1
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. února.
Praha
2
masthead
K číslu 40.
K číslu 40.
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
3
article
190l.
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80 h
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Po volbě presidia.
Z Vídně, 8. února. Všem těm, kdož
se domnívají, že včerejškem uklizeny byly
všechny překážky, dává »Ostdeutsche Rund-
schau« důkladnou lekci. Jsou prý snad opti-
misté, kteří se domnívají, že nyní je všechno
zachráněno; zklamání prý dostav
se co nevidět.
Nejvyšším diktatorem v Rakousku je
nyní vydavatel »Ostdeutsche Rundschau« a
vrchní komandant všeněmeckého svazu pan
K. H. Wolf. Podle zprávy jeho orgánu na
včerejší konferenci předsedů všech klubů
vyslovil se ke hr. Vetterovi: »Předpo-
kládám, očekávám a žádám, aby protokoly
příště byly vedeny tak, že se z nich od-
klidí neplechy, které se zahostily za
posledních presidentů.« Co na to odpověděl
hr. Vetter, »Ostdeutsche Rundschau« ne-
praví.
O téže věci vyslovil se místopředseda
p. Prade k redaktoru »Neue Freie Presse«:
»Musíme se vrátiti k praxi, ja-
ká byla před 31. lednem 1899.
Teprv onoho dne dr. Fuchs poprvé dal
pročísti neněmecké interpellace. Ani za
Davida Abrahamowicze nepřijímala
se podání neněmecká (?), ba ani polská.
Kdyby se tento princip prolomil, došli by.
chom k prazvláštním důsledkům. Poslanec
má přece právo zvěděti též, co se děje.
Wolf
Vetter
Neue Frei
doktor
Fuchs
Abrahamowicz
Praha
Vídeň
Rakousko
Ostdeutsche Rundschau
4
article
Toto právo však bylo by ohroženo,
kdyby se na př. podávaly dotazy chorvatské
a rusínské. Připustí-li se neněmecké dotazy.
pak se mohou také podávati návrhy ne
německé. Kam bychom se tak dostali
Kdyby však dovolilo presidium překlady,
bylo by to počínání, které by odporo-
valo jednacímu řádu.
Mohly by se na př. do interpeilace dáti
tlusté knihy, a stát by je musil na
vlastní útraty dáti přeložiti. Již včera byl
nám poslán dvojjazyčný návrh. Na levo je
psán česky, na pravo německy. Má býti
přečten v obou jazycích? Nejlépe by
bylo, kdybychom ve příčině ne-
německých podání se zachovali
tak, jako se dělo od Smolky až
po Abrahamowicze.«
Podobá se, že nový tento jazykový
spor, který byl německými stranami pro-
vokován, se přiostří již v nej
bližší schůzi. Uvidíme potom, jak ne-
stranně, objektivně a spravedlivě se zachovají
podle slibu svého pp. hr. Vettera
Prade.
Výklad posl. Prada není ostatně
správný. Také za Smolky se česká,
slovinská a rusínská podání přijímala, zvláště
petice a k protokolu také přitiskovala. Ostatně
Čechové nebudou ochotni, sné-
sti, by ve sněmovně poslanecké se stalo
v malém, co se stalo 17. října r. 1899 ve
velkém: aby totiž právo českému ja-
zyku přiznané, právo nesporné,
právo vykonávané bylo mu zase
vzato. Snad Čechové nemají moci, by něja-
kému aktu násilí zabránili, ale Čecho v
mají moc, aby násilí zodpově-
děli násilím. Parlament, ve kterém ne-
mohou se protokolovati česká podání dove-
vedou Čechové zastaviti oka
mžitě. aě ss
Z Vídně, 9. února. »Vaterland« sdě-
luje: Předevčírem večer vy zván byl dr.
Smolek
Abrahamowicz
Vetter
Čecho
Prado
Vídeň
5
article
Kathrein s několika stran a také vládou,
aby přijal kandidaturu předsednickou. Od-
mítl však řka, že trvá na stanovisku, že tou
dobou klub centra nemá býti zastoupen v
presidiu. Včera dopoledne mu kandida-
tura nabídnuta na novo. Odvětil,
že se svého stanoviska, jednou zaujatého,
odvozuje všechny důsledky. Tak vzniklao
polednách kandidatura Vettero va.
