Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 22. července 1905.

Číslo 199.

Na ranní a odpol. listy předrlácí sei v Praze v aduinistraě na měsie na čtvrt lota . . . . 6 K — s dvaji čonášk u a měsíe za čtvit lek vo Elskách: 9 K 90h na něsíe . Poštout měsí za čtvrt lela . . . . s dvojí zísilkou n . . . ke na čtvrt leke

Krise ministerstva anglického. Zdánlivě neočekávaně octlo se ministerstvo Balfourovo předevčírem v menšině, na pohled sice zcela nepatrné (pouze dvěma hlasy), ale uváží-li se, za jakých mimořádných poměrů mezinárodních se případ tento udál, co vše mu předcházelo uvnitř Anglie samé, a konečně roz- pomeneme-li se, jak na pohled nevinně dovedou v Anglii přesedlati vládního koně, uznají-li roz- hodující kruhy toho potřebu, nutno záležitostem anglickým věnovati v tomto okamžiku bedlivějšt pozornost. Co se týče poměrů vnějších, známo jest, že nynějším anglickým ministerstvem zjednána byla anglo-franeouzská dohoda o řadě otázek osadních, zvláště marocké, pro niž došlo k ostr diplomatické kampani se strany německé, kte- ráž hrozila vypuknouti ve zjevný konflikt, a pro- zatím urovnána tak, že ujednání stane se před- mětem konference velmocí, k níž se již roze slala pozvání. Průběh tento není právě svěde ctvím, že anglická diplomacie si počínala obrat ně, davši Německu tak okázalou příležitost vplésti se do otázky marocké. Nemenší pozornost vzbudilo v kruzích di plomatických, že anglický velevyslanec v Caři hradě O'Conner použil nedávné vzpoury na ru ské válečné lodi „Potemkinu“, a nejen vyzva vládu tureckou, aby sesílila opevnění průlivů cařihradských, ale zároveň hnul olázkou smluv mezinárodních, těchto průlivů se týkajicích. prohlásiv, že jest nutno předložiti je revis velmocí. Tím se dotkl nejen Ruska, ale i vlivu německého v Cařihradě. Zároveň prohlásila vláda anglická mluvčín svým tyto dny v parlamentě, že vzhledem ku po měrům makedonským nejsou vyloučeny v ážn události. Jaké události by to mohli býti, vy- líčili jsme ve středu ve článku: „Zakročení Turecku“.

Již tato trojí okolnost stačí ke charakteri stice přesyceného ovzduší mezinárodního, a není to snad pouhou náhodou, že anglické mini- sterstvo octlo se v menšině právě v tom oka- mžiku, kdy se vyskytla zpráva na veřejnosti, že car ruský ubírá se ke schůzi s císařem něme- ckým Vilěmem a že se setkají na moři při po- břeží švédském. Již lord Russel ve studii o angli- cké ústavě napsal, že má anglický dvůr vždy tolik vlivu na parlament, aby při kterékoliv olázce způsobil změnu jeho posavadní většiny. A nynější většina, to jest ministerstv kenservativní ociťuje se v menšině právě v době nad jiné pohnutější, v otázce zdánlivě velmi podřízené! Ovšem budíž po pravdě konstatováno, že ministerstvo Balfourovo neoctlo se v menšině pro nějakou zahraniční záležitost, ale to se an v Anglii nedává předem na buben. Proto uvádí se i nyní celá řada vnitřních okol- ností, jež od r. 1890, od kteréž doby stojí v čele Anglic ministerstva spojených stran konserva- tivních, zaživše různé proměny osobní průbě hem těchto let, přispěly k oslabení Balfourově Jakožto prvopříčina seslabení postavení konservativců jak v zemi, tak v parlamentě, jevi se ohromné náklady, s nimiž byla pro Anglii spojena válka burská. Nejen že u té příležitosti se odhalilo sobectví některých vůdčích ministrů nejen že po léta se vlekou skandální případy obohacování na účet státní pokladny při dodáv kách pro anglické vojsko, jež v jižní Africe bojo- valo, ale zvláště trvalou nevůli způsobilo zati žení financí státních a polřeba zvýšení daní.

