Ročnik XXXXI

V Praze, ve čtvrtek dne 12. března 1903.

Číslo 70.

Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praže v admlalstra 2 K — na měsíe a čtrrt leta . . . . 6 K — s dvejí čenáškou na kk . . . . 7 K Pok ve Blialkách: g K 90 na vašs ke. Pošton? stvt kia . . . . 9 k o0h s dvojí zieilkoa a mě rt leta: . : k eoi

Dnešní číslo pro Prahu je o 10 stranáci.

Až na podzim. Skoro nepozorovaně proklouzla novinam zpráva, že rakousko uherské delegace nebudou letos svolány — až na podzim, ač společný svůj úkol konávají obyčejně již z jara. Správ- nosti této informace nasvědčovati se zdá i to že dosud nic se neproslýchá o volbě členů do delegací. Delegace jsou na venek stále ještě parla- mentním representantem společných záležitostl. a jejich pravídelná činnost jest tudíž známkou, že rovněž pravidelně účinkují všecky instituce společné, péči a dozoru jejich svěřené. Letos mimo to by pravidelné jarní zase- dání společných delegaci bylo zároveň dalším důkazem ozdravení parlamentních poměrů, vždyt dělnost říšské rady právě nyní, po vyřízení branné předlohy propuká živelní silou a jako pravý veletok nese všecky vládní předlohy přímo majestátně do žádoucích přístavů. Ale v Rakousko-Uhersku už tak bývá, že nemůžeme se nikdy oddati plné, nezkalení radosti; v témž poměru, v jakém stoupá děl- nost rady říšské ve Vídni, vázne dělnost uher- ské sněmovny v Pešti — a delegace budou zasedati až někdy na podzim; harmonie parla- mentní dělnosti tedy opět porušena! Proč taková oddálená lhůta, vždyť delegace dosud vzorně plnily své poslání a zvláště mi- nistr války a ministr zahraničných záležitosti vždy oplývali ve svých projevech uznáníma chválou jejich vlastenecké činnosti, horlivostia obětavosti?

Za důvod opozděného zasedání delagací ovšem se uvádí, že říšská rada ve Vídní jest nyní tak zahrnuta velikými úkoly: zvláště pro- jednáním rozpočtu, nespočelných předloh o ra- kousko-uherském výrovnání, rozsáhlou předlohou nového celního tarifu, takže by delegace, pokud se týče poslanci do nich vyslaní, nemohli sou- časně všem nárokům, na jejich dělnost činěným, vyhověti. Při výkladech těchto ovšem se zapo- mlná, že již několikráte zasedaly delegace sou časně s radou říšskou, a že zejmena letos by se daly oboustranné úkoly dobře rozděliti vedle sebe prováděti, vždyť delegace zasedat budou ve Vídni. Nezbude tudíž, než pátrati dále po pří- činách, jež nedovolují, aby společné delegace vy- řídily své úkoly dříve, než až někdy na podzim. Přirozeně obrací se tu pozornost k oněm zjevům mimořádným, jež mohou míti vliv na průběh jednání delegačního, a které jsout zjevy? První se týká společného ministra války rytíře Pitreicha, druhý ministra zahraničných zá ležitostí hraběte Goluchowského.

Společný ministr války sdědil po svém před- chůdci celý nový program reorganisace vojska. z něhož, jak známo, nepatrnou částku tvoří zvý šení počtu branců — prozatím na jediný, letošní rok. Minulé delegace sice povolily předem jaksi do zásoby náklad na zřízení houfnicových batterií, ale další náklady, jakéž bude vyžado- vati rozmnožení vojenských sil v době míru, tudíž i rozmnožení počtu nováčků — čekají ještě na společnou delegaci. Ale tu se namanula do cesty panu ministru války a dotýčné organisační komisi vojenské — právě, když připravovala ve- řejnost na překvapení, jež ji očekává vlastní re- organisací armády roku příštího — uherská op- posice, a zdržuje přívalem své výmluvnosti již od 24. ledna t. r. vyřízení předlohy o zvýšení počtu nováčků. Nikdo, ani výmluvný předseda uherského ministerstva Szell, nedovede pověděti kdy branná předloha bude v Uhrách schválena. proto odročila tamní vláda prozatím odvod az

