1
article
Neblahé poměry Tvrzských vedly posléze k tomu,
že záložna sv.-václavská byla nucena vésti proti Anně
Tvrzské exekuci a byl 12. června 1900 dům čís. 21
a spáleniště č. 23 v Železnici při licitaci svatová-
clavskou záložnou vydražen za 23.730 K.
Před exekučním prodejem byli Kohout, Orta
Kreipl v Železnici. Kohout i Kreipl zděsili se tehda
nepatrných rozměrův a sešlosti tkalcovny a tak vyšlo
teprve na jevo, jak lehkomyslně a nesvědo-
mitě byl Trzským úvěr poskytován.
A referentem o této věci ve výborových schůzích
nebyl nikdo jiný, než sám starosta P. Jan
Drozd, jenž — jak svědectvím členů výboru zji-
štěno — po prohlídce továrny železnické podal dobrou
zprávu a nikdy nezmínil se o liknavost
a nespolehlivosti těchto dlužníků.
Tajemnou roušku, halící tuto „křesťanskou shoví-
vavost“ monsignorovu, poodhaluje však výpověď pří-
buzného manželů Tvrzských, p. Bedřicha Kvapila
Drozd totiž — dle tohoto svědka — byl v Železnici
asi pětkráte. Pokaždé přijel z Jičína fiakrema
po náležitém pohostění večer zase od-
jel. Jednou zůstal u Tvrzských i přes noc. P. Kvapil
dokonce se pamatuje, že Tvrzští několikrá
monsignorovi posílali balíčky ...
Tvrzský
svatý
Ort
Kvapil
P Kvapil
Jičín
2
article
Co tyto balíčky znamenaly, vysvětlily zas dopisy
ze Železnice, jichž několik bylo ve spisech záložny.
resp. ve stolku Kohoutově nalezeno. Píše se tam;
„Jsme ochotni velmi vděčnými Vaší Veledůstojnost
za to se státi a jsme jisti, že vděčnost naše Vaš
Veledůstojnost v plné míře překva pí.“
(Tehda běželo o rozšíření úvěru na 30.000 zl. a P
Drozd učinil Tvrzským návštěvu. Pozn. red.) A v ji-
ném dopise (z 22. května 1900) připojuje Bedřich
Tvrzský k žádosti za doporučení své osoby jako pil-
ného obchodníka poznámku, že „nic nežádá za-
darmo“
Zadarmo nehrabalo ani příslovečné kuře, natož —
monsignore Drozd. Také v jiném případě se to osvěd-
čilo. Když totiž Drozd jako předseda České společnost
pro obchod a průmysl vymohl Tvrzskému dodání látky
a týž vybrav si 300 zl. zálohy nedodal pranic, nahradi
škodu společnosti msgre. Drozd, začež dostal od vděč-
ného svého klienta: soudek vína za desítku, za
tři zlatky širtinku, za šest zlatých ko-
berec.
Při výměně tkalcovny za dům č. 729—VII. v Pra-
ze, jehož vlastníkem byl Vilém Kohn — zaplatila
10 listopadu 1900 záložna po vzájemném súčtován
zbytek 6000 K hotově a Bohumilu Novákovi na
rozkaz Drozdův za zprostředkování „výhodné
této transakce dáno —, 800 korun odměnou.
Je na snadě, že se pak na dům č. 729—VII. od
pisovalo.
Vaš
Tvrzský
Kohn
Novák
Drozdův
Český společnost
3
article
5. Drozd zakládající.
4
article
Účel světí prostředky a také svatováclavská zá-
ložna zjednala si žurnalistického zástupce. Byl jím
„Pražsý Týdenník“, vedený v prvních létech
na jméno monsignorovo. Podnik však nejen že
nevynášel, nýbrž přes veškerý finanční náklad vyka-
zoval čím dále tím větší schodek. I pomohl si pak
monsignore tím, že prostě břemeno, které se mu stalo
nepohodlným, převalil na bedra svatováclavské zá-
ložny.
Historie tohoto „podniku“, který vynesl — bez
ohledu na odpisy — záložně jenom na nedopla-
cených úrocích „zisk“ K 40.669.05, byla asi
tato:
Časopis „Pražský Týdenník“ (německý „Prager
Mochenblatt“) vycházel od února 1882 do 1. dubna
1888 redakcí Václava Kalbáče, tištěn byl v tiskárně
Ant. Hrazánka a přispěla naň záložna od 1. června
1882 do 8. listopadu 1886 slušnými obnosy, nečítaje
úvěr, který jemu občas povolovala. Kromě toho vy
půjčoval si redaktor Kalbáč na vlastní jméno ze zá-
ložny obnosy, které dle účtů dosáhly výše 800 korun
Leč i tento dluh byl 31. prosince 1890 rukou Kohou-
tovov na účet ztráty a zisku odepsán.
