Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 198. ze dne 22. července 1903.

Různé zprávy. = Spolek střídmosti — v Uhrách zakázán. V mě- styse nedaleko Pešti namáhal se již delší dobu farář přemluviti své osadníky od zlovolného pijáctví. Ko- nečně se mu zdařilo, že si jich několik naklonila někteří že počali vésti poněkud spořádanější život. nežli tomu bylo až do té doby. A tu rozhodl se fa- rář, že založí v obci spolek pro šíření střídmostia potírání opilství. Stanovy spolku však uherské mini- sterstvo vnitra nepotvrdilo z této prosté příčiny: že prý založení spolku, jehož snahou jest ztenčiti příjmy státu — se nedovoluje. = Henry Romeicke, jenž objevil zvláštní druh vydávání novin, že totiž prodával výstřižky důležitěj- ších zpráv všemožných listů, zemřel těchto dnů v No- vém Yorce jako veliký boháč. Narodil se r. 1857v Elbingu a přišed do Londýna, založil si tam r. 1883 první kancelář pro novinové výstřižky. Myšlenka se prokázala býti velmi šťastnou, neboť plně vyhovo- vala časové potřebě novinářské lektury, neboť rostoucí počet denních a odborných listů v Americe činil jedno- tlivci naprosto nemožným podrobné sledování denních událostí. Romeicke založil pak podobný ústav v Pa- říži a přesídlil r. 1886 do Ameriky, kde rovněž docíli značných úspěchů. V novoyorském závodě zaměstná- val personál, čítající přes sto osob a požíval přímo světové pověsti.

= Soudní spor o příjmení zaměstnávati budev nejbližší době tribunály pařížské. Známá dvojice ro- manciérů, bratří Boexů přisvojila si literární pseu- donym »J. H. Rosny« a vystupuje všeobecně za tohoto jména na venek i v životě soukroměm. Ori- entalista Léon de Rosny se nyní proti tomu ohra- dil i vznesl na soud žádost, aby Boexům bylo uží- vání nepravého jména zakázáno Dle mínění, převlá- dajícího v kruzích pařížských právníků, bude asi ža- loba orientalistova zamítnuta, neboť kdyby ve svě- tovém městě, ve kterémž hemží se to spisovatelským bojem o »nom de guere«, mělo býti užívání pseudo- nymů všeobecně zakázáno, jistě vedlo by to k nevy- líčitelným zmatkům.

= Zastřelil se při divadelním představení. V jed- nom z berlínských divadel zastřelil se minulou ne- děli 23letý dělník Max Michael. V sobotu dopoledne meškal u své nevěsty, jejíž matka mu oznámila, že dceři známost netrpí, protože jest děvčeti teprve 16 roků. Michael vzal si to k srdci tak, že si umínil ra- ději skončiti životní pouť, než existovati na světě bez své milenky. Večer koupil si lístek do divadla na poslední galerii a nežli po posledním jednání spadla opona, zaduněla ve výšinách stropu střelná rána. Nastalo všeobecné zděšení a když mladého muže, jenž zatím s prostřelenou hrudí klesl k zemi. vynesli ven, skonal jim v rukou. Byl to nešťastný Michael. = Korsická msta. Bandita Mathieu Poli přišel z Cayenu na Korsiku, kdež jednoho dne ve rvačce zabil jakéhosi Leccu. Na to prchl do lesů a pustin a stal se, jak to na Korsice velmi častým případem, banditou. Dva jeho sourozenci Pavel a Pascal byli zatím zatčeni pro podezření ze spoluviny na krvavém činu, nicméně propustil je soud z obžaloby pro ne- dostatek důkazů. Obdrževše zprávu o zavraždění Leccově, přišli na Korsiku dva bratři nebožtíkovi, kteří na pevnině požívali čelných postavení, i roz- nesla se o nich pověsť, že přicházejí pomstit bratrovu smrt. Těchto dnů přijel purkmistr z Calcatogia do

Ajaccia a setkal se tu na silnici s Pascalem Polim, jejž z dřívějších let dobře znal. Pascal jej požádal, aby ho kousek cesty svezl. Sotva že se však Poli vedle starosty v kočáře usadil, zahoukla z blízkého křoví střelná rána a purkmistr klesl mrtev k zemi; druhou ranou skolen byl Pascal Poli. Rány vypálil Toussaint Lecca, jenž byl neprodleně zatčen. Škoro v téže chvíli zastřelen byl v Cambii Pavel Poli. Za- střelil jej Oscar Lecca, druhý mstitel prolité krve prvního bratra. = Krvavá lázeň. V St. Benedeku, osadě neda- leko Aradu rozbila před týdnem cikánská tlupa, číta- jící 46 členů, tábor. V noci přepadli cikáni dva nej- bobatší statkáře právě v době, kdy celá osada po- hřížena byla do hlubokého spánku. Jeden ze stat- kářů Jiří Popular a jeho žena byli cikány ve spaní zavražděni, rovněž také majitel vedlejší usedlosti Pavel Doberný. Žena tohoto, která spasiti se chtěla útěkem, byla na okenní mříži oběšena. Vozkovi za- vražděného rozpoltili vrazi hlavu sekyrou. Obě bu- dovy byly pak cikány spustošeny a vykradeny. Ci- káni odnesli uloupené věci na své vozy a potom odjeli. Teprve druhého dne byl zločin objevena četnictvo jalo se padouchy stíhati. Byli teprve včera zatčeni blíže Ujváru. Když zpozorovali, že jsou pro- následováni, jali se do četníků stříleti z revolverůa pušek. Bylo jim odpověděno střelbou navzájemi rozpoutala se mezi oběma stranami krvavá bitka. Pět cikánů bylo povražděno, patnáct těžce zraněno. Po krvavém, vysilujícím boji byla potměšilá banda přemožena a v poutech odvedena k nejbližšímu soudu do vazby. Mrtví i těžce zranění byli naloženi do společných vozů a dopraveni do Ujváru.