do konce května. Praví se sice, že v Uhrách již se počínají prováděti ony výhody, jež Szell ve věcech vojenských sliboval, zejmena že již se překládají uherští důstojníci k uherským plu- kům, ale proto přece nelze předvidati, kdy oppo- sice uherská zápas proti branné předloze za- Delegaeím letošním se dostane asi již někte- rých „důvěrných“ sdělení o nákladech. jichž bude dále třeba na zamýšlené opravy ve ar- mádě, a ježto správa vojenská ze zkušeností ví. že delegace ochotně schvalují vyšší vydání, třeba o nich až dodatečně zvěděly, nechce asi pan ministr války stížiti postavení delegátů uher- ských, kdyby delegace měly zasedati dříve ještě než se dobojuje zápas o brannou předlohu ve sněmovně peštské. Podle toho způsobily by opozděné zasedán delegací ohledy vojenské. Jest však ještě jiný mimořádný zjev, n nějž mohl při tom býti vzat zřetel, a to jsou poměry zahraničné, zvláště otázka oprav ve třecl vilajetech evropského Turecka. Delegacím do- stává se totiž každoročně velmi uspokojivého výkladu ministrem zahraničných záležitostí hra bětem Goluchowským a letos, na počátku akee reformní, by asi pan ministr zahraničných zále- žitostí sotva mohl pověděti, jak a kde ona re- formní akce skončí.

Vždyť jest tolik činitelů, na nichž zdar č nezdar rusko-rakouské reformní akce v Make- donii závisí, a z nich i ten nejmenší: totiž místn síly nepokojné — ať povstalci, ať Albánci, bou- řící proti reformám — dovedou dáti akci opravní směr zcela jiný. I ve vážných kruzích politických a parlamentních, tak ve sněmovně italské i fran- couzské zcela jistě se tvrdí, že reformy nezabrání vypuknutí všeobecného povstání v evropském Turecku. A to jest právě zvláštností všech po- vstáni v Turecku, že nevypuknou, když ulisko- vaný lid křesťanský touží po osvobození, ale že vypuknou na jisto, když některá cizí moc vid v tom svůj prospěch.. Doposud se sice podařilo, přiměti vládu bulharskou, aby pozatýkala vůdce makedonských komitétů a činnost jejich zastavila; podařilo se přiměti vládu tureckou, že návrh reformní při jala a že jej i provádí; podařilo se přiměti i sou- sední drobné státy balkánské, že zachovávají krajní zdrželivost — ale nepodařilo se zjednati reformní akci rusko-rakouské opravdovou pod- poru a přízeň všech ostatních velmocí! Než co pravíme ostatních velmocí, když Hnes již se vede zápas mezi petrohradským a vídeňským časopisectvem o to — kdo vzbudil k reformní akci v Turecku nedůvěru, jak v křesťanském lidu tamním, tak zejmena v Bulharsku, v Srbsku, v Černé Hoře, pokud se týká v Rumunsku a v Řecku ?!