Počátkem r. 1888 založil si P. Drozd časopis nový
jenž původně vycházel pod názvem „Pražské Ve
černí Noviny“ a později „Večerní Noviny
a to od 17. ledna 1888 do 16. prosince 1896. „Pražské
Večerní Noviny“ vycházely dvakrát, „Večerní Noviny
třikrát týdně a redaktoru Josefu Kratochvílovi vypláce
P. Jan Drozd z prvu ročně 600 zl., od r. 1890 2000 zl
služného.
Z jakého fondu P. Drozd obnosy ty platil, re-
daktor Kratochvíl nevěděl a nestaral se o to také, a
dle udání jeho byl podnik stále passivní m.
Prager Mochenblatt
Kalbáč
Antonín
Kratochvíl
Koha
Pražsý Týdenník
Týdenník
5
article
Od 1. ledna 1897 splynuly „Večerní Noviny“ s časo-
pisem „Čech“ a vycházejí teď pod jménem
„Katolické Listy“ nákladem „Katolickéh
družstva sv. Vojtěcha“, jemuž — dle výpověd
hr. Schönborna — záložna sv-václ. přispí
vala na vydávání zmíněného časopisu
od r. 1897 do r. 1902 obnosem 2000 zlatých ročně.
Zajímavý je tehdejší poměr uvedených ča
sopisů k padlé záložně.
Dle tvrzení Kohoutova nebyly ony časopisy ma-
jetkem záložny, nýbrž vydával je P. Drozd sám.
Záložna financovala pouze ty podniky
které měly u ní vkladatelský účet, tak zv
„íond ve knize vkladatelů“. Do toho od-
váděl administrátor příjmy z inserátů a záložna
dávala fondu zálohy, které zanesly se jako vklad
na účtě fondu a z tohoto vkladu vybíraly se pak
peníze na vydržování časopisu. Účty tyto však
nezkoumal a nerevidoval — jak Kohout tvrdí
nikdo a svato-václavská záložna následkem stálé pas
sivnosti podniků přišla o všecky poskytnuté zálohy
»Pražský Týdenník« původně veden by
jako člen a peníze půjčovány P. Dro
zdovi, který podepisoval »Za Pražský Tý
denník: Jan Drozd.«
P. Drozd omlouvá svůj novinářský podnik tím
že on a jeho soudruzi před založením »Pražského
Týdenníku« nemohli vyjíti s »Čeche me
který prý »velice útočil« na funkcio
náře svato-václavské záložny a neuve-
řejňoval zpráv o schůzích záložen-
ských, ani o schůzích spolků v budově
záložny ubytovaných. Také katolicko-poli-
tická jednota neměla prý svého orgánu a proto prý
Čo
svatý . Vojtěch
Schönborn
Kohout
Jan drozd
Kohoutov
Týdenník
záložna svatývácl
6
article
utvořili P. Drozd, kanovník dr. Borový a ka-
novník dr. Kyselka komitét k vydávání časopisu.
ujednavše, že záložna doplní ze svého, co by
scházelo.
Ovšem tvrdí P. Drozd, že založení časo-
pisu bylo ve výboru odhlasováno a že výbor
ujednání jeho s P. Kyselkou a drem.
Borovým schválil. Že usnesení ono nebylo
zaznamenáno v protokolech, vysvětluje
P. Drozd buď — omylem nebo úmyslným vyne-
cháním . .
Všechen výnos časopisů s podporami od svato-
václavské záložny uložil se na vkladní knížkua
tvořil pak vklad, ze kterého se vybíralo, čeho bylo
třeba. Vklady ty se vedly na jméno »příte!«a
»fond«.
Ani s penězi na časopisy nenakládal však P.
Drozd příliš poctivě. Jak již uvedeno, vyplácel mon-
signore ze zmíněného fondu od roku 1890—1897
každoročně 200 zl. na letní villegiatury
řediteli Kohoutovi, ač — jak sám dozna! —
byl přesvědčen, že tak činí neprávem.
