ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 edc16990-7710-11dc-b92f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 29, org 6, person 68, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 18. června 1909.
Praha
3 masthead
šeen
4 masthead
Číslo 167.
5 article
Na ranní a odpol. HIsty před , láeí sen v Praze r zdminlstraci na měeje. . . . . . . . 6 K — na divri leta s drejí denčškou va měste . . . . na čtnt lta . . . . 7 k 50 h vo sllanažch! a K no na miě sto o Težiont s mesie . . . . . n etirt lia: . . . 9 K. 6o s dvoji sásllkou
Praha
6 article ES isl ot
ES isl ot na měníe
ES
7 article Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranácb.
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranácb. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pátek dne 19. června v obvyklou hodinu ranní.
Praha
8 article Sensační projevy panovníkovy
Sensační projevy panovníkovy Událostí dne, aspoň pro Vídeňany jsou dva projevy, které dle zpráv křesťansko sociálních listův učinil císař dne 16. t. m. při slavnostním vysvěcení dětské ochranovny ve Waehringu k ministru osvěty Ma r che- tovi vzhledem na trvající dosud stávku stu- dentskou: »Učiňte tomu skandálu přece již konečně přítrž!« pronesl prý se panovník tonem velice rázným a po chvíli další roz- mluvy s ministrem opět prý o rektorech uni- versitních k ministrovi užil slov: »Vaši rek- toři jsou též pěkná společnost.« — I tato slova pronesl prý rozhorlený mocnář tak hlasitě, že na blízku stojící poslanec prino Liechtenstein, předseda poslanecké sněmovny dr. Weiskirchner, ministr Gessmann, po- slanci Procházka i Lueger, zřetelně je slyšeli Křesťansko sociální poslanci rozumí se ihned přinesli zprávy o tom do sněmovny, kdežto v táboře německé levice se jim první chvíli ani uvěřili nechtělo. Když však později přibývalo jistitelův, uvažováno o pří- padě jako o symptomatické události, jež může míti velice dalekosáhlé následky. — Rektoři vídeňských vysokých škol odeberou prý se ještě dnes k ministru Marchetovi,a uslyšíli od něho, že skutečně panovník ráčil se o nich tak nemilostivě pronésti, jsou prý odhodláni složiti úřady své, což prý by uči- nili i ostatní rektoři vysokých škol rakou- ských. — »Situace se rozhodně zhoršila« píše pod dojmem příhody té vídeňská »Hoch schulkorrespondenz«; z Inšpruku pak se te legrafuje, že prý tamní pokrokové studentstv se dnes usneslo, dále ve stávce vy trvat . . . Se strany vládní bylo prozatím uděleno toto vysvětlení:
ma Liechtenstein doktor Weiskirchner Gessmann Procházka Lueger Marchet poslanecký sněmovna
9 article
»Císař se pronesl skutečně velm nelibě, avšak toliko o prvotním usne sení rektorů (vídeňských), v němž tite prohlásili se s věcí studentů srozuměnými Císař káral, že rekloři osvědčili tuto so lidaritu, aniž by byli věděli, k jakému cíl stávka směřuje. Na to však podal ministn vyučování panovníkoví vysvětlení o průběhu poslodní ponady rektorské, načež se mocnář o tomto chování rektorů projevil, že jest jím velice uspokojen.« — Ministn Marchet sám však zdráhal se dotazujícím poslancům sdělit, jak slova mocnářova vlastně zněla, nýbrž toliko prohlásil, »že nebyla zcela správné veřejnosti sdělena.« V kruzích klerikálních a křesťansko- sociálních poslanců však panuje netajená. vítězoslavná radost a soudí se, že ministr osvěty Marchet, který netají své přízně ke »kacíři« prof. Wahrmundovi, ale právě v posledních dnech veřejně s ním obědval, na procházky vyjížděl ano ještě včerejší večer s ním a s mno- hými německo-nacionálními poslanci v restau- rantu »Deutsches Haus« besedoval — nebude již asi dlouho seděti v křesle mini- sterském. — »Ale půjde li Marchet — hrozi na vzájem němečtí liberálové — pak půjdou i všickni ostatní německo-liberální poslanci s ním! »Vederemo !« — Do této vichřice vídeňské vypustil včera vůdce sociálních demokratů dr. Adle svého »draka«. Podal ve sněmovně posla necké interpelaci k milému panu Marchetovi. ne sice pro téhož výrok o škole Komenského, ale pro výroky panovníkovy, za něž činí je odpovédným, »protože císaře zůstavi na omylu o tom, že rektorové jednal v dohodě s ministrem vyučo ván samým« . ..
