ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 eae72980-7107-11dc-bb9b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 38 celkem · entity: place 21, person 43, org 7, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 5. ledna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 5.
4 article
Na ranní a odpol. list, předrlácí ne v Praze v zdmsinisiraei sa měciv . .. . 5 K — na čtvrs lota s drojí donšško- na měe n dtnt lsla . . . . 7 K 50h ve mialkách: 2 K n0 na mě fe . Toštou: na mřste nk čtvrt lta . . . . P K oo s dvojí zísilko na říert lela Na základě návrhu pp. důvěrníků dopo roučí se k doplňovací volbě zemského poslance za města Némecký Brod, Humpolee a Polnou za kandidáta pan
Praha Némecký Brod Humpolee Polná
5 title
Ph. dr. Antonín Rezek
doktor Rezek
6 article
ve Vídni.
Vídeň
7 article
Volba koná se dne 7. ledna t. r. V Praze, dne 4. ledna 1904.
Praha
8 article
Výkonný výbor národní strany svobodomyslné
9 article Plebiscit „vynikajících“ politiků
Plebiscit „vynikajících“ politiků Dva vídeňské listy, oba až hrůza lačny sensace, uspořádaly, jak tvrdi, plebiscit mezi »vynikajícími« politiky, aby zvěděly, co soud tito o nynější smutné situaci a zejmena o tom, zda-li by se nedoporučovalo dosazení rozhodčího soudu, který by ve sporných věcech německo- českých definitivný vynesl nález, jemuž byse ta i ona strana musila potom podrobiti. Myšlénka sama o sobě již směšná, nebo předmětem sporu nejsou zde různé, v poctivém přesvědčení kotvící názory, nýbrž nepřátelská zarytost v očividné křivdě, o níž na celém světě nikdo by nemohl rozhodnouti snad ve smyslu d'Elverta neb dra. Eppingra. V boji mezi nám a Němci není pranic sporného. Kdo by mohl jako člověk nestranný, pro- dehnutý citem právním, popírati nám Čechům nároky na vysokou školu na Moravě a kdo by mohl vylučovati jazyk náš z práva, kteréhož bez odporu a bez jakéhokoli formálního i ma teriálního poškozování procedury soudní požíval druhdy po staleli a v době nejnovější pln tři léta, bez nejmenší závady? Jsme přesvědčeni, že by se toho neod vážil ani nikdo z těch, již by universitu naší odkázali nejraději na nějakou moravskou vesnici, ani oni, kteří dnes ve strannické zášti poplrají jazyku našemu jakýkoli kulturní význam vůbee Mohli bychom tedy s myslí nejklidnějš přijati návrh na smírči soud v pevném přesvěd- čení, že nenalezne se člověka spravedlivého. klerý by nám chtěl upírati, čemu se těší v tomto státě národ polský, národ chorvatský a národ vlašský, nehledě k Němcům a k Maďarům a c je nezbytností v každém národě, jenž opravdově chce žlti.
Němec Čecho Maďar vysoký škola na Morava d ' Elvert
10 article
Však tažme se, zda podrebili- by se odpůre naši výroku, kdyby zněl proti nim? Podrobil by se mu pan Glöckner, podrobi by se mu pan František Stein, pan Schöneren a ostatní jeho přátelé Neníli pravda, nepodrobili? A tím věc dl našeho domnění definitivně vyřízena, poněvadž učiněna nemožnou. A kdyby se podrobili snad vsichni Němci, jistá čásť by jich zůstala přece mimo a ta by se stala v nynějších poměrec nebezpečným fermentem pro ostatní: pro novou stranu či frakci »nepodajných« a na konec ví- tězných. Jen se nemylme, ale mějme na mysli, jaký duch jde dnes německým světem a co vlastně je předmětem bojů mezi Čechy a Němci. Nepopíráme, že v odpovědech, jež zmíněným časopisům zaslali různí politikové aneb lidé ta- koví, o nichž se to tvrdí a kteří by nat umřeli, uložena je mnohá pěkná myšlénka, však
