ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 f2c1e730-70f3-11dc-8147-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 17 celkem · entity: person 44, place 12, org 4, work 14
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 318. ze dne 21. listopadu 1903.
2 title
Různé zprávy.
3 article
= K osudu miss Hickmanovy, jež, jak známo, od 17. srpna byla pohřešována a jejíž mrtvola byla před několika nedělmi nalezena, oznamují se z Lon dýna následující podrobnosti: Poněvadž v mrtvole miss Hickmanovy nalezeny byly značné stopy mor- fia a mimo to bylo zjištěno, že nebožka koupila tento jed dne 12. srpna, tedy několik dní před svým zmizením, dospěla porota, povolaná k ohledání mrtvoly, ku přesvědčení, že tu jde o sebevraždu a že miss Hickmanova ve chvíli sebevraždy byla do- časně nepříčetna. Předsedající při ohledání mrtvoly tázal se otce nebožky, zdali před tím pozoroval na své dceři příznaky pomatenosti, ale dostal odpověd rozhodně zápornou. Otec připustil, že druhou svoji dceru odevzdal do sanatoria, že to však učinil jen proto, aby dívka nemohla číst noviny, jejíž obsah po zmizení její sestry hrozně ji rozčiloval. Zajímavé bylo, že coroner, jenž řídil ohledání mrtvoly, udělil důtku lékařům Mc. Callovi a Rockeovi, že toliko po povrchní prohlídce mrtvoly prohlásili veřejně, že dle jejich názoru byl tu spáchán zločin. = Moře v plamenech. Z Oděssy se oznamuje: Petrolejový parník »Alexandr«, jenž vezl 500.000 pudů petroleje, byl nedaleko zdejšího přístavu stižen výbuchem a hořící petrolej rozlil se po moři. Na několik kilometrů v okolí poskytovalo moře pohled, jako by bylo v jediném plameni. Lodi kvapem prchaly ze sousedství výhně. Parník »Alexandr« zmizel beze stopy v planoucích vlnách.
Hickmanův Lon Mc
4 article
= Bouchačka. Z Paříže se oznamuje: Kolik ro- mánů odehrává se každodenně ve světovém městě kolik jich má špatný konec. Románek Rosy Laurie- rovy zasluhuje zde zmínky právě pro svůj nevšední konec. Obvyklá scenerie: na Place des Fětes, za par- kem Battes Chaumont, podkrovní světnička s květí- náči v okně, pokojík, v jakém bydlívaly Jenny 1'0u- vrire a Mimi Pinson. Rosa Laurierova, sedmnácti- letá, svěží jak růžička, sestupovala každodenně s vý- šin Bellevillu do modního závodu, kde byla zaměst- nána. Na cestě do závodu seznámila se s mladým obchodním příručím a netrvalo dlouho a známost mimochodem proměnila se v milostný poměr. Ale milý Anatol neměl nijaké vážné úmysly. Nestálý jak motýl poletoval od kvítka ke kvítku a také naše rů- žička byla záhy opuštěna. Upadla ve chmurné zou- falství a odhodlala se, že učiní svému mladému ži- votu konec. Odebrala se k obchodníku se zbraněmi a žádala jej o revolver. Zbrojíř byl znalec lidí, po- znal podle zasmušilé její tváře, co zamýšlí. »Vezměte tuto pistolku zde, slečno,« pravil. »Je to příležitostná koupě, ale ujišťuji vás, že stříli znamenitě a nepřál bych si věru, dostat střelu z její hlavně do těla.« —
Románek Laurie Pinson Laurierův Anatol Paříž Belleville Battes Chaumont
5 article
Rosa dala si říci, koupila pistolku a požádala zbro jíře, aby ji pečlivě nabil. — »Buďte bez starosti, slečno,« odpověděl zbrojíř a ochotně vyhověl jejímu přání. Dívka vzala nabitou zbraň, šla domů a jedva přišla do svého pokojíku, přitiskla pistolku ke skráni a stiskla spoušť. Zatřeskla silná rána a poděšení sou- sedé vrazili do bytu sebevražednice. Dívka ležela bez smyslů na zemi a světnice naplněna byla nikoliv dý mem střelného prachu, nýbrž silnou vůní heliotropo- vého prášku. Dívka snadno vzkřísena ze mdloby. vzniklé rozčilením — vražedná zbraň nezpůsobila j nijaké pohromy. Pistole, kterou jí byl zbrojíř prodal byla rekvisita pro salonního kouzelníka a tak tragický
6 title
Armén, starý pouliční obchodník, jenž po letav
Armén
7 article
román milé Rosy skončil vesele. Ovšem přišel na zprávu o sebevraždě také policejní komisař a ten vida, jak vše skončilo, udělil dívce otcovské napomenutía dívka mu slíbila, že zůstane na živu. = Vražda na ulici. Z Nov. Yorku se oznamuje: Minulého pátku odpoledne zastřelen byl Andrew H. Green, jenž si získal značných zásluh o město a jemuž dáno čestné jméno „otec zvětšeného Newyorku“, právě ve chvíli, když opouštěl svůj dům na Park avenue. Vrah, černoch pěkně oděný, as 43letý, jenž se po- tloukal na ulici, vystřelil pětkráte z revolveru a 4 rány zasáhly Greena, jenž klesl a byl okamžitě mrtev. Černoch býval komorníkem zavražděného a byl před třemi dny propuštěn. Vrah zůstal stát u mrtvoly až jej policie zatkla. Na policii měl zmatené řeči o pomstě a o uspokojení nad svým činem. Jest domněnka, že je nepříčetným.
