ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ec0c6210-7127-11dc-b608-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 72, person 84, org 9, work 4
1 masthead
Ročnik XXXIV
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. dubna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 104.
4 article
Na ranní a odpol. list přodpliácíi ne v Praze v adninlstra a něsí na r s drojí čonínkea kei n Enrnrk ket nně slisj ke aKo roštoal n.:: . : 3 k e drojí zisoni
Enrnrk Praha
5 title
Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.
Praha
6 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 13. dubna. (» Reuter agentura«.) Před Port Arturem poto- pila se pancéřová loď »Petro-Pav- lovsk«. Jen čtyři důstojníci, mez nimi velkokníže Cyril, jenž je ra- něn, se zachránili. Z Čifa, 13. dubna. (»Reuter«.) Dle soukromé depeše Japonci dnes na úsvitě obořili se na ruské loďstvo, jež vyplulo pod velením Makarova v plném počtu proti nepříteli a zn přispění tvrzí odrazilo japonský útok. Depeše nezmiňuje se ani slovem, způsobeny-li škody na loďstvua tvrzích. Z Berlína, 13. dubna. (C.-B.) » Wolf fova kancelář« dovídá se od sou- kromého dopisovatele z Petro- hradu: Koluje zde pověsť, že ad- mirál Makarov je mrtev a že již zejtra budou zádušní bohoslužby za něho a důstojnictvo obrněnce Petro-Pavlovska«. Z Čeněu, 12. dubna. Dnes o půl sedmé hodině ranní slyšena prudká dělostřelba mezi Čenču a Port Ar- turem, jež potrvala skoro celé dvě hodiny. Z prudké střelby možno souditi, že svedena krutá námořní bitva. Z Petrohradu, 13. dubna. (C. -B Náměstník Alexějev zaslal carovi tyto telegramy: 1. Na základě depeše generála Stessela právě došlé oznamuji uetivě s výrazem největšího bolu. že tichomořské loďstvo utrpělo novou těžkou ztrátu smrtí svého znamenitého a vynikajícího veli- tele, admirála Makarova, jenž přišel o život na obrněnei»Petropavlovsk«, na němž byla admirálská vlajka. 2. Dle zprávy portarturského velitele naši obrněnci a křižáky pod velením vrchního komandanta loďstva, admirála Makarova, vy- pluly při objevení nepřítele z pří- stavu a pronásledovaly čásť brann moci nepřátelské na šírém moři. Když nepřátelské loďstvo vzro- stlo asi na třicet lodí, naše lod- stvo vrátilo se na vnitřní rejdu. Obrněnec »Petropavlovsk« vrazil na podmořskou minu, jíž byla lod zničena. Velkokníže Cyril, jenž byl na této lodi, byl zachránén. Japou- ské loďstvo je u Liaotešanu.
poto Cyril Japonec Wolf Petro Stessel Makarův Petrohrad Petra Páv Berlín Pavlovsk Čeně Petropavlovsk Reuter Petrahrad Ara
7 article
Z Petrohradu, 13. dubna. (C.-B.) Gri- gorovič, velitel přístavu port-artur- ského, oznamuje: Oznamuji uctivě V. V., že doposud zachráněni z obr- něnce »Petro-Pavlovska«: velko- kníže Cyril, 6 důstojníků, mezi nimi těžce raněný kapitán Jako- vlev, dva poručíci, tři kadeti a 32 námořníků, již vesměs jsou raněni. Dále vytaženy mrtvoly 4 důstoj- níků, 1 lékaře a 12 námořníků. Ja- ponské loďstvo ztratilo se z obzoru. Podrobnosti oznámí kontradmira- lita. Uchtomský sám převzal zatím velení nad loďstvem. Z Petrohradu, 13. dubna. (C.-B.) Pří- stavní velitel portarturský telegrafo- val dnes carovi: »Petropavlovsk« vrazil na minu, jež vybuchla, a po- topil se. Naše loďstvo stojí pod Zlatou horou, japonské blíži se. Admirá Makarov dle všeho zahynul. Velko- kníže Kyril, jenž byl zachráněn, je lehce raněn. z Petrohradu, 13. dubna. (Reuter.) Admirál Makarov utopil se při zkáze obrněnce »Petropavlovsk«, velkokníže Kyril je těžce raněn. Z Paříže, 13. dubna. O katastrofé, která stihla ruskou loď »Petro- Pavlovsk«, není podrobností, ne- může však býti pochyby, že loď je potopena a admirál Makarov mrtev. Katastrofa vzbudila velké poli- tování. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Cyril Kyril Makarov Petrohrad Petra Pavlovsk Petropavlovsk Zlata hora Paříž Reuter
8 article Po schůzi v Opatii.
