ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 4 4db994c0-7181-11dc-ac86-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 4
Chunky — 13 celkem · entity: person 54, place 10, org 4, work 1
1 article
Neblahé poměry Tvrzských vedly posléze k tomu, že záložna sv.-václavská byla nucena vésti proti Anně Tvrzské exekuci a byl 12. června 1900 dům čís. 21 a spáleniště č. 23 v Železnici při licitaci svatová- clavskou záložnou vydražen za 23.730 K. Před exekučním prodejem byli Kohout, Orta Kreipl v Železnici. Kohout i Kreipl zděsili se tehda nepatrných rozměrův a sešlosti tkalcovny a tak vyšlo teprve na jevo, jak lehkomyslně a nesvědo- mitě byl Trzským úvěr poskytován. A referentem o této věci ve výborových schůzích nebyl nikdo jiný, než sám starosta P. Jan Drozd, jenž — jak svědectvím členů výboru zji- štěno — po prohlídce továrny železnické podal dobrou zprávu a nikdy nezmínil se o liknavost a nespolehlivosti těchto dlužníků. Tajemnou roušku, halící tuto „křesťanskou shoví- vavost“ monsignorovu, poodhaluje však výpověď pří- buzného manželů Tvrzských, p. Bedřicha Kvapila Drozd totiž — dle tohoto svědka — byl v Železnici asi pětkráte. Pokaždé přijel z Jičína fiakrema po náležitém pohostění večer zase od- jel. Jednou zůstal u Tvrzských i přes noc. P. Kvapil dokonce se pamatuje, že Tvrzští několikrá monsignorovi posílali balíčky ...
Tvrzský svatý Ort Kvapil P Kvapil Jičín
2 article
Co tyto balíčky znamenaly, vysvětlily zas dopisy ze Železnice, jichž několik bylo ve spisech záložny. resp. ve stolku Kohoutově nalezeno. Píše se tam; „Jsme ochotni velmi vděčnými Vaší Veledůstojnost za to se státi a jsme jisti, že vděčnost naše Vaš Veledůstojnost v plné míře překva pí.“ (Tehda běželo o rozšíření úvěru na 30.000 zl. a P Drozd učinil Tvrzským návštěvu. Pozn. red.) A v ji- ném dopise (z 22. května 1900) připojuje Bedřich Tvrzský k žádosti za doporučení své osoby jako pil- ného obchodníka poznámku, že „nic nežádá za- darmo“ Zadarmo nehrabalo ani příslovečné kuře, natož — monsignore Drozd. Také v jiném případě se to osvěd- čilo. Když totiž Drozd jako předseda České společnost pro obchod a průmysl vymohl Tvrzskému dodání látky a týž vybrav si 300 zl. zálohy nedodal pranic, nahradi škodu společnosti msgre. Drozd, začež dostal od vděč- ného svého klienta: soudek vína za desítku, za tři zlatky širtinku, za šest zlatých ko- berec. Při výměně tkalcovny za dům č. 729—VII. v Pra- ze, jehož vlastníkem byl Vilém Kohn — zaplatila 10 listopadu 1900 záložna po vzájemném súčtován zbytek 6000 K hotově a Bohumilu Novákovi na rozkaz Drozdův za zprostředkování „výhodné této transakce dáno —, 800 korun odměnou. Je na snadě, že se pak na dům č. 729—VII. od pisovalo.
