M. Z Vídně, 2. července. (Počátečn bursa.) Znamenaly: marky 117.35, 20franky 19 06, květ. renta 100.20 až 100.40, rak. kor. renta 100.60, stř. renta červ. 100.15, říj. 100.35. rak. zlatá renta 120.90, uher. zlatá renta 120.90, uherská korun. renta 99.30, kreditky 662.50 uher. kreditky 732.50, anglob. 276.—, unionky 524.—, bankovní jedn. 482.50, länderbanka 412.50, stát. dráha 669.25, jižní dráha 83.75, dráha Karla Ludvíka —.—, polabská dráha —.—, rakouská zbrojovka —.—, tur. tabák. režie —.—, alpinky 372.—, rýmavsko-muráňské —.—, pražské železářské společnosti —.—, mostecké uhel. —.—, turecké losy Smýšlení chabé.

Ze soudní síně. „Zázračné děvče sukdolské“ Kristina Ringlova — v obžalobě pro vraždu. V Olomouci, dne 2. července. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Za ohromné účasti posluchačstva, jímž porotní sál i s galerií do posledního místečka jsou nabity započalo dnes o 9. hod. dopol. před zdejší porotou na 3 dny rozpočtené přelíčení s 25letou svobodnou tkadlečkou ze Sukdola Kristinou Ringlovou. obžalovanou pro zločin vraždy a z pře- stupku § 36. zbroj. patentu. Soudu předsedá vicepresident p. Wondreys žalobu vede přednosta zdejšího státního návladnictví p. Waisar, zvoleným obhájcem obžalované jes zdejší advokát p. dr. Richter. V zastoupení sou- kromého účastníka rodiny Špačkovy dostavil se pan dr. Ham bálek. Vývodům obžaloby, čítající 24 hustě psaných stran, dlužno předeslati několik dat k objasnění celé afféry Ke věrným ctitelům Kristiny Ringlovy náležela také Františka Stulířova vulgo Wildova, 50letá svo- bodná obchodnice se střížným zbožím ve Štěpánově u Olomouce, osoba velmi zbožná, která od první chvíle, kdy do světa roznesla se pověst o »zázrač. ném« děvčeti sukdolském, několikráte do roka puto- vala do Sukdolu. Stulířova má o dvě léta starší sestru, která jest provdána za chudého tkalce Ant.

Špačka, již sedm roků v Olomouci bydlícího. Man- želé Špačkovi povždy poctivě živili sebe i svýchz dětí, z nichž jest 5 synů a dvě děvčata. Všem dětem poskytli Špačkovi řádného vychování. Nejstarší 26letý syn Josef je učitelem, starší dcera industriální uči- telkou, mladší pak Anežka, vystoupivši ze školy, šla sloužiti. Mimo jiné byla také zaměstnána ve zdejšt továrně na cukrovinky firmy »Fritz Heller«. Bylo to rovněž hodné děvče povahy upřímné a veselé. Stulířova, která měla jmění a také dosti výdatně pod- porovala své příbuzné Špačkovy, o prázdninách r. 1901 vzala si k sobě Anezku Špačkovu, tehdy 16letou, Anežka měla býti u tetičky jako její vlastní dítě. V době té Ringlova častěji dojížděla do Štěpá- nova na návštěvu ke Stulířově. V Sukdolu totiž mezi lidem důvěra v její »zjevení« mizela každým

dnem, Stulířova však nepřestávala býti oddanou její ctitelkou. A tak se stalo, že Anežka Špačkova u své tetičky poznala »zázračné děvče sukdolské« a blíže s ním se seznámila. Z té doby datuje se také ponurá historie, jejíž po- drobnosti vyličuje žalobní spis v podstatě takto: 12. dubna 1902 učinil otec Anežky Špačkovyu zdejšího státního návladnictví trestní oznámení, ve kterém si stěžoval, že jeho dcera Anežka byla na podzim r. 1901 Kristinou Ringlovou bez jeho dovo- lení odvezena ze Štěpánova do Vídně, prý do klá- štera a že se nyní nemůže ani od Ringlovy, ani od Stulířovy dověděti, kde se Anežka vlastně zdržuje. Hned po tomto oznámení bylo s Ringlovou za- vedeno trestní vyšetřování pro zločin únosu, zázračná však ponechána na svobodě. Zároveň pátráno bylo po pobytu Anežky Špačkovy, leč bezvýsledně. Ringlova hájila se tím, že sice na počátku listopadu 1901. skutečně s Anežkou odjela do Vídně a tam pobyla s ní několik dní, že však se jí Anežka jednoho dne večer, když si obě v některé vídeňské ulici pro- hlížely výkladní skříně, ztratila. Vzdálila prý se od ní, udávajíc, že si do jednoho obchodu půjde něco koupit a více prý se k ní již nevrátila.

