1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 5. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předrlácí ne
v Praze v zdmsinisiraei
sa měciv . .. . 5 K —
na čtvrs lota
s drojí donšško-
na měe
n dtnt lsla . . . . 7 K 50h
ve mialkách: 2 K n0
na mě fe .
Toštou:
na mřste
nk čtvrt lta . . . . P K oo
s dvojí zísilko
na říert lela
Na základě návrhu pp. důvěrníků dopo
roučí se k doplňovací volbě zemského poslance
za města Némecký Brod, Humpolee
a Polnou za kandidáta pan
Praha
Némecký Brod
Humpolee
Polná
5
title
Ph. dr. Antonín Rezek
doktor
Rezek
6
article
ve Vídni.
Vídeň
7
article
Volba koná se dne 7. ledna t. r.
V Praze, dne 4. ledna 1904.
Praha
8
article
Výkonný výbor
národní strany svobodomyslné
9
article
Plebiscit „vynikajících“ politiků
Plebiscit „vynikajících“ politiků
Dva vídeňské listy, oba až hrůza lačny
sensace, uspořádaly, jak tvrdi, plebiscit mezi
»vynikajícími« politiky, aby zvěděly, co soud
tito o nynější smutné situaci a zejmena o tom,
zda-li by se nedoporučovalo dosazení rozhodčího
soudu, který by ve sporných věcech německo-
českých definitivný vynesl nález, jemuž byse
ta i ona strana musila potom podrobiti.
Myšlénka sama o sobě již směšná, nebo
předmětem sporu nejsou zde různé, v poctivém
přesvědčení kotvící názory, nýbrž nepřátelská
zarytost v očividné křivdě, o níž na celém světě
nikdo by nemohl rozhodnouti snad ve smyslu
d'Elverta neb dra. Eppingra. V boji mezi nám
a Němci není pranic sporného.
Kdo by mohl jako člověk nestranný, pro-
dehnutý citem právním, popírati nám Čechům
nároky na vysokou školu na Moravě a kdo by
mohl vylučovati jazyk náš z práva, kteréhož
bez odporu a bez jakéhokoli formálního i ma
teriálního poškozování procedury soudní požíval
druhdy po staleli a v době nejnovější pln
tři léta, bez nejmenší závady?
Jsme přesvědčeni, že by se toho neod
vážil ani nikdo z těch, již by universitu naší
odkázali nejraději na nějakou moravskou vesnici,
ani oni, kteří dnes ve strannické zášti poplrají
jazyku našemu jakýkoli kulturní význam vůbee
Mohli bychom tedy s myslí nejklidnějš
přijati návrh na smírči soud v pevném přesvěd-
čení, že nenalezne se člověka spravedlivého.
klerý by nám chtěl upírati, čemu se těší v tomto
státě národ polský, národ chorvatský a národ
vlašský, nehledě k Němcům a k Maďarům a c
je nezbytností v každém národě, jenž opravdově
chce žlti.
Němec
Čecho
Maďar
vysoký škola na Morava
d ' Elvert
10
article
Však tažme se, zda podrebili- by se odpůre
naši výroku, kdyby zněl proti nim?
Podrobil by se mu pan Glöckner, podrobi
by se mu pan František Stein, pan Schöneren
a ostatní jeho přátelé
Neníli pravda, nepodrobili? A tím věc dl
našeho domnění definitivně vyřízena, poněvadž
učiněna nemožnou. A kdyby se podrobili snad
vsichni Němci, jistá čásť by jich zůstala přece
mimo a ta by se stala v nynějších poměrec
nebezpečným fermentem pro ostatní: pro novou
stranu či frakci »nepodajných« a na konec ví-
tězných. Jen se nemylme, ale mějme na mysli,
jaký duch jde dnes německým světem a co
vlastně je předmětem bojů mezi Čechy a Němci.
Nepopíráme, že v odpovědech, jež zmíněným
časopisům zaslali různí politikové aneb lidé ta-
koví, o nichž se to tvrdí a kteří by nat
umřeli, uložena je mnohá pěkná myšlénka, však
Glöckner
Stein
Schöneren
Neníle
Němec
Čechy
11
article
nestačí k rozřešení veliké otázky, jež kázala
státi slunci německé slávy v Rakousku.
