2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. dubna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodpliácíi ne
v Praze v adninlstra
a něsí
na r
s drojí čonínkea
kei
n Enrnrk ket
nně slisj ke
aKo
roštoal
n.:: . : 3 k e
drojí zisoni
Enrnrk
Praha
5
title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 13. dubna. (» Reuter
agentura«.) Před Port Arturem poto-
pila se pancéřová loď »Petro-Pav-
lovsk«. Jen čtyři důstojníci, mez
nimi velkokníže Cyril, jenž je ra-
něn, se zachránili.
Z Čifa, 13. dubna. (»Reuter«.) Dle
soukromé depeše Japonci dnes na
úsvitě obořili se na ruské loďstvo,
jež vyplulo pod velením Makarova
v plném počtu proti nepříteli a zn
přispění tvrzí odrazilo japonský
útok.
Depeše nezmiňuje se ani slovem,
způsobeny-li škody na loďstvua
tvrzích.
Z Berlína, 13. dubna. (C.-B.) » Wolf
fova kancelář« dovídá se od sou-
kromého dopisovatele z Petro-
hradu: Koluje zde pověsť, že ad-
mirál Makarov je mrtev a že již
zejtra budou zádušní bohoslužby
za něho a důstojnictvo obrněnce
Petro-Pavlovska«.
Z Čeněu, 12. dubna. Dnes o půl
sedmé hodině ranní slyšena prudká
dělostřelba mezi Čenču a Port Ar-
turem, jež potrvala skoro celé dvě
hodiny. Z prudké střelby možno
souditi, že svedena krutá námořní
bitva.
Z Petrohradu, 13. dubna. (C. -B
Náměstník Alexějev zaslal carovi
tyto telegramy:
1. Na základě depeše generála
Stessela právě došlé oznamuji
uetivě s výrazem největšího bolu.
že tichomořské loďstvo utrpělo
novou těžkou ztrátu smrtí svého
znamenitého a vynikajícího veli-
tele, admirála Makarova, jenž přišel
o život na obrněnei»Petropavlovsk«,
na němž byla admirálská vlajka.
2. Dle zprávy portarturského
velitele naši obrněnci a křižáky
pod velením vrchního komandanta
loďstva, admirála Makarova, vy-
pluly při objevení nepřítele z pří-
stavu a pronásledovaly čásť brann
moci nepřátelské na šírém moři.
Když nepřátelské loďstvo vzro-
stlo asi na třicet lodí, naše lod-
stvo vrátilo se na vnitřní rejdu.
Obrněnec »Petropavlovsk« vrazil na
podmořskou minu, jíž byla lod
zničena. Velkokníže Cyril, jenž byl
na této lodi, byl zachránén. Japou-
ské loďstvo je u Liaotešanu.
poto
Cyril
Japonec
Wolf
Petro
Stessel
Makarův
Petrohrad
Petra
Páv
Berlín
Pavlovsk
Čeně
Petropavlovsk
Reuter
Petrahrad
Ara
7
article
Z Petrohradu, 13. dubna. (C.-B.) Gri-
gorovič, velitel přístavu port-artur-
ského, oznamuje: Oznamuji uctivě
V. V., že doposud zachráněni z obr-
něnce »Petro-Pavlovska«: velko-
kníže Cyril, 6 důstojníků, mezi
nimi těžce raněný kapitán Jako-
vlev, dva poručíci, tři kadeti a 32
námořníků, již vesměs jsou raněni.
Dále vytaženy mrtvoly 4 důstoj-
níků, 1 lékaře a 12 námořníků. Ja-
ponské loďstvo ztratilo se z obzoru.
Podrobnosti oznámí kontradmira-
lita. Uchtomský sám převzal zatím
velení nad loďstvem.
Z Petrohradu, 13. dubna. (C.-B.) Pří-
stavní velitel portarturský telegrafo-
val dnes carovi: »Petropavlovsk«
vrazil na minu, jež vybuchla, a po-
topil se. Naše loďstvo stojí pod Zlatou
horou, japonské blíži se. Admirá
Makarov dle všeho zahynul. Velko-
kníže Kyril, jenž byl zachráněn, je
lehce raněn.
z Petrohradu, 13. dubna. (Reuter.)
