1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 44. ze dne 13. února 1901.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Sebevražda prof. Pettenkofera. O sebe-
vraždě slavného německého chemika a hygienika
dra. Maxa šl. Pettenkofera, jenž v neděli dopoledne
učinil životu svému konec výstřelem z revolveru,
oznamují se následující podrobnosti: Slavný učenec
byl již po několik let trudnomyslným a již při oslavě
svých 80. narozenin dne 3. prosince 1898 pravil ke
svým přátelům, že vysoké jeho stáří stává se mu
obtížným, že má v zápětí všeobecnou slabost paměti
a ochabování tělesných sil. V poslední době obával
se Pettenkofer mimo to, že by mohl jako se před
několika lety bylo stalo blízkému jeho příbuznému,
býti stižen duševní chorobou. Následky těžkého zá-
nětu v hrdle, jenž jej byl před nedávnem zachvátil,
zvýšily jeho trudnomyslnost. Láskyplná pozornosta
pečlivá opatrování jeho rodiny nemohly zabrániti
sebevraždě. Sebevražda slavného učence, jenž ještě
před nedávnem zdánlivě statný často se objevoval
ve veřejnosti, vzbudila v Mnichově hluboký dojem. —
Max šl. Pettenkofer narozen r. 1818 proslavil se vy-
nikajícími prácemi jako lékař, chemik, zvláště pak
v oboru hygieny. Četné znamenité práce v tomto
oboru položily bezpečné základy pro vědu hygieni-
ckou v Německu, zejmena získal si značných zásluh
o zlepšení zdravotních poměrů mnichovských a jeho
zásluhou stal se Mnichov, jehož zdravotní poměry
před tím byly žalostné, jedním z nejzdravějších měst
v Německu.
profesor
Pettenkofer
Maxa
šl
Mnichov
Německo
3
article
= Neštěstí v dole. Z Athén se oznamuje
Blíže obce Grammatico v Attice těží franc. společnost
v hoře Grabes, výběžku hor Marathonských z loži-
sek železných rud. Jest to celá řada dolů, z nichž
bylo již před 2000 lety těženo starými Řeky. V těchto
místech počala r. 1891 francouzská společnost s 500
dělníky. Předpokládá se, že výtěžek bude ještě vý-
datnější, až budou odkopána veškerá stará ložiska
strusek na povrchu země a až se počne pracovat ve
hloubce. V jednom z těchto dolů nastoupilo těchto
dnů, jak obyčejně, 11 dělníků práci. Pracovali již po
nějakou dobu, když pojednou zaslechli podivné skří-
pání mramorového balvanu, jenž visel nad jejich
hlavami. Upozorňovali se navzájem na to, ale do-
zorce je upokojil řka: »Ale jděte, to nic neznamená.-
Jedva že dokončil tato slova, sřítil se mramorový
balvan velikosti několika set krychlových metrů. Jen
dva dělníci zachránili si život, jeden lehce raněný.
druhý s přeraženýma nohama. Mramor jeví se zde.
jako v mramorových lomech anglicko švýcarské
společnosti na Hagios Dionysos za Pentelikem v bal-
vanech velmi velkých, jež spočívají těsně vedle sebe,
ale jsou od sebe odděleny jedva patrnou vrstvou
hlíny a štěrku, obsahující rudu. Za dlouho trvajících
dešťů aneb sněhu proniká voda do těchto vrsteva
když mrzne, účinkuje jako silný trhací prostředek,
takže se balvan často úplně oddělí. O balvanuv
Gramatiku však technikové vzhledem k ohromné
jeho velikosti nikterak nepředpokládali, že by byl
obklopen takovouto nebezpečnou vrstvou.
Řek
Atény
Atika
Grammatico
4
article
= Lev v garderobě. Miss Lucie Meldonova,
bývalý člen baletního sboru cirku Buschova, vystu-
povala těchto dnů v jakémsi Variétě v Mannheimu.