Z potřeby této vznikla známá samostatná akce Chamberlainova, aby se poskytly osadám určité hospodářské výhody, ale zároveň se upu- stilo od posavadní zásady volné tržby a n určité předměty, zvláště potravní, se zavedla cla. Ač vláda se namáhala krýti tuto agitae Chamberlainovu ideou pevnějšího semknutí osad s Velikou Britanií, a ač se snažila namluviti ši- rokým vrstvám, že výnosů celních použije ku polepšení poměrů tříd pracujících, přece sejí nepodařilo přesvědčiti ani stoupence svobodné tržby, ani rozplašiti obavy širokých vrstev, že plán ten povede ke zdražení výživy všeho oby- vatelstva. Při tom čásť časopisectva konservativníh za ministerstva Balfourova udržovala veřejně mínění v ustavičném napjetí, řinčíc šavli, a sku- tečně také hrozila za vlády télo srážka s Franci pro Fašodu, s Německem pro známý telegram císaře Viléma presidentu bývalé burské repu- bliky Krügerovi, se Spojenými státy severoame- rickými pro Venozuolu, s Ruskem pak pro Port Artur a Mandžursko, kterážto otázka vedla i ke spojenectví s Japonci. Ve všech těch případech štvalo vládní časopisectvo k válce. Ba když me- škal Rožestvenský ve francouzské Kočinčině, ty- též časopisy vrhly se i na Francii. Toto neko- nečné štvaní — znenáhla naplnilo anglický ná- rod domněnkou, že nynější vláda dohnala Angli v osamocené postavení, kteroužto domněnk nedovedl oslabiti — průběh otázky marocké. v níž Francie byla zůstavena vládou anglickou vůči nárokům německým.

Asi od půl roku propadá při doplňovacích volbách každý kandidát posavadní vládní vět šiny parlamentní, což bývá vždy v Anglii před- zvěstí, že postavení ministerstva jest otřeseno ve veřejném mínění. Skutečně také vznikla v posledních měsl cích v samé konservativní straně myšlenka, aby byl parlament rozpuštěn, a zejmena i Chamber lain se vyslovil pro ni ve shromáždění voličstva. Pomýšlelo se na nové volby ještě letos, ačkoliv doba, na niž zvolen nynější parlament, uplyne až koncem příštího roku. Sama vláda podala asi před třemi týdny návrh na změnu volebního řádu, kterýž se po- kládal za přípravný krok k volbám; návrhen tím se ubíralo Irům 22 zástupců, jimiž se mě rozmnožiti počet zástupců vlastní Anglie Skotska. Při tomto opatření mohla vláda nynější po- čítati, že v nově utvořených okresích budou zvo- leni její stoupenci, a že Irové krom toho ztrat při volbách ještě asi 37 mandátů, tak že při- rostek vládní strany se mohl odhadovati na 6 mandátů, ale tato předloha se stala vlastním — počátkem krise ministerské. Balfour, navnaděn úspěchem, jehož dosáh při tak zvaném zákoně cizineckém tím, že se mu podařilo vymoci na parlamentu souhlas, že musí býti zákon ten vyřízen do 19. července pokusil se při návrhu o volební opravu o po dobný postup, žádal totiž, aby se sněmovna vy slovila zásadně o potřebě změny volebníeh okresů. Ale tu se stalo něco necbyčejného. Před- seda sněmovny, sám konservativec, problásileo nejurčitěji, že podobný postup jest v odporu s parlamentním řádem, a že proto o požadavku Balfourově nepřipustí jednání parlamentu. Po tomto prohlášení nezbylo Balfourovi než od volati volební svůj návrh, což učinil omlu- vou, že vláda předlohu ještě dále propracuje.

