1
masthead
V Praze, v sobotu dne 21. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měšíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Konflikt ministerských předsedů a
smlouvy vyrovnací.
Z Vídně, 21. listopadu. Císař, který se
včera vrátil po dvounedělním pobytu mimo
Vídeň, přijal dnes dopoledne ministerského
předsedu dra. Körbra ve zvláštní audienci.
Možno předvídati, že referoval mu na ní o
celé situaci vnitropolitické vůbec a svém kon-
fliktu se Štěpánem Tiszou zvláště.
Gloria, victoria! tak se to ozývá v ne-
sčetných variacích ve všech listech zdejších
bez rozdílu po včerejšku. Nebudeme variac
těch zaznamenávat. »Neue Fr. Presse
zakončuje svůj hymnus slovy: »Závisí nyní
na hr. Tiszovi, zda episoda tato může se po-
kládati ukončenou, či zda konsekvence, jichž
se bojí, mají přece nastati. Vnější známky
nenasvědčují, že bude konflikt prohlouben
přiostřen. Kdyby však přece hr. Tisza uznal
záhodným, aby pokračoval v politice, kterou
započal s úspěchem tak velkým, v nepřátel-
ství proti Rakousku a pomohl si tak ve své
parlamentní tísni, tož se mu dle zkuše-
nosti včera dané podaří nade vši pochybu,
že hnutí pro roztržku poroste
do krajnosti.«
»Zeit« uveřejňuje rozmluvu s nejme-
novaným německým politikem, který se vy-
slovil o včerejší debatě: »Čte-li člověk po-
zorně řeč ministerského předsedy, sezná
z ní, že po stránce věcné nemá v sobě ni
čeho, co by mělo nějaký dosah. Hr. Tis za
vybrnul si rukávy a hrozil pěstmi, dr. Körber
oblékl frak a prohlásil za zdvořilého poklon-
kování, že je vše v pořádku. Dlužno tudíž
se diviti hlomozu, po této řeči následovavší-
mu. Dá se vysvětliti jen smýšlením veterán-
ským, které za neblahého působení křesťan-
ských socialistů v t. zv. výkonném výboru
německých stran se zahostilo.
Zahráli-li Maďaři pochod Rákocsův, naši
veteráni žádají, by se jim odpovědělo pocho
dem Radeckého. Stejně jednal dr. Körber
doktor
Štěpán Tisza
Glorie
Neue
Tisza
Körber
Maďar
Radecký
Vídeň
Rakousko
Hradec
Tisa
6
article
proto jsme ochotni vyzvednouti ho na ra-
mena a velebiti jako spasitele Rakouska.
Jednu věc však bude jistě míti řeč mini-
sterského předsedy v zápětí: že v parla-
mentu nikdo na to nemyslí, vy-
rovnání s Uhrami přijati. Měl-
dr. Körber úmysl toho docíliti, nemohl mlu-
viti jinak, než mluvil.
Hr. Tisza o vyrovnacích zákonech
Z Pešti, 21. listopadu. Obstrukčníci
zamýšlejí ještě dnes ve sněmovně poslanecké
uvésti včerejší řeč na přetřes a nespokojiti
se prostým prohlášením hr. Tiszy, které
tento včera dal v klubu vládním. Pravil
»Dvě věci jsou nesprávny ve výkladu dra.
Körbra. Jednak jeho tvrzení, jako by byly
zákony pro celou monarchii. Tako-
vých není. Jsou jen zákony rakouské a zá-
kony uherské, ale zákonů »rakousko-uher-
ských« není. Za druhé jest mylným mínění
dra. Körbra, že vyrovnací zakony nemohou
být změněny Uherskem samým. Mohou býti
změněny.« Hr. Tisza pak dodal, že toto sta-
novisko vyložil zevrubně a přesně panovní-
kovi, než převzal sestavení nového kabinetu.
Ovšem prakticky věc nemá žádné ceny, ne
změní-li se vyrovnací zákony také v Cislaj
tanii, poněvadž císař novému řádu by neda
svého souhlasu, kdyby se nestal v obou po-
lovinách říše. Více že v parlamentu ne-
řekne, poněvadž nechce způsobiti nových
rozporů.
Z obstrukčního tábora maďarského.