Glöckner Stein Schöneren Neníle Němec Čechy
11 article
nestačí k rozřešení veliké otázky, jež kázala státi slunci německé slávy v Rakousku. Uveřejnili jsme některé ze zmíněných po- sudků a litujeme, že nás také nepozvaly » Neues W. Tagebl.« a »Zeit« ke konkurenci, byli bychom ve vší zdvořilosti odpověděli, ovšem poněkud v jiném slohu, než páni ostatní. Byli bychom jim řekli stručně: »Vy, kteří vyjeli jste si s vozem diagernautským německého nadprávi na veřejnou silnici, abyste zadrželi zejmena náš národní vývoj, pokládáte požadavky naše za ta- kově, že by do nezměrně škody uvrhly tuto říši a v nebezpečí uvedly její existenci. Tvrdíteli tak, dokažte to. Nedokážete li toho a vy toho nedokážete, pak sami jako největší škůdcové říše z pouhé zpupnosti a hříšně frivolnostiji vrháte ve zkázu aneb aspoň v nebezpečí zkázy A pak se odtud kliďte jako ti, jež zvykli jsme byli viděti v zápasu za statky svého národa po svém boku, kteři ale tentokráte konkurují spo- lečně s největšími nepřátely našemi o palmu vl- tězství, jež udělena bude tomu, komu se podař nás pokořiti.« O ti naši spojenci! O represenfantech naší historické šlechty nebudeme šířiti slov. Kdo jen poněkud s pozorností sleduje činnost její, ví. jaké metamorfosy již prodělala. Kdo se do- mnívá, to že je ta stará šlechta z dob, kdy byť i pouhým slovem nabízela za práva těto země hrdla a statky své a kdy hrabě Jan Harrach zúčastnil se pouti do Ruska, velice se mýlí. Muž, který učinil výrok, že ústava se vžila, opustil částečně politické jeviště, ale výrok jeho mrtvým není a věru že by se daleko od pravdy nevzdálil, kdo by dnes tvrdil, že historická šlechta s prosincovou ústavou dávno již svůj smír uzavřela.
W Tagebl Harrach Rakousko Rusko
12 article
V parlamentě hlasuje šlechta tato proti nám a jakkoli se ve stycích soukromých tváří, jakoby s taktikou naší souhlasila a jakoby tak tika tato byla za nynějších okolností jedině možnou, na vysokých místech ze svého od chylného, »hodného« jednání kořistí, naše po- stavení pak seslabuje. A tak děje se potom když zapomenuvše na všechno, co v minulosti se událo a co by nás mělo vésti k opatrnosti, uvěřili jsme ve věrnost a spolehlivost našich velkostatkářských spojencův. Až po létech za- sedne nestranný historik ke stolu soudcovskému, žasnouti budou polomci naši nad zlem, kter stihlo národ náš, že dal se do vleku strany, která v rozhodném okamžiku vždy jej svedla na cestu nepravou a naposled, kdy nucen byl podstoupiti zápas s celou říší, v němž zvítěziti může jen s napjetím všech sil, jej opustila ... Polákům se nedivíme, dokud bude v jejich středu míti vrch živel, komandovaný rytířem Jaworským, jenž s úžasnou dovedností umí spojiti lokajství oproti vládě bez ohledu na jeji kvality s výdatným vytloukáním prostředků na potřeby své země. Jen on je všeho příčinou, kdežto ostatní dali by si říci. Vždyť hrabě Dzieduszycki ve svém prohlášení jménem- kola polského nabízel dru. Körbrovi slávu Curtiovu. Musil ovšem tuto větu ze stenografického proto- kolu vyškrtnouti, aby dostalo se Haliči, po čem toužila. Však nalezl se i mezi věrnými Slovine muž, který pokusil se za křížek nebo za ně jakou snad ještě menší pozornost vymysliti pro- středek, jak nás Čechy vyhoditi do povětří, tak ale, aby při tom »reichsrath« zůstal celý.
