Strana 2. Číslo 25.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 26. ledna 1902.

tacím sociální demokracie. Dělník anglický ve škole odborové organisace prostě nabyl zkušenosti, že pe- čený holub v socialistickém státě budoucnosti je sice hezkým na papíře a ve fantasil, ve skutečnosti ale že je přece lepší to, co si dělník pomocí odborové orga- nisace sám vydobude. Proto také zejména v Německu panovaly a panují částečně dosud napjaté poměry mezi soc.-dem. politickými demagogy a střízlivěji sou- dícími vůdci hnutí odborového. Na doklad toho stůjtež zde slova svědka naprosto nepředpojatého, dra J.

Herknera: »Celý duch, vládnoucí ve směrodatných orgánech sociálně-demokratické strany, musí překážeti čilejší účasti na odborně-spolkových snahách. Opa- kuje-li se den co den, jak jest celý dnešní hospodář- ský řád až do kosti prohnilý, jak měšťanská společ- nost spěje vstříe svému úpadku, stíhá-li se z pravidla vše, co se podniká na půdě daných poměrů, výsmě- chem a úšklebkem, počítá-li se, jako to Bebel učinil, organisace sprostředkování práce a potírání nezaměst- nanosti k »lhostejným věcem«, dává-li se přednost opojení z volebních a řečnických výsledků, pak jest ovšem naprosto nemožno učiniti z německých dělníků zdatné odborné spolkaře. Proč by si kdo k vůli pod- porování odborných spolků ukládal zvláštní oběti, proč by teď ještě velkými oběťmi vykupoval malá zlepšení, když již stojíme na prahu tisícileté říše, jež přirozenou nutností dle evolučních zákonů, Marxem a Engelsem objevených, nadejíti musí«. Bylo by tedy dobře, kdyby se sociální demo- kraté nechlubili tak moc cizím peřím a nepřičítali si zásluhy, jež jim nenáležejí. Ostatně, jak jsem pravil, nedbá se v sociálně-demokratických odborových spol- cích neutrality politické, o kteréžto otázce bude bohdá ještě v těchto spolcích rokováno. Možná, že to bude právě křesťanská odbor. organisace, která k tomu časem soc.-dem. organisace přinutí.

Jinou výtkou v svrchu uvedeném článku »Práva Lidu« obsaženou jest, že křesťanské cdborové sdru- žení postavilo se vůbec proti dosavadnímu směru hnutí křesťansko-sociálního. Na důkaz toho uvádí se norma v příčině stávek. Není naší věcí nutiti sociální demo- kraty k tomu, aby znali program křesťansko-gociální. Neznalost jeho také jen k onomu tvrzení dospěla, nebot norma o stávkách, na sjezdu v Týništi přijatá, není ničím jiným, než opakováním zásad, přijatých na zemském sjezdu křesť.-sociálním r. 1896 — tedy již před 6 lety — v Praze konaném. Křesťanští so- ciálové jednali tedy zcela důsledně a »P. L.« mělo se dříve naučit znát »dosavadní směr« křesť. -soc. hnutí, než uvedená výtka byla jím pronesena. Dokonce pak není správným tvrzení zmíněného článku, že stávka byla katolíkům vždy »vrcholem všeho hnusu«. Z pouhé libovůle vyvolané stávky ovšem katolíci nikdy schvalovati nemohli a také ni- kdy nebudou. Žádný svědomitý člověk nebude také hnáti sta a tisíce otců a živitelů rodin beze všeho rozmyslu do boje, bez důkladného uvážení všech okolností, poněvadž si je vědom těch osudných konců, které takový slepý boj má v zápětí. A křesťanští sociálové by také nikdy nepočínali si s osudy rodin tak, jak si počínali sociální demokraté na Moravě před šesti lety, o čemž křiklavé doklady dělníkem Lukaščíkem podány a soudním rozsudkem potvrzeny byly. Kde ale už jiné obrany nestávalo, tam anl kře- sťanští sociálové neostýchali se ku stávce sáhnouti. Oni ale nejen že ku stávce sáhli, oni také stávkující dělnictvo všemožně podporovali a byli mezi podporo- vately i kněží, kteří celý svůj majetek obětovali, aby

