1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 3. prosince.
Praha
2
masthead
K číslu 330.
Čislo v Praze za 2
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Německá levice — strážkyní če-
ských zájmů.
Z Vídně, 3. prosince. Po včerejším
konfliktu hr. Vettra se stranami levice pro
vyřízení návrhu dra. Lad. Dvořáka vyběhl
jeden z nejbližších přátel presidentových do
kuloárů a volal tam hněvivě: »S pány na
levici není pranic. Hr. Vetter stranníkem
Čechů! To má za to, že vždycky pánům při-
chází vstříc. Vede se mu jako hr. Coroni-
niovi, kterého také levice s drem. Herbstem
v čele vypudila z presidia. Němci rakouští
— musím to říci jako Němec — mají zvláštní
dar, dělat si sami nepřítele a sobě odpuzovat
přatele.« To pověděl jmenovaný poslanec
v kruhu četných stoupenců bez obalu.
Dnes hr. Vetter zasypáván je útoky listů
levice za to, že prý pomáhá české obstrukci.
Na tuto svolávají oheň a síru ve vzácné svor-
nosti antisemitský »Deutsches Volksblatt«a
»Neue Freie Presse«, kteréžto oba listy pod-
čiňují se docela diktátu »Ostdeutsche Rund-
schau«, jak má býti drem. Körbrem
zahájeno a provedeno důsledn
politické, hospodářské a kul
turní vyhladovění Čechů. Jest sku-
tečně podívaná, jak osvojují sobě jak »Deut-
sches Volksblatt« tak »Neue Freie Presse
nejen myšlénky, nýbrž také slova orgánu
pana K. H. Wolfa.
Dvořák
Vetter
Čecho
Herbst
Němec
Wolf
Vídeň
Hradec
Neue Frei Presse
Deutsches Volksblatt
Neue Frei Presse
6
article
V nynějším boji proti Čechům jsou kře-
sťanští socialisté a s nimi jich oficiální orgán
»Deutsches Volksblatt« nejen v jedné řadě
německými nacionály a Všeněmci, ba je před-
stihují ještě o několik honů. »Deutsches Volks-
blatt« ve stati nadepsané: »Žadné zpropitné
za obstrukci« appelluje na dra. Körbra
»Všecko musí z rozpočtu pryč, co se týká
Čechů. Musí byti českému obyvatelstvu uve-
deno na vědomí, že mladočeská politika je pro
ně zhoubná.«
Křesťanští socialisté nejen na schůzích
a v novinách, nýbrž ještě jiným způsobem
štvou obyvatelstvo Cech proti českým poslan
cům. Zvou našince do svých středů a na-
mlouvají mu o materiálních neúspěších české
obstrukce ve vídeňském parlamentu. Tose
také stalo na včerejším sjezdě krejčí. Proti
těmto poutím našich lidí do Vídně, kde páni
dr. Lueger, Axmann a Procházka prohlašují
svou stranu jako lidovou, bude třeba u nás
zakročiti písmem i slovem.
»Neue Fr. Presse« míní, že odpor, který
se včera ozval z levice proti rozhodnutí hr.
Vettra, že má býti projednán pilný návrh
dra. Ladislava Dvořáka, jest prvním svěde-
ctvím, že aspoň levice nechce déle přihlížeti
na diktaturu, kterou provádějí Čechovév
parlamentě. Tato diktatura pak vyličuje a
rozbíhá se až do směšnosti. Slovo dra. Kör-
bra, že česká obstrukce je zároveň obstrukcí
proti českým požadavkům, musí prý se státi
skutkem.
Česká obstrukce musí býti donucena.
aby se přiznala k tomu, čím jest a nikoliv
v parlamentním šeru se schovávala před
bouří voličů. Potom prý se ukáže, zdali dr.
Čecho
doktor
Lueger
Axmann
Procházka
Neue
Dvořák
Vídeň
Francie . Presse
Deutsches Volksblatt
Deutsches Volk
7
article
Stránský bude míti ještě nestydatost, jako
odměnu za maření vší parlamentní činnosti
žádati zřízení české university moravské
pomocí § 14., potom prý se ukáže, jak dlouho
bude pan dr. Stránský vůbec moci tropiti si
posměch ze samých požadavků svých voličů.
Počátkové obratu jsou prý již patrny. Dr
Derschatta prý ukázal již na zející rány par
lamentu a čím tyto jsou krvavější, tím dříve
hojení musí nastati.
Budiž pánům na levici, budiž dru. Kör
brovi a všem činitelům v tomto státě pově-
děno: Čechové v parlamentě při provádění
své obstrukce nežádají pro sebe žádných
výhod a výsad, žádají jen, aby vůči nim
presidium chovalo se stejně jako vůči ob-
strukci německé. Česká obstrukce
není žádnou obstrukcí výbojnou,
nýbrž revindikační a restituční, domáhá se
v prvé řadě vrácení práv, loupežně
českému národu vzatých.