Když onehdy večer po skončeném představení ode-
brala se do garderoby, spatřila pojednou před sebou
lva. Toto zvíře náleželo ke skupině šelem krotitele
Charlesa Prinze. Král pouště dostal se, neznámo ja-
kým způsobem, ze své klece a vyšel si, jak to mo-
narchové leckdy dělávají, na inspekci do zákulisí.
Lucius Meldonův
Buschův
Prinz
Mannheim
5
article
Artistka nanejvýš polekána vykřikla, omdlela a kle-
sla k zemi. Situace její vůči šelmě byla nanejvýš
choulostivá. Ale na štěstí pronikavý výkřik miss
Lucie Meldonovy polekal krále pouště tou měrou, že
ucouvl, takže krotitel na rychlo povolaný mohl jej
bez velkých obtíží odvésti nazpět do klece. Ale přes
to není divu, že krásná artistka následkem tohoto
nepříjemného dobrodružství nebezpečně ochuravěla.
Lucius Meldonův
6
article
= Kterak možno státi se železničním lu-
pičem. Americké listy vypravují následující zají
mavou historii. Roku 1895 událo se v prériích Ne-
brasky nanejvýš smělé přepadení vlaku. Rychlík byl
uprostřed pusté roviny zastaven dvěma ozbrojenými
lupiči, kteří svými revolvery přinutili personál vlaku,
aby se choval tiše, načež vypáčili železnou pokladnu
a vybrali její obsah. Celá suma, jíž se zmocnili, pá-
čila se však jen na 8 dollarů. Lupiči sedli opět na
své koně, odjeli a zmizeli v nočním temnu. Avšak
zbloudili a následujícího dne zatčeni byli policisty,
vyslanými, aby je stíhali. Přepadení vlaku, provedené
s takovou smělostí, bylo i v oněch končinách číms
neobyčejným a byla domněnka, že mohlo býti spá-
cháno toliko zločinci veterány. Avšak shledáno, že to
byl velký omyl. Lupiči byli, jak později při vý-
slechu vyšlo na jevo, dva dánští sedláci, synové řádného
farmáře Knudsena v Dakotě, již v celé krajině po-
žívali nejlepší pověsti a těšili se všeobecné úctě ja-
kožto pracovití a poctiví rolníci. Vzhledem k těmto
okolnostem byli také odsouzeni k nejmírnějším tre-
stům, do žaláře po 10 letech. Kterak oba tito řádní
hoši dostali se k tomu, že spáchali zločin tak těžký
Byla velká sucha a jako mnozí jiní farmáři, taki
bratři Knudsenovi úplně přišli na mizinu. Týž osud
stihl jejich otce. Ve svém zoufalství tázali se, co by
teď měli počít. »Musíme provést ztřeštěný kousek,«
pravil jeden z bratří, »na příklad vyloupit vlak, aby-
chom si opatřili peníze a zachránili sebe i otce.
Rychlík
Knudsen
Dakota
7
article
Počali ihned přípravy, aby provedli zoufalý svůj
úmysl a několik dnů potom odvážili se přepadnout
rychlík. Od těch dob uplynulo pět let a dánským
krajanům obou bratří, žijícím v Americe, podařilo
se přiměti guvernéra státu Nebrasky, že slíbil, že
oběma bratřím udělí milost a propustí je na svobodu.
= Nová krádež relik vií. Z Londýna do-
chází zpráva o nové krádeži historických památek,
jež připomíná nedávné zmizení památek po Nelso-
novi z musea ve Woolwichu. Na Lewes Castlu ukra-
den byl vlastnoruční list Olivera Cromwella zároveň
s faksimilem rozsudku smrti nad Karlem I. Krádež
spácha! minulé středy jakýs mladík, jemuž sluha
archaeologické společnosti hrabství sussexského uka-
zoval zámek. Mladík opustil zámek zároveň se slu-
hou, avšak vrátil se ještě jednou do musea pod zá-
minkou, že tam něco zapomněl. Později shledáno, že
vitrina, jež obsahovala památky, byla vypáčenaa
obsah její zmizel. Poněvadž tato krádež spáchána
tak brzy po krádeži památek po Nelsonovi, jest do-
mněnka, že i tato krádež jest dílem téhož pachatele.
