až na jedinou výjimku — souhlasí v tom, že Syveton spáchal sebevraždu. Vdova Syve- tonova byla též vyslechnuta těmito znalci. Po- sudek vyznívá v ten smysl, že smrt spáchána byla omamujícím prostředkem a velké množství kysličníku uhelnatého, které v těle Syvetonově bylo nalezeno, domněnku tuto sesiluje. Opravné hnutí na Rusi. Z Kijeva, 19. ledna. (C.-B.) Včerejš třetí schůze kongressu krimina- listů byla také policií uzavřena. Když obecenstvo ze sálu vycházelo, byly roz- dávány revoluční tiskopisy. Z Petrohradu, 18. ledna. (C.-B.) Včera večer konala se opět schůze 1500 dělníků, jíž se zúčastnili vedle svazu dělnického také zá- stupci spolků, k němu nepříslušejících a so- cialisté. Schůze zamítla resoluci, navrženou so- cialisty ve příčině svržení státního řádu a přijala petici o tiskové svobodě. Městský hejtman na- řídil, aby byly veškeré časopisecké zprávy o stávce před uveřejněním předkládány. Policie chová se zatím úplně passivně. Neutralita Číny. Z Petrohradu, 19. ledna. (C.-B.) Polo- úřadní nóta praví ohledně pověstí, že oddíl ru- ského vojska na západní straně řeky Lia neutralitu Číny porušil. Záhy po za- hájení války byla podnícena otázka neutrality čínské říše. Ruská vláda připojila se ku prohlá- šením ostatních mocí, avšak doložila, že zá- vazek šetření čínské neutrality potrvá jenom potud, pokud neutralita Číny také Japonskem bude šetřena. Ostatně vylučuje ruská vláda z neutrálního území celé pásmo, kte- réž se prostírá mezi řekou Lia a železnou Bráhou, z Inkou do Simintinu vedoucí, jakož i na západní straně této dráhy a částečně na se- xerní straně řeky Lia.

Arcivévoda Bedřich. Z Madridu, 19. ledna. (C.-B.) Arcivévoda Bedřich přijel sem včera se svou rodinou. Švédský král Oskar. Ze Stokholmu, 19. ledna. (C.-B.) Naproti zprávám, šířeným v cizině o onemocnění krále Oskara, sděluje »Svenska Telegram Byro«, že král se těší nejlepšímu zdraví a že se činí přípravy k oslavě jeho narozenin. Vzpoura v německé Africe. Z Berlína, 19. ledna. (C.-B.). Generál Trotha oznamuje: Vilém Maharero ohlá- sil své poddání se. Kapitán Zeroma, který se už vzdal, praví, že různí vůdcové povstaleů zemřeli. Někteří z nich zemřeli žízní. K americkým obchodním poměrům. Z Washingtonu, 18. ledna. (C.-B.) »Reute- rova kancelář« oznamuje: Canon, mluvčí po- slanecké sněmovny, pravil v řeči, kterouž pro nesl jako host při banketu obchodního spolku, že se dle obecného mínění doporučuje, aby s revisí zákonů, jež se týkají ob- chodu a tržby, ještě rok bylo posečkáno. Canon soudí, že by kongres námitky činil pro nebezpečí, že by zájmy obchodu byly poško- zeny. Mluvčí je přesvědčen, že bude míti země po odročení parlamentu do prosince klid. Soudí že bude možno připraviti pro kongres návrhy zákonů za účelem, aby trvajícím nepřístojnostem mezi výrobci a odběrateli byla učiněna přítrž Bylo by dobře, kdyby se konaly přípravy na zlepšení vodních cest k jezerům. alka Třetí baltická eskadra. Z Petrohradu, 19. ledna. Třetí eskadra, které velí admirál Něbogatov, vypluje 28. t. m. na zkoušku. V polovině dubna vypluje druhá čásť eskadry té, která se nalezá v Kron- štatě.

Vyznamenaný lodní velitel. Z Petrohradu, 18. ledna. (C.-B.) Císai Mikuláš udělil veliteli válečné lodi »Rěšitělnyje Roščakovskému za osvědčenou udatnost řád sv. Stanislava II. třídy s meči. Ruské objednávky Časopisu »La Patrie« telegrafuje zvláštní jeho dopisovatel z Marseillu ze dne 18. ledna Včera večer přibyl do našeho města pan K at- čerminský, generální inspektor ruských silnic a mostů, přicházeje z Petrohradu. Byl doprovázen inženýrem ruského námořnictvaa odebral se do Seyna. Byl mu svěřen úkol ruské vlády, objednati 4 pancéřové lodi a 15 torpédo- borců a torpédovek. Odtud odebere se pan Katčerminský do Havru a Saint-Nazaire, abyv příčině jiných jemu svěřených objednávek vy- jednával. V našem městě kromě toho koupil 80.000 tun černého uhlí, jež bude naloženo na parníky německé, anglické a francouzské. Cí těchto lodí chová se v úplné tajnosti. Poslední válečná porada v Port Arturu.

