všechny své síly na rozvoj Záhřeba. (Hlučné volání »Živio !«) Z Athén, 17. července. (C.-B.) Proslýchá se, že bude sněmovna dne 30. srpna rozpuštěna. Nové volby konaly by se 25. Z Athén, 17. července. (C.-B.) »Neon Asty« oznamuje, že sňatek prince Ondřeje řeckého s princeznou Alicí Batten- bergovou bude se konati koncem srpnav Darmštatě. Svatebních slavností zúčastní se kromě královské rodiny císař Vilém, cisař Mikuláš a princ Kristian Dánský. Z Londýna, 16. července. (C.-B.) v dolní sněmovně pravil premierministr Bal- four na učiněný dotaz: Jest mně známo, že se vláda rumunská zabývá přehlidkou svého celního tarifu. Nemáme důvodu k do- mněnce, že se vyjednává o zvláštní smlouvus Německem anebo že jest úmysl poskytnouti ob- chodu německému podstatné výhody na náš úkor. Vím, že v některých odvětvích anglický obchod s Rumunskem klesl. Mezi anglickým vy- slancem v Bukurešti a rumunskou vládnu do- šlo k výměně názorů o zabezpečení anglických zájmů. Na jiný dotaz odpověděl ministr obchodu Gerald Balfour, že vývoz látek ba- vlněných do ciziny obnášel v roce 1872 2205 millionů yardů, v r. 1902 2669 millionů yardů. Za debaty o rozpočtu vojenském pro- hlásil ministr války Brodrick, že o otázce ponechání vojska v jižní Africe uvažuje válečný úřad a branný výbor, kterýž doporučuje, aby v jižní Africe bylo ponecháno větší množství vojska pro službu v Indii a to pro případ ne- nadálých události. Vláda navrhla proto, aby bylo v jižní Africe ponecháno 25.000 mužů. Náklady na vydržování tohoto vojska v jižní Africe jsou o 1 millionu liber šteriinků větší, než by byly ve Velké Britanii.

Z Washingtonu, 16. července. (C.-B.) Otázka mandžurská byla uspokojivě roz- řešena přípovědí čínské vlády, že otevře v nej- bližší době Mandžursko světovému obchodu prohlášením některých přístavů za přístavy smluvné. Ruská vláda prohlásila oficiálně Spojeným státům, že se nebude tomuto otevření přístavů vzpírati, Které přístavy mají býti ote- vřeny, nebylo ještě udáno, ale dle doslechu budou to prý Mukden a Tatun- kar. Z Washingtonu, 16. července. (C. - B.) Ačkoliv neudává Čína žádného určitého terminu pro otevření přístavů smluvných, má se za to, že se tak stane brzy po vyklizení Mandžurska Rusy a to v září. Z Kristianie, 16. července. (C.-B.) Za návštěvy královy v Digermulenu shroutil se přístavní most. Asi sto osob padlo do vody. Mnoho osob bylo zraněno, některé těžce.

Papež nemocen. Z Říma, 16. července. (C.-B.) 10 hod. 10 minut večer. »Ag. Stefani« oznamuje: Prof. Mazzoni přijel o půl 6 hod. do Vatikánu, ale neodebral se k papeži, poněvadž sv. ote spal. Bulletin byl redigován drem. Lapponim a z formálních důvodů spolupodepsán M az- zonim, Mazzoni přišel v 8 hod. večer opět do Vatikánu a odjel v 9 hodin. Papež byl vté době vzhůru. Mazzoni konstatoval, že stav papežův je stále stejný. Lékaři nemají za to, že nastane bezprostřední katastrofa. Nové operace už nepodnikli, ale sdělili papeži, že eventuálně budou musiti k této operaci přikro- čiti. Prozatím však není naléhavě nutnou. Papež, který byl potom velice rozrušen, prosil aby byl přenesen do lenošky, kdež se uklidnil. Stav papežův jest však velice vážný. V 8 hodin večer dal si papež zavolati státního tajemníka kardinála Rampollu, jemuž dal některé rozkazy. Z Říma, 16. července. (C.-B.) V 10 hod. 35 min. večer.: V posledním vydání »Tribuny« se oznamuje, že prof. Ma zzoni prohlásilv jednom interviewu, že ani dnes v noci netřeb se obávati katastrofy.

