1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 194. ze dne 18. července 1903.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Papežovo jmění není prý veliké a dá ses
dosti velkou pravděpodobností vypočítati. Zdědil do-
životní důchod roční v obnosu 3000 franků, jenž se
mu vyplácel z olivových zahrad v Maěnze. Byl to
jeho dědický podíl po rodičích, který mu připadl
když byl ještě biskupem. Hrabě Ludvík Peccí přiná-
šel každoročně papeži tuto sumu. Tento vypravuje
následující historku: »Když jsem přinesl papeži jeho
rentu, která připadla na jubilejní rok, přijal mne ve
své pracovně. Na stole leželo mnoho bankovek. Při po-
hledu na ně napadlo mi, že papež mé mizerné tři-
tisícové bankovky mi ponechá, ježto jsem v paláci
Pecciů v Karpinetu, jež spravují, chtěl zaříditi nějaké
okrasy. Ale on vzal klidně předložené papírya
srovnal k ostatním. Byl jsem skutečně trochu zma-
ten . . .« Dle toho obnášel roční příjem papežův
3000 franků (1 fr. = 95 hal.). Počítá-li se, že od r.
1878 (do té doby neměl žádného jmění) celý tento
důchod z olivových zahrad ukládal, mohl by ted
míti i s úroky na 100.000 fr. = 95.000 kor. K tomu
obdržel četné osobní dary, jako drahokamy, prsteny,
kříže. Ty poslal do rodinného paláce v Karpinetua
mají okrouhlou cenu 100.000 fr. To jest jeho osobní
jmění, nyní tedy pozůstalost. O jmění, které získal
z úřadu papežského, nemůže zde býti řeči, poněvadž
toto přechází jako jakýsi státní poklad s papeže jed-
noho na druhého a jest z jeho volné pozůstalost
vyloučeno. Toto jmění obnášelo prý při smrti stát-
ního sekretáře Antonella 30 mil. fr. Ale kleslo ná-
sledkem nezdařených peněžních operací. Teprve v ju-
bilejním roce se zmohlo.
Ludvík Pecce
Peccia
Karpinet
3
article
= Z horlivé činnosti pařížské policie. Na lavici
obžalovaných octli se těchto dnů před pařížským
soudem dva policejní agenti, kteří před nějakou do-
bou dopustili se na paní a slečně Forisierových dů-
kladného policejního přehmatu. Obě dámy před ně-
jakým časem pozdě na večer ubíraly se ulicí, rozlou
čivše se právě s panem Forisierem, redaktorem ča-
sopisu »Lanterne«, jenž pospíchal do klubu. Agenti
Jon a Goblet obě dámy napadli, vyřkli o nich celou
řadu hanlivých slov a prohlásili je za zatčené jakožto
poběhlice. Jednáno bylo s nimi cestou i na policii
hanebně. Teprve, když bylo konstatováno, kdo jsou,
odprosil je policejní prefekt Lepine osobně, ale pan
Forisier neshledával v této omluvě patřičného za-
dostiučinění a podal na oba policejní agenty žalobu.
Při přelíčení, které konalo se předevčírem, právní
přítel obou dam, advokát a poslanec Renault, dů
kladně posvítil na brutální jednání obou agentů.
Rozsudek na to po dvouhodinném jednání vynesen
Agenti odsouzeni k ohromnému odškodnění, jež
kdyby zaplatiti nemohli, zaplatí za ně policejní úřad,
jehož jsou zřízenci. Proti rozsudku tomu není odvo-
lání. Snad dá si nyní pařížská policie bedlivější po-
zor, aby se podobné, velmi drahé přehmaty neopa-
kovaly.
= Million růží umístěno bude na světové vý-
stavě v St. Louisu v roce 1904 na jediném místě.
Právě v dubnu bylo na pozemku v rozměrech čtyi
akrů vysázeno 50.000 keřů růžových; na čtyřicet
Forisierový
Forisier
Jon
Lepine
St . Louis
Renault
4
article
největších amerických firem dopravuje již nyní celé
ohromné expedice keřů růžových na výstaviště
Američané nazvali již nyní exposici onu mořem růž
a chtějí prý ji na příští časy zachovati jako jeden
z divů světa.
= Klub »nešťastných lásek« jest nejnovějším
klubem ženským, jaký se utvořil v Sasku. Skládá se
vesměs z dívek a paní, jež nebyly ve své lásce
šťastnými a zanevřely od té doby na celý mužský
svět. Clenek klubu přibývá prý úžasně mnoho. Ni-
kdo by nevěřil, jací jsou muži falešníci. Zajímavé
jsou stanovy klubu, jež pro svobodnou dívku k pří-
jetí do klubu vyžadují, aby podala průkaz dopisy
atd., že ve svém životě nejméně třikráte byla muži
podvedena. Pro vdané stačí úplně jen listina roz-
vodu. Ale účel klubu není jen tak nevinným, jakoby
se zdálo. Na jeho schůzích vedle rozhovoru o vzá-
jemném neštěstí a vedle vyprávění někdy dost inte-
ressantních událostí, zejmena ze zkušeností rozvede-
ných žen, bedlivě se sepisují jména a k nim hned ve
zvláštní knize se vedou charakteristiky dotýčných
mužů věrolomných a nevěrných, jež až docílena
bude větší účast členek klubu a kronika tudíž bude
bohatší na popisy falešníků, vyložena bude k volné
disposici a pro informaci dívek ostatních, jež budou
míti příležitost, zapředou-li známost s nějakým mu
žem, pátrati, nemá-li za sebou již nějaký škraloup
Očekává prý se však, že takovouto černou knihu ne-
věry a falešnosti mužské nikdo neuzří, poněvadž
bude zkonfiskována policií, až totiž bude nejúplnější
A kdyby se tak nestalo, je ještě jiná pomoc po ruce
pro ochranu mužů. Založí si podobný klub.