Uveřejnili jsme některé ze zmíněných po-
sudků a litujeme, že nás také nepozvaly » Neues
W. Tagebl.« a »Zeit« ke konkurenci, byli bychom
ve vší zdvořilosti odpověděli, ovšem poněkud
v jiném slohu, než páni ostatní. Byli bychom
jim řekli stručně: »Vy, kteří vyjeli jste si
s vozem diagernautským německého nadprávi
na veřejnou silnici, abyste zadrželi zejmena náš
národní vývoj, pokládáte požadavky naše za ta-
kově, že by do nezměrně škody uvrhly tuto
říši a v nebezpečí uvedly její existenci. Tvrdíteli
tak, dokažte to. Nedokážete li toho a vy toho
nedokážete, pak sami jako největší škůdcové
říše z pouhé zpupnosti a hříšně frivolnostiji
vrháte ve zkázu aneb aspoň v nebezpečí zkázy
A pak se odtud kliďte jako ti, jež zvykli jsme
byli viděti v zápasu za statky svého národa po
svém boku, kteři ale tentokráte konkurují spo-
lečně s největšími nepřátely našemi o palmu vl-
tězství, jež udělena bude tomu, komu se podař
nás pokořiti.«
O ti naši spojenci! O represenfantech naší
historické šlechty nebudeme šířiti slov. Kdo jen
poněkud s pozorností sleduje činnost její, ví.
jaké metamorfosy již prodělala. Kdo se do-
mnívá, to že je ta stará šlechta z dob, kdy
byť i pouhým slovem nabízela za práva těto
země hrdla a statky své a kdy hrabě Jan
Harrach zúčastnil se pouti do Ruska, velice se
mýlí. Muž, který učinil výrok, že ústava se
vžila, opustil částečně politické jeviště, ale výrok
jeho mrtvým není a věru že by se daleko
od pravdy nevzdálil, kdo by dnes tvrdil, že
historická šlechta s prosincovou ústavou dávno
již svůj smír uzavřela.
W Tagebl
Harrach
Rakousko
Rusko
12
article
V parlamentě hlasuje šlechta tato proti
nám a jakkoli se ve stycích soukromých tváří,
jakoby s taktikou naší souhlasila a jakoby tak
tika tato byla za nynějších okolností jedině
možnou, na vysokých místech ze svého od
chylného, »hodného« jednání kořistí, naše po-
stavení pak seslabuje. A tak děje se potom
když zapomenuvše na všechno, co v minulosti
se událo a co by nás mělo vésti k opatrnosti,
uvěřili jsme ve věrnost a spolehlivost našich
velkostatkářských spojencův. Až po létech za-
sedne nestranný historik ke stolu soudcovskému,
žasnouti budou polomci naši nad zlem, kter
stihlo národ náš, že dal se do vleku strany,
která v rozhodném okamžiku vždy jej svedla
na cestu nepravou a naposled, kdy nucen byl
podstoupiti zápas s celou říší, v němž zvítěziti
může jen s napjetím všech sil, jej opustila ...
Polákům se nedivíme, dokud bude v jejich
středu míti vrch živel, komandovaný rytířem
Jaworským, jenž s úžasnou dovedností umí
spojiti lokajství oproti vládě bez ohledu na jeji
kvality s výdatným vytloukáním prostředků na
potřeby své země. Jen on je všeho příčinou,
kdežto ostatní dali by si říci. Vždyť hrabě
Dzieduszycki ve svém prohlášení jménem- kola
polského nabízel dru. Körbrovi slávu Curtiovu.
Musil ovšem tuto větu ze stenografického proto-
kolu vyškrtnouti, aby dostalo se Haliči, po
čem toužila.
Však nalezl se i mezi věrnými Slovine
muž, který pokusil se za křížek nebo za ně
jakou snad ještě menší pozornost vymysliti pro-
středek, jak nás Čechy vyhoditi do povětří, tak
ale, aby při tom »reichsrath« zůstal celý.
Polák
Jaworský
Dzieduszycký
Körbr
Curtiův
Halič
Čechy
13
article
Pan řišský baron Berks, jehož spanilo-
myslná choť píše videňské frašky, ovšem že na
brdo francouzské komedie, a v nich karrikuje
české žurnalisty, přispíšil si s návrhem, aby
dr. Körber zakročil proti české obstrukci s nej
větším radikalismem. Pan baron Berks nemě
při tom na mysli snad navrhnouti panu mini
sterskému předsedovi, aby nás Čechy dal všechny
postřileti aneb aspoň zavřit, nýbrž aby z obstrukce
zákonodárně vyvodil všechny krajné důsledky
Poněvadž parlament není s to povoliti
prostředky na železnice, má býti zastavenav
celé říši vozba a železniční doprava. Poněvadž
neni peněz na úřadníky, má jim býti zastaveno
služné. Pošta nemá dopravovati zásilek, soudy
mají zastaviti svou činnost atd.
