1
masthead
Ročník XXXXVIII
2
masthead
V Praze, v pátek 19. června 1909.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIsty
předplliásí ner
v Praze v adulnístras
a ně-l
n čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí denáškeu
na mřsí
n čtntleta . . . . 7 K 50k
ve Slislkáck
2 K nO
na maětte .
Poštoni
aa měsíe
nrii. . . . . k ani
s dvojí zásllkou
nv .. . ki
Praha
5
article
Uhry, Chorvatsko a Dalmacie.
Uhry, Chorvatsko a Dalmacie.
Poměr Chorvatů k uherské koalici
vládě Wekerlově, jenž byl od června minu
lého roku tak napjatý, že vylučoval po cely
rok jakékoli styky mezi spornými stranami
zmírnil se v poslední době o poznání. Chor
vatští delegáti na sněmě peštském, Supiloa
Bubič Gjalski měli po dlouhé době opět ne-
závazný politický rozhovor s min. předsedou
drem. Wekerlem a z rozhovoru si vynesl
poměrně příznivý dojem. Ohlas dojmu toho
jest patrný i v hlavním orgáně chorvatsko
srbské koalice, v zábřebském »Obzoru-
jenž neváhal zaznamenati, že v kruzích uher
ské koalice jest patrna změna ve smýšlení
Chorvatsku. Nápadná bojovnost Maďarů,
která jako ledová sprcha překvapila lon
v květnu Chorvaty. když min. obchodu Fr
Košut podal sněmovně známou osnovu zá
kona o železniční pragmatice, zavádějící ma
ďarské úřadování i na železnicích územ
chorvatského, znenáhla vyprchala a v sou
kromých rozhovorech s Chorvaty maďaršti.
politikové uznávají opět nezbylnou potřebu,
aby se rozřešil konflikt, vzniklý z »nešťastnée
pragmatiky. Maďarští politikové po četných
ostudách, jež si bán bar. Rauch utržil svým
opatřeními v Chorvatsku, uznávají, že tak
jako dosud, věcí v Chorvatsku dále jíti ne
mohou, že všechny plány, jimiž bán slibo-
val zkrotiti chorvatskou oposici, ukazaly se
planými, ježto bán i jeho vláda jsou lidé po
liticky nezkušení a neznalí skutečných poměrů
panujících v zemi.
Chorvat
Wekerlův
Bubič Gjalský
Maďar
Košut
Rauch
Uhry
Chorvatsko
Dalmacie
6
article
Stejně, jako četní maďarští politikové
smýšlí dle dojmu, který si z rozmluvy vy
nesli chorvatští delegáti, i dr. Wekerle, kter
je prý přesvědčen, že rozřešení sporu naslane
samo sebou, jakmile se najde východ, který
by nesnížil důstojnosti Chorvatska a neruši
jeho práv a zároveň by nebyl na újmu váž
nosti Uher, Dr. Wekerle soudí dokonce, že
osten služební pragmatiky dal by se na spo-
kojenost obou stran ulomiti snáze, než si obě
strany předslavují, jen kdyby uherská vláda
dostala záruku, že vzájemné dorozumění ne-
bude porušeno podobnými případy, jaké se
udály na jaře r. 1907.
Poslední poznámka Wekerlova o přípa
dech, rušících dorozumění, nevěští ještě pří
chod smíru, neboť obsahuje vlastně opětné
obvinění Chorvatů, že oni svou obstrukc
r. 1907 zmařili dohodu maďarsko-chorvatskou,
kdežto ve skutečnosti dohodu porušila maďar-
ská koalice tím, že nedostála slovu, danému
Chorvatům a zdráhala se uznati výhradné
panství jazyka srbsko-chorvatského na územ
království chorvatsko slavonského. Ale chá-
peme, že dr. Wekerle nemohl, anebo nechtě
přímo se příznati ke hříchu, jehož se Maďaři
dopustili na Chorvatech, že pro jméno hájí
správnost vládního postupu, ale že v duchu
uznává křivdu, způsobenou Chorvatům, což
delegáti chorvatští mohli vycítiti z průběhu
celého rozhovoru. Proto asi oznámili do Zá-
hřeba, že nálada v Pešti se zlepšila.
Nelze pochybovati, že opětné sblížení
mezi koalicemi maďarskou a chorvatsko-
srbskou bylo by uvítáno s radostí na obou
stranách. Jejich boj trvá rok a několik dní
ale obě strany cítí už povážlivě jeho následky
Více ovšem Chorvatě jako slabší, než moc
nější Maďaři.
Po krátkém jaru blahých nadějí, jež po
Chorvatsku rozsila parlamentní vláda hr.
doktor
Wekerle
Chorvat
Maďar
Chorvatsko
Uhry
Pešť
7
article
Pejačeviče a jeho odborných přednostů, na
stalo suché, parné léto, v němž vyprahlo
téměř zase vše, co vzklíčilo na jaře. Z
nového bána dra. Rakodezave chorvatský
sněm svolán v prosinci r. 1907 na jediny
den, aby byl rozpušlěn. A poněvadž Ra-
kodczay, jenž jako úřadník povolán z nouze
na křeslo bánské, nejevil se dosti »ostrým«
aby bezohledně potíral chorvatskou oposici
a mimo to si netroufal svésti s oposicí vo-
lební boj, vystřídán na počátku r. 1908 no
vým bánem, bar. Pavlem Rauchem, jenž
slíbil pešťské vládě, že v Chorvatsku zavede
vládu »železné ruky«.
