2
article
řádku a nemáme ničeho, co bychom výboru zvláště
přednésti měli.«
Grünwaldovi vytýká tudíž žaloba spoluvinu na
zločinu podvodu.
Emanuel Hercík
přijat byl jako absolvent obchodní akademie 18. čer-
vence 1888 do záložny prozatímně na šest měsíců
za praktikanta, r. 1890 jmenován praktikantem v od-
dělení záloženském a 13. března 1890 druhým pří-
ručím. 22. června 1896 stal se pokladníkem zmíně-
ného oddělení a 1. května 1902 ustanoven vrchním
účetním, ponechán však u pokladny, kde setrval až
do 30. září 1902. Základního platu měl od r. 1898
1500 zl., kromě kvinkvenálky 400 zl. (od 21. února
1901), remunerací (za r. 1901 400 zl.) a novoročného
zpravidla ve výši měsíčního platu.
Tomuto obžalovanému vytýká státn í zastupitel
ství v 15 případech defraudace buď hotových obnosů,
neb cenných papírů v ceně 70.073 K 32 h. a soudí
tak z různých okolností, jež vyšly na jevo jednak
soudním šetřením, jednak revisí knih záloženských.
Především uvádí žalobní spis, že Hercík na ne-
velký poměrně svůj plat se svou tříčlennou rodinou
— manželka Hercíkova je dcerou obchodníka a ma-
jitele domu na Malé straně — dosti nákladně žila
že byl majitelem villy v Roztokách. A nápadnou
shledává žalobní spis zejmena okolnost, že v prvních
měsíce října 1902, kdy po Praze rozlétly se pověsti
o malversacích v záložně odhalených, manželka Her-
cíkova značnou čásť domácího svého zařízení a sice
právě nejcennější předměty uschovala u různých
svých známých a příbuzných, kdež pak, ježto odná-
šení věcí bylo pozorováno, také nalezeny.
Grünwald
Hercík
Hercíkův
Hera
Roztoky
Praha
3
article
Policejním šetřením — jak žaloba dovozuje-
bylo zjištěno, že rodina Hercíkova žila poslední
dobou ve velkém přepychu a mnoho utrácela a že
Hercík svou villu v Roztokách zařídil s velkým ná-
kladem. Dle knihovní vložky č. 95 kat. obce Roztok
jest Emanuel Hercík od 9. března 1899 majitelem
domu č. 107 v Roztokách a dle knih. vložky č. 170
téže obce od 10. listopadu téhož roku patří mu dům
č. 107a, který vystavěl Hercík na pozemkové parcele
č. k. 256/2 v Roztokách, zakoupené za 2442 zl. od
Josefa Ledera a zaplacené hotově hned při uzavření
smlouvy. Na domě č. 107, který koupil Hercík za
12.500 zl., vázne 5500 zl. pohledávek.
V tomto domě (ville) dal Hercík r. 1900 vysta-
věti vodovod a zříditi pumpu a koupelnu za 2541 zl
44 kr., kterýžto obnos Hercík splácel po částkách.
Poslední splátku odvedl 30. září 1900.
Václav Mráček stavěl Hercíkovi r. 1901 ve ville
studnu 22 m. hlubokou za 240 zl., při čemž cihly
stály 90 zl.
Během léta 1902 chtěl Hercík villu zmíněnou
vyměniti za dům č. 1408 v Praze. Dům tento od
hadnut tehdy na 60.000 zl., villa na 20.000 zl., ale
ke směně nedošlo, protože měl Hercík málo hotových
peněz na závdavek.
Jak dotazy u peněžních ústavů v Praze bylo
zjištěno, měl Hercík 1. u Živnostenské banky r. 1895
v zástavě losů za 360 K, r. 1899 za 450 K a r. 1894
uložil si tam na jméno »fond cestovní« vklad 360 zl.;
2. u Občanské záložny malostranské měl Hercík
vklady, které vybral, a to: 2. března 1899 částkou
118 zl. 43 kr., 3. března 1899 zbytek 4228 zl. 57 kr.;
3. v Malostranské záložně měl vklady 400, 800a
100 zl.; 4. v české bance »Union« na jméno dra.