= Anglický král Eduard temperenclářem. Král anglický dal k dotazu jakéhos námořního důstojníka jedním ze svých sekretářů oznámiti, že by byl velice potěšen, kdyby se na jeho poctu připíjelo čistou pra- menitou vodou místo vínem. Angličtí temperencláři jsou prý radostí celí bez sebe. = Po šesti týdnech opět nalezen. Bylo to 30. května, kdy ze svého bytu v Charlottenburku zmizal 23letý student Schneider, jehož rodiče bydlív Saestu. Zmizel a nedal o sobě ani nejmenší známky života. Předevčírem nalezen byl na kterési skálev porýnském pohoří a to ve stavu nadmíru sešlém. Jeho bratr a švakr byli zavoláni, aby zjistili jeho to - tožnost. Ze svých peněžních úspor opatřoval si skrovnou denní stravu ve vzdálených obcích, kamž docházel různými oklikami, aby jej nikdo nepoznal, načež se týmž směrem opět vracel do svého úkrylu. Když bylo pátráno po příčinách, proč se vlastně do- moviny vzdálil a do odlehlých míst se odebral, po- čal vésti mladý muž tak zmatené řeči, že na něm znáti bylo stopy duševní poruchy. A protože byl na těle sesláblý, byl odevzdán lékařskému ošetřování, neboť jak se zdá, mohl by věc zaplatiti po případě životem. Ubožák pilně vždy studoval a byl chloubou svých učitelů. Zdá se, že přepínání duševních sil za- vinilo jeho neštěstí. = Operovaný lev. Předevčírem lodehtála se v známém zvěřinci našeho krajana p. Kludského, jenž scestuje za svou výživou celičký svět, zvláštní pří- hoda, do jisté míry vzácná, zároveň však s nebezpe čím spojená. Jeden z ochočených lvů, jenž při před- staveních »účinkoval« v pyramidálních produkcích. trpěl již po delší dobu t. zv. zubním podrostem

nezbývalo, než chorý zub prostě vytrhnouti. Městský zvěrolékař prohlásil, že jest hotov operaci podniknouti i vypravil se také v průvodu krotitele šelem a jednoho z dohlížitelů do klece krále pouště. Lev choval se z počátku k neznámému hosti poněkud nevlídně, nicméně brzy změnil svou taktiku, když neznámý pán bolestivou operaci zručně provedl, což celkem nepotrvalo ani minutu času. Výkon se znamenitě vydařil. Bylo mu přítomno několik diváků, jakož i fo- tograf amatér, jenž zachytil o tom několik zajímavých momentek. Nelze však upříti, že by tato výtečná operační scéna bývala příhodnějším a cennějším ma- teriálem pro — kinematograf.

Zemřelí v Praze. Dne 16. července 1903: Pavlík Josef, syn truhláře, 5 r. 4 m., čp. 1172—II. Domorázek Prantišek, zlatník, 49 roků, čp. 558—II.; Pokorný Josef, syn mag. výp. úřad., 16 m., č. 64-III; Honejsek Václav, obuvník, 68 r., čp. 109—IV.; Slapničková Anna, vdova po ho- spodářském řediteli, 53 r., čp. 774—VII.; Kohoutova Marie Aloisie Eliška, sestra řádu sv. Františka Se- rafinského, 24 r., čp. 308—I.; Morávková Anna, sou- kromnice, 74 r., čp. 250—III.; Tockstein František, syn řezníka, 4 neděle, čp. 81—VII.; Brabenec Václav, scukromník, 76 roků, čp. 220—I. — V c. k. vš e- obecné nemocnici: Holečkova Bohuslava, 11 roků; Löbl Václav, dělník, 19 roků; Sýkorová Anna, manž. vozíčkáře, 42 roků; Šimáček Václav, 73 roky; Šejnoha Václav, magister pharmacie, 55 roků. — V namocnici Milosrdných bratří: Vnuk Petr, nádenotk, 51 rok. — V nemocnici Milo- srdných sester: Levinská Marie, manž. dělníka. 26 roků

Aréna na Smíchově

Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve středu 22. července. Začátek o 7. hod. Po druhé: Mamselle Tourbillon. Veselohra o 3 jedn. Napsali Kraatz a Stobitzer. Přeložil B. Lachman. Režisér F. Šípek. Konec o půl 10. hod. (bliže Palackého mostu).