Po schůzi v Opatii. S úmyslnou okázalostí vzbuzovalo se listy vládě blízkými domnění, jakoby setkání ra- kousko-uherského a italského ministra zahra- ničných záležitostí v Opatiji tvořilo doplněk pří- pitků, pronesených za návštěvy německého císaře v Italii, jimiž opětně se před veřejností osvěd- čovala pevnost trojspolku, a jakoby se na opatij ské schůzi bylo docílilo úplné dohody mezi Ra kousko-Uherskem a ltalit ve příčině běžných zá- ložitostí. Běžnými záležitostmi vyrozumívalo se hlavně nedosti shodné nazírání na poměry bal- kánské, zvláště na otázku albanskou a kromě toho potíže ve příčině dovozu italského vína do Rakousko-Uherska čili tak zvané vinné klausule. Ještě včera psaly časopisy, trojspolku příznivé, v této i ve druhé polovině soustátí, s plným sebe- vědomím o symptomatické důležitosti sobotního dostaveníčka, při němž pp. hr. Goluchowskia Tittoni se osobně seznámili. Schůzka ta prý co nejokázaleji dosvědčila, že styky obou monarchi jsou co nejlepší a že naprosto selhaly veškeré pokusy, rozrušiti je. Schůzí tou bylo prý doká- záno, že tito „zlí“ živlové nic nepořídili. Vláda italská prý neprovozuje politiku irredentistickou a Rakousko-Uhersko papežskou. Jest prý ovšem několik nevyřízených otázek mezi oběma státy a ty se dají přimým rozhovorem obou ministrů zahraničných nejsnáze upraviti, vysloví-li se
Tittoni Opatiji Rakousko Uhersko RakouskoUhersko Ra kouskýUhersko
9 article NIi
NIi oba páni ministři rozhodně, že chtějí dospěti k dohodě v otázce obnovy obchodních smluv, pak nezbude obchodním referentům obou stran než vypracovati přijatelnou, vhodnou formulku Rovněž prý se vyhledávalo dorozuměn ohledně budoucnosti Albanic, neboť posavadn stav nedá se ani tam dlouho držeti, odhodlá-li se turecká vláda k reformám v Makedonii. Bude prý to tudíž jen na prospěch obou trojspolkových spojenců, když jejich ministři již nyní se při- pravi, kdyby nadešel onen případ. Pouze „čer- vení“ v Italii a „černí“ v Rakousku mohou býti vším právem zaraženi touto schůzkou, jež po- mátla jejich karty, ale všichni ostatní mohou z ní míti radost. A ještě snad ani neosehl inkoust na papíře na němž takto velebeno nové utužení trojspolku a uklizení i posledního stínu nedorozumění mezi Rakouskem a Italií, a již připravovala se ochla- zující sprcha na tyto bujně kličící naděje. Sprcha přišla tentokráte ze dvou zvláště pozoruhodných stran, ve Vídni z orgánu, pěstujícího blízké styky s ministerstvem zahraničných záležitostí, v Pešt pak z bezprostředního sdělení předsedy mini- sterstva hr. Tiszy. V Pešti totiž zatím navštívil italský senátor Maraglia, jenž zvlášťě mešká v Rakousko-Uhersku v záležitosti vinné klausule, hr. Tiszu, chtěje se obeznámiti s názory uherské vlády a jak se dovídá „Post. Lloyd“, nevedla nezávazná rozmluva, mezi oběma konaná, k ni- jakému positivnímu výsledku. Vláda uherská trvá pevně na svém posavadním stano- visku, že z obchodní smlouvy s Italii nelze jednotlivosti vytrhovati z celku, ale že nutno projednati ji v celé její souvislosti. Zprávy. jakoby se bylo docílilo shody ve příčině dovozu jtalského vína do Rakousko-Uherska, spočívají prý na informacích, o nichž uherská vláda ničeho neví a rovněž nedala svého souhla su k domnělému rozřešení této otázky.
