1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v úterý 5. května 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpel. list,
předplácí see
v Prave v adíninistrati
ns čtvrt leta . . . . 8 K —h
s dvojí donáškou
na m lsln
. . . . 7 K 50
na čtvrt leta
ve dlialkách
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
P' ošton:
n čtvrt lsta . . . . 9 K 50k
s dvojí zisilkoe
sa měsít
ne čtvrt ota . . . . 11 K s9 n
P ' ošton
5
title
Dnsšní čisle pre Prahu le o 12 stranách.
Dnsšný čisla pre Praha le
6
article
Dr. Josef Herold.
Dr. Josef Herold.
Což není pořád ještě dosti těch krutých
ran, jimiž osud nelítostný v době novější
stihá ubohý národ náš? Nastojte! Za Eduar
dem Grégrem, za Emanuelem Englem, za
Bohušem Riegrem, za Svatoplukem Čechem
— i dr. Josef Heroldl
Dávno-li tomu, co ještě v plné mužné
síle s veškerou břitkostí svého ducha geniál-
ního bojoval za dobré právo našeho staro-
slavného jazyka v celé veřejné správě vlast
našich?
Kdož by byl tušil, vida jej na řečništ
tak statečného, svěžího, duchaplného a vý
mluvného, postihuje tu obrovskou práci my-
šenkovou, ta studia obsáhlá, jimiž obrnil se
aby vítězně a skvěle porážel lživé důvody
zavilého nepřítele jazyka a národa našeho.
německého to »vědátora« prof. Bachmanna,
— že jest to poslední vyzářen
velikého ducha našeho boha
týra, poslední vzplamenání jeho
nadšené duše, že jest to poslední bo
ze všech, co jich po tři a třicet let chrabře
bojoval za věc národa našeho!
Ano, ve chvíli nejtěžšího zápasu pad
náhle po boku našem na baště ohrožené
bojovník znamenitý, neocenitelný. Bylo dne
21. dubna t. r., když řečnil v Plzni o práv-
ním a národním stanovisku našem v otázce
jazykové. Bystře, přesvědčivě, úchvatně jako
vždy: »Národ český měl svůj stát a státním
jazykem jeho byl jazyk český. Při nastou-
pení prvního Habsburka Ferdinanda I. něm-
čina neměla ve státě českém platnosti jazyka
státního, a také následníci jeho až do Bílé
doktor
Josef Herold
Emanuele Engl
Riegr
Čecho
Heroldl
profesor
Bachmann
Ferdinand
Plzeň
Eduar dema Grégr
7
article
Hory ji nezavedli v Čechách jako jazyk
úřadní. Teprv sedm let po katastrofě bělo-
horské Ferdinand II. oktrojovav nové zřízení
zemi české, prohlásil němčinu za druhý
oprávněný jazyk zemský. Leč ani v tomto
obnoveném zřízení zemském nedotkl se
Ferdinand II právní povahy a podstaty ja-
zyka českého jako zemského a státního ja-
zyka v království českém. Od té doby
až do dneška nebylo učiněno žádného opa-
tření ať zákonodárného, nebo z absolutn
moci panovníkovy, kterým by bylo z mě-
néno vyložené veřejnoprávné postavení ja
zyka českého jakozto jazyka zemského.
jemuž němčina byla na roveň postavena te-
prv pozdějí, kdy moc šla nad právo. Jazyk
český jest i dle nynějších zákonů jazykem
zemským, a proto není přípustno, aby
byl prohlašován za jazyk pouze »v zem
obvyklý« neb — »neobvyklý«,
Čeští poslanci svobodomysln
tu neustoupí ni o jediný krok; jsou odhodlán
k nejzazším důsledkům, kdyby se přesvědčili
že zla vůle některého úřadníka může platiti
více nežli právo celého národa českého
V boji, který nyní v tomto oboru vedou
poslanci čeští, je v sázce mnohem více nezl
se myslí. Nikoliv, my Čechové potřebujeme
klidu od boje jazykového, nýbrž stát a ti.
kdož jej řídí. Neodstraní-li zpupnou anarchii
německou, pak bude jejich vinou, když v ná-
rodě českém dojde k soustavné odvetě dle
hesla: oko za oko, zub za zub.« — Mohutná
tato řeč učinila tak hluboký dojem, že nikdo
již nepřihlásil se ke slovu. Dr. Herold však
louče se s přáteli plzeňskými, stýskal si, že
roztřásá jej vnitřní zima; ohlásila se
tu prvně zákeřná Morana, jež do čtrnácti
dnův našeho statečného předbojníka sklátila
Hora
Ferdinand II právní povaha
Čecho
doktor
Herold
Čechy
horský Ferdinand II
8
article
v předčasný hrob! Právě na nejzápadnější
baště, naší oblasti české zastihl našeho
Herolda její kalený šíp ..