Císař Marchet profesor Wahrmund Vederemo doktor Adle Komenský Deutsches Hausa
10 article
I nalehá na Jeho Excelenci těmito otáz kami: Užil panovník skutečně slov těch? Spočívají slova ta na iníormaci mini strově anebo na informaci s jiné stra- ny, která není parlamentu odpo- vědna? A co učinil ministr, aby špatně zpraveného panovníka lépe zpravil a stu- dentstvu, zejména pak rektorům vysokých škol, zjednal za projev, spočívající na ne- správné informaci, náležitou satisfakci? Jaká to ironie osudu! Ministr osvěty p. Marchet dluhuje dosud odpověď na po- věstnou interpelaci feudala hrab. Františka Thuna ze dne 28. dubna t. r, která zněla jako ultimatum: Nezakročí li proti »rouhači Wahrmundovi« tak, jaksi toho uražený katolicky cit konservativních lordů přeje, pak že podepsaní lordové ne- povolí vládě rozpočtu státního — a již tu má opět interpelaci z diametrálního tábora sociální demokracie, která na něm žádá přímo opačnou politiku. V oné interpelaci Thunově bylo bodavě vzpomenuto hlubokého rozporu me zi smý- šlením ministerského předsedy barona Becka a ministra vyučování Marcheta.
Thun Wahrmund Thunův Beck Marchet
11 article
Kdežto prý baron Beck v nepopřené roz- mluvě s deputací klerikálů dne 14. března t. r. nad činem Wahrmundovým přímo trnul a »celou přísností zákona« proti němu nastupovati sliboval — ministr osvěty Marchet o pouhých deset dní později mluvil v rozpočtovém výboru sněmovny po- slanecké pravý opak, prohlásiv, že »o ně- jakém stihání prof. Wahrmunda ne- může býti řeči«. — Nyní opět vůdce sociální demokracie žádá na panu Marche- tovi vysvětlení: Jak mohl nechat panovníka stak mylně« informovat se strany »ne- povolané«, proč nezpravil jej v čas o svém stanovisku kompromisním, na němž dospěl posléz k dohodě s rektory vysokých ško i s Wahrmundem? Ociťuje se tedy po všem svém třímě- síčním kličkování a diplomatisování pan Marchet dnes ve dvojím ohni a v tísni pře- těžké; zda bude míti ministerský předseda bar Beck dosti štěstí i dosti chutí. aby jej z ní vyprostil a spasil? Pospíší prý dnes (18 června) do Schönbru nnu ke slyšení, aby si vyžádal od samého mocnáře poučenía výkladu autentického o smyslu oněch císař- ských slov ve Währingu. Stane se toto sly šení snad východištěm vážných politických změn v brzké budoucnosti? Pochybu- jeme. Celá situace nejeví se ještě dosti zralou ku pronikavé krisi vládní a parlamentní. Ministerstvu Beckovu náleží ještě zmoci řadu úkolův, na nichž rozhodujícím kruhům velice záleží, a proto aspoň do jich vyřízení a povolení všemožně bude udržován status quo, ať už to chodí jak chodí. Ale na dlouho-li stačí zásoba kompromisního »benzinu« Beckovu automo- bilu? Čím dále dráha pořád neschůdnější, sotva sjede s jedné hory, hned tu strmí nová a ta nejstrmější a nejkrkolomnější z nich je hora česká.