Od hájení tohoto práva nedá se od-
vrátiti poselstvo české žádnými hrozbami,
jaké ozývají se v listech německých a ke
kterým přidružuje se dnes hrozba nová, že
sněm království českého nebude svolán,
dokud nebude zastavena česká obstrukcea
že jsou nesprávny všecky zvěsti, jakoby se
český sněm sestoupil ke konci tohoto měsíce.
Nový velitel S. armádního sboru?
Z Vídně, 3. prosince. V poslední době
rozšířeny byly zvěsti o tom, že místo poln.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Stránský
Derschatt
Čecho
Vídeň
český univerzita moravský
8
article
zbrojmistra Fabinia nastoupí v hodnost
sborového velitele jihočeského armádního
sboru arcikníže Otto. Zprávy tyto prohla-
šují se nyní bezpodstatnými.
Otta
Fabinia
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 3. prosince. (C.-B.) Císař propůjčil
Růženě hraběnce Westphalenovéz
Fürstenbergu, rozené hr. Czernínové
z Chudenic, řád Alžbětin I. třídy.
Z Říma, 2. prosince. (C.-B.) Ve výroční
den nastoupení na trůn císaře Františka Josefa
konány byly ve chrámě Santa Maria dell'anima
bohoslužby, jichž se zúčastnili kardinálové
Agliardi a Taliani s velevyslanci u Qui-
rinálu i Vatikánu a četní členové rakouko-uher-
ské kolonie zdejší.
Z Paříže, 2. pros. (C.-B.) V dnešní schůzi re-
visní komise sdělil zpravodaj, že se vynasnaží
podati zprávu o revisi procesu Dreyfu s s o v
asi v 10 dnech.
Z Londýna, 2. prosince. (C.-B.) „Reute-
rova kancelář“ oznamuje z Buširu v Persii ze
dne 2. t. m.: Lord Curzon přibyl dne 29.
listopadu do Kovejtu. Šejk kovejtský učinil mu
na palubě „Hardinge“ návštěvu. Den na to vy-
stoupil lord Curzon na pevninu a oplatil šej-
kovi návštěvu. Později navštívil šejk opětně
lorda Curzona na palubě „Hardinge“
Z Tokia, 2. prosince. (C.-B.) Na schůzi
pokrokových členů sněmu byla při-
jata resoluce, ve které kárá se ostrými slovy
dilatorická zahraniční politika ministerstva a vy-
slovuje se přesvědčení, že k zachování míru ve
východní Asii jest žádoucím vyklizení Mandžur-
ska od Rusů a otevření hlavních mandžurských
přístavů. V lidu japonském vzmáhá se žádosť,
aby bylo dáno Rusku ultimatum, ale ja-
ponská vláda zachovává své klidné stanovisko
naději na udržení míru.
Růžena
Westphalenovéz Fürstenberg
František Josef
Agliardi
Taliani
Curzon
Hardinge
Rusek
Vídeň
Chudenice
Řím
Vatikán
Paříž
Londýn
Reut
Persie
Kovejt
Tokio
Asie
Alžbětin I
Santa Marius
10
article
Brandhuber a Hoenig.
Brandhuber a Hoenig.
Z Olomouce. 2. prosince 1903
(Pův. zpráva »Nár. Listů«.)
Olomouc
11
article
V dnešní schůzi stálého odboru olomoucké
komory obchodní stala se zajímavá příhoda.
Čeští členové prudce vytýkali předsedovi ko-
mory Branhubrovi násilné jednání jeho a hrubé
porušování slušnosti, mezi vzdělanými lidmi ob-
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jasminový květ.
Napsal Prém J ó z sef
Jednoho odpoledne byla Anežka celá roz-
rušena. Měla jakýsi neskonale blažený sen, ale
nechtěla ho nikomu pověděti. Čekala jenoma
číhala, až se Kazimír, její bratranec, vrátí z pro-
jížďky. Podmanitel konečně přišel. Slezl s koně
a podal na dvoře stojící Anežce jasmínovou větvi-
čku, plnou omamujících kvítků.
Anežka takořka radostí vyskočila a padla
Kazimírovi kolem krku. Na štěstí neviděl tento
zvláštní výjev mimo jezdce nikdo jiný. Anežka
stále šeptala:
— Děkuji, děkuji! Tedy jsem se neklamala.
— Což pak ten jasmín něco znamená?
— O, vždyť se mi o tom zdálo! Právě o něm
se mi zdálo. Jak jsem šťastna!