Smrt jeho není jen přetěžkou ztrátou.
nýbrž velikým neštěstím pro svatou věc na-
šeho národa. Příliš krutě prořídly řady na-
šich obeznalých, zkušených a otužilých bor-
cův, než aby zánik takového obrance.
jakým osvědčil se býti za třicetileté své čin-
nosti dr. Josef Herold, neotřásl duší
národa v nynější těžké době jako ohromu-
jící katastrofa. Nechť se nám nepřichází
s frází, že nikdo není nenahraditelným. Muži
tak obrovských schopností, tak obdivuhodně
uzpůsobilí k vedení veliké a těžké pře ná-
roda, obklopeného horstvem křivdy a ne
přátelství, muži tak horliví a tak věrně o
daní svému trpícímu národu, muži takového
rozhledu, takových vznětův a takové ne-
úmorné síly v protivenstvích, jaké v politice
vyžaduje dlouhý a nerovný zápas za ideu
tací muži nerodivají se v každé generaci.
takých mužů bývá po vzácnu i v národech
mnohočetných a v slastnějších okolnostech
se vyvíjejících.
A že byl dr. Josef Herold jedním z těchto
vzácných heroův ducha i srdce, kteří za-
světili život svůj práci a zápasu pro velkou
spravedlivou věc národa svého: to svědectv
spravedlivě vydati musí nad rakví našebo
velkého mrtvého každý slušný jeho politický
jako národní protivník.
doktor
Josef Herold
9
article
»V hájení práv národa če
ského stál vždy a všude v po-
předí« — doznává dnes dle pravdy tisk
staročeských odpůrcův jeho: »Byl vždy věr-
ným Čechem, neunavným obhájcem českého
práva, statečným bojovníkem za prospěch
národa českého. Celý národ má příčinu
upřímnému žalu«... »Ztráta jeho tím
bolestněji se pociťuje v době, kdy jest nám
jasně vidoucích a klidně uvažujících poli-
tikův tak zvláště zapotřebí. Dr. Herold
byl politickou hlavou, která často
lépe postihovala cíle věcí než jeho okolí, ale
nemívala vždy příležitost, aby svému správ-
nějšímu poznání dopomohla k vítězství« —
usuzuje konservativní list »Union«, vzdávaje
přímo nadšený obdiv řečnickému umění
Heroldovu, zvláště v debatě parlamentní
kdy v uhlazené formě řadil důvod k důvodo
a vroucností ducha svého jímal a podmaňoval
i kritické posluchače.
Čecho
doktor
Herold
Heroldův
10
article
Plného a zzaslouženého uznání dostal
se dru. Heroldovi též v druhém staročeském
denníku, »Hlasu Národa«, jenž praví: »Opu
stil český lid, jejž tak vřele miloval, v době,
kdy je mu nejvíce zapotřebí politického roz-
hledu, bohaté zkušenosti a energické praco-
vitosti muže, jenž v posledních 30 letech z-
sáhl tak často směrodatně v jeho osudy a
razil politice české nové dráhy ... »Hlas
Národa« táže se, proč »muž tak skvělého
nadání, také politické proziravosti a tak cen-
ných zkušeností na sklonku svého
života nestál na nejpřednějším místě mezi
zápasníky o zájmy národa českého, nýbrž
že sám řadil se jaksi do druhého šiku če-
ského vojska politického, přispívaje také na
tomto místě ku povznesení politického, kul-
turního i hospodářského významu národa
našeho? Náš národní zápas stal se během
času složitějším. Ukázala se potřeba rozdě-
liti práci a přiděliti každému úkol osvědče-
ným schopnostem jeho nejpřiměřenější. Tak
se stalo, že dr. Josef Herold ponecha
vedení vnější politiky české ji-
ným, sám pak soustředil všecku svou práci na
obor domácí. Jeho působnost ve sněmu králov
doktor
Josef Herold
11
article
ství českého a zemského výboru byla koru-
nována osnovou nového zemskéh
zřízení, kterou dr. Josef Herold jakožto
znalec našich samosprávných poměrů na
slovo vzatý před nedávným časem vypraco-
val a kterou předložil předsedovi minister
stva bar. Beckovi.«
Josef Herold staral se o uplatnění práv
českého jazyka v oboru veřejné správy
jest z veliké části jeho zásluhou, ozývá-li se
nyní česká řeč také tam, odkud ještě před
nemnoha lety byla naprosto vyhostěna
Úmrtím dra. Jos. Herolda stihla proto národ
český rána velmi krutá, tím bolestnější, po-
něvadž právě nyní spoléhal na něho jako
na pracovníka nad jiné osvědčeného a zku
šeného. Čechové budou dlouho vzpomínati
opravdových zásluh, které získal si o ně
jejich politické i národní bytí dr. Joseí
Herold.