Admirál Makarov utopil se při zkáze
obrněnce »Petropavlovsk«, velkokníže
Kyril je těžce raněn.
Z Paříže, 13. dubna. O katastrofé,
která stihla ruskou loď »Petro-
Pavlovsk«, není podrobností, ne-
může však býti pochyby, že loď je
potopena a admirál Makarov mrtev.
Katastrofa vzbudila velké poli-
tování.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Cyril
Kyril
Makarov
Petrohrad
Petra
Pavlovsk
Petropavlovsk
Zlata hora
Paříž
Reuter
8
article
Po schůzi v Opatii.
Po schůzi v Opatii.
S úmyslnou okázalostí vzbuzovalo se listy
vládě blízkými domnění, jakoby setkání ra-
kousko-uherského a italského ministra zahra-
ničných záležitostí v Opatiji tvořilo doplněk pří-
pitků, pronesených za návštěvy německého císaře
v Italii, jimiž opětně se před veřejností osvěd-
čovala pevnost trojspolku, a jakoby se na opatij
ské schůzi bylo docílilo úplné dohody mezi Ra
kousko-Uherskem a ltalit ve příčině běžných zá-
ložitostí.
Běžnými záležitostmi vyrozumívalo se
hlavně nedosti shodné nazírání na poměry bal-
kánské, zvláště na otázku albanskou a kromě
toho potíže ve příčině dovozu italského vína do
Rakousko-Uherska čili tak zvané vinné klausule.
Ještě včera psaly časopisy, trojspolku příznivé,
v této i ve druhé polovině soustátí, s plným sebe-
vědomím o symptomatické důležitosti sobotního
dostaveníčka, při němž pp. hr. Goluchowskia
Tittoni se osobně seznámili. Schůzka ta prý co
nejokázaleji dosvědčila, že styky obou monarchi
jsou co nejlepší a že naprosto selhaly veškeré
pokusy, rozrušiti je. Schůzí tou bylo prý doká-
záno, že tito „zlí“ živlové nic nepořídili. Vláda
italská prý neprovozuje politiku irredentistickou
a Rakousko-Uhersko papežskou. Jest prý ovšem
několik nevyřízených otázek mezi oběma státy
a ty se dají přimým rozhovorem obou ministrů
zahraničných nejsnáze upraviti, vysloví-li se
Tittoni
Opatiji
Rakousko
Uhersko
RakouskoUhersko
Ra kouskýUhersko
9
article
NIi
NIi
oba páni ministři rozhodně, že chtějí dospěti
k dohodě v otázce obnovy obchodních smluv,
pak nezbude obchodním referentům obou stran
než vypracovati přijatelnou, vhodnou formulku
Rovněž prý se vyhledávalo dorozuměn
ohledně budoucnosti Albanic, neboť posavadn
stav nedá se ani tam dlouho držeti, odhodlá-li se
turecká vláda k reformám v Makedonii. Bude
prý to tudíž jen na prospěch obou trojspolkových
spojenců, když jejich ministři již nyní se při-
pravi, kdyby nadešel onen případ. Pouze „čer-
vení“ v Italii a „černí“ v Rakousku mohou býti
vším právem zaraženi touto schůzkou, jež po-
mátla jejich karty, ale všichni ostatní mohou
z ní míti radost.
A ještě snad ani neosehl inkoust na papíře
na němž takto velebeno nové utužení trojspolku
a uklizení i posledního stínu nedorozumění mezi
Rakouskem a Italií, a již připravovala se ochla-
zující sprcha na tyto bujně kličící naděje. Sprcha
přišla tentokráte ze dvou zvláště pozoruhodných
stran, ve Vídni z orgánu, pěstujícího blízké styky
s ministerstvem zahraničných záležitostí, v Pešt
pak z bezprostředního sdělení předsedy mini-
sterstva hr. Tiszy. V Pešti totiž zatím navštívil
italský senátor Maraglia, jenž zvlášťě mešká v
Rakousko-Uhersku v záležitosti vinné klausule,
hr. Tiszu, chtěje se obeznámiti s názory uherské
vlády a jak se dovídá „Post. Lloyd“, nevedla
nezávazná rozmluva, mezi oběma konaná, k ni-
jakému positivnímu výsledku. Vláda
uherská trvá pevně na svém posavadním stano-
visku, že z obchodní smlouvy s Italii nelze
jednotlivosti vytrhovati z celku, ale že nutno
projednati ji v celé její souvislosti. Zprávy.
jakoby se bylo docílilo shody ve příčině dovozu
jtalského vína do Rakousko-Uherska, spočívají
prý na informacích, o nichž uherská vláda ničeho
neví a rovněž nedala svého souhla su
k domnělému rozřešení této otázky.