Již tato pozoruhodná polemika, v níž se ob- viňují vídeňské časopisy listy petrohradskými z podrývání důvěry k reformní akci, sama o sobě jest důkazem, že poměry balkánské — nejeví se ve světle růžovém. Ale ještě povážlivějším jest, že současn i ve sněmovně francouzské jeví se nespokojenost s projektem reformním, a že zároveň vychází na jevo, že vláda anglická svůj sou- hlas s návrhem oprav hned předem spojila s takovými podminkami jež návrhy ty činí stanoviskem div ne překonaný m. Dle londýnské zprávy dala Anglie sice svů souhlas „v zásadě“, vyhradila si však volnost akce pro všecky případy a z prohlášení její prý vyznívá nevrlost, a úmysl, naznačiti, že nehodlá se vzdáti spolurozhodování o věcech balkánských. Anglický velevyslanec v Petro- hradě prý prohlásil, že vládě jeho „nebylo po- skytnuto dosti času, aby návrhy s náležitou dů- staví. kladností prozkoumala“, a že projevuje svůj souhlas v zásadě, „jen aby se předešlo nanejvýš osudným následkům“, a že „doporučí vládám z měny, kteréž se ji zdáti budou nutnými př bližším zkoumání reformních projektů, a tov době, kdy to uzná za vhodné.“ — Zkrátka, Anglie, jak obyčejně, použije si tuace na Balkáně ve svém smyslu a zájmu;a vyžaduje-li zájem onen rozmnožení zmalků, ne bude se jich zajisté lekati. Vedle mrzuté situnce balkánské jest všal tolik zvědavých, jak to vlastně dopadá s obnovou zahraničných smluv obchodních! A na to na všecko může ministrý zahraničných záležitostí mnohem spolehlivěji odpověděti v delegacích — na podzim!

„Česká spořitelna“. »Bohemii« se včera povedlo. Byla totiž s to, představiti svému posluchačstvu pacient rekonvalescenta, uzdráreného z téžké nervove choroby, vyskytnuvší se po čas návalu českých vkladatelů a nazvané podle prvního tohoto přl- padu, jejž německé večerniky měly v léčení »delirium extase«. Rekonvalescentem není nikde jiný leč roalistiský orgán pana prof. Masaryk a »Bohemia«, která jej dnes na své klinice předvádí, má z něj radost andělů, plesajících nad hřišníkem pokání činícím, radost rozhodně větší, než nad 34 milliony z České spořitelny vybranými. Jak známo a jak dokonce úžasno bylo slyšeti, realistický orgán hned po vypuknut runu na Českou spořitelnu, ve velikém nárot ním orkestru, který »nejvznešenějšímu, nejmoc nějšímů německému ústavu peněžnímu« skočnou zahrál, tlačil se ku prvnímu pultu, a pronikavý jeho hlas, radostí nad vybranými milliony až selhávající, slyšán byl v prvních řadách filhar monie, stojici za tupenými, hanobenými horam německého bláta, zanášenými českými vkladateli Dnes přijat byl za čelistu spořitelního kvartetta »Bohemia«, »Prager Tagblatt«, »Právo Lidue ajak tu dotvrzuje muziku, ukazuje »Bo hemia« překladem celého včerejšího realistického článku, v němž jako v křišťálovém hranolu roz kládají se enosti »České spořitelny«, této dobro ditelky českého lidu, každá zvlášť. List pro

Masuryka, kterýž psal skutečně hymny a do opravdy tonul v deliriu extase nad če- ským jarým rozhodnutím, vybaviti české milliony ze 60letého spořitelního zajetí, který v pokladu české slovesnosti přímo hýřil a stylistickým perlami odměňoval český lid za jeho statečnost, s jakou vykonával toliko své právo, podle jeho vlastního ujišťování, ahtoý vlastní- prsa nes jako štít proti policejním řadám před spořitelnou. proti její pěchotě i jízdě, proti místodržiteli proti německému tisku, náhle v posledních třech dnech »provedl rychle konversi svých mozkových hřiven na novou měnu«, jak se vy- smíval pražským listům německým ještě dne 28. února, jen že nenapsal na svůj štít » mlčet jest zlato«, nýbrž »mluviti jest zlato«. A v tom smyslu vynikl jeho včerejší článek, hodný po zlacení se strany České spořitelny a zarámo vání do rámečku »Bohemie«. Česká spořitelna, která podle téhož real orgánu ze dne 27. února lépe by učinila »kdyby se podrobila revisi, aspoň takové, jak podlehá každá záložna v nejzapadlejší Lhotět. je dnes realistickému táboru výlupkem finančn dokonalosti, kterouž dlužno hájiti zvlášť proti »nesvědomitému balamucení a skulečně už ne- dovoleném štvaní »Nár. Listů«, jak se včera psalo v listě pana prof. Masaryka. Při tomt chrchli horečkou zmitaného orgánu realistů, po nás metnutém, máme za svou povinnost i právo přibiti — podlost (příslušné označení nesko- nale nízkého jednání realistického mluvčího jest bohudíky venku!), jaké se dopouští vůči nám Balamucením a štvaním nazývá cti hodný ten počestník naši zprávu ze dne 9 března, že Česká spořitelna nestačí vyplácet svým věřitelům, že vybráno více než 30 mill korun a že vyčerpány u pražských bank a ústavů v Čechách spořitelnou spjatých nabízený úvěr i vklady její v těchto ústavech.

