédskem a Norskem, zřízen byl smírčí soud,
do něhož by švédská i norská státní rada vy-
slala po dvou členech. Kdyby tito čtyři členové
se nesjednotili na volbě pátého člena, má požá-
dati král některého cizího monarchu, aby ho
jmenoval. Obě sněmovny říšské rady se roz-
hodly spornou otázku odkázati smírčímu soudu,
ale zamítly návrh, aby cizí mocnost do volby
pátého člena zasáhla.
Německý velkoprůmyslník padělal za devět
millionů marek směnky.
Z Berlína, 27. dubna. Veliké vzrušenív
německých kruzích průmyslných vzbudila zpráva,
že velkoprůmyslník, kommerční rada Julius
Ribbert ml., spolumajitel barvírny v Hohen-
limburku, padělal za 9 millionů marek směnky,
načež uprchl do Anglie. O zprávě této, kterou
přinesli jsme již v ranním listě, zmiňuje se
korrespondenční kancelář velmi povrchně.
sdělujíc, že dle vestfalského »Merkuru« dopu-
stil se Julius Ribbert »značných nespráv-
ností,« za něž bratr jeho Jindřich Řibbert
ručí.
Národní dům v Liberci.
(Páv. zpráva „Nár. L.“)
Po mnohých svízelích, nesčetných starostech
a útrapách, po úporném, dlouholetém boji a
mrzkých příkořích se strany německé — ne-
hledě ani k velikým nesnázím finančním — do-
spěla Česká beseda k cíli, jejž vytkla sobě před
desítiletím: vybudovati na vlastním pozemku
menšině liberecké trvalý, nehynoucí památník
všech nerovných zápasů oněch na severu králov-
ství. Celý jeden věk lidský zápasili jsme zde
o bytí či nebytí menšiny naší, tvořili, budovali
jsme, pracovali s láskou a obětavostí, která jen
Slovanům vrozena a dnes klademe základy práci
Julius Ribbert
Řibbert
Slovan
Švédsko
Norsko
Berlín
Hohen
Anglie
Liberec
národní dům
Štokholm
3
article
A tu došlo mezi námi ke konfliktu. Musilo
dojíti. Neboť já jsem chtěl důsledně setrvati na
starším a srdečnějším titulu. Ano, odvážil jsem
se dokonce vyprávěti i v její přítomnosti o mali-
chernosti a ješitnosti těch, kteři si libují, když
se jim ruce aspoň slovy „líbají“.
Tu jsem narazil.
„Jen každému, co mu patří,“ pravila reso-
lutně paní Katynka.
„Snad byste, paní Katynko ... (při slově
„paní“ jsem nápadně sesílil hlas)... jak vá
znám, paní Katynko ...
„Paní Katynko, paní Katynko,“ opakovala
si s řezavým akcentem „milostpaní“, a pode-
převši si masité ruce v boky, spustila náhle jako
vodopádem slov hněvivě:
„A něco jim teď povím... Byl tu před
chvilkou kluk Korečkův, kluk, vědí —
a povídá mi: Milostpaní, jdou se k nám po-
dívat, jakou látku si maminka koupila na šaty.
Jdou, milostpaní, jdou, to se podivějí.
milostpaní. To je krásnej „štof“ milost-
paní, zrovna takovej milostpaní, jako
nosí paní radová Cihlářová. To by vi-
děli, milostpaní. — Co je pravda, to je
pravda, je to jen kluk, ale zná moresy! Inu,
každému to není dáno.“
A než jsem se zpamatoval, zmizela pohně
vaná „milostpaní“ kdesi v chodbě za svým „krá
mem“. Osaměl jsem... Oči se mi zamžily nad
tím přívalem slov a v úších znělo mi, jakoby kla
divkem bušil v ně: Milostpaní, milostpaní . ..
Katynka
Korečkův
Cihlářová
4
article
budoucí, vlastenecké. Není nepatrným dílo, jež
podnikáme po zkusenostech, sebraných v době
padesáti let. Ale s druhé strany není přece ještě
takovou stavbou mohutnou, aby odolati mohlo
všemu útisku naň se všech stran činěnému.