Maraglius Lloyd Makedonie Italia Rakousko Vídeň Pešť RakouskoUhersko Uhersko Tisza Italia
10 article
„Fremdenbl,“ toto sdělení doplňuje ješt následovně: V pátek koná se v Pešti porada spo- lečných ministrů, a při ní se bude jednati i o klau- suli vinné; odtud již samo sebou vyplývá, že se dosud ještě ani mezi Uhrami a Rakouskem v zá- ležitosti klausule vinné nedocílilo souhlasu, at nedíme i s Italií. Posavadní, Italií činěné návrhy se pokládají v kruzích parlamentních za ne- přijatelné. V nastávajících poradách mini- sterských bude se o vinné klausuli opětně roko- vati a při tom se stane pokus, nedal-li by se na- lézti nějaký přijatelný kompromis, Ani jedna ani druhá zpráva nejen neví ni- čeho o docílené shodě na schůzi opatijské, na- opak ji přímo vylučuje. Není také divu, vždyt vinařství v obou polovinách říše co nejdůrazněji se ohražuje proti tonu, aby se poskytlo dovozn italských vín mimořádných výhod. A jak se to má v druhé sporné záležitosti. o úpravě otázky balkánské, pokud se týče al- bánské, jíž se zvláště zajímají oba státy?
Pešť Uhry Rakousko
11 article
O výsledeích schůze opatijské není ovšem tak určitých, přímných zpráv jako o záležitosti vinné klausule, ale za to jest několik, neméně zajímavých zpráv nepřímých. Tak píše se z Říma do Vatislavi: Různosti v určitých otáz- kách sporných mezi Italií a Rakousko-Uherskem vzrostly. Jestiť v Italii dvojí živel, jenž se při- čiňuje o zpříkření poměrů mezi oběma; jedním jsou přívrženci shody s Francií, druhým tak zvan přátelé Albanců, kteří se chtějí domoci zřízeni autonomní Albanie pomoci italskou a obávají se, aby je Rakousko na Balkáně nepředešlo; k těmto se řadí irredentisté. Všecky velmoci sice chtějí zachovati posavadní stav na Balkáně, ale to jim nepřekáží míti na paměti případ, že poli- tika tato se nezdaří. To platí o dohodě rakousko- italské právě tak, jako o dohodč rusko-rakouské. A Albanie bude vždy rakousko-italským bolákem. Autonomní Albanie, jak ji chce Italie a Rakousko v Soluni, jak si to přejí ve Vídni — právě se nedá srovnati. A tak bdělost na moři Adriatickém se neodstraní ani trojspolkem, ani úřadní srdeč- ností.
Albanec Řím Vatislav Rakousko Uhersko Francie Albánie Balkán Soluň Vídeň Italia
12 article
Má se to tedy s Albanií právě tak jako s reformní akci v Makodonii a s dohodou bulhar sko-tureckou. Úřadně se velebí úspěchy, jež diplomacie co den hromadí, ale uvnitř se chová přesvědčení, že vše to jsou pouhé prostředky- aby se získalo času, než skutečné řešení nadejde. Turecko při každém návrhu činí výhrady, vel- meci na chvíli si dají říci, ale ihned se dostaví s novými nároky, Turecko si vymysli nový prů- tah, ale všichni interessenti vědí, že nic ve sku- tečnosti neprovede, že — jak se říká prosto- národně— mlýn mele na prázdno. Jen když se na nějakou dobu udrží zdání, že se podařilo od- vrátiti hrozící nebezpečí a že zachovár mír, na němž všem diplomatům tak dlouho záleží, doku poměry nedozrály k operaci říznější. Nyní se již pokládá v oněch kruzích za úspěch, nepro- pukne-li srážka velmocenských zájmů na Bal- káně aspoň již letos. Jaký tedy povnější základ pro poměr ra- kousko-italský by mohla utvořiti jednodenní schůze obou ministrů ve příčíně Albanie — když skutečně zájmy obou dle souhlasných zpráv jsou — protichůdné? Schůze opatijská sice formálně svědčí troj spolku, ale věeně sotva bylo jí dosaženo něee více, než že pání zahraniční ministři Italie Rakousko-Uherska o sobně se poznali.
