ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 f176f8d0-75a2-11dc-9937-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 44, work 4, org 6, person 95
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, v úterý 5. května 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 124.
4 article
Na ranní a odpel. list, předplácí see v Prave v adíninistrati ns čtvrt leta . . . . 8 K —h s dvojí donáškou na m lsln . . . . 7 K 50 na čtvrt leta ve dlialkách na měsíe . . . . . . 2 K 30h P' ošton: n čtvrt lsta . . . . 9 K 50k s dvojí zisilkoe sa měsít ne čtvrt ota . . . . 11 K s9 n
P ' ošton
5 title
Dnsšní čisle pre Prahu le o 12 stranách.
Dnsšný čisla pre Praha le
6 article Dr. Josef Herold.
Dr. Josef Herold. Což není pořád ještě dosti těch krutých ran, jimiž osud nelítostný v době novější stihá ubohý národ náš? Nastojte! Za Eduar dem Grégrem, za Emanuelem Englem, za Bohušem Riegrem, za Svatoplukem Čechem — i dr. Josef Heroldl Dávno-li tomu, co ještě v plné mužné síle s veškerou břitkostí svého ducha geniál- ního bojoval za dobré právo našeho staro- slavného jazyka v celé veřejné správě vlast našich? Kdož by byl tušil, vida jej na řečništ tak statečného, svěžího, duchaplného a vý mluvného, postihuje tu obrovskou práci my- šenkovou, ta studia obsáhlá, jimiž obrnil se aby vítězně a skvěle porážel lživé důvody zavilého nepřítele jazyka a národa našeho. německého to »vědátora« prof. Bachmanna, — že jest to poslední vyzářen velikého ducha našeho boha týra, poslední vzplamenání jeho nadšené duše, že jest to poslední bo ze všech, co jich po tři a třicet let chrabře bojoval za věc národa našeho! Ano, ve chvíli nejtěžšího zápasu pad náhle po boku našem na baště ohrožené bojovník znamenitý, neocenitelný. Bylo dne 21. dubna t. r., když řečnil v Plzni o práv- ním a národním stanovisku našem v otázce jazykové. Bystře, přesvědčivě, úchvatně jako vždy: »Národ český měl svůj stát a státním jazykem jeho byl jazyk český. Při nastou- pení prvního Habsburka Ferdinanda I. něm- čina neměla ve státě českém platnosti jazyka státního, a také následníci jeho až do Bílé
doktor Josef Herold Emanuele Engl Riegr Čecho Heroldl profesor Bachmann Ferdinand Plzeň Eduar dema Grégr
7 article
Hory ji nezavedli v Čechách jako jazyk úřadní. Teprv sedm let po katastrofě bělo- horské Ferdinand II. oktrojovav nové zřízení zemi české, prohlásil němčinu za druhý oprávněný jazyk zemský. Leč ani v tomto obnoveném zřízení zemském nedotkl se Ferdinand II právní povahy a podstaty ja- zyka českého jako zemského a státního ja- zyka v království českém. Od té doby až do dneška nebylo učiněno žádného opa- tření ať zákonodárného, nebo z absolutn moci panovníkovy, kterým by bylo z mě- néno vyložené veřejnoprávné postavení ja zyka českého jakozto jazyka zemského. jemuž němčina byla na roveň postavena te- prv pozdějí, kdy moc šla nad právo. Jazyk český jest i dle nynějších zákonů jazykem zemským, a proto není přípustno, aby byl prohlašován za jazyk pouze »v zem obvyklý« neb — »neobvyklý«, Čeští poslanci svobodomysln tu neustoupí ni o jediný krok; jsou odhodlán k nejzazším důsledkům, kdyby se přesvědčili že zla vůle některého úřadníka může platiti více nežli právo celého národa českého V boji, který nyní v tomto oboru vedou poslanci čeští, je v sázce mnohem více nezl se myslí. Nikoliv, my Čechové potřebujeme klidu od boje jazykového, nýbrž stát a ti. kdož jej řídí. Neodstraní-li zpupnou anarchii německou, pak bude jejich vinou, když v ná- rodě českém dojde k soustavné odvetě dle hesla: oko za oko, zub za zub.« — Mohutná tato řeč učinila tak hluboký dojem, že nikdo již nepřihlásil se ke slovu. Dr. Herold však louče se s přáteli plzeňskými, stýskal si, že roztřásá jej vnitřní zima; ohlásila se tu prvně zákeřná Morana, jež do čtrnácti dnův našeho statečného předbojníka sklátila