»Nár. Politika« opět uznává jeho zásluhy
o zdar Národní rady, v níž snažil se jak
předseda její všemožně, aby stala se nej
prospěšnějším činitelem a skutečným rádce
celého národa. »Myšlenka sjednocení a sou-
středění všech národních sil řídila všechno
jeho jednání v Národní radě. Jmenovitě stara
se horlivě o to, aby cizina věrně informo-
vána byla o spravedlivých snahách národa
českého.« —
Takového muže vyrvala národu
našemu nelítostná smrt v dru. Heroldovi
Požehnána zůstane pro věky jeho památka
v národě českém a velký cíl, za kterýmž o
pracoval, dychtil a zápasil po
většinu života svého — zůstane svatým
zářícím všem věrným Čechůml
doktor
Josef Herold
Beck
Čecho
Joseum Herold
Herold
národní rada
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 4. května. (Kdo sni ž uje
parlament?) Zejtra sejde se opět poslanecké
sněmovna, ale nikdo neví, čím se bude zabývat.
Tak zvaný jednací pořad, jenž byl předsed
nictvem úřadně ohlášen před prvou schůzí po
čátkem dubna, byl vydán jen pro forma, poně
vadž bylo předem známo, že se sněmovna k ně
mu nedostane. Rakouský parlament pracuje
pouze pomocí pilných návrhů, k nimž se mus
utíkati i vláda při svých „státních nezbyma-
stech“. Tim ovšem klesá vážnost celého parla-
mentu a bývalí odpůrci všeobecného hlasování
vysvětlují nyní malomoc sněmovny volební re
formou. Ovšem neprávem. Větší čásť viny padá
na chefa nynější vlády. bar. Becka, jenžse
ukázal mistrem ve snižování parlamentu. Svolá-
val jej, kdy se mu zlíbilo, aby mu schválil „nt-
zbytnosti“, bez nichž se vláda na ten čas obe-
jíti nemůže, vládní strany, zastoupené v konli-
čném kabinetě, mu vyhověly, načež se purla
ment rozešel na prázdniny, aby si důkla dně sd-
počinul a bral dále diety. Rakouský parlament
není dělným nikoli proto, že by neměl schop-
nosti ku práci, nýbrž že se mu neposkytuje
času, potřebného na práci. Vláda, dokud nemá
potřebné dvoutřetinové většiny pro své pilně ná-
vrhy, nedovoluje vůbec sněmovně, aby pra o-
vala, hojíc se, že se svými návrhy propadne. Z
stálých prázdnin množí se nad to národn ostní
spory, jež dávají podnět k novým pilným ná-
vrhům, kterými se opětně zahražuje cesta ku
pravidelné činnosti sněmovní, čehož by nebyla
kdyby parlament pravidelně zasedal a při stálé
práci přivykal normální činnosti. Ve vládě tedy
spočívá vina a nikoli ve všeobecném hlasování
V Praze, 2. května. (Příští dele-
gace.) Výsledek společné ministerské porady.
konané 30. m. m. ve Vídni, dobře inform ovaný
„N. P. Journ.“ shrnuje v tato slova: V otáv
Beck
Journ
Praha
Vídeň
13
article
důstojnických platů nestalo se žádné rozhodn jtí
O této věci bude se opětně jednati dne 10. květ
na ve společné poradě, po níž má býti korunn
rada za předsednictví císařova. Je stále pravdě
podobnější, že delegace budou svolány na kone
léta, nebo až na začátek podzima; do té doby
dá se sporná olázka vojenských platů nějakým
kompromisem rozřešiti. Vyskytl se návrh, aby
se náklad na zlepšené platy uhradil úsporam
při jiných armádních úvěrech, takže by se n
mohlo mluviti o zvýšení vojenských břeman
O tom, že by se delegace mohly sejiti ješte
v květnu, není už ani řeči.