Dnes položili jsme základní kámen budově
naší. V tichosti a klidu vykonán významný čin
ten. Dne 26. března rozloučili jsme se s budovou
starou, naposled potěšili jsme druh druha ve
zdech a pod chudou stříškou milené besedy naší.
kde tak mnohá vzkvetla nám naděje, kde povzná-
šela se srdce naše pýchou nad projevy láskya
práce vlastenecké. Zde vykvetla růže krásná če-
ské upřímnosti, dýšící vůní lásky líbeznou k řeč
mateřské.
Menšina liberecká nezanikne již v moři ci-
zoty. Vždyt národ s námi soucit měl v začátcích
úporného boje o práva odvěká, nám příslušící
celý národ hleděl s obavou na rozhodnutí vý-
boru „České besedy“ z 18. října 1863, kdy první
těžká rána dopadla na bedra nejen „České be-
sedy“, ale i osudu celé menšiny, snažíc se drtiti
slibnou práci v samých začátcích. Již umíráček
rozhoupával se nad hrobem záslužné práce české
na severu, když výbor smutným, bolestným pro
všechny rozhodnutím národu oznamoval: „Kdyby
nešťastnými politickými převraty Čechové v Li-
berci zcela zmizeli, buď násilně či znenáhla, tak
že by i pořádání bohoslužeb v českém jazyce
zaniklo (vznik „České besedy“ datuje se počát-
kem českých bohoslužeb v Liberci ze dne 8. pro-
since r. 1854, Pozn.), kdyby nepředvídanými ne-
hodami zbortila se všechna naše práce a snaha
o zachování „České besedy“: nechť veškeré jmě-
ní připadne „Svatoboru“ v Praze.“ Však jinak
rozhodl národ náš s nezapomenutelnými muži
v čele. Rozlétly se prosby o radu. Na prvém místě
k Františku Palackému blahé paměti a dru. Fr.
Čecho
Palacký
František
Český be
Liberec
Svatobor
Praha
Český beseda
5
article
L. Riegrovi, mužům zlatého srdce. A již týden
potom četla se v „Národních Listech“ zpráva,
k popudu Fr. Palackého, že „Česká beseda“ přes
veškeré hany a útisky se strany německé dráhy
jednou nastoupené neopustí. Národ český dal od-
vetu za příkoří německé. Nesčetné dary peněžité.
tklivá a vřelá slova srdcí českých z „krajů“ do
„hor“ zalétala, sílila, povzbuzovala a n
jevo dávala, jakou oporu vidí národ v menšině
liberecké.
V říjnu letošního roku bude tomu 41 let.
A za měsíc potom, 15. listopadu 1904, má do-
vršena býti práce půlstaletá. Tohoto dne má ode-
vzdána býti nejen menšině liberecké, ale i dra-
hému národu novostavba „Národního domu“
libereckého. Bude to vítězný pomník, vztýčený
po mnohých — jak výše uvedeno — starostech
bojích a útrapách. Finis coronat opus. Jsme
u cíle, ale dále nutnost káže nám bojovati pro
svatá práva koruny svatováclavské. I drobnot
naši práci národní — v to pevně doufáme— mi-
lený národ náš ocení. Když dospěli jsme k cíli
po cestě křížové, trnité a pohlédneme-li zpět na
pouť čtyřicetiletou, vidíme, jak nad námi stále
zářila skvělým leskem — vedouc nás k cíli pev-
nému — hvězda jasná: přízeň celého našeho
národa.
Nemáme slov, kterými bychom vzdali ho-
roucí dík všem zlatým srdcím, která stále s námi
byla, svou láskou nás blažila, srdce i duše naše
ke skutkům pobádala, plamenem lásky nejčistší
je plnila: svatým žárem k milované vlasti a dra-
hému národu.