Beck Wahrmundův profesor Wahrmunda March Wahrmund Marchet Schönbra
12 article
Dojem řeči císaře Vilěma ve Francii. Francouzský tisk přináší hojné komentáře k nejnovější řeči Viléma II., pronesené k vojsku na cvičišti v Dobricu. Císařská slova vzbudila opět jednou sensaci a rozruch, po- dráždila lisk a poplašila bursu. Ale dle všeho jde tu o záchvat příliš nervosních živlů veřej nosti francouzské. Vládní kruhy francouzské posuzují řeč Vilémovu klidně a reservovaně. Francouzský vyslanec v Berlíně Cambo dli právě v Paříži a dal ujištění, že trvaj i na dále dosavadní pravidelné sty ky francouzskoněmecké. Vynikající stát- ník francouzský pravil k zástupci vídeňského listu, že se diví poplachu, vzbuzenému řeč Vilémovou a že nechápe, z jakých dů- vodů berlínský tisk tak bomba- stickým způsobem do světa hlá sa řeč panovníkovu, jež jest jinak samozřejmá a nenápadná. Pařižské listy věnují obšírné články řeči Vilémuvě. »Figarok táže se, zdali tato řeč byla pronéšena před nebo po setkání ang'ického krále s carem. Nemohlo by se císaři zazlívati, že ve své řeči vybízl své vojáky, aby byli věrni své vojenské povinnosti. Nelze též oče- kávali od císaře Viléma, že na vojenském cvi- čišti nebo v kasárnách bude mluviti tonem prefekta, zahajujíeího hospodářskou výstavu.
Vilém II Vilém Francie Berlín Paříž
13 article
»Figaro« připomíná slova markýze Rudiniho pronesená, když byl ministerským předsedou »Mluví se stále o protivě mezi trojspolkem dvojspolkem. Ujsšťuji, že trojspolek a dvoj- spolek tvoři pětispolek sloužící míru. « Tato slova jsou deset let pravdou, jež byla dokonee rozšířena, neboť se mluví o šest ispolku míru, jenž by se mohl utvořiti, kdyby nikdo neměl zlých úmyslů. My Francouzi nedovolu- jeme si však, abychom někomu přičítali úmysl mařiti mír bez příčiny, z osobní choutky. Nacionalistický »Eclai r« píše: Císa Vilém mluví trochu příliš hlasitě, opskůje opět svou řeč tangerskou. Poněvadž cfsař je teď asi nejméně bojechtivým mužem ve své říši, není zapotřebí, přeháněti bezprostřední význam jeho řeči. Ostane při tom: oheň nepropukne ani dnes, ani zejtra, ani za dva měsíce. Ale může náhle propuknouti, kdyby poli- tika, směřující ku ponížení Německa, chtěla učiniti zřejmý nepřátelský postup. »Ra dica!« píše: Slova císařova mohl
Figaro Rudini Francouz Německo
14 article
by jen tehdy znepokojiti, kdybychom stavěli proti trojspolku jiný trojspolek a kdybychom usilovali o to, postavení a vliv Německa seslabiti. Alet není nijak náš případ! »Aurore«, radikální orgán, píše: Ně- mecký císař je velký řečník. Mnohé jeho vý roky, jako o »suchém prachu« a »nabroušeném meči« učinily cestu kolem světa. Od dvaceti le jeví se Vilém II. přes všecky své válečné řeč- jako mírumilovný panovník. Kdyby byl chtě v Dobricu hrozit, jak se ujišťuje, octl by s v rozporu se sebou samým. »Petite Républigue« varuje, aby se veřejnost příliš rozčilovala nad slovy císařo vými. Kdyby jeho řeč byla pronesena tak, jak se tvrdi, zasluhovala by ovšem pozornosti, ale nebyla by schopna vzbuditi zvláštní rozruch Za prvé, poněvadž podobná slova nejsou prvním loho druhu a za druhé, poněvadž za nynějšího stavu Evropy nezávisí evropská rovno- váha od jednoho muže, ani od jed- noho národa. Je-li Německo klidně, jsme my neméně. »Echo de Paris« přinášt článek z Vídně v němž ujišťuje, že elsař František Jo se je naplněn mírumilovnosli a že i kdyby c í s Vilém chtěl následovat rad jistých pangermanů a začal válku, ž by narazil na veto císaře rakouského. Ale nejen ve Vídni našly by Vilémovy bojovné plány odpor, též řada dvorů německé říše po- stavila by se proti každé dobrodružně politice.