Ve středu 22. července.

Pištěkovo lidové divadlo vnhranto. na Král.

Ve středu 22. července.

Fraška se zpěvy o 3 jedn. od Nestroje.

Začátek o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. Po třetí: 16736 Povídky královny Navarské. Veselohra o 5 jedn. Napsal Skribe. Zejtra ve prospěch sl. Mařenky Richtrovy. Nehody starého mládence.

184 —

Zaražený Hor šel za žrecem. Změna, která stala se v Potiferovi v těchto dvou dnech, hluboce ho překvapila. Bledá a zamračená tvář vrchního žrece dokazovala, jakou hroznou ránu snesla jeho silná a hrdá povaha. Nastala noc; mihající se světlo lamp dodávalo celému okolí ješté pochmurnějšího rázu. »Drahý synu můj, vyslechni mne a podrob se ne- zbytnému neštěstí. Sdílíš s námi, jak předpokládám, ve- škeré ponížení, pravím ti však otevřeně, že jsme nuceni takto jednati!« V krátkých rysech jašně vylíčil mu Potifera politické poměry země a vysvětlil mu ono smrtelné nebezpečí, které hrozilo budoucnosti Egypta v tom případě, kdyby před- časné povstání vyzradilo všechny žrece a všechny spole- čníky spiknutí. »Nyní víš, synu můj, že nemohl jsem jinak jed- nati! Podobně jako ty ztrácím drahou mně bytost, jelikož viděti Asnat jako ženu tohoto nečistého dobytčete jest pro mne urážlivějším, nežli viděti ji mrtvou. Přemýšlel jsem o tobě. Zůstati zde, sloužiti za velení tohoto ničemy, jenž zničil tvé štěstí, jest ovšem nemožné; život tvůj byl by v stálém nebezpečí. Učinil jsem již opatření, abys mohl prchnouti do Théb; loďka se silnými a obratnými veslaři tě očekává. Budou tě doprovázeti od chrámu ke chrámu, až konečně dostaneš se do Théb. Dám ti dopis k vrch- nímu žreci Ammona-Ra a tento představí tebe Taaa všem hodnostům. Náš slavný a veliký farao, Sekenen-Ra, uvítá tě počestně jako oddaného sluhu; tam budeš pra- covati na osvobození Egypta, na pomstě a možná, že i na svém štěstí, jelikož se svržením faraona udeří hodina smrti také jeho milostníkovi a Asnat, stavši se svobodnou, stane se tvou zákonitou ženou. V Thébách vyplatí tobě

přísněji své ženě a sestře jakýkoliv vnější projev zár- mutku, jenž mohl by ještě více sesíliti podrážděný stav mladé dívky, vrátil se zase k svým spolubratřím. Když všichni se rozešli, vrchní žrec začal s Potifa- rem raditi se stran nezbytných příprav, způsobených sbě- hlou událostí. V prvním okamžiku se rozhodli, že Potifera s rodinou zejtřejšího dne přestěhuje se do vlastního domu, aby zbavil Potifara nutnosti stýkati se s Josefem a příjí- mati ho a jehož první návštěvu bylo možno očekávati dle všech pravděpodobností za tři dni. Adon odjel předcházejícího dne ze sídelního města za příčinou důležité věci a bezpochyby přijde teprv k úřadnímu zasnoubení, neboť sotva měl jakých pochyb- ností o radosti, jakou mohl vzbuditi tento sňatek. Když Asnat se vzpamatovala, úplná apatie zaměnila její dřívější podrážděnost; ležela zde jako zabitá a k nějakému uva- žování byla naprosto nezpůsobilou; konečně únava nabyla převahy a usnula těžkým, zimničním spánkem, jenž přece jenom ji posílil, tak že probudivši se, cítila se přece po- někud klidnější. Nyní v nočním tichu, úplně sama, mohla klidně uvažovati, jaká hrozná rána dopadla na ni, zničila její štěstí a obrátila celý její život. S podivuhodnou jasností představila si tvář Jose- fovu. Při vzpomínce na plamenný pohled, jenž jako blesk ji projel, mráz projel jí tělem; jak podívá se nyní na ni, až setkají se jako ženich a nevěsta! Avšak vzpomínka na Hora a neznámá budoucnost zatemňovaly její my- šlenky. Spojovala se na věky s úplně cizím jí člověkem temného původu; vždyť není to Hor, kterého znala a mi- lovala. Zmocnily se jí hrůza a strach a za jejich vlivu pohasla krása adonova a jeho vysoké postavení; pro ni změnil se v hroznou, odpornou obludu, která ukrutnou Aa Želazný kanolás. — 181 —