Denní zprávy. — Pohádka Vsevoloda Herbena. „Připad mi, jako bych měl psáti po vzoru Garšinově po- hádku o tom, co se nestalo“, píše dnes p. dr. Jan Herben ve svém listě na místě úvodním i do- dává: „Pohádke zní: Následuje pohádka o tom, kterak a z jakých příčin navštívil realistický „chefredaktor“ německé kasino. V úterý dne 8. července o půl dvanácté navštívili milého „chef- redaktora“ p. Schindowski z Berlína a farář Kossuth z Porýní, rozčileni, hledajíce v náručí jeho útočiště před hrozným pronásledovatelem z kruhů žurnalistických, jakýmsi Maxem Rum- plerem (záhadné „R“. vstupuje materialisováno na scénu!), kterýž zmocnil se obou pánů říšsko- německých, jakmile do Prahy přijeli. Tento Rumpler hlásil se k Schindowskému jako kol- legovi, nabídl se říšsko-německým pánům za prů- vodčího, ježto prý neznají ani slova českého, vozil je po Praze v kočáře, vypravoval jim o tom, kterak se zúčastnil buršáckého bumlu na

Příkopě, ve vinárně u Liperta způsobil svým lí- čením německých útrap v Praze scénu, v níž vystupuje také jakýsi Meklenburčan, v Praze 25 let žijící, který se Čechů zastal vůči jich haňci Rumplerovi. Pánové byli jako na trní, ale Rum- pler je z rukou nepustil, vedl je do radnice, představil je archiváři prof. Čelakovskému, je- muž si Schindowski stěžoval na to, že nebyl pozván do radnice, kdežto Francouzi pozváni bylí. To vše bylo říšsko-německým pánům pode- zřelé i ponechalí v rukou Rumplerových pouze faráře Fickeisena, poslali oba do kasina a šli vyhledati dra. Herbena, aby je vysvobodil z ru- kou tohoto Rumplera. Pan dr. Herben šel — „váhal jen okamžik, ale potom se rozhodl a šel do kasina“. Účinek jeho příchodu na Rumplera byl zdrcující. „Jakmile jej pan Rumpler z pří- dvoří spatřil, zrudl, oči mu podběhly, tvář úža- sem několikrát změnila výraz.“ Vstal za stolem a nadšeně prý vítal realistického chefredaktora, přidávaje ke svému nadšení všelijaké lichotky.

Ale potázal se se zlou. Zprvu se vedla řeč zcela klidně a rozšafně o pivu a víně, ale Max Rum- pler ve své nevědomosti dotkl se dvou osobností, realistickému chefredaktoru nad jiné drahých — dra. Podlipného a dra. Jul. Grégra. Chlubil se důvěrnou známostí s drem. Podlipným a to ještě p. chefredaktor vydržel, zavrtěl pouze hlavou, ačkoli sáhnout dru. Herbenovi na dra. Podlipného — je jinak oheň na střeše! Když se však Rumpler počal chlubiti známostí s rodinou Grégrovou, kterouž vydával za evangelickou, ne- zdržel se dr. Herben, tento proslulý kavalírský obhájce Grégrovy rodiny, a rázně to popřel. Max Rumpler nabízel p. dru. Herbenovi sázku, že rodina dra. Grégra jest evangelická, ale pan „chefredaktor“ sázku zamítl, což je nový ry ušlechtilé jeho povahy, neboť věda pravdu, mohl vyhrát majlont. Podobné obchody ovšem realista nedělá. Avšak Max Rumpler byl přece jenom utřen na dobro. Zamítputím své sázky byl Max na dobro otráven, zlost jeho zakoušeli sklepníci, cizí hosté nepřijali doutníků, které jim nabídl, „velmi jednoslabičně“ se rozloučili s panem Rumplerem (patrně mu řekli: „Pá!“ což jest nejjednoslabičnější rozloučení v německém ja- zyce) a společnost pana dra. Herbena odešla bez Maxa na nádraží. Nyní však udála se zajímavá episoda. Hosté lámali si hlavy o osobě Rumple- rově a usnesli se konečně na tom, že je to zá- hadné individuum. „Ale teď jste v pasti, dre. Herbene, pravil jeden z nich: „Zejtra vyjde v „Národních Listech“ lokálka, že jste byl viděn v kasině.“ „Na konec i to je možné,“ pravil dr. Herben s úsměvem. „Už napřed vám gratulu- jeme!“ řekli svatí mužové z Pruska a odjeli.