Aurore Vilém II Petit Républigue Paris František Jo Vilém Vilémův Německo Evropa Vídeň
15 article
»Temps« praví na úvodním místě,že »Německo není ani nervosní a n neklidné«, ale na každý způsob trpí špat- ným rozmarem, jaký způsobila mu revelská schůzka a macedonská otázka. Dohoda Anglie a Ruska v makedonské otázce mohla by mlti program, který by nemohl přijmouti Vilém Il jako intimní přítel sultánův. Poněvadž b Italie šla s Anglil a Ruskem, jes patrné nebezpečí pro trojspolek Východní otázka je stále kamenem úrazu. Francie nemá na Východě ani politických ctižádostí ani zájmů a použila by svého vlivu jen k spro- středkování mezi mocnosími, ale dobrá vůle k shodé musila by být všeobecná. Ale z Německa se ozývají často rozčilené hlasy proti chime- riekým odpůrcům. Ozývají se povážlivé výroky o »nabroušeném meči a suchém prachu«, »Temps« soudí, že to není správný způsol práce pro mír. Německo má ovšem obavy před novým trojspolkem. Ale všeobecné miněn v Evropě je přiznivo všemu, co by mohlo vy- tvořiti nový trojspolek, jenž vůči dosavadníinu rojspolku by byl jen zárukou zacho váni rovnovály. Bylo by to zté pro Německo, kdyby ve své podrážděnosti vidélo způsobilo názor, že rovnováha je ohroženu novým trojspolkem. Evropa na počátku 19. stol nechtěla se dáti ovládat jedním mužem. Nyní na počátku 20. století je téhož mínění. Rišská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 86.) dei nl Ve Vidni, 17. června nlaz (Pávodní zpráva telef. »Nár. Listů«.) Sloupová slň parlamentní budovy vyzdo bena svěží zelení, dnes, v první výroční den
il Německo Anglie Rusko Francie Evropa poslanecký sněmovna Italia
16 article
V drovném p.vuejí? raaní číslo o sobě . . . zaí edpelední . . za 2 Vo filialkách na venkova ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserálv platí se hotově napřel. Předplacení a inserty přšjemá adminl- stracu v Marianské ulici č. s. Tam nacházají ne též redakce. tiskárnn a expodice „Národnich Listů“ Eukoplay se nevracojí- sestoupení se poslanecké sněmovny, vyšlé z vše- obecného práva hlasovacího. Do průčelí posta- vili vavřinově stromy, palmy a jiné listnaté rostliny v kbelicích a květináčích, jimiž vyplněny byly rohy a ozdobena herma předsedy dra. Smolky. Konstatujeme však výslovně, že ne- stalo se tak na oslavu dnešního jubilea sně- movny, nýbrž na podnět, který dal před něko- lika měsíci již žurnalista český předsedovi dru. Weiskirchnerovi, potom pak posl. Maštálkovi v rozpočtovém výboru. Jest to výzdoba na zkoušku. Působila velmi krásným dojmem. Oko rádo spočinulo ve dvoraně úplně kamenné na temné zeleni širokých listů. Co se ve sněmovně dnes mluvilo a dělo, nevyvolalo za celých 11 hodin trvání schůze plenární žádného zájmu, žádné pozornosti. Hluč- ným a bouřlivým, žel, také ostudným byl konec.
