V Praze, v pátek dne 17. července.

K číslu 193. čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Situace v Uhrách.

Z Pešti, 17. července. Opposice je od- hodlána v obstrukci pokračovati a v tomto rozhodnutí nedá se zviklati. O úmyslech ministerského předsedy ničeho známo není Dnes kolují pověsti, že hr. Khuen některý den, bezpochyby v pondělí, vyzve stranu ne- odvislosti, aby propustila prozatímní rozpo- čet, za tím účelem, aby mohla býti poslanecká sněmovna potom rozpuštěna a voličstvu dána takto otázka, jakého jest mínění. Strana ne odvislosti totiž dříve prohlašovala, že sně movna musí býti rozpuštěna, aby se mohlo voličstvo vysloviti. Za nynějších poměrů jest více než pochybno, zda toto stanovisko za- ujme též vůči hr. Khuenovi. Z Pešti, 17. července. Zda by se mohly volby konati též za nynějšího stavu ex lex, jest předmětem čilých diskussí. Soudí se, že rozpuštění sněmovny bylo by proti- zákonným a poukazuje se k tomu, že by bylo protizákonným i vypsání nových voleb ve stavu ex lex. Z Pešti, 17. července. Fr. Košut od- jede v nejbližších dnech do Italie, aby ne- stál v cestě obstrukci. Nepřišel již do posla- necké sněmovny. Na jeho místě sedí hrabě Polonyi, vlastní vůdce strany neodvislosti. K volbám do německého říšského snému. Z Berlína, 17. července. Jediný man dát, dobytý spolkem zemědělců při posled- ních volbách, poslancem Schauferem, bude bezpochyby prohlášen neplatným. Asi 100 voličů, jichžto hlasy byly pro výsledek volby rozhodujícími, volilo dvakráte ve dvou růz- ných okresech.

Původcové dynamitových attentátů záhřebských. Ze Štyrského Hradce, 17. červen- ce. »Grazer Volksblatt« sděluje ze Záhřeba, že attentáty dynamitové nejsou an nevinnými kousky mladistvé zbujnělosti, ani nestály v bezprostřední spojitosti s posled- ními politickými nepokoji. Attentáty jsou spíše anarchistického původu a jich osnovatelé patrně úmyslně jim chtěli dodati nátěr politický, aby svedli vyšetřování na ne- pravou stopu. Jistou souvislost možno však konstatovati potud, že někteří političtí pro- vinilci, již nuceni byli za hranice prchnouti. se vyslovili, že vehnáni v zoufalství, navážou styky se švýcarskými anarchisty. Ze Záhřeba, 17. července. Na zdejší nádraží došla včera večer zásilky dyna- mitu a byla vyzdvižena. Pátrá se nyní po osobě, která ji přijala. Nepokoje v Chorvatsku. Ze Záhřeba, 17. července. Proslýchá se, že u Zlataru při srážce četníků se sedláky bylo několik sedláků zastřeleno. Konec protižidovských bouří v Kišiněvu. Z Berlína, 17. července. »Berlinen Tagblatt« sděluje, že guvernér besarbský přijal deputaci židů kišiněvských a prohlásil, že se všemožně přičiní, aby nastaly opětně normální poměry. Prosil deputaci, aby spolu- působila k tomu, by se uprchlíci zase vrátili

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 17. července. (C.-B.) Císař pro- půjčil Josefu hr. Nostitzovi-Rhiene- ckovi hodnost komořího s prominutím tax. Císař propůjčil velkoprůmyslníkovi a ma- jiteli zbirovských železáren Maxu Hopfen-

jlS Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

g ärtnerov i důstojnický kříž řádu Františka Josefa. Předseda ministerstva jako správce mini- sterstva vnitra dal na základě nejvyššího zmoc- nění v dohodě s ministerstvy železničníma finančním povolení okresnímu výboru frýdland- skému v Čechách ke zřízení akciové společ- nosti s firmou »Akciová společnost frýdland- ských okresních dráh se sídlem ve Frýdlandě v Čechách« a schválil její stanovy. Ze Záhřeba, 16.července. (C.-B.) Klub národní strany konal dnes odpoledne schůzi, jíž se zúčastnil také bán. Předseda pozdravil bána jménem strany. Bán hr. Pe- jacsevich odpověděl, že doufá, že hr. Khuen Hederváry, pokud jest jeho prá- vem jako předsedy ministerstva zasahovati do osudů Chorvatska, povede zem i národ do pří- stavu pokoje. Dále pravil, že zůstane i nadále členem strany a podrží mandát. Doufá, že mu bude, záhy možno učiniti své povinnosti zadost v každém ohledu. Deputace regnikolární upraví prozatím finanční poměry s Uhrami a potom bude se zabývati úpravou všech dosud nevy- jasněných otázek vyrovnacích. (Hlučné »Živio!« a potlesk.) Předseda klubu hr. Erdödy pozdravi pak ministra Tomaši če. Že Záhřeba, 16. července. (C.-B.) Bán hr. Pejacsevich přibyl sem dnes z Pešti. Na nádraží dostavili se k jeho uvítání arci- biskup, sborový velitel s generály a předsedové úřadů. Čestná setnina 16. pěšího, pluku konala na nádraží čestnou stráž. Když bán přijel, zavznělo bouřlivé volání »Živio!« Na pozdray sekčního chefa Krajčoviče odpověděl bán, že jest si vědom těžkých úkolů, jež ho čekají, poněvadž politický obzor jest zachmuřen. Bude se však i nadále říditi devisou,e že dobrá správa jest základem každého dobrého rozvoje. Bán děkovalžpak za uvítání a ujistil, že vynaloží