To jsme napsali my skutečně dne 9. března kdy vybrané vklady obnášely bez několika tisí 31 mill. K. Ale dne 28. února, kdy vybran vklady dostoupily sotva 17 mill., uveřejnil reali- stický orgán následující; »Spořitelna ho (t. j. zlata) velice potřebuje, ale toto přichází trochu pozdě; nyní se už nedu- věra nedá umlčeti. V pátek vyzvedlo si 160 vkladatelů 2.700.000 K. Mimo to byly mnohě knížky vyplaceny u některých bank pražských, kde měla spořitelna asi 9 mill, kor. Poněvadž nyní se už oněch ústavech vklady nevyplácejí, lze za to míti. že oněch 9 mill. bylo již vyplaceno. Aby nebyla věc tak křiklavá, šířena jest pověst, že prý byly předkládány nepravé knížky a proto prý se upustilo od vyplácení mimo spořitelnu. Nesmy slnost této kachny jest na bíle dni Pruto se soudí, že vyzvednuté vklady dosahují téměi čáslky 30 millionů korun. Rozčilení na německé straně značně stoupá, neboť srdce jejich, česká spo- řitelna, jest ohrožena povážlivou chudokrevností atd. V témž čísle, ve kterémž vytýká realistický list vrchnímu kurátoru, že béře odměnu o České spořitelny, později v témž o gáně vypo- čtenou na 20.000 zl., na což obdržel úřadn opravu, sděluje se, že Česká spořitelna půjčila německým továrníkům na severu Čech velik kapitály, z nichž nemůže dostati ani úroků.

Nepravíme, že není pravda ani jedno ani druhé, neboť houba v budově České spořítelny sku tečně sedí v jejím hypotékárním trámoví, v po- chybnosti jejich hypotečních pohledávek u Němců, v této formě vložených do německého průmyslu, myslíme však, že bezpáteřnost listu socialistického stkví se tímto citátem v pronikavé záři Xpaprsků každým očím přesvědčivou zre telností. Po celou tu dobu zápasu za české vklady České spořitelny, za emancipaci českého kapi tálu z největší hanby a potupy, z nejhlouběji ponižující poroby českých »statečných spořitelů«, kteří výtéžkem svých úspor při nejmenším aspoň 30 milliony K přispěli už na germanisační německo-nacionální účely, Českou spořitelnou po 60 let fedrované, zažili jsme mnohý zdrcu- jící zjev, mnohé svědectví české odvislosti, zba- bělosti jednotlivců i listů, jimž podražena ko- lena k poklesnuti před všemohoucím měchem zlata, načerpaného z českých mozolů. V boji s celým appurátem státní správy, státní autority, policejními i soudními i politickými orgány pro- vozovaném, až do poslední politické obce hejt manskými sluhy vnešeném, četli jsme pronun ciamenta českého původu, jimiž měl býti za staven proud věřitelů do České sporitelny, vi děli jsme umlkati jednoho zástupce českého ná- rodního tisku po druhém v zápalu pro národn věc za nejžádoucnější celým národem uznanou, viděli jsme pokyny udílené rozezlenému nepři teli, strojícímu se k mstivé odvětě, kudy by se asi vlomil do bezúhonného českého majetku pe- něžního, ale takový příklad přebarvení, pře- sedlání, zevnitř na ruby obrácení, zasluhuje býti uložen mezi česká monstra do lihu pro všechny časy budoucí. Nedostává se nám dnes ani místa ani času, abychom doložilí celý ten proces bezeharakternosti podrobnými citáty, ale najdeme i k tomu přiležitost, bude-li toho nutno.

