1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 40. ze dne 9. února 190l.
4
article
= O domnělém attentátu na krále špa-
nělského oznamuje se z Madridu: V časopisech
obíhaly těchto dnů pověsti o tajemném attentátu na
krále Alfonsa XIII. v královském parku Casa de
Campo, ležícím na druhém břehu Manzanaresu, kdež
se mladý král často prochází se svými učiteli. Tato
pověst má původ následující: As před osmi dny
podnikl mladý král se svým professorem Lorigou
učitelem jízdy Bellidem vyjíždku do onoho parku,
když pojednou zatřeskl výstřel a náboj broků pro-
letěl takřka mezi nohami koňů, takže se vzepjali
Hned na to objevil se jeden hlídač parku, jenž udal,
že střelil na králíka. Průvodci královi vytkli mu jeho
neslýchanou neopatrnost, neboť kdyby byl mířil po-
někud výše, byl by dostal král celý náboj broků do
tváře. Ohlásili věc na příslušných místech a tu shle-
dáno, že strážci parku mají dovoleno, odstřelovat
králíky, kteří poškozují mladé stromky, že však to-
hoto dovolení užívají více než slušno, takže sev
parku, ačkoli tam často bývá královská rodina, střílí
od rána do večera a sice nejen na králíky, nýbrž na
všecko, co běhá a lítá. Byl tudíž vydán rozkaz, aby
v Casa de Campo pod nijakou záminkou neužívalo
se střelné zbraně. Avšak když po několika dnech
král s týmiž osobami procházel se v parku, ozval
se mu na blízku opět výstřel, takže král zvolal
»Rozkazy se tu plní vskutku znamenitě.« Na to byl
několik osob potrestáno a propuštěno.
Bellid
Madrid
král Alfonso XIII
Casa jít Campo
5
article
= Londýnská camorra. Z Londýna se ozna
muje: Zde se tomu sice neříká camorra, nýbrž hooly
ganism podle tří bratří, kteří před několika lety su
rovostmi proti všem slušně ošaceným lidem v jižní
části Londýna stali se pověstnými. Ale věc sama
sebou je stejná. Jest to tlupa chlapíků, potloukají-
cích se po celém Londýně, kteří si dovolují ústrky
vůči dívkám i mužům, zejmena vůči bezbranným
starcům a při nejmenší poznámce o neslušnosti ta-
kovéhoto chování napadené týrají a naskytne-li se
příležitost, je olupují. To by ještě nebylo přesnou
analogií camorry, ale ovšem okolnosť, že v některých
částech Londýna, kde policejní kontrola je nedosta-
tečná, majitele menších krámů nejhanebnějším způ-
sobem terrorisují. Jest faktum zcela všední, že ná-
čelníci těchto pobudů vydírají menší sumy na maji-
telích krámů té které končiny a za to slibují, že je
svou tlupou napříště nebudou obtěžovat. Majitel
krámu, jenž by odepřel zaplatit žádanou částku, vy-
dává se v šanc, že jeho krám při nejbližší příleži-
tosti bude vyloupen, ne-li úplně spustošen a může
býti ještě rád, nebyl-li při tom, nýbrž, kdyby mu na-
padlo, klásti odpor, byl by co nejsurověji ztýrán.
Londýn
6
article
ne-li zavražděn. Tato pustá neplecha nabyla nyní již
takových rozměrů, že obchodníci již se neodvažují dovo-
lávati se ochrany zákona, anebo svědčiti proti
těmto pobudům před soudem. Všechno jest pobou-
řeno těmito poměry, ale nikdo se neodvažuje pod-
niknout něčeho proti těmto chlapům. Také soudy
zdají se býti bezmocné, neboť dosud chycení dare-
bové vždycky vyvázli s mírným trestem, z něhož
si mnoho nedělají. Několik neděl vězení jsou pro ně
příjemnou změnou a příležitostí, získati nové účast-
níky pro svoje rejdy. Příčinou těchto mírných trestů
jest hlavně okolnost, že vinníky nelze dostatečně
usvědčit, neboť málokdy nechají se dopadnout při
činu a policie objeví se většinou a to v nedostateč
7
article
ném, když je již po všem. Počet policejního mužstva,
ačkoli byl poslední dobou rozmnožen, jest pro
Londýn naprosto nedostatečný. Ostatně ani policisté
neunikají pomstě těchto pobudů a v poslední době
udály se častěji útoky na jednotlivé policisty přesilou
pobudů, při čemž napadení utržili většinou těžká
zranění. Ovšem, má se věc jinak, pokusí-li se pobu-
dové o násilí na někom, kdo se nebojí. Rázný odpor
silnějšího přiměje je ihned k útěku, ale co pomůže
všecka statečnost, když napadenému v takovéto
vřavě zmizí hodinky a peněženka. Všeobecně ozý-
vají se hlasy, aby na podobné násilné činy vymě-
řeny byly tresty citelnější.
= Tragedie žárlivosti v Pekině. V důstoj-
nických kruzích v Pekině způsobila neobyčejné vzru-
šení příšerná tragedie žárlivosti. Jakýs danský dů-
stojník zastřelil svoji mladou, překrásnou ženu, zrani
jakéhos anglického důstojníka a zastřelil sám sebe.