V Pešti očekávali od Raucha divy a zá
zraky a sami mu pomáhali, jak mohli. Vlivu
strany neodvislosti se podařilo, odloučiti ra-
dikální Srby od chorvatsko-srbské koalice
vlivem vlády pešťské provedeno i sblížen
dra. Franka, vůdce čisté strany práva, s bar.
Rauchem. Nový bán se svou vládou, kterou
utvořil ze tři nicotných, v Chorvatsku ne-
náviděných osob, dra Crnkoviče, Mixichea
dra. Aranického, šli vesele do volebního zá-
pasu dne 27. února, ale vrátili se z něho
s tak neslýchanou porážkou, jaké neutrpěla
ještě nijaká vláda na světě. Bar. Rauch zí-
skal při volbách z 88 mandátů dva radi-
kální Srby, kdežto chorv. -srbská koalice, jež
ve starém sněmě neměla ani nadpolovičn
většiny, opanovala téměř dvě třetiny všech
mandátů.
Pejačevič
Pavel Rauch
Rauch
Srba
Franco
Crnkovič
Chorvatsko
Pešť
8
article
Každá jiná vláda po tak hanebné po-
rážce podala by ihned demisi Ale baron
Rauch, jenž při volbách ztratil, jak vtipně
tehda napsal jeden záhřebský list, pravou
železnou ruku, odhodlal se vládnouti dále
levicí a vskutku vše, co od té doby v Chor-
vatsku provedl, bylo levé. Nemaje schop-
ností státnických, nemaje politických zkuše-
ností a neznaje ani situace v zemi, chopil
se prostředku nejvíce opovržlivého, počal se
svým politickým odpůrcům mstíti, jako v ne-
řesti postížený školák.
Novému sněmu, který se dle ústavy
sešel 12. března, nedal ani ustaviti se a od-
ročil jej na neurčito. Oposiční časopisy počal
stíhati, odbíraje jim bezdůvodně právo kol-
portáže. Úřadníky, kteří při volbách hlaso-
vali s oposicí, přesazoval a dosud přesazuje
do nejzastrčenějších koutů země. Oposičným
studentům odňal státní stipendia. A konečně
vztáhl svou levou ruku i na universitní pro-
fesory a dva z nich, dra. Šurmina a dra
Manojloviče odstranil bezprávně z university.
Stihaných profesorů ujala se universitní
mládež a na jich vypuzení z jediné vysoké
školy chorvatské odpověděla emigracído
ole
ciziny.
Tento poslední husarský kousek bánův
vzbudil rozhořčení už i v Pešti a časopisy
uherské volaly tehda na dra. Wekerla, že
nemá dopustiti, aby neschopný bán ostouzel
Uhersko před celou Evropou. Ale bánovi ne-
bylo ani této ostudy dosti a proto nařídil
na univeršitě zápis do letního semestru. Z
celý týden zapsali se tři od vlády odvislí po-
sluchači, profesoři nějaký čas se snažili před-
nášeti prázdným lavicím, až se jim dne
15. června tato nedůstojná hra zhnusilaa
letní semestr prohlásili za ukončený. A sou-
časně s touto poslední vymožeností barona
Raucha došla do Záhřeba zpráva, že dr.
Rauch
Manojlovič
Chor
Pešť
Evropa
Záhřeb
9
article
Wekerle vymohl ve Vídni bánovi hodnost
tajného rady na znamení, že dozrál pro
pensi.
Tak roztržka s Peští přinesla Chorvatsku
hladový rok, za něhož leží úhorem vše, na
čem si Chorvaté zakládají, politická samo-
správa i nauka. Ale neziskali za ten rok
ani Maďaři. Zklamala je naděje, že rozkol
v chorvatské koalici, zabájený odpadnutím
radikálných Srbů, se prohloubí, že se koalice
rozpadne a novému bánu se podaří utvořiti
nějakou novou, maďaronskou stranu. Chor-
vatská koalice sesílila, ale rozkol zasáh
čistou stranu práva, z níž vystoupili stou
penci bratří Starčevičů, neschvalujíce ne-
vlastenecké postupování Frankovo proti chor-
vatské koalici.
Se vzrůstem koalice rostl také odpon
proti nadvládě maďarské v Chorvatsku
požadavek úplné revise uhersko-chorvatského
vyrovnání z roku 1868 stal se všeobecným.
S rostoucí nedůvěrou k Maďarům změnila
se však i v Dalmacii nálada v neprospěch
Maďarů a to jest asi největší ztráta, které
Uhry utrpěly v zápase s Chorvatskem.