Maraglius
Lloyd
Makedonie
Italia
Rakousko
Vídeň
Pešť
RakouskoUhersko
Uhersko
Tisza
Italia
10
article
„Fremdenbl,“ toto sdělení doplňuje ješt
následovně: V pátek koná se v Pešti porada spo-
lečných ministrů, a při ní se bude jednati i o klau-
suli vinné; odtud již samo sebou vyplývá, že se
dosud ještě ani mezi Uhrami a Rakouskem v zá-
ležitosti klausule vinné nedocílilo souhlasu, at
nedíme i s Italií. Posavadní, Italií činěné návrhy
se pokládají v kruzích parlamentních za ne-
přijatelné. V nastávajících poradách mini-
sterských bude se o vinné klausuli opětně roko-
vati a při tom se stane pokus, nedal-li by se na-
lézti nějaký přijatelný kompromis,
Ani jedna ani druhá zpráva nejen neví ni-
čeho o docílené shodě na schůzi opatijské, na-
opak ji přímo vylučuje. Není také divu, vždyt
vinařství v obou polovinách říše co nejdůrazněji
se ohražuje proti tonu, aby se poskytlo dovozn
italských vín mimořádných výhod.
A jak se to má v druhé sporné záležitosti.
o úpravě otázky balkánské, pokud se týče al-
bánské, jíž se zvláště zajímají oba státy?
Pešť
Uhry
Rakousko
11
article
O výsledeích schůze opatijské není ovšem
tak určitých, přímných zpráv jako o záležitosti
vinné klausule, ale za to jest několik, neméně
zajímavých zpráv nepřímých. Tak píše se
z Říma do Vatislavi: Různosti v určitých otáz-
kách sporných mezi Italií a Rakousko-Uherskem
vzrostly. Jestiť v Italii dvojí živel, jenž se při-
čiňuje o zpříkření poměrů mezi oběma; jedním
jsou přívrženci shody s Francií, druhým tak zvan
přátelé Albanců, kteří se chtějí domoci zřízeni
autonomní Albanie pomoci italskou a obávají
se, aby je Rakousko na Balkáně nepředešlo;
k těmto se řadí irredentisté. Všecky velmoci sice
chtějí zachovati posavadní stav na Balkáně, ale
to jim nepřekáží míti na paměti případ, že poli-
tika tato se nezdaří. To platí o dohodě rakousko-
italské právě tak, jako o dohodč rusko-rakouské.
A Albanie bude vždy rakousko-italským bolákem.
Autonomní Albanie, jak ji chce Italie a Rakousko
v Soluni, jak si to přejí ve Vídni — právě se
nedá srovnati. A tak bdělost na moři Adriatickém
se neodstraní ani trojspolkem, ani úřadní srdeč-
ností.
Albanec
Řím
Vatislav
Rakousko
Uhersko
Francie
Albánie
Balkán
Soluň
Vídeň
Italia
12
article
Má se to tedy s Albanií právě tak jako
s reformní akci v Makodonii a s dohodou bulhar
sko-tureckou. Úřadně se velebí úspěchy, jež
diplomacie co den hromadí, ale uvnitř se chová
přesvědčení, že vše to jsou pouhé prostředky-
aby se získalo času, než skutečné řešení nadejde.
Turecko při každém návrhu činí výhrady, vel-
meci na chvíli si dají říci, ale ihned se dostaví
s novými nároky, Turecko si vymysli nový prů-
tah, ale všichni interessenti vědí, že nic ve sku-
tečnosti neprovede, že — jak se říká prosto-
národně— mlýn mele na prázdno. Jen když se
na nějakou dobu udrží zdání, že se podařilo od-
vrátiti hrozící nebezpečí a že zachovár mír, na
němž všem diplomatům tak dlouho záleží, doku
poměry nedozrály k operaci říznější. Nyní se již
pokládá v oněch kruzích za úspěch, nepro-
pukne-li srážka velmocenských zájmů na Bal-
káně aspoň již letos.