Bývalý námořní poručík Lindberg, nyní tajemník
čínské admirality v Tjencinu, býval ve velmi přátel-
ských stycích s princem Jiřím řeckým, nynějším ge-
nerálním komisařem na Kretě. Na žádost princovu
pomohl car Mikuláš, bratranec princův, Lindbergov
k místu tajemníka u čínské admirality v Tjencinu.
Jiří řecký
Londýn
Lindberg
Mikuláš
8
article
Lindberg byl ve svém okolí znám jakožto spolehlivý
energický úřadník, povahy velmi roztomilé, jenž jak
mezi Erropany, tak i mezi domorodci těšil se vše-
obecné oblibě. Oženil se s mladou, velmi krásnou
dámou z Kodaně. Když paní Lindbergová minulého
léta navšlívila svoje rodné město, vzbuzovala vše-
obecnou pozornost svou elegancí a krásou. Avšak
její výdaje na toilettu nezdály se býti v náležitém
poměru s příjmy manžela. Když pak manželka jeho
k tomu ke všemu zapředla milostný poměr s raně-
ným anglickým důstojníkem, mělo to v zápětí
katastrofu.
= 200.000 lir ukradeno. Z Milána se ozna-
muje: V noci na 2. t. m. spáchány byly zde dvě
sensační krádeže. Obětí první krádeže byl obchod-
ník s hedvábím Luigi Buonacossa na via Rovello.
Lindbergová
Luigi Buonacossa
Lindberg
Kodaň
Milán
Erropany
9
article
Bylo mu ukradeno ze zamčené pisárny as 200.000
lir. Buonacossa přijal den před tím sumu 44.000 lir,
o čemž zloději patrně věděli. Když slunové časně
z rána uklízeli v pisárně, shledali, že velká železná
pokladna jest vypáčena. Scházelo v ní 43.000
44.000 lir na hotovosti a 150.000 lir v cenných pa-
pírech. Krádež spáchána byla s neobyčejnou smě-
lostí a zchytralostí. Zloději vplížili se před zamče-
ním domu, jenž je střežen vrátným, dovnitř, otevřeli
pak paklíči několikeré dvéře, až se dostali do pi-
sárny, kdež tak zvanou cirkulární pilkou vyřízli
otvor větší dlaně. Cestu, kudy vnikli, hleděli pacha-
telé zakrýti tím, že vyrazili v podlaze pisárny vel-
kou díru do sklepa. Vrátný domu, ponevadž byl v
podezření, že zloději nejednali bez jeho vědomí, byl
ihned policií podroben důkladnému výslechu, avšak
vyšlo na jevo, že jest úplně nevinen. Po zlodějích
není dosud ani stopy. — Téže noci vyloupen krám
se šperky signory Giuseppiny Travanovy. Jako při
vloupání na via Rovello osvědčili zlodějí i zde pře-
kvapující znalost místa. Nechali celou řadu pokladen,
v nichž se nalezaly věci stříbrné a z pozlaceného
stříbra, úplně nedotknutou, za to však sebrali tru-
hlici, jež obsahovala brilliantové šperky v ceně
17.000 lir. Také zde není po zlodějích ani stopy.
Předpokládá se však, že to byli titíž pachatelé jako
na vla Rovello.
Giuseppina Travanův
lira
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 5. února 1901: Rendl Václav, syn krej-
čího, 17 měsíců, 272—III. Švachova Marie, dcera
koncipisty, 10 neděl, 1640—II. Turková Kateřina,
vdova po krejčím, 64 roky, 802—II. Řejhova Jiřina,
vdova po dozorci, 3 roky, 224—III. Hladíková Kate-
řina, vdova po brusiči kamenů, 84 roky, 187—III.
Lišková Františka, obchodnice, 66 roků, 14—I.
Spatzová Julie, manželka soukromníka, 56 roků,
919—I. Rencova Anna, dcera sluhy, 11/2 roku, 802-I.
Málek Jan, stavitel, 40 roků, 831—VII. Bočková
Marie, vdova po truhláři, 72 roky, 109 — VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Černý Václav, školák,
141/2 roku. Ouředník František, dozorce vězňů, 34
roky. Hájková Antonie, posluhovačka, 50 roků. Sie-
glová Alžběta, chovanka ústavu slepců, 65 roků.
Pfeifrová Terezie, vdova po hodináři, 84 roky. —
U Alžbětinek: Pinzkaová Anna, soukromnice, 74
roky. — U milosrdných sester: Novák Ru-
dolf, pozlacovač, 29 roků. Novotný Vojtěch, sklepník,
51 rok. Koptová Marie, vdova po hudebníku, 80r.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V sobotu 9. února.
127. hra v předpl
3. čtvrtka.
Pohostinsku vystoupí pan František Bučar.
člen c. k. dvorního operního divadla ve Vídni.
CARMEN.