Vaš Tvrzský Kohn Novák Drozdův Český společnost
3 article
5. Drozd zakládající.
4 article
Účel světí prostředky a také svatováclavská zá- ložna zjednala si žurnalistického zástupce. Byl jím „Pražsý Týdenník“, vedený v prvních létech na jméno monsignorovo. Podnik však nejen že nevynášel, nýbrž přes veškerý finanční náklad vyka- zoval čím dále tím větší schodek. I pomohl si pak monsignore tím, že prostě břemeno, které se mu stalo nepohodlným, převalil na bedra svatováclavské zá- ložny. Historie tohoto „podniku“, který vynesl — bez ohledu na odpisy — záložně jenom na nedopla- cených úrocích „zisk“ K 40.669.05, byla asi tato: Časopis „Pražský Týdenník“ (německý „Prager Mochenblatt“) vycházel od února 1882 do 1. dubna 1888 redakcí Václava Kalbáče, tištěn byl v tiskárně Ant. Hrazánka a přispěla naň záložna od 1. června 1882 do 8. listopadu 1886 slušnými obnosy, nečítaje úvěr, který jemu občas povolovala. Kromě toho vy půjčoval si redaktor Kalbáč na vlastní jméno ze zá- ložny obnosy, které dle účtů dosáhly výše 800 korun Leč i tento dluh byl 31. prosince 1890 rukou Kohou- tovov na účet ztráty a zisku odepsán. Počátkem r. 1888 založil si P. Drozd časopis nový jenž původně vycházel pod názvem „Pražské Ve černí Noviny“ a později „Večerní Noviny a to od 17. ledna 1888 do 16. prosince 1896. „Pražské Večerní Noviny“ vycházely dvakrát, „Večerní Noviny třikrát týdně a redaktoru Josefu Kratochvílovi vypláce P. Jan Drozd z prvu ročně 600 zl., od r. 1890 2000 zl služného. Z jakého fondu P. Drozd obnosy ty platil, re- daktor Kratochvíl nevěděl a nestaral se o to také, a dle udání jeho byl podnik stále passivní m.
Prager Mochenblatt Kalbáč Antonín Kratochvíl Koha Pražsý Týdenník Týdenník
5 article
Od 1. ledna 1897 splynuly „Večerní Noviny“ s časo- pisem „Čech“ a vycházejí teď pod jménem „Katolické Listy“ nákladem „Katolickéh družstva sv. Vojtěcha“, jemuž — dle výpověd hr. Schönborna — záložna sv-václ. přispí vala na vydávání zmíněného časopisu od r. 1897 do r. 1902 obnosem 2000 zlatých ročně. Zajímavý je tehdejší poměr uvedených ča sopisů k padlé záložně. Dle tvrzení Kohoutova nebyly ony časopisy ma- jetkem záložny, nýbrž vydával je P. Drozd sám. Záložna financovala pouze ty podniky které měly u ní vkladatelský účet, tak zv „íond ve knize vkladatelů“. Do toho od- váděl administrátor příjmy z inserátů a záložna dávala fondu zálohy, které zanesly se jako vklad na účtě fondu a z tohoto vkladu vybíraly se pak peníze na vydržování časopisu. Účty tyto však nezkoumal a nerevidoval — jak Kohout tvrdí nikdo a svato-václavská záložna následkem stálé pas sivnosti podniků přišla o všecky poskytnuté zálohy »Pražský Týdenník« původně veden by jako člen a peníze půjčovány P. Dro zdovi, který podepisoval »Za Pražský Tý denník: Jan Drozd.« P. Drozd omlouvá svůj novinářský podnik tím že on a jeho soudruzi před založením »Pražského Týdenníku« nemohli vyjíti s »Čeche me který prý »velice útočil« na funkcio náře svato-václavské záložny a neuve- řejňoval zpráv o schůzích záložen- ských, ani o schůzích spolků v budově záložny ubytovaných. Také katolicko-poli- tická jednota neměla prý svého orgánu a proto prý
Čo svatý . Vojtěch Schönborn Kohout Jan drozd Kohoutov Týdenník záložna svatývácl
6 article
utvořili P. Drozd, kanovník dr. Borový a ka- novník dr. Kyselka komitét k vydávání časopisu. ujednavše, že záložna doplní ze svého, co by scházelo. Ovšem tvrdí P. Drozd, že založení časo- pisu bylo ve výboru odhlasováno a že výbor ujednání jeho s P. Kyselkou a drem. Borovým schválil. Že usnesení ono nebylo zaznamenáno v protokolech, vysvětluje P. Drozd buď — omylem nebo úmyslným vyne- cháním . . Všechen výnos časopisů s podporami od svato- václavské záložny uložil se na vkladní knížkua tvořil pak vklad, ze kterého se vybíralo, čeho bylo třeba. Vklady ty se vedly na jméno »příte!«a »fond«. Ani s penězi na časopisy nenakládal však P. Drozd příliš poctivě. Jak již uvedeno, vyplácel mon- signore ze zmíněného fondu od roku 1890—1897 každoročně 200 zl. na letní villegiatury řediteli Kohoutovi, ač — jak sám dozna! — byl přesvědčen, že tak činí neprávem. »Mecenášská« horlivost Drozdova stála záložnu dle výpočtu znalců na 70 000 K, benevolence jeho vůči Kohou ptovi řes 3000 K.