Ke slovům díků vřelých osmělujeme se
prosbu připojiti: „Kéž i do nového „Národního
domu“ zalétá k nám láska ona, jež blažila nás
při veškeré práci naší, kéž i na nově nastoupené
cestě svitne nám slunkem radosti, útěchy a
hmotné síly k novým bojům pro svatou věc milé
vlasti naší a celého národa! Bůh zachovej vlast
i národ náš!“
J. B.
L Riegr
Palacký
Francie
Český beseda
národní dom
6
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Srbští studenti pro českou universitu
v Praze. Před několika dny přinesli jsme zprávu
o hnutí v jihoslovanském studentstvu pro českou
universitu v Praze, následkem březnových událost
universitních. Bělehradský »Omladinski Glasnik«.
orgán studentstva srbského, přináší v posledním
svém čísle následující provolání ústředního vý-
boru srbské omladiny: »Srbští omladinští bratři
na všech švábských universitách! Ukažme drsným
rektorům a děkanům švábských universit svou
kulturní sílu a svou solidaritu tím, že všichni
do posledního přestěhujeme se demonstrativně na
českou universitu v Praze. Dosud pronásledováni
jsme na každém kroku jako nepřátelé, v Praze
očekávají nás s otevřenou náručí bratři naši Češi.
Nedejme se! Učme naše mladší bratry již na
gymnasiích, aby se vzdali snů i o Vídni i o Štyr-
ském Hradci, i o všech ostatních německých uni-
versitách, i aby všichni pomýšleli jedině na Prahu!-
Nemohlo by býti radostnějšího výsledku letošn
kruté zkoušky slovanského studentstva nad to
kdyby provolání toto došlo nejvydatnějšího usku-
tečnění. Dobro nam došli !
Čech
Praha
Hradec
český univerzita v Praga
Omladinski Glasnik
7
article
— Německý vpád do Prahy. Dne 12.
května »zavítá« do Prahy »Nordböhmischer Ge-
werbe-Vereinsverband« zvláštním vlakem k ná-
vštěvě zdejšího německého »Handwerkervereinue
— z Ústí n. L. 150, z Lovosic 22 a z Duch-
cova 1 člen. Ve »velkých« prý obrysech sta-
novený program zní: Po příjezdu do Prahy
průvod k budově »Handwerkervereinu«, uví-
tání, potom průvod po Praze. V poledne
společný oběd v »Handwerkervereinu«, přípitky
atd., večer představení v divadle.
Praha
Lovosice
8
article
— Pověstný sekretář olomoucké obchodni
komory Max Hönig rozloučil se s místem svého
dlouholetého působení ve slavném přátelském
večeru, jemuž lesku své přítomnosti odepřeli
obě hlavy obchodní komory olomoucké Brand-
huber i Primavesi, poslavše oslavenci omluvné
přípisy s bližším označením záminky, pod ja-
kouž volili zůstati doma. Max Hönig, kterýž
stal se při obch. komoře nemožným po odha-
lení svých rejdů, po dokázaném falšování vo-
lebních seznamů v německý prospěch, po la-
skavém upravování berních a poplatkových po-
měrů v berní komisi v týž prospěch, po předlo-
žení famosního komorního rozpočtu s úžasnými
položkami na volební agitace — byl při lou-
čení se svými přáteli velice truchliv. Do-
znal, že odchází přičiněním české menšiny
komorní, od níž prý mu bylo snášeti »nadlidská
utrpení.« Mezi svými zásluhami uvedl, že před
dvanácti lety »očistil« německou obchodní ko-
moru od českých živlů a po dvanáct let dovedl
ji udržeti »čistou«. Zapomněl při svém orator-
ním výkonu, že právě jeho loučení jest důka-
zem, jak česká menšina přece jenom zas přišla,
aby mu oplatila a očistila komoru od něho, při
čemž zůstal Hönig tak čist, že ani Brandhuber
mu ruky podat nepřišel. Jeho odchod z Olomouce
jest vlastně první růží na trnité cestě české
menšiny komorní i není vřelejšího přání jejího,
než aby Hönig šťastně užíval své pense tak, aby
se dožil, jak za ním poletí německý plášť olo-
moucké komory obchodní.