Jaký tedy povnější základ pro poměr ra-
kousko-italský by mohla utvořiti jednodenní
schůze obou ministrů ve příčíně Albanie — když
skutečně zájmy obou dle souhlasných zpráv jsou
— protichůdné?
Schůze opatijská sice formálně svědčí troj
spolku, ale věeně sotva bylo jí dosaženo něee
více, než že pání zahraniční ministři Italie
Rakousko-Uherska o sobně se poznali.
Albánie
Turecko
Bala
RakouskoUhersko
13
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 13. dubna.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 13. dubna.
Slované kolem Ruska.
»Ruse s povděkem zaznamenává, že všichn
slovanšti národové projevili za příčinou války
rusko-japonské horoucí sympatie k Rusku.
Zvláště pak zastavuje se u Poláků a táže
se: Jak se zachoval druhý v Slovanstvě, dva-
cetimillionový národ polský? A odpovídá
Pravda, národ polský jako celek dosu
nám neprojevil své sympatie hlučnými mani-
festacemi. Nepřišla ještě doba všeobecného bratr-
ského objímání a všeobecného odpuštění: dosu
bolí staré rány bratrovražedného boje. Avšak
dlužno vzdáti spravedlnosť polskému národu
chová se šlechetně a důstojně, čehož neočeká-
vali jeho nepřátelé, kteří se těšili na novou
polskou rebelii, na nové útrapy polského ná-
roda a novou slávu pruského orla. Polský národ
zachoval se ke zkoušce, seslané na Rusko
Slovanstvo, bez obyčejné lehkomýslnosti, za-
choval se rozmyslně a vážně. Polský národ ob-
stál v prvé zkoušce politické národní moudrosti.
Všecky poněkud vážnější polské listy vedousi
umírněně a rozumně. Jednotlivé slabé pokusy
o protiruské demonstrace byly jednomyslněa
přísně odsouzeny veškerým polským tiskem.
»Gazeta Narodowa«, »Glos Naroda«, »Czas«a
mn. j. listů polských v Haliči, jakož i všechny
polské listy v Prusku vyzývají Poláky, aby za-
chovali politický takt, a ukazují, že hlavním
nepřitelem Poláků je Německo a že každé
oslabení slovanského Ruska posiluje tohoto krev-
ního nepřitéle, jenž pozorně sleduje za každým
krokem Rusův a užil by každé jejich nesnáze
k dalšímu útisku Poláků. Buď jak buď, volá
přední polský orgán v Poznani, Rusko kráčí
v čele Slovanstva, a bylo by největším blázno
Slovan
Ruse
Polák
Glos Naroda
Rusův
Praha
Rusko
Halič
Německo
Poznaň
Gazeta Narodow
14
article
v drobném prodeli-
cdpni, dnlo o sobs
Ve slialkách sa veskona
nli
r 5el
sd poled nr
Inseraty
plalí se kotově zapřee
Předyneení ieerty pjdpini-
ustárm nerpekonics eohs s a e
Bakopliy s pevraeea
15
article
stvím oslabovati ještě ty slabé úvazky, ktere
spojují Poláky s velikým vůdcem všech Slovanůl
Pro každého Slovana je nejvýš potěslivé,
že Rusové mohou vydati Polákům takové svě-
dectvi, jak uvedeno, a že Poláci stojí kolem
Ruska ruku v ruce s ostatními Slovany.
Hrabě de Kératry, zajímavá osobnost poli-
tická, zemřel 9. t. m. v Paříži ve věku 72 let.
Jeho život byl velmi pohnutý i často hrál vy-
nikající roli. Zúčastnil se jako poručík války
krymské a mexické výpravy, načež se vzdal vo-
jenské kariery a stal se žurnalistou. Byl velmi
horlivým agitátorem opposice proticísařské. Byv
zvolen r. 1869 do sněmovny, zasedl na krajní
levici a útočil prudce na vládu. Vyslovil se
velmi rozhodně pro válku, ale po prvních po-
rážkách seznal nepřipravenost Francie a navrhl,
aby maršálek Leboeuf byl obžalován. Po státním
převratu roku 1870 byl vládou. Národní obrany
jmenován policejním prefektem. Opustil Pařít
v balonu, podnikl bez úspěchu diplomatické
poslání ve Španělsku, byl pak jmenován gene-
rálem sboru vojenského, ale neměl zdar a vzdal
se svých hodností a v nepřátelství. se rozešel
s Gambettou. Po válce byl jmenován Thiersem
prefektem v Haute Garonné, kde energicky po-
tlačil kommunistické povstání, vypuknuvší v Tou-
lousu. Podobně zavedl pořádek v Marseillu.