»Bohemii« podařilo se z českého smetiště zdvi hnouti už nejednu pochoutku, ale tentokráte slušno jí přáti upřímně dobré chuti Dobrý genius českého lidu ukázal lide tomu jednou přívětivou líc. Poskytl mu příleži V drebném prodeji- i čirle o zokě . . . pa Měpolostni . . . za 2 Ve alislkách na venkové: rapní čísle. . . . odpolední . . . . . . . . Bh Iuserá t platí za hotově tapřee Třečelectní a loserty piljímá rěminí- slcice v Mariasské ulici č.z. Tam racházejí se též rodakce takarna a skpeáice „Nárednich L.ánta- Bskogisy ze nevzacsji

tosti k lázni obrození, k očištění národního těla od stigmatu hospodářské otročiny, od skutečné, nepopíratelné hanby a vyložené potupy, v tom zřetelně záležející, že jest přímo poplatným ne- jen svému hospodářskému vyssavači průmyslem i obchodem, nýbrž i záhubci českých menšin, provozovateli vyvlastnění českého na jazykovém pomezí, ohaviteli ryze českosti Prahy, podpůre všech velikých bundů a vereinů německých, nejštědřejšímu dárci německého Schulvereinu. Přistoupeno k národu českému s olázkou, jel dosti zralým, aby podnikl konečně své vymanění hospodářské, aby podnikl své vzkříšení z lethar- gie, která jedině umožnila něco tak neslýcha- ného, v dějinách kulturních tak nemožného, jiným národům tak nepochopitelného, jak dohrovolné a houfné kladení české hřivny po millionech do válečné pokladny germanisační. Byla v tom jemná ironie osudu, že na měsle před tím byla Ústřední Matice školská nucen vypůjčíti se na gáže svých učitelů ... ! Nikdy více se tento okamžik nevráti! Po mnohoslibném, úchvatném náběhu, udržujícím všechny upřímné Čechy v radostněm, bezdechém napjetí naděje v šťastnější budou- cnost, očekává se odpověď! Nastal okamžik kritický; v Praze zní lání a spílání spořitelníhe tisku, rozmnoženého o realistický orgán, n na venkově soptění a huronský pokřik něme- ckých obcí a spolků, jimž má býti konečné a definitivně vydráno z chřtánu tučné české sousto. A ptáme se i my: »Vydrží český věřite České spořitelny ve své odpovědi, až dozní de posledního českého haléře, zvonícího o výplat- nou desku v České spořitelně ? !« Včerejškem dostoupil úhr vkladů v České spořitelně vybraných 34,452.991 K.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 212. (Původní a telef. zpráva »Nár. Listů «.) Z Vídně, dne 11. března. První čtení rozpočtu na rok 1903, kter podle návrhů, podaných ministerským předsedou na zkrácené řízení rozpočtu letošního, možno pokládati za jedinou politickou rozpravu o něm, dosáhlo dnes vrchole. Stalo se tak ovšem t- prve koncem schůze, když promluvil za vše- obecné pozornosti sněmovny, velice hojně na- vštívené, dr. Kramář a dr. Körber. Byl možno čekati důvodně, že nivesu, kterého do- stoupeno, potrvá zejtra ješté a snad i pozejtří. Mluvil sice chef vlády po českém řeční- kovi. Než nikoliv jen o něm a českých věcech. Naopak o těchto jen skrovnou měrou a s mlžin všeobecnosti, ve kterých pohybuje se nejraději, nesestoupil, pokud jde o českou otáz ku nikde na půdu konkretnosti. I celým nynějším rokováním byl proslov jeho v souvislosti jen chatrné. Zvláště co pravil o Tridentě, Dalmacii a Balkáně, bylo odloupnuto od něho. Nelze mluviti tudíž o nějakém utkání českého politik s předsedou ministerstva, ba nelze mluviti ani o nějakém dialogu mezi nimi. V stenografickém protokolu o dnešní schůzi jest při několika místech řeči professora v. v. Romančuka zaznamenáno: »Hlučná po- chvala v levo.« Zasloužil sobě, by Všeněmei mu provolali »Heil!« Vůdce ruských radikálů haličských totiž pravil, že Némci mají v Ra- kousku právo na prioritu a že jest úkolem vlády, jak výslovně dodal, každé vlády, zavésti vý- lučně parlamentní řeč německou a »nezbytnou sprostředkovaci řeč, to jest státní němčinu. Ne- dosti toho: pan Romančuk nazval nespravedli-

