1
masthead
—Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 45. ze dne 14. února 190.
3
article
= Moudré rozhodnutí. Mezi kandidáty pro
francouzskou akademii uveden těchto dnů též známý
spisovatel Jules Verne, avšak autor »Cesty kolem
světa« zaslal těchto dnů panu Pierru Giffardovi, jenž
jej v časopise »Vélo« vřele doporučoval, následující
dopis: »V Amiensu, 5. února. Rád bych Vám bez
meškání poděkoval za článeký jejž Jste uveřejnil
v časopise »Vělo« a jejž otiskl »Matin«. Dokončím
záhy svůj 73.s rok a v takovémto stáří nemám
opravdu již ctižádosti státi se členem akademie.
Před 28 roky Alexandr Dumas syn a někteří přátelé
prohlásili moji kandidaturu, avšak pochopil jsem
záhy, že to byla neprozřetelná odvážlivost a uchylil
jsem se do své »poustevny v »Amiensu«, jak pra-
víte, abych nikdy více odtud nevyšel. Od oné doby
odebralo se 59 akademiků na onen svět. kdež zajisté
nenaleznou nijaké kopule Institutu, jež by jim po-
skytla věčný útulek. To znamená, že jestlíže akademie
udílí nesmrtelnost, přece nečiní nesmrtelným. Jsem
velmi dojat účastenstvím, jež Jste mi, ctěný pane.
osvědčil a děkuje Vám z celého srdce, prosím Vás.
abyste přijal stisknutí ruky starého povídkáře. Jule
Verne!« — Rezhodnutí toto jest zcela rozšafné.
Pravda, členem akademie stal se leckdo, kdo měl na
tuto poctu méně nároků nežli autor »Carova kurýrae
a obmezuje-li Verne svoji ctižádost, jeví v tom dost
značnou míru sebevědomí.
Jules Verne
Pierre
Giffard
Véla
Dumas
Verne
Carův
Amiens
4
article
= Sebevražda v kathedrále sv. Pavla.
Z Londýna se oznamuje: Onehdy ráno při ranní
mši pokusil se italský dělník Antonio Bartolomica v
kathedrále sv. Pavla o sebevraždu výstřelem z re-
volveru. Právě když zpíváno »Benedictus« zatřeskl
výstřel a po několik minút panovala ve chrámě ho-
tová panika, zejmena proto, že nebylo lze okamžitě
zjistit, čím třesk byl způsoben. Konečně nalezl jeden
z kostelníků v tak zvané kapli Wellingtonově Itala
ležícího beze smyslů se silně krvácejíčí ranou ve
pravém spánku. Sebevrah odnesen rychle z kathe-
drály a dopraven do nemocnice, kdež záhy potom ze-
mřel, aniž bylo lze zvědět, proč podnik! sebevraždu
právě ve chrámě.
= Srážka vlaků. Na trati dráhy West Shor
u Weehawkenu srazily se onehdy ráno dva vlaky,
při čemž byli dva muži usmrcení a sedm poraněno.
Pavel
Bartolomica
Benedictus
Wellingtonův
Italos
Londýn
West Shor
5
article
Tři z raněných bezpochyby zemrou. Toto neštěstí
přihodilo se k osmé hodině. Nákladní vlak, ke kte-
rému byl připojen osobní vůz, v němž sedělo ně-
kolik dělníků, jel po severní koleji a když zajížděl
k tunelu, vyjel odtamtud osobní vlak, známý jako
Haverstraw Express, který se nalezal na jižní koleji.
Nedopatřením zůstala výhybka otevřena a následkem
toho zajel osobní vlak na severní kolej. Lokomotiva
vrazila na to do vozu s dělníky u nákladního vlaku
a při tom byli dva z nich usmrceni a sedm pora-
něno. Cestující osobního vlaku vyvázli bez úrazu.
Ranění dělníci byli dopraveni do hospitálu v Hobo-
kenu. Kdo toto neštěstí zavinil, nemohlo býti dosuo
zjištěno.