Této veliké nehody použil vůdce opposice Campbell-Bannermann a požádal za ustanovení schůze ku poradě o irské položce rozpočtu, př níž opposice hodlá projeviti vládě nedůvěru. Takověto návrhy parlament dle dávné zvyklost — neodmitá, a ač horliví přívrženei vládní je uvítali s netajenou veselostí, přece se ukázalo, že byla radost jejich předčasná. Ministorstvo samo připravovalo se vážně na schůzi tu, svolalo k důvěrné poradě členy vět- šiny, a dostavilo se jich 260. Ve sehůzi této žá- dal Balfour o podporu posavadní, prohlásil, že parlament bude zasedati již jen do 12. srpna. načež bude až do února 1906 odročen, a vůd- cové všech skupin většiny projevili souhla s přáním Balfourovým, a zdánlivě bylo ve stran vládní vše v nejlepším pořádku Nové překvapení však čekalo Balfoura v parlamentě; opposice s návrhem svým, čelícím proti irské položce rozpočtové, zvítězila většinou dvou hlasů, 198 proti 196. Jakou dohru bude míti toto hlasování? Ve včerejší schůzi parlamentu vyzval Campbell-Bannermann Balfoura, aby jeho mini sterstvo odstoupilo, že nemá již většiny v parla- mentu. Balfour odvětil, že vi, co jest mu činit — je-li tomu tak, a že podá v pondělí příslušn prohlášení jménem vlády Prozatím prý ministerstvo Balfourovo ještě doufá, že parlament své usnesení změní, což jest dle řádu jeho přípustné. Uvidíme, zdali se na děje Balfourova splní.

Politické zprávy domáci. V Praze, 21. července. (Věci uherské.) Jakýsi vynikající uherský státník, blízký nynějš vládě, prohlásil zpravodaji »Fremdenblattu«, že vláda Fejérvárova se nedá odstrašiti od svých opatření nijakou akcí koaličního výboru. Bude

prý důsledně za neplatná prohlašovati všechna usnesení, mající za účel trpný odpor, pokud jde o zadržování dobrovolně placených dani a odvod dobrovolníků k vojsku. V těchto dvou bodech jsou prý stoliční usnesení protizákonná. Vláda prý svými orgány zjedná platnost svým opatte- ním. Vzeprou-li se jednotliví úřadníci minister- skému nařízení, budou ihned zbaveni míst zavede se proti nim disciplinární vyšelřování. Vláda má za to, že renitentních úřadníků ne- bude mnoho, neboť to, co se mluví o jich od- škodnění, nutno prý pokládati za pouhé bajky Jakmile prvý úřadník bude zbaven mísla, stane se odstrašujícím přikladem pro jiné a následkem toho trpný odpor neprovede se ani z daleka v těch rozměrech, jak si přeje koalice. Jinak vypadá však Fejérvárova chrabros v zreadle tisku neodvislého. Dle sdělení, poda ného v pešťském Národním kasíně, není mez členy vlády už nyní potřebné jednoty, zejmen někteří členové kabinetu nechtějí užiti moc proti municipiím. Když ve včerejší ministerské radě ministr vnitra naléhal na to, aby se ko nečně zrušila usnesení stolic v trpném odporu renitentní úřadníci aby se odstranili a vrehn župané, stojící proti vládě, aby byli nahražen policejními hejtmany, ohřadili se proti tomu mi nistři Lukacs a Vör5 prohlásivše takov opatření za násilí. Po dlolhé schůzí — trvala 413 hodiny — přijato konečně, že se zruší usne- sení jediné (pešťské) stolice na z koušku, alo do příšti ministerské rady žádně podobné opa tření se nestane. »Budap. Hirlap« trvá na tom že vláda chtěla neposlušné vrehní župany na hraditi policejními konari, ale upustila od tohe pro odpor v samém lůně vládním. Tim se tak vysvětluje včerejší pešťské dementi o policejníe komisařich.