Morice Landbauera 1100 zl.; 5. v poštovní spořitelně
820 zl.; 6. v Českoslov. záložně obchodní 100 zl.a
400 zl. Kromě toho měl Hercík na domě tchánově
Hercíkův
Hercík
Leder
Mráček
Landbauer
Roztoky
Praha
Českoslov
český banka
zl
4
article
knihovně zajištěnou pohledávku 4000 K, která mu
30. září 1902 hotově byla splacena. Hercík byl
abonentem Nár. divadla a majitelem jednoho podílu
»Společnosti« v ceně 2000 K, které složil 28. dubna
1901. Podíl ten byl 21 září 1902 prodán za 1800 K
staviteli Richardu Jahnovi.
Hercík měl také dluhy a sice:
1. U vinohradské záložny dluh směnečný od
3. června 1902 a splatný 1. prosince 1902,
2. u občanské záložny na Malé straně směnečný
dluh od 23. května 1902 obnosem 1200 K, splatný
31. října 1902,
3. u Jindřicha Kohla v Drážďanech chtěl se vy-
půjčiti Hercík 15. září 1902 12.000 K, ale nedošlo
k tomu následkem jeho zatčení.
Ohledně ekypáže a koní bylo zjištěno, že byly
majetkem tchána Hercíkova, jenž jich v obchodě po-
třeboval a propůjčoval pouze Hercíkovým.
Hercík tvrdí, že majetek jeho dnešní záleží z villy
v Roztokách v ceně 25.000 K, na niž položil hotově
14.000 K, které si ušetřil. Na jaře 1902 že vypůjčil
si z vinohradské záložny na směnku 5400 K a ty že
obrátil na opravu villy, již koupil prý jen proto, že
šestiletý jeho hoch byl po dvě léta nemocen a lékař
mu radil, aby dítě to choval na čerstvém vzduchu.
Peníze na villu že vybral 3. března 1899 z občanské
záložny malostranské zbytkem 4228 zl. 57 kr. Také
obnosy, získané zastavením losů že obrátil na za-
koupení. Věnem se svou ženou — jak později udal
— obdržel Hercík 7000 zl.
Hercík
Jahn
Kohl
Hercíkův
Drážďany
národní . divadlo
5
article
Kromě toho tvrdil obžalovaný, že žil doma velice
skrovně a že přivydělával sobě ještě mimořádnými
pracemi. Za revisorství v občanské záložně na Malé
straně že dostávalo se mu v posledních třech letech
po 100 zl. roční remunerace. Celou rodinu jeho že
po všecka léta vydržoval tchán a tchýně, v jichž
domě bydlil.
Roku 1888 měl Hercík rodinu svou v Dol ních
Počernicích, kam s dovolením starostovým od jížděl
každodenně o půl 5. hodině odpoledne. Okolností, že
se v záložně úřadovalo až do 5 hodin, snaží se
Hercík vysvětliti, že se ještě po jeho odchodu až do
5 hodin přijímaly vklady, jichž on neobdržel, poně-
vadž při odchodu svém uzavřel jak pokladnu, tak
strazzu. Hercík byl často nemocen, netěšil se pevnému
zdraví a ve svém úřadě — jak praví žaloba — zdál
se býti bedlivým a spořádaným úřadníkem.
Hercík popírá jakoukoli vinu, tvrdě, že nespráv-
ností v záložně vůbec netušil. Také znalci soudní
při revisi z 10. října 1902, nemajíce s dostatek ma-
teriálu po ruce, vyslovili se původně, že nenabyli
dosud dostatečného přesvědčení o jeho přímém vlivu
na obchody záloženské a vytkli Hercíkovi pouze ne-
pořádky.
Po prozkoumání knih z let 1898, 1899, 1900
1901 nalezen však materiál tak závažný, že v něm
státní zastupitelství spatřuje podstatné dokla-
dy o spoluvině Hercíkově na záložen-
ském schodku.