Svou energii a bezohlednosti způsobil si tolik
nepřátelství, že musil opustiti úřadní činnost.
Vrátil se k žurnalismu a literatuře. Ještě dva-
kráte se ucházel o mandát poslanecký, ale marně.
V posledních létech žil v ústraní.
Polák
Slovan
Rus
Hrabě
jít Kératr
Gambetta
Thiers
Rusko
Paříž
Francie
Španělsko
Marseille
Haut Garonný
16
article
K odstraňování krucifixů a obrazů Kristových
ze soudních síní francouzských.
V Paříži provedena byla tato »veliká«
kampaň Combesova proti krucifixům v sobotu
bez všeliké příhody. V Rennes ale soudcovský
sbor obchodního soudu protestoval proti opa-
tření tomu a chce se mu i skutkem opříti.
Také v Paříži appelační soud zdá se býti od-
hodlán podržeti proslulý Kristův obraz od Mem-
lings, jenž se cení na 800.000 franků a nechce
ho vydati museu v Louvru. Obraz byl zatím
zastřen .
Jinde generální rady ozývají se, tvrdíce, z
soudní budovy dotyčné jsou departementema
že ministr spravedlnosti nařízením svým na od-
stranění krucifixů zasáhl do vlastních práv je-
jich a že tím i zákon porušil. Konservativní
poslanci chtějí ve sněmovně uvésti věc na pře-
třes a dovoditi, že opatření zmíněné bylo by
mohlo díti se jen na základě řádně usneseného
zákona.
Přiští president Unie?
Vydavatel novin Heart nešetří groše, aby
na valném sjezdu své — demokratické — strany
v St. Louis prosadil, by jmenován byl za stranu
tu kandidátem pro předsednictví republiky. Na-
jmul prý pro členy sjezdu toho 300 pokojů
na šest dní za obnos 21.000 dollarů. Jest otázkou,
dají-li se delegáti na sjezd vyslaní Gímfo levným
ubytováním získati, či nebudou-li touto »pozor-
ností« spíše uraženi.
Tři sta šedesát sedm.
V Kleve v Německu byl poddůstojník
Browers pro týrání mužstva v neméně než 367
připadech odsouzen všeho všudy na jeden rok
do vězení Za jeden případ ztýrání tedy pouze den
Kristův
Paříž
Rennes
Louvre
St . Louis
Německo
dollar
17
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Starý vlastenee
Z přednášky prof. dra: Jaromira Čefako v skéh
při oslavě 100letých narozenin JUDra. J o s e fa
Fřiče v Slaném.
Život jednotlivce, jenž měl živé účastenst
na veřejném životě své doby, možno přirovnat
k zrcadlu, v kterém se odráží, současná jeh
doba se všemi proměnami, jež prodělává kulturn
svazek zvaný národem, k němuž jednotlive
náleží. Mluviti o životních událostech jedno-
Ulivce, znamená stopovati zároveň vývin, kter
prodělal národ, k němuž tento jednotlivec nále-
žel a znamená zjistiti podil, který tomuto jedno-
tlivci na současném životě společnosti připad
Otec Josefa Friče provozoval ve Slaném
řemeslo krejčovské. Přes potíže jazykové tehdejší
německé školy Frič výborně prospíval a r. 1813
postoupil do gymnasia, kdež mu byli milými
soudruhy jak Vinařický, tak i archaeolog Millne
a zejmena Václav Staněk, pozdější doktor lékař-
ství, rodem z blízkých Jarpie.
Dokončiv studia gymnasiální, odebral se Frič
r. 1818 do Prahy na universitu, kde slavný
professor Bernard Bolzano svými přednáškam
o věcech náboženských a filosofických nezměrn
vliv vykonával na současnou mladou generaci.