Konec o 10. hod
Začátek o 7. hod
Švachův
Marie
Turková
Kateřina
Řejhův
Jiřina
Hladíková
Lišková František
Anna
I Málek
Jan
Bočková
Ouředník
Hájková
Alžběta
Novák
Vojtěch
Koptová
Král
Bučar
Carmen
Praha
Vídeň
Rendl Václav
Pfeifrová Terezia
národní divadlo
Kate
Černá Václav
U Alžbětinka
Pinzkaová Anno
11
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
V sobotu 9. února.
Ve prospěch samostatného sirotčince.
Zlatovláska.
Dětská hra o pěti obrazech.
Začátek o 7. hod.
V sobotu dne 9. února.
Ve prospěch pana Ant. Marka.
Novinka. Poprvé: Matka Starosť.
Antonín
Smíchov
Svandovo divadlo
12
article
OVa
v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrů“í,
v Kolině : Rubešova ulice-
Praha
Vodičkův ulice
Rubešův ulice
13
article
Hotel „Černý kůň
Hotel „Černý kůň
v Rokycanech
doporučuje se pánům cestujícím.
Janoch Joset.
2918
Janoch Joset
Rokycany
14
title
Začátek o 3. hod.
15
article
Svýcarské
Svýcarské
vyšívání,
18
article
— No, tak jest dobře! Budete tři! Sbírej obrazy,
Borysi, půjdeme k tvému Francouzovi.
V naznačeném pokoji jsme zastali Maksimiče, který
zatím již vyndal a rozložil naše věci po skřiních a sto-
lech. Kereti rozmlouval vesele se svým přítelem Bulken-
fressem. Příchod Fomy Bogdanoviče a mnou přinesené
karrikatury zvýšily ještě veselost. Muzikant se smál do
očí Fomovi Bogdanovičovi, který ve své prostodušnosti se
nedomníval, že slouží za terč někomu, koho živí. Foma
Bogdanovič rozuměl špatně francouzsky a ještě hůře mlu-
vil, z čehož vznikala zábavná nedorozumění, jež v pře-
kladech Bulkenfressových dopadla ještě směšněji a Kereti,
házeje rukama, opakoval neustále francouzsky: »Přestaňte
již, vždyť smíchem zhynu!« Konečně poznal na mých
očích, že se to nehodí pro něho, aby se účastnil v žer-
tování, urážejícím člověka, pod jehož střechou jsme se
nalezali.
— Prosím vás, ukončete již! řekl muzikantovi, za-
číná to býti neslušné.
Bulkenfress se na něho podíval z pod brejlí, stiskl
rty a umlkl.
A předobrý hospodář mu tleskal na rameno, aby
ho udobřil
— Ach, ano, Němec — ten pobaví! Dlouhou chvílí
v jeho společnosti nezemřeš! Pak to vysvětloval Keretimu
francouzsky: Neumírati s ním smutně !
— Ne, pane, ne, nikdy ! odpověděl mu onen, od-
vraceje se, aby se znovu nerozesmál.
Foma Bogdanovič odešel a za ním odvedl Bulken-
fress mého vychovatele.
Sotva že jsme osaměli, řekl mně Maksimič kývaje
za Keretim hlavou:
Borys
Francouz
Maksimič
Bogdanovič
Bulkenfressový
Němec
Foma Bogdanovič
Bulken
Bulken
19
article
k jeho křeslu. Byl hladce oholen, ostříhán a zdál se mně
velice omládlým ve svém čistém prádle a letním obleku.
— Papa, podívej se, koho jsem ti přivedl! pravil
Vasa, přiblíživ se k němu a objímaje ho pozorně.
Poznal mne ihned, usmál se — ne však tak, jako
tenkráte v zahradě — usmál se jako všichni lidé a zvedl,
k nemalému mému podivení, pravou ruku.
— Zotavil jste se velice od té doby, co jsem vás
neviděl, pravil jsem, vzav tu ruku, která nebyla již tak
chladná jako tenkráte.
— To není ještě všechno ! zvolal radostně Vasa,
on ihned promluví!
Nemocný se opět usmál, jeho rty se pohybovaly a
promluvil obtížně, tiše a pomalu, ale tak, že jsem to do-
cela dobře rozuměl
— Jsem velmi rád, že vás vidím ..
— A já jsem také rád, že jest vám lépe, Erazim
Ivanoviči! jste k nepoznání.
Vasa pohlížel radostně na otce a na mne, moje ne-
líčené podivení ho přesvědčovalo, že stav nemocného se
skutečně značně polepšil.
Zdali pak ale věřil nemocný sám ve své uzdravení,
uznával-li skutečné zlepšení, z kterého se jeho syn tak
nevýslovně těšil? Sotva! Byla to neustále ta smutná, ne-
utěšená myšlenka, jejíž výraz mne při prvním se s ním
setkání tak překvapil, jevící se dosud v neutuchajícím
ohni jeho hlubokých, vpadlých očí; usmíval se nuceně a
ty tmavé oči jakoby mně pravily: »nevěřím, nevrátím se
více k životu — a k čemu také ?«
, můj bože, přemítal jsem, jaký to nešťastný,
nekonečně nešťastný člověk! A proč tak úsilovně hleděl
Zapomonutá otázka.
Vasa
Erazim
Papa