Hora Ferdinand II právní povaha Čecho doktor Herold Čechy horský Ferdinand II
8 article
v předčasný hrob! Právě na nejzápadnější baště, naší oblasti české zastihl našeho Herolda její kalený šíp .. Smrt jeho není jen přetěžkou ztrátou. nýbrž velikým neštěstím pro svatou věc na- šeho národa. Příliš krutě prořídly řady na- šich obeznalých, zkušených a otužilých bor- cův, než aby zánik takového obrance. jakým osvědčil se býti za třicetileté své čin- nosti dr. Josef Herold, neotřásl duší národa v nynější těžké době jako ohromu- jící katastrofa. Nechť se nám nepřichází s frází, že nikdo není nenahraditelným. Muži tak obrovských schopností, tak obdivuhodně uzpůsobilí k vedení veliké a těžké pře ná- roda, obklopeného horstvem křivdy a ne přátelství, muži tak horliví a tak věrně o daní svému trpícímu národu, muži takového rozhledu, takových vznětův a takové ne- úmorné síly v protivenstvích, jaké v politice vyžaduje dlouhý a nerovný zápas za ideu tací muži nerodivají se v každé generaci. takých mužů bývá po vzácnu i v národech mnohočetných a v slastnějších okolnostech se vyvíjejících. A že byl dr. Josef Herold jedním z těchto vzácných heroův ducha i srdce, kteří za- světili život svůj práci a zápasu pro velkou spravedlivou věc národa svého: to svědectv spravedlivě vydati musí nad rakví našebo velkého mrtvého každý slušný jeho politický jako národní protivník.
doktor Josef Herold
9 article
»V hájení práv národa če ského stál vždy a všude v po- předí« — doznává dnes dle pravdy tisk staročeských odpůrcův jeho: »Byl vždy věr- ným Čechem, neunavným obhájcem českého práva, statečným bojovníkem za prospěch národa českého. Celý národ má příčinu upřímnému žalu«... »Ztráta jeho tím bolestněji se pociťuje v době, kdy jest nám jasně vidoucích a klidně uvažujících poli- tikův tak zvláště zapotřebí. Dr. Herold byl politickou hlavou, která často lépe postihovala cíle věcí než jeho okolí, ale nemívala vždy příležitost, aby svému správ- nějšímu poznání dopomohla k vítězství« — usuzuje konservativní list »Union«, vzdávaje přímo nadšený obdiv řečnickému umění Heroldovu, zvláště v debatě parlamentní kdy v uhlazené formě řadil důvod k důvodo a vroucností ducha svého jímal a podmaňoval i kritické posluchače.
Čecho doktor Herold Heroldův
10 article
Plného a zzaslouženého uznání dostal se dru. Heroldovi též v druhém staročeském denníku, »Hlasu Národa«, jenž praví: »Opu stil český lid, jejž tak vřele miloval, v době, kdy je mu nejvíce zapotřebí politického roz- hledu, bohaté zkušenosti a energické praco- vitosti muže, jenž v posledních 30 letech z- sáhl tak často směrodatně v jeho osudy a razil politice české nové dráhy ... »Hlas Národa« táže se, proč »muž tak skvělého nadání, také politické proziravosti a tak cen- ných zkušeností na sklonku svého života nestál na nejpřednějším místě mezi zápasníky o zájmy národa českého, nýbrž že sám řadil se jaksi do druhého šiku če- ského vojska politického, přispívaje také na tomto místě ku povznesení politického, kul- turního i hospodářského významu národa našeho? Náš národní zápas stal se během času složitějším. Ukázala se potřeba rozdě- liti práci a přiděliti každému úkol osvědče- ným schopnostem jeho nejpřiměřenější. Tak se stalo, že dr. Josef Herold ponecha vedení vnější politiky české ji- ným, sám pak soustředil všecku svou práci na obor domácí. Jeho působnost ve sněmu králov
doktor Josef Herold
11 article