doktor Borová Borův Drozdov
7 article Jindřich Bílý,
Jindřich Bílý, syn účetního revidenta finančního ředitelství, byl nejmladším ze všech čtyř svých sourozenců. Absol- vovav obchodní akademii, vstoupil r 1881 jako bez- platný praktikant k loternímu úřadu, po 2 letech obdržel adjutum 200 zl. a za tři léta jmenován assi- stentem s příjmy celkem 680 zl. Po pěti letech po- stoupil na officiála s platem 1340 zl., po dalším pětiletí stal se vrchním officiálem se 1700 zl. roč- ního příjmu, r. 1901 pak jmenován kontrolorem se 3400 K služného. Zůstav svoboden, žil po dlouhá léta se svými rodiči. Matka zemřela mu ořed šesti lety, otec v dubnu 1902. Po dobu pobytu u rodičů přispíval na byt a stravu 10 zlatými, takže měl pří- ležitost k úsporám. Veřejného ruchu nezúčastnil s nikdy. Valnou hromadou z 29. února 1888 zvolen byí Bílý revisorem svatováclavské záložny — dle výpo- vědi Drozdovy na přímluvu vrchního účetního Orta Ze záložny dostávalo se mu od r. 1888 remunerací odměn za bilanci atd., takže — dle vlastníha do znání — vynášela mu funkce revisorská 300 zlatých ročně. Z okolnosti, že v bytě Bílého při domovní pro- hlídez nalezeno několik stříbrných příborů, zlatý prsten a jiné cenné věci, že měl u České průmy- slové banky depot K 474.50, za 4000 K akcií tohoto ústavu, kromě několika set vkladů a že měl jako kontrolor kauci 2200 K — dovozuje žaloba, že tento obžalovaný vládl jistým hotovým kapitálem, nehledě k tomu, že svému bratru, který před dvěma létys zavedl lékárnu, přispěl splátkami částečně na zaří- zení tohoto závodu.
Bílá Ort Drozdov
8 article
Činnost Jindřicha Bílého v záložně posuzuje ža- lobní spis na základě soudního šetření as takto: Bílému, který znal se s Ortem již ze školy, při- děleno bylo zastavárenské oddělení, spravované Ortem a spolurevisory byli účetní rada Leopold Bürger- meister a Petr Krausch, jenž před nedávnem také zemřel. Povinností Bílého dle stanov bylo: 1. revidovati čtyřikrát do roka oddělení pro skvosty a cenné pa- píry, 2. jednou měsíčně prováděti přehlídku v oddě- lení pro zástavy všeobecné, o výsledku revise ne- prodleně podati zprávu. Kromě toho měl jako revi- sor přednésti každoročně zprávu o bilanci a navrh- nouti valné hromadě po případě absolutorium pro správní funkcionáře. Bílý tvrdí, že on a jeho kollegové prováděli dle jeho vědomí revisi poctivě, že však nevěnovali práci té plnou pozornost, protože by podrobná revise byla vyžadovala aspoň osm dní času a to že jim při hlavním povolání jejich nebylo možno. K Ortovi že choval plnou důvěru, tím spíše, když vrchní účetní při revisí kolikráte ujišťo- val na dotaz revisorů, že za vše ručí, poněvadž má dva domy úplně čisté. Jak v zastavárně, tak v záložně děly se revise vždy nepředvídaně, jenom že si přibrala vždy do- zorce pokladny. Roční bilance zkoumali revisoři tím způsobem, že zrevidovali Bürgermeister s Krauschem správnost přenosů položek z denníka do sborníkaa do hlavní knihy, načež Bílý položky ve sborníku přepočetl ještě jednou. Kohout a Ort zhotovili pak bilanci a předložili ji revisorům, kteří ji přepočetlia podepsali. Za revisi dostával Bílý měsíčně 25. za bilanci ročně 50 zl. odměny. Po smrti Leopolda Bürgermeistra stal se revisorem obžalovaný Bedřich Grünwald.