Pro veselohru dost pěkný motiv, ze které-
hož daly by se při trošce duchaplnosti skombi-
novati nejzajímavější zápletky a situace, však
smí-li se fraškář odvážiti na státníka, nesm
státník kompromitovati se jednáním fraškáře.
Leč co v návrhu obsaženo, je vedlejší.
smutné je to, že návrhy ty činí Slovinee,
jehož národu daří se v tomto státě hůre
néž nám.
Vidíte toho obratného muže, jenž jednou
rukou podává petici za zřízení slovinské univer
sity v Lublani a druhou návrhy, jak zkroti
českou obstrukci a zmařit zřízení české univer
sity na Moravě? Takové máte spojence, jichž
asi sto, vedle nich ale více než dvě stě padesát
nepřátel zjevných. A přece neustoupíme, děj se
co děj. Ne z marnivosti, ne pro lichou slávu
vítěze, ale poněvadž jsme přesvědčeni, že boj
náš je spravedlivý. Nežádáme ničího statku an
svobody, ale do krve brániti budeme statek svů
a svou svobodu-l
Berks
doktor
Körber
Čecho
Berks
Lublaň
Morava
an svoboda
15
article
„Městská“ a tak zvaná „Česká“.
„Městská“ a tak zvaná „Česká“.
Run na t zv. „českou“ spořitelnu z února
předešlého roku a k tomu přidruživší se hnut
v české klientele tohoto ultraněmeckého soukro-
mého peněžního podniku ve prospěch vyproštěn
českých peněz z pokladen ústavu, jenž je nejpřed
nější baštou němectva v Praze i v tomto králov-
ství, učinil uplynuvší právě rok 1903 v dějinách
českého hospodářského života památným. Po-
hlížejíce za ním a vzpomínajíce tohoto zdravého
dokladu postupující naší vyspělosti i na poli ho-
spodářském, mimoděk odvažujeme effekt, jaký
mělo hnutí toto, do něhož jsme s plnou silou za-
sáhli. Přesné číselné jeho zjištění jest arci ne-
možno. Avšak nemálo názorný obraz o jeho vlivu
a důsledcích lze si učiniti, všimneme-li si blíže
poněkud periodických výkazů německé „Spoři-
telny české“ a zejmena porovnáme-li je s podob-
nými výkazy našeho českého vynikajícího peněž-
ního ústavu „Městské spořitelny pražské“, k ně-
muž, jak níže blíže ukážeme, stále více obrac
se důvěra našich lidí, v dobře pochopeném zá-
jmu nejen národním, ale i čistě individuálně ho-
spodářském, ježto s jistotou tohoto znamenite
řízeného českého ústavu, opřeného o garanci
poplatní síly celého král. hlavního města Prahy.
podnik soukromé německé, samy ze sebe se
oplozující a obrozující společnosti z Ferdinan-
dovy třídy nikterak měřiti se nemůže. Porovná-
vajíce tyto oboustranné, veřejně vykazované vý-
sledky obou ústavů, seznáváme, že pohyb vkladů
vložených a vybraných byl v jednotlivých mě-
sících r. 1903 u obou ústavů (Městské spořitelny
pražské“ a „Spořitelny české“ ) tento
Praha
Ferdinany
16
article
U »Spořitelny České« bylo v roce 190
vybráno
vloženo
v měsíci od účast- obnos
od účast- obnos k
12.043 4.033.744.41
lednu . . 16.138.
5,099.659.34
19.281 23.049. 388.5
5,868.807.0
únoru . . 13.214
19 104 21.922.035.29
4,636.208.35
březnu . 12.595
9. 833
4.568.088.52
6.878 4.630 809. 84
dubnu..
9.371
3,376.207.44
6.606 3,288.031 0
9.04s
4.239.083.64
5.350 3,806.077 65
8.992
3.173 467.—
8.566 3,059.055.66
červenci.
6.164 2,602 743 46
2,669.57818
7 569
srpnu ..
2,263.756.22
5.346 3.293.946 16
září . . .