Chorvat
Maďar
Srba
Starčevič
Frankův
Uher
Vídeň
Pešť
Chorvatsko
Dalmacie
10
article
Dalmacie patří ovšem státoprávně
k trojjedinému království chorvatsko-slavon-
sko-dalmatskému a s ním ke koruně sv. Ště-
pána. Fakticky je dnes v držení Rakouska
a sloučení s Chorvatskem mohlo by se stát
jen za souhlasu sněmů dalmatského a chor-
vatského. Dokud Maďaři neuznají samosprávy
království chorvatského a neodhodlají se po-
ctivě jí dáti průchod zejména také v oblast
jazykové, rozumí se, že sněm dalmatský ne-
zatouží vrhnouti se v dusivé objetí uherské
a ochotně bude i dále přijímati příspěvky
vídeňské vlády na hospodářské povznesení
nejdůležitější přímořské korunní země. Marne
neprohlásil posl. Supilo, že Maďaři lehko-
myslně prohráli sympatie Chorvatů svými
násilnostmi, a jako bachovský absolutism
uvedl v letech padesátých Chorvaty v objeto
Uher, tak že nynější násilnosti maďarské
mohou Chorvaty převésti v objetí Rakouska.
Dalmacie se svým dlouhým mořským po
břežím a krásnými přístavy jest země bu-
doucnosti. Uhersko, má-li býti opravdu samo-
statným státem, potřebuje moře a to by mu
přinesla Dalmacie. Maďaři jsou výborní diplo-
maté a rozumějí svému prospěchu. Dalmacie
může jim spadnouti do klína jen prostředni
ctvím spokojeného Chorvatska a spokojenos
Chorvatska závisí od poctivé politiky pešťské
V Zahřebě mají dojem, že dr. Wekerle
podává Chorvatům opět ruku. Má-li dojíti k
smíru, musil by spolu se svou rukou podati
Chorvatům také záruku, že se v Pešti ne
bude opakovati věrolomstvo, které v květnu
r. 1907 odpudilo Chorvaty od Maďarů.
svatý . Šta
Maďar
Chorvat
doktor
Wekerle
Dalmacie
Rakousko
Chorvatsko
Marna
Uhry
Uhersko
Pešť
chorvatskýslavon
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 17. června. (Výsledky We
kerlova slyšení.) „N. P. Journ.“ dovída
se z nejbližšího akolí uherského ministerskéhio
předsedy, že účelem jeho posledního slyšen
Journ
Praha
12
article
u panovníka bylo podati zprávy o politické situne
v Uhrách učiniti opatření pro nastávající ol
ročení říšského sněmu, Dle nynějšich rozpočtů
uherská sněmovna bude dne 24. t. m. odročena
a sejde se opět po 20. září. První povinnos
sučmovny v podzimním zasedání bude zvoíi
delegaci, poněvadž delegace budou sve
lány do Pešti na den 28. září. Před pa
novnikovým odjezdem do Išlu dr. Wekerle při
bude ještě jednou do Pešti, aby vymohl sanke
zákonů, jež budou do konce tohoto zasedán
uherským sněmem vyřízeny
Dr. Wekerle vyjednával ve Vídni také s mi
nistrem financí Korytowským o nové ko
řaleční dani. Uherská vláda jest odhodlá
na dáti ve sněmovně svou předlohu o zvýšen
kořaleční daně projednati ještě v tomto zase
dání neohlížejíe se na to, bude-li možno obdob
nou předlohu projednati do léta také ve sně
movně rákouské-
Konečně dr. Wekerie jednal též s baronen
Beckem o jeho známém výroku, že státo
právní příslušnosť Dalmacie k ze
mím, zastoupeným na říšské radě, jest nepo
chybná. Dru. Wekerlovi dostalo se prý od ra
kouského premiera ubezpečení, že nemluvi
o státoprávní přislušnosti Dalmacie, nebo
jest přesvědčen, že Dalmacie právně náleží k ze
mím koruny sv. Štěpána, nýbrž že jeho výrol
se vztahoval pouze na fakticky stav nynější
V tom smyslu dr. Wekerle zodpoví také v uher
ské sněmovně dotaz Ilodyův.
Wekerle
Korytowský
Wekerie
Beck
Štěpán
doktor
Uhry
Pešť
Išlu
Vídeň
Dalmacie
uherský sněmovna
Ilodyův
13
article
Z Pešti, 16. června. (Laciné dělnick
byty.) Uherská vláda podala včera sněmovně
předlohu, mající veliký sociální dosah. Od
hodlala se totiž zakoupiti v Nové Pešti 682.00
čtver. sáhů pozemků, na nichž nákladem stát
ním vystaví 1500 domků pro 6000 dělnickýeh
rodin. Pozemky budou státi 5 milionů korun
stavba domků 12 milionů; nájemně z jednoh
bytu bude obnášeti asi 150 K, t. j. 4% investo
vaného kapitálu, který se opatří vydáním 4 pro-
centních státních dluhopisů. Asi polovina všech
bytů má se vyhraditi dělníkům ve státních závo
dech, druhá polovina zadá se dělníkům soukro
mých podníků. Dělnické byty mají býti prosty
všech státních a obecn, ch daní tak dlouho
dokud budou sloužiti účelu, pro který se zřizuji
Z Pešti, 15. června. (lmunita cher
vatských poslanců.) Chorvatská vláda
požádala před nějnkým časem uherskou sně-
movnu, aby připustila soudní stihání jedenáct
chorvatských delegátů na sněmě uherském. Žá
dost ta byla tehda a limine odmítnuta, poněvadž
za zrušení poslanecké imunity může žádat
řádně ustavený soud, nikoli však vláda. Baror
Rauch vzal si k srdei výtku sněmovny, že nemá
řádného ponětí o své právomoci a vyzval chor-
vatské soudy, aby se samy ucházely o zrušen
imunity stilaných poslanců. Imunitní výbor mě
míti schůzi v sobotu, ale nedošlo na ni z růz
ných příčin. Chorvaté upírají totiž výboru
uherské sněmovny právo, rozhodovati o jieh
nedotknutelnosti, poněvadž Chorváté jsou v Pe
šti zástupci sněmu chorvatského a jen
tento má právo souditi jejich jednání. Poslane
Gjalski a Supilo navšíivili v té věci dra
Wekerla a vysvětlili mu stanovisko Chorvatů.