Albánie Turecko Bala RakouskoUhersko
13 article Politické zprávy zahraničné. V Praze, 13. dubna.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 13. dubna. Slované kolem Ruska. »Ruse s povděkem zaznamenává, že všichn slovanšti národové projevili za příčinou války rusko-japonské horoucí sympatie k Rusku. Zvláště pak zastavuje se u Poláků a táže se: Jak se zachoval druhý v Slovanstvě, dva- cetimillionový národ polský? A odpovídá Pravda, národ polský jako celek dosu nám neprojevil své sympatie hlučnými mani- festacemi. Nepřišla ještě doba všeobecného bratr- ského objímání a všeobecného odpuštění: dosu bolí staré rány bratrovražedného boje. Avšak dlužno vzdáti spravedlnosť polskému národu chová se šlechetně a důstojně, čehož neočeká- vali jeho nepřátelé, kteří se těšili na novou polskou rebelii, na nové útrapy polského ná- roda a novou slávu pruského orla. Polský národ zachoval se ke zkoušce, seslané na Rusko Slovanstvo, bez obyčejné lehkomýslnosti, za- choval se rozmyslně a vážně. Polský národ ob- stál v prvé zkoušce politické národní moudrosti. Všecky poněkud vážnější polské listy vedousi umírněně a rozumně. Jednotlivé slabé pokusy o protiruské demonstrace byly jednomyslněa přísně odsouzeny veškerým polským tiskem. »Gazeta Narodowa«, »Glos Naroda«, »Czas«a mn. j. listů polských v Haliči, jakož i všechny polské listy v Prusku vyzývají Poláky, aby za- chovali politický takt, a ukazují, že hlavním nepřitelem Poláků je Německo a že každé oslabení slovanského Ruska posiluje tohoto krev- ního nepřitéle, jenž pozorně sleduje za každým krokem Rusův a užil by každé jejich nesnáze k dalšímu útisku Poláků. Buď jak buď, volá přední polský orgán v Poznani, Rusko kráčí v čele Slovanstva, a bylo by největším blázno
Slovan Ruse Polák Glos Naroda Rusův Praha Rusko Halič Německo Poznaň Gazeta Narodow
14 article
v drobném prodeli- cdpni, dnlo o sobs Ve slialkách sa veskona nli r 5el sd poled nr Inseraty plalí se kotově zapřee Předyneení ieerty pjdpini- ustárm nerpekonics eohs s a e Bakopliy s pevraeea
15 article
stvím oslabovati ještě ty slabé úvazky, ktere spojují Poláky s velikým vůdcem všech Slovanůl Pro každého Slovana je nejvýš potěslivé, že Rusové mohou vydati Polákům takové svě- dectvi, jak uvedeno, a že Poláci stojí kolem Ruska ruku v ruce s ostatními Slovany. Hrabě de Kératry, zajímavá osobnost poli- tická, zemřel 9. t. m. v Paříži ve věku 72 let. Jeho život byl velmi pohnutý i často hrál vy- nikající roli. Zúčastnil se jako poručík války krymské a mexické výpravy, načež se vzdal vo- jenské kariery a stal se žurnalistou. Byl velmi horlivým agitátorem opposice proticísařské. Byv zvolen r. 1869 do sněmovny, zasedl na krajní levici a útočil prudce na vládu. Vyslovil se velmi rozhodně pro válku, ale po prvních po- rážkách seznal nepřipravenost Francie a navrhl, aby maršálek Leboeuf byl obžalován. Po státním převratu roku 1870 byl vládou. Národní obrany jmenován policejním prefektem. Opustil Pařít v balonu, podnikl bez úspěchu diplomatické poslání ve Španělsku, byl pak jmenován gene- rálem sboru vojenského, ale neměl zdar a vzdal se svých hodností a v nepřátelství. se rozešel s Gambettou. Po válce byl jmenován Thiersem prefektem v Haute Garonné, kde energicky po- tlačil kommunistické povstání, vypuknuvší v Tou- lousu. Podobně zavedl pořádek v Marseillu. Svou energii a bezohlednosti způsobil si tolik nepřátelství, že musil opustiti úřadní činnost. Vrátil se k žurnalismu a literatuře. Ještě dva- kráte se ucházel o mandát poslanecký, ale marně. V posledních létech žil v ústraní.