Polák Jaworský Dzieduszycký Körbr Curtiův Halič Čechy
13 article
Pan řišský baron Berks, jehož spanilo- myslná choť píše videňské frašky, ovšem že na brdo francouzské komedie, a v nich karrikuje české žurnalisty, přispíšil si s návrhem, aby dr. Körber zakročil proti české obstrukci s nej větším radikalismem. Pan baron Berks nemě při tom na mysli snad navrhnouti panu mini sterskému předsedovi, aby nás Čechy dal všechny postřileti aneb aspoň zavřit, nýbrž aby z obstrukce zákonodárně vyvodil všechny krajné důsledky Poněvadž parlament není s to povoliti prostředky na železnice, má býti zastavenav celé říši vozba a železniční doprava. Poněvadž neni peněz na úřadníky, má jim býti zastaveno služné. Pošta nemá dopravovati zásilek, soudy mají zastaviti svou činnost atd. Pro veselohru dost pěkný motiv, ze které- hož daly by se při trošce duchaplnosti skombi- novati nejzajímavější zápletky a situace, však smí-li se fraškář odvážiti na státníka, nesm státník kompromitovati se jednáním fraškáře. Leč co v návrhu obsaženo, je vedlejší. smutné je to, že návrhy ty činí Slovinee, jehož národu daří se v tomto státě hůre néž nám. Vidíte toho obratného muže, jenž jednou rukou podává petici za zřízení slovinské univer sity v Lublani a druhou návrhy, jak zkroti českou obstrukci a zmařit zřízení české univer sity na Moravě? Takové máte spojence, jichž asi sto, vedle nich ale více než dvě stě padesát nepřátel zjevných. A přece neustoupíme, děj se co děj. Ne z marnivosti, ne pro lichou slávu vítěze, ale poněvadž jsme přesvědčeni, že boj náš je spravedlivý. Nežádáme ničího statku an svobody, ale do krve brániti budeme statek svů a svou svobodu-l
Berks doktor Körber Čecho Berks Lublaň Morava an svoboda
15 article „Městská“ a tak zvaná „Česká“.
„Městská“ a tak zvaná „Česká“. Run na t zv. „českou“ spořitelnu z února předešlého roku a k tomu přidruživší se hnut v české klientele tohoto ultraněmeckého soukro- mého peněžního podniku ve prospěch vyproštěn českých peněz z pokladen ústavu, jenž je nejpřed nější baštou němectva v Praze i v tomto králov- ství, učinil uplynuvší právě rok 1903 v dějinách českého hospodářského života památným. Po- hlížejíce za ním a vzpomínajíce tohoto zdravého dokladu postupující naší vyspělosti i na poli ho- spodářském, mimoděk odvažujeme effekt, jaký mělo hnutí toto, do něhož jsme s plnou silou za- sáhli. Přesné číselné jeho zjištění jest arci ne- možno. Avšak nemálo názorný obraz o jeho vlivu a důsledcích lze si učiniti, všimneme-li si blíže poněkud periodických výkazů německé „Spoři- telny české“ a zejmena porovnáme-li je s podob- nými výkazy našeho českého vynikajícího peněž- ního ústavu „Městské spořitelny pražské“, k ně- muž, jak níže blíže ukážeme, stále více obrac se důvěra našich lidí, v dobře pochopeném zá- jmu nejen národním, ale i čistě individuálně ho- spodářském, ježto s jistotou tohoto znamenite řízeného českého ústavu, opřeného o garanci poplatní síly celého král. hlavního města Prahy. podnik soukromé německé, samy ze sebe se oplozující a obrozující společnosti z Ferdinan- dovy třídy nikterak měřiti se nemůže. Porovná- vajíce tyto oboustranné, veřejně vykazované vý- sledky obou ústavů, seznáváme, že pohyb vkladů vložených a vybraných byl v jednotlivých mě- sících r. 1903 u obou ústavů (Městské spořitelny pražské“ a „Spořitelny české“ ) tento
Praha Ferdinany
16 article