Smolek Maštálek poslanecký sněmovna
17 article
Poslanec za venkovské obce jaroměřské ujišťoval, že včera neurazil studentstvo vyso- kých škcl všechno, nýbrž jen demonstrující a znásilňující. Byl to ústup. Přes to protestoval profesor inšprucké university dr. Waldner jmé- nem vlastním a jménem poslanců dra. Čelakov- ského, dra. Drtiny, Hráského, dra. Kolesy, dra. Dněstrjanského, dra. Masaryka, dra. Mahlera, dra. Redlicha a dra. Bachmanna, vesměs to pro- fesorů, nebo docentů universilních, proti urážee, kterou poslanec za venkovské obce jaroměřské studentstvu vůbec způsobil. Odpověď presidenta dra. Weiskirchnera, jakkoliv obsshovala přimě- řený apel na studentstvo, nedala mu satislakce žádné. Za hluku, který nastal, poslanec za ven- kovské obce jaroměřské, rozhrnul šosy svého ka- bátu, vystrčil zadní část těla na poslance soci- álně-demokratické, poblíže něho stojící a volal česky: „Polibte mně...“ Tímto českým výkři- kem skončila schůze poslanecké sněmovny v den prvního výročí trvání sněmovny, zvolené vše- obecným právem hlasovacím. Nelze pronésti úsudek o takovém chování jinak, nežli známými slovy, které zvolal nebožtík tyrolský kněz Greuter rozhorlen a naplněn ošklivostí: „Fují
Waldner Drtina Hráský Masaryk Mahler Redlich Bachmann poslanecký sněmovna
18 article
Z Vídně, 17. června. (K. k) Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůzi v 11.15 hod. Mezi došlými spisy jsou vysvětlivky mini- stra financí k hlavní účetní uzávěrc. o stát. hospo- dárslví za rok 1906. Dotazy podali poslancl: Buřival a sp po předpisování němčiny jako úřadního jazyka u stát. drah a po germanisační činnosti dv. rady Marka u ře- ditelství stát. drah v Praze: — Lisý a sp. po uto- nulí vojáka Erbena, klerý přes své prosby byl do- nucen koupali se v Jizeře a pri tom před očima celé selniny ulopil se; — Klofáče a sp. po dvojí sa- movra ž0ě vojáků v Čáslavi. Dne 23, m. m. zastřelil se kadet Čunat u 7. selniny 21. pěš. pluku. Pro svou dobromyslnou, humanní povahu, ale také pro své pevné české přesvědčení byl setníkem Plefkou přímo nelidky týrán. Onoho dne ho selník na cvičišti před celou selninou těžce urazil, načež kadet spáchal sebe- vraždu. Plefka je pro svou povahu v celém pluku obivaným mužem a má již tři lidské životy na svě- domí. Také major Wanka, který, ač synem české matky, jest znám svým protičeským smýšlením, nese vinu na smrti kadeta Čunala. 30. m. m. nařízeno byto záložníkům, aby ze starého skladiště, na spadnuti, přinesli z I. poschodí houně. Schody byly tak spu- chřelé, že se pod záložníky probořily a 10 jich, vět- šinou ženatých mužů a otců rodin, bylo těžce ra něno Jeden zápasí se smrtí, jiným byly přeraženy nohy, ruce, žebra, jednomu dokonce páteř. Ine 3. t. m. zastřelil se ze služební pušky Ho- lan, bubeník 11. setniny 12. zeměbr. pluku v Čáslavi
doktor Weiskirchner Buřival Lisá Erben Klofáč Čunat Plefka Wanek Čunal Vídeň Praha Jizera Čáslav
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. nšvez
20 article
V Praze, dne 17. června. (Jiné cbrázky z ulic.) Cařihradsk osel je skutečným a nefalšovaným oslem, bez urážky — že se mu chce, dřit se jako mezek Ulice jsou křivé a úzké, stále jde to s kopce do k pce a do mnohé z těch klikatých a přikrých uliček nebylo by ani možno, vjeti povozem A proto místo na vůz nakládá se zboží na záde hamalův, nosičův a — na hřbet osla. Kromě kulečníku, jehož formát je trochu nepohodlný. vejde se na takcvý hrbet všecko klády, prkna cihly, dlažební kámen, měchy s vodou i vinem žoky i bedny, někdy i bedna v téměř nadživotní velikosti. Osel, jemuž bakšišem dostává se ustavič- ného bití, trpělivě dře se po celý den — snad už se v duchu těší na zejtřek, kdy bití i dření započne znova. Centy unese na hřbetě, urážky a nadávky, za něž by právem mohl žalovat. klidně spolyká, jakoby to byly mandle, prohybá se pod nekřesťanským nákladem a bitím a př tom cupe a vykračuje si krokem téměř tanečním — osel, jak povídám! Ulicí téhne jich celá karavana, šest, sedm, osm, devět a tak dále, až do desíti. První v řadě osel ne vždy největši, veden je někdy korunou tverstva, pánem přírody, člověkem, někdy zná již cestu a jde sám napřed, jsa vůdcem ostat- ních. Všichni na hřbetech mají náklad prken, svázaných a upevněných křížem nad hlavami jich tak, že zadní, delší konce těch prken vláčí se po zemi. A osel jde s tím nákladem nepohodl- ným, pod jehož tíhou div neklesá a pod nímž téměř mizí, ale při tom do nikoho a do ničeho nevráží a obratně umí se vybnouti každé pře- kážce. A možná, že si při tom i mýslí, že t nelidské hulákání koruny tvorstva, jejich pánn a poháněče, je vlastně zcela zbytečným. A my- slí-li si tak skutečně, má pravdu, třebas byl jen oslem.