Polák Slovan Rus Hrabě jít Kératr Gambetta Thiers Rusko Paříž Francie Španělsko Marseille Haut Garonný
16 article
K odstraňování krucifixů a obrazů Kristových ze soudních síní francouzských. V Paříži provedena byla tato »veliká« kampaň Combesova proti krucifixům v sobotu bez všeliké příhody. V Rennes ale soudcovský sbor obchodního soudu protestoval proti opa- tření tomu a chce se mu i skutkem opříti. Také v Paříži appelační soud zdá se býti od- hodlán podržeti proslulý Kristův obraz od Mem- lings, jenž se cení na 800.000 franků a nechce ho vydati museu v Louvru. Obraz byl zatím zastřen . Jinde generální rady ozývají se, tvrdíce, z soudní budovy dotyčné jsou departementema že ministr spravedlnosti nařízením svým na od- stranění krucifixů zasáhl do vlastních práv je- jich a že tím i zákon porušil. Konservativní poslanci chtějí ve sněmovně uvésti věc na pře- třes a dovoditi, že opatření zmíněné bylo by mohlo díti se jen na základě řádně usneseného zákona. Přiští president Unie? Vydavatel novin Heart nešetří groše, aby na valném sjezdu své — demokratické — strany v St. Louis prosadil, by jmenován byl za stranu tu kandidátem pro předsednictví republiky. Na- jmul prý pro členy sjezdu toho 300 pokojů na šest dní za obnos 21.000 dollarů. Jest otázkou, dají-li se delegáti na sjezd vyslaní Gímfo levným ubytováním získati, či nebudou-li touto »pozor- ností« spíše uraženi. Tři sta šedesát sedm. V Kleve v Německu byl poddůstojník Browers pro týrání mužstva v neméně než 367 připadech odsouzen všeho všudy na jeden rok do vězení Za jeden případ ztýrání tedy pouze den
Kristův Paříž Rennes Louvre St . Louis Německo dollar
17 article FEUILLETON
FEUILLETON Starý vlastenee Z přednášky prof. dra: Jaromira Čefako v skéh při oslavě 100letých narozenin JUDra. J o s e fa Fřiče v Slaném. Život jednotlivce, jenž měl živé účastenst na veřejném životě své doby, možno přirovnat k zrcadlu, v kterém se odráží, současná jeh doba se všemi proměnami, jež prodělává kulturn svazek zvaný národem, k němuž jednotlive náleží. Mluviti o životních událostech jedno- Ulivce, znamená stopovati zároveň vývin, kter prodělal národ, k němuž tento jednotlivec nále- žel a znamená zjistiti podil, který tomuto jedno- tlivci na současném životě společnosti připad Otec Josefa Friče provozoval ve Slaném řemeslo krejčovské. Přes potíže jazykové tehdejší německé školy Frič výborně prospíval a r. 1813 postoupil do gymnasia, kdež mu byli milými soudruhy jak Vinařický, tak i archaeolog Millne a zejmena Václav Staněk, pozdější doktor lékař- ství, rodem z blízkých Jarpie. Dokončiv studia gymnasiální, odebral se Frič r. 1818 do Prahy na universitu, kde slavný professor Bernard Bolzano svými přednáškam o věcech náboženských a filosofických nezměrn vliv vykonával na současnou mladou generaci. Co bylo šlechetného a pokrokového v re- formách josefinských, nalezalo v Bolzanovic vý- mluvného, statečného hlasatele i v dobách reskce.