ství českého a zemského výboru byla koru- nována osnovou nového zemskéh zřízení, kterou dr. Josef Herold jakožto znalec našich samosprávných poměrů na slovo vzatý před nedávným časem vypraco- val a kterou předložil předsedovi minister stva bar. Beckovi.« Josef Herold staral se o uplatnění práv českého jazyka v oboru veřejné správy jest z veliké části jeho zásluhou, ozývá-li se nyní česká řeč také tam, odkud ještě před nemnoha lety byla naprosto vyhostěna Úmrtím dra. Jos. Herolda stihla proto národ český rána velmi krutá, tím bolestnější, po- něvadž právě nyní spoléhal na něho jako na pracovníka nad jiné osvědčeného a zku šeného. Čechové budou dlouho vzpomínati opravdových zásluh, které získal si o ně jejich politické i národní bytí dr. Joseí Herold. »Nár. Politika« opět uznává jeho zásluhy o zdar Národní rady, v níž snažil se jak předseda její všemožně, aby stala se nej prospěšnějším činitelem a skutečným rádce celého národa. »Myšlenka sjednocení a sou- středění všech národních sil řídila všechno jeho jednání v Národní radě. Jmenovitě stara se horlivě o to, aby cizina věrně informo- vána byla o spravedlivých snahách národa českého.« — Takového muže vyrvala národu našemu nelítostná smrt v dru. Heroldovi Požehnána zůstane pro věky jeho památka v národě českém a velký cíl, za kterýmž o pracoval, dychtil a zápasil po většinu života svého — zůstane svatým zářícím všem věrným Čechůml
doktor Josef Herold Beck Čecho Joseum Herold Herold národní rada
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 4. května. (Kdo sni ž uje parlament?) Zejtra sejde se opět poslanecké sněmovna, ale nikdo neví, čím se bude zabývat. Tak zvaný jednací pořad, jenž byl předsed nictvem úřadně ohlášen před prvou schůzí po čátkem dubna, byl vydán jen pro forma, poně vadž bylo předem známo, že se sněmovna k ně mu nedostane. Rakouský parlament pracuje pouze pomocí pilných návrhů, k nimž se mus utíkati i vláda při svých „státních nezbyma- stech“. Tim ovšem klesá vážnost celého parla- mentu a bývalí odpůrci všeobecného hlasování vysvětlují nyní malomoc sněmovny volební re formou. Ovšem neprávem. Větší čásť viny padá na chefa nynější vlády. bar. Becka, jenžse ukázal mistrem ve snižování parlamentu. Svolá- val jej, kdy se mu zlíbilo, aby mu schválil „nt- zbytnosti“, bez nichž se vláda na ten čas obe- jíti nemůže, vládní strany, zastoupené v konli- čném kabinetě, mu vyhověly, načež se purla ment rozešel na prázdniny, aby si důkla dně sd- počinul a bral dále diety. Rakouský parlament není dělným nikoli proto, že by neměl schop- nosti ku práci, nýbrž že se mu neposkytuje času, potřebného na práci. Vláda, dokud nemá potřebné dvoutřetinové většiny pro své pilně ná- vrhy, nedovoluje vůbec sněmovně, aby pra o- vala, hojíc se, že se svými návrhy propadne. Z stálých prázdnin množí se nad to národn ostní spory, jež dávají podnět k novým pilným ná- vrhům, kterými se opětně zahražuje cesta ku pravidelné činnosti sněmovní, čehož by nebyla kdyby parlament pravidelně zasedal a při stálé práci přivykal normální činnosti. Ve vládě tedy spočívá vina a nikoli ve všeobecném hlasování V Praze, 2. května. (Příští dele- gace.) Výsledek společné ministerské porady. konané 30. m. m. ve Vídni, dobře inform ovaný „N. P. Journ.“ shrnuje v tato slova: V otáv
Beck Journ Praha Vídeň
13 article
důstojnických platů nestalo se žádné rozhodn jtí O této věci bude se opětně jednati dne 10. květ na ve společné poradě, po níž má býti korunn rada za předsednictví císařova. Je stále pravdě podobnější, že delegace budou svolány na kone léta, nebo až na začátek podzima; do té doby dá se sporná olázka vojenských platů nějakým kompromisem rozřešiti. Vyskytl se návrh, aby se náklad na zlepšené platy uhradil úsporam při jiných armádních úvěrech, takže by se n mohlo mluviti o zvýšení vojenských břeman O tom, že by se delegace mohly sejiti ješte v květnu, není už ani řeči. V Praze, 2. května. (Velkosrbská propaganda.) Hned po odjezdě bána bar Raucha z Vídně objevila se v „Pest. Lloydu“ stojícím ve spojení se zahraničným minister stvem, stať, zaslaná „ze zvláštní strany“ z Ví ně, v níž se na patřičnou míru uvádí poplach. způsoberý velkosrbskou propagandou samým bánem Rauchem. Ve stati té se praví: Objevily se leckde obavy, že velkosrbská propagand v Bosně už tím, že je podporovánr z Bělehradu.