dělnictvu k vítězství dopomohli. Jmenujeme jen stávku v Hronově n. Met (Spiegler) a v Úpici (Morawetz). Tak mají se věci v pravdě, kterou »P. L« nepově- dělo, poněvadž jemu o pravdu nešlo. Konečně ještě na jedno tvrzení odpovídáme pokud se týče stále patrnější zbytečnosti kněží. Touto výtkou vlastně soudruzi zase jen prozradili své vroucí přání. Rádi věříme, že by se jim zamlouvalo, aby duchovenstvo úplně bylo odstraněno. Pak by aspoň sociálně-demokratičtí ag tátoři měli úplně volné pole, jejich demagogie slavila by nerušeně triumfy, nikdo by tu nebyl, kdo by jim šlapal na prsty a jejich ošemetnou hru se zájmy dělnictva kontroloval a ob- nažoval. Zatím ale zůstane přání toto jenom přáním, jemuž duchovenstvo už k vůli sociálním demokratům sotva vyhoví. Duchovenstvo ví, že jeho posláním jest pracovati jak k věčnému taki k časnému blahu lidu sobě svěřeného, křesťanského lidu pracujícího,a tomuto poslání ono zůstane věrno, ať se to »Právu Lidu« líbí nebo ne. A ten lid křesťanský — i ten který socialistickými demag gy byl sveden — bohdá také pozná, kdo to s ním upřímně myslí.

Odborové sdružování není nijakou moderní my- šlénkou. Ani památky nebylo po sociální demokracii, když ono již kvetlo; dobou jeho rozkvětu byl středo- věk a duchem, kterýž je vyvolal, bylo učení křesťan- ské, které z lásky k bližnímu utvořilo ty velikolepé organisace stavovské, ony ochrauné bašty křesťanské práce. Dnes už z té doby zůstaly jen tu a tam vetché prapory cechovní ve chrámech křesťanskýcha museích uložené, ale i ty vetcbé zbytky jsou důka- zem, že myšlénka odborového sdružování jest my- šlénkou křesťanskou. Bezbožecký liberalismus tyto instituce zbořil, ale dnes vrací se výrobní třídy kře- sťanského lidu po křížové cestě liberalismu opět do svých starých kolejí a strhují s sebou i tu stranu, která co dědička liberalismu v tak příkrém odporu s odborovými organisacemi se nachází. A to nás také naplňuje blahou nadějí, že křesťanské hnutí odborové dodělá se na cestě této značných úspěchů, které ku prospěchu zuboženého a dlouho ujařmeného lidu pra- cujícího sloužiti budou. Že to ledakomus vhod ne- bude, rádi věříme. V. M.

Zprávy politické. V Praze, dne 25. ledna. K situaci. Ani dnes ještě není určen den, v němž opětně sestoupí se sněmovna poslanecká. Klade totiž vláda velikou váhu pojednou na to, aby rozpočtový vybor ji povolil disposiční fond, ačkoliv dříve z povolení či nepovolení jeho nečinila žádné otázky důvěry. Zdá se, že pan Körber opanuje pole také v tomto směru, neboť proti disposičnímu fondu budou ve výboru rozpočtovém hlasovati nejspíše jen poslanci čeští, Všeněmci, několik něm. lidovců a Vlašl. A co stane se ve výbora, stane se později podle všeho také v plné sněmovně. Plujeť většina poslanecké sněmovny již v plných proudech většiny vládní .. Schönerer a Wolf. Ke skupině Schönererově přihlásili se doposud poslanci: Dr. Bareuther, Berger, Dötz, dr. Eisenkolb, Hannich, Hauck, Hofer, Iro, Kittel, Kliemann, dr. Schalk, Lindner, Mallik a Stein. — K. H. Wolf odjel včera do volební sku- piny teplicko duchcovské, již až doposud zastupoval na sněmě království českého a za níž doplňovací volba koná se dne 30. t. m. Wolf pořádá voličské