3,051 663.35
5.625 3.173.907.28
8 801
říjnu . . .
listopadu 8 919
3,058.252.—
5026 2,832.812.—
3,010.158 34
5.232 3,819.430.73
17
article
květnu .
červnu .
7.660
18
article
prosinci . 9.537
V tomže roce 1903 bylo u »Městské spoři-
telny
vlo že no
v měsíci od účast. obnos K
19
article
od účast-
obnos k
níků
10.059 4,280,201.79
9.400
4.650.616 64
7.708
3,797 495 74
3.,301.701.9
7.24
9.286
3.201.752 60
7.639
3.244.176.49
10.601
3,136.468. 89
3,099.084.51
10 308
7.899
3,035 856.56
8.776 3,512 838.87
8.176 2.757.537.32
8.204 2,920.188 6
Celkem bylo v roce 1903 vlo ž'e no
u „Spořitelny české“ od 121.677 stran
45,014.929 K 41 h, u „Městské spořitelny praž
ské“ od 187.361 stran 60,376.105 K 90 h,
celkem tedy bylo v roce 1903 u „Městské spoři-
telny pražské“ o 65.684 vkladatelů více, kteř
vložili více o 15,361.176 K 49 h než ve „Spo
řitelně české“.
Dále bylo v r. 1903 celkem vybráno
u „Spořitelny české“ od 105,221 stran
79,511.982 K 15 h, u „Městské spořitelny praž
ské“ od 105.298 stran 40,937.920 K 04 h, cel-
kem tedy bylo v roce 1903 u „Městské spoři-
telny pražské“ o 77 stran vybírajících více.
ti však vybrali o 38,574.062 K 11 h méně než
ve „Spořitelně české“
U „Městské spořitelny pražské“ přiby lo
dle hořejších cifer za rok 1903 na vkladech
19,438.185 K 86 h, naproti tomu ubylo ze
„Spořitelny české“ za tutéž dobu 34,497.052 k
74 h.
Spo
4,280
20
article
Dle ročního průměru připadá na v kláda-
jící stranu u „Spořitelny české“ asi 360 K
u „Městské spořitelny pražské“ asi 320 K; a na
vybírající stranu u „Spořitelny české“ 750 K
a u „Městské spořitelny pražské“ 750 K.
Zajímavo jest, všimnouti si pohybu vkladů
a výplat u obou ústavů dle postupu jednotlivých
měsíců. Kdežto v měsíci lednu má při rovno-
váze výplat „Spořitelna česká“ asi o 200.000
vkladů více, vykazují měsíce únor a březen (doba
runu na německou „Spořitelnu českou“) veliké
difference, jež jsou ještě v dubnu a květnu
značny. V měsíci červnu přijímají vkladní po-
kladny „Spořitelny české“ dokonce již více, než
pokladny „Městské spořitelny pražské“, ale o
července až do konce roku přijímá náš městský
ústav konstantně více a to okrouhle o 600, 800
600, 300, 600 a 200 tisíc korun měsíčně vice.
Velmi zajímavo jest porovnati u vkladů po
čet stran a obnos vkladů u obou ústavů. U „Měst-
ské spořitelny pražské“ v souhlasu s normálným
vývojem poměrů jeví tato cifra poměrnou pev-
nost; měsíc březen vykazuje ovšem nápadné
stoupnutí, což jest ale známý následek toho, že
se s ním české peníze stéhovaly z německých
žoků do bezpečného úkrytu českého. Naproti
21
article
lednu . . 18.025
4.881.138 4
5,487.359.4
únoru . . 15.293
13,886.461.21
březnu . 21.488
6.782.157.33
16.138
5.215.549.18
květnu . 15..253
3.958.100.65
červnu . 14.802
3.747.897.99
červenci. 15.094
3.404 796.—
srpnu . . 13.791
září . . . 13 646 2,812.729.93
říjnu. . . 14464 3.364.021.09
listopadu 14 297 3,635.952 98
prosinci . 15.070 3. 199.941 66
4.881
23
article
tomu pozorujeme nápadné klesnutí počtu vkla
24
article
V úrobném prodejít
ranní číslo o sobě . . . za 9h
ožpolední
. . . za 2h
Ve flislkách na venkově-
ranní číalo. . . . . .
sdpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati ne hotově papřed.