Baror Rauch
Chorvat
Poslane Gjalský
Supit
Wekerla
Pešť
uherský sněmovna
14
article
Pro případ, kdyby imunitní výbor nedbal jejich
protestu a učinil nějaké usnesení, Chorvaté jsou
hotevi v plenární schůzi protáhnouti jednání
výborovém roferátu tak dlouho, že zmaří ostat
ní sněmovní činnost. Mimo to Chorvaté oznámili
V drobném prodejt:
raani číslo o sob5 . . . sa Sh
vdpolledni
. . . . za z
Ve flislkách na venkově
ranní číalo. . . . . . . . 10
odpelední . . . . . . . .
Inseraty
plati se hetově napřed.
Přodplacení a inserty přijímá ndminl-
strace v Marisaské ulici č.3.
Tam nacházejí se též redakee
Siskárna s oxpedice „Národních Listů“
Bukopisy se nevracsjí.
Chorvat
Inserata
Marisaský ulice
15
article
že v imunitním výboru mohou mluviti jen ehor
vatsky a proto žádají, aby si výbor opatřil tlu-
mečníky. Vyjednávání s drem. Wekerlem mělo
ten účinek, že imunitní výbor nebyl v sobotu
kompetentní a mimo to předseda ohlásil, že by
vůbee nebyl mohl jednati, poněvadž chorvalské
žádosti za vydání poslanců nebyly v čas přelo-
ženy do maďarštiny.
Za rozhovoru poslance Gjalského a Supila
s drem. Wekulem byla řeč také o poměru Chor-
vatů k uherské vládě. Dr. Wekerle popřel při
té příležitosti tvrzení vládních listů Rauchových,
že nebude nikdy přímo vyjednávati s drem. M -
dakovičem a Supilem. Tvrzení takové je pr
Rauchova smyšlenka. Rozhovor s drem. We
kerlem učinil i jinak na Chorvaty dobrý dojem
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 18. června
Slovanský týden v Polrohradě.
Piše Jan Vacle
Z Petrohradu, 29. (16.) května. (Pův. dop.
„N. L.“) Polské kolo hosudarstvenné dumy měl
několik důvěrných schůzí, aby se poradilo, jak
se zachovat k západoslovanským delegátům, a
přijde řeč na rusko-polskou otázku a otázku
polského účastenství na slovanském sjezdu. Vý-
sledkem těchto porad byl pak projev p. Roman
Dmowského, jenž nezůstavuje žádné pochyb-
nosti více, že Poláci konečně poznali a se do-
hodti, že jim nebezpečí nehrozí od Rusů, nýbrž
od Němců, proti nimž je třeba bezpodmínečné
jednoty Slovanů pod ochranou Ruska.
Ve středu 27. kv. měl nový spolek, nazvaný
„Komitét veřejných pracovníků na půdě slovan-
ské vzájemnosti“ schůzi, jíž se zúčastnili také
polští poslanci. Řečnili jmenovitě: hrabě Olizar
prof. Fllevič, Dmowski, Miljukov, Stachovič
redaktor „Slova“ p. Foedorov, bývalý ministr.
Wekerl
Gjalský
Supil
doktor
Wekerle
Rauchův
M dakovič
Chorvat
Vacl
Dmowský
Polák
Rus
Němec
profesor
Fllevič
Dmowski
Miljukov
Stachovič
Foedorov
Praha
Petrohrad
Rusko
16
article
Polák hr. Olizar pravil, že se před vším
musí odstranit nedůvěra k polsko-ruskému sbl-
žení, jakoby Poláci snažili se k úplné dávné ne-
závislosti od Ruska, což skutečně pravdo není.
Poláci si přejí, aby Rus byla silná, mobutná
což je přímým prospěchem Poláků, neboť svo-
bedná Polska bez ochrany Ruska ocíla by se
hned v nepříjemných a trudných okolnostech
v skutečném novém nebezpečenství. Proto mu-
sejí přestati s fantasiemi o samostalnosti Pol-
sky. Nyní není možno Rusům pomyslit nma po-
roštění německých kolonistů v západních guber-
niích, tím méně na poruštění Poláků, jímž ne-
hrozí Rusové, nýbrž Němci. A proto musejí vy-
hledávati přiměří s Rusy a sblížení s oslatním
Slovany.