Z Pešti, 21. listopadu. Dávno ohlašo-
vaná »večeře obstrukčníků« konala se včera
a trvala přes půlnoc. Účastnilo se jí 23 po-
slanců; 20 se omluvilo, prohlásivše svůj sou-
hlas s obstrukcí. Velkou pozornost vzbudil
příchod místopředsedy strany neodvislosti
Tótha, o kterém se soudilo, že je odpůrcem
obstrukce. Jednomyslně bylo prohlášeno, že
obstrukce teprve vlastně začne a že budev
ní pokračováno, dokud nebude dosaženo na-
prostých úspěchů.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Körber
Tisza
Tóth
Rakousko
Uhry
Hradec
Pešť
Praha
7
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
Listy neodvislosti jednohlasný pronášejí
soud, že dr. Körber včera v cislajtánském
parlamentu dal se na ústup. »Hazank«
praví, že bylo nepochybně jeho úmyslem,
dostat maďarský národ do sporu s panovní-
kem. Kterakým způsobem bude postupováno
proti perfidnímu intrikantu dr. Körbrovi, po-
tom že Maďarům nic není. Neboť nelze pa-
novníka donutit, aby volil lepší rakouské mi-
nistry. Za to že stačí, že vměšovací pokusy
Körbrovy rozbily se o pevnost vlád maďar-
ských.
»Magyar ország« odmítá názor
dra. Körbra, jakoby změny ve vyrovnacích
zákonech z r. 1867 nemohly míti žádné plat-
nosti, dokud se nestane příslušné opatřenív
Cislajtanii.
doktor
Körber
Körbr
Maďar
Magyar
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
2 Vídně, 21. listopadu. (C.-B.) »Frem-
denblatt« pojednávaje o včerejší řeči před-
sedy ministerstva, píše: Byť i osobní
způsob polemiky došel nejúplnějšího souhlasu
sněmovny a mnoho přispěl k řečnickému úspě-
chu p. Körbra, platily přece jen hlučný souhlas
sněmovny a stále se obnovující pochvala v první
řadě věcnému obsahu odpovědi, neboť odpověd
ta přinesla sněmovně, co především chtěla a ne-
trpělivě očekávala: nejúplnější hájení její práv
a stanovisko Rakouska v otázce armádní, Úhry
rozvířené.
»Neue Freie Presse« praví: Dnešní
řeč předsedy ministerstva dra. šl. Körbra byla
při vší své ostrosti odvety zřejmě prodchnuta
přáním, aby nebyly strhány veškeré mosty, ve-
doucí k uherskému ministerskému předsedovia
to je snad největší zásluhou dnešní řeči Kör-
brovy.
»Neues Wiener Tagblatt« míni,
že řeč byla elegantní parádou a proto prý sa-
tisfakce, které se dru. Körbrovi včera ve veřejné
schůzi parlamentní dostalo, byla také na pravici
přijata s plným respektem.
»Vaterland« píše: »Při nastoupení
svého úřadu dr. Körber zajisté ani ve snách
doktor
Körber
Vídeň
Rakousko
Kör
Fr
Neue Frei Presse
Neue Wiener Tagblatt
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z říše neznáma.
Skutečná událost. Vypravuje Krista Nevšímalová.
Věříte v duchy? Je něco pravdy ve spiri
tismu? Věříte v reciprocitu duchův s pozem-
šťany? Takové a podobné otázky pronášeny byly
v jisté útulné pražské jídelně v dušičkovém tém-
dni. Hu! duchové!! A mladá paní Helena se
všecka v duši zachvěla a mráz projel jí až kostmi
když pravila: „Já věřím, pevně věřím, ale pro-
sím vás, nemluvte o tom, já se strašně bojím.“
„A já nevěřím nic,“ ozval se silný baryton
pana rady, který si labužnicky pochutnával na
chrustající kůžičce vonneho selátka, „tam za
hrobem, milostivá paní, není nic a proto jezme
a mějme se rádi, dokud jsme tu.
„Já také nejsem z těch, kteři věří ve zjevení
v duchy, v pohybující se stoly a těm podobné
věci,“ poznamenal krásný professor X., „ale pro-
sím vás, vysvětlete mi, co vám budu vypravovati.“
Oči všech přítomných upjaly se na purpu-
rové rty páně professorovy, a ač se v paní Heleně
zatajil dech, přece jí zase zvědavost nedovolovala
protestovati proti vypravování.
„Bylo roku 1900, kdy jsem se chystal odjeti
na světovou výstavu do Paříže,“ začal své vypra-
vování pan professor. „Nikdy jsem se nijakého
cestování nebál, vždyť jsem již skoro celou Ev-
ropu procestoval a proto mně samému bylo velmi
nápadno, proč jsem měl tak podivný a přímo dě-
sivý sen zrovna toho dne před odjezdem. Zdálo
se mi totiž, že když jsem stanul na známém
mi nádraží Saint-Lazare v Paříži a ubíral se na
perron, abych si vyhledal drožku, jež by mne
odvezla do určitého hotelu, že jsem tam vůbec
nejen nijakého povozu pro cestující nenašel, ale
kde se vzal tu se vzal, stál přede mnou úplně
Krist Nevšímalová
Hu
Helena
rada
Eva
Paříž
SaintLazare
11
article
černý pohřební vůz a u něho roztomilý pikulík,
jací bývají v kavárnách, a stále mne nutil, abych
si do umrlčího vozu vsedl, že mne odveze. Mne
však z toho pojala taková hrůza, že jsem se až
z tvrdého spánku probudil. Možná, že jsem také
ze sna vykřikl, neboť má žena se mne ulekaně
tázala, cože mi je, co se mi stalo? že tolik kři-
čím. Abych ji nepolekal, zamlčel jsem jí svůj sen.