V Praze, 2. května. (Velkosrbská
propaganda.) Hned po odjezdě bána bar
Raucha z Vídně objevila se v „Pest. Lloydu“
stojícím ve spojení se zahraničným minister
stvem, stať, zaslaná „ze zvláštní strany“ z Ví
ně, v níž se na patřičnou míru uvádí poplach.
způsoberý velkosrbskou propagandou samým
bánem Rauchem. Ve stati té se praví: Objevily
se leckde obavy, že velkosrbská propagand
v Bosně už tím, že je podporovánr z Bělehradu.
Rauch
Lloyd
Praha
Vídeň
Boseň
Bělehrad
14
article
může se státi nebezpečnou pro pokoj a budou-
enost země. Žádá se, aby rakousko-uherská sprá-
va radikálně zakročila a uvádějí se důvody, na
pohled povážlivé a dobře míněné, ale pře-
ceňujíeí význam skutečných uda-
lostí. Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny na-
učilo se prý za 30 let ceniti význam rakousko
správy a není ochotno svůj pokrok a blahobyo
dáti v sázku při dobrodružných politických sna-
hách. Proto je směšno prorokovati, že nastane
vulkanický výbuch v zemi politickými rejdy prý
úplně podryté. Propaganda má snad přívrženc
v úzkém kroužku, narazila by však na odpon
mas, kdyby se pokusila přiblížiti se k svému
eíli. Ručí za to zdravý smysl obyvatelstva. Dr-
hou zárukou je, že rakouská správa neviděla
dosud příčiny učiniti jakékoli mimořádné opa-
tření. Kdyby hrozilo nebezpečí, vědělo by se
o něm ve Vídni i v Pešti dříve, než je odhalil
pátratelé po strašidlech.
Na domnělých hrůzách velkosrbské pro-
pagandy spočívá, jak známo, dětinská politik
nynějšího bána bar. Raucha, jenž chorvatské
Srby veřejně a úřadně obvinil z vlastizrady, ježto
prý jsou ve spojení s bosenskou velkosrbskou
propagandou, a když byl veřejně vyzván, aby
jmenoval nějaký vlastizrádný čin chorvatskýeh
Srbů, uschoval se za vytáčku, že je to s tátn
tajemstvi. Význam tohoto státného tajem-
ství jest nyní se strany nejkompetentnější oce-
něn v „P. L.“ a proto nastává otázka, jakou
zbraň bar. Rauch vytasí nyní proti oposici, když
se velkosrbská propaganda v jeho ruce promě
nila v pouhý hadr.
Rauch
Srba
P L
Bosna a Hercegovina
Vídeň
Pešť
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 4. května.
Praha
17
article
Král a prine švédský v Petrohradě.
Do Petrohradu přijeli švědský král Gustavv
a syn jeho prine Vilém, vévoda zuiderman-
landský. Švédští hosté přijeli do stoličného města
a na carský dvůr ruský, aby se prine Vilém
oženil s velikou kněžnou Marií Pavlovnou.
Prine Vílém je druhorozený syn králův,
narodil se r. 1884 a nevěsta jeho narodila s
r. 1890, Ženichu je tedy 24 let, nevěstě 18.
Sňatek tento znamená nejen zpříznění, nýbrž
i politické zblížení obou panujících domů. Pro-
tože Norsko je věrným přitelem Ruska, zabez-
pečuje si Rusko nyní přátelství celého Skandi-
navského poloostrova. Mezi Ruskem a Švědskem
dávno nebylo žádného nedorozumění. Teprve
v poslední době se zdálo, že by takové nedo-
rozumění mohlo býti vyvoláno tím, že Rusko
Gustavv
Vilém
Pavlovna
Petrohrad
Norsko
Rusko
18
article
V drobném prouejít
raaní číslo o sobě . . . za Sh
odpolední . . . . . . . za 2 b
Ve šlialkách na venkověa
ranní čísle. . . . . . . . 10 k
odpolední . . . . . . . . 4h
Inseráty
plati se hotově napřed.
Přadplacení a Inserty přijímá sdmnini-
strace v Marianské ulici č. s.
Tam nacházejí se též redskee
tiskirna n ezpečice „ Národních Listé“.