Vzhledem k tomu, že vláda zrušila již usnesení pešťské stolice o trpném odporu, bude koalice nyní radili stoličným výborům, aby vládn annullaci neuznávaly, Užši výkonný výbor kosliční bude nyní pracovati v trojím směru Bude se starati o odšdné pro trestané úřad níky, bude dále vybizei stolice a města k trp nému odporu a neužnání vládní annullace bude se snužiti o zmaření všech vládních naři- zení. Užší výbor bude míti schůzi příští týder za předsednietví Gulnerova. Ze Lvova, 19. žarrence. (Žactvo ha ličských střech skol dle víry národnosti) Kavcem školního roku 1901 bylo v Haliči 35 gymnasil a 8 reálek. Na gymnasiich bylo 22 136 žáků, z nichž byl katulíků 13.137, řecko-ajednocených 4504, ar- ménů 43, pravoslavných 13, evangeliků 103, židů 4319 a jiných 17. Dle národnosti bylo n gymnasiích Poláků (se židy) 17 462, Rust 4367, Němců 276, Čechů 27 a zbytek spadá na jiné národnosti. Na reálkách bylo žáků 3403, z nichž bylo katoliků 2145, řecko-sjed- nocených 210, arménů 9, evangeliků 57 a židí 978. Dle národnosti bylo Poláků (se židy) 3182, Rusů 190, Němců 29 a Čechové 2. Do oč bije nepoměr mezi studujícími na haličskýeh středních školách Rusy a židy. Rusů jest v Ha- liči více než třikrát tolik, jako židů, ale na reálkách jest židů více než Rusů, na gymnasilch skoro stejně. Jinak z přehledu jest vidno,že téměř všichni haličtí židé ve středních školách hlásí se k národnosti polské, t. j. k národnost panující. Z Lublaně, 20. července. (Utiskovan Němci.) Tyto dni otiskly všechny německe listy zprávu, že Němci ze Slov. Hradce v jižn.

Štyrsku podali místodržitelství štyrskému žádosl. aby se zbavili okresního hejimana Čap ka, který prý svým strannictvím poškozuje jejieh zájmy. Poškodil je dne 13. t. m., když okresní zastupitelstvo slov.-hradecké volilo pět členů do okresní školní rady a zvolilo samé Slo- vince přes to, že v zastupitelstvu zasedá též několik Němců a poněmčenců. Němci podal proti volbě protest, poněvadž bylo přitomn pouze 16 členů, což prý byl počet k usnášení nesehopný. Zastupitelstvo mělo původně 32 členy; loni jeden člen zemřel, zbylo tedy 31 16 jest nadpoloviční většina, takže sehůze byla kompetentní. V tom smyslu rozhodl také okresní hejíman Čapek a proto se na něho vrhli Něme

jako na škůdce německých zájmů v Slovin Hradci. Za známých poměrů v štyrském místo- držitelství nepřekvapilo by nás, kdyby hr. Clary uznal žalobu slovin.-hradeckých Němců za opráv něnou a prohlásil, že 16 není nadpoloviční vět šina z 31. Mohou-li Němci míti svou zvláštn logiku, mohou míti i svou vlastní arithmetiku K volbě v Lipt. sv. Mikuláši »Národni Noviny« přinášejí toto živé líčení volby Celá organisácia našej strany bola príkladná. chovanie sa našich voličov mužné, sebavedomé- V prvom rade, rozumie sa, vynikali naši statní. neunavní Mikulášania, radostne znášajúci a ne- súci obele všetkého druhu, aké volba od strany a volebného mesta vyžaduje. Sůsedná Vrbiea v hlavnej veci — umiestenic voličov — išla Mikulášanom po ruke a nemálo prispela ku skvelému výsledku nielen týmto, ale i hlasova- ním. Až na niekolkých málo odhlasovali na dr. Stodolu. Panenské obce boly: Ilanovo Pioštin, Záv. Poruba, Žiar; skoro do chlap odhlasovaly na našu stranu: Sv. Peler, Jamnik Vavrišovo, Ondrašová. Velikým počtom dosta vily sa Smrečany, Pribylina, Dovalovo a eely rad menších obcí. Pozornosť vzbudily Trnove a Bobrovec svojím okázalým prichodom s jazd- cami na čele zástupu a s hudbou. Pekne došly Hybe a Štrba. Táto doviezla aj voz slabých starých a chorých voličov. Originálny zjav pre »inostranea« poskytovala Východná a Kokava.