Co bylo šlechetného a pokrokového v re-
formách josefinských, nalezalo v Bolzanovic vý-
mluvného, statečného hlasatele i v dobách reskce.
profesor
Frič
Staněk
Bolzano
Bolzanův
Praha
Fřič
Jaromira Čefako
18
article
Jako učitel náboženství hlásal, že nejvyšším
zákonem mravnosti je žíti pro obecné hlahoa
všemožně je podporovati. Jeho heslem bylo
šaslným býti a jiné blažiti jest úkolem života,
že křesťanství nepříči se uznaným pravdám roz-
umu, nýbrž že je mravné. Po jeho názoru při
náboženství vůbec nejde o to, jakým předmě
tám o sobě jest, nýbrž jaká představa o něm
jest lidstvu nejprospěšnější. Končíval své před-
nášky: »Zkoušejte vše a nejlepšího se držte ls
Při tom toužil po opravě církve ve hlavě a v
údech a chtěje míti ve správě církevní prineip
demokratický přivoden ku platnosti, přál si, aby
účastenství ve správě bylo dopřáno i nižšímu
duchovenstvu a laikům. S těmito snahami osvět-
nfmi byla v úplné shodě horoucí láska k člo-
věčenstvu a k národu, v jehož středu Bolzano
se národil a za jehož syna přes svůj vlašský
původ se považoval. Jemu lidumilství nebylo
žádnou protivou neb překážkou vlastenectví
lásky k obyvatelům v první řadě. Jemu huma-
nismus nebyl škraboškou sobectví, nýbrž prýšte
z jeho kosmopolitického nazírání na svět, měl
se k patriotismu, jak krásně pověděla zvěčnělá
Marie Červinková v živofopise Bolzanově — jak
theorie ku praxi.
Bolzano
Červinková
Bolzanův
19
article
Bolzano byl jako otcem chudých studentů
mladý filosof Frič byl od něho podporován.
aniž by byl — jak si v zápiskách poznamenal
— za to žádal. Háje rovnost všech lidí káral
Bolzano, že bohatí lidé časťo vyhazují peníze na
ničemné věci, než aby pomáhali chudým. Odsu-
zoval pak neplodnou nespokojenost se světem
plané rozumování, co by jini číniti měli, ný-
brž obracel jedině celou pozornost k otázce.
co já sám mám činiti. Památné byly epíštoly
jeho so lásce k vlasti«. »Nejste-li nadšeni lá-
skou k vlasti« — volal k mládeži — »brzo
stanete se její metlou, jejími zrádci a pravou
příčinou její záhuby! Cokoliv člověk provésti
chce velikého, k tomu jej musí vésti ne pouze
chladný rozum, ale ušlechtilá vášeň, a tak
chceme-li pomáhati vlasti se vším napjetím svých
sil, obětujíce prospěch, pohodlí, jmění, odvažu-
jíce se života — což může dodati nám k tomu
chuti, síly a odvahy, ne-li vášnivá láska k vla-
sti?« Hlásal potřebu, aby synové obou národ-
ností v tom smyslu působili. Volal: »Čechové
Němci! Musíte státi se jedním národem, vy bu-
dete silnými, jen když přátelsky se spojíte ; za
bratry musíte se považovati, neboť jeden učí
se řeči druhého, aby mu tím více se vyrovnal.«
Tak působil Bolzano po celý život jakožto apo-
štol míru, hledě přispěti k tomu, aby poměr
obou národností v Čechách k obapolnému pro-
spěchu stal se přátelským. Žádal zvláště na ně-
meckých posluchačích, aby došedše úřadův
Čechách, považovali to za jednu z nejsvětějších
svých povinností naučiti se češtině a aby, kdyby
jim bylo svěřeno vychování mládeže po celé
zemi, pečovali o to, aby mládež oběma jazykům
zemským na základě mateřštiny své
se přiučila. Vůbec pak žádal na každém, aby
se přičiňoval o to, aby rozdíly národnostní ne-
stávaly se příčinou rozbrojů a aby su r á z ll i va
Bolzano
Frič
Čecho
Němec
Čechy
20
article
nerovnost mezi Čechy a Němci ve všech
kusech se vyrovnala«, tak aby mohlo konečne
dojíti ke zřízení velké federace svobodných
národů.