FEUILLETON. Když páni odjeli. A. M. Pazuchin. Přeložil J. Kojecký. Je sváteční den. U vrat velkého panského domu shromáždila se společnost lokajů, kočích, podomků, panských, kuchařek, chův a podob- ného lidu. Lokajové byli v lakýrkách, panské na- pomáděné a také navoněné a proto se chovali nnohem důstojněji než ti ostatní. Jeden kočí po- hrává na harmonice a po očku se dívá na krásné pohlaví. „Vasiliji Parmenyči, pořád nám budete hrá takovou vesnickou!“ volala na hrajícího vytintěná panská. „Jak si přejete, Anno Gavrilovno, třeba tře páčka zahraju,“ a spustil národní tanec. „Panská nadula pysky, zacpala si uši a ode- šla. Přistoupil k ní lokaj s nakroucenými vousy „Dovolte, Anno Gavrilovno, abych upokoji vaši rozdrážděnost,“ pravil lokaj, podávaje ji „Nepřeji si! Všichni muži jsou jednací, pod- vodníci a licoměrové.“ „Ten posudek se nehodí na nás, my se umíme pohybovat v damské společnosti.“ „Jakube Mitrofanyči,“ obrátila se k němu druhá panská, „zejtra k nám račte přijít na večeři.“ „A co to bude u vás zejtra?“ „Všichni páni odjedou. „Přijdu, jestli můj někam odejde,“ odvěti lokaj, vyňav tobolku na doutníky a nabízel panské. „Děkuji vám, takových neužívám,“ děkovala panská. „My s paní kouříme nejlepší druh Mari- landa.“ K tlupě přistoupil z druhého demu kuchat v bílé kazajce. „Moje poklona!“ ukláněl se kuchař. „Ale velice rozkošně se tu nemáte.“

Lokaj zívl a pravil: „Pojedeme brzy do Pa- říže, tam je to ovšem pikant!“ „Byl jste v Paříži?“ tázala se panská. „Kolikrát!“ „A mluví tam všichni francouzsky?“ „Všichni. Jde žebrák, zavěšen se ženou v e lindru, žena v modních šatech ... „Tak? Tam jsou i žebráci vzdělaní?“ „Tam je každý žebrák uhlazenější nežli n pán. Co se jednou nepřihodilo: jedeme s pánem v kočáře a proti nám se bere faeton. Náš kočí vyhýbá na pravo, ten také se dá v pravo, náš v levo, ten také v levo! Tu z faetonu vyskočí pán a přímo k měmu pánu. Myslil jsem si: to bude skandál! Ale co myslíte? Příchozí sňal klobouk a počal se ukláněti mému pánovi: mon- sleur podarujte mi frank, dva dni jsem neměl ničeho v ústech.“ „A jezdí si ve faetoně?“ „Tak jest, jinak to nedělá. „A to prosil po rusky?“ tázal se kuchař. „Nikoli, po francouzsky. Tam po našem nikdo nehovoří.“ K hloučku se přiblížil službu konající stráž ník. Přiložil ruku po vojensku ke štítu čepice pravil: „Pokoj vám, já také k vám!“ „Bůh vás pozdrav, Andriane Pavlyči,“ poklo- nila se mu kuchařka. „Jak pak se máte? „Žiju jak žiju a kdo se trefí, toho zavru, žertovně odvětil strážník. „Nu, nedej bůh, koho vy vezmete do práce toho jistě zavedete na strážnici. „Už zde dávno nehořelo, myslím, že ještě letos ne,“ obracel domovník řeč v jiný směr pokuřuje si z dýmky. „Abys tipec dostal na jazyk!“ odplivlasi kuchařka. „Co tipec? Což nemohu promluvit?“ urážel se domovník. „A šerednější rozprávky už nemohl's vy myslit?“ pravil kočí. „O mrtvých jsme ještě nemluvili .. „A o hlupácích také ne.

„Mluvili, tebe jsme vzpomínali . .. Všichni se rozesmáli. „Náš domovník je dnes v nebezpečné míře, pravila kuchařka a zachechtala se do dlaně, „Co je?“ tázal se zvědavě strážník. „Zeptejte se tam Aňuty, ta ví —“ ukázal kuchařka na panskou. Panská se zapálila a odsekla: „Hleď si sebe a druhé nech na pokoji. Kdybys raději vodařovi méně panských koláčů dávala . ..“ „Jaké koláče? Kde?“ vzkřikla kuchařka. „Ticho, panstvo, nerušte pokoj,“ pravil strážník. „Ne, když tak, tož tak, všecko povím na tu střapatou!“ nepřestávala kuchařka. „Včera jí náš domovník Danilo koupil šátek a perly . .. „Strážníku, strážníku!“ rozlehl se odkudsi zvučný hlas. Strážník se zachvěl a pospíchal, odkud se hlas ozýval. „Pračka,“ ozval se kočí, „to budou čapky lítat. „Z toho může být dobrý beefsteak,“ pozna- menal kuchař. „Pojďme se kouknout . .. Kuchař s kočím odešli. Rozlehlo se proni- kavé zapísknutí. „Jak ta naše paní je charakterní, ku podivu,- vypravovala jedna panská druhé. Nedávno jí pán pravil: „Chceš jeti na Kavkaz, dušinko?“ Ale ta zakřikla a dupla si nohama: „Vy mne chcete utrápit, vy chcete jenom, abych umřela, já vím dávno, že mne nemilujete .. „Cože, nechtěla na Kavkaz?“ „Tak do ní cosi vjelo, dříve sama o to ža- donila a pak najednou — nechce!“ „Naše paní není nic lepšího. Včera sotva pán odjel, hned odešla se fintit, točit se před zrcadlem . .. V dálce se objevil kočár. „Naši jedou!“ zvolala jedna panská a od- skočila do dvora. Druzí následovali za ní.