Románová přiloha „Národních Listů“ k čislu 183. ze dne 7. července 1903.

Různé zprávy. = Zlodějští zřízenci na dráhách. Ze Stanislavi se oznamuje: Následkem anonymního udání u zdejší policie vykonala ve čtvrtek soudní komise v průvodu četníků domovní prohlídku u dvou zřízenců státních dráh, jež měla překvapující výsledek. Nalezeno sedm- náct zlatých jehlic, četné zlaté a stříbrné hodinky jednak s řetízky, jednak bez řetízku, mnoho šperků, velmi hojná sbírka šatstva mužského a ženského a ohromná zásoba mužských a ženských střevíců. Komise celou tuto zásobu, jež patrně pochází z krá- deží na dráze, zabavila. Oba zřízenci spoutáni řetězy a dodáni trestnímu soudu.

= O neštěstí při vzletu balonem u Lublaně, o němž jsme již přinesli stručnou zprávu, oznamují se následující podrobnosti: Americký větroplavec Leon Steffens hodlal uspořádati první svůj vzlet dne 21. června, jenž však následkem nastavší nepříznivé pohody zmařen. Vítr hnal balon naplněný vyhřátým vzduchem, sem tam a obal balonu byl lihovým pla- menem, vyhřívajícím vzduch, částečně zničen, takže vzlet musil být přerušen. Opravený balon připraven pak následující neděle na závodišti klubu slovinských bicyklistů za sady Tivoli. Tribuny pro diváky byly dobře obsazeny a velké množství lidí obstupovalo ohradu, kde konány přípravy ke vzletu. O 6. hodině byl balon, značně veliký, do polovice nadmut a každé minuty se více vynořoval nad okraj ohrady. Zatím bylo půl 7. hod. večer. Rozčilení diváků vzrůstalo, když větroplavec dal znamení, aby lana držící balon byla puštěna. Majestátně zvedl se »Montgolfier« do výše. Panovalo skorem úplné bezvětří na závodišti, chráněném na jihu a na západě vysokými kaštany. Balon stoupal zvolna kolmo s padákem, pod nímž se nalézal větroplavec na visuté hrazdě. Ve výšce as 70 metrů byl balon zvolna unášen směrem západním, aniž se měl k dalšímu stoupání. Větroplavec vida, že dále nevystoupí, zatáhl prudce lano, jež oddělilo pa- dák od lanoví balonu a chtěl patrně obecenstvu uká- zati sestup padákem. Avšak výška, ve které se větro- plavec nalézal, byla příliš nepatrna, aby padák mohl rozestřít. Ještě nad závodištěm, před očima diváků, sřítil se nešťastník k zemi a zůstal ležet s roztříště- nýma nohama, zlomenou rukou a těžkým vnitřním zraněním, kdežto padák zůstal viset na drátě, napnu- tém několik metrů nad závodištěm. Neštěstí událo se během několika vteřin po vzestupu. Z obecenstva ne- přišel nikdo k úrazu.

= Loď se potopila »Oděsskija Novosti« ozna- mují z Azova: Parník »Oskar«, majetek zdejšíh podnikatele Koropotnického, vyplul před několika dny s nákladem kamenného uhlí z Mariupole do Oděssy. Již na počátku plavby ozývaly se ze strojovny po- blíže kýlu prudké nárazy, ale kapitán toho nedbal a plul dále. Teprve když se parník nalézal uprostřed Azovského moře, zpozorováno, že do strojovny vniká voda. Nyní nastala situace nanejvýš hrozivá, nebot rychle vnikající voda stoupala vždy blíže k ohništím. Výbuch musel nastat během několika minut a byl by způsobil hroznou katastrofu. Tu strojník ry- chle se rozhodnuv, jal se s ostatním mužstvem od- straňovati topivo z ohnišť, což se na štěstí ještěv čas podařilo. Zatím se byl »Oskar« dost atečně při- blížil k mariupolskému přístavu, ale voda dosahovala nyní skorem k palubě. V této tísni odhodlal se ka- pitán vjet s parníkem na mělčinu, což se mu při samé přístavní hrázi podařilo. Trup »Oskara« byl záhy zaplaven, ale mužstvu se podařilo zachránit se na přístavní hráz. Později shledáno, že »Oskar« na- razil na potopenou kotvu a způsobil si pod vodou značnou díru.