Rosa Green Černoch York
8 article
= Kulturní poměry v Makedonii. Známý archaeo- log Artur J. Evans, jenž probádal „palác Minův“ na Krétě, uveřejňuje dlouhý dopis o makedonské otázce, v němž mimo jiné poukazuje na faktum, že přese všecku bídu a útisk, jež v zemi shledal, i v nejmen- ších vesnicích a za největších obtíží dějí se pokusy, opatřiti dětem škoří vyučování. Avšak vyučovací před- měty podrobeny byly neúprosné censuře. Evans vy- pravuje: „Měl jsem častěji příležitost, prohlížeti učeb- nice a byl jsem dokonce přítomen zkoušce žáků. Ve většině případů byla historie z učební osnovy úplně vyloučena a ve vzácných případech, kde byla dovo- lena, nesmělo se žákům povědět nic, co se událo po době Julia Caesara! Mapy Evropy jsou zapovězeny, zeměpis obmezen úzkostlivě na Afriku, Asii a proti- nožce. Přes to však není učitel ani na okamžik bez- pečen, že nebude libovolně zatknut. Celé tlupy učitelů byly občas posílány do vyhnanství. Mnozí z nich byli mučeni. Co se týče učitelek, zdálo se nebezpečí, spo- jené s jejich povoláním, příliš značné a dívčí školy, jež ve venkovských okresech hodlali zařídit, musily být zavřeny
J Evans Minův Evans Julio Caesar Makedonie Kréta Evropa Afrika Asie
9 article
= Soudce buřič. Z Paříže se oznamuje: Ve mě- stečku Les Sables d' Olonne udála se ve středu pří- hoda snad svého druhu jediná. Při trestním líčení povstal jeden z votantů a pravil hlasitě: »Tresty, jež ukládáte, jsou zcela nedostatečné; za těchto okol- ností odpírám, zúčastnit se líčení.« — Řka to, po- sadil si na hlavu biret a odešel, připomenuv ještě zapisovateli: »Zapisovateli, zaznamenejte, co se stalo!«... Možno si snadno představit zmatek, jenž teď nastal. Předseda, jenž si byl vědom své viny — neboť tu šlo o potrestání výtržností přivrženců ře- holí — pozbyl úplně rozvahy. Nezbylo mu, než ode- jít s druhým votantem a státním zástupcem. Po ho- dině vrátil se soud a odročil líčení, poněvadž nebylo možno, nalézti náhradu za stávkujícího soudce. = Rázná žena. Krakovská »Nowa Reforma oznamuje: Náruživý karbaník prohrál onehdy v kar- tách všechnu svoji hotovost a na konec vsadil a pro- hrál svoji přítomnou manželku. Když šťastný hráč povstal a přiblížil se k vybrané ženě, utržil od ní několik políčků tak hrozných, že se ihned dobro- volně vzdal všech svých nároků. Když tato záleži- tost byla vyřízena, přistoupila rázná panička ke své- mu lehkomyslnému manželu a spořádala ho tak še- redně, že musil vyhledat pomoc lékařskou. = Učený pouliční prodavač. Z Londýna se ozna- muje: Jmenoval se »John Light« a byl původem
Light Paříž Londýn Les Sable d ' Olonne
10 article