Žalobní spis vytýká Hercíkovi, že zpronevěřil
v r. 1898
1. 9. května na účet Fr. Záruby slož. obnos 1600 zl
» Barb. Baštové »
2. 14.»
3. 17. . » Anny Taftlové ,
4. 30. dubna » Tržnice nábytku » 1000,
» 1000
5. 3. září » JJos. Jiráka
6. 31. prosince » M. Horáčkové » 2500
v r. 1899
» J. a E. Sluníčkových
7. 29. srpna
Hercík
Hercíkův
Záruba
Bašta
Taftl
Jirák
M Horáček
Dolo
Počernice
Francie
Barb
7
article
v r. 1909
Jos. Zavadila»
5400 K
8. 2. dubna
9. 28. června
» Marie Fabiánové » 10..000
v r. 1901
10. 28. února » J. a J. Suchomelových
11. 23. července » Anny a E. Jüngrových,
12. 1. srpna » Anny a Ant. Černých
13. 14. ,
» Fr. a M. Pazderových,
14. v r. 1900 za slosovaný zást. list Hypo-
teční banky král. českého č. 3755 vy-
placený obnos
15. v letech 1899—1902 4% komun. dluho-
pis Zemské banky král. českého č. 411
v ceně . ..
Zavadil
Fabián
J Suchomelův
Anna
Antonín
Černá
M Pazderův
Jos
Francie
8
article
9873.32
9873.32
10.000.—
9
article
úhrnem 70.073.32k
10
article
Na vysvětlenou důvodů žalobních stůjž zde jeden
případ z oněch patnácti, jež státní zastupitelství ro-
zebírá dopodrobna:
11
article
Atféra vkladu Fr. Záruby.
Záruba
Francie
12
article
Na str. 573 strazzy činí zůstatek jmění z před-
chozího dne 8 května 1898 zl. 39.613.72, 9. května
1898 přijato zl. 24.209.87, úhrnem zl. 63.823.59, za
rubrikou příjmu následuje ve strazze rubrika vydání,
které 9. května 1898 činilo skutečně zl. 19.731.34,
takže bylo by zbylo 9. května 1898 saldo zl.
44.092.25.
Ale vydání zl. 19.731.34, jak znalci zjistili, bylo
ve strazze zvýšeno o zl. 1600, takže činilo zl.
21.331.34 a zanesen pak po odečtění od příjmu zů-
statek zl. 42.492.25, místo správného zl. 44.092.25.
Příčinu tohoto »lapsu« vysvětlují znalci tím,
že dle příruční knihy pokladní Hercík oněch 1600 zl.
přijal, jak rukopis nasvědčuje, do strazzy v příjmu
poznamenal a zanesl do knihy vkladatelů, ne však
do hlavního denníku, z něhož de facto se účtujea
účtovati se má.
I tvrdí znalci, že pokladník zúmyslně na-
početl ve vydání na téže straně o 1600 zl. vícea
sníživ tím uměle zůstatek na zl. 42.492.25, podržel
peníze patrně pro sebe.
Farář v Gruntu p. Záruba prohlásil určitě, že
obnos zpronevěřený skutečně složil, ale dodal, že
nepamatuje se, kterému úřadníku jej odevzdal.
Záruba
13
article
Hercík snaží se tento případ vysvětliti naho-
dilou závadou, vyrovnanou účetnicky tím, že obnos
dal zase do vydání, aby vyšlo správné saldo, které
by souhlasilo s denníkem a pokladní hotovostí. Zá-
vada ta záležela — dle tvrzení Hercíkova — asi
v tom, že strana buď obnosu onoho neměla úplně
pohromadě nebo že se v tomže obnosu objevila hned
vedle výplata a pod. Peněz prý však neobdržel. Vůči
námitce, že v podobném případě (afféra vkladu
Pazderova) zástupce strany dr. Žavadil předložil stvr-
zenku, opatřenou razítkem Hercíkovým, hájí se tento
tím, že to nedokazuje ještě původ od něho, poněvadž
prý razítko leželo v záložně volně a bylo přístupno
i jiným úřadníkům.