Praha Cento
21 article
Ostatně nehuláká pouze poháněč oslův, hu- lákají a řvou i lidé jiní. Všechno prodává se na ulicích, netřeba pro cokoliv choditi do trhu, po- uliční prodavači všechno přinesou sami. A již z dálky se ohlašují, že jdou. Třicet hlasů na jednou huláká — ti lidé počínají si nejinak, než jakoby byli ve vídeňském parlamentě. Vykři- kují, mečí, zpívají a řvou basem, barytonem, tenerem i fistulí, jak bůb dá. Kdybyste nevěděli, oč jde, mohli byste se domnívat, že muži, jenž tak žaložalně vřeští, stahují kůži s těla, což prý není dvakrát příjemné — nikdo muži ne- ubližuje, ale muž prodává zeleninu a vykřikuje druhy svého zboží tak, aby lidé slyšeli i z těmi zabedněnými okny. A časem pootevře se některé z těch tajemných a hustě zamřížovaných okon, vlastně jen mřížka se nadzvedne a objeví se tam rukáv, ruka, košíček motouzem přivá- zaný, někdy i zakukloná ženská hlava — ne- poznáte, je-li to žába šestnáctiletá či šedesátiletá matrona. A košíček putuje dolů — a zase na horu v tom košíčku putuje zelemina, drůbež domácí střevíce i jiné potraviny. Smlouvá-li se při tom, nevím. A ohmatává-i dřív kupující dvacet zabitých kuřat, než si jedno konečně vybere, taky nevim. Ale mám o tom svůj, bohudík, evropský a chcete-li, pražský ná- zor a vím, že má-li být při kupování jaký poži- tek, musí kupující půl hodiny smlouvat se ale- spoň o dva haléře a ohmatat a potěžkat nejmén devatenáct zabitých kuřat, nežli konečně to dva- cáté — taky nekoupí. ..
22 article
Přichází prodavač s drůbeží. Ať živá, zabitá, je svázána za nohy a na bidle, jejž pro- davač nese na rameni, viší hlavami dolů. Zabité drůbeži je to už asi jedno, kterak se s ní za- chází, ale živým těm slepicím, kohoutům a ku- řatům není ta posice asi valně příjomnou. Pro sím vás, půldne viset za nohy — to přece ra- ději půl hodiny poslouchám gramofon! Ne, ji se znám, pro mne by to nebylo, zamotala by se mi hlava. Snažil jsem se vmysliti se do situnee takové, kdybych sám byl takovým kuřetem ne- bohým a kdyby se mnou zacházeli tak nekře- sťansky a přivázali mne za nožičky, hlavou dolů — — ale raději mluvme o jiném, darmo bych ještě čtenáře rozplakal! Přichází obchodník jiný a ten rovněž, n místě, aby klídně dal do novin inserát, že pro- dává to a to, tam a tam, úpěnlivě vyvolává své zboží do všehomíra a řve do ulice. Křičí, az mu každé chvíle přeskočí. Jako, bohužel, ča- sem děje se zpěváku, jenž svou budouenost má již za sebou...
23 article
Prodavač ten rovněž nabízí požívatinu (hezké slůvko: požívatina!) a sice taktéž poží- vatinu živočišnou a má ji rovněž zavěšenu n dlouhém bidle. Je to cosi velmi lákavého, ai půltucet syrových osrdí, jež při jeho chůzi vše cka se chvějí a třesou. Vypadá to strašně k bezně — nemáte chuti? Kdyby vám bylo libo, jednu z těch požívatin koupiti si na památku jen poručte a vybeřte si. Budu vám tlumoční kem, s prodavačem se hravě smluvím, umím již krásně a výmluvně ukazovat rukama. Ostntně půjdeme ještě do bazaru, do proslulého bazaru ve starém Stambulu — nač bychom teď vláčeli se s osrdím! Já sám někdy sice mívám takové až chorobné návaly rozhazovačnosti — jednou při jakési dražbě byl bych se málem neudržel a koupil si celou krabičku psacích per najednou — ale tuto najisto se opanují. Nechám si pe- níze raději až do bazaru, rád bych si tam, kromě jiného, koupil nějaký vzáený, pravý orientálský koberec. Takhle nejraději hedvábný indický Mohl by stát i třebas osm franků. Pustil bych se, možná, i na deset. To je mi jedno!