profesor Frič Staněk Bolzano Bolzanův Praha Fřič Jaromira Čefako
18 article
Jako učitel náboženství hlásal, že nejvyšším zákonem mravnosti je žíti pro obecné hlahoa všemožně je podporovati. Jeho heslem bylo šaslným býti a jiné blažiti jest úkolem života, že křesťanství nepříči se uznaným pravdám roz- umu, nýbrž že je mravné. Po jeho názoru při náboženství vůbec nejde o to, jakým předmě tám o sobě jest, nýbrž jaká představa o něm jest lidstvu nejprospěšnější. Končíval své před- nášky: »Zkoušejte vše a nejlepšího se držte ls Při tom toužil po opravě církve ve hlavě a v údech a chtěje míti ve správě církevní prineip demokratický přivoden ku platnosti, přál si, aby účastenství ve správě bylo dopřáno i nižšímu duchovenstvu a laikům. S těmito snahami osvět- nfmi byla v úplné shodě horoucí láska k člo- věčenstvu a k národu, v jehož středu Bolzano se národil a za jehož syna přes svůj vlašský původ se považoval. Jemu lidumilství nebylo žádnou protivou neb překážkou vlastenectví lásky k obyvatelům v první řadě. Jemu huma- nismus nebyl škraboškou sobectví, nýbrž prýšte z jeho kosmopolitického nazírání na svět, měl se k patriotismu, jak krásně pověděla zvěčnělá Marie Červinková v živofopise Bolzanově — jak theorie ku praxi.
Bolzano Červinková Bolzanův
19 article
Bolzano byl jako otcem chudých studentů mladý filosof Frič byl od něho podporován. aniž by byl — jak si v zápiskách poznamenal — za to žádal. Háje rovnost všech lidí káral Bolzano, že bohatí lidé časťo vyhazují peníze na ničemné věci, než aby pomáhali chudým. Odsu- zoval pak neplodnou nespokojenost se světem plané rozumování, co by jini číniti měli, ný- brž obracel jedině celou pozornost k otázce. co já sám mám činiti. Památné byly epíštoly jeho so lásce k vlasti«. »Nejste-li nadšeni lá- skou k vlasti« — volal k mládeži — »brzo stanete se její metlou, jejími zrádci a pravou příčinou její záhuby! Cokoliv člověk provésti chce velikého, k tomu jej musí vésti ne pouze chladný rozum, ale ušlechtilá vášeň, a tak chceme-li pomáhati vlasti se vším napjetím svých sil, obětujíce prospěch, pohodlí, jmění, odvažu- jíce se života — což může dodati nám k tomu chuti, síly a odvahy, ne-li vášnivá láska k vla- sti?« Hlásal potřebu, aby synové obou národ- ností v tom smyslu působili. Volal: »Čechové Němci! Musíte státi se jedním národem, vy bu- dete silnými, jen když přátelsky se spojíte ; za bratry musíte se považovati, neboť jeden učí se řeči druhého, aby mu tím více se vyrovnal.« Tak působil Bolzano po celý život jakožto apo- štol míru, hledě přispěti k tomu, aby poměr obou národností v Čechách k obapolnému pro- spěchu stal se přátelským. Žádal zvláště na ně- meckých posluchačích, aby došedše úřadův Čechách, považovali to za jednu z nejsvětějších svých povinností naučiti se češtině a aby, kdyby jim bylo svěřeno vychování mládeže po celé zemi, pečovali o to, aby mládež oběma jazykům zemským na základě mateřštiny své se přiučila. Vůbec pak žádal na každém, aby se přičiňoval o to, aby rozdíly národnostní ne- stávaly se příčinou rozbrojů a aby su r á z ll i va
Bolzano Frič Čecho Němec Čechy
20 article