Týmiž argumenty, jako v případě Zárubově, do-
vozuje žaloba vinu Hercíkovu i v dalších případech.
Pokud jde o zástavní list živnostenské banky,
soudí znalci, že peníze vyzvednuté sluhou u bankyí
Hercík — jehož rukou psány jsou dotyčné zápisy —
přímo zpronevěřil a čin ten pokusil se zakrýti ra-
surou, kterou se mu podařilo oklamati Fr. Zbírala,
starce to, jenž k dozorčí funkci nad pokladnou dosta-
tečných s chopností neměl.
Hercík
Hercíkův
Pazderův
doktor
Žavadil
Zárubův
Zbíral
Francie
živnostenský banka
14
article
A počal se rozhlížet, ale to, co zpozoroval, uvedlo
ho teprve v úžas. Zadní stěna povozu měla povrch vál-
covitý. Následkem toho viděl v ní sedlák všecko široké,
malé a obrácené vzhůru nohama. Nad zašpičatělou oblo-
hou ležela cesta, v hloubce úzká, poblíž se náhle rozši-
řujíc. On sám měl hlavu jak dýni umístěnou pod krát-
kýma nohama, jako hrábě na násadě. Když vztáhl ruku
směrem ku povozu, rostla mu jako těsto na droždí a zaclá-
něla celou postavu.
»Nečisté mámení!« pomyslil si šafář, předvídaje
neštěstí.
Byl to člověk, jenž jedva jednou za několik let
opouštěl svoji pustinu a rovněž málokdy vídal kočárů,
jako málo rozuměl zákonům optiky.
Zatím dáma vešla do chaty a její komorník zastavil
se na prahu. Právě šafářová po třetí počala zaříkávati
chorobu Andělčinu, když šustot vlekoucích se šatů od-
vrátil její pozornost od nemocné. Ohledla se a ustrnula,
spatřivši neznámou dámu, jež takřka páchla jasným
panstvem.
Paní, nevšímajíc si úžasu šafářčina, přiblížila se
k Andělce s výrazem upřímného soucitu na tváři, pěkné
dosud, třeba poněkud povadlé a vzala děcko za ručku.
»Andělko!« pravila vlídným hlasem.
Dívčinka jako spuštěné péro usedla na lůžkua
bloudícíma očima prohlížela si dámu. Sbírala rozprchlé
vzpomínky, ale tuto osobu poznat nemohla. Přece však
se nedivila, snad považovala neznámou dámu za jednu
ze svých horečných vidin.
»Andělko!« opakovala dáma.
Dívčinka se pousmála, ale mlčela.
Andělčin
Andělka
15
article
Šafář ubíral se k polednímu do chaty, uvažuje, že
obilí letos vzroste v pouhou slámu, ale nevydá zrna,
když v tu chvíli doletěl ho od lesa podivný zvuk. Cosi
se tetelilo, točilo se a kolisalo, tu opět umlklo a časem
zapraskalo.
Sedlák se zastavil a obrátil se směrem k lesua
zaslonil oči dlaní. V dálce zpozoroval dva páry koňských
hlav a lesklý klobouk, umístěný kdes hodně vysokoa
nad ním, ještě výše, bílý bič.
Probrav se ve svých vzpomínkách, počal se do-
mnívat, že to musí být kočárek. Vlastně byl to odkrytý
kočár, široký, hluboký a velmi ozdobný.
Na úzké a nerovné cestě ekypáž uvolnila běh a po-
čala silně kolísat. Šafář prohlédl si ji lépe a otevřel ústa.
Na kozlíku seděli lokaj a kočí, oděni po pansku a v ta-
bákově hnědé livreji se zlatými knoflíky. Před nimi běželi
čtyři krásní koně v lesklé postroji a v pozadí povozu, za
koni a služebnictvem bylo viděti pod slunečníkem dámu
prostředních let, hluboce usazenou v povoze.
V jakési vzdálenosti za ekypáží pohybovala se po-
hodlná bryčka, na které seděl toliko vozka.
Andělka.
Šafář
Sedlák
16
article
Kapitola XVII.
Pomoc přichází.