U »Spořitelny České« bylo v roce 190 vybráno vloženo v měsíci od účast- obnos od účast- obnos k 12.043 4.033.744.41 lednu . . 16.138. 5,099.659.34 19.281 23.049. 388.5 5,868.807.0 únoru . . 13.214 19 104 21.922.035.29 4,636.208.35 březnu . 12.595 9. 833 4.568.088.52 6.878 4.630 809. 84 dubnu.. 9.371 3,376.207.44 6.606 3,288.031 0 9.04s 4.239.083.64 5.350 3,806.077 65 8.992 3.173 467.— 8.566 3,059.055.66 červenci. 6.164 2,602 743 46 2,669.57818 7 569 srpnu .. 2,263.756.22 5.346 3.293.946 16 září . . . 3,051 663.35 5.625 3.173.907.28 8 801 říjnu . . . listopadu 8 919 3,058.252.— 5026 2,832.812.— 3,010.158 34 5.232 3,819.430.73
17 article
květnu . červnu . 7.660
18 article
prosinci . 9.537 V tomže roce 1903 bylo u »Městské spoři- telny vlo že no v měsíci od účast. obnos K
19 article
od účast- obnos k níků 10.059 4,280,201.79 9.400 4.650.616 64 7.708 3,797 495 74 3.,301.701.9 7.24 9.286 3.201.752 60 7.639 3.244.176.49 10.601 3,136.468. 89 3,099.084.51 10 308 7.899 3,035 856.56 8.776 3,512 838.87 8.176 2.757.537.32 8.204 2,920.188 6 Celkem bylo v roce 1903 vlo ž'e no u „Spořitelny české“ od 121.677 stran 45,014.929 K 41 h, u „Městské spořitelny praž ské“ od 187.361 stran 60,376.105 K 90 h, celkem tedy bylo v roce 1903 u „Městské spoři- telny pražské“ o 65.684 vkladatelů více, kteř vložili více o 15,361.176 K 49 h než ve „Spo řitelně české“. Dále bylo v r. 1903 celkem vybráno u „Spořitelny české“ od 105,221 stran 79,511.982 K 15 h, u „Městské spořitelny praž ské“ od 105.298 stran 40,937.920 K 04 h, cel- kem tedy bylo v roce 1903 u „Městské spoři- telny pražské“ o 77 stran vybírajících více. ti však vybrali o 38,574.062 K 11 h méně než ve „Spořitelně české“ U „Městské spořitelny pražské“ přiby lo dle hořejších cifer za rok 1903 na vkladech 19,438.185 K 86 h, naproti tomu ubylo ze „Spořitelny české“ za tutéž dobu 34,497.052 k 74 h.
Spo 4,280
20 article
Dle ročního průměru připadá na v kláda- jící stranu u „Spořitelny české“ asi 360 K u „Městské spořitelny pražské“ asi 320 K; a na vybírající stranu u „Spořitelny české“ 750 K a u „Městské spořitelny pražské“ 750 K. Zajímavo jest, všimnouti si pohybu vkladů a výplat u obou ústavů dle postupu jednotlivých měsíců. Kdežto v měsíci lednu má při rovno- váze výplat „Spořitelna česká“ asi o 200.000 vkladů více, vykazují měsíce únor a březen (doba runu na německou „Spořitelnu českou“) veliké difference, jež jsou ještě v dubnu a květnu značny. V měsíci červnu přijímají vkladní po- kladny „Spořitelny české“ dokonce již více, než pokladny „Městské spořitelny pražské“, ale o července až do konce roku přijímá náš městský ústav konstantně více a to okrouhle o 600, 800 600, 300, 600 a 200 tisíc korun měsíčně vice. Velmi zajímavo jest porovnati u vkladů po čet stran a obnos vkladů u obou ústavů. U „Měst- ské spořitelny pražské“ v souhlasu s normálným vývojem poměrů jeví tato cifra poměrnou pev- nost; měsíc březen vykazuje ovšem nápadné stoupnutí, což jest ale známý následek toho, že se s ním české peníze stéhovaly z německých žoků do bezpečného úkrytu českého. Naproti
21 article
lednu . . 18.025 4.881.138 4 5,487.359.4 únoru . . 15.293 13,886.461.21 březnu . 21.488 6.782.157.33 16.138 5.215.549.18 květnu . 15..253 3.958.100.65 červnu . 14.802 3.747.897.99 červenci. 15.094 3.404 796.— srpnu . . 13.791 září . . . 13 646 2,812.729.93 říjnu. . . 14464 3.364.021.09 listopadu 14 297 3,635.952 98 prosinci . 15.070 3. 199.941 66
4.881
22 article
dubnu . .