= Koláč. Jakýs časopis v Christianii vypra-
vuje následující pěknou anekdotku: Šest malých ho-
šíků hluboce zadumaných sedělo kolem znamenitého
koláče. Pastor jdoucí mimo zastavil se a tázal se,
»Co tu děláte?« Hoši navzájem na sebe pohledlia
z počátku nechtěli s barvou ven. Konečně pravil
nejmenší a nejupřímnější z nichu »Kdo poví největší
Pastor
HOSPITÁLU
Hobo
Christiania
Haverstraw Express
6
article
lež, má dostat koláč.« — »Milé dítky,« napomenu
je pastor přísně, »nevpouštějte takto dábla do svých
srdcí. Když jsem byl ve vašem stáří, nepromluvil
jsem jediného nepravdivého slova.« Hoši neodpově
děli, jen mlčky na sebe hleděli. Ale po chvíli pravi
nejmladší a nejupřímnější: »Hola, dejte mu ten
koláč l«i-
= Skandální aféra. Brusselské časopisy za-
bývají se soudní aférou, jež podle jejich líčení jest
znaným skandálem v belgickém soudnictví. Před
rokem odsoudil trestní soud v Brusselu jednoho z
nejpověstnějších tamních bursiánů, jakéhos Bonheura,
provelké podvody a zakladatelská šejdířství na dvě
léta do vězení. Bonheur svěřil svoje hájení půl tuctu
advokátů, kteří jako právníci i jako politikové za-
ujímají vynikající postavení v Brusselu. Přes to od-
souzen byl ve všech instancích. Pod zárukou 50.000
franků byl Bonheur, jenž jest několikanásobným
millionářem ponechán na svobodě. Poněvadž mimo
to jest majitelem nejčelnějšího finančního listu brus-
selského »Messager de Bruxelles«, jemuž před půl
druhým rokem zároveň dal ráz politický po způsobu
pařížského »Matinu« a u něhož poslanci všech stran
jsou spolupracovníky jako článkáři, měl po ruce do-
statečné vlivy, aby jeho žádost o milost sétkala se
s příznivým výsledkem. Dvě léta vězení snížena mu
na jeden rok. Když pak státní zastupitelství vyzvalo
Bonheura, jenž na svém zámku v Boitsfortu blíže
Brugselu žije v obvýklém přepychu, aby trest na-
stoupil, dal si potvrdit svým domácím lékařem, že
jest churav a že prozatím nemůže trest nastoupit.
Hol
Bonheur
Matin
Bonheura
Brusel
Messager jít Brusel
7
article
Po několikaměsíčním čekání vyslalo státní zastupi-
telstvo soudního lékaře a vrchního lékaře vězenského
na zámek Bonheurův, a ti shledali, že jest úplně
zdráv. Po dlouhém dopisování odhodla! se konečně
Bonheur počátkem října odebral se do vězení. Zde
zařízen byl pro něho se vším pohodlím opatřený krásný
pokoj, byl ošetřován jako nemocný a poskytnuto
mu množství neobyčejných výhod. Směl z vězení
přímo říditi svoje obchody, k tomuto cíli podle libosti
korrespondovati, odbírati časopisy přijímati denně
návštěvy svého bratra a společníka několikráte
v týdnu návštěvy své manželky ve svém pokoji pro
nemocné atd. Jedva si takto odpykal tříměsíční trest.
byl počátkem ledna následkem nové žádosti o milost
propuštěn na svobodu a od té doby opět se podepi-
suje jako ředitel časopisu »Messager de Bruxelles.«
Když byla »Étoile Belge« tuto skandální záležitosts
udělením milosti vynesla na světlo a podala veřej-
nosti přesná data, žádal nyní časopis »Le XX. Siěcle-
jenž jest majetkem předsedy senátu vévody d' Ursel
a poslance Hellapitte, aby sněmovna ujala se tohoto
skandálu a žádala na ministru spravedlnosti vysvě-
tlení o konání spravedlnosti vůči pověstnému šejdíři
ze řemesla. Časopis doufá, že pravice neponechá čest
této nezbytné interpellace socialistům. Záležifost tato
zasluhuje pozornosti tím spíše, jelikož úřady také
odsouzence z procesu dráhy transvaalské nechal
uniknouti přes hranici, ačkoliv podle výše trestu vě-
žení a skvělého stavu jmění těchto — šlo tu rovněž
o samé millionáře— bylo lze najisto předpokládat,
že uprchnou
= Utužoval se na cestu k severu. z
Washingtonu se oznamuje: William J. Peters, vý-
zkůmný cestoval a topografický znalec vlády spol-
kové, chystal se k nebezpečné cestě podél pobřeží
Arktického oceanu a otužoval se za tou příčinou tím
Bonheur
Belge
Ursel
Hellapitte
William
Peters
Washington
Messager jít Brusel
8
article
spůsobem, že každý den skočil do ledové vody, nosil
lehký oblek, žil v nevytápěném bytě při oknech do
kořán otevřených. Výprava Petersova, čítající celkem
šest osob, mezi nimiž je též zeměpisec F. S. Schra-
der, vydala se v sobotu na cestu. Hodlají uraziti a
2000 mil ledovými krajinami dosud úplně nezná-
mými za tím účelem, aby změřeno bylo severní po-
břeží Aljašky.