nerovnost mezi Čechy a Němci ve všech kusech se vyrovnala«, tak aby mohlo konečne dojíti ke zřízení velké federace svobodných národů. Hluboký dojem, který v mladistvých myslech vroucí slova šlechetného tohoto učitele, patrioty a lidumila zanechávala, zračí se v nesmírném pohnutí mysli, které způsobily v mládeži ná- sledky osočení jeho řediťelem studií filosofickýeh Wilhelmem a dvorním farářem ve Vídní Fřintem, že prý odehyluje se od učení církve a že pobu- řuje mládež. Ačkoli vyšetřující komise nemohly ve spisech a řečech jeho nic takového nalézii. přece, jak známo, Bolzano byl počátkem roku 1820 sesazen s úřadu učitelského, poněvadz prý se »hrubě prohřešil na povinnostech kněz a učitele mládeže« a nebylo mu ani dovoleno, aby se s posluchačstvem rozloučil. Frič, který byl tehdy právě v druhém roku filosofle, zapsal si, že toho roku »byli jsme tak nešťastní, že jsme vášnivými a nerozumnými úklady direk- tora Wilhelma našeho ode všech milovaného ctěného pana professora Bolzana ztratili.« Ka- marýt, dávaje zvěčnělému otci mému zprávu o této události, přirovnával Bolzana s Husem, dokládal: »Slzíš, příteli, já vidím a vře zjitřené srdce tvé zlostí, usedá pak outrpnosti, outrpností ne ale nad osudem božského muže tohoto, než nad osudem university naší. Neboť kdož může zkaliti, kdo schladiti slunce ? I kdybych plakat viděl muže toho, nemyslil bych, že snad pláče nad sebou, ale nad lidmi pravdu kamenujícimi« A otec můj odpověděl, nazývaje Bolzana svým »božským učitelem«, známýmí slovy: »Zajisté muž ten slzí, nemůž jináč býti, neboť nosi nebe ve svých prsou a paprskové se nebudou volně z něho více vyvinovati«.
Němec Wilhelm Bolzano Frič Hus Čechy Vídeň Ka
21 article
Pod takovýmito dojmy a s takovýmito ná- zory vyrůstalo v době předbřeznové mladé po- kolení nadšených buditelů národa a to mezi Čechy i Němci, a působení Bolzanovo patří bez odporu jak k nejkrásnějším stránkám kulturních našich dějin, tak i mezi nejzajímavější doklady možnosti velkého vlivu silné osobnosti na duši současníků, nad čímž věru i naše generace má všechnu příčinu se zamysliti. Vstoupiv r. 1821 na fakultu právnickou, byl Josef Frič v r. 1827 povýšen na doktora práv, když byl před tím už vstoupil do advo- kátní kanceláře dra. Jana Nejedlého, kterého také v přednáškách jeho o řeči české na uni- versitě časem zastupoval. Z universitních učitel připomínal sobě rád výmluvného professora ve- řejného práva dra. Skopce, professora římského a kanonického práva Helferta a prof. Veitha, který od r. 1792 až do smrti své r. 1894 četl o českém právu státním. Styky s Nejedlým a s jinými literáty pražskými měly za následek, že Frič i literárně se pokusil, zejmena tehdejšl časopis »Hylos« přinášel články z jeho péra. Jsa též učitelem domácím v německé rodině pražského měšťana Reisa, jenž pocházel z Po- rýnska, pojal r. 1829 za choť spanilomyslnou a lidumilnou dceru jeho Johannu a jeho vlivu podařilo se dáti ostatním dvěma dcerám Rei- sovým české vychování a učiniti z nich roz hodné vlastenky. Přítel jeho Václav Staněk stal se mu později švakrem, pojav mladší dceru Karolinu za manželku a r. 1844 přidrůžil k nim zvěčnělý můj otec, oženiv se s matko mou blahé paměti, nejmladší dcerou Antonil, známou pod spisovatelským jménem Bohuslavou Rajskou.