Rauch Lloyd Praha Vídeň Boseň Bělehrad
14 article
může se státi nebezpečnou pro pokoj a budou- enost země. Žádá se, aby rakousko-uherská sprá- va radikálně zakročila a uvádějí se důvody, na pohled povážlivé a dobře míněné, ale pře- ceňujíeí význam skutečných uda- lostí. Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny na- učilo se prý za 30 let ceniti význam rakousko správy a není ochotno svůj pokrok a blahobyo dáti v sázku při dobrodružných politických sna- hách. Proto je směšno prorokovati, že nastane vulkanický výbuch v zemi politickými rejdy prý úplně podryté. Propaganda má snad přívrženc v úzkém kroužku, narazila by však na odpon mas, kdyby se pokusila přiblížiti se k svému eíli. Ručí za to zdravý smysl obyvatelstva. Dr- hou zárukou je, že rakouská správa neviděla dosud příčiny učiniti jakékoli mimořádné opa- tření. Kdyby hrozilo nebezpečí, vědělo by se o něm ve Vídni i v Pešti dříve, než je odhalil pátratelé po strašidlech. Na domnělých hrůzách velkosrbské pro- pagandy spočívá, jak známo, dětinská politik nynějšího bána bar. Raucha, jenž chorvatské Srby veřejně a úřadně obvinil z vlastizrady, ježto prý jsou ve spojení s bosenskou velkosrbskou propagandou, a když byl veřejně vyzván, aby jmenoval nějaký vlastizrádný čin chorvatskýeh Srbů, uschoval se za vytáčku, že je to s tátn tajemstvi. Význam tohoto státného tajem- ství jest nyní se strany nejkompetentnější oce- něn v „P. L.“ a proto nastává otázka, jakou zbraň bar. Rauch vytasí nyní proti oposici, když se velkosrbská propaganda v jeho ruce promě nila v pouhý hadr.
Rauch Srba P L Bosna a Hercegovina Vídeň Pešť
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 4. května.
Praha
17 article
Král a prine švédský v Petrohradě. Do Petrohradu přijeli švědský král Gustavv a syn jeho prine Vilém, vévoda zuiderman- landský. Švédští hosté přijeli do stoličného města a na carský dvůr ruský, aby se prine Vilém oženil s velikou kněžnou Marií Pavlovnou. Prine Vílém je druhorozený syn králův, narodil se r. 1884 a nevěsta jeho narodila s r. 1890, Ženichu je tedy 24 let, nevěstě 18. Sňatek tento znamená nejen zpříznění, nýbrž i politické zblížení obou panujících domů. Pro- tože Norsko je věrným přitelem Ruska, zabez- pečuje si Rusko nyní přátelství celého Skandi- navského poloostrova. Mezi Ruskem a Švědskem dávno nebylo žádného nedorozumění. Teprve v poslední době se zdálo, že by takové nedo- rozumění mohlo býti vyvoláno tím, že Rusko
Gustavv Vilém Pavlovna Petrohrad Norsko Rusko
18 article
V drobném prouejít raaní číslo o sobě . . . za Sh odpolední . . . . . . . za 2 b Ve šlialkách na venkověa ranní čísle. . . . . . . . 10 k odpolední . . . . . . . . 4h Inseráty plati se hotově napřed. Přadplacení a Inserty přijímá sdmnini- strace v Marianské ulici č. s. Tam nacházejí se též redskee tiskirna n ezpečice „ Národních Listé“. Dukopisy so novracsji.