Pri hudhe tiahli na volbište a po odhlasování s volbišťa, mnohí taneujůc »od zeme« a pr tom vypiskujúc na prste. Tažko bolo věbec za- chytit všetky krásne výstupy a srdečné prejavy vernej oddanosti a lásky »Slovenčine«. Zaznačím len jeden ešte: Z Ploštína len večerom došie 79-ročný, chorý volič a odhlasoval v záverečnej hodine. Najhoršie obce boly pre nás Teplička Važec, každá počitujůc vyše 200 voličov ; teraz prvý raz stalo sa, že jeden biely havran dolet z Tepličky do tábora slovenskej strany. Bože daj viae budůcnel Znamenite účinkovaly tabličky s názvom obce a heslami, ktoré každá obec niesla. Heslá znely: »Nech žije Stodola !« »Nech žije sloven- čina!« »Za tů našu slovenčinu!« »Ked Bol s nami, kto protí nám!« »Všetko za právoa pravdu!« »Koho dar nesvedie!« »Nech žije vlasť naša !e Pochod od železničnej stanice (ktorí došli na osobitnom vlaku s horného vidieka) bol im- posantný. Obec za obcou pod zástavami a ta- bul'kami, mnohé so svojimi hudobnými sbormi oduševnené výkriky ozývaly sa v hluk hudob- ných sborov. Tak 1o šlo do mesta a mestom Na námestí daktorý z tých sborov hral ktorýs maďarský pochod. Pred »taňou« Kossuthisto hudobný sbor týchto honořoval to tak, že spustii »Hej, Slováci!« a hral ju za dobrů chvilu Smutný pripad stal sa len jeden. Jeden Hybbän pri zachytaní voza tak nešťastne pado na kamennů dlažbu, že si ruku zlomil v lakti.

Žandári chovali sa po žandársky, vojsk po vojensky. Len jeden prípad: Zavznel výkrik: »Nech žije Slodola!« Žandári hneď boli napo- rudzí, zmocnili sa patričného, volajúc: »Majd segltek én rajtad!« (Veď ti ja dám!) Aj ho od viedli a zatvorili. Ale na zakročenie bol skoro prepustený. Pán mestský kapitán Liptovského Sv. Miku- láša, Peter Szokol, mal zvláštny malheur. Do chytili pána kapitána, ako chcel podplatiť vra voliča na Lányiho. Na zakročenie — tuším vy slanca Smialovszkého — chytili pána kapitána a pod bodákmi odviedli, vzali s ním zápisnicu. potom ho ako majetného človeka vypustili svobodu bez kaucie. Pekný obraz: mestský poli- cajný kapitán eskortovaný pod bodákmil Počas vol'by čež celý deň piesne sloven- ských dievčat a ženičiek znely hlavnou ulicou No opravdu velebný, povznášajúci, obodrujúci dojem urobilo na človeka, keď počas skruti- niuma po krátkej maďarskej piesni, ktorů od- spieval menší miešaný sbor, z tisíc hrdiel ozvala sa naša velebná: »Kto za pravdu hori . . . « a po odspievaní všetkých slok i všetky sloky piesne »Hej, Slováci!« Spev trval až do vyhlá- senia výsledku vol'by, potom sa všetko poroz- chodilo v príkladnom poriadku, nezronené, od- hodlané na prevedenie boja až po konečné do- V drobném prodelii nanní číalo o sobě . . . za 8b vlpole deí . . . . za 2h Ve filialkšch na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10h odpoladní . . . . . . . . 8h Inserá ty platí se hetově papřei Podplacení a insosty přijímá věminl- strace v Mariahské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakee tiskárna a oxpedice „ Národnich Lzistů“ liukoplsy se ne vracsji

bytie viťazstva a odovzdanie hornoliptovského mandátu do růk príslušných, slovenských. Pán Boh daj, pomáhaj, dopraj síl a vy trvania