Dukopisy so novracsji.
národní Lista
19
article
Jsi chce opevniti Alandské ostrovy, ležící ne-
daleko Štokholmu. Švédská veřejnost v tom spa-
třovala nebezpečí pro Švédsko, jehož ovšem
není, protože Alandské ostrovy leží přílis daleko
od ruské pevniny, tedy mimo strategickou basi.
Nebezpečnými by mohly býti po případě Rusku,
kdyby byly v rukou Švédska. Nyní všeliké obavy
odpadnou a přátelské vyřízení alandské otázky
bude prvým dobrým následkem sňatku švědsko-
ruského.
Švédsko
Rusko
20
article
Hakatism se dere do polských zemí.
Hakatism se dere do polských zemí.
Po vydání zákona o vyvlastění Poláků
v Prusku musejí všichni Slované, těsněji nebo
vzdáleněji s Němci sousedicí, stále prohližeti
svou državu, nedere-li se do ní nepřítel. Zákon
vyvlasťovací znamená, že hrabivost německá
se domnívá, že s pruskými Poláky dopočítala
a že přes jejich mrtvoly může se valiti dále do
zemí šlovanských, aby je nejprve rozrývalaa
prorývala, až by je mravně i hospodářsky
oslabila tak, že s nimi bude moci naložiti s ce-
lou svou bezobřadnou brutálností. Pozorujeme-li
mapu, na které je znázorněno, kterak němečtí
hakatisté zakládají své kolonie v Poznaňsku
Východních Prusích, zdá se nám, že vidíme
nějaký organism, hojně červy prolezlý. Koloniso-
váno bylo dle pevného plánu, aby ta čásť země,
která dotud byla čistě polská — severozápadní
čásť byla již před tím od Němců zachvácena
stala se jejich »uzavřeným územím« — byla
všemi směry němectvím infikována. Ale kolonie
německé přece byly ostrůvky ve slovanském
moři. Ty ostrůvky nyní podle zákona vyvlasto-
vacího budou spojovány a za několik málo
let uvidíme na mapě Poznaňska obrácený poměr:
polský majetek bude tvořit ostrůvky v moři
německém, v němž posléze zanikne.
Obranné spolky slovanské musejí pilně
studovati system a postup německé kolonisace
ve slovanských zemích. Bdělosti naší nesmějí
ujít ani první bacily infekce, neboť v počátečném
stadiu ještě je možný lék.
Slovan
Němec
Polák
Poznaňsko
21
article
Za dvacet let, co pruská vláda v Poznaňsku
a Východních Prusích násilně kolonisuje, usa-
dila tam 12.000 rodin německých, z nichz 8000
přivedla z hloubí Němec. Ale mezi tím už baka-
tism potichu a nepozorovaně organisoval něme-
ekou kolonisaci za pruskou hranicí.
v království polském i v Haliči. V království
počet Němců obnáši už přes půl milionu, z če-
hož 300 000 je německých poddaných. Polský
průmysl ve značné míře je v rukou německých
a kolonisté selští přicházejí stále a zastupují
polské země. Pozoruje se, že kolonisace podle
společného plánu vrhá se vždy silou na některé
kraje (Lipno, Wloctavek, Plock, Mlawa), jež
jsou prodloužením toho pásu kolonisačného, který
se táhne mezi Poznaní a Hnězdnem z jedné,
mezi Pilou a Toruném z druhé strany, a má
za účel zabezpečiti Prusům příští panování na
středním a snad i horním tokem Visly.
Iniciativa a pomoc berlínských bank př
kolonisaci v Ruském Polsku je věcí dokázanou.
Co se týče Haliče, pionýři politiky prusk
uznali již půdu její za dostatečně připravenou,
aby vystoupili otevřeně a bezpečně. Loni utvořil
se německý »Bund« pro Halič, jenž vydal už
svou první výroční zprávu. »Bund« je ve spo-
jení se zahraničnými spolky německými, hlavné
s »Schulvereinem«, od něhož dostává prostředky
na zakládění soukromých německých škol. Že
je ve spojení i s hakatismem, zpráva sama netají.
V obci Siegestale učiněn prvý pokus o založení
německé školy veřejné. »Bund« organisuje
v Haliči německé záložny, oznamuje, že brzy
bude ve Lvově zřízena ústřední záložna německá
a postaven »Némecký dům«.