Jindřich bílý Ort Bürger Krausch Bürgermeister Grünwald
9 article
Při revisi byli všichni tři revisoři zaměstnáni ale rozdělili si práci tak, že Krausch a Bürgermeister (později Grünwald) revidovali v záložně, kdežto pro- hlídku v zastavárně prováděl výhradně Jindřich Bílý. Jak si při této revisi počínal, líčí Bílý sám takto: Sčítal příjem a vydání zástav v obou zasta- várnách na šatstvo i skvosty a prováděl revisi na základě jak pokladniční knihy tak i kniby o příjmu a vydání zástav, kteréžto knihy vedl Ort. Na to přišli do zastavárny druzí dva revisoři a vybrali si na zkoušku větší počet zástav s různými daty, by se přesvědčili, jsou-li zástavy skutečně v záložně. Bílý byl — jak sám doznává — činným téžv záloženském oddělení, sčítal tam denníky a prová- děl půlletní i celoroční závěrky úroků jak vklada- telských tak i členských. Při hotovení bilance nemělí revisoři zvláštních soupisů, nýbrž byly denní sumy zaneseny do sbor- níků, z těch pak přenášely se celkové sumy mě- síčně do hlavní knihy a po revisi denníka, sborníka a hlavní knihy sestavovali Ort a Kohout dle této knihy bilanci. Bílý — jak již uvedeno — prohlašoval při revi- sích záloženského i zastavárenského oddělení, že ni- žádných závad neshledal. Když však upozorněn byl soudními znalci na jednotlivá fafsa. připouštěl, že jsou to věci křiklavé vymlouvaje se jen, že nemůže pochopiti, jak by, byly možny, protože přece konal svoji povinnost. Pokud jde o hlavní knihu záloženskou, tvrdí Bílý. že položek jejích nezkoumal, to že bylo povinností Bürgermeistra, Krausche a později Grünwalda. O zvy- šovaní aktivníc a snižování passivních úroků k do- cílení zisku tvrdí Bíly, že neměl potuchy. Hlavní knihou že se vůbec nezabýval a virgulky revisní že nepocházejí od něho, jako vůbec hledí Bílý svaliti veškeru vinu na revisory ostatní.
Krausch Bürgermeister Bílá Ort Grünwald Grünwald
10 article
Tyto omluvy Bílého potírá žaloba poukazem na znění zpráv, jím samým za valných hromad před- nášených, v nichž výslovně jest uvedeno, že jedno- tlivé položky byly porovnány, pololetní závěrka ukončena a připsané úroky revisory revidovány. Zpráva z 26. července 1902 je dle ža- loby proto významnou, poněvadž do- kazuje, že revisoři do poslední chvíle na svých nepravdivých zpráv ách se- trvali. Svědek Boh. Frühauf udal, že Bílý počína sobě při revisi liknavě a že dostával od Orta presenty, což Bílý rozhodně popírá. Dle Frühaufa řekl mu Bílý, když mu blásil naleze na falsa: »Zahoďte to, spalte to, kdo vám řeki, abyste hledal?« Přes to však Bílý po- dal výboru zmíněnou zprávu o »pořádku« v záložně. J P. Drozd projevil své přesvědčení, že Bílý byl s Ortem a Kohoutem srozuměn a odhadce Hubert Hueber prohlásil, že Ort s Bílým, který mu před skontrem při skvostech vypomáhal, směl je- diný nahlédnouti do pokladní knihy, již Ort měl uzavřenu. Když na základě usnesení výboru po smrti Or- tově člen výboru Pavel Kreipl zkoumal knihy zasta- várenské, zjistil zcela lehce malversace Ortovy. Dle jeho udání byly prováděny tak, že každý laik byl by na ně přišel a dohoda mezi Ortem a Bílým da- tuje se as od 28. července 1888, kdy obnos 18.000 zl. v pokladní knize na cenné papíry byl defraudován. Také nově zvolený revisor Otomar Šetina tvrdí, že Bilý jako odborník musil malversace pozorovati, protože falsa prováděna způsobem až pří- liš makavý m.