Ve válečné poradě, v níž jednáno bylo vzdání se Port Arturu, odehrály prý se pohnu- tlivé výjevy, jak sděluje zvláštní dopisovatel ča- sopisu »Daily Telegraph« z Kobbe. Při příchodu ruských generálů do Nagasaki měli japonští žur- nalisté s některými z nich rozmluvy a uveřej- nili v japonských časopisech následující podrob- nosti o poslední válečné poradě v Port Arturu. Dvanáct generálů shromáždilo se u generála Stesselja a jelikož v místnosti porady bylo postaveno o 2 židle více, než bylo přítomných, tázán byl generál Stesselj, pro koho byly tyto židle přichystány. Stesselj vysvětlil, že jsouto židle dvou generálů, v Port Arturu padlých. Generál Stesselj věnoval krásnou vzpomínku všem, kdož padli pro vlasť při hájení pevnosti a na konec zvolal: »Nuže, já předpokládám že budeme zápasiti až do konce.« Na to zahájena byla debata, v níž bylo zjevno, že posádce portarturské nezbývá, nežli hned se vzdáti anebo se dát v nejbližší době úplně zničiti. Naplněny pak číše šampaňskýma pronesen slavnostní přípitek caru.

Mezitím dopadaly v nejbližším sousedství domu, ve kterém porada se konala, japonské granáty a jejich výbuchy rušily jednání. Tu ge- nerál Stesselj nařídil, aby odstraněna byla po- dobizna carova slovy: »Nesrovnává se, aby J. V. bylo svědkem porad o vzdání se.« Když všichni přítomní se dohodli, že se Port Artur vzdá, všichni přítomní generálové připojili své podpisy na protokol. Mnozí z nich slzeli. Ko- nečně Stesselj zakončil schůzi modlitbou a tasiv meč, pozdravil se zvoláním: »Necht žije car!« Ostatní generálové jej následovali. Žena ve vojenském stejnokroji. Z Londýna se oznamuje z Tokia: Při pro- hlídce zajatých ruských vojínů nalezl četník ve městě Nišima ženu asi 20letou, jež oblečena byla v ruský vojenský stejnokroj. Zajatá tato bojovnice byla od ostatních zajatců hned od- dělena.

Denní zprávy. Nový román »Národních Listů« V sobotu počneme uveřejňovati nový román. Vyvolili jsme k vůli změně tentokrát román rázu úplně odchylného od dosavadních, ro- mán, kterýž rázovitostí svou vymiká se vůbec obvyklé šabloně románové, jak ně- kteří čeští čtenáři seznati mohli již z románu »Válka dvou světů«, kterýž byl již do češtiny uveden a z románu »Stroj času«, jenž jinde právě do češtiny se převádí. Čtenáři, toužící po změně, zajisté po- vděčni nám budou, že sahali jsme tento- kráte po nejoriginálnějším romanopisci mo- derní doby, kterýž se před málo teprve lety objevil jako meteor náhle vystupující a zářivý na obloze anglického písemnictví — k H. G. Welsovi. Jak málo však tento anglický Verne podoben jest francouzskému Vernu, oblíbenému zvláště u mládeže a jak nad něj vyniká, dokazují tyto posudky předních spisovatelův o smělém tomto proroku lidstva. Tak píše Maurice Maeterlinek o něm, »že vyniká nejnevyčerpatelnější a nej- logičtější fantasií naší doby, že jest velikým básníkem přírody.« André Eide praví o něm: »obdivu- hodné a výtečné !« Pierre Jay píše: »Od Villiers de l' Isle Adama a Poea myslím není žádný, kterýž by si zjednal více zásluh o staré to dítě, lidstvo.« Flammarion zve jej jedním z nejoriginálnějších spisovatelů naší doby; Gustave Larrennet velmi origi nálním a velmi poutavým; Jules Verne četl ho s největším zájmem.