Tehdejší vyšetřování proti Ringlově bylo pro ne- dostatek důkazů zastaveno. Do nového stadia však záhadná tato událost do- stala se, když dne 6. srpna 1902 v Dolních Rakou- sích v obvodu obce Sv. Jiljí, v revíru hr. Arnošta Ho- yosa na horském svahu nedaleko silnice, vedoucí z Kernhofu do Mariacelu, byla dvěma nádennicemi, které v místech těch náhodou žaly trávu, nalezena mrtvola mladého děvčete. Mrtvola ležela na nepříliš příkrém, horském svahu, nebyla ničím přikryta a byla již jen kostrou. Z masitých částí těla byla již jen beztvárná, bahnitá hmota, pokročilým stavem hniloby způsobená. V šatech mrtvoly bylo nalezeno malé zrcádkos nápisem: »Fritz Heller Olmü'tz« a toto zrcádko bylo první stopou, vedoucí ke zjištění totož- nosti mrtvoly. Vzešlo totiž ihned podezření, že jest to mrtvola Anežky Špačkovy, pohřešované již od listopadu 1901 a vyšetřováním domněnka tato byl potvrzena. Byly totiž v kapse sukně mrtvoly nale- zeny předměty a sice: 1 velký černý hřeben, zmí- něné zrcádko, dále růženec, bílý červeně puntiko- vaný kapesník, tak zv migrénové tyčinky proti bolení hlavy a konečně 3 želvové jehlice do vlasů, dále také jednotlivě na mrtvole zbylé kusy šatstva i vlasů příslušníky rodiny Špačkovy, mnohými svědkya také samou Ringlovou se vší určitostí po- znány jakožto majetek Anežky Špa- čkovy. Také nebylo pochybnosti, že Anež ka na místě tom již v listopadu r. 1901 na- lezla smrt. V lebce mrtvoly byla nalezena olo- věná kulka 8 mm. dlouhá a 4 mm. široká.

Dle dobrozdání soudních lékařů zamřela Anežka následkem střelné rány, vypálené do pravého spánku ze předu. Rána přivodila roztříště- ní mozku a Anežka klesnuvši k zemi a pozbyvši ihned vědomí, více ho již nena- byla. Dobrozdáním znalců z oboru střelby i lékařů do- kázáno, že kulka v lebce nalezená byla vystřelena z malého revolveru 4 nejvýše 5 mm. průměru tak zv. damského či kapes- ního revolveru, neb z tak zv. flobertky stejného kalibru a že byla, přihlížeje ku přesnému zasažení cíle, vypálena

ze vzdálenosti poměrně malé a sice ze vzdálenosti nejvýše 5—6 kroků. Nemohla tudíž býti Anežka zastřelena snad ná- hodou při nějakém honu, což ostatně se také proto státi nemohlo, poněvadž se v místech těch nekonají hony již od r. 1897. Jest tudíž jisto, že Anežka Špačkova z a- hynula úmyslným, násilným zastře- lením a může se tudíž jen o to jednati, byla-li zastřelena rukou cizí nebo rukou vlast- ní A tu — jak připouští obžaloba — objevilo pří- pravné vyšetřování sice některé okolnosti, z nichž by se snad mohlo souditi, že Anežka nebyla spoko- jena se svými poměry životními a že se na podzim r. 1901 — tedy v době před svým skonem — obí- rala úmysly sebevražednými, které však svým ro- dičům a známým zastírala tvrzením, že půjde do Vídně do kláštera. Nicméně řada závažných okolností nasvědčuje tomu, že Anežka nevy pálila smrtící kuli proti sobě sama, nýbrž že tak ne- popíratelně stalo se rukou cizí, rukou vražed- nou. Ani u mrtvoly ani v širokém okolí nebyla nalezena smrtící střelná zblaň, ačkoli se po zbrani té ihned úsilovně pátralo. Také žádných nábojů nebylo umrtvoly na- lezeno. Obě ruce vězely v silných, tkaných rukavicích, jež by nebožka zajisté sňala aspoň s pravé ruky, kdyby byla měla sebevražedný úmysl. Také směr střelné rány, šikmo od předu do zadu vedoucí, nasvědčuje tomu, že Anežka za- střelena cizí rukou. Rána byla dobže miřena a tak jistá, že smrt okamžité následovala. A u 17leté, bojácné a zbraně ne- znalé dívky nelze předpokládati, že by na sebe mí- řila tak jistě a klidně.