»Mecenášská« horlivost Drozdova
stála záložnu dle výpočtu znalců na
70 000 K, benevolence jeho vůči Kohou
ptovi řes 3000 K.
doktor
Borová
Borův
Drozdov
7
article
Jindřich Bílý,
Jindřich Bílý,
syn účetního revidenta finančního ředitelství, byl
nejmladším ze všech čtyř svých sourozenců. Absol-
vovav obchodní akademii, vstoupil r 1881 jako bez-
platný praktikant k loternímu úřadu, po 2 letech
obdržel adjutum 200 zl. a za tři léta jmenován assi-
stentem s příjmy celkem 680 zl. Po pěti letech po-
stoupil na officiála s platem 1340 zl., po dalším
pětiletí stal se vrchním officiálem se 1700 zl. roč-
ního příjmu, r. 1901 pak jmenován kontrolorem se
3400 K služného. Zůstav svoboden, žil po dlouhá
léta se svými rodiči. Matka zemřela mu ořed šesti
lety, otec v dubnu 1902. Po dobu pobytu u rodičů
přispíval na byt a stravu 10 zlatými, takže měl pří-
ležitost k úsporám. Veřejného ruchu nezúčastnil s
nikdy.
Valnou hromadou z 29. února 1888 zvolen byí
Bílý revisorem svatováclavské záložny — dle výpo-
vědi Drozdovy na přímluvu vrchního účetního Orta
Ze záložny dostávalo se mu od r. 1888 remunerací
odměn za bilanci atd., takže — dle vlastníha do
znání — vynášela mu funkce revisorská 300 zlatých
ročně.
Z okolnosti, že v bytě Bílého při domovní pro-
hlídez nalezeno několik stříbrných příborů, zlatý
prsten a jiné cenné věci, že měl u České průmy-
slové banky depot K 474.50, za 4000 K akcií tohoto
ústavu, kromě několika set vkladů a že měl jako
kontrolor kauci 2200 K — dovozuje žaloba, že tento
obžalovaný vládl jistým hotovým kapitálem, nehledě
k tomu, že svému bratru, který před dvěma létys
zavedl lékárnu, přispěl splátkami částečně na zaří-
zení tohoto závodu.
Bílá
Ort
Drozdov
8
article
Činnost Jindřicha Bílého v záložně posuzuje ža-
lobní spis na základě soudního šetření as takto:
Bílému, který znal se s Ortem již ze školy, při-
děleno bylo zastavárenské oddělení, spravované Ortem
a spolurevisory byli účetní rada Leopold Bürger-
meister a Petr Krausch, jenž před nedávnem
také zemřel.
Povinností Bílého dle stanov bylo: 1. revidovati
čtyřikrát do roka oddělení pro skvosty a cenné pa-
píry, 2. jednou měsíčně prováděti přehlídku v oddě-
lení pro zástavy všeobecné, o výsledku revise ne-
prodleně podati zprávu. Kromě toho měl jako revi-
sor přednésti každoročně zprávu o bilanci a navrh-
nouti valné hromadě po případě absolutorium pro
správní funkcionáře.
Bílý tvrdí, že on a jeho kollegové prováděli dle
jeho vědomí revisi poctivě, že však nevěnovali práci
té plnou pozornost, protože by podrobná revise
byla vyžadovala aspoň osm dní času a to
že jim při hlavním povolání jejich nebylo
možno. K Ortovi že choval plnou důvěru, tím
spíše, když vrchní účetní při revisí kolikráte ujišťo-
val na dotaz revisorů, že za vše ručí, poněvadž
má dva domy úplně čisté.
Jak v zastavárně, tak v záložně děly se revise
vždy nepředvídaně, jenom že si přibrala vždy do-
zorce pokladny. Roční bilance zkoumali revisoři tím
způsobem, že zrevidovali Bürgermeister s Krauschem
správnost přenosů položek z denníka do sborníkaa
do hlavní knihy, načež Bílý položky ve sborníku
přepočetl ještě jednou. Kohout a Ort zhotovili pak
bilanci a předložili ji revisorům, kteří ji přepočetlia
podepsali. Za revisi dostával Bílý měsíčně 25.
za bilanci ročně 50 zl. odměny. Po smrti Leopolda
Bürgermeistra stal se revisorem obžalovaný Bedřich
Grünwald.
Jindřich bílý
Ort
Bürger
Krausch
Bürgermeister
Grünwald
9
article
Při revisi byli všichni tři revisoři zaměstnáni
ale rozdělili si práci tak, že Krausch a Bürgermeister
(později Grünwald) revidovali v záložně, kdežto pro-
hlídku v zastavárně prováděl výhradně Jindřich Bílý.