Ačkoli policie má v rukouž důkladný popis osoby
zmizelého, nemohl býti dosud vypátrán.
Cromwell
Amerika
Nebraska
Londýn
8
article
Listárna redakce.
Pan J. M., právník, Vídeň. Tah losů Národo-
pisného musea českoslovanského byl, jak několi-
kráte již v listě našem oznámeno, odložen na den
31. října 1901; los Váš tedy tažen nebyl.
Zemřelí v P'raze.
Dne 8. února: Flieger František, syn obuv-
níka, 1 rok, 324.I. Pařízkova Anna, dcera truhláře,
1 rok, 447-III. Koštál Josef, drožkář, 46 roků, 1272- II.
Schmidt Antonín, syn hostinského, 13/4 roku, 689-I.
Linhartová Marie, manželka trafikanta, 32 roky,
104-I. Schönwälderová Emilie, manželka sluhy, 64 r.,
108-IV. Štiková Jindřiška, manželka lékaře, 69 roků,
242II. Micka František, majitel domů, 56 roků,
517-III. Růzičkova Anna, dcera soustružníka, 5 měs.,
127-VII. Kotnauerova Marie, dcera hlídače, 10 neděl,
102-III. Svobodova Viktorie, dělnice, 62 roky, 240-VII.
Veselý Karel, výpomocný úřadník, 41 rok, 802-VII.
Syslova Antonie, dcera zámečníka, 8 měs., 581 VII.
— Ve všeobecné nemocnici: Janovská Marie,
manželka dělníka, 40 roků. Valentová Terezie, vdova
po dělníku, 68 roků. Pánková Terezie, manželka
domovníka, 65 roků. Škábová Anna, 65 roků. Duba
Josef, písař, 42 roky. — V chorobinci: Bene-
šová Marie, švadlena, 66 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 13. února.
Odpoledne o 3. hod.
Představení pro lid.
V uchu Dionysiově.
Antická komedie o 3 dějstvích. Napsal Jaroslav
Vrchlický. Režisér Edmund Chvalovský.
Ve středu 13. února.
131. hra v předplacení.
3. čtvrtka.
Pohostinsku vystoupí pan Fran Bučar, člen c. k.
dvorního operního divadla ve Vídni.
Troubadour.
Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Napsal Cameron. Pře-
ložil C. L. Hudbu složil G. Verdi. Režisér Ad. Krössing
Dirigent Moric Anger.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod
Konec o 1/210. hod
Pařízkův
Anna
Josef
Schmidt
I Linhartová
Marie
Emilie
Jindřišek
Mick František
Růzičkův
Kotnauerův
Svobodův
Karel
Antonia
Valentová
Pánková
Král
Dionysiův
Vrchlický
Chvalovská
Fran Bučar
Cameron
C L
G Verdi
Anger
Vídeň
Praha
národní divadlo
Troubadour
P ' razit
Flieger František
Viktoria
Janovská Marie
Benešová Marie
Ada
9
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 1/48. hod.
Šestélidové představení o poloviční ch
cenách.
Zlý duch Lumpácivagabundus.
Báchorka o šesti jednáních od Nestroje. Přeložil Joset
L. Turnovský
Ve středu 13. února.
Lumpácivagabundus
Turnovská
Smichov
Švandův divadlo
10
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 13. února.
Začátek o 1/27. hod.
Padesátéosmé lidové představení za poloviční
ceny.
3680
Druhé pohostinské vystoupení slečny
Otilie Skalovy
Panna Orleánská.
Tragedie o pěti jednáních od Karla Schillera.
Připravuje se: Královna ple su.
120 —
Král
Padesátéosmý
Skalův
Schiller
Pištěkův divadlo
11
article
žilou — byl by ho usmrtil okamžitě, jak Vasovi vysvětlil
lékař, poněvadž to byla nervová mrtvice.