— Sen? A co pak se ti zdálo? — tázal
se bratranec stále u větším údivu.
— Pojď jen, povím ti to. Pojďme do za-
hrady tam ti to budu vypravovati.
Uchopila Kazímíra za ruku a dala se s ním
do běhu.
V besídce sedla si vedle něho a beze všeho
zapýření docela upřímně počala vypravovati:
— Zdálo se mi o tobě, Kazimíre. Prochá-
zeli jsme se oba v nádherném, velikém parku.
V houštině zpívali ptáci. A podivno! i já, i ty jsme
slovům těm jasně rozuměli, jakoby byli mluvili
lidskou řečí. Povídali, že se vzájemně milujeme
Anežka
Čekal
Kazimír
Sen
13
article
— no to je ubezpečování zcela zbytečné, nebo
my se přece nebudeme nenávidět. Pravda-li, Ka-
zimíre? A tedy tam v parku — oba dva jsme
byli tak blaženi! Já jsem ti také řekla, že jí jsem
— ale ty jsi mlčel a jen oči tvé prozrazovaly,
že jsi též blaženým. Pak jsem ti povídala, žetě
miluji — ale tys ani teď nic neříkal, jenom jsi
na mne hleděl, jako bys mi nerozuměl. Tu jsem
znovu mluvila, ale tys najednou stál tak daleko
ode mne, že jsi mne ani neslyšel. Utíkala jsem
za tebou a ty jsi zmizel... Místo tebe postavila
se přede mne krásná dívka, jakási víla, a ta pra-
vila: „On se vrátí s jasminovým květem v ruce;
dá-li ti ten květ, pak tě jistě miluje!“ Vykřikla
jsem radostí a ... hned na to jsem se probu-
dila... Chtěla jsem ti ten sen ráno vypravovati
a chtěla jsem ti dělati výčitky, že jsi byl ke mně
ve snu tak nemilosrdným. Neboť jsem se hněvala
že jsem se dříve probudila, nežli jsi se vráti
s jasmínovým květem... Ale teď jsem usmířena
Neboť třeba že jsi ve snu se už neobjevil, přišel
jsi a vrátil jsi se ve skutečnosti, přinesl js
květ a dals mi jej. Vidíš to, Kazimíre?
— A věříš ve sny?
— Ale vždyť je to skutečnost!
— Což, jestli jen tak náhodou ..
— Nu, ovšem, že jsi náhodou ten květ utrhl
a náhodou mi jej dal. To právě ukazuje, že jest
to dílem osudu, řízením jakési vyšší moci. O, já
věřím takovým pověrám! Myslíš, že bych byla ten
květ žádala, když jsem jej v tvé ruce vidělaa
ty bys mi ho byl nedával? A proč jsi mi jej
dal? Kdo ti to poroučel? Nenašeptal ti to nějak
Kazimír
14
article
vnitřní hlas? Vždyť jsi mi dosud nikdy žádné
květiny nedal! Kolikrát jsi měl růži v ruce, koli-
krát fialku za kloboukem; potom z honby nepři-
nášel-li jsi vždy nějakou zvláštní květinu? Proč
ti dosud nenapadlo, abys mně ji dál? Proč jsi
mi právě dnes dal ten jasmín, týž, o němž se mi
zdálo? Vidíš, to je dílem osudu! Tento květ jest
tvým vyznáním lásky!
Nikdy nebyla Anežka tak pomilování hodnou,
jako teď, když v dětinném sebezapomenutí mu
všecko vyžvanila. Znělo to jako nějaký žert, jako
nějaké škádlení; ale hluboký, temný oheň jejích
očí hrozivě vzplanul a když Kazimír pohledl do
těch podivných očí, zmocnil se ho najednou větší
nepokoj.
Tato dívka věří nezvratně nejen v tento
zvláštní rozmar náhody, jenž uvádí najednou sen
ve skutek, nýbrž věří také v Kazimíra, o jehož
lásce teď už pochybovati nedovede a věří ve
vlastní své city, které jsou tak vroucí.
Může-li ještě Anežku potkati zklamání? Ne-
dovedl by ho snésti ten malý blázínek!
Kazimír opustil besídku zkroušeně, jako ně-
jaký hříšník. Byl v zámku hostem už několik
týdnů. Dvořil se Anežce, své příbuzné, ale srdce
jeho už tlouklo pro jinou, tajně a šťastně. Jaký
to rozmar osudu, že Anežka nyní v něj důvě-
ruje, na něj počítá. To naivní, nevinné dítě !. ..
Jaká to rána! Nemůže déle zůstati v kruhu toho
malého blázínka. Chtě nechtě rozdmýchal lehko-
myslně takový oheň, z něhož může vzniknouti
požár.
Anežka
Kazimír
Kazimír