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redskce.
tlskáraa a eapelice „ Nátodnich Listů“
Rukopisy se nevzaceji
25
article
datelů, měsícem dubnem počínaje, a nápadné
zvýšení průměrného obnosu vkladu měsíčního
na 1 osobu. Z toho zajisté případne činiti jest
závěr, že drobní vkladatelé čeští ustávají nositi
nastřádané groše své do nenasytného pandera
germanisačního molocha a že je nosí tam, kam
veli jim je ukládati příkazy bezpečnosti a ná-
rodní povinnost.
A ještě jedno, myslíme, lze slyšeti z mluvy
uvedených několika cifer: vědomou snahu
Němců, všemožným způsobem zmírniti nepří-
znivý vliv odtoku českých peněz z jejich něme-
cké nádržky.
Jejich lidé vkládají do „Spořitelny české“
vělší obnosy ne z potřeby, uložiti peníz svůj nej-
výhodněji, nýbrž proto, aby stav vkladů, valně
pošramocený, zlepšili. Je to s jejich stanoviska
pochopitelné, a pro nás příkladem i pobídkou,
abychom my stále měli na zřeteli osamostatnění
a posílení své hospodářské posice na poli spoři-
tolnictví. Je to nad míru důležitá věc, a nelze
ani dosti často hřímati do duše
našim lidem, že, ukládajíce peníze
své do ústavů německých páší
několikanásobný hřích na své
vlastní krvi. My i nadále budeme konati
v této věci svou povinnost, stejně neochvějně
jako dřive. Potěšením naplňuje nás vzrůst naší
„Městské spořitelny pražské“ a těšíme se ra-
dostně na další její rozmach. Prvé dny tohoto
roku ohlásily se u vkladních po-
kladen tohoto ústavu takovými ná-
valy, jakých za dobu celého 28le-
tého trvání „Městské spořitelny
prážské“ nebylo. Vkládaloť dne 2. t. m.
více jak 1600 stran, 3. t. m. (v neděli) více jak
800 stran a včera (4.) více jak 1400 stran (oproti
analogiekým cifrám asi 1200, 600 a 800).
Němec
26
article
Čtenáři připomínáme, že o loňském runu na
výplatní pokladny „Spořitelny české“ nej-
větší počet expedovaných stran a výplat obnášel
asi 1200, a že to pražský německý tisk vyhla-
šoval jako zázrak německé zdatnosti u úřadnictva,
ačkoliv je známo, že výplaty vlekly se až dlouho
do noci. Naproti tomu jsme se přesvědčili, že
v tyto dny, ač frekvence vkladů v „Městské spoři-
telně“ přímo netušeně stoupla, příjem a zápis
vkladů dál se v téže spořitelně v obvyklé úřadní
hodiny od 8 ráno do 2 odpoledne, aniž by strany
musily nějak nepoměrně čekati.
Nepřehlížíme, že — jak se dovídáme — toto
urychlení expedice umožněno bylo duchaplným
zjednodušením manipulace a rozmnožením po-
čtu vkladních pokladen ze 3 na 4, což právě
od Nového roku 1904 začalo, ale vším právem
musíme vysloviti své uznání, ano obdiv vyškole-
nosti, píli a vytrvalosti úřadnictva při tom čin-
ného, jež, pokud jsme viděli, nebylo k tomu
účelu ani rozmnoženo.
28
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 4. ledna. (K situaci vnitřní.)
Správné rozpoznání nynější vnitřní choroby ra-
kouské nacházíme ve vídeňském dopise lvov-
ského „Dzien. Polského“. Pisatel, zmíniv se
o poměrech uherských, přechází na vnitřní si-
tuaci rakouskou a praví: „Od té doby, co s
Němcům podařilo zločinným způsobem zvítě-
ziti, stát nalézá se stále na pokraji propasti.
Hrubě by se mýlil, kdo by české obstrukci chtěl
podsunouti plány protistátní. Byla doba, kdy se
Němci pokládali za jedinou podporu státu a dy-
nastie v Rakousku; dnes značná jich část na-
chází se v táboře všeněmeckém, tedy protistát-
ním; část s tímto táborem koketuje a z dávných
Němec
Praha
Rakousko
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Arktické Vánoce.
O poznánl ruských arktických končin získa
si velikých zásluh otužilý cestovatel Konstantin
D. Nosilov, jenž důkladně seznámil sese
severním Uralem, poloostrovem Jamalem v Kar-
ském moři a Novou Zemí, na níž ruská vláda
na zkoušku usadila několik samojedských rodin.
Nosilov ztrávil se Samojedy tři roky na neho-
stinném ostrově.