= Velký požár. Z Manilly se oznamuje: Těchto dnů stiženo bylo město velkým požárem, jenž v několika hodinách zničil skorem celou čtvrt Trozo. Z více než dvou tisíc bambusových chýží ne- unikla ani jediná zhoubnému živlu. Dvacet tisíc lidí jest bez přístřeší a přišli o všechen svůj majetek. Sedmnáct žen a dětí a množství dobytka zahynulo v plamenech. Hasičům přese všechno úsilí se nepo- dařilo zabrániti šíření se požáru. Většina hydrantů vypověděla službu a monsum každodenně zde va- noucí rozdmychoval požár. Marně snažili se oby- vatelé zachrániti něco ze svého majetku. Uprostřed rachotu řítících se budov a praskotu ohně bylo sly šet křik a hlasité modlitby poděšených Filipinců, z nichž by většina byla zahynula, kdyby hasičia policisté nebyli jim proklestili cestu ke spáse. Škoda na soukromém majetku páčí se skorem na million dollarů. Městský úřad přišel o veškeré povozy zdra- votnické kanceláře, mnohé přístroje a cholerovýa morový hospital. Nemocnice Šan Lazaro, také měst- ský majetek, byla částečně zničena a státní vězení Bilibid uniklo zkáze jen tím, že se vítr náhle obrátil. Příčina požáru není známa. = Krvavý výjev udál se těchto dnů, jak ozna- muje »Tiflisskij Listok«, před očima četného obecen- stva na Golovinském prospektu v Tiflisu. Podnět k tomu zavdal jakýs Džavarov, jenž v tlačenici vra- zil do důstojníka Hansena, který cítě se uražen, vytal mu políček, jejž mladík vrátil. Hansen rozzuřen tasil dýku a hnal se za prchajícím Džavarovem. — »K če- mu dýku,« popouzel Hansena jeho průvodce, »střl přec,« načež se Hansen chopil revolveru a běže za prchajícím, střelil čtyrykrát na Džavarova, jenž těžce raněn, klesl k zemi. Raněný byl v bezvědomí do- praven do nemocnice, kdež shledáno, že stav jeho jest beznadějný.

Zemřelí v Praze. Dne 1. července 1903: Padiorova Marie, dcera leštiče pokojů, 18 roků, 796—I. Boubelíková Alžběta, vdova po krejčím, 73 roky, 851—I. Kilies Alois, syn installatéra, 13 roků, 1108—II. Černý Josef. syn c. k. vrchního okr. lékaře, 91/2 roku, 1502—II Peukertová Johanna, manželka účetního officiála, 60 roků, 1638—II. Latka Karel, c. rada, 70 roků, 594—III. Dvořák Josef, býv. hostinský, 62 roky, 415—II. Cha- loupka Frant., syn dělníka, 7 roků, 16—VIII. Řebíček Karel, syn obchod. sluhy, 491—II. — Ve všeobec- né nemocnici: Grund Antonín, lakýrnický pomoc- ník, 47 roků. Melounek Jan, dělník, 35 roků. Rosen- bergová Matylda, vdova po obchodníku, 56 roků. Hulín František, zámečník, 44 roky. Zitova Štěpánka. učitelka, 23 roky. — U Milosrdných sester. Nováček Josef, nádenník, 50 roků. — V josefov- ské nemocnici: Tůmová Terezie, posluhovačka, 51 rok. — U Alžběti nek: Parkosova Jchanna, sluzka, 28 roko.

V úterý 7. července.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 235. hra v předpl. (3. čtvrtka.)

Jedenácté přikázání.

Prodaná nevěsta. Komická zpěvohra o třech dějstvích. Hudbu složil Bedřich Smetana. Text napsal Karel Sabina. Dirigent Moric Anger. Režisér Josef Šmaha. OSOBY: Krušina, sedlák, Frant. Šír. Ludmila, jeho manželka, H. Feldenova. Mařenka, jejich dcera, A. Slavíkova. Mícha, statkář, V. Viktorin. Háta, jeho manželka, M. Klánová. Vašek, jejich syn, A. Krössing. Jeník, selský hoch, O. Mařák. Kecal, do- hazovač, R. Polák. Komediant, principál, K. Váňa. Esmeralda, jeho dcera, V. Hájková. Indian, kome- diant druhý, K. Pulc. Selská chasa, komedianti, kluci. Po druhém dějství přestávka. Konec po půl 10. hod. Začá tek o 7. hod. Ve středu 8. července. 236. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Aréna na Smíchově

Lidové divadlo , Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. V úterý, 7. července. Po sedmé. Po sedmé. JAN HUS. Dramatická báseň o pěti odděleních (devíti obrazech) od J. K. Tyla. Režisér Bob. Kovář. Konec před 10. hodinou. (blíže Palackého mostu). Začátek o 7. hod.