Jejich proroctví, kteréž se na vlas splnilo (krom datum), až na tu lokálku, nasvědčuje, že oficiální zástupcové Evangelického bundu v Praze, čle- nové jeho výboru pro rozšíření hnutí „Los von Rom“, také mezi českým lidem, jsou muži opravdu svatí, zkoumající srdce i ledví nás ne- hodných hříšníků. Max Rumpler pak ještě dnes sedí v německém kasině přimrazen na svém místě hrůzostrašným pohledem realistické Me- dusy; kdo nevěří, ať tam běží, ukazují tam Rum- plera ve prospěch „obranných jednot něme- ckých“. Mohl jej však potkat osud mnohem hroz- nější, málo scházelo, a byl zastřelen. Vypravuje o tom p. dr. Herben sám: »Z mého vypravo- vání čtenář vidí, že mne do kasina nevedla touha poznat krásy německého domu, že jsem šel jako lovec. A když lovec s puškou v ruce pronásleduje nebezpečnou škodnou, bývá mu dovoleno, aby překročil i hranice vlastního re- víru«. Potud lovcovy zápisky. Proč nestřelil, nepovídá, v tom případě mohlo být rozloučení s Maxem Rumplerem dvojslabičné: »Pif ! Paf !« Pěkná pohádka, není-liž prazda? Velice silně připomíná jinou pohádku téhož autora »O bratru Janu Palečkovi«, u níž ovšem jest výslovně po- dotknuto, že je to vypravování — pro děti. Pro nás může realistický pohádkář vypravovati ještě mrazivější pohádky o svém pobytu v za- kletém a prokletém německém domě a líčiti se ještě půvabněji v úloze nějakého Čurily Plen- koviče, vycházejícího na lov do německého ka- sina, faktum je, že byl viděn, an jde s oficiálními zástupci Lvangeli- ckého bundu a jeho výboru pro šíření »Los von Rom« v českém národě do německého kasina. Jeho pohádka o tom, co tam s nimi tropil, nese čí- slo I. Těšíme se na další pohádky osvědče- ného vypravovatele . . . Zatím však, co p. dr.

Herben vymýšli — pohádky, nemilosrdná skuteč- nost jde bezohledným způsobem v před a »s prav- dou ven«! O realistické aféře a jejím vynikajícím patronu Schindowském rozvinula se také pole- mika v listech říšsko-německých a panu »chef- redaktoru« »Reichsevangelische Correspondenze«. vede se podobně jako jeho pražskému kollegovi. Pan Schindowski vypravuje také pohádky. Na- proti útokům říšsko-německých listů, rozezlených nad blamáží, kterou utrpěla oficiální dele- gace Evangelického Bundu o Husových sla“no- stech v Praze, uvádi p. Schindowski, že jeho zájem na slavnosti platil »dějinnému a poli- tickému obvodu Čech a odtud pochází, že považuje český jazykový ostrov uprostřed všeobecného německého ja- zykového obvodu za obzvlá ště zajímavý problém praktické politiky a poněvadž jest toho pevného náhledu, že dříve či později česká otázka stane se jednou z nejdůležitějších otázek také říšsko- německé politiky.« K tomu připomíná »Köln. Volkszeitung«:

»Z druhé strany musila »Deutschevangelische Correspondenz« instinktivně vycítiti, že její jednání (zpráva Schindowského o výtržnostech před kasinem) vynese jí výtku národnostní vlažnosti, i aby tuto ob- žalobu již z předu vyrátila, chápe se prostředku, který je pro ní a soudruhy jejího smýšlení naprosto kompromitující, anať rozhovořuje se přespříliš srozumitelných naráž- kách, o zvlášť zajímavých problé- mech praktické politiky, naskytujících se českým jazykovým ostrovem v ně meckém jazykovém území. V příčině Rakouska bylo by to ovšem jasno, avšak enfant terrible »Evang. Bundu« ohražuje se i proti tomuto bezúhonnému výkladu delfickéko výroku, neboť výslovně praví, že se stane česká otázka dříve či později jednou z nej- obtížnějších otázek německé říšské politiky. Mají-li slova smyslu, nemůže to nic jiného znamenati, leč že zabrání Čech německou říší co nejdříve přijde na jednací pořad. Pokládá tudíž za správnější stavěti se oproti Čechům přívětivěji, aby se snáze vžili v osud státi se poddanými německé říše. To s tačí.« To píše říšskoněmecký list o jednom z hlavních hrdinů Herbenovy rozkošné pohádky z ně- meckého kasina!

— Lékařská župa severních Čech bude míti val- nou hromadu v úterý dne 28. července 1903 o 1/42 12. hodině dopolední v Turnově (v zasedací síni měst- ského zastupitelstva). Program: Čtení protokolu minulé valné hromady, konané v Pace. Přednáška pana univ. docenta dra. Karla Výmoly. Zprávy výroční. Stanovení místa pro příští valnou hromadu. Volné návrhy. — Ryze české kontrolní shromáždění, při němž neozvalo se ani jediné „hier“, nýbrž výhradně zd e a přece nikdo pro hlášení to nepotrestán — konato se včera dopoledne v místnostech měšťanské dívčí školy ve Školské ulici. Bylo to kontrolní shromáždění drobotiny, děvčátek i chlapců, které vypravil humanní Spolek českých feriálních osad dnešního dne do zná- mých již feriálních kolonií, děvčata do Cerekvice, Luže a Řenčova, chlapce do Těchobuz, Mezříčí a Na- varova. Děti vypraveny jsou na dvakráte: první oddě- lení od zejtřka na čtyry neděle, druhé až první se vrátí. S děvčátky odjíždí řídící pěstounka, dvě pě- stounky (vesměs učitelky) a služky; s hochy učitelé. Není bez zajímavosti navštíviti takové kontrolní shro- máždění; rozruší až radostně záře dětských očí, ho- rečka touhy planoucí jim z tváří nedočkavostí. Kon- trolní shromáždění dívek k zejtřejšímu odjezdu ur- čených započalo o 9. hodině ranní; ale už od 8 hodin trousily se Školskou ulicí k budově procesí matek a dětí, jež přinášely koše se šatstvem a prádlem, chudší v papíru zabalené nejnutnější potřeby, většina s ra- nečky a uzlíky, sem tam nějaký starý, rodinný kufřík.

Všechna zavazadla dětí zůstanou již ve škole, odkud odveze je povozník na nádraží hromadně. Ovšem dříve podrobena jsou důkladné prohlídce; každé dítě musí býti zaopatřeno určitým počtem prádla, šatstva, obuvi. Defektní věci, jsou-li jaké, musí býti odstra- něny a nahraženy dobrými, aby pak při pobytu na venkově nebylo zbytečných správek a nedostatků. Předseda spolku p. Ferd. Mellan a jednatel p. Jar. Švestka promluvili několik vřelých slov, týkajících se chování dětí na prázdninách; pěstounkám a pě- stounům uděleny pak instrukce. Stůjž zde několik slov o učitelkách a učitelích osady doprovázejících. Úkol jejich není nikterak závidění hodný; přinášejí značnou oběť své prázdninové svobody. Povinnosti, ke kterým se zavazují, jsou plny zodpovědnosti; uhlí- dati takovou spoustu malých neposedů, držeti je na uzdě a přece zase dopřáti jim dosti volnosti, vyžaduje důkladnou znalost dětí, mnohdy i sebeovládání. Ani děti kolonie nejsou ušetřeny nemocí, ať už rázu váž- nějšího neb lehčího. A tu arci v prvé řadě bedlivé ostražitosti třeba, aby se onemocnění předešlo neb v čas zpozorovalo. A sta jiných věcí spadá na bedra učitelek a učitelů, kteří věnují se šlechetnému tomu úkolu s veškerou láskou. Jejich obětavost nemůže býti ani dosti doceněna. Ještě několik slov o malých kolonistech. Když dojedou na místo, odevzdají své pe-