Američan
Sasko
5
article
= Pověra o vtělování se duchů zemřelých pa-
nuje dle »Daily Mail« v Birmě, v anglické državě
v Žadní Indii. Jako doklad se udává: Birmenští se
domnívají, že poznali v jistém chlapci vtěleného
ducha distriktního inspektora policie, jmenem Tuckera,
který byl r. 1894 zavražděn. Vodili chlapce na různá
místa, kde Tucker dříve žil a tvrdí zcela určitě, že
se hoch na události svého dřívějšího života v těle
Tuckerově vždy rozpomene. Jmenovitě, když byl při-
veden na místo, kde Tucker byl zavražděn, chvěl se
na celém těle a líčil podrobnosti oné scény.
= Román obrazu. V Manchestru již po delší čas
pečlivě střeží jistý obraz, představující obětování
Isáka, o němž přemnozí znalci tvrdí, že jest dílem
Van Dyckovým. Obraz sám má zajímavou historii.
Po dlouhá léta visel nepovšimnut v domě jistého ob-
chodníka v Londýně, až syn této rodiny vyměnil jej
s přítelem svým za brillantovou jehlici. Ten zas da
roval obraz své zbožňované, která přivedena byvši
do úzkých, prodala jej vetešníku s obrazy. Od veteš-
níka zakoupen byl pro jistou nemocnici. Jeden z pa-
cientů, malíř, při procházce spatřil obraz, vyžádal si
dovolení, aby jej směl vycíditi a konečně vyžádal si.
aby mu byl za jiný jím malovaný obraz dán výmě-
nou. Malíř pak ukázal obětování Isákovo znalci Spu-
rovi, jenž prohlásil malbu za dílo Van Dyckovoa
koupil jej od malíře za 100.000 korun.
Tucker
Tuckerův
Isák
Van Dyckův
Isákův
birma
Indie
Londýn
6
article
Zemřelí v Praze-
Dne 13. července 1903: Mikulanda Josef,
řemenář, 53 roky, 205—I. Kopecký Václav, krejčí,
42 roky, 564—II. Škraboutova Augusta, dcera šva-
dleny, 22 roky, 83—VI. Stavinohova Terezie, dcera
slévače, 1/2 hodiny, 602—VII. — Ve všeobecn
nemocnici: Křížkova Růžena, dcera zedníka, 9r.
Počtova Marie, dělnice, 18 roků. — U Milosrd-
ných sester: Vlasáková Kateřina, vdova po ná-
denníku, 57 roků. — V měst. chudobinci: Ora-
ský Karel, soukromý úřadník, 69 roků.
Dne 14. července 1903: Vojtíšková Antonie,
manželka lakýrníka, 46 roků, 906—I. Koudelova Mi-
lada, dcera kováře, 3 dni, 375—VII. Parýzek Jan, syn
pilníkáře, 11/2 roku, 1831—II. Maleček Josef, damský
krejčí, 75 roků, 152—III. Držka Václav, syn vzorkáře,
7 týdnů, 521—VIII. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Bulíčková Justina, manželka soukromého úřad-
níka, 31 rok. Vondráčkova Marie, aspirantka na poště,
19 roků. — U Milosrdných sester: Glückselig
Karel, podnikatel staveb, 69 roků. Humlová Veronika,
žebračka, 75 roků.
Josef
I Kopecká
Václav
Stavinohův
Počtův
Marie
Koudelův
Parýzek
Jan
Maleček
Vondráčkův
Humlová
Praha
Oroský Karel
Škraboutův August
Terezia
Křížkův Růžena
U Milosrd
Vlasáková Kateřina
Vojtíšková Antonia
Bulíčková Justin
Glückselig Karel
7
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ode dne 18. července až do dne 13. srpna
se v král. českém zemském a Národním dí-
vadle nehraje.
Představení počnou opět dnem 14. srpna t.r
Ředitelstv
král. česk. zemského a Národního divadla.
Král
Praha
národní divadlo
8
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy,
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V sobotu 18. července.
Začátek o 3/48. hod.
Ve prospěch podpůrného fondu spolku železničních
zřízenců buštěhradské dráhy, Praha II.
Poprvé: V líbánkách.