O tak zv. otázce ukrajinské dlouho unluvilia
president klubu novoslovanů p. Kraso vský
přef. Volkov, p. Vergun, prof. File v ič.
Miljutin, Dmowski i Glěbovický,
jakož i Hribar i Potrovo-Solovo vo.
IIribar mluvil velmi prakticky o hospo-
dářských a kulturných otázkách a doporučoval
prostudovat všecky hospodářské otázky mezi
Skvany, ke kterému elli měl by se sestavi
zvláštní výbor. Petrov o-Solovovo dopo-
ručoval zřizovat mezi Poláky a Rusy sokolské
jednoty a jimi rozšiřovat vlastenecké spolky. Ke
konci mluvil p. Kramář a doporučoval pokra-
čovat v podobných poradách, týkajících se
všech slovanských otázek, aby byla dírektiva
Polák
Rus
Pol
Němec
Volkov
Vergun
Miljutin
Dmowski
Glěbovický
Hribar
Potrův
Solův
Kramář
Rusko
Polsko
Petrov
Solovovo
18
article
Literatura
Literatura
Nové básně.
* Jaroslav Vrchlický: Korálové oslrovy
(Básně z r. 1906.) Souborné vydání básnických spi
sů Jaroslava Vrchlického. Svazek LXI. V Praze. Na
kladate! J. Otto.
Je-li možno řícl něco dosuď nevysloveného
o tvorbě našeho poety, pak je to konstatování fakta
že jeho tvůrčí síly nikterak neubývá, ale že tate
síla spiše resle, v nové, nevídané tvary se vyhraňuje
v nových barevných nuancích sviti, v nových melo-
diích kouzelně zvoní. Tak obohatil nás opět o nový
svazek lyrické poesie. Korálové ostrovy! Zamyslil
jste se již někdy nad vybranou noblesou a výstižnost
titulů, jež volí mistr pro své spisy? Již pouhé tituly
jeho knih jsou ukázkou jeho zeniálnosti, neboťa
je velikým uměním napsali knihu dobrých básní,je
také zajisté uměním, najíti k nim vhodného, přiléha-
vého titulu. O tom by mnohý autor mohl vypra-
vovati
Název „Korálově ostrovy“ charakterisuje
dokonale celou sbírku. Jednotlivě básně nejsou tento-
kráte spojeny ideově zlatou niti, jak jsme tomu uvykl
u jiných básnických spisů Jaroslava Vrchlického
Jsou to opravdu ostrovy. Každá báseň stojí o sobě
je uzavřeným celkem, je korálovým ostrovem, jení
takřka přes noc z jednotvárného, pustého moře
pozvedl. Mistr sám v úvodní své básni to praví:
...„Vše zdá se na dně srdce přikováno
a nad vším příkrovy.
již zoufal by, leč náhle v nové ráno
zří korálové nové ostrovy.
Vrchlický
Otta
Korálův
Praha
Korál oslrův
dobrá báseň
19
article
A básník jásá, že v nich nalezl nový zdro
poesie:
Jak nevílati vás, č břehy nově,
kde kývá nových zpěvů zářný květr
Vás zdravím, pyšné tesy korálové,
má duše pták je, nad vámi chce pět ..
Nová mistrova kniha obsahuje většinou kratš
básně, jejichž náměty jsou namnoze vážné, klidně
filosofické. V některých sestupuje básník do hlubin
mysterií života a v nádherném vlysu myšlenkovém
navléká na nit své poesie překrásné květy re-
flektivní.
V tomto směru vynikají Háaně: „Maska smrti“
poeovsky děsivá, vynikající plastskou, originálnosti
a brillaniní formou: „Viaticum“, ponurá, ale velk
síly, „Tkalci“, která formou prostou vystihuje ecla-
tanině zvolené sociální prostředí a velmi krásná bá-
seň „Pes“ s pointou paniheisticky zabarvenou.
Jinde oslňuje nás mistrovo umění rhetorické.
Sem patří na př.: „Domus Mundus“. Tato dantovská
vise, zilných výrazů a pessimistického sklonu, byla
as inspirována nesčelnými trny a mnchým bolest-
ným sklaráním, jež hozeny básníku v cestu, takže
mu zhořknul svět. Ale náš mistr nezůstává dlouho
peasimistou. Bíla křídla klidu zavanou ihned zase
Domus Mundus
20
article
nad jeho hlavou a radost ze života a přirody nezka
leně zazvoní jeho veršem a byť někdy vážný obličei
resignace na okamžik se zjevil v jeho strofách, přec
na konec veliký mír k němu přicházl a s konejši
vým úsměvem mu diktuje:
I v tom je těchy krůpěj vílězná.
táž zář že v stejné chvili v naše zití
se vpliží radostná a líbezná,
že tytéž hvězdy ve smutek náš svílíl
(Cestou revírem pod Hazenburkem.)