poněvadž jsem byl o tom přesvědčen, že ona,
jsouc pověrčivá, by mi cestu podniknouti nedo-
volila. Přiznávám se, že mne samého sen značně
vzrušil a že jsem bezděčně i na to pomýšlel, ne-
vyplní-li se mi to mé bizarrní snění. Přece však
nopřikládal jsem tomu tolik váhy, abych byl od
cesty do Paříže, na kterou jsem se tolik těšil,
upustil. Naopak zcela vesel ubíral jsem se k ná-
draží a vsednuv do vlaku, uháněl jsem Německem
a Belgií do metropole nad Sekvanou. Ve veselé
společnosti ubíhal rychle čas. Osud mne totiž
svedl se dvěma snivookými, rozkošnými Ruskami,
které všemožně o to pečovaly, aby zábava ne-
vázla. Smály se, žvatlaly, vypravovaly, jedly a
popíjely — také mne častujíce — celou cestu.
Paříž
Německo
Belgie
Sekvana
12
article
Ony to byly, které nedopustily, abych intensivněji
myslil na svůj sen, který mne přece jen znepoko-
jeval. Náhle, aniž jsem se nadál, zvolal průvodčí;
„Paris! Pariiis!“ Ve mně hrklo. Avšak sebrav sv
věci i veškeru svou odvahu, spěchal jsem k vý-
chodu, maje už zase stále před očima furgon ob-
sluhovaný pikulíkem z předešlé noci. Rozhlédl
jsem se prostorem před nádražím a tu — ne,
nelekejte se, milostivá paní — nestál tam furgon,
nýbrž docela slušný kočí, který se mne velmi
způsobně otázal, nepřeji-li si povozu. I ano, pravil
jsem mu a poručil, aby mne odvezl do hotelu,
jehož adresu jsem mu předčítal z lístku. Tam
jsem si najal potom pokojík v pátém patře a sice
proto, abych se z okna mohl pokochati pohledem
na Paříž.
Paris
Pariiis
Paříž
13
article
Do pater vedlo vytahovadlo. Ještě jednou
jsem zkontroloval, mám-li všecky věci a potom
chtěl jsem vsednouti do koše, který stál při-
praven k odplutí do vyšších sfér. Sotva jsem se
však k samému koši přiblížil, chtěje již již do
něho vsednouti, napadl mi pikulík, který tam sku-
tečně stál a pobízel mne vlídnými slovy: „Entrez,
monsieur!“ Hoch podobal se na vlas onomu pi-
kulíku, o jakém se mi zdálo, a zrovna týmž ge-
stem a těmitéž slovy mne pobízel, jako onen za
sii, jenž mermomocí chtěl, abych si sedl do vozu
pro umrlce.
Náhle mne obešel mráz a nestydím se při-
znati, že jsem se tak ulekl, až jsem téměř za-
vrávoral. A cosi jako by mi bylo našeptávalo:
„Nevsedej tam!“ Mechanicky jsem ustoupil žpět
vymlouvaje se, že trpím závratí a proto že raději
půjdu po schodech nahoru.
Nedostoupil jsem ještě ani třetího patra, když
se domem rozlehla strašlivá rána a hrozné dě-
sivé, kosti pronikající, zoufalé výkřiky rozvlnily
vzduch.
Ohromen pádil jsem po schodech dolů,
abych se podíval, co se vlastně stalo. S hrůzou
ještě dnes na to pomýšlím, jak strašné divadlo
naskytlo se mým zrakům: Na zemi leželo roz-
tříštěné vytahovadlo a v něm — čtyři lídé hrozně
zohavení s přelámanými údy zápasili se smrti!
A nyní, pane rado, vy skeptiku a materialisto,
nám povězte, co znamenal můj sen?“ končil pan
professor své vypravování.
Všecka společnost seděla jako omráčenaa
nikdo nemohl pronésti ani slova. Paní Helena, ve
které se zatajil dech, jektajíc zuby pravila velmi
pomalu sice, ale s důrazem:
„Vidíte, pánové, že mezi nebem a zemí jsou
věci, o kterých se lidem ani nesnílo, jak pravi
Shakespearel“
Helena