Prus
Němec
Poznaňsko
Halič
Lipno
Wloctavek
Plock
Mlawa
Poznaň
Hnězdno
Visla
Polsko
Lvov
Némecký dům
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Marschnerův »Hans Heiling«.
Informační výpisky k provedení této opery na
Narodním divadle.
Z duše. s nejhlubším citem jsem zpí-
val a tak mů) zpěv najde zase duše
kteréž při něm dititi, budou
Marsehner o svém „Heilingovi“.
Přelétav,, neposedný Marschner, jenž řek
o sobě, že dovede zpívati pouze v letu, jak
skřivan, octnul se r. 1831 v kleci města Hano
veru; podepsáním kontraktu za dvorního kapel
níka tamějšího divadla zbaven byl svobody stě
hování.
Zde v plné síle mužného věku, 36 let, hle
děl si nejen pilně divadla, ale i komposice, po
kud mu čas dovoloval. Měl právě připraveno li
bretlo dra. Klingemanna z Brunšvíku, „Zámel
na Etně,“ aby dal se do nového díla, když doše
ho anonymně operní text s názvem „Hans
Hoiline“
Tato látka byla jako stvořena pro autora
„Upira“, weberianského romantika Marschnera
Spisovatel upravil si materiel dle lidové po
věsti z německé části Čech, jak následuje: Hane
Heiling, syn královny Níše podzemní, odříká s
veškeré moci, jen aby mohl vystoupiti na svět
a jíti mezi lidi, ke své milované Anně. Darmo
duchové mu vyhrožují, darmo matka ho prosí.
aby upustil od nerozumného předsevzetí.
Po svém příchodě na zem, hledí si Heiling
získati náklonnost Anninu; ale nedaří. se to ani
jeho horoucí lásce, ani bohatým darům. A když
děvče zví, že Heiling jest knížetem skalních
duchů, poděšeno utíká se do ochranné náruči
svého vyvoleného Konráda. Raněnému Heilin-
govi nezbývá, nežli návrat do podzemní říše
než-li však odejde se země, pro něho nešťastné
rozhodne se ke kruté pomstě. Chce vyřknout
mocné slovo prokletí nad šťastnýmj milenci
však v rozhodné chvíli zjeví se matka-královna,
předejde neštěstí, ohrožující milence a Heilinga
odvedí si do podzemní říše. Lidová pověst dává
Marschnerův
Heiling
Marsehner
Marschner
Hana
Hoiline
Níš
Anna
Annin
Konrád
Etno
Čechy
Narodní divadlo
Hane Heiling
23
article
však této romanci vyzníti v baladu, dle ktere
Heiling celý průvod svatební, s knězem v čele
proměnil kouzelným slovem v kámen.
Mezi Karlovými Vary a Loktem jsou týte
Heilingovy skály turistům známy.
Ušlechtilé zakončení děje milostí královni-
nou upomíná na závěrečný motiv vykoupen
v Bludném Holanďanu, ostatně jakousi pollob
nost těchto dvou oper nacházíme i v mnohýek
jiných bodech. Vždyť jména Weber, Marschner
Wagner značí tři důležilé, do sebe zapadají
članky řetězu, v rozvoji německé opery.
Však dosud nepoznali jsme autora libreta
V příčině toho musíme se obrátiti do Berlino
k r. 1827. Berlínský pěvec dvorní opery, Eduar
Devrient, tehdy 26letý, byl připoután vřelým
svazkem přátelským k Felixu Mendelssohnu-
Bartholdymu, o 8 let mladšímu. Devrient pátrai
neustále po látce k opernímu textu pro svého
druha a tu když přišel na pověst o Heilingovi,
rozhodl se, že ji upraví k účelu jmenovanému.
Nezmínil se nikomu, ani svému Felixovi
o práci skutečně podniknuté, pokud neměl knihu
hotovu; tu pak Meldelssohnovi předložil. —
Krátce řečeno, výsledek byl ten, že přítel Feli
příteli Eduardu krásně se poděkoval za dobrau
vůli, ale látku pro hudební zpracování nepřijal
jelikož se mu nikterak nezamlouvala.
Devrient odnesl si knihu domů a položil
do stolku.
Heilingův
Holanďan
Weber
Marschner Wagner
Eduar Devrient
Felix Mendelssohn
Bartholdy
Devrient
Heiling
Fel
Eduard
Karlová Vara
Loket
Berlin
24
article
Teprve v r. 1831 sláva „Upíra“ a „Tem-
pláře“ přivedla mu na mysl, že by snad Marsch-
ner, hudební básník demonismu, měl o zpraco-
vané pověsti jiný náhled, nežli Mendelssohn.