Jak jsme již shora žekli, nelze jednotlivé básně
této sbírky seskupiti v cykly, neboť mistr zde seřadi
čísla různorodá, pointy a nápady prosté i grandiosní
jednou jemně ciselované a jinde lehce načrtané. Jen
jedné je spojuje — je to pravá, čistá poeslel
Tizianův obraz „Láska božská a pozemská“
nadchl básníka k překrásným saphickým veršům
„Láska Tizianova“ (Oda svatební). Je te báseň při
ležitostní a jak hluboká životní moudrost z ní vane
Jak vřelým citem je stále prodchnuta duše básníka.
o tom svědčí jeho „Verše“, věnované dětem trpícím.
Sensitivní tyto sloky jsou prosyceny velkou láskou
k dětem a burcují nás ze lhostejného snu, ukazujíce.
kdo nejvice potřebuje soucitu a pomoci.
Báseň „Zeď“ je novým dokladem velkého uměn
básníoova, jenž zdánlivě banální motiv nechá projíti
hranolem svého tvůrčího ducha a ihned zasviti před
námi drahokam poesie. Zrovna jako velicí malíři
již z nejchudšího koutu, o nějž nikdo okem nezavadí
vytvoří, přenesouce jej na plátno, mistrné ddílo!
Tizianův
21
article
Básně „Dvě sochy“, „Třtina“, „Sic vos nen
vobis“ jsou ukázky — řekněme — „filosofickýcl
miniatur“, v nichž často si básník libuje a jimž ne-
lze se dosii obdivovati. Vynikají striktní a jasnou
dikcí a hloubkou
„Oda hellénským mythům“ vyjadtuje básnikov
přesvědčení, že krása antické mythologie dosud žij
mezi námi, jen oči otevřít:
... „Vy mythy řecké, vy jste nolu daly
do písně života, jež nedozní
pokavad snílek prchá mezi skály.
tu píseň uslyší a věčné jaro z ní.“ —
Básně „Světlušky pod Svojanovem“ a „Venkov
skému geniu“ jsou také nevšední perly lyrické. Zvlá
ště prvá má podivuhodně kouzlo jemné suggesce.
Nelze nám pro omezené místo vypočítá vat
všechnu tu krásu, již mistr shrnul v novou sveji
knihu, vždyť každičké číslo je cenné a má svoji poe-
tickou čaromoc. Jenom jako namátkou jmenujeme
intimně zladěnou báseň „Mé vnučce“, prodchnutou
tak vřelým pojetím, že každý přítel slovního umění
se neubrání, aby se stále k ní nevracel — tak nás
hypnotisují tyto prostě sloky, z nichž slyšíte dětský
smích a dělské krůčky.
Světluška pod Svojanov
22
article
Příšerným motivem chytá nás za prsa báseř
„Úzkost“ a žertovnou pointou polěší nás „Kardiná
Lavigerie“. Nelze nezminiti se o básni „My cestu-
jeme s Bohem“, v níž skrytá melanchohie a dokonalá
konstrukce láká vaši paměť, aby si ji osvojila.
Ke konci je nám zmíniti se ještě o celé řad
„Písní“, z nichž některé jsou skvělými imitacem
písně národní. „Píseň na 4r. 116., „Piseňí o mé ra
dosti“, jiná „Píseň“ na str. 74. a 75. a „Píseň jarního
sněhu“ zrovna zvoní hudebností a jistě dříve neb
později se najdo komponista, jenž složí k nim ná-
V posledních lelech je význačným rysem pocsi
J. Vrchlického pevný, filosofický, imponující m
jenž je lak charakteristickým znakem na štílu každě-
ho velkého ducha. Před tímto znakem skloní se na
konec všecko. Jemná ironie, jež tento mír někdy do-
provází, neškodí mu; naopak, staví básníka jenon
ještě o sféru výše, aby lépe viděl malichernoct svěla
Karel Weinfurter.
J Vrchlický
Weinfurter
Kardiná Lavigerie
24
article
voddannut li n o
Ad. Boh. Doslal: Minuly. Cykly sonetů
V Praze, 1907. Nákladem vlastním. Týž: Po stopách
krásy. Vzpomínky z cesl. Praha, 1908. Nákladen
vlastním. V komisi knihkupectví Grosman a Svobodn.
Cena 4 K.