23 article
tomu pozorujeme nápadné klesnutí počtu vkla
24 article
V úrobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za 9h ožpolední . . . za 2h Ve flislkách na venkově- ranní číalo. . . . . . sdpolední . . . . . . . . 3h Inseráty plati ne hotově papřed. Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redskce. tlskáraa a eapelice „ Nátodnich Listů“ Rukopisy se nevzaceji
25 article
datelů, měsícem dubnem počínaje, a nápadné zvýšení průměrného obnosu vkladu měsíčního na 1 osobu. Z toho zajisté případne činiti jest závěr, že drobní vkladatelé čeští ustávají nositi nastřádané groše své do nenasytného pandera germanisačního molocha a že je nosí tam, kam veli jim je ukládati příkazy bezpečnosti a ná- rodní povinnost. A ještě jedno, myslíme, lze slyšeti z mluvy uvedených několika cifer: vědomou snahu Němců, všemožným způsobem zmírniti nepří- znivý vliv odtoku českých peněz z jejich něme- cké nádržky. Jejich lidé vkládají do „Spořitelny české“ vělší obnosy ne z potřeby, uložiti peníz svůj nej- výhodněji, nýbrž proto, aby stav vkladů, valně pošramocený, zlepšili. Je to s jejich stanoviska pochopitelné, a pro nás příkladem i pobídkou, abychom my stále měli na zřeteli osamostatnění a posílení své hospodářské posice na poli spoři- tolnictví. Je to nad míru důležitá věc, a nelze ani dosti často hřímati do duše našim lidem, že, ukládajíce peníze své do ústavů německých páší několikanásobný hřích na své vlastní krvi. My i nadále budeme konati v této věci svou povinnost, stejně neochvějně jako dřive. Potěšením naplňuje nás vzrůst naší „Městské spořitelny pražské“ a těšíme se ra- dostně na další její rozmach. Prvé dny tohoto roku ohlásily se u vkladních po- kladen tohoto ústavu takovými ná- valy, jakých za dobu celého 28le- tého trvání „Městské spořitelny prážské“ nebylo. Vkládaloť dne 2. t. m. více jak 1600 stran, 3. t. m. (v neděli) více jak 800 stran a včera (4.) více jak 1400 stran (oproti analogiekým cifrám asi 1200, 600 a 800).
Němec
26 article
Čtenáři připomínáme, že o loňském runu na výplatní pokladny „Spořitelny české“ nej- větší počet expedovaných stran a výplat obnášel asi 1200, a že to pražský německý tisk vyhla- šoval jako zázrak německé zdatnosti u úřadnictva, ačkoliv je známo, že výplaty vlekly se až dlouho do noci. Naproti tomu jsme se přesvědčili, že v tyto dny, ač frekvence vkladů v „Městské spoři- telně“ přímo netušeně stoupla, příjem a zápis vkladů dál se v téže spořitelně v obvyklé úřadní hodiny od 8 ráno do 2 odpoledne, aniž by strany musily nějak nepoměrně čekati. Nepřehlížíme, že — jak se dovídáme — toto urychlení expedice umožněno bylo duchaplným zjednodušením manipulace a rozmnožením po- čtu vkladních pokladen ze 3 na 4, což právě od Nového roku 1904 začalo, ale vším právem musíme vysloviti své uznání, ano obdiv vyškole- nosti, píli a vytrvalosti úřadnictva při tom čin- ného, jež, pokud jsme viděli, nebylo k tomu účelu ani rozmnoženo.
28 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 4. ledna. (K situaci vnitřní.) Správné rozpoznání nynější vnitřní choroby ra- kouské nacházíme ve vídeňském dopise lvov- ského „Dzien. Polského“. Pisatel, zmíniv se o poměrech uherských, přechází na vnitřní si- tuaci rakouskou a praví: „Od té doby, co s Němcům podařilo zločinným způsobem zvítě- ziti, stát nalézá se stále na pokraji propasti. Hrubě by se mýlil, kdo by české obstrukci chtěl podsunouti plány protistátní. Byla doba, kdy se Němci pokládali za jedinou podporu státu a dy- nastie v Rakousku; dnes značná jich část na- chází se v táboře všeněmeckém, tedy protistát- ním; část s tímto táborem koketuje a z dávných
Němec Praha Rakousko
29 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Arktické Vánoce. O poznánl ruských arktických končin získa si velikých zásluh otužilý cestovatel Konstantin D. Nosilov, jenž důkladně seznámil sese severním Uralem, poloostrovem Jamalem v Kar- ském moři a Novou Zemí, na níž ruská vláda na zkoušku usadila několik samojedských rodin. Nosilov ztrávil se Samojedy tři roky na neho- stinném ostrově. »Konečně dočkali jsme se Vánoc,« píše v svém denníku. »Dnešního dne uspořádal jsem ve své maličké světnici první večerní dýchánek, k němuž dostavili se všichni máločetní obyvatelé zdejší. Jest to první večer. Druhý — jak již ustanoveno — uspořádáme u našich Pomořanů. Co na tom, že bude to — v lázni. Třetí slíbi nám ustrojiti starý Foma, ačkoliv nebude míti co hostům předložiti kromě syrového sobího masa, ale to nevadí: vypravuje tak hezky o svých příhodách na ostrově; čtvrtý uspořádá nám starý Sjadej, ačkoliv budeme nuceni při- nésti si všechno sami, jelikož nemá zhola ničeho kromě tuleního sádla. Řada večerů s podivným vypravováním, s tajemnými historkami, jež možno slyšeti jen od takových podivných oby vatelů polárních krajin, kde jest plno tajemnosti a kde tajemnou jest sama tříměsíčná po lární noc.