V úterý, 7. července. Pohostinská hra paní Mařenky Zieglerové. 15820 Dámy z Trouvillu. Vaudeville o 3 jednaních. Napsali Pericaud Soulier a Darantier. Přeložil V. Táborský. Hudbu složi! Gustav Vanda. Režisér Jan Kubík. Dirigent. Jar. Hess. Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze a Kotka na Smíchově, Kinského tř., čís. 26. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vnohradee. Začátek o 7. hod. V úterý, 7. července. Ve prospěch nemocenské pokladny obuvníků na Král. 15825 Vinohradech. Millionář z Vinohrad a zámečník ze Žižkova. Velká fraška se zpěvy o třech jednáních od Nestroje. Zejtra je lidové představení za poloviční ceny:

„Zelené mlá dí.“ 140 —

Jasná červeň zalila tvář Josefovu a nedobrý oheř vzplanul v jeho očích; lehce se chvějící rukou rozvinul papyrus a přeletěl ho okem. »Buď opatrným, Potifare! Chceš mně dáti na sroz- uměnou, že tvá důstojnost ti nedovoluje sloužiti za ve- lení člověka, jemuž mocná ruka faraonova — kéž sešlou mu bohové slávu, sílu a požehnání — dala jeho nynější vysoké postavení. Měj se na pozoru! Lidé vznešenějšía výše postavení nežli ty ohýbali svá záda, když přestoupili tento práh. Maje však na zřeteli tvé zásluhy a věrnost faraonovi, chci zapomenouti na tvůj úmysl a uchovati vůči tobě blahovůli.« Potifar změřil si ho chladným, smělým pohledem: »Ctím vůli faraonovu! Jako podřízený jsem přišel, abych podal zprávu o svém úřadování a vyprosil si pro- puštění u toho, jejž milostivě ráčil jmenovati adonem Egypta. Jelikož však se mne tážeš, odpovím ti, ať stojí mne to cokoliv. Ano, nemohu sloužiti za velení člověka, jenž byl kdysi mým sluhou; chci býti svobodným a právo, složiti se sebe všechny povinnosti, jest jedinou odměnou, kterou si vyprošuji od faraona za mou dlouholetou službu a on nemá žádné příčiny k zamítnutí této mé prosby.« Josef křečovitě zmačkal papyrus, jejž držel v ruce; jeho rty se chvěly; patrně nejrozmanitější myšlenky vířily v jeho hlavě. Konečně se vzpřímil: »Máš pravdu. S takovými city nemůžeš zůstativ čele policie memfisské. Zejtřejším dnem ustanovím tvého nástupce. Více tě nezdržuji.« Učinil rukou posuněk, že ho nezdržuje. Potifar se uklonil.

prvním hodnostům země, aby přišli k němu zejtra a po- dali mu zprávu o běžných záležitostech říše. Mezi nimi nacházel se také Potifar. Vykonav tuto první povinnost, ukládanou mu novým postavením, Josef propastil všechny a začal se správcem podrobně prohlížeti palác a sady; tato příjemná zábava trvala až do večera, načež po výborné večeři oddal se odpočinku. Druhého dne od samotného rána vozy a nosítka prvních hodnostů říše začaly přibývati do paláce adonova; v sálech a předsíních bylo brzo těsno, jelikož hodnostové byli pouštěni do pracovny nového vladaře jednotlivě a každá audience dlouho trvala. Vnikaje do všech podrobností každého odvětví ad- ministrační správy, uváděl u vytržení stařičké hodnosty svým důvtipem a rychlostí, s jakou osvojoval si složitý mechanismus státního stroje. Odcházeje od něho každý odnášel si přesvědčení, že nastala nová éra, že od ny- nějška otěže vlády nacházejí se v železných rukou a že nový adon zcela lehce vniká do vnějších i vnitřních zá- ležitostí země. Audience blížila se ke konci, ale Josef dosud ne- spatřil nejvíce ho zajímající osobu, náčelníka policejní stráže a žalářů Memfisu, vrchního policejního ředitele, jak bychom řekli nyní. »Jest tam ještě někdo?« tázal se Josef službu ko- najícího písaře, jenž podával zprávu o těch, kteří měli býti představeni. »Není zde více nikoho, pane, kromě náčelníka pí- sařů tvého stolu, jenž čeká na udělení rozkazů.« Želozný kanclář.