Je na prvý pohled zřejmo, že obě nově knihy
p. A. B. Doslala vznikly z ohlasů cest po Německu
jehož středověká, tradiční krása vždy znovu a znov
lákala básníka kouzlem neodolatelným. To, co v cv-
klu sonetů „Minuly“ nacházíme, jen napověděno
mžikově zachyceno, rozvinuje se v prosované kniz
„Po stopách krásy“ v řadu malebných obrazů určit
již typičnosti
V obou publikacích pak zvláště svěže dojímá vědo-
mí, že vzdálenost pomezních hor nezakřikla v autoroi
jeho českost, že tu opravdu cesloval cillivý če-
ský člověk, který ani při nejpestřejších dojmech ne-
zapomínal úzké svojí vlasti, nýbrž s nevšední pielou
shledával kuždou sebe nepatrnější stopu české kul-
turní minulosti, po různu na jeho cestách rozmetaně
A kde nebylo žádné památky dávného života slo-
vanského, tam alospoň srovnával odpozorované s do-
mácími poměry, přenášel esthelický smysl cizih
národa na přislušníky vlastní země, upravoval ale-
spoň ve svém přání osvětový chod ciziny v souhla
s domácím rozkvětem. Necestoval tu kosmopolita,
všední turista bez vyznání, nýbrž český básník
který očima svého národa zírá na krásu ciziny
její pokrpkovost, a který si nepřeje nic horoucněji
než aby také u nás se slejným ušlechtilým snažením
obděláváno bylo pole krásy. Tento rys českosti, který
obzvláště ve vzpominkách z cest jasně se ozývá
činí práce p. Doslala zvláště milé a cenně.
Grosman
Svobodn
A B
Praha
Německo
25
article
Obě knihy připsány jsou básníkově choti, uměl-
kyni vzácné ryzosti, jež patrně většiny, či snad všech
cest byla družnou účastnicí. Je přirozeno, že v cyklu
„Minuty“ ony sonety, které jsou přímo jí adres
vány, jsou nejcennější svým vroucím zápaleni, at
jsou to již čistě vzpomínky z cest (V Gcethově zátiší
— Lisztův klavír a j.), či přidané k nim motiv
z blízkého okolí (Poslední růže; Ve chvíli osa nění
Zastesknutí ald..
Ostatní, ač jich forma je dokonalá a výraz ne-
všední, jsou přece ceny nestejně. Snad také tvaru
sonetického nelze na každý motiv užíti s úspěchem.
Nepopíratelně cennější je druhá kniha p. Dostala
Po slopách krásv. Poznáte ihned, že cesly
předcházela náležitá průprava odborných vědo mostí
o jejichž seriosnosti najdete v knize nejeden vážný
dokaz. Nulno ovšem ihned podolknouti, že údai
historické nejsou tu obtížením cestovních causerií
nýbrž pouhým doplňkem, nutným k zcelení jednolli
vých výhledů.
Styl knihy měl býti ovšem průhlednější. Zbu
štěné nánosy vět několikařádkových tříští pečlivě
chyslaný obraz přílišným hromaděním podřadnýc
detnilů. Úprava publikace, obohacené četnými foto
grafickými snímky, je velmi úhledná. V nastávajíc
saisoně cestovalelské sáhnou po ní zajisté mnozl
jež vášeň luristická povede po stopách krásy do Bay
reulu, Výmaru, k Meiningám, na pokraj Harcu č
v poetické Worpswede. Obě knihy p. Dostala vyšly
vlastním nákladem aulorovým. Pro naše poměry
kdy knihkupecký trh chrli úžasné množství detel
tivní a pikantní literatury, je to fakt opravdu zahan
Ouidc M. Vyskočil.
Lisztův
Dostal
M Vyskočil
Výmar
Meininga
26
article
bujícil
nabev
Georges Servires: „A travor
T'Autriche-Hongrie. Cilés el sltes. Úsilí našich fman
couzských přátel, E. Denisa, L. Légera, André Chéra-
dama, Réné Henrya a jiných, podatilo se získat zá-
jem Irancouzské veřejnosti o náš národ. Kdežto dříve
před nemnohými lely francouzská kniha, pojedná-
vající o našich poměrech, byla vzácností a za lét
vyskylla se na francouzském knižním trhu jako oe
dinělý zjev, nemine nyní půlletí, aby některý, ze
jména z mladších spisovatelů, nepředložil francouz-
ské verejnosti knihy, pojednávající o Rakousko-Uher-
sku a na čelném místě o poměru našeho národa
k této monarchii. V posledních letech vedle vzácného
spisu E. Denisa „La Bohéme depuis la Montagne
blanche“ publikovali André Chéradamo a Réné Hen-
ry několik cenných spisů. Knihy jejich se zájmem
byly čteny a způsobily, že francouzští turisté častěji
k nám dojiždějí, aby z vlastního názoru seznali naše
poměry. Kniha Jiřiho Serviresa má být francouzské-
mu turistovi přříručkou. Obsahuje řadu cestopisných
obrázků z Rakoustro-Uherska. Spisovatel proceslova
Solnohrady, Horní Ralousy, Čechy a Moravu, Uhry
Servires
T Autrich
Denisa
L Léger
Chér
Chéradamo
Jiři
Uher
Rakousko
Uhry
RakoustroUhersko
Solnohrad
Horní Ralous