Veselohra o 4 jednáních. Napsal H. Perserhofer
Přeložil B. Lachman. Režisér B. Kovář
H Perserhofer
B Lachman
Praha
lidový divadlo
Praha II
9
title
Aréna na Smíchově
Smíchov
10
article
Pištěkovo lidové divadlo vnohrsteon
Pištěkovo lidové divadlo vnohrsteon
na Král.
V sobotu 18. července.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po 17.: Zelené mládí.
Velká burleskní fraška se zpěvy o 4 jednáních od
O. Fastra.
16485
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod.
Boccacio.
16500
Komická operetta o 3 jednáních. Napsali F. Zell a
R. Genne. Přeložil E. Züngel. Hudbu složil Fr. šl.
Supě. Režisér Josef Kubík. Dirigent Jar. Hes.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř., čís. 26.
Král
O Fastr
Palacký
Boccacio
Zell
R Genne
E Züngel
Kubík
Hes
Urbánek
Francie
Praha
Smíchov
Pištěkův lidový divadlo
11
article
V sobotu 18. července.
12
article
S duší rozdírajícím křikem přitiskla Asnat ke svým
prsoum a pokryla ji polibky; potom hrubě ji odstrčivši,
začala běhati po pokoji, trhajíc šat na sobě, bijíc se do
prsou a bušíc s křikem a vzlykotem hlavou do zdi. Ra-
nofrit, vzpamatovavši se, následovala jejího příkladu; za
vzlykotu, jenž dusil její slova, mladá dívka mohla pouze
rozeznat:
»Nešťastná Asnat, pouhý pohled na tebe rozdírá
mně srdce!«
Jsouc úplně zmámená a bledá zděšením, Asnat ko-
nečně zvolala:
»Mluvte přece! Stalo se snad otci nějaké neštěstí?
Jest nemocen neb upadl v nemilost ?«
»Ne,« odpověděla konečně skrze slzy Majja, »ote
jest zdráv, o nemilosti není ani řeči a přece hrozný zá-
rmutek zničil nás a zejmena tebe, nešťastné díté !«
A zase prudce přítiskla ji ke svým prsoum.
»Zemřel snad Hor nebo byl propuštěn ze služby ?«
zvolala zděšeně Asnat.
»Ne, Horovi nic se nestalo, připrav se však se vši
statečností k těžkému okamžiku, který tebe očekává.«
»Mluvte přece, co se stalo a nemučte mne nejisto-
tou,« přavila Asnat, celá se třesouc.
»Ne, ne,« ozvaly se obě ženy, »ať otec sám odhali
ti pravdu; možná, že podaří se mu ještě nalézti prostře-
dek k zachránění tebe. Budeme raději prositi o pomoe ne-
smrtelné.«
Potácejíc se jako opilá Asnat přistoupila k oltáři,
na němž stály sochy Pta, Isidy a jiných bohů a mlčky
klesla na kolena. Zač měla se modliti, oč měla prositi ne-
smrtelné — sama nevěděla; neviditelné a neznámé ne-
bezpečí, vznášející se nad ní, naplnovaio ji zděšením;
Asnat
Hora
Isis
pt
13
article
stupci moci — světské a duchovní. Každý z nich mohl
druhému zasaditi smrtelné rány; otázkou jen bylo, kdo
ukáže se býti silnějším.
Potifera byl si toho vědom, jaká hrozná zodpověd-
nost spočívá na něm v tomto okamžiku, jestliže ze so-
bectví vyvolá předčasně rozhodný boj, zvláště nyní, kdy
síly daleko nejsou rovné, čímž zničí tajné přípravy a po-
boří s nebezpečím života stavěnou budovu, která pod svými
troskami pohřbí tisíce hlav — živé články toho politického
řetězu, jenž jako had měl otočiti trůn usurpátorův, jenž
bavil se tím, že činil žrecům jednu krvavou urážku za
druhou ...
Potifera dýchal těžce; srdce jeho se svíralo jako při
doteku kaleného železa, avšak rozum mu našeptával, že
v tomto okamžiku třeba spíše obětovati dceru, nezli vy-
dati v nebezpečí celou budoucnost Egypta.
Apopi pozorně sledoval mravní muka, jež zračila se
na bledě tváři poraženého jím Potifery a skloniv se
k němu, pravil:
»Vidím, že jsi mně porozuměl; jestliže bys nelitoval
své hlavy, nyní chvěješ se o hlavy svých spojenců. Jdi,
žreci heliopolský a řekni své dceři, kdo jest jí ustanoven
za manžela. Můj úkaz oznámí radostnou zprávu, že adon
a kněži uzavírají spolek a do domu tvého pošlu ustano-
vené tobě královské dary !«
Aniž by odpověděl jediným slovem, bez všelikých,
etiketou stanovených poklon odešel Potifera, potáceje se
jako opilý z královských pokojů a klesl do nosítek.
Když nosiči odnesli Potiferu do dvora domu jeho
švakra, tento stál před domem a chystal se k odjezdu:
při prvním pohledu na bledou, křečovitě sebou škubající
tvář nejvyššího kněze nedobrá předtucha sevřela jeho
Železný kanclář.
Potifer
Egypt