1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 318. ze dne 21. listopadu 1903.
3
article
= K osudu miss Hickmanovy, jež, jak známo,
od 17. srpna byla pohřešována a jejíž mrtvola byla
před několika nedělmi nalezena, oznamují se z Lon
dýna následující podrobnosti: Poněvadž v mrtvole
miss Hickmanovy nalezeny byly značné stopy mor-
fia a mimo to bylo zjištěno, že nebožka koupila
tento jed dne 12. srpna, tedy několik dní před svým
zmizením, dospěla porota, povolaná k ohledání
mrtvoly, ku přesvědčení, že tu jde o sebevraždu a
že miss Hickmanova ve chvíli sebevraždy byla do-
časně nepříčetna. Předsedající při ohledání mrtvoly
tázal se otce nebožky, zdali před tím pozoroval na
své dceři příznaky pomatenosti, ale dostal odpověd
rozhodně zápornou. Otec připustil, že druhou svoji
dceru odevzdal do sanatoria, že to však učinil jen
proto, aby dívka nemohla číst noviny, jejíž obsah
po zmizení její sestry hrozně ji rozčiloval. Zajímavé
bylo, že coroner, jenž řídil ohledání mrtvoly, udělil
důtku lékařům Mc. Callovi a Rockeovi, že toliko po
povrchní prohlídce mrtvoly prohlásili veřejně, že dle
jejich názoru byl tu spáchán zločin.
= Moře v plamenech. Z Oděssy se oznamuje:
Petrolejový parník »Alexandr«, jenž vezl 500.000
pudů petroleje, byl nedaleko zdejšího přístavu stižen
výbuchem a hořící petrolej rozlil se po moři. Na
několik kilometrů v okolí poskytovalo moře pohled,
jako by bylo v jediném plameni. Lodi kvapem
prchaly ze sousedství výhně. Parník »Alexandr«
zmizel beze stopy v planoucích vlnách.
Hickmanův
Lon
Mc
4
article
= Bouchačka. Z Paříže se oznamuje: Kolik ro-
mánů odehrává se každodenně ve světovém městě
kolik jich má špatný konec. Románek Rosy Laurie-
rovy zasluhuje zde zmínky právě pro svůj nevšední
konec. Obvyklá scenerie: na Place des Fětes, za par-
kem Battes Chaumont, podkrovní světnička s květí-
náči v okně, pokojík, v jakém bydlívaly Jenny 1'0u-
vrire a Mimi Pinson. Rosa Laurierova, sedmnácti-
letá, svěží jak růžička, sestupovala každodenně s vý-
šin Bellevillu do modního závodu, kde byla zaměst-
nána. Na cestě do závodu seznámila se s mladým
obchodním příručím a netrvalo dlouho a známost
mimochodem proměnila se v milostný poměr. Ale
milý Anatol neměl nijaké vážné úmysly. Nestálý jak
motýl poletoval od kvítka ke kvítku a také naše rů-
žička byla záhy opuštěna. Upadla ve chmurné zou-
falství a odhodlala se, že učiní svému mladému ži-
votu konec. Odebrala se k obchodníku se zbraněmi
a žádala jej o revolver. Zbrojíř byl znalec lidí, po-
znal podle zasmušilé její tváře, co zamýšlí. »Vezměte
tuto pistolku zde, slečno,« pravil. »Je to příležitostná
koupě, ale ujišťuji vás, že stříli znamenitě a nepřál
bych si věru, dostat střelu z její hlavně do těla.« —
Románek
Laurie
Pinson
Laurierův
Anatol
Paříž
Belleville
Battes Chaumont
5
article
Rosa dala si říci, koupila pistolku a požádala zbro
jíře, aby ji pečlivě nabil. — »Buďte bez starosti,
slečno,« odpověděl zbrojíř a ochotně vyhověl jejímu
přání. Dívka vzala nabitou zbraň, šla domů a jedva
přišla do svého pokojíku, přitiskla pistolku ke skráni
a stiskla spoušť. Zatřeskla silná rána a poděšení sou-
sedé vrazili do bytu sebevražednice. Dívka ležela bez
smyslů na zemi a světnice naplněna byla nikoliv dý
mem střelného prachu, nýbrž silnou vůní heliotropo-
vého prášku. Dívka snadno vzkřísena ze mdloby.
vzniklé rozčilením — vražedná zbraň nezpůsobila j
nijaké pohromy. Pistole, kterou jí byl zbrojíř prodal
byla rekvisita pro salonního kouzelníka a tak tragický
6
title
Armén, starý pouliční obchodník, jenž po letav
Armén
7
article
román milé Rosy skončil vesele. Ovšem přišel na
zprávu o sebevraždě také policejní komisař a ten vida,
jak vše skončilo, udělil dívce otcovské napomenutía
dívka mu slíbila, že zůstane na živu.