Vážné podezření, podporované posudkem znal- ců zbraní, obrací se proti Kristině Ringlové, že ona je vražednicí Anežky Špačkovy. Měla na Anežku veliký vliv. Za pobytu svého u Stulířovy vyprávěla svým známým, že půjde s Anežkou do Vídně, do kláštera, ve kterémž prý pro Anežku již byla nalezla velmi dobré místo. Také Anežka to svým zná- mým vyprávěla. Skutečně také vypravily se Špačkova s Ringlovou dne 5. listopadu 1901 rano ze Štěpán va na cestu do Vídně. Až do Olomouce vyprovázela, je Stulířova. Děvčata jela pak do Brna, kdež si prohlí- žela město a jednu noc přenocovala. Dne 6. listopadu odp ledne dojely do Vídně, kde se daly u fotografa Petra Barfa vypodobniti. Dalyt si zhotoviti jednu větší, společnou podobiznu a jednu menší podobiznu Anežky Špačkovy samotny. U man- želů Barfových — v Barfové poznaly totiž svou kra- janku — pobyly obě dívky dvě noci a odeslaly mnoho dopisnic i podobizen všem svým známým a příbuz- ným. Dne 8. listopadu kolem 8. hod. ranní rozloučily se s Barfovou a udávajíce, že pojedou na pouť do Mariacelu, slíbily jí, že jí pošlou z Mariacelu pohled- nici, že se na zpáteční cestě u ní opět zastaví a že jí z pouti přinesou něco na památku. Jak zjištěno, dojely obě téhož dne k 11. hod. do- polední do Sv. Hypolitu a zdržely se tam až do od- poledního vlaku, načež kolem 5. hod. odpoledne po- kračovaly po dráze na další své cestě do Lilienfeldu, kamž dojely po 6. hod. večerní spolu s krejčovským mistrem Jos. Šplíchalem z Lilienfeldu, jenž jako jejich krajan se s nimi ve vlaku seznámil a na nocleh je dovedl do hostince Neumeistrova. Následujícího dne — 9. listopadu — meškaly bez- pochyby obě v Lilienfeldu a ieho okolí. Bvlv totiž

tuší v něm nepřítele; všechnu tuto havěť přemůže, pod- porován jsa mocnou vůli faraonovou, v jehož rukou spo- čívají osudy národů.« Josef se zarazil; jeho nadšený a lesknoucí se po- hled byl upřen na bledou tvář Apopiho, jenž stěží chy- taje dech, mlčky a rozechvěně poslouchal. V celém sále panovalo hrobové ticho: tak překvapeni byli všichni slovy Josefovými! Také kněži byli překvapeni, ačkoliv v chrá- mech uchovávalo se proroctví, věštící několikaletý veliký hlad. Kněži počítali na něj jako na prostředek k vyvolání povštání proti Hyksům a pomocí něho chtěli vylíčiti ná- rodní neštěstí jako trest rozhněvaných bohů za to, že ná- rod příliš dlouho snášel nenáviděné jho nad posvátnou zemí Kemi; a tu najednou cizozemec rozluštil záhadu, ale nedosti na tom: ukázal také na prostředek, kterým možno všeobecnému neštěstí zabrániti. Konečně Apopi vstal; opovržlivým a pohrdavým po- hledem přeměřil si zástup, zvláště své nepřátele žrece, jež nyní v přihodném okamžiku mohl ponížiti tak, jak se mu nikdy ani ve snu nezdálo. »Veliký a slavný jest bůh, jenž tě nadchl a moudrá jest rada, kterou mně dává tvými ústy, odhaliv mně ne- bezpečí, jež hrozí mému národu. Za let hojnosti nutno ovšem míti na paměti neúrodu a postarati se, aby lid měl vždy dostatečně chleba, neboť bída a hlad — jsou špatnými rádci a činí dav slepým a přespříliš náchylným k různým šílenstvím.« Znovu podíval se upřeně na žrece a pokračoval: »Kde však nalezl bych člověka moudrého, zkuše- ného a energického, jenž mohl by provésti tak důležitou a složitou věc? Za právě minulých dnů zármutku nikdo nedovedl zbaviti duši mou hrozné tesknoty a osvěžiti vy-

»Daleké zemi, nad kterou časem budeš vládnouti, příroda chystá v těchto místech řídké neštěstí: dlouhá léta přebytku vystřídána budou roky neúrody a hladu; služby, jež prokážeš králi oné země za příčinou této udá- losti, budou příčinou tvého povýšení.« Vidění rozplynulo se ve vzduchu a Josef, hluboce si oddechnuv, bezmocně opřel se o zeď a zavřel oči. Avšak okamžitá slabost minula: vstal a tvář jeho planula. »Což pak tvůj stín, Šebno, zjevil se mně nyní, aby mně znovu připamatoval prorocká slova, která kdysi jsi pronesl?« zašeptal. »Ano, ano, všechno vyplňuje se krok za krokem; léta ponížení a otroctví minula ! Blízkou jest hodina povýšení a hodina pomsty, až vstavím svou nohu na hlavy těch, kteří nemilosrdně mne týrali.« Pocit úplného a hrdého uspokojení zmocnil se ho a několikráte prošel se po své maličké komůrce. Zazna- menav si potom na papyrusu všechny podrobnosti vidě- ného jím snu a když několikráte všechno pročetl, aby si to dobře zapamaloval, zahalil se do pláště, ulehl na slámu a usnul. Za svítání probudil ho druhý dozorce, jeho přítel a odvedl ho k náčelníkovi; tento poručil Josefovi, aby se umyl; potom ho pečlivě oholili, dali mu jednoduchou, ale tenkou plátěnou tuniku a odvedli ho do královského pa- láce, kde měl čekati na ustanovenou hodinu. V tu dobu v rozsáhlém sále, udaném Apopim, shromáždila se skvělá společnost; ohromný dvůr a obklo- pující ho kolonády byly vyplněny celým mořem lidských hlav. Shromážděný lid měl býti svědkem bezmocnosti žreců, jichž nevědomost nutila krále hledati pomoc a vy- světlení u bývalého otroka. žalozný kancléř.