Hluboký dojem, který v mladistvých myslech
vroucí slova šlechetného tohoto učitele, patrioty
a lidumila zanechávala, zračí se v nesmírném
pohnutí mysli, které způsobily v mládeži ná-
sledky osočení jeho řediťelem studií filosofickýeh
Wilhelmem a dvorním farářem ve Vídní Fřintem,
že prý odehyluje se od učení církve a že pobu-
řuje mládež. Ačkoli vyšetřující komise nemohly
ve spisech a řečech jeho nic takového nalézii.
přece, jak známo, Bolzano byl počátkem roku
1820 sesazen s úřadu učitelského, poněvadz
prý se »hrubě prohřešil na povinnostech kněz
a učitele mládeže« a nebylo mu ani dovoleno,
aby se s posluchačstvem rozloučil. Frič, který
byl tehdy právě v druhém roku filosofle, zapsal
si, že toho roku »byli jsme tak nešťastní, že
jsme vášnivými a nerozumnými úklady direk-
tora Wilhelma našeho ode všech milovaného
ctěného pana professora Bolzana ztratili.« Ka-
marýt, dávaje zvěčnělému otci mému zprávu o
této události, přirovnával Bolzana s Husem,
dokládal: »Slzíš, příteli, já vidím a vře zjitřené
srdce tvé zlostí, usedá pak outrpnosti, outrpností
ne ale nad osudem božského muže tohoto, než
nad osudem university naší. Neboť kdož může
zkaliti, kdo schladiti slunce ? I kdybych plakat
viděl muže toho, nemyslil bych, že snad pláče
nad sebou, ale nad lidmi pravdu kamenujícimi«
A otec můj odpověděl, nazývaje Bolzana svým
»božským učitelem«, známýmí slovy: »Zajisté
muž ten slzí, nemůž jináč býti, neboť nosi nebe
ve svých prsou a paprskové se nebudou volně
z něho více vyvinovati«.
Němec
Wilhelm
Bolzano
Frič
Hus
Čechy
Vídeň
Ka
21
article
Pod takovýmito dojmy a s takovýmito ná-
zory vyrůstalo v době předbřeznové mladé po-
kolení nadšených buditelů národa a to mezi
Čechy i Němci, a působení Bolzanovo patří bez
odporu jak k nejkrásnějším stránkám kulturních
našich dějin, tak i mezi nejzajímavější doklady
možnosti velkého vlivu silné osobnosti na duši
současníků, nad čímž věru i naše generace má
všechnu příčinu se zamysliti.
Vstoupiv r. 1821 na fakultu právnickou,
byl Josef Frič v r. 1827 povýšen na doktora
práv, když byl před tím už vstoupil do advo-
kátní kanceláře dra. Jana Nejedlého, kterého
také v přednáškách jeho o řeči české na uni-
versitě časem zastupoval. Z universitních učitel
připomínal sobě rád výmluvného professora ve-
řejného práva dra. Skopce, professora římského
a kanonického práva Helferta a prof. Veitha,
který od r. 1792 až do smrti své r. 1894
četl o českém právu státním. Styky s Nejedlým
a s jinými literáty pražskými měly za následek,
že Frič i literárně se pokusil, zejmena tehdejšl
časopis »Hylos« přinášel články z jeho péra.
Jsa též učitelem domácím v německé rodině
pražského měšťana Reisa, jenž pocházel z Po-
rýnska, pojal r. 1829 za choť spanilomyslnou
a lidumilnou dceru jeho Johannu a jeho vlivu
podařilo se dáti ostatním dvěma dcerám Rei-
sovým české vychování a učiniti z nich roz
hodné vlastenky. Přítel jeho Václav Staněk stal
se mu později švakrem, pojav mladší dceru
Karolinu za manželku a r. 1844 přidrůžil
k nim zvěčnělý můj otec, oženiv se s matko
mou blahé paměti, nejmladší dcerou Antonil,
známou pod spisovatelským jménem Bohuslavou
Rajskou.