Němec Bolzanův Frič Nejedlý doktor Skopec Helfert profesor Veith Nejedlá Reiso Johann Staněk Karolina Rajská Čechy Rei
22 article
Touha Fričova, státi se českým advokátem, splnila se r. 1837, když před tím zaměstnán jsa v kanceláři proslulého advokáta Vanky, zjed- nal si nejchvalnější pověst zručného a svědomi tého právníka. Kníže Schiwarzenberg jmenoval jej zářoveň vrchnostenským soudcem nebol justičiářem pro panství jínonické a radlické a dle sdělení spisovatele Františka Špatného, který mu byl přidán jako aktuár, zavedl zde poprvé češtinu do řízení úřadního. Mimochodem podo- týkám, že současně dle zprávy Václava Štulce, který byl farářem v Kvilicích, hrabě Lev Thun, — také žák Bolzanův — stav se zde ve Sla- ném r. 1842 krajským komisařem, rovněž za- váděl češtinu do vnitřního úřadování, ačkoli tenkráte neplatily ani § 19. státních základních zákonů ani nařízení jazyková a rovnoprávnosti národní. V letech čtyřicátých stal se pak dům dra. Friče jedním z předních středisk vlasteneckého ruchu v Praze. V něm shromažďovali se pře- mnozí spisovatelé a buditelé národnosti české k společným besedám, v něm četné dívky české po léta scházely se ku přednáškám českým o dra. Amerlinga, dra. Čejky, dra. Kodyma
Fričův Vanek František špatný Štulc Thun Bolzanův Frič Amerling Čejka Kodym Kvilice Praha
23 article
Franty Šumavského pořádaným, v něm mužové zvučnějších jmen ze zemí slovanských, cestujíce Prahou, vždy ochotného pohostinství docházeli, jmenovitě od r. 1844, kdy Frič se švakrovou svou Antonií podnikl výlet na Slovensko a tam vřelé přátelské svazky navázal s vlastenci slo- venskými Štůrem, Hurbanem, Hodžou a j. V ten čas zvolen byl též za správce důchodů Matice české a pak za člena sboru musejního pro ře a literaturu českou, věnovav takořka do smrti nezištně mnoho času i práce zájmům důležitého tohoto ústavu. V r. 1844 podalo za jeho spolu- působení a přičiněním hlavně faráře Arniolda měšťanstvo pražské žádost k arciknížeti Štěpá- novi, tehdejšímu správci království českého, aby bylo povoleno zaříditi v Praze Měšťanskou be- sedu ku prospěchu netolika měšťanstva, alei jiných vzdělaných tříd obykatelstva pražského. Arcikníže naklonil se žádosti i muhla býli v lednu 1846 slavnostně otevřena první česká Be- seda měšťanská, podle jejíhož vzoru i v jiných městech podobné jednoty se zakládaly.
Franta Frič Hurban Hodža Praha Slovensko
24 article
Frič, zvolen za prvního starostu, u přítom- nosti arciknížete, purkmistra Müllera a vel- kého počtu měšťanů vyložil při slavnostním ote- vření českou nadšenou řečí důležitost jednoty a přes mnohé překážky pečoval horlivé o roz- květ prvního střediska společenského v hlavním Současně pracoval Frič o novém českém překladu řádu soudního a konkursního z r. 1781, jakož i o předpisu o řízení stručném z r. 1846. v němž mu byli nápomocni žejména dr. Antonln Štrobach a Karel Jar. Erben. Soudní řád bylv době josefinské přeložen sice prof. českého ja: zyka ve Vídni Zlobickým, ale způsobem velmi nedokonalým. Platilo to i o ostatních zákonní- cích druhdy do českého jazyka překládaných, na nichž možno stopovati veliký úpadek, v kte- rém se, v XVIII. století, nalézal český jazyk, bývalý to jazyk starých právníků Ondřeje Dubě, Viktorina z Všehrd a Kristiana z Koldina. Komise, která v bytě dra. Friče pracovala na překladu, musila teprve obnovovati aneb nově tvořiti právnické názvosloví a její překlad tvoří základ novověké právnické mluvy, jež od té doby ovšem učinila pokrokův ohromných. Komise byla s prací svou v červenci 1847 ho- městě. tova. Když pak r. 1848 došlo k zavádění vel-
Frič Müller doktor Antonln Štrobach Karel Jar Erben Zlobický Ondřej dub Viktorin Kristian Vídeň Všehrdy Koldina