národní Lista
19 article
Jsi chce opevniti Alandské ostrovy, ležící ne- daleko Štokholmu. Švédská veřejnost v tom spa- třovala nebezpečí pro Švédsko, jehož ovšem není, protože Alandské ostrovy leží přílis daleko od ruské pevniny, tedy mimo strategickou basi. Nebezpečnými by mohly býti po případě Rusku, kdyby byly v rukou Švédska. Nyní všeliké obavy odpadnou a přátelské vyřízení alandské otázky bude prvým dobrým následkem sňatku švědsko- ruského.
Švédsko Rusko
20 article Hakatism se dere do polských zemí.
Hakatism se dere do polských zemí. Po vydání zákona o vyvlastění Poláků v Prusku musejí všichni Slované, těsněji nebo vzdáleněji s Němci sousedicí, stále prohližeti svou državu, nedere-li se do ní nepřítel. Zákon vyvlasťovací znamená, že hrabivost německá se domnívá, že s pruskými Poláky dopočítala a že přes jejich mrtvoly může se valiti dále do zemí šlovanských, aby je nejprve rozrývalaa prorývala, až by je mravně i hospodářsky oslabila tak, že s nimi bude moci naložiti s ce- lou svou bezobřadnou brutálností. Pozorujeme-li mapu, na které je znázorněno, kterak němečtí hakatisté zakládají své kolonie v Poznaňsku Východních Prusích, zdá se nám, že vidíme nějaký organism, hojně červy prolezlý. Koloniso- váno bylo dle pevného plánu, aby ta čásť země, která dotud byla čistě polská — severozápadní čásť byla již před tím od Němců zachvácena stala se jejich »uzavřeným územím« — byla všemi směry němectvím infikována. Ale kolonie německé přece byly ostrůvky ve slovanském moři. Ty ostrůvky nyní podle zákona vyvlasto- vacího budou spojovány a za několik málo let uvidíme na mapě Poznaňska obrácený poměr: polský majetek bude tvořit ostrůvky v moři německém, v němž posléze zanikne. Obranné spolky slovanské musejí pilně studovati system a postup německé kolonisace ve slovanských zemích. Bdělosti naší nesmějí ujít ani první bacily infekce, neboť v počátečném stadiu ještě je možný lék.
Slovan Němec Polák Poznaňsko
21 article
Za dvacet let, co pruská vláda v Poznaňsku a Východních Prusích násilně kolonisuje, usa- dila tam 12.000 rodin německých, z nichz 8000 přivedla z hloubí Němec. Ale mezi tím už baka- tism potichu a nepozorovaně organisoval něme- ekou kolonisaci za pruskou hranicí. v království polském i v Haliči. V království počet Němců obnáši už přes půl milionu, z če- hož 300 000 je německých poddaných. Polský průmysl ve značné míře je v rukou německých a kolonisté selští přicházejí stále a zastupují polské země. Pozoruje se, že kolonisace podle společného plánu vrhá se vždy silou na některé kraje (Lipno, Wloctavek, Plock, Mlawa), jež jsou prodloužením toho pásu kolonisačného, který se táhne mezi Poznaní a Hnězdnem z jedné, mezi Pilou a Toruném z druhé strany, a má za účel zabezpečiti Prusům příští panování na středním a snad i horním tokem Visly. Iniciativa a pomoc berlínských bank př kolonisaci v Ruském Polsku je věcí dokázanou. Co se týče Haliče, pionýři politiky prusk uznali již půdu její za dostatečně připravenou, aby vystoupili otevřeně a bezpečně. Loni utvořil se německý »Bund« pro Halič, jenž vydal už svou první výroční zprávu. »Bund« je ve spo- jení se zahraničnými spolky německými, hlavné s »Schulvereinem«, od něhož dostává prostředky na zakládění soukromých německých škol. Že je ve spojení i s hakatismem, zpráva sama netají. V obci Siegestale učiněn prvý pokus o založení německé školy veřejné. »Bund« organisuje v Haliči německé záložny, oznamuje, že brzy bude ve Lvově zřízena ústřední záložna německá a postaven »Némecký dům«.