»Konečně dočkali jsme se Vánoc,« píše v
svém denníku. »Dnešního dne uspořádal jsem
ve své maličké světnici první večerní dýchánek,
k němuž dostavili se všichni máločetní obyvatelé
zdejší. Jest to první večer. Druhý — jak již
ustanoveno — uspořádáme u našich Pomořanů.
Co na tom, že bude to — v lázni. Třetí slíbi
nám ustrojiti starý Foma, ačkoliv nebude míti
co hostům předložiti kromě syrového sobího
masa, ale to nevadí: vypravuje tak hezky
o svých příhodách na ostrově; čtvrtý uspořádá
nám starý Sjadej, ačkoliv budeme nuceni při-
nésti si všechno sami, jelikož nemá zhola ničeho
kromě tuleního sádla. Řada večerů s podivným
vypravováním, s tajemnými historkami, jež
možno slyšeti jen od takových podivných oby
vatelů polárních krajin, kde jest plno tajemnosti
a kde tajemnou jest sama tříměsíčná po
lární noc.
Konstantin
Nosilov
Vánoce
Ural
Kara
poloostrov Jamal
30
article
Když má někdo hosty, položí na stůl
všechno, co má nejlepšího. Tak bylo také dnes
se mnou, neboť těšil jsem se, že spatřím dnes
u sebe všechny své přátele na Nové Zemi.
Když zábava byla v nejlepším proudu, tiše
zavedl jsem rozhovor o vánočním týdnu a ta-
jemném, abych vyzval soudruhy ke vzpomínkám
a otevřenosti. Samojedi dosud nevědí, co jest
vánoční týden u Rusů a co s ním jest spojeno,
ale Pomořané byli rádi tomuto obratu a jeden
z nich začal vypravovati. Byl to bývalý námoř-
ník, který ztrávil zde několik polárních zim
zachránil se zde ze ztroskotané lodi; nyní pod-
napiv se, nabídl se, že bude nám vyprávěti hi
slorku, která stala se s ním a jeho soudruhem
v Obmanném šaru na Nové Zemi.
Samojed
Pomořan
31
article
»Jest tomu patnáct let, co byl jsem kor
midelníkem u starého nebožlíka Danily, povídá
Byl to hodný stařec: když vypravovali jsme s
na Novou zemi, vždy dal mužstvu hojnost tresky
chleba, tabáku, sucharů a vodky. Rozumí se.
že vodku vezli jsme jen do Východního mysu
vypili jsme ji všechnu u domácího břehu, načež
natáhli jsme plachty a pustili jsme se na moře.
Tak plujeme na podzim na »Anně« — »Anna«
jmenoval se náš skůner — kolem Kostina šaru,
když najednou pro mlhu nemohli jsme ničeho
vidéti. Najednou prask! a loď vězí na skále.
Jsme na suchém břehu, vpředu a vzadu val
se jen vlny. Co to za čertovinu? Vyšlo na jevo.
že byli jsme zanešeni na Obmanný šar. Znáš
ho, Fomo?« obrátil se najednou k Fomovi, jenž
ho poslouchal.
Anna
Kostin
Fom
Foma
32
article
»Jakž bych ho neznal, když jsem tam ně
kolikráte se ženou přezimoval.«
»Nu, co? Minula nepohoda, prohlédli jsme
loď a seznali jsme, že nelze ji nikterak do-
stati na vodu. Svinul jsem plachty a posla
čtyři muže v člunu, aby pustili se nahoru vy
hledati loď Voronina, jenž vždy v Běluží hub
lovil ryby a zůstal jsem na lodi sám s nebožtl-
kem Kuzmou. Čekáme stále, ale oni se nevra-
cejí. Minul již druhý týden. Nepřicházejí. Minu
týden třetí a dosud žádná zpráva. Nemusím vám
ličiti, jaký byl zde podzim: s hor zadul vítr
rozzuřila se bouře, padal sníh a když jednoho
rána vystoupili jsme na palubu, shledali jsme.
že všechno kolem jest bílé: nastala zima. Ne-
božtík Kuzma pravil: »Nu, co? Kormidelníku,
myslím, že budeme zde spolu přezimovati!« —
Odpovídám: »Co na tom? Nebude to poprvé
ani naposled.« I odebrali jsme se na břeh, aby-
chom vyhledali místo k postavení chatrče. Jak
víte, na lodi přezimovati jest nebezpečno a ne-
klidno. Odneseme kajutu na břeh, myslím si.
vyhledáme si zátiší a budeme přezimovati. Viti
nebude k nám míti takového přístupu a nebude
nám tak chladno. Prošli jsme první i druhý
ostrov, ale nikde nebylo příhodného místa; teprv
hodně vysoko nalezli jsme v skalách jeskyně.