Konstantin Nosilov Vánoce Ural Kara poloostrov Jamal
30 article
Když má někdo hosty, položí na stůl všechno, co má nejlepšího. Tak bylo také dnes se mnou, neboť těšil jsem se, že spatřím dnes u sebe všechny své přátele na Nové Zemi. Když zábava byla v nejlepším proudu, tiše zavedl jsem rozhovor o vánočním týdnu a ta- jemném, abych vyzval soudruhy ke vzpomínkám a otevřenosti. Samojedi dosud nevědí, co jest vánoční týden u Rusů a co s ním jest spojeno, ale Pomořané byli rádi tomuto obratu a jeden z nich začal vypravovati. Byl to bývalý námoř- ník, který ztrávil zde několik polárních zim zachránil se zde ze ztroskotané lodi; nyní pod- napiv se, nabídl se, že bude nám vyprávěti hi slorku, která stala se s ním a jeho soudruhem v Obmanném šaru na Nové Zemi.
Samojed Pomořan
31 article
»Jest tomu patnáct let, co byl jsem kor midelníkem u starého nebožlíka Danily, povídá Byl to hodný stařec: když vypravovali jsme s na Novou zemi, vždy dal mužstvu hojnost tresky chleba, tabáku, sucharů a vodky. Rozumí se. že vodku vezli jsme jen do Východního mysu vypili jsme ji všechnu u domácího břehu, načež natáhli jsme plachty a pustili jsme se na moře. Tak plujeme na podzim na »Anně« — »Anna« jmenoval se náš skůner — kolem Kostina šaru, když najednou pro mlhu nemohli jsme ničeho vidéti. Najednou prask! a loď vězí na skále. Jsme na suchém břehu, vpředu a vzadu val se jen vlny. Co to za čertovinu? Vyšlo na jevo. že byli jsme zanešeni na Obmanný šar. Znáš ho, Fomo?« obrátil se najednou k Fomovi, jenž ho poslouchal.
Anna Kostin Fom Foma
32 article
»Jakž bych ho neznal, když jsem tam ně kolikráte se ženou přezimoval.« »Nu, co? Minula nepohoda, prohlédli jsme loď a seznali jsme, že nelze ji nikterak do- stati na vodu. Svinul jsem plachty a posla čtyři muže v člunu, aby pustili se nahoru vy hledati loď Voronina, jenž vždy v Běluží hub lovil ryby a zůstal jsem na lodi sám s nebožtl- kem Kuzmou. Čekáme stále, ale oni se nevra- cejí. Minul již druhý týden. Nepřicházejí. Minu týden třetí a dosud žádná zpráva. Nemusím vám ličiti, jaký byl zde podzim: s hor zadul vítr rozzuřila se bouře, padal sníh a když jednoho rána vystoupili jsme na palubu, shledali jsme. že všechno kolem jest bílé: nastala zima. Ne- božtík Kuzma pravil: »Nu, co? Kormidelníku, myslím, že budeme zde spolu přezimovati!« — Odpovídám: »Co na tom? Nebude to poprvé ani naposled.« I odebrali jsme se na břeh, aby- chom vyhledali místo k postavení chatrče. Jak víte, na lodi přezimovati jest nebezpečno a ne- klidno. Odneseme kajutu na břeh, myslím si. vyhledáme si zátiší a budeme přezimovati. Viti nebude k nám míti takového přístupu a nebude nám tak chladno. Prošli jsme první i druhý ostrov, ale nikde nebylo příhodného místa; teprv hodně vysoko nalezli jsme v skalách jeskyně.