schůze celkem ve čtyřech místech a možná, že jako mandát říšský uchvátí zde poznovu také mandát zemský. Nepřekvapilo by to ani za mák, neboť jako že všeněmecká Wolfem hlasaná morálka schválena byla již ve městské skupině trutnovské, proč by ne- mohla býti schválena také ve venkovské skuplně teplicko duchovské. Či nezavzdychal si v Chebu sám již Schönerer, že »stále hůř se kazí svět, snad nám kyne zhouby květ?« Snad? Uherská poslanecká sněmovna konala dnes schůzi, v níž schválila ve třetím čtení osnovu zákona o stoličních pokladnách. Na to rokovala sně- movna o záležitostech immunitních. Posl. Gorove dotazoval se ohledně politických demonstrací mládeže universitní, která se hlásí k straně národnostní. Řeč- ník prohlásil, že pozadí těchto projevů tvoří pohnutky konfesionální a tázal se ministra vyučování, jaké kroky hodlá učiniti proti těmto demonstracím. Ministr vyučování Wlassics odpověděl, že prohlašuje se vší rozhodností, že neschvaluje strannické rejdy v lůně universitního studentstva, a že je také odsuzuje, pokud mají za základ konfesionální a národnostní pohnutky. Universitní mládeži jest učiti a zas jen učiti se, nebot jenom tím bude možno, zjednati jednotný uherský stát. Konfesionální třenice ohrožují jednotu společnosti, bez níž marnou by zůstala všecka snaha po vzbudo- vání jednotného uherského státu. Pokud se týče otázky, kterak zamýšlí zakročiti proti rozličným pro- jevům politisující mládeže, poukazoval ministr na okol- nost, že ony projevy, pokud porušily trestní zákona veřejný pořádek, jsou stihány soudně. Dotazovatel a celá sněmovna vzala tuto odpověď ministrovu na vědomí.

Německý eísař Vilém přijel včera zcela ne- očekávaně do Hanoveru a vstoupiv na nádraží do drožky, dal se dovézti do Karstenova hotelu, kdež, jako každoročně, v den narozenin Bedřicha tak zv. Velikého shromážděni byli bývalí hanoverští důstoj- níci. Císař vyslovil předsedovi, plukovníku Blumen- bachovi, svoji radost nad tím, že může se hodinu zdržeti mezi důstojníky a zaujal pak místo mezi plu- kovníky Blumenbachem a Fohnem. Plukovník Blu- menbach děkoval císaři za návštěvu a pravil mezi jiným, že pronesení starých hanoverských tradicí, k němuž císař roku 1899 dal podnět, nezůstalo jen prázdnou písmenou, ale bylo uskutečněno. Skončil své proslovení provoláním slávy císaři. Císař Vilém vzpomenul po té celé hanoverské armády a vyslovil svoje potěšení z toho, že jeho úmyslu v lednu 1899 projevenému bylo tak dobře porozuměno a že týž nalezl úrodné půdy. Také v jeho intencích spočívá, aby tradice nebyly pěstovány jen obrazy, rytinamía slovy, ale duchem v synech dolnosaského kmene. Den 24. ledna prý je zvláště způsobilým k této vzpo- mínce, ježto »Bedřich Veliký to jest, který nás učinil tím, čím dnes jsme.« Cisar skončil provoláním slávy hanoverskému vojsku. Císař Vilém vrátil se do Berlína v 10 hod. 15 min. v noci. Střed říšského německého sněmu vy- nesl na říšského kancléře dotaz, týkající se nepotvr- zení přijatého zákona o zrušení zákona protijesult- ského. Dotazovatelé se táži: 1. Není ani dnes ještě po uplynutí tří roků od té doby, co říšský sněm se usnesl na jmenovaném zákonu, žádného usnesení, kteréž učinila spolková rada v této záležitostia neníli, 2. z jakých důvodů odkládala spolková rada až doposud své rozhodnutí o jmenovaném rozhodnutí říšského sněmu? 3. Hodlá pan říšský kancléř přiči-