Obávaje se však přece možného odmítnutí na-
vého, skryl se Devrient za anonymitu a tak po-
slal svého Heilinga do Hanoveru.
A skutečně Marschner přijal jeho báseň ji
nak, nežli Meldelssohn. Netrvalo to dlouho a
bratr Devrientův Emil prozradil hudebnímu skla-
dateli jméno libretisty. Marschner ihned napsl
lichotivé psaní do Berlína, ve kterém se přiznal,
že již při prvním čtení zaslaného textu vybavo-
valy se mu houfně hudební myšlenky, takže
rozhodně Heilinga se již nespustí. Radosuí ze
satisfakce a také asi s trochou úsměšku, nemě
šťastný Devrient nic rychlejšího na práci, nežl
dopsati o dobrém pořízení svému příteli Felixu
tou dobou dlícímu v Luzernu. Jak ti dva mladi
lidé byli si upřímnými druhy, vysvítá z odpovědi
Mendelssohnovy: „Že Marschner komponuje Hlei-
linga, těší mne neobyčejně. My lím, že nikdu
ho tak dobře zbomponovati nedovede jako on-
Jsem pevně přesvědčen, že opera s jeho hudbo
np
docíli velkého výsledku.
Bude to jistě jeho nejlepší opera. Ostatne
jeho „Templář“ jest mnohem lepší, než jeho
věci předcházející, takže zajisté od „Templáře“
k „Heilingovi“ bude se zase jeviti pokrok, pr-
tož můžeš se dočekati na své básni velké ra-
dosti.“
Že Mendelssohn byl dobrým prorokem, do
kázala budoucnost v krátkém čase.
Mendelssohn
Devrient
Marschner
Devrientův
Emil
Heiling
Felix
Mendelssohnův
Hlei
Tema
Hanover
Berlín
Lucern
25
article
Marschnera povinnosti divadelní zaměstná-
valy velice, ale jak jen měl trochu volného času
pracoval na „Heilingovi“. První ukázky svo
tvorby zaslal komponista Devrientovi dne 21
září 1831 a byla to tato dvě čísla: Arie Heilin
gova „V onen den“ a píseň Konrádova „Mé dítě
nad vše milené.“
Zásilku doprovázel dopis Marschnerův
„Myslím, že jsem číslem 3. (Arie Heilingov
karakter Hansův, vlastně jeho portrait, dobře
trefil. Jeho nadlidský žár jak v lásce tak v ne
návisti, stručnost a chvat nedovedu lépe tony
vyjědřiti. Těšilo by mne, shledáte-li také tak
ale nebudu se rovněž diviti, nenaleznete-li toho.“
Později, v červenci r. 1832, píše kompo
nista: „Nemám pokoje a odpočinku. Sedíml
u stolu, ležím-li v postelí, neustále myslím n
Heilinga a co se postupně vytvořuje a skládá,
přenáším rychle ve volné chvíli na papír. Nepra-
coval jsem na ničem s větší láskou, kéž by byl
tato práce také s láskou přijata.“
Mímo zmíněná dvě čísla nezaslal již
Marschner Dovrientovi ničeho na ukázku, nebot
mu píše: „Před ukončením celé opery nera
bych jednotlivě něco posílal, co by neposkyto-
vale všeobecný přehled a celkový dojem.?
Jak celou svou bytost. všechnu sílu sve
Heiling
Devrient
Marschnerův
Arius Heilingov
Hansův
Marschner
Konrádov
Arius Heilin gův
26
article
tvořivosti vložil do svého díla, dokazuje při do
končení opery jeho jásavý výkřik, upomínajie
skoro na Arehimeda. Podal o tom faktu ihne
zprávu Devrientovi:
V Hanovru, 14. srpna 1832. Ohlašují Ván
důležitou událost, že jsem dnes, úderem 5. hod-
odpolední, dokončil Ilanse Hoilinga. Vznešené-
mu rodiči vede se nanejvýš dobře, jest mu lehee
v radostné náladě. Dám ihned ditě zdvojnásobi
a zašlu Vám kopii.“
Partitura byla pak ještě upravována a brou
šena — k čemuž poskytly okolnosti čašu více
nežli bylo milo Marschnerovi a ještě netrpělivěj
šímu Devrientovi; berlínský kapelník Vlach
Spontini, jenž při dvoře těšil se přízni, pusti
se do intrik, aby se „Heiling“ na jeviště nede
Po tuhém boji podařilo se přece Marschne
rovi a Devrintovi přemoci Itala, takže dnem 24
května 1833 vkročil Hans Heiling na král. operu
berlínskou, při kteréžto premieře sám Eduar
Devrient zpíval roli titulní. Netřeba připomínati
že i Marschner dostavil se do divadla, aby byí
svědkem prvního kroku svého dila do světa.