FEUILLETON. Epitol a- Znáte Carducciho pompésní balladu »Na polích u Marenga na Bílou sobotu 1175 ?e Ve středu tábora císař se skrání těžkou plnou dum »Po boku jemu polský a český král v tu leč jat držel říšské znaky, ten žezlo a ten meč« . .. Venku v říši na průčelích starých domů v sedmičce „sloupů“ čí „svíenů“ svaté říše řím sko-německé, lze tu a tam doposud spatřiti „den schenke des riches, „den kunic von bemen“ v postavení stejně podružném. . . Ondy v Cá chách na „Grashause“ skupinu soch kurfirst opravili, znova doplnili. „Nejvyššího číšníka“ českého krále, v sedměm výklenku umistili. Prý tehda, kdy hodnost zastával — také byl pe- slední v kalendáři! Víme, že mu právo volby cisaře upírali: „daz he nicht duisch en is!*) — že byl Slovan... V sedmičce však scházeti ne- směl! V Cáchách umístili jej vedle markraběte brandenburského. Snad proto, že kdys Branibory byly českým lénem? Postůj, poutníče! Hle, Vaška v kollegiu svaté říše římsko-německé! Ve stoličném městě Karla Velikého, tři čeští dynastové kde vstoupili na „sedes regni“ říše, věru netřeba mu krčiti se zahanbeně do krajního výklenku! Však nejednou železná pěsť jeho rytiřstva vybila volný průchod cisaří a ostatním kurfirštům davem obkličujících je nepřátel... A v dálném severu pruském, kde hřmí Balt, v Královei, s „Königsthoru“ mračně zírá Otakar, hrdý český král, řádu německého fedrovatel a vítěz nad slovanskými Prusy .. Dávno tomu, dávno! Půltisíceletí brze bude dovršeno, co vyšli jsme z podruží a služebnosti německé! Tehda prý Čech jak: „Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nad všemi. *) Naučný slovník, díl XV., str. 392.

Eh! Kde že jsou ty doby? Neuvěřitelno té- měř, že bývaly kdysi! Však bez téhle minulost sotva byl by Neruda zatoužil po nových vel- herských výšinách národa a jiný veršovec vlaste necký nebyl by tak troufale do světa skandoval- „Já jsem Čech a kdo je víc!“ To je přece chauvinism! Vše kolem nás, co za námi, co před námi, vše přes ramenaa hlavy nám se týčí! Jak polom má našinec hrděa sebevědomě vystupovati! Jho národního podruži nejen chudáka tiží v ošumělém zimníku a peli- chající pokrývce hlavy, ale i pány, kleří si hovn v měkkých křeslech vyhřátých siní presidiálních našich velkých podniků! Příklad! Světová firma v říši zadá českému velkozávodu provedení jakés obtížné zakázky. Umělecký předmět exportuje se do všech končin světa — tedy nejlepší reklama české práci a dovednosti! Chyba lávky! Lipští zákazníci kladou krutou podmínku: Made in (ermany. Pryč tedy s českou známkou! A chefové českého podniku ochotně vyhovují!