= Unos mladé dívky. Z Eastonu Pa., se
oznamuje: Čtrnáctiletá Mamie Volkertova zmizelaz
domu rodičů a policie předpokládá, že ji unesl jakýs
Th. Flinn, který dříve bydlel v Eastonu, nyní s
však zdržuje v New Yorku. Bylo zjištěno, že Flinn
nalézal se ve čtvrtek v Eastonu, a poněvadž se s
Mamií znal, zdá se býti domněnka policie správna.
Jakýs mladík prý dívce sdělil, že si přeje s ní miu-
viti. Není pochybnosti, že se s ním Mamie někde
sešla, neboť ještě týž den odpoledne vyházela lepší
svůj oblek z okna, a vzdálila se pod záminkou, že
navštíví přítelkyni, více se však nevrátila.
Petersův
S Schr
Volkertův
Flinné
Mamie
Aljaška
Easton
New York
9
article
Zemřelí v Praze.
Praha
10
article
Dne 9. února 1901: Stočes Severin, syn ho-
liče, 3 roky, 662—I. Linnová Josefa, vdova po zá-
mečníku, 65 roků, 1334—II. Ullrich Karel, býv. ře-
ditel velkostatku, 87 roků, 260—III. Klimentová Lud-
mila, dcera sluhy, 1 rok 5 měsíců, 888—I. Paník Jan,
řeznický pomocník, 29 roků, 248— V. Linhart Otto,
syn mlynáře, 11/2 roku, 185—V. Černý Josef, advo-
kátní úřadník, 46 roků, 459—II. Rybičkova Josefa,
dcera dělnice. 1 den, 440—II. Vošoustová Kateřina,
vdova po oficiálu, 79 roků. 13—VI. — Ve vše-
obecné nemocnici: Hodysová Marie, vdova
po professoru, 56 roků. Křížová Marie, manželka rol-
níka, 47 roků. Straková Marie, manželka košikáře,
54 roky. Klímova Barbora, soukromnice, 72 roky.
Šebek Jan, nádenník, 40 roků. Bergmannová Karo-
lina, manželka obchodníka, 51 rok. — U milosrd-
ných bratří: Pomp Jan, býv. správce, 78 roků.
— U milosrdných sester: Kozel Karel, zá-
mečník, 22 roky. — U Alžblětinek: Citeráková
Aloisie, vdova po radovi zem. soudu, 56 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
132. hra v předpl.
4. čtvrtka.
plido
Mořská panna.
Žert o třech dějstvích. Napsal Josef Štolba. Režisér
Josef Šmaha.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Ullrich
Karel
I Paník
Jan
V Linhart
Otta
Josef
Rybičkův
Vošoustová
Kateřina
Marie
Klímův
Barbora
Šebek
Král
Žert
Štolba
Šmaha
Bergmannová Karalino
Praha
Stočes Severin
národní divadlo . 132
Klimentová Lud
Hodysová Marie
U Alžblětinek
Citeráková Aloisie
11
article
Ve čtvrtek 14. února.
Konec o 1/210. hod.
12
article
Svandovo divadlo na Smíchové.
Svandovo divadlo na Smíchové.
Ve čtvrtek 14. února.
Začátek o. 7. hod.
Ve prospěch pana Ant. Jiřikovské ho.
Moderní mládež.
Veselohra o čtyřech aktech a proměně. Napsal Otto
Ernst. Přeložily Glaire a Marion Filipovy. Režisér
pan Jan Kubík.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka,
7338
Kapra a Kotka na Smíchově.