Prus Němec Poznaňsko Halič Lipno Wloctavek Plock Mlawa Poznaň Hnězdno Visla Polsko Lvov Némecký dům
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Marschnerův »Hans Heiling«. Informační výpisky k provedení této opery na Narodním divadle. Z duše. s nejhlubším citem jsem zpí- val a tak mů) zpěv najde zase duše kteréž při něm dititi, budou Marsehner o svém „Heilingovi“. Přelétav,, neposedný Marschner, jenž řek o sobě, že dovede zpívati pouze v letu, jak skřivan, octnul se r. 1831 v kleci města Hano veru; podepsáním kontraktu za dvorního kapel níka tamějšího divadla zbaven byl svobody stě hování. Zde v plné síle mužného věku, 36 let, hle děl si nejen pilně divadla, ale i komposice, po kud mu čas dovoloval. Měl právě připraveno li bretlo dra. Klingemanna z Brunšvíku, „Zámel na Etně,“ aby dal se do nového díla, když doše ho anonymně operní text s názvem „Hans Hoiline“ Tato látka byla jako stvořena pro autora „Upira“, weberianského romantika Marschnera Spisovatel upravil si materiel dle lidové po věsti z německé části Čech, jak následuje: Hane Heiling, syn královny Níše podzemní, odříká s veškeré moci, jen aby mohl vystoupiti na svět a jíti mezi lidi, ke své milované Anně. Darmo duchové mu vyhrožují, darmo matka ho prosí. aby upustil od nerozumného předsevzetí. Po svém příchodě na zem, hledí si Heiling získati náklonnost Anninu; ale nedaří. se to ani jeho horoucí lásce, ani bohatým darům. A když děvče zví, že Heiling jest knížetem skalních duchů, poděšeno utíká se do ochranné náruči svého vyvoleného Konráda. Raněnému Heilin- govi nezbývá, nežli návrat do podzemní říše než-li však odejde se země, pro něho nešťastné rozhodne se ke kruté pomstě. Chce vyřknout mocné slovo prokletí nad šťastnýmj milenci však v rozhodné chvíli zjeví se matka-královna, předejde neštěstí, ohrožující milence a Heilinga odvedí si do podzemní říše. Lidová pověst dává
Marschnerův Heiling Marsehner Marschner Hana Hoiline Níš Anna Annin Konrád Etno Čechy Narodní divadlo Hane Heiling
23 article
však této romanci vyzníti v baladu, dle ktere Heiling celý průvod svatební, s knězem v čele proměnil kouzelným slovem v kámen. Mezi Karlovými Vary a Loktem jsou týte Heilingovy skály turistům známy. Ušlechtilé zakončení děje milostí královni- nou upomíná na závěrečný motiv vykoupen v Bludném Holanďanu, ostatně jakousi pollob nost těchto dvou oper nacházíme i v mnohýek jiných bodech. Vždyť jména Weber, Marschner Wagner značí tři důležilé, do sebe zapadají članky řetězu, v rozvoji německé opery. Však dosud nepoznali jsme autora libreta V příčině toho musíme se obrátiti do Berlino k r. 1827. Berlínský pěvec dvorní opery, Eduar Devrient, tehdy 26letý, byl připoután vřelým svazkem přátelským k Felixu Mendelssohnu- Bartholdymu, o 8 let mladšímu. Devrient pátrai neustále po látce k opernímu textu pro svého druha a tu když přišel na pověst o Heilingovi, rozhodl se, že ji upraví k účelu jmenovanému. Nezmínil se nikomu, ani svému Felixovi o práci skutečně podniknuté, pokud neměl knihu hotovu; tu pak Meldelssohnovi předložil. — Krátce řečeno, výsledek byl ten, že přítel Feli příteli Eduardu krásně se poděkoval za dobrau vůli, ale látku pro hudební zpracování nepřijal jelikož se mu nikterak nezamlouvala. Devrient odnesl si knihu domů a položil do stolku.