V tom ale někdo znova na dvéře zaťukal,a nežli p. Mydlinka mohl říci: volno, objevila se ve dveřích zrzavá hlava mladého muže. Paní Mydlinková zatím v protějším saloně zmizela. — Pan Drápal — vítal příchozího p. Myd- linka hlasem přítlumeným a s významným pohledem na dvéře protějšího salonu, čemuž nový host dobře porozuměl. Pan Mydlinka pokynuv mu usednouti na ply- šovou pohovku, podal mu škatuli s doutníky. — Včera jste mne pořádně oholili — vy puci- fousové — stěžoval si p. Mydlinka. Dnes můžete to, p. Mydlinko, stonásobně vydělati. — Zase mi s nějakým pokušením jdete? — odpovídal nevrle — — načež skoro šeptem dodal víte-li pak, že mám již 10.000 zl. v pekle ? — — Tolik snad přece ne — odpovídal Drápal ledabyle, hladě si při tom zrzavé kníry, pod nimiž ústa potměšile se usmály, avšak potlačiv svou radost, pokračoval: — Tohle byl jen závdavek ku skvělé budouc- nosti. Právě se naskytuje skvělá příležitost, státi s milionářem. — Vy toho vždycky naslibujete! — — Opravdu, opravdu, železářská společnost ho- dila právě na bursu několik tisíc svých akcií, ale jen pod rukou. Jelikož moje firma je s ní v čilém spo- jení, poštěstilo se mi několik set akcií uloviti. Pražské železo je teď nejvýnosnějším objektem. A tu jakožto starému známému, reservoval jsem pro pana Mydlinku 25 kusů.

— Jaký pak mají teď kurs? — — 1465. — — To je mi příliš mnoho. — — Anebo libo-li Alpinky? — Jak stojí ty? — 99—100. Teď by byla pro ně pravá chvíle. Pan Mydlinka začal se za ušima poškrabovati. — V Praze právě utvořuje se velkolepý a mnoho- slibný podnik nový, — pokračoval pokušitel, — tvoří se akciová společnost na zužitkování sazí. — — Sa— sa— sa— — Ano, prosím, sazí. Odborníci vypočetli, že je- dině v Praze a v předměstích rozplýtvá se nejdraho- cennějšího paliva v podobě unikajících sazí za mi- liony! — A prosím, jak to? — — Zcela dobře. Nad každý komín připevnís nově vynalezený a velmi ženiálně sestrojený sazojem, který nepropustí ani jednu sazi, kteréž pak zavezou se do továrny, kdež budou zhuštěny do podoby cihel. Bude to nejkrásnější topivo. A zač přijde taková akcle? — tázal se pan Mydlinka s polootevřenou hubou. — Jeden kus po 1000 korunách. Akcie ty jdou na dračku. Ještě sice nejsou na burse, ale pod rukou již teď prodávají se za 1200. — Tak bychom jich taky vzali 10 na zkoušku. — Prosím, při nejmenším 25. A zároveň bych prosil o nový depot ku krytí differencí. — A to jste již s 10.000 zl. hotov? — táza se p. Mydlinka mrzutě. Byla tentokráte nepříznivá situace. Chamber- lain zase jednou spustil svou řeč a tu pokaždé papíry

Mnoho-li potřebujete? Račíte-li vzíti 25 akcií na ty saze, tak bych 50.000 korun. prosilo 50.000, — opakoval si pan Mydlinka. — Které v krátké době se zdesateronásobní. — Kdyby to bylo jisté! — Prosím, to je tak jisté, jako že dvakrát dvě jsou čtyři. — Jen aby zase ten pan Čamberlén nemluvil hloupé věci. Však on ho pan Bülow zkrotí, ten na něho vyzrál. Po těchto slovech pan Mydlinka vytáhl z kapsy u vesty klíček a šoulal se k ohnivzdorné. — Kolik že budete, pane Drápale, potřebovati? — 50.000 korun. — 50.000 korun, opakoval si. Jen na několik dní — mluvil do něho Drápal, jehož baziliščí oči ho hypnotisovaly. Pan Mydlinka z pokladny vytahoval tisícovky a stovky a napočítav z nich 50.000 korun, odevzdal je Drápalovi, jehož oči při tom úskočnou radostí se zasvitly.