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 21. července. Volba mitropolita v Skoplji. Mezi cařibradským patriarchátem a srbskou vládou déle roku trvalo vyjednávání o nověm obsazení srbské mitropolie v Skoplji. Z kruhů cařihradské patriaršie stihly nyní do Bélehradu zprávy, že mezi oběma stranami dosaženo do- rozumění prostřednictvím ruského vyslanectví v Cařihradě. Při poslední schůzce srbského vyslance v Cařihradě, pana Simiče, s patriarchem vyřízena konečně otázk o volbě nového mitropolita pro Skoplje, při čemž všecky sporné otázky v té příčině se vy- rovnaly. Srbský vyslanec jménem srbské vlády přistoupil na následující: 1. srbská vláda za- platí církevní obci řecké v Skoplji 2000 du- kátů za tamější chrám, jenž bude ustoupen Srbům; 2. tétéž obci bude zaplaceno 8000 f. za hospodu (han) vedle mitropolie, jež jest ma- jetkem řecké církevní obce a již srbská vlád kupuje, aby mohla rozšiřiti budovu mitropolie 3. srbská vláda se zavazuje vyplatiti zbytek roční subvence, kterou bývalí srbšti mitropolité ve Skoplji (ročně 3500 grošů) cařihradské pa- triaršii a bohoslovské škole na Chalki (ročně 4000 grošů) dluhují. K požadavku cařihrad- ského patriarcha, aby srbská vláda platila dluž- nou subvenci i za prizrenského mitropolita, srb- ský vyslanec nepřivolil, pročež patriarch pošle nyní do Prizrena svého posla, jenž zabaví dů- chody prizrenského mitropolita, pokud jeho dluh nebude zaplacen. Tím je spor o obsazení srbské mitropolie v Skoplji ukončen a nový mitropolit bude brzy zvolen. Jako vážný kandidát na ten úřad jme- nuje se Vicentije, archimandrit srbského mona- stýra chilandaru na Sv. Hoře.

Španělský ministerský předseda Montero Rios měl o marocké otázce v St. Sebastianu roz- mluvu s dopisovatelem časopisu „Echo de Pa- ris“, ve které pravil: „Pověsť, že jsem odpůr- cem francouzsko-španělské dohody, jest na- prosto klamnou. Naopak jsem zastancem do- hody francouzsko-anglické a jsem také odhodlán postupovati na konferenci společně s těmito dvěma národy.“ Z Tangeru se oznamuje, že ně- mecký vyslanec Tattenbach, povolán k sultá- nevi, snažil se zmírniti velký dojem, který na něj učinila dohoda francouzsko-německá tím, že sultána ujišťoval, že Německo na konferenei rázně vystoupí proti ujednáním Francie s Angli a se Španělskem. Stesky Němců v Aírice. Německé listy stěžovaly si, že obyvatelstvo Kapska podporuje domorodce proti Němcům a že děje se tak zejmena tím, že jim dodává podloudně zbraně a střelivo. Na výtku tuto, úřadně anglickou vládou do Kapska sdělenou, došla ji odpověď, kterou nyní „Times“ oti- skují. Praví se v ní: Nehledí-li se ani k tomu, že nejeví se zde (v Kapsku) žádné, všeobecně Němcům nepřátelské smýšlení, jest dodávka zbraní a nábojů domorodcům věcí nemožnou. Zejmena od jihoafrické války jsou předpisyo nosení zbraně velice přísné a pro každou zbran kterou, kdo má, potřebí jest písemného svolení jež vydávají se jen spolehlivým osobám. Na- sledkem toho nejsou zde žádná skladiště, ze kterých by domorodci mohli býti zbraněmi zá- sobováni. Reformy v Čině Z Pekina se sděluje, že jest již zajištěno, že v Číně provedeny budou dalekosáhlé reformy politieké. Místokrál Yuan-Šikaj vypracoval pr již reformní plán, ve kterém navrhuje se ze- jmena všeobecná povinná školní návštěva, bran- ná povinnost, větší autonomie místních úřadů státní zaopatřování chudých.