Voronin Kuzma
33 article
Víš, Fomo, jaké jsou tam jeskyně ? Viděl's jer Všude povalují se tam jen lidské kosti a jes jich tam tak mnoho, že člověka pojímá hrůza.e »Jaké kosti ?« přerušil jsem ho. »Žili tam kdysi Čuchonci, « odpověděl starý Foma, jako větší znalec »Jací Čuchonci ? »Bělooci Čuchonci,« opakoval sebevědomě »Čuchonci tam žili dříve a žijí tam dosud, jenže skrývají se před lidským zrakem . . « »Jak to ?e »Ano, skrývají se, jelikož jsou nucenise skrývati; zbyli po potopě . . . . Slyšet jejich křik, slyšet štěkot psů, ale viděti je jest ob tižno, leda v létě, když překvapíš je při chytání ryb na místě ledu prostém a to ještě jen z dálky Jakmile připluješ blíže, Čuchonci prchnou de jeskyň a když tam zajdeš, nalezneš pouze kosti Jest to pravda?« obrátil se najednou k Pomo řanovi.
Čuchonec Poma Foma
34 article
»Pravda. Slyšeli jsme také, jak se chech tali. Z počátku jsme myslili, že js u to bahenn potápky. Potom vše jsme prohlédli, obešli jsme skály, ale po potápkách ani stopy l« »Nu«, pomyslil jsem si, »viděli jsm vzdušný přelud; vypravuj dále »Nu, opakoval za mnou Pomořan, »pro- hlédli jsme všechno, ale nikde nenalezli jsme příhodného místečka a takž rozhodli jsme se- že budeme přezimovati na lodi. Potravin byl dost, tresky hojnost, ručnice jsou v pořádku k uvílání bílého medvěda a také pasti na pesce jsou nalíčeny. Starý Danilo byl zkušený hospo- dář: na všechno v čas pamatoval. Nu, potáhl jsme jakž takž kajutu plstí, zavěsili jsme dvěře sobí koží, nanosili jsme dříví a zásoby dal jsme do pořádku.
35 article
Co nám scházelo ? Škodu jsme neměli my ale pán: plat nám šel, potravin byla hojnosta tak leželi jsme klidně na svých lůžkách; jedl jsme, pili čaj a přikusovali k němu suchary Počasí bylo pěkné; na ledu prostých místech lovili jsme tuleně. Jen tenkráte bylo nám ne- volně, když s hor zadul vítr. Zašumělo to v la- noví, zavylo, zahvízdalo, všude to praskalo, lod se potácela a vítr proháněl se na palubě. Lehli jsme si, zaspali jsme nepohodu a byl znovu pokoj: mohli jsme se procházeti po palubě, jíti na honbu, loviti pesce a dávati pozor, aby nás nepřekvapil bilý medvěd. Teprve okolo Váno — svátky jsme přespali — kdy nastala tem- nota, stala se nám historie: začali jsme pozo- rovati, že kdosi opatrně chodí po palubě. Snad medvěď? Ne, po medvědu nebylo ani stopy Pesec? Nemožno, neboť pod pescem chrupe sníh jako pod člověkem. Tu vzpomněli jsme na bělooké Čuchonce . .. Nu, bude s námi zle. jestliže Čuchonci nás vypátrali. Jakmile vyšli jsme na palubu, hned spatřili jsme jejich lebky jež spatřili jsme na podzim v jeskyních. Byl- veliké, s vyceněnými zuby, čelo měly nízké nos ku předu a byly tak hrozné, že nic hroz nějšího jako námořník jsem nespatřil; seskočí jsem rychle zpět do kajuty a také můj sou- druh seskočil s lůžka a vlasy se mu ježily ..