Pařížský »Figaro« napsal pako něm: »Wels, jeden z nejpodivuhodnějších a nejsilnějších spisovatelů naší doby děkuje obrovskou pověst svého jména a svých děl věčné oné touze lidí, vniknouti do osudů svých a předstihovati je.« Londýnská »Revue Academy- psala: »Mezi mladšími romanopisci zaujal Wels postavení, jež jedině jemu náleží, po- stavení velikého a zaslouženého významu.« Časopis »Bookman« napsal, že kniha jeho bude míti vliv na veřejné mínění. »Illustrated London New se přiznaly, že Anglie má málo takých, kteří dovedou jako on spojovati talenty romano- pisce, vědce a básníka. »Leeds Mercury« napsal: »Welse možno čítati mezi smělé originální myslitele naší doby. Obecenstvo zná jej pak jako skvě- lého romanopisce. Dlužno dodati, že každé dílo Welsovo jest vtělením některého ethi- ckého zákona, a že velká idea některá pro- niká každým z nich. Jestliže jsme pro své čtenáře vyvolili dílo

Zápas s obr neh Obří pokolení,

jest to tím, že děj románu tohoto náleží k nejúchvatnějším a kromobyčejné objevy, katastrofy a zápasy udržují čtenáře u veli- kém napjetí, jak dokazují i názvy jednotli- vých oddílů: »Krmě bohů«. — »Objev nové potravy.« — »Experimentální farma« — »Obrovské krysy«. — »Obrovské děti.« — »Změněný svět«. — »Obrovští milenci«. — »Zápas s obry« atd. Čtenářky pak projeví účasť k dílu proto již, že veliký zápas vyspívá na konec i v tklivou a tragickou historii dvou srdcí. Podklad k románové historii tvoří účinek obdivuhodné krmě, nově objevené, na zví- řata, rostliny a lidi, jich obrovitý vzrůst, těžké konflikty a zápletky obrovského po- kolení toho s institucemi obyčejného lid- ského života. I velké společenské problémy, ze zápasů těch vznikající, což vše autor umí líčiti velmi dramaticky. Jen mimocho- dem zaznamenáváme, že řada listů světo- vých, vážný milánský »Coriere de la Sera«, dokonce na místě úvodním rozepsaly se o díle tomto v celých článcích. — Přeložení velitelství 9. armádního sboru z Josefova do Litoměřic skutkem! V Litoměři- cích už včera přijali to radostné poselství, ve schůzi obecního výboru litoměřického přečten byl výnos říšského ministerstva války, jímž se velitelství 9. armádního sboru překládá z Jose- fova do Litoměřic s veškerým příslušenstvími nepříslušenstvím. Ve výnosu žádá se od měst- ské obce litoměřické zřízení potřebných míst- ností pro velitelství armádního sboru s veškerými kancelářemi pro velitelství 9. dělostřelecké bri- gády, velitelství 26. zeměb. -divise s plukovním štábem a 2—3 prapory, dělostřelecký pluk a brigádní ekvitaci dělostřeleckou. Dále sděluje se, že jakmile dojde se strany obce souhlas k těmto požadavkům, ihned započne se s vypracováním stavebního programu. Čtení výnosu přijato prý s jásotem a když starosta dr. Funke vyložil

význam přeložení armádního velitelství do Lito- měřic, usneseno také jednohlasně vyhověti po- žadavkům ministerstva války. Jest jasno, že po- selství ministerstva i s hlasováním obecního vý- boru litoměřického bylo jenom poslední forma- litou a že věc ujednána byla na pevno dávno už dříve než vlastně veřejnost o ní řádně zvěděla. Co umístění armádního velitelství pro Litoměřice znamená, to tedy Litoměřičané zevrubně vědí, co znamená pro Josefov od- nětí tohoto velitelství s brigádou a divisíi celou řadou vojenských ústavů, celým plukem dělostřelectva i třemi prapory zeměbrany, to Jo- sefov také ví a najisto ještě důtklivěji zví. Ne- hledě k lehko vypočítatelným újmám, jež hmotně utrpí civilní obyvatelstvo města, není takovéto přeložení vlastně ničím jiným leč do značné části vylidněním obyvatelstva celkového, jehož dvě třetiny tvořila až dosud posádka. Nespra- vedlivost takového počínání ministerstva války byla již na tomto místě opětovně objasněna. Z důvodů vedených pro přesídlení armádního ve- litelství do Litoměřic z města, kteréž jest vůbec produktem strategického nápadu císaře Josefa, druhdy pevností, dnes »městem otevřeným«, přes to, že sevřeno dosud pevnostními hradbami, ani jediný není tak přesvědčivý, za jaký se vydává. Všechny by byly umlčeny námitkou, že kdyby dnes městská obec josefovská a její občanské obyvatelstvo bylo německé, nikomu by ani ve snu nenapadlo, stěhovati armádní velitelství s tak značnou částí posádky do jiného města, ani za týchž nabídek, jaké učinily vojenskému eráru Litoměřice. Předstírá-li obecní zastupitel- stvo litoměřické, že postavením nových kasáren a budov pro velitelství vykonává čin tak zv. »vojensko-patriotické obětavosti«, musí to vzbuditi jenom úsměv, neboť úvěry, jež si město Litoměřica k tomu konci opatřilo, jsou pouhým