Voronin
Kuzma
33
article
Víš, Fomo, jaké jsou tam jeskyně ? Viděl's jer
Všude povalují se tam jen lidské kosti a jes
jich tam tak mnoho, že člověka pojímá hrůza.e
»Jaké kosti ?« přerušil jsem ho.
»Žili tam kdysi Čuchonci, « odpověděl starý
Foma, jako větší znalec
»Jací Čuchonci ?
»Bělooci Čuchonci,« opakoval sebevědomě
»Čuchonci tam žili dříve a žijí tam dosud, jenže
skrývají se před lidským zrakem . . «
»Jak to ?e
»Ano, skrývají se, jelikož jsou nucenise
skrývati; zbyli po potopě . . . . Slyšet jejich
křik, slyšet štěkot psů, ale viděti je jest ob
tižno, leda v létě, když překvapíš je při chytání
ryb na místě ledu prostém a to ještě jen z dálky
Jakmile připluješ blíže, Čuchonci prchnou de
jeskyň a když tam zajdeš, nalezneš pouze kosti
Jest to pravda?« obrátil se najednou k Pomo
řanovi.
Čuchonec
Poma
Foma
34
article
»Pravda. Slyšeli jsme také, jak se chech
tali. Z počátku jsme myslili, že js u to bahenn
potápky. Potom vše jsme prohlédli, obešli jsme
skály, ale po potápkách ani stopy l«
»Nu«, pomyslil jsem si, »viděli jsm
vzdušný přelud; vypravuj dále
»Nu, opakoval za mnou Pomořan, »pro-
hlédli jsme všechno, ale nikde nenalezli jsme
příhodného místečka a takž rozhodli jsme se-
že budeme přezimovati na lodi. Potravin byl
dost, tresky hojnost, ručnice jsou v pořádku
k uvílání bílého medvěda a také pasti na pesce
jsou nalíčeny. Starý Danilo byl zkušený hospo-
dář: na všechno v čas pamatoval. Nu, potáhl
jsme jakž takž kajutu plstí, zavěsili jsme dvěře
sobí koží, nanosili jsme dříví a zásoby dal
jsme do pořádku.
35
article
Co nám scházelo ? Škodu jsme neměli my
ale pán: plat nám šel, potravin byla hojnosta
tak leželi jsme klidně na svých lůžkách; jedl
jsme, pili čaj a přikusovali k němu suchary
Počasí bylo pěkné; na ledu prostých místech
lovili jsme tuleně. Jen tenkráte bylo nám ne-
volně, když s hor zadul vítr. Zašumělo to v la-
noví, zavylo, zahvízdalo, všude to praskalo, lod
se potácela a vítr proháněl se na palubě. Lehli
jsme si, zaspali jsme nepohodu a byl znovu
pokoj: mohli jsme se procházeti po palubě, jíti
na honbu, loviti pesce a dávati pozor, aby nás
nepřekvapil bilý medvěd. Teprve okolo Váno
— svátky jsme přespali — kdy nastala tem-
nota, stala se nám historie: začali jsme pozo-
rovati, že kdosi opatrně chodí po palubě. Snad
medvěď? Ne, po medvědu nebylo ani stopy
Pesec? Nemožno, neboť pod pescem chrupe
sníh jako pod člověkem. Tu vzpomněli jsme
na bělooké Čuchonce . .. Nu, bude s námi zle.
jestliže Čuchonci nás vypátrali. Jakmile vyšli
jsme na palubu, hned spatřili jsme jejich lebky
jež spatřili jsme na podzim v jeskyních. Byl-
veliké, s vyceněnými zuby, čelo měly nízké
nos ku předu a byly tak hrozné, že nic hroz
nějšího jako námořník jsem nespatřil; seskočí
jsem rychle zpět do kajuty a také můj sou-
druh seskočil s lůžka a vlasy se mu ježily ..