Proč by ne? Za peníze! Nedostatek uvědomění pevnosti, statečnosti všude! Český trumpetář, tá- hnoucí Německem, dokládající své „pémáctví směšně hrdým gestem, nemá co ztratit — tulák. pravda! Ale „dividenda českých akcionářů... Panečku! To je jiná káva! Podruží, služebnost ve všech oborech ná- rodní práce i v průmyslu! Do počátku minulého století klademe svoji národní renaissanci. Sku- tečně zbudován tehda palác českých ideálů! Při- pomíná mi vždy ten Wiehlův dům na Smíchově. provedený v oblíbené, v létech osmdesátých, „če- ské renaissanci“. Útulný arkýř s uměleckou vý- zdobou skulpturálnou ve výklencích. Po čase vítn či jiný žível zničil jednu ze slohových sošeka nový pan domácí nahradil ji — sádrovou figur- keu připíjejícího postiliona ze známé operetty. . Podobně dobře je postaráno o palác našich národních ideálů! Opadaly mnohé rázovité ozdo- by a nahrazeny banálními sujety ze vzorníku německého commis voyageura. Žel, že neobjed- nána z říše aspoň také náhrada za ztracenou ná- rodní hrdost, již tam venku mají tolik na zbyt!

„Ah, to je nesmyslný — chauvinism“ ohradil se proti výtce nedostatečnosti pan rada zmíněného českého podniku, muž, který se ohlédl ve světě, vyznal se dobře po pařížských i berlínských — divadlech a chantanech. Du- chem pravý kramář provineiálního města, bez potuchy o usancích jiných trhů. Má v podniku umístěno svých pár tisícovek, a tak je rád, že neznepokojen myšlénkami, jaks taks žijea tyje . .. „Doba není malá! Pravě obrození nadcház teprve“. Do zbraně! Do zbraně! Mobilisujme i svůj dorost obchodnický ! Pryč od českého kra- mářství! Smutně dopadá to s naším průmyslem i ob- chodem! Těch několik zdalných našinců, již ne- těžíjen z vlasti, ale potůčky zlata i z ciziny do svých trésorů svádějí, lehce napočteš! Od vino- hradských a královéhradeckých bombardonů, jež se slunečními paprsky o závod se blýští po ka- pelách ruských a španělských, až po nějakéty snad malostranské — oplatky, v malé revis úzounkého rejstříku přeletíte celý český export.

Málo dosud těch českých rytířů XX. století, již vypravují se dobývati světa! Nedá se arci po- přiti: vývoz v rukou laika — zbraň nebezpečná Pořezal se už tím palašem přemnohý našineček Proto bych doporučoval jiné heslo: dříve, než českými tovary, zaplavíme cizinu — českým ob chodním dorostem! Třeba vycvičiti mladou gene raci v šermu obchodním před velkým výtrhem do pole národohospodářského zápasu. V posledním desítileti vypsáno bezpočtu cen za nejlepši díla umělecká, dramata, pomníky bůsně, divadla, romány, skladby hudební atd Poskytnuty cestovní podpory umělcům, spiso- vatelům atd. Uděleno nadací všeho druhu pra covníkům... Našemu nadějnému dorostu ob chodnímu dosud nikdo neumožnil moderní vandr Někdy zámožný obchodník pošle rozmazlenou ratolest vlastního svého kmene do Paříže, do Brusselu — na obchodní učeliště! Mladý pán přiveze si z ciziny rozhodně krásné vzpominky na chvíle příjemně ztráveně, na rozkošné — „amusementy“, „aventury“ ... Eh! Péro se mi příčí. Má tichá epištola vla stenecká asi nevydupe rychle nějakého Hlávku české obchodní omladině! Třeba zatím trpělivě vyčkávati geniů, kte pro slávu národa, s chudičkým pinklem sam z vlastníhe popudu vytratí se do světa, aby po létech jako millionáři se vlasti navrátili. Do čkali jsme se Smetany a jiných, proč by i v tomte oboru lidské práce nemělo časem něco kloudného i bez subvencí vyrůst?