Frühauf Ort Bílá J P Hueber Pavel Kreipl Ortův Šetina Or
11 article
Kdyby byli — jak prohlašují soudní znalci —— aspoň jednou při bilanci provedli soupis aktiv a passiv, byli by zachrá- nili milliony vkladatelům i členům a získali si zásluh o věc sami. Znalci vyloučili vůbec možnost, že by byli revi- soři hlavní knihu, v níž zely tak očividné nespráv- nosti, neviděli a nezkoumali, protože jsou všude značky revisní a protože neběží tu o věci subtilní, nýbrž nehorázné, jako ra- sury v hlavní knize. Bílý nerevidoval ani Ortem do pokladní knihy zapisované položky daných a přijatých půjček, které hemží se falsy, z čehož znalci soudí na zájem Bílého, aby nepovšimnutý mi zůstaly i věci neodborníku nápadné. Soudní znalci vyjádřili se, že Bílý nedbalostí svou umožnil falšování cifer v pokladním denníku a ve hlavní knize zastavárny, že připouštěl, aby v ní byly cifry dodatečně měněny, že neporovnal sumu od záložny přijatou a jí také splacenou s příslušnými zápisy záložny a že také Václava Kohouta a Josefa Orta vědomě podporoval v jejich zhoubné činnosti, kdyžtě jako revisor a referent revisorů vainým hro- madám navrhoval absolutorium a ujišťoval, že účty byly zkoumány a shledány v pořádku. Bedřich Grünwald, syn listonoše Josefa Grünwalda v Praze, po dvou- letém studiu práv stal se bezplatným praktikantem v místodržitelské účtárně a v době 21/2leté karence byl, protože otec již dávno zemřel, sestrami a tetou, jež jsou učitelkami, podporován. Na to dosáhl adjuta 300 zl., které po 21/2 roku zvýšeno mu na 400 zl. a r. 1901 jmenován assistentem s platem ročních 1600 K a 360 K aktivního přídavku.
Ort Kohout Grünwald Praha
12 article
Grünwald, zadluživ se v dlouhé době karenční, žádal ředitele Kohouta, s jehož rodinou dlouho se stýkal, o nějaké odpolední zaměstnání, by své dluhy mohl zaplatit. Asi 3 neděle před valnou hromadou r. 1901, byv Kohoutem pozván do jeho úřadovny, s radostí přijal nabízené mu místo po nebožtíku Bürgermeistrovi, poprosil P. Drozda za přímluvua byl 28. února r. 1901 skutečně zvolen revisorem záložny. Ze záložny měl Grünwald za revisi ročně 300 zl., za bilanci 100 zl. a novoročného vypláceno mu 25 zl. Grünwald hájí se tím, že mu po nastoupení (1. března 1901) nebylo dáno ani ředitelem, ani sta- rostou pražádných instrukcí a že pokládal se pouze pomocníkem Krausche, který mu říkal, že budou spolu pracovat tak, jako dřív se zemřelým Bürger- meistrem. Při revisi bilancí, konané v úřadovně Kohoutově, že Krausch diktoval cifry z hlavní knihy, on sám (Grünwald) že měl v ruce psanou bilancia konstatoval, jsou-li položky Krauschem diktované správně zapsány. A protože se vše shodovalo, že revisoři bilanci podepsali. Rasur — jak praví — nepostřehl, a vysvětluje možnost přehtédnutí jich, byly-li snad neobyčejně dovedným způsobem prove- deny, špatným světlem v úřadovně Kohoutově, který prý vůbec na revisory spěchal. Ostatné že vůbec na bilanci nepracoval a že byl v tomto oboru naprosto nezkušený.
Kohout Drozda Krausch Bürger Grünwald Kohoutov
13 article
Pokud jde o tohoto obžalovaného, má obžaloba na základě posudku znaleckého za to, že konsor- cium nepoctivých funkcionářů jeho jako odborníka nepustilo k práci, dokud ho důkladně nevyzkoušelo a že zadlužený Grün- wald za finanční výpomoc vděčil se pak těm, kdož jej k funkci jinak chou- lostivé a zodpovědné byli povolali. Podezření své opírá státní zastupitelství okolností, že Krausch s Grünwaldem ještě 25. září 1902, kdy o malversacích znalcem Šetinou určitě zjištěných ne- mohlo býti pochyby, na dotaz, zkoumali-li po zvěsti o defraudacích Ortových účty záloženské a nalezli-li všecko v pořádku, či majíli jaké pochybnosti, odvě- tili: »Zkoumali jsme účty, nalezli jsme vše v po-
Krausch Grünwald Šetina Ortův