Podle »Neues Wiener Tagblattu« dr.
Kathrein pravil, že nechce se presidentem
pouze jmenovati. »Chci býti presiden-
tem tenkráte« — pravil — bude-li sněmovna
dělnou. Nenaby ljsem však je ště pře-
svědčení, že sněmovna nalezá' se
již v tomto stadi u.
bsl
os Vládní předlohy.
Z Vídně, 9. února. V úterní schůzi
poslanecké sněmovny podá vláda ro poče
na r. 1901, zároveň pak předloží vše-
chna císařská nařízení, vydaná
na základě § 14. od r. 1897 vládami
hr. Badena, bar. Gautsche, hr. Thuna,
dra. Wittka a dra. Körbra. Nařízení
těch je 58, a žadné z nich dosud
není parlamentem schváleno. Na
vládu nynější připadá jich 18.
Návrh na změnu ústavy.
Z Vídně, 9. února. Ve včerejší' schůz
poslanecké sněmovny podali sociální demo-
pěv
Kathrein
Wiener
doktor
Baden
Gautsch
Thun
Wittek
Vídeň
poslanecký sněmovna
6
article
STí
STí
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
kraté tento návrhe: »Budiž zvolen 36členný
výbor, jemuž uloženo budiž podati ná-
vrhy na změnu ústavy v ten způsob,
že zřídí se nové zastupi telstvo li-
dové na základě všeobecného, rovného,
přímého a tajného hlasovacího práva, jež
přísluší všem dospělým osobám, počínaje
21. rokem jich věku na mistě nynější
sněmovny, která záleží po většině z po-
slanců, zvolených na základě censu a pri-
vilejí.
Politická debata poslanecké
sněmovny.
Z Vídně, 9. února. Velká politi-
cká debata ve sněmovně poslaneckéo
veškeré situaci vnitropolitické
je neodvratnou a jistou. Nabude podle
všeho velikých rozměrů. Ve včerejší schůzi
totiž podány byly již 4 návrhy na
takovou debatu. Z nich 3 týkají se volb
adresního výboru a vypracování
adresy jako odpovědi na trůnní
řeč. Návrhy ty podali: posl. Jawor ski
a soudruzi, dr. Pacák, dr. Stránský
se 62 soudruhy a hr. Pálffy a soudruzi.
Sociální demokraté podali prostý
návrh, aby o programmatickém prohlášení
vlády, za něž dlužno pokládati trůnní řeč,
zahájena byla debata.
Osobní.
Z Vídně, 9. února. Professor státní
reálky v Brně Václav Jeřábek jménován
byl ředitelem tohoto ústavu. — Ředitel c. k.
dvorního knihoskladu, dvorní rada Frant.
Šuklje, odebral se na trvalý odpočinek.
Vysloveno mu nejvyšší uznání.
Jawor
doktor
Pacák
Stránský
Pálffy
Jeřábek
František
Vídeň
Brno
poslanecký sněmovna
8
article
Jak vedeme boj.
Ze mnoha stran dochází nás stížnost na
ležérnost, s jakou mnozí naši lidé se přizpůsobili
hned novému stavu věci po zrušení jazykových
nařízení a jak tím napomáhají národním odpůrcům
naším, kteří nepřestávají tvrditi, že urážku, nám
učiněnou nyní prý skorem nikdo ani ve sku-
tečnosti nepociťuje. Zejmena prý někteří páni
advokáti osvědčují velmi elastické smýšlení
pokud jde o hájení jazykových našich práv.
Mnozí s touže rychlostí jako slavní soudovéa
úřadové, ba z větší ještě, přizpůsobili se no-
vému stavu věci a dají si líbiti i nejkřiklavější
hříchy proti jazykovému právu. Naši lidé
v zeměpanských úřadech žasnou nad tím, jak