Stambul
24 article
Však hle — muž s osrdím nevolal darmo do všehomíra. Otevřela se špehýrka přízemníh okna — rozšafnou, v té chvili uskutečněnou koupí přechází tam část lákavého prodavačova zboží v majetek labužnického domorodce — kéž si pochutná on i rodina i čeleď jeho! Kéž jim alespoň není špatně! Starý muž v zeleném turbanu a mladé klouče ve špinavém fézu, otrháno a boso. Stařee je slep a klouče jest jeho vůdcem. I ono hlasitě cosi vykřikuje řezavým, táhlým hlasem, v pravo i v levo natahujíc ruku pro bakšiš. Pronikavé jeho, naučené zní jako žaložalný kvil — hoch při tom stále ukazuje na slepé, vybaslé oči star- covy a na zelený jeho turban — známku, jež těší se úctě moslemínův. Již jsem se zmíni o tom, že zelený turban jest viditelným zna- mením toho, že nositel jeho pochází z rodu Pro- rokova, či že byl se již zúčastnil pouti do Mekky. Stávalo se, že mnohý z těch, jimž do- přáno bylo milosti, spatřiti posvátnou Mekku. sám a dobrovolně pozbavil se zraku... Přán jeho, nejvroucnější přání každého věřícího, spa třiti svaté město Prorokovo, bylo splněno — ničeho na světě již si nežádal, těma očima, jež směly spatřiti hrob Oslaveného, již nic jiného viděti neloužil a nechtěl.
svatá město prorokův Mekka
25 article
Kdož ví, možná, že i slepý kmet jest jed ním z takových šťastných nešťastníků, obětí ná- boženského fanatismu — ale možno jest i to, že veškeren jeho fanatismus prostě spočívá v touze, aby svým neštěstím vydělal si více, než jiní jakoukoliv prací. Je-li tomu tak, nemohl pro svůj podnik najíti si lepšího impressaria, než jakým jest mladistvý jeho průvodce. Kvil tak dovedně, že by se kámen nad ním ustrnul Každé veliké město má své vyšší a vysoké že- brácké školy, kde učí se umění, kterak vlastně žebrati se má s výsledkem nejskvělejším — na- daný chlapeček přes to, že nečítá snad ještě deset let, jistě chodul již do vyšších ročníků..
26 article
A jiné a jiné hlasy ozývají se ulicí. Ohlašuje se pouliční oprávce obuvi, potulný klempíř vy volává, že spravuje okapy, třetí hlásá, že roznáší vodu. Ale jen křičí, až uši zalehají, netroub při tom, jako se u nás v Praze troubí „na vodu — strašně za námi Orient pokulhává! A opě jiný do ochraptění křičí do uši a do duše těm jichž boty potřebny jsou vyleštění. I u nás dály se pokusy, zavésti takové pouliční eldění bot- ale, smutno říci: našim lidem nedostává se k tomu povolání všeho: lásky, nadšení i vzletu. Caříhradský cídič postaví si velectěnou nohu svého zákazníka na nízkou, obyčejně řezbami, malováním či mosazným pobitím ozdo- benou stokčku a sám usedne si na druhou, prot ní — nezamilovanější milenec, pokud mi znám z knih, nelaská se s milenkou tak něžně, jak on zachází s botou, svěřenou jeho péči. Namaže obuv krémem, nechá mazání zaschnout, do obou rukou vezme po kartáči a oběma současně hraje a pracuje na velectěné botě — kdyby měl více rukou, nežli jen pár, jistě by jimi pracoval stejně horlivě. Je to koncert, jejž těmi kartáči provádí. Jo ve svém umění skutečným virtuosem, zaníce- ným a nadšeným. Mohl by vystupovati na podiu — bylo by to, možná, zajímavějším, nežli někdy některý z t. zv. kencertů skutečných.