Vyžádali si ode mne onehdy ze Švýcn bližší zprávu o nějakém vynikajícím českém ob chodníku, jenž by prý z malých počátků byl se povznesl až ke světovému významu, „a tak něe a la Suchard, Nestle, Patek“ atd... Nechtěl uvěřiti, ve staroslavném sídle českého obchodu že není prozatím toho druhu typů! Rozhlédne- me-li se s Petřína po nesmírném pražském při- stavu průmyslovém, spočteme-li všechny stožáry průmyslu, štihlé dýmníky, srdce zaplesá! Ale. ach a ouvej! Jak skromňoučký jen počet týčí se jich z korábů, opravdu českých! Touhle Prahou novou chraň se pohrdat snílku staropražský! Je méně malebná, měne věkovitá, ale oč za to důležitější pro život mo derní, pro budoucnost národa je ona nenáviděn tebou průmyslová Praha! Koráby její vy vážejí tovary až do dálného Orientu a Oxidentu do Španěl i na „svatou“ Rus, o níž našinci po zatím jen básní! Životopis mnohého průmyslového velikán zahraničního čte se, jak dobrodružný román- Jsou dokonalí dobrodruzi, tyhle lidíčky a la Su- chard! Dle našeho názoru aspoň „dobrodruzi“ Našincc, ztroskotá-li mu první podnik nebo ne daří-li se v jednom oboru, kde umínil si — s tvrdohlavostí hypnotika — proraziti, rychle uchyluje se do tišiny nějaké kanceláře neb skladu cizincova. Tam tloustne a plesniví. Pohrdá světem, jejž poznal leda z adresářů a map a po trpí si na úsměv německého chefa. „Sehr brav Herr Ladislaus, sehr brav!“ A milý pan Ladi- slávek dře se do úpadku a aby si zaslouži uznání, sní snad již o budoucím svém „dienst- jubileu“ a o záslužném kříži! Je přece jen t

bezstarostná jistota v podruží nad samostatnosti Čteme ve starých čítánkách rakouských: „De anstellige Boehme als Arbeiter und Beamte überall willkommen!“ Plní kanceláře německých podniků — nahání slovanské kupce německému průmyslul Znám smíchovského továrníka, jenž všeck své velkolepé jmění českým a slovanským od- běratelům vděčí. Bohatec, přišel k nám chud o Rýna, nenaučil se (za třicet let) více slovanštiny než obsaženo v obou rčeních „má úeta“ a „po- sadit se“. Ostatní mu již obstarává personál. A s touhle zásobou nesympatického mu idiomu chce vyjíti až do smrti. Má pravdu! Příslušník „Herren-Nation“ nezadá si nikdy! Vedle něho živoři český konkurent, spokojující se skromnič- kými zakázkami ze Hliněné Lhoty, jichž výtěžek dovoluje mu snad také ještě nájem rybolovu na kterés české řece . .. Jsme hrozně nevyspěli! Také v tom oboru. Třeba věnovati nějakou oběť i na vychování našeho obchodního dorostu. Školy jsou neoceni- telny jako průprava. Ale nejsou vším — jak do- mnívají se našinci, posílajíce své syny na cizé obchodní akademie, přeblažení, podaří-li se jim pak umístiti je u některé domácí banky, zá- ložny! Ven do světa s mládím, na zkušenou, do práce, na obhlídku života a když nabylo zkuše- ností, praktického rozhledu, nechť se vrátí.U všech světových domů cizokrajných měli bychom míti zastoupený svůj dorost. Nutno však umožnii omladině bezplatné volontérství! Nesmíme za- pomínati, že dnešní obchod není už jen útulkem pro špatné studenty! Vyžaduje pilných studií proztravost! Jen tak podaří se nové kupecké ge- neraci vybřednouti časem ze sféry pouhého kramářství, kancelářského mucholapstvíl K umělcům a literátům, representujícím dnešní kulturní výši našeho národa, v polovici věku XX. nechť připojí se slavného jména češti průmyslníci a obchodnícil V Praze, v únoru.

Karel Hip m an