Heilingův Holanďan Weber Marschner Wagner Eduar Devrient Felix Mendelssohn Bartholdy Devrient Heiling Fel Eduard Karlová Vara Loket Berlin
24 article
Teprve v r. 1831 sláva „Upíra“ a „Tem- pláře“ přivedla mu na mysl, že by snad Marsch- ner, hudební básník demonismu, měl o zpraco- vané pověsti jiný náhled, nežli Mendelssohn. Obávaje se však přece možného odmítnutí na- vého, skryl se Devrient za anonymitu a tak po- slal svého Heilinga do Hanoveru. A skutečně Marschner přijal jeho báseň ji nak, nežli Meldelssohn. Netrvalo to dlouho a bratr Devrientův Emil prozradil hudebnímu skla- dateli jméno libretisty. Marschner ihned napsl lichotivé psaní do Berlína, ve kterém se přiznal, že již při prvním čtení zaslaného textu vybavo- valy se mu houfně hudební myšlenky, takže rozhodně Heilinga se již nespustí. Radosuí ze satisfakce a také asi s trochou úsměšku, nemě šťastný Devrient nic rychlejšího na práci, nežl dopsati o dobrém pořízení svému příteli Felixu tou dobou dlícímu v Luzernu. Jak ti dva mladi lidé byli si upřímnými druhy, vysvítá z odpovědi Mendelssohnovy: „Že Marschner komponuje Hlei- linga, těší mne neobyčejně. My lím, že nikdu ho tak dobře zbomponovati nedovede jako on- Jsem pevně přesvědčen, že opera s jeho hudbo np docíli velkého výsledku. Bude to jistě jeho nejlepší opera. Ostatne jeho „Templář“ jest mnohem lepší, než jeho věci předcházející, takže zajisté od „Templáře“ k „Heilingovi“ bude se zase jeviti pokrok, pr- tož můžeš se dočekati na své básni velké ra- dosti.“ Že Mendelssohn byl dobrým prorokem, do kázala budoucnost v krátkém čase.
Mendelssohn Devrient Marschner Devrientův Emil Heiling Felix Mendelssohnův Hlei Tema Hanover Berlín Lucern
25 article
Marschnera povinnosti divadelní zaměstná- valy velice, ale jak jen měl trochu volného času pracoval na „Heilingovi“. První ukázky svo tvorby zaslal komponista Devrientovi dne 21 září 1831 a byla to tato dvě čísla: Arie Heilin gova „V onen den“ a píseň Konrádova „Mé dítě nad vše milené.“ Zásilku doprovázel dopis Marschnerův „Myslím, že jsem číslem 3. (Arie Heilingov karakter Hansův, vlastně jeho portrait, dobře trefil. Jeho nadlidský žár jak v lásce tak v ne návisti, stručnost a chvat nedovedu lépe tony vyjědřiti. Těšilo by mne, shledáte-li také tak ale nebudu se rovněž diviti, nenaleznete-li toho.“ Později, v červenci r. 1832, píše kompo nista: „Nemám pokoje a odpočinku. Sedíml u stolu, ležím-li v postelí, neustále myslím n Heilinga a co se postupně vytvořuje a skládá, přenáším rychle ve volné chvíli na papír. Nepra- coval jsem na ničem s větší láskou, kéž by byl tato práce také s láskou přijata.“ Mímo zmíněná dvě čísla nezaslal již Marschner Dovrientovi ničeho na ukázku, nebot mu píše: „Před ukončením celé opery nera bych jednotlivě něco posílal, co by neposkyto- vale všeobecný přehled a celkový dojem.? Jak celou svou bytost. všechnu sílu sve
Heiling Devrient Marschnerův Arius Heilingov Hansův Marschner Konrádov Arius Heilin gův
26 article
tvořivosti vložil do svého díla, dokazuje při do končení opery jeho jásavý výkřik, upomínajie skoro na Arehimeda. Podal o tom faktu ihne zprávu Devrientovi: V Hanovru, 14. srpna 1832. Ohlašují Ván důležitou událost, že jsem dnes, úderem 5. hod- odpolední, dokončil Ilanse Hoilinga. Vznešené- mu rodiči vede se nanejvýš dobře, jest mu lehee v radostné náladě. Dám ihned ditě zdvojnásobi a zašlu Vám kopii.“ Partitura byla pak ještě upravována a brou šena — k čemuž poskytly okolnosti čašu více nežli bylo milo Marschnerovi a ještě netrpělivěj šímu Devrientovi; berlínský kapelník Vlach Spontini, jenž při dvoře těšil se přízni, pusti se do intrik, aby se „Heiling“ na jeviště nede Po tuhém boji podařilo se přece Marschne rovi a Devrintovi přemoci Itala, takže dnem 24 května 1833 vkročil Hans Heiling na král. operu berlínskou, při kteréžto premieře sám Eduar Devrient zpíval roli titulní. Netřeba připomínati že i Marschner dostavil se do divadla, aby byí svědkem prvního kroku svého dila do světa. Obecenstvem přijata nová zpěvohra vřele kdežto berlínská kritika chovala se chladně Ale Marsehner spokojeně se vracel do Hanovru, ne- boť při provedení byla jeho autokritika utvrzena o dobré jakosti práce dokonalé; o budoucno „Heilingovu“ se nestrachoval.