= Vražda na ulici. Z Nov. Yorku se oznamuje:
Minulého pátku odpoledne zastřelen byl Andrew H.
Green, jenž si získal značných zásluh o město a jemuž
dáno čestné jméno „otec zvětšeného Newyorku“, právě
ve chvíli, když opouštěl svůj dům na Park avenue.
Vrah, černoch pěkně oděný, as 43letý, jenž se po-
tloukal na ulici, vystřelil pětkráte z revolveru a 4 rány
zasáhly Greena, jenž klesl a byl okamžitě mrtev.
Černoch býval komorníkem zavražděného a byl před
třemi dny propuštěn. Vrah zůstal stát u mrtvoly až
jej policie zatkla. Na policii měl zmatené řeči o pomstě
a o uspokojení nad svým činem. Jest domněnka, že
je nepříčetným.
Rosa
Green
Černoch
York
8
article
= Kulturní poměry v Makedonii. Známý archaeo-
log Artur J. Evans, jenž probádal „palác Minův“ na
Krétě, uveřejňuje dlouhý dopis o makedonské otázce,
v němž mimo jiné poukazuje na faktum, že přese
všecku bídu a útisk, jež v zemi shledal, i v nejmen-
ších vesnicích a za největších obtíží dějí se pokusy,
opatřiti dětem škoří vyučování. Avšak vyučovací před-
měty podrobeny byly neúprosné censuře. Evans vy-
pravuje: „Měl jsem častěji příležitost, prohlížeti učeb-
nice a byl jsem dokonce přítomen zkoušce žáků. Ve
většině případů byla historie z učební osnovy úplně
vyloučena a ve vzácných případech, kde byla dovo-
lena, nesmělo se žákům povědět nic, co se událo po
době Julia Caesara! Mapy Evropy jsou zapovězeny,
zeměpis obmezen úzkostlivě na Afriku, Asii a proti-
nožce. Přes to však není učitel ani na okamžik bez-
pečen, že nebude libovolně zatknut. Celé tlupy učitelů
byly občas posílány do vyhnanství. Mnozí z nich byli
mučeni. Co se týče učitelek, zdálo se nebezpečí, spo-
jené s jejich povoláním, příliš značné a dívčí školy,
jež ve venkovských okresech hodlali zařídit, musily
být zavřeny
J Evans
Minův
Evans
Julio Caesar
Makedonie
Kréta
Evropa
Afrika
Asie
9
article
= Soudce buřič. Z Paříže se oznamuje: Ve mě-
stečku Les Sables d' Olonne udála se ve středu pří-
hoda snad svého druhu jediná. Při trestním líčení
povstal jeden z votantů a pravil hlasitě: »Tresty, jež
ukládáte, jsou zcela nedostatečné; za těchto okol-
ností odpírám, zúčastnit se líčení.« — Řka to, po-
sadil si na hlavu biret a odešel, připomenuv ještě
zapisovateli: »Zapisovateli, zaznamenejte, co se
stalo!«... Možno si snadno představit zmatek, jenž
teď nastal. Předseda, jenž si byl vědom své viny —
neboť tu šlo o potrestání výtržností přivrženců ře-
holí — pozbyl úplně rozvahy. Nezbylo mu, než ode-
jít s druhým votantem a státním zástupcem. Po ho-
dině vrátil se soud a odročil líčení, poněvadž nebylo
možno, nalézti náhradu za stávkujícího soudce.
= Rázná žena. Krakovská »Nowa Reforma
oznamuje: Náruživý karbaník prohrál onehdy v kar-
tách všechnu svoji hotovost a na konec vsadil a pro-
hrál svoji přítomnou manželku. Když šťastný hráč
povstal a přiblížil se k vybrané ženě, utržil od ní
několik políčků tak hrozných, že se ihned dobro-
volně vzdal všech svých nároků. Když tato záleži-
tost byla vyřízena, přistoupila rázná panička ke své-
mu lehkomyslnému manželu a spořádala ho tak še-
redně, že musil vyhledat pomoc lékařskou.