Manchestru večer prodával sirky. Každé dítě ho znalo, ale málokdo věděl, že tento stařec je muž učený, že zná více starých i nových jazyků a dovede jimi též mluvit, než většina professorů university Viktoriiny, na niž jest metropole bavlnářského průmyslu právem hrda. Kdy »John Light« přibyl z Arménska do mlha- vého města na Irwellu, nevěděl nikdo, také arménské jeho jméno bylo neznámo — nyní zemřel a vzal ta- jemství svého původu s sebou do hrobu. Ve dne nikdo ho neviděl na ulicích. Zdržoval se ve veřejné knihovně, kde horlivě čítal v příručních knihácha činil zápisky. Vlastních knih měl málo. Nejcenněj- ším jeho majetkem byl Willamsův slovník sanskribtu. Jinak čítal horlivě latinské a řecké texty a znal ital- sky rovněž jako novořecky. Také rusky a německy uměl a nejmilejší četbou jeho byla díla Lva Nikola- jeviče Tolstého, jichž francouzské, anglické a něme- cké překlady zkoumal a porovnával. Jeho obchod se sirkami stačil mu úplně na výživu; i svůj slovník sanskribtu zakoupil si ze svého výdělku. V letě měl v knihovně chládek a v zimě teplo. Více nepotřebo- val. Byl to učený podivín a nikomu nepřekážel.
Viktoriin Light Willamsův Tolstý oNejcenn Lev Nikola
11 article
= Kompot z chrysanthém. V Nov. Yorku stalo se modou, obědvat v čínských restauracích. Naleznete tam nejen vlašťovčí hnízda, ale i jiné lahůdky a vzác- né krmě, zejmena pak dessertu věnuje se veliká péče. Číňané nespokojí se, požívati jako obyčejní smrtelníci plody jednotlivých ročních dob, nýbrž upravují si i květiny jakožto lahůdky a recepty na desserty z chry- santhém, fialek a růžových lupenů dostaly se již z čínských restaurací do odpoledních čajových zábav vznešené společnosti novoyorské. Dámy si chválí ze- jmena kompoty chrysanthémové, pro něž „Gaulois“ udává následující recept: vezme se čerstvý chrysan- thémový květ, pečlivě se opláchne, namočí se do směsi žloutku a mouky, načež se rychle ponoří do vroucího oleje. Pak se položí na půl minuty na papír, jenž tuk vyssaje, posype se cukrem a dá na stůl
York Číňan
12 article
Zemřelí v Praze.
Praha
13 article
Dne 15. listopadu 1903: Blabula Josef, 7 m., 504—I. Slanská Anna, soukromnice, 73 roky, 479—I. Luxova Gertruda, dcera kustoda, 51/2 roku, 710—I. Schwarz Jan, ryjec, 64 roky, 782—I. Hüller Antonín, úřadník pojišťovny, 71 rok, 640—II. Müller Richard, syn disponenta, 11 dní, 754—II. Hájková Marie, 23 r. 801—II. Vitejčkova Juliana, vdova po účetním, 52 r., 1861—II. Bašus Arnošt, 61/2 roku, 1888—II. Muchová Františka, soukromnice, 62 roky, 521—VIII. Hoškova Milada, dcera jircháře, 1 rok, 527—VIII. — Ve vše- obecné nemocnici: Hrušková Marie, manželka dělníka, 32 roky. Juna Jan, cestář, 51 rok. — U Milo- srdných sester: Hrušková Anna, vdova po kočím, 73 roky. — U Alžbětinek: Zárubová Kateřina, vdova po barvíři, 30 roků. — V c. k. vojenské ne- mocnici: Pasicznyk Alexandr, pěšák, 24 roky. Dne 16. listopadu 1903: Pelíšek Ferdinand, syn sluhy, 8 měsíců, 12—I. Rettová Anna, soukrom- nice, 66 roků, 607—III. — Ve všeobecné ne- mocnici: Klaus František, dělník, 54 roky. Rali- šová Františka, manželka krejčího, 25 roků. Thein Oskar, technik, 24 roky. — U Alžbětinek: Floria- nová Josefa, posluhovačka, 86/4 roku. Hronková Alž- běta, hospodyně, 69 roků. — V měst. chorobinci: Chládková Josefa, ošetřovanka, 66 roků. — V mě st. chudobinci: Uhrová Marie, vdova po sazeči, 72 roky.