Devrient Ilans Hoiling Marschner Vlach Spontin Heiling Italos Eduar Devrient Heilingův
27 article
Již krátce po této premieře mohl Marsehne Devrientovi sděliti radostnou zprávu, že dochá zejí žádosti o provedení opery. Mezi prvním bylo pozvání, aby Marschner sám „Heilinga“ vypravil a po dva první večery osobně dirigo val — od Ringelhardta, ředitele městského di vadla v Lipsku. Komponistovi, jenž v tomt městě z časů dřívějších měl mnoho upřímných přátel, nabídka tato byla zvláště milou. Jak se dalo předpokládati, rozhodl se také Marsehiner nejdříve pro své Lipsko. Když čas přišel a Marschner skulečně tam za tím účelem přijel, čekalo na ného překva- pení nikterak příjemné. Personal operní, dav se iiž do studia „Heilinga“, chopil se věcí i s ka- stal. pelníkem za nepravý konec. — Dílu neperez- uměli. Tím se stalo, že o chystané zpěvohře proklubávaly se z divadla na veřejnost nepřízni- vé zprávy. To však netrvalo dlouho. Marschner ujal se energicky řízení studia svého „Heilinga““ sám. Zcela chybná tempa uvedl na patřičnou míru, důležitá místa, která mu zde vyškrtli, při- vedl ku platnosti, rozbíhající se síly pěvěckéa orkestrální soustředil k jednolité zcelenosti vý- konu. Dílo pravým oduševněním nabývale tvát- nosti zcela jiné; dřívější pochybnosti zmizely, láska autorova k dílu pozvolna pronikala celým ensemblem, takže zprávy o Heilingovi z kuchyně divadelní vycházející, zněly zcela jinak.
Devrient Marschner Heiling Lipsko
28 article
Došlo ku provedení. Při premieře byl dům vyprodán. Od čísla k číslu nadšení stoup aloa dosáhlo během večera výše neslýchaně. Provedení lipské značilo pro operu Marseh- nerovu vstupní slavobránu na cestě po něme- ekých jevištích. Mezi četnými poctami, kteréž Lipsko tvůrci „Hanse Heilinga“ připravilo, těšilo Marschner nejvíce doktorství saské university zemské, n kterémžto vysokém učení mínil se svého času věnovati studiu právnickému. Bylo to v r. 1813, kdy válka vyplašila Marschnera odtud k zájezdu do Prahy. Přišel k nám za tím účelem, aby zde rozšířil „bohatě poučnými rozpravami s kom- ponistou Tomáškem další vzdělání svých hudeb- ních vědomostí. Kromě opery, o níž právě jednáno byla a kterou dosáhl Marschner vrehole své tvorby, těšily se ještě zvláštní oblibě německých jevišt jeho „Upír“ (1828) a „Templář a židovka“? (1829). „Hans Heiling“ platí za jeho dílo nej- dokonalejší a nejsvéráznější. Nationální výraz- nost hudby přispěla nemálo k jeho oblibě. Vhodné librotto „Hanse Heilinga“ — odpovída- jící plně Marschnerovu hudebnímu naturelu, jeho podivuhodné výraznosti pro romantiku demonismus — má svou zásluhu, že poskytie komponistovi podklad ke slavené opeře. Cyril Kredba
Heiling Marschner Upír Marschnerův Kredba Marseh Lipsko Praha