= Učený pouliční prodavač. Z Londýna se ozna-
muje: Jmenoval se »John Light« a byl původem
Light
Paříž
Londýn
Les Sable d ' Olonne
10
article
Manchestru večer prodával sirky. Každé dítě ho znalo,
ale málokdo věděl, že tento stařec je muž učený, že
zná více starých i nových jazyků a dovede jimi též
mluvit, než většina professorů university Viktoriiny,
na niž jest metropole bavlnářského průmyslu právem
hrda. Kdy »John Light« přibyl z Arménska do mlha-
vého města na Irwellu, nevěděl nikdo, také arménské
jeho jméno bylo neznámo — nyní zemřel a vzal ta-
jemství svého původu s sebou do hrobu. Ve dne
nikdo ho neviděl na ulicích. Zdržoval se ve veřejné
knihovně, kde horlivě čítal v příručních knihácha
činil zápisky. Vlastních knih měl málo. Nejcenněj-
ším jeho majetkem byl Willamsův slovník sanskribtu.
Jinak čítal horlivě latinské a řecké texty a znal ital-
sky rovněž jako novořecky. Také rusky a německy
uměl a nejmilejší četbou jeho byla díla Lva Nikola-
jeviče Tolstého, jichž francouzské, anglické a něme-
cké překlady zkoumal a porovnával. Jeho obchod se
sirkami stačil mu úplně na výživu; i svůj slovník
sanskribtu zakoupil si ze svého výdělku. V letě měl
v knihovně chládek a v zimě teplo. Více nepotřebo-
val. Byl to učený podivín a nikomu nepřekážel.
Viktoriin
Light
Willamsův
Tolstý
oNejcenn
Lev Nikola
11
article
= Kompot z chrysanthém. V Nov. Yorku stalo
se modou, obědvat v čínských restauracích. Naleznete
tam nejen vlašťovčí hnízda, ale i jiné lahůdky a vzác-
né krmě, zejmena pak dessertu věnuje se veliká péče.
Číňané nespokojí se, požívati jako obyčejní smrtelníci
plody jednotlivých ročních dob, nýbrž upravují si
i květiny jakožto lahůdky a recepty na desserty z chry-
santhém, fialek a růžových lupenů dostaly se již
z čínských restaurací do odpoledních čajových zábav
vznešené společnosti novoyorské. Dámy si chválí ze-
jmena kompoty chrysanthémové, pro něž „Gaulois“
udává následující recept: vezme se čerstvý chrysan-
thémový květ, pečlivě se opláchne, namočí se do směsi
žloutku a mouky, načež se rychle ponoří do vroucího
oleje. Pak se položí na půl minuty na papír, jenž tuk
vyssaje, posype se cukrem a dá na stůl
York
Číňan
12
article
Zemřelí v Praze.
Praha
13
article
Dne 15. listopadu 1903: Blabula Josef, 7 m.,
504—I. Slanská Anna, soukromnice, 73 roky, 479—I.
Luxova Gertruda, dcera kustoda, 51/2 roku, 710—I.
Schwarz Jan, ryjec, 64 roky, 782—I. Hüller Antonín,
úřadník pojišťovny, 71 rok, 640—II. Müller Richard,
syn disponenta, 11 dní, 754—II. Hájková Marie, 23 r.
801—II. Vitejčkova Juliana, vdova po účetním, 52 r.,
1861—II. Bašus Arnošt, 61/2 roku, 1888—II. Muchová
Františka, soukromnice, 62 roky, 521—VIII. Hoškova
Milada, dcera jircháře, 1 rok, 527—VIII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Hrušková Marie, manželka
dělníka, 32 roky. Juna Jan, cestář, 51 rok. — U Milo-
srdných sester: Hrušková Anna, vdova po kočím,
73 roky. — U Alžbětinek: Zárubová Kateřina,
vdova po barvíři, 30 roků. — V c. k. vojenské ne-
mocnici: Pasicznyk Alexandr, pěšák, 24 roky.
Dne 16. listopadu 1903: Pelíšek Ferdinand,
syn sluhy, 8 měsíců, 12—I. Rettová Anna, soukrom-
nice, 66 roků, 607—III. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Klaus František, dělník, 54 roky. Rali-
šová Františka, manželka krejčího, 25 roků. Thein
Oskar, technik, 24 roky. — U Alžbětinek: Floria-
nová Josefa, posluhovačka, 86/4 roku. Hronková Alž-
běta, hospodyně, 69 roků. — V měst. chorobinci:
Chládková Josefa, ošetřovanka, 66 roků. — V mě st.
chudobinci: Uhrová Marie, vdova po sazeči,
72 roky.