Jak si při této revisi počínal, líčí Bílý sám
takto: Sčítal příjem a vydání zástav v obou zasta-
várnách na šatstvo i skvosty a prováděl revisi na
základě jak pokladniční knihy tak i kniby o příjmu
a vydání zástav, kteréžto knihy vedl Ort. Na to
přišli do zastavárny druzí dva revisoři a vybrali si
na zkoušku větší počet zástav s různými daty, by
se přesvědčili, jsou-li zástavy skutečně v záložně.
Bílý byl — jak sám doznává — činným téžv
záloženském oddělení, sčítal tam denníky a prová-
děl půlletní i celoroční závěrky úroků jak vklada-
telských tak i členských.
Při hotovení bilance nemělí revisoři zvláštních
soupisů, nýbrž byly denní sumy zaneseny do sbor-
níků, z těch pak přenášely se celkové sumy mě-
síčně do hlavní knihy a po revisi denníka, sborníka
a hlavní knihy sestavovali Ort a Kohout dle této
knihy bilanci.
Bílý — jak již uvedeno — prohlašoval při revi-
sích záloženského i zastavárenského oddělení, že ni-
žádných závad neshledal. Když však
upozorněn byl soudními znalci na jednotlivá fafsa.
připouštěl, že jsou to věci křiklavé
vymlouvaje se jen, že nemůže pochopiti, jak by,
byly možny, protože přece konal svoji povinnost.
Pokud jde o hlavní knihu záloženskou, tvrdí Bílý.
že položek jejích nezkoumal, to že bylo povinností
Bürgermeistra, Krausche a později Grünwalda. O zvy-
šovaní aktivníc a snižování passivních úroků k do-
cílení zisku tvrdí Bíly, že neměl potuchy. Hlavní
knihou že se vůbec nezabýval a virgulky revisní že
nepocházejí od něho, jako vůbec hledí Bílý svaliti
veškeru vinu na revisory ostatní.
Krausch
Bürgermeister
Bílá
Ort
Grünwald
Grünwald
10
article
Tyto omluvy Bílého potírá žaloba poukazem na
znění zpráv, jím samým za valných hromad před-
nášených, v nichž výslovně jest uvedeno, že jedno-
tlivé položky byly porovnány, pololetní závěrka
ukončena a připsané úroky revisory revidovány.
Zpráva z 26. července 1902 je dle ža-
loby proto významnou, poněvadž do-
kazuje, že revisoři do poslední chvíle
na svých nepravdivých zpráv ách se-
trvali.
Svědek Boh. Frühauf udal, že Bílý počína
sobě při revisi liknavě a že dostával od
Orta presenty, což Bílý rozhodně popírá. Dle
Frühaufa řekl mu Bílý, když mu blásil naleze na
falsa: »Zahoďte to, spalte to, kdo vám
řeki, abyste hledal?« Přes to však Bílý po-
dal výboru zmíněnou zprávu o »pořádku« v záložně.
J P. Drozd projevil své přesvědčení, že Bílý byl
s Ortem a Kohoutem srozuměn a odhadce
Hubert Hueber prohlásil, že Ort s Bílým, který mu
před skontrem při skvostech vypomáhal, směl je-
diný nahlédnouti do pokladní knihy,
již Ort měl uzavřenu.
Když na základě usnesení výboru po smrti Or-
tově člen výboru Pavel Kreipl zkoumal knihy zasta-
várenské, zjistil zcela lehce malversace Ortovy. Dle
jeho udání byly prováděny tak, že každý laik byl
by na ně přišel a dohoda mezi Ortem a Bílým da-
tuje se as od 28. července 1888, kdy obnos 18.000 zl.
v pokladní knize na cenné papíry byl defraudován.
Také nově zvolený revisor Otomar Šetina tvrdí, že
Bilý jako odborník musil malversace pozorovati,
protože falsa prováděna způsobem až pří-
liš makavý m.
Frühauf
Ort
Bílá
J P
Hueber
Pavel Kreipl
Ortův
Šetina
Or
11
article
Kdyby byli — jak prohlašují soudní znalci ——
aspoň jednou při bilanci provedli
soupis aktiv a passiv, byli by zachrá-
nili milliony vkladatelům i členům
a získali si zásluh o věc sami. Znalci
vyloučili vůbec možnost, že by byli revi-
soři hlavní knihu, v níž zely tak očividné nespráv-
nosti, neviděli a nezkoumali, protože jsou
všude značky revisní a protože neběží tu
o věci subtilní, nýbrž nehorázné, jako ra-
sury v hlavní knize.