Obecenstvem přijata nová zpěvohra vřele
kdežto berlínská kritika chovala se chladně Ale
Marsehner spokojeně se vracel do Hanovru, ne-
boť při provedení byla jeho autokritika utvrzena
o dobré jakosti práce dokonalé; o budoucno
„Heilingovu“ se nestrachoval.
Devrient
Ilans Hoiling
Marschner
Vlach Spontin
Heiling
Italos
Eduar Devrient
Heilingův
27
article
Již krátce po této premieře mohl Marsehne
Devrientovi sděliti radostnou zprávu, že dochá
zejí žádosti o provedení opery. Mezi prvním
bylo pozvání, aby Marschner sám „Heilinga“
vypravil a po dva první večery osobně dirigo
val — od Ringelhardta, ředitele městského di
vadla v Lipsku. Komponistovi, jenž v tomt
městě z časů dřívějších měl mnoho upřímných
přátel, nabídka tato byla zvláště milou. Jak se
dalo předpokládati, rozhodl se také Marsehiner
nejdříve pro své Lipsko.
Když čas přišel a Marschner skulečně tam
za tím účelem přijel, čekalo na ného překva-
pení nikterak příjemné. Personal operní, dav se
iiž do studia „Heilinga“, chopil se věcí i s ka-
stal.
pelníkem za nepravý konec. — Dílu neperez-
uměli. Tím se stalo, že o chystané zpěvohře
proklubávaly se z divadla na veřejnost nepřízni-
vé zprávy.
To však netrvalo dlouho. Marschner ujal
se energicky řízení studia svého „Heilinga““ sám.
Zcela chybná tempa uvedl na patřičnou
míru, důležitá místa, která mu zde vyškrtli, při-
vedl ku platnosti, rozbíhající se síly pěvěckéa
orkestrální soustředil k jednolité zcelenosti vý-
konu. Dílo pravým oduševněním nabývale tvát-
nosti zcela jiné; dřívější pochybnosti zmizely,
láska autorova k dílu pozvolna pronikala celým
ensemblem, takže zprávy o Heilingovi z kuchyně
divadelní vycházející, zněly zcela jinak.
Devrient
Marschner
Heiling
Lipsko
28
article
Došlo ku provedení. Při premieře byl dům
vyprodán. Od čísla k číslu nadšení stoup aloa
dosáhlo během večera výše neslýchaně.
Provedení lipské značilo pro operu Marseh-
nerovu vstupní slavobránu na cestě po něme-
ekých jevištích.
Mezi četnými poctami, kteréž Lipsko tvůrci
„Hanse Heilinga“ připravilo, těšilo Marschner
nejvíce doktorství saské university zemské, n
kterémžto vysokém učení mínil se svého času
věnovati studiu právnickému. Bylo to v r. 1813,
kdy válka vyplašila Marschnera odtud k zájezdu
do Prahy. Přišel k nám za tím účelem, aby zde
rozšířil „bohatě poučnými rozpravami s kom-
ponistou Tomáškem další vzdělání svých hudeb-
ních vědomostí.
Kromě opery, o níž právě jednáno byla
a kterou dosáhl Marschner vrehole své tvorby,
těšily se ještě zvláštní oblibě německých jevišt
jeho „Upír“ (1828) a „Templář a židovka“?
(1829). „Hans Heiling“ platí za jeho dílo nej-
dokonalejší a nejsvéráznější. Nationální výraz-
nost hudby přispěla nemálo k jeho oblibě.
Vhodné librotto „Hanse Heilinga“ — odpovída-
jící plně Marschnerovu hudebnímu naturelu,
jeho podivuhodné výraznosti pro romantiku
demonismus — má svou zásluhu, že poskytie
komponistovi podklad ke slavené opeře.
Cyril Kredba
Heiling
Marschner
Upír
Marschnerův
Kredba
Marseh
Lipsko
Praha