Němec
Bolzanův
Frič
Nejedlý
doktor
Skopec
Helfert
profesor
Veith
Nejedlá
Reiso
Johann
Staněk
Karolina
Rajská
Čechy
Rei
22
article
Touha Fričova, státi se českým advokátem,
splnila se r. 1837, když před tím zaměstnán
jsa v kanceláři proslulého advokáta Vanky, zjed-
nal si nejchvalnější pověst zručného a svědomi
tého právníka. Kníže Schiwarzenberg jmenoval
jej zářoveň vrchnostenským soudcem nebol
justičiářem pro panství jínonické a radlické a
dle sdělení spisovatele Františka Špatného, který
mu byl přidán jako aktuár, zavedl zde poprvé
češtinu do řízení úřadního. Mimochodem podo-
týkám, že současně dle zprávy Václava Štulce,
který byl farářem v Kvilicích, hrabě Lev Thun,
— také žák Bolzanův — stav se zde ve Sla-
ném r. 1842 krajským komisařem, rovněž za-
váděl češtinu do vnitřního úřadování, ačkoli
tenkráte neplatily ani § 19. státních základních
zákonů ani nařízení jazyková a rovnoprávnosti
národní.
V letech čtyřicátých stal se pak dům dra.
Friče jedním z předních středisk vlasteneckého
ruchu v Praze. V něm shromažďovali se pře-
mnozí spisovatelé a buditelé národnosti české
k společným besedám, v něm četné dívky české
po léta scházely se ku přednáškám českým o
dra. Amerlinga, dra. Čejky, dra. Kodyma
Fričův
Vanek
František špatný
Štulc
Thun
Bolzanův
Frič
Amerling
Čejka
Kodym
Kvilice
Praha
23
article
Franty Šumavského pořádaným, v něm mužové
zvučnějších jmen ze zemí slovanských, cestujíce
Prahou, vždy ochotného pohostinství docházeli,
jmenovitě od r. 1844, kdy Frič se švakrovou
svou Antonií podnikl výlet na Slovensko a tam
vřelé přátelské svazky navázal s vlastenci slo-
venskými Štůrem, Hurbanem, Hodžou a j. V ten
čas zvolen byl též za správce důchodů Matice
české a pak za člena sboru musejního pro ře
a literaturu českou, věnovav takořka do smrti
nezištně mnoho času i práce zájmům důležitého
tohoto ústavu. V r. 1844 podalo za jeho spolu-
působení a přičiněním hlavně faráře Arniolda
měšťanstvo pražské žádost k arciknížeti Štěpá-
novi, tehdejšímu správci království českého, aby
bylo povoleno zaříditi v Praze Měšťanskou be-
sedu ku prospěchu netolika měšťanstva, alei
jiných vzdělaných tříd obykatelstva pražského.
Arcikníže naklonil se žádosti i muhla býli v
lednu 1846 slavnostně otevřena první česká Be-
seda měšťanská, podle jejíhož vzoru i v jiných
městech podobné jednoty se zakládaly.
Franta
Frič
Hurban
Hodža
Praha
Slovensko
24
article
Frič, zvolen za prvního starostu, u přítom-
nosti arciknížete, purkmistra Müllera a vel-
kého počtu měšťanů vyložil při slavnostním ote-
vření českou nadšenou řečí důležitost jednoty a
přes mnohé překážky pečoval horlivé o roz-
květ prvního střediska společenského v hlavním
Současně pracoval Frič o novém českém
překladu řádu soudního a konkursního z r. 1781,
jakož i o předpisu o řízení stručném z r. 1846.
v němž mu byli nápomocni žejména dr. Antonln
Štrobach a Karel Jar. Erben. Soudní řád bylv
době josefinské přeložen sice prof. českého ja:
zyka ve Vídni Zlobickým, ale způsobem velmi
nedokonalým. Platilo to i o ostatních zákonní-
cích druhdy do českého jazyka překládaných,
na nichž možno stopovati veliký úpadek, v kte-
rém se, v XVIII. století, nalézal český jazyk,
bývalý to jazyk starých právníků Ondřeje
Dubě, Viktorina z Všehrd a Kristiana z Koldina.
Komise, která v bytě dra. Friče pracovala na
překladu, musila teprve obnovovati aneb nově
tvořiti právnické názvosloví a její překlad tvoří
základ novověké právnické mluvy, jež od
té doby ovšem učinila pokrokův ohromných.
Komise byla s prací svou v červenci 1847 ho-
městě.
tova. Když pak r. 1848 došlo k zavádění vel-
Frič
Müller
doktor
Antonln Štrobach
Karel Jar
Erben
Zlobický
Ondřej dub
Viktorin
Kristian
Vídeň
Všehrdy
Koldina