36
article
Jakmile nastala noc a zvláště půlnoe, chodi
zase kdosi po palubě. Bylo slyšeti, jak chodí-
jest to skutečně člověk, neboť slyšeti skřipot
ba dokonce i kroky. Nu což, myslíme si.
abychom se podívali okénkem ? Za měsíčn
noci zase slyšíme, jak kdosi chodí po palubě
přikradli jsme se k okénku vedle dveří, třásl
jeme se a viděli jsme, jak pobíhá tam čern
pes, neveliký, jako tento tvůj Lysko,« obráti
se k starému Sjadějovi, jenž na zemi napolo
usnul.
»Nu?« povzbuzuje vypravovatele Foma
jenž patrně nemohl se dočkati konce.
»Nu,« pokračuje vypravovatel, »myslímsi
že pes utekl od přezimujících lidí, kteří utekl
Samojedům. Zaradovali jsme se dokonce a vo-
lali jsme ho do kajuty. Přišel, lichotil se, ale
do oči se nepodíval; když jsme ho chtěli po
hladiti, nedal se a chlupy zježily se mu na zá-
dech. Známá věc: bojí se nás, protože nás
nezná. Chvála bohu, myslím si, bůh seslal nám
k přezimování soudruha, bude nám aspoň
noci veseleji. Sotva že jsme o tom pohovořilia
nakrmili ho, slyšíme, že zase někdo chodí po
palubě. Co to? Slyšeti skřípot a blížící se kroky
ke dveřím. Diváme se: pes lichotivě zavrtěl
ohonem a běžel ke dveřím.«
»Nepouštěj nikoho, Kuzmo,« pravím,
zavři dvéře na závoru«
Kuzma uposlechl, seskočil s lůžka a za
strčil závoru. Sotva že tak učinil, spatřili jsme
— ruku.«
»Jakou ruku?« tázal se Joma roze
chvěně.
»Lidskou ruku,« pokračoval vypravovatel
»přísahám, že byla to lidská ruka a tak bílá
že nemohla býti dělnickou.«
Samojed
bůh
Kuzma
Jomo
37
article
»Nu ?«
»Nu, natáhla se a chtěla vytrhnouti závoru
u našich dveří.«
»Co praviš ?e
»Mluvím pravdu — chtěla ji odstrčiti. Za-
řval jsem, chopil jsem se sekery, vyrazil jsem
ze dveří a dívám se: není tam nikoho a jen
slyšeti, jak kdosi běžel po palubě a skryl se
za nosem lodi. Zmizel za ním i jeho černý
pes.e
»Nu?«
»Nu, zmizel. Po této události po tři noci
nezavřeli jsme očí. Tak polekala nás tato ruka.
Vidím tuto proklatou jako dnes: byla bílá, pro-
lezla okénkem — bylo v něm rozbité sklo —
zahnula se a chtěla vytáhnouti závoru u dveří.
Nu což? Přišla ještě jednou tato ruka?
táže se živě Foma Vylka.
Přišla ještě několikráte v noci, ale nepro-
lézala okénkem, jelikož jsme je pevně zabe-
dnili. Slyšeli jsme jen kroky u dveří, jež zase
zanikly.
»Což pes?« tázal se Samojed, jenž také
oživil se tímto vypravováním.
Samojed
38
article
»Pes?« Více se, proklatý, neukázal;
všechna stopa jeho zmizela a do dnešního dne
nevím, komu patřil. «
»Toť se ví, že patřil Čuchoncům,« pravil
neočekávaně starý Sjaděj; »neboť všichni jejich
psi, kteří byli spatřeni, byli černí. Dobře ještě,
že tenkráte od vás utekl, jinak by vás stihlo
neštěsti: některý z vás byl by zemřel nebo
přihodilo by se něco jiného . . . U Něchvatové
žili také Pomořané ze ztroskotané lodi; přišel
k nim rovněž černý pes, žil u nich a byl úlisný;
sotva že však jednou vyšli na lov, stalo se
doma zanechanému soudruhovi neštěstí.«
»Jaké pak ?«
»Pes zadávil soudruha, roztrhl mu hrdlo
a utekl . . . Na to vypukla u nich taková ne-
moc, že polovice jich upadla v zuřivé šílenství.
Byli svazování provazy, ale bez úspěchu; na
štěsti přišlo jaro, ukázalo se slunce, ale z celé
posádky zůstali jen čtyři muží.«
»Co pravíš ?e
»Zeptej se na to Fomy.«
»Jest to pravda,« pravil Foma, »také jsem
to slyšel, neboť oné zimy jsem přezimoval na
blízku na Husím nose. Bylo tomu tak. Později
Čuchonec
Něchvatová
Pomořan
Foma