Čechy
Morava
Réný hena
27
article
Transsylvanii, Halič, Štyrsko, Korutany, Tyroly
Krajinu, Chorvatsko a Bosnu a Hercegovinu. Líč
půvaby krajin, kraje a zvyky jejich obyvatel a obšír-
ně se obírá historickými událostmi, jež odehrály se
na místech, jež procestoval. Cestoval však, jako
téměl všichni Francouzí, příliš rychle a svá studia
konal příliš povrchně. Kniha následkem toho obsa-
huje 1adu omylů a řadu mezer. Hlavnímu městu na-
šeho královstvl věnuje jen několik řádek, v domnění
že pověst Prahy je legendární a že každý francouz
ský turista, jenž navštíví Čechy, důkladně si pro-
hlódno Prahu, jejíž zvláštnosti byly tolikrát popsány
že nepovažuje za nutnopo tolika jiných o nich po
jednávati. Proto se odhodlal raději popisovat místa
menšího významu a vyličit jejich dějiny. České Budě
jovice, v nichž nesprávně líčí poměr obou národností,
Plzeň, Cheb, Ústí, Litoměřice, Hradec Králové, jsou
předmětem jeho ličení. Na Moravě delší slať věnuje
Brnu a Znojmu,
Spisu jeho jest třeba vylknout vedle povrch
nosti řadu chyb. Místní jména v Čechách a na Mo
ravě psána jsou pouze německy. Tak Budweis,. Ege
Aussig. Leitmeritz, Königerätz, Brůnn, Znalm. rovně
Brůnn
Znalm
Halič
Štyrsko
Korutany
Tyroly
Chorvatsko
Bosna a Hercegovina
Praha
Čechy
Český Buda
Plzeň
Cheb
Ústí
Litoměřice
Hradec Králové
Morava
Brno
Znojmo
28
article
tak jména vesnic, náměstí a ulic i v Plzní i v Hradci
Králové. V této věci se u francouzských splsovatel
těžko zjednává náprava — tolik však najisto možno
žádat od spisovatele historických událostí, by ve svém
líčení se nedopouštěl hrubých omylů
Tak není pravda, že řeč německá jesť v Rakou-
sku řečí slátní (v úvodu), není pravda, že Karel Iv
dovolil užívání teči české u soudů (str. 3)).*) nebol
řeč česká byla od nepaměti rečí českých úřadů
a soudů. Hrubého omylu se dopouští při líčení válek
husitských. Na str. 61. praví: „Adamité neboli r-
dikálové následovali obzvláště prapor Jana Žižky;
žili kolem něho, v Táboře; chodili nazí, jako první
lidé.“ Z dějin jesí přece Jostatečně známo, že Jan
Žižka byl největším odpůrcem Adamitů, jež také vy-
hubil. O povrchnosti nasvědčuje řada menších omylů.
Tak píše na str. 69., že v Čes. Budějovicích při za-
hradní slavnosli vlály prapory rakouské a ba-
vorské (D.
Vzdor těmto chybám obsahuje knlha řadu zají-
mavých, historických vzpomínek: hnutí husitské
Waldšťýn (při popisování krajiny chebské), bitv
u Hradce Králové, vězňové na Spielberku atd. a řadu
pěkných cestopisných obrázků,
Karel Iva
Žižek
Hradec Králové
Tábor
Čes . Budějovice
hnutý husitský Waldšťýn
30
article
Bibliografie.
* Almanach slavnosti »Majales« studentstva chru-
dimského. Květen 1908. Vydáno nákladem výboru
slavnosti »Majales«
* Vílímkova knihovna. A. Conan Doy le:
»Paměti lékařovy«.
* Urbánkova bíbliotéka paedagogícká: Svazek
213. Br. Jana Blahoslava »Vady kazatelův a Fili-
píka proti nepřátelům vyššího vzdělání v Jednotě
bratrské«. Druhé, úplné vydání upravil F r. A. Sla-
vík, c. k. školní rada a ředitel v. v.
Svazek 219. »Hluchoněmost«. Píše K
Malý, učitel na pražském ústavě pro hluchoněmé.
Svazek 223. »Přehledy dějin lileratun
slovanských od prvopočátků až na naší dobu«,
Napsal Pavel Modest
Zpráva o Museu království českého za r. 1907.
Nákladem Musea král. českého
* S. Gregorčič: »Poezije«, Tiskem Národní
tiskárny v Gorici.
* Mercator: »Die Nationalitätenír ag
und die ungarische Reichsidee«. Buda-
pest. Moritz Řálh.
* »Pan Doleček, abstinent«. Napsal Jan Dou-
bravský. Tiskem A. Renna v Praze.
* Řád volení v obcích král. českého. Napsal
JUC. J. Prošek, městský tajemník v Kostelcí n. Orl.
II. opravené a rozšířené vydání. Nákladem F. Kunce,
knihkupce v Kostelci n. Orl.
*) „Laliny užívati v listinách a u vedení desk
zemských zapovězeno r. 1497, ale jednání samo
dálo se od jakživa po česku (ježto soudcové sami
latině nerozuměli), a při vkladech o vyzvání svědků.
ba někdy i nálezův samých, uživáno jazyka českého
tytýž i ve XIV. století.“ František Palacký „Dějin
národa českého“ (1875), str. 146. Poznámka,
ne
A Doy
Urbánkův
Jan Blahoslav
A Sl
Malá
Pavel
S Gregorčič
Poezij
Mercator
Moritz Řálh
Doleček
Jan
A Renn
J Prošek
F Kunc
Lalina
Palacká
Gorica
Buda
Praha
Kostelec
Vílímkov knihovna
Fit
zpráva o muzeum království