I Schwarz Jan I Hüller Antonín Müller Richard Bašus Muchová Hoškův Milada Jun Alexandr I Rettová Anna František Thein Josef Blabula Josef Florio Gertruda Hájková Marie Vitejčkův Julianus Hrušková Marie U Mila Hrušková Anno U Alžbětinka Zárubová Kateřina Pelíšek Ferdinand Klaus František Hronková Alž Chládková Josef Uhrová Marie
14 article
čkala se noci a spolu s ní bludných světel, jež tančila nad bařinou. Tyto dojmy a osobní její city obrážely se v násle- dujících slokách:
15 article
Po odjezdu matčině minuly právě tři týdny. Od- nikud žádná zpráva. Zejmena šafářovi byli sklíčeni, nejen neznámým osudem paniným, nýbrž především obavou o svěřené jim děti. Peníze vyčerpány, zásoby ve spižírně chýlily se ke konci a nebožákům uvězněným na statku hrozil ne-li hlad, tedy aspoň velký nedostatek.
16 article
Věje vítr, že až vzdychá stěna, A hvězdička se tulí ke hvězdě, Les šumí, pláčou mladá čápata, Že chladno jim je bez matky — i ve hnízdě. Jich slzy vítr rychle nesl nad vody, Tam do houští, kde třtína vyschnutá, Pošeptal matce, že se dětem stýská. Hned vrátila se . .. Šťastná písklata ! ... Stojí sobě poblíž chaty na prahu, Pláče matka, vzdychá otec zarmoucen- »1 neodvracuj naše děti od boha, Jak k mláďatům svým spěli čápi sem.e Však než v bolestech matka zadřímne, Slétají duchové navštívit své kraje milované, Bůh z mocné ruky na zemi je pouští Jak člověk dobrý pouští ptáče polekané Teskní po nás smutná matka tam ve městě A neslyší, jak po ní vzdycháme. Duchové dobří! vezměte nás, vezměte, A k matince nás doneste, vás žádáme.
bůh
17 article
šafářka skončivši práci, usedla na prahu, modlíc se otče- náš, Andělka usedla podle ní, položila hlavu na její klín a po tichu zaplakala. Zatím, ačkoliv už týden minul, nebylo tu ani matky ani zprávy o ní. Ani Šmul se neukazoval. Jednak z potřeby, jednak aby si ukrátila čas, An- dělka, pokud jí stačily síly, vykonávala různé práce. Za- pálila oheň v kamnech a připravovala ve dvou hrncích oběd pro všecky, nejčastěji brambory a kaši. Nosila vodu ze studny. Krmila krávy, voly a drůbež. Snažila se, prát prádlo Jožovi a sobě, což jí šlo nejtíže a dařilo se jí nej- hůře. Marně šafářka, vidouc, že takové práce Andělku unavují, nechtěla jí toho dovolit. Odbyvši jedno zaměst- nání dala se do druhého, s jakousi neukojitelnou náruži- vostí, kterou nemohlo nic oslabit. Bývaly však také dny, kdy nemohla nejen pracovat, ale ani chodit. Tu se položila na lavici a čítala v poslané sobě knížce, anebo přimhouřivši oči — snila. Těžko bylo by poznat v ní onu kdysi veseloua šťastnou Andělku. Požloutla a zhubeněla. Vlasy, česané polámaným hřebenem a špatně upletené, ježily se a cu- chaly. Jediná, kdysi růžová sukýnka pozbyla barvy. Pun- čošky, které jí teta poslala, byly příliš velké. Botky se trhaly. Bylo to dítě dosud krásné, ale velmi zbědované a otrhané. I sám otec, kdyby ji nalezl v tomto stavu, byl by nad ní zaplakal. Spolu s úpadkem sil tělesných duch její utěšeně se rozvíjel. Přibývalo jí myšlének a citů. Vídávala jakési zjevy, o nichž jí nikdo nepověděl, slýchala hudbu, jakési hlasy. Zkrátka, ukazoval se jí jiný svět, zajisté nebe, o němž přemýšlela nejčastěji. Andělka. — 165
Andělka Ana Botek