— 124
Antonín
Ernst
Glaire
Filipov
Kubík
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
Svandovo divadlo
13
article
vzbudilo někdy úsměv Vasův i samého nemocného. Saveli
byl povahy právě tak veselé jako náš Maksimič mrzuté,
a jak mně potom vypravoval Vasa, dovedl svým neunav-
ným, veselým duchem dodati odvahu a těšiti všechny
v nejtěžších okamžicích nemoci Erazima Ivanoviče. Bylo
to podivné, jak docela jinak se choval k otci a k synovi:
s prvním zacházel jako s něžně milujícím děckem, kte-
rému bývá někdy k prospěchu trochu je vyhubovati
k Vasovi byl plný uctivosti, nikdy s ním nežertoval
a hleděl mu vyčísti z očí všechna jeho přání.
Po obědě nadešla obyčejná hodina procházky Era-
zima Ivanoviče. Saveli se svým pomocníkem snesli ne-
mocného na nosítkách po schodech; dole byl, jeho ko-
čárek, v kterém ho vozili zahradními alejemi. Šli jsme
s Vasou za ním. V zahradě nebylo dosud nikoho, všichni
dosud obědvali. Vítr šelestil slabě v korunách topolů
a někdy proběhl křovinami jako poplašená veverka.
V temných stromořadích byl příjemný chládek, vzduch
vonný, plný svěží vůně z blízkých stohů sena. Kočárek
nemocného se zastavil u záhonu a Saveli počal opět
trhati květiny pro pána a my jsme zašli s Vasou daleko
až na konec zahrady, kde začíná vrboví, akacie a vysoké
rákosí, vystupující z tiché hladiny, jezerní — útulek to
divokých kachen a veškeré vodní, pernaté zvěře, která
vyletěla celými hejny, když jsme se blížili. Procházeli
jsme se dlouho touto zelenou samotou, která se zdála
bůh sám ví jak vzdálená od ostatního světa. — Nale-
záme se skoro na ostrově Robinsona, pravil jsem Vasovi
a smáli jsme se a žertovali. On mne zlobil, ubezpečuje
mne, že bych tam zemřel hladem, poněvadž bych nedo-
vedl ani rozbíti kokosový ořech; abych z něho dostal
mléko, jsem prý »rozmazlený matinčin synáček« ; já jsem
Vasův
Erazim
Vasa
Kočárek
Nal
Erazima Ivanovič
14
article
nebyla-li, poručil, abychom vylili lék oknem. Konečně
jsme ve Vídni měli starého lékaře, byl to velmi dobrý
člověk, který si tatínka i mne skutečně oblíbil. Ten řekl
otevřeně, že není žádných léků potřebí, uzdraviti že ho
mohou pouze tři věci, které ukládá matince a prosi, by
jich nezapomněla — vzal péro a napsal německy velkými
písmenami: čas, čistý vzduch a klid. Odhodlala se tedy
k návratu do jižního Ruska a jeli jsme rovně z Vídně
do K., poraditi se ještě s tamějšími lékaří. Řekli matince,
že souhlasí úplně s předpisem svého vídeňského kollegy.
V K. jsme zastali strýcen Ryndina a přijeli jsme zároven
s ním sem.
sroonon
— Aeskutečně, jak se tvůj otec zde zotavil! Jsou
tomu tři týdny a jeststo k poznání.
Tvář Vasova byla ihned veselejší, a on se mnou
sdělil, žebnedávno navštívil nemocného plukovní lékař od
pluku, u kterého slouží generál Ryndin, který, ho viděl.
v Va že byl velice překvapen značnou změnou k lep-
šímu a že dává Vasovi tu největší naději na uzdravení-
— Vidím to sám, pravil. — Ach! řekl pojednou,
jen kdyby papa nechtěl věčně seděli u toho okna.t
— Což není stejné, kde sedí, má-li jen hodně
vzduchu?
Vasa neodpověděl a teprve potom mně napadlo,
že okno, o kterém mluvil, nalezalo se právě naproti pa-
vilonu, který obývala Ljubov Petrovna.
— Ty's asi pokračoval ve svém učení za hrani-
cemi, Vaso? ptal jsem se ho: — Ale kdo tě tam
učil rusky?
— Nikdo. Dbal jsem sám o to, abych nezapomněl,
četl jsem mnoho, matinka mně objednávala knihy z Ru-
ska. Ostatnímu mne učil gymnasialní učitel, kterého mně
Zapomenutá otázka.
— 121 -
Vasův
Ryndin
Vasa
Ljubov
Vídeň
Rusko
Virginie