36 article
Jakmile nastala noc a zvláště půlnoe, chodi zase kdosi po palubě. Bylo slyšeti, jak chodí- jest to skutečně člověk, neboť slyšeti skřipot ba dokonce i kroky. Nu což, myslíme si. abychom se podívali okénkem ? Za měsíčn noci zase slyšíme, jak kdosi chodí po palubě přikradli jsme se k okénku vedle dveří, třásl jeme se a viděli jsme, jak pobíhá tam čern pes, neveliký, jako tento tvůj Lysko,« obráti se k starému Sjadějovi, jenž na zemi napolo usnul. »Nu?« povzbuzuje vypravovatele Foma jenž patrně nemohl se dočkati konce. »Nu,« pokračuje vypravovatel, »myslímsi že pes utekl od přezimujících lidí, kteří utekl Samojedům. Zaradovali jsme se dokonce a vo- lali jsme ho do kajuty. Přišel, lichotil se, ale do oči se nepodíval; když jsme ho chtěli po hladiti, nedal se a chlupy zježily se mu na zá- dech. Známá věc: bojí se nás, protože nás nezná. Chvála bohu, myslím si, bůh seslal nám k přezimování soudruha, bude nám aspoň noci veseleji. Sotva že jsme o tom pohovořilia nakrmili ho, slyšíme, že zase někdo chodí po palubě. Co to? Slyšeti skřípot a blížící se kroky ke dveřím. Diváme se: pes lichotivě zavrtěl ohonem a běžel ke dveřím.« »Nepouštěj nikoho, Kuzmo,« pravím, zavři dvéře na závoru« Kuzma uposlechl, seskočil s lůžka a za strčil závoru. Sotva že tak učinil, spatřili jsme — ruku.« »Jakou ruku?« tázal se Joma roze chvěně. »Lidskou ruku,« pokračoval vypravovatel »přísahám, že byla to lidská ruka a tak bílá že nemohla býti dělnickou.«
Samojed bůh Kuzma Jomo
37 article
»Nu ?« »Nu, natáhla se a chtěla vytrhnouti závoru u našich dveří.« »Co praviš ?e »Mluvím pravdu — chtěla ji odstrčiti. Za- řval jsem, chopil jsem se sekery, vyrazil jsem ze dveří a dívám se: není tam nikoho a jen slyšeti, jak kdosi běžel po palubě a skryl se za nosem lodi. Zmizel za ním i jeho černý pes.e »Nu?« »Nu, zmizel. Po této události po tři noci nezavřeli jsme očí. Tak polekala nás tato ruka. Vidím tuto proklatou jako dnes: byla bílá, pro- lezla okénkem — bylo v něm rozbité sklo — zahnula se a chtěla vytáhnouti závoru u dveří. Nu což? Přišla ještě jednou tato ruka? táže se živě Foma Vylka. Přišla ještě několikráte v noci, ale nepro- lézala okénkem, jelikož jsme je pevně zabe- dnili. Slyšeli jsme jen kroky u dveří, jež zase zanikly. »Což pes?« tázal se Samojed, jenž také oživil se tímto vypravováním.
Samojed
38 article
»Pes?« Více se, proklatý, neukázal; všechna stopa jeho zmizela a do dnešního dne nevím, komu patřil. « »Toť se ví, že patřil Čuchoncům,« pravil neočekávaně starý Sjaděj; »neboť všichni jejich psi, kteří byli spatřeni, byli černí. Dobře ještě, že tenkráte od vás utekl, jinak by vás stihlo neštěsti: některý z vás byl by zemřel nebo přihodilo by se něco jiného . . . U Něchvatové žili také Pomořané ze ztroskotané lodi; přišel k nim rovněž černý pes, žil u nich a byl úlisný; sotva že však jednou vyšli na lov, stalo se doma zanechanému soudruhovi neštěstí.« »Jaké pak ?« »Pes zadávil soudruha, roztrhl mu hrdlo a utekl . . . Na to vypukla u nich taková ne- moc, že polovice jich upadla v zuřivé šílenství. Byli svazování provazy, ale bez úspěchu; na štěsti přišlo jaro, ukázalo se slunce, ale z celé posádky zůstali jen čtyři muží.« »Co pravíš ?e »Zeptej se na to Fomy.« »Jest to pravda,« pravil Foma, »také jsem to slyšel, neboť oné zimy jsem přezimoval na blízku na Husím nose. Bylo tomu tak. Později
Čuchonec Něchvatová Pomořan Foma