I Schwarz
Jan
I Hüller
Antonín
Müller
Richard
Bašus
Muchová
Hoškův
Milada
Jun
Alexandr
I Rettová
Anna
František
Thein
Josef
Blabula Josef
Florio
Gertruda
Hájková Marie
Vitejčkův Julianus
Hrušková Marie
U Mila
Hrušková Anno
U Alžbětinka
Zárubová Kateřina
Pelíšek Ferdinand
Klaus František
Hronková Alž
Chládková Josef
Uhrová Marie
14
article
čkala se noci a spolu s ní bludných světel, jež tančila
nad bařinou.
Tyto dojmy a osobní její city obrážely se v násle-
dujících slokách:
15
article
Po odjezdu matčině minuly právě tři týdny. Od-
nikud žádná zpráva. Zejmena šafářovi byli sklíčeni, nejen
neznámým osudem paniným, nýbrž především obavou
o svěřené jim děti. Peníze vyčerpány, zásoby ve spižírně
chýlily se ke konci a nebožákům uvězněným na statku
hrozil ne-li hlad, tedy aspoň velký nedostatek.
16
article
Věje vítr, že až vzdychá stěna,
A hvězdička se tulí ke hvězdě,
Les šumí, pláčou mladá čápata,
Že chladno jim je bez matky — i ve hnízdě.
Jich slzy vítr rychle nesl nad vody,
Tam do houští, kde třtína vyschnutá,
Pošeptal matce, že se dětem stýská.
Hned vrátila se . .. Šťastná písklata ! ...
Stojí sobě poblíž chaty na prahu,
Pláče matka, vzdychá otec zarmoucen-
»1 neodvracuj naše děti od boha,
Jak k mláďatům svým spěli čápi sem.e
Však než v bolestech matka zadřímne,
Slétají duchové navštívit své kraje milované,
Bůh z mocné ruky na zemi je pouští
Jak člověk dobrý pouští ptáče polekané
Teskní po nás smutná matka tam ve městě
A neslyší, jak po ní vzdycháme.
Duchové dobří! vezměte nás, vezměte,
A k matince nás doneste, vás žádáme.
bůh
17
article
šafářka skončivši práci, usedla na prahu, modlíc se otče-
náš, Andělka usedla podle ní, položila hlavu na její klín
a po tichu zaplakala.
Zatím, ačkoliv už týden minul, nebylo tu ani matky
ani zprávy o ní. Ani Šmul se neukazoval.
Jednak z potřeby, jednak aby si ukrátila čas, An-
dělka, pokud jí stačily síly, vykonávala různé práce. Za-
pálila oheň v kamnech a připravovala ve dvou hrncích
oběd pro všecky, nejčastěji brambory a kaši. Nosila vodu
ze studny. Krmila krávy, voly a drůbež. Snažila se, prát
prádlo Jožovi a sobě, což jí šlo nejtíže a dařilo se jí nej-
hůře. Marně šafářka, vidouc, že takové práce Andělku
unavují, nechtěla jí toho dovolit. Odbyvši jedno zaměst-
nání dala se do druhého, s jakousi neukojitelnou náruži-
vostí, kterou nemohlo nic oslabit.
Bývaly však také dny, kdy nemohla nejen pracovat,
ale ani chodit. Tu se položila na lavici a čítala v poslané
sobě knížce, anebo přimhouřivši oči — snila.
Těžko bylo by poznat v ní onu kdysi veseloua
šťastnou Andělku. Požloutla a zhubeněla. Vlasy, česané
polámaným hřebenem a špatně upletené, ježily se a cu-
chaly. Jediná, kdysi růžová sukýnka pozbyla barvy. Pun-
čošky, které jí teta poslala, byly příliš velké. Botky se
trhaly. Bylo to dítě dosud krásné, ale velmi zbědované a
otrhané.
I sám otec, kdyby ji nalezl v tomto stavu, byl by
nad ní zaplakal.
Spolu s úpadkem sil tělesných duch její utěšeně se
rozvíjel. Přibývalo jí myšlének a citů. Vídávala jakési
zjevy, o nichž jí nikdo nepověděl, slýchala hudbu, jakési
hlasy. Zkrátka, ukazoval se jí jiný svět, zajisté nebe,
o němž přemýšlela nejčastěji.
Andělka.
— 165
Andělka
Ana
Botek