Papa donesli na pohovku, pokračoval Vasa,a
začali mu pomáhati. Nemohu ti ani vypravovati, co se
se mnou dělo: neviděl a neslyšel jsem ničeho... Pama-
tuji se pouze, že vzlykaje říkal jsem lidem: »Přivedte
rychle matinku, jen matinku!« Jeli pro ni.
— Ta se asi zalekla! pravil jsem.
— Ano... Pamatuji se, jak vešla do pokoje, samé
květiny, s perlemi na šíji, v takových překrásných, r-
žových šatech, pohledla na papa a vykřikla . ..
— Plakala mnoho, Vaso?
Jeho oči se zaleskly a pravil pomalu:
— Upadla na židli a pravila: »To ještě scházelo!«
Potom se rozplakala.
— Věř mně, Vaso, že jí to asi velice bolelo
— Vždyť já tomu věřím! odpověděl dívaje se na
mne přísně tím svým dospělým pohledem.
— Potom jste odjeli za hranice? ptal jsem se ho
— Ano, jezdili jsme z jednoho města do druhého,
žili jsme dlouho v Heidelbergu, v Bonnu, potom ve Švý-
carsku. Papa se pomalu zotavoval. Jest podivno, že pamět
se mu velmi brzy vrátíla a ubohé jeho tělo zůstávalo
mrtvé. Porozuměl jsem mu velmi brzy dle jeho očí;
vidíš sám, jak jsou živé, hovořicí... Kdybys véděl, jak
ho mrzeli lékaři! Představ si: v každém městě nové
obličeje, nové radění, a všechno před ním, jakoby byl
skutečně mrtev. Kolikráte jsem je prosil, řikal jim, že
všechno slyší, všemu rozumí. Usmívali se, nevěřili, chvíli
šeptali a pak začínali opět hlasitě. A co mu všechno
předpisovali! Bylali matinka přitomna, vzal lék, ale
rychle.
Vasa
Papa
Heidelberg
Bonn
Pam
12
article
Jakoby tato slova mu byla vyklouzla proti jeho
vůli; zbledl pojednou, svěsil hlavu a začal něco prohlí-
žeti na koberci.
Zamyslil jsem se též: neslyšel jsem dosud podob-
ných řečí, překvapovaly mne a teskně se ve mně ozýval
tento trapný zralý cit, jakoby svou převahou ponižoval
mé nepatrné, dětské pocity . ..
— Ty se vyjadřuješ docela jako vyrostlý, Vaso,
pravil jsem mu pod tímto dojmem. Pozvedl hlavua
usmál se.
— Vždyť nejsem maličký, odpověděl. Budu v pří-
štích dnech šestnáct let stár; nepovažuji se za dítě vů bec.
— Mně jest již šestnáct let, ale cítím sám, že v po-
rovnání s tebou jsem jako malé dítě . . .
— A máš snad takové starosti? odpověděl mně,
ukazuje na pokoj, z kterého se ozývalo dosti hlasité
chrápání jeho spícího otce. Ty's šťasten, proto jsi dítě-
tem, Borysi, dej bůh, aby's nikdy nepoznal . ..
Nodokončil, přešel ještě jednou pokoj a sedl si na-
proti mně.
Poslyš, pravil, bera mne za obě ruce. Pravím
ti nyní docela vážně: neoddávej se mně příliš.
— Ty nechceš! zvolal jsem skoro s pláčem.
— Tiše, vzbudíš mého papa! Naopak, jsem rád,
jsem ti povděčen a nepovídám to nadarmo. Neměl jsem
dosud ani jediného přítele, druha, ani ne vrstevníka,
s kterým bych mohl pohovořiti, vyměniti si náhledy. A
býti věčně, věčně sám, uzavírati v sobě věčně své my-
šlenky. Ty nevíš, Borisi, jak to někdy bývá nesnadno.
Ale stydím se, že mluvím neustále jen o sobě. Pravil
jsem ti již, ze není se mnou veselo, neočekávej ode
Zapomenutá otázka.
Boris
Vasa
Buda