Praha
27 article
Když kartáči dosti se najezdil — hrál první větu svého koncertu stále forti- a prostissimo — zastrčí kartáče a chopí se kusu nějaké měkké kitky, na př. pozůstatků deštníkového povlaku. vezme do rukou oba konce té látky a jí přejíždi špičky střevíců tak něžně a mazlivě, jakoby s citem hrál na citeře „Modlitbu panny“č stejně poetické „Klášterní zvonky“. Jak pravím naši lidé nemají poloviny toho svatého zápalu A tady s podobným svatým zanícením se- tkáváte se napořád. Jde ulicí člověk a prodává laciné, ale hezk a zajímavé trety, šnůry skleněných, barevných korálů — praktický účel pestré ozdůbky je ten kočkám i jiným zvířatům, i koním a oslům, byt talismanem, jenž, prý, chrání proti ubranutí. Pomocí tlumočníka se s prodavačem smlouváte o ten zázračný talisman — bude dobrým pro kečku některého z vašich známých, snad i pro kocoura — a zalím vás obstoupí zástup zvěda- vých i žebráků. „Bakšiš, bakšis“ — to už známe. Najednou, z čísta jasna, prodavač začne se křižovat na prsou i na čele, nevšímá si vás, jakoby vás nebylo, hledí kamsi do prázdnaa polohlasem začne vzývat Allaha. Modii se za to, aby Allah měl rozum a nehněval se naň, červa nehodného, že dotýká se peněz, jež pocházejí
Allah
28 article
z rukou nečistých psů, t. j. džaurů, t. j. nevěří- cích, t. j. našich, nás křesťanův vůbec, nikoliv nás nevěřieích Pražanů zvláště. Ale peníze klidně potom zastrči do kapsy.e Snad jsem již řekl, že Turek se modlí kdy. koliv a kdekoliv si mysli, že by se mohl po- modlit. Modlí a myje se stále, pořád je v meši- tách a pořád celý se omývá — dej Allah, aby mu jeho modlitby platny byly víc, nežli jeho mytí. Ku podivu — stále se Orient přece myje a pořád s něho kape špína! Snad je to tím, že koran, výsledek dlouhých porad Mohamedových s archandělem Gabrielem, stále mluví jen o či- stotě těla a duše — a při tom zapomněl roz- šafně promluvit na př. i o užitečnosti chemických čistíren oděvů pro pány, dámy i dítky . ..
Pražan Turek Allah Mohamedův Gabriel Orient
29 article
A moslemin dbá pouze toho, co psáno je v koranu. Nepije vína, jehož pití koran mu za- povídá. Nepije, i když by se napil rád. Leda že přihne si někde potají — i u nás lesní pych není hřichem ani přestupkem, když při tom hajný nechytí. Aby dbal i zákonů světských, o to, alespoň při některých paragrafech, pečují slavní úřadové. A v Turecku slavní úřadové uměli pečovat, když chtěli! ř „Což jsem já také v Konstantinopoli svýma očima viděl, píše mnou již jednou na těchto místech citovaný Václav Vratislav z Mitrovie, „když jeden lazebník proti našemu obydlí, ří- kají v královské lázni, přistižen byl, že ručníky nečisté lidem dával, takto od subpašy neb nej- vyššího sudího pokutován byl: kázal jej kyjem bíti a tisíc ran dáti, totiž na hřhet dvě stě ran, na paty tři sta, na lejtka dvě stě a na břicho tři sta ran, až se všecek nejináč než jako ho- loubě nadmul a pro otok, člověk-li jest, znáti se nemohl.“ Taky si myslím, že to nebylo pro člověk jen trochu lechlivého. Ale je to přece jenom barbarství, jakého schopen je pouze sveřepý orientál, divoch, nekřesťan. Nás, bohudíky, osvěta a křesťanská láska povznesla a naučila snášelivosti. Kdybychom my, lidé osvícení, za každý nečistý ručník, nebo, řekněme, za každý ubrousek, na němž z jakési mnohému hosti nepochopitelné piety nechávány jsou stopy omáčky z obědů minu- lých dní, hned měli vypláceti tři sta ran na břicho, i zbývajících sedm set křesťansky odpu- stivše —: panečku, to by po světě bylo lidí, jako holoubě nadmutých ... B. K. om
Václav Vratislav Turecko Konstantinopol Mitrovie