Bílý nerevidoval ani Ortem do pokladní
knihy zapisované položky daných a přijatých půjček,
které hemží se falsy, z čehož znalci soudí
na zájem Bílého, aby nepovšimnutý mi
zůstaly i věci neodborníku nápadné.
Soudní znalci vyjádřili se, že Bílý nedbalostí svou
umožnil falšování cifer v pokladním denníku a ve hlavní
knize zastavárny, že připouštěl, aby v ní byly cifry
dodatečně měněny, že neporovnal sumu od
záložny přijatou a jí také splacenou s příslušnými
zápisy záložny a že také Václava Kohouta a Josefa
Orta vědomě podporoval v jejich zhoubné činnosti,
kdyžtě jako revisor a referent revisorů vainým hro-
madám navrhoval absolutorium a ujišťoval, že účty
byly zkoumány a shledány v pořádku.
Bedřich Grünwald,
syn listonoše Josefa Grünwalda v Praze, po dvou-
letém studiu práv stal se bezplatným praktikantem
v místodržitelské účtárně a v době 21/2leté karence
byl, protože otec již dávno zemřel, sestrami a tetou,
jež jsou učitelkami, podporován. Na to dosáhl adjuta
300 zl., které po 21/2 roku zvýšeno mu na 400 zl.
a r. 1901 jmenován assistentem s platem ročních
1600 K a 360 K aktivního přídavku.
Ort
Kohout
Grünwald
Praha
12
article
Grünwald, zadluživ se v dlouhé době karenční,
žádal ředitele Kohouta, s jehož rodinou dlouho se
stýkal, o nějaké odpolední zaměstnání, by své dluhy
mohl zaplatit. Asi 3 neděle před valnou hromadou
r. 1901, byv Kohoutem pozván do jeho úřadovny,
s radostí přijal nabízené mu místo po nebožtíku
Bürgermeistrovi, poprosil P. Drozda za přímluvua
byl 28. února r. 1901 skutečně zvolen revisorem
záložny. Ze záložny měl Grünwald za revisi ročně
300 zl., za bilanci 100 zl. a novoročného vypláceno
mu 25 zl.
Grünwald hájí se tím, že mu po nastoupení
(1. března 1901) nebylo dáno ani ředitelem, ani sta-
rostou pražádných instrukcí a že pokládal se pouze
pomocníkem Krausche, který mu říkal, že budou
spolu pracovat tak, jako dřív se zemřelým Bürger-
meistrem. Při revisi bilancí, konané v úřadovně
Kohoutově, že Krausch diktoval cifry z hlavní knihy,
on sám (Grünwald) že měl v ruce psanou bilancia
konstatoval, jsou-li položky Krauschem diktované
správně zapsány. A protože se vše shodovalo, že
revisoři bilanci podepsali. Rasur — jak praví —
nepostřehl, a vysvětluje možnost přehtédnutí jich,
byly-li snad neobyčejně dovedným způsobem prove-
deny, špatným světlem v úřadovně Kohoutově, který
prý vůbec na revisory spěchal. Ostatné
že vůbec na bilanci nepracoval a že byl
v tomto oboru naprosto nezkušený.
Kohout
Drozda
Krausch
Bürger
Grünwald
Kohoutov
13
article
Pokud jde o tohoto obžalovaného, má obžaloba
na základě posudku znaleckého za to, že konsor-
cium nepoctivých funkcionářů jeho jako odborníka
nepustilo k práci, dokud ho důkladně
nevyzkoušelo a že zadlužený Grün-
wald za finanční výpomoc vděčil se
pak těm, kdož jej k funkci jinak chou-
lostivé a zodpovědné byli povolali.
Podezření své opírá státní zastupitelství okolností, že
Krausch s Grünwaldem ještě 25. září 1902, kdy
o malversacích znalcem Šetinou určitě zjištěných ne-
mohlo býti pochyby, na dotaz, zkoumali-li po zvěsti
o defraudacích Ortových účty záloženské a nalezli-li
všecko v pořádku, či majíli jaké pochybnosti, odvě-
tili: »Zkoumali jsme účty, nalezli jsme vše v po-
Krausch
Grünwald
Šetina
Ortův