Hönig
Primavesi
Olomouc
9
article
— „České potvory“ v německých školách.
Jakýsi Leimbiegler, učitel na obecních něme-
ckých školách v Českých Budějovicích, spílá
českým dětem, vyplňujícím vůbec všechny ně-
mecké vyučovací ústavy v Č. Budějovicích, „če-
ských potvor“, patrně v intencích okresní školní
rady. Nešťastné české děti nemohou za své ro-
diče, že je posílají do německé školy a také ne-
může od nich býti žádáno, aby donesly tuto na-
dávku — domů. Včera usneseno bylo ve schůzí
obec. zastupitelstva česko-budějovického, zříditi
tam druhou měšťanskou školu německou.
— Dr. Bohumil Mikula Tragický skon
národního pracovníka menšinového, obětavého
až ke skutečné, přinesené oběti života, ozna-
muje se z Chebu. Včera zesnul tam po 8ho-
dinném zápasu smrtelném, k němuž probuzenz
mrákot, způsobených silnou dávkou otrušíku, p.
MUDr. Bohumil Mikula, muž nade vše ideální,
národně činný a svou působností známý zvláště
z Lovosic a v Teplicích, odkudž před čtvrt ro-
kem odebral se do Chebu, ovšem už jako zlo-
mený, německými štvanci uštvaný český člověk.
doktor
Mikul
MUDr
Český Budějovice
Č . Budějovice
Cheb
Lovosice
Teplice
10
article
Dr. Mikula chystal se opustiti i Cheb a mezi
posledními přípravami, zatím co choť jeho jižz
Chebu odjela, přepaden byl chmurnými myšlen-
kami a dospěl k samovolnému konci svého ne-
šťastného, nejširší české soustrasti hodného ži-
vota. Nelze souditi, pokud zoufalství jeho bylo
oprávněno okamžitou situací, ze které bylo za-
jisté vyváznutí, neboť zesnulý byl stár sotva 38
let. Spoluzápasníci jeho z Lovosic a Teplic za-
chovají mu zajisté čestnou a nehynoucí pamět,
jíž jest hoden i v celém národě, jakožto byt
zlomený, přece však pro něj padlý bojovník.
— Dary. K uctění památky t Jaroslava Jarníka,,
syna univ. prof. dra. Jana Urbana Jarníka, předsedy
„Svépomoci“, spolku pro opatřování zaměstnání ne-
majetným studujícím čes. vys. škol pražských a před-
sedy ústředního výboru všestudentské slavnosti v Pra-
ze, věnovalo sdružení „Dřevorubci“ „Svépomoci“
50 korun.
— Král. česká společnost nánk (třída math. -pří-
rodn.). V pátek dne 29. dubna o 5. hod. odpol. bude
ve schůzi předložena rozprava p. K. Domina „Nová
přispěvky k poznání českých druhů „Potentilla“
— Nadace. Roční úroky ze 4000 K rozdělí se jako
„nadace kor. prince Rudolfa“, založená S. Elbognem,
majitelem cukrovaru v Berouně, vdově křesťanského
a vdově israelitského vyznání. Žádosti do 30. dubna
purkmistrovskému úřadu v Berouně.
— Velká národní slavnost českých feriálních esa
ve dnech 4. a 5. června na Žofíně dochází všestranné
podpory. Tak laskavě věnuje velké nárožní plakáty p.
Alois Wiesner, maj. knihtiskárny v Praze, v Souke-
nické ulici, tirma Novák va Vodičkově ulici 70 tisi
doktor
Mikul
Jarník
profesor
Urban Jarník
Král
K Domin
Rudolf
S Elbogn
Wiesner
Novák
Cheb
Lovosice
Teplice
Beroun
Žofín
Praha
Souke
nický ulice
Vodičkův ulice