FEUILLETON. Na bojišti. Ze zápisníku válečného zpravodaje. O žádné válce nebylo dosud tiskem tak strannicky referováno jako o dnešní rusko-japon- ské. Rusku, pravda, nepřála tentokráte bohyně války. Co však většina evropského tisku viděla se pohnuta donášeti o válečných událostechz dalekého bojiště jako zaručenou pravdu, byly namnoze tendenční a zlomyslné fantasie. Tím závažnější a vítanější je líčení nepředpojatého. zkušeného svědka, jakým se po celý průběh války csvědčil válečný zpravodaj velikého něme- ckéno listu („Köln. Ztg.“), sám odborník, vyššt důstojník německý, jenž osobně z blízka sledo- wal činnost ruské trmády. Podrobné, svědomit jeho zprávy jsou nám proto zajímavy, že z nich jasně vysvitá povaha ruského vojína a vší služby vojenské ruské, poslední dobu tolik za zřejmými účely očerňované. Některé ukázky, namnoze odbornického lí- čení budou živostí kresby zajímati i širší kruhy čtenářů. Zpravodaj, líče průběh událostí mukden- ských, podává zajímavé episody, plné intim- nesti. Jedeme koňmo po řece vzhůru. Déšť a sni perou nám do tváře. Severní vítr proměnil se orkán, který div s koně nás nestrhne. Tam na pahorku dvár mohl by poskyinouti nocleh. Je se všech stran ohražen jako pevnůstka. Scho- vávajíce hlavy za koňské krky, abychom se vichřici uchránili, míříme klusem ke dvoru. Ujeli jsme tak asi tři kilometry, jsme na místě. Smrákalo se již, když s koní jsme sestou- pili. Vrata byla zavřena, károu i drvy zabariká- dována. Teprve, když jeden z dragounů vzkřikl do dvora na neviditelného majitele „Mašinka. lomajlo!“ (chytráku, rozbijem ti vrata), bylo nám po chvíli pracně otevřeno.

Vstoupili jsme dovnitř. Překvapil nás pře- pych, s jakým obydlí zařízeno. Židle mají vyře- závané lenochy, stříbrnou bronzí ozdobené. Ne- scházejí ani anglické hodiny, ve dvou exemplá- řích na čínském, psacím stole. Ovšem jdou oboj o několik hodin špatně. Náhodou pozvedl dragoun přikrývku n lůžku. A hle, dvě mauserovky s náboji! Ma- jitel se zakliná, zbraně má jen na obranu prot chunchuzům, ačkoliv bylo téměř jisto, že sám náleží k raubířům. Nápadno je bohaté jeho za- řízení. Všichni zdejší sedláci jsou jinak chudí. Také nemohl vysvětliti, k čemu potřebuje 38 jezdeckých koní, uschovaných pečlivě v nejzad- nějším, uzavřeném dvoře. Večer hlásí jezdec, odeslaný po řece n zvědy, že ze dvora odvádějí koně. Přebrodil se s nimi na druhý břeh. Bylo tudíž třeba hlídko- vati co nejpečlivěji. Jeden dragoun postaven na střechu, druhý ke hlavním vratům, třetí k ma- lým dvířkám ve zdi zadní. Mimo to každé dvě hodiny vyslána hlídka kolem dvorce a do údoli na přezvěd. Číňanům se řeklo, každý, kdo by v noci ze dvora se vzdálil, bez zavolání bude zastřelen. Dvanáct dragounů, na něž služba ne- přišla, umístěno v komoře. Spí oblečeni, s pu- škami v rukou. Pro možnost přepadu rozděleny 4 zdi dvorce k obraně mezi důstojníky mužstvo. Vítr burácel s prudkostí, že dvoree skřípal a praskal, jakoby chtěl se každé chvíle sesouti. Stráže bedlivě konaly své povinnosti. Noc byla tmavá. Sotva na 50 kroků bylo viděti. Dragouni, tak dlouhou dobu stále službou za- městnaní, jsou dobře secvikování. Jich pozor- nosti nic neujde. Dík obezřetnosti jejich chun- chuzové neodvážili se přepadnouti dvorec. Na- ším osazenim stal se tvrdošijnou pevnůstkou. Časně z rána jsme odjeli.

Velice je pozoruhodno, jak ruský voják při- způsobil se za krátkou poměrně dobu nezvyklým poměrům. Na noc přijíždíme do podobnéh dvora. Junák Subotin mluví s majitelem čínsky o překot. S podivením nasloucháme, mohoue sotva tu a tam některé slovo rozeznati. Vyjed- návání točí se kol otázky, aby Číňané dvůr n noc vyklidili. Ostatně čásť vždycky se jim po- nechá, aby nemusili meškati pod širým nebem A jako s obyvateli, i s plodinami voják na- učil se zacházeti. Zejmena hoši od jizdectva. kteří ustavičně a mnohdy několik neděl nepře tržitě po vsích a samotách patrolují, dovedou si pomoci v každém případě. Jakmile Číňané se vystěhovali do vykáza ných místností, příbytek se vyvětrá a vyčisti Vojáci vymyjí důkladně varný kotel, naplní je vodou, vhodí sůl, zeleniny, čumis (podobný prosu), rozkrájejí do toho kuře a připravují poln hostinu. Číňan sleduje počinání s největším po- dívením. Dragouni smějí se. „Chodja, šangor A Číňan s poklonou sejmuv čapku „Šibko, šango!“ Pak nastane shon po mouce. Čínské počivo připravené na oleji z bobů, je evropskému ža- ludku odporno. Proto vojáci mají vždy u sehe sádlo vepřové, jež snadno si opatří, Přehojne množství podsviněat váli se v blátě kol osada lidských obydlí. Z mouky a omastku dovedou upraviti znamenité pečivo. Zejmena k čaj chutná výborně.

U Mukdenu s obou stran bojováno s vy trvalostí úžasnou. Generál Selivanov, shledav 5. března ráno, že vesnice, které předem stano vil, aby byly obsazeny, nalézají se v rukou Ja ponců, dal rozkaz hnáti na ně útokem a dobýt jich zpět stůj co stůj. „A kdyby to stálo pluk posledního muže, zní rozkaz. Pluk vykonal rozkaz bohatýrsky. Vesnic do býti nemohl, obranné čáry byly již posety stro- jevými puškami a dělovými batteriemi japon skými, avšak co od 5.—7. března dokázal, málo který oddil mohl by po něm opakovat. Dni tyto tvoří nejslavnější list v dějinách pluku. Často s pietou bude ho vzpomínáno. Důvěru, generá- lem jemu projevenou, ospravedinil svrchovanou měrou... Od velitele do posledního muže všichni s hrdinností příkladnou zůstali po lvím zápasu druh vedle druha na bojišti. Ze 60 dů- stojníků zahynulo 44, z 3500 mužů celé 3000. Zbylý hlouček skládal se vesměs z raněných ...

Jinde u setniny pluku rozšířila se zpráva že prapor je ztracen. Zdreeni, jakoby každý o sobě ztrátu byl zavinil, věšeli vojáci hlavy. Najednou objeví se četa a s ní prapor. V oka- mžiku mění se nálada. Z unavených, prachem a potem k nerozeznání zohyzděných obličejů zajiskřily zraky. Nevyjimaje ani raněně, s čelem, obvázaným cárem, kterým krev prosakuje, vše volá radostně: „Znamja, ně propalo!“ (Prapor není ztracen!) A vše, jako divá bouře, sune s ku předu. Nejzuřivěji bojováno o ves Šančepu. Ru- sové ji chtěli Japoncům vyrvati. Pozoroval jsem útok s náspu železničního. První řelěz střelců nemohl již ku předu. S pravého boku jako ví- ření bubnu rachoti nepřátelské pušky strojky! Po prvním řetězu následuje druhý, třetí, čtvrtý pátý a konečně šestý. Rvaní děl a praskajících granátů ruských i japonských hlomozí tak dě- sivě, že vlastního slova neslyšeti. Ruské dělo- střelectvo střilelo výborně, vydatně podporoval pěchotu. Japonská batterie u Šančepu v 10 mi- nutách byla zničena. Kusy kol, lafet a předních částí lítají vzduchem. Koně i dělostřelci válí se na jedné hromadě. Okamžitě na místo padlé za- jela batterie jiná a rovněž utrpěla těžké ztráty. Dopisovatel líčí, jak generál Bildrling při setkání pravil mu: „Pobudete-li zde rok, za- milujete se do našich vojáků.“ Nepotřeboval jsem ani roku, dodává pisatel. Ruský moloděe je výborný voják, třeba jen, aby byl dobře ve- den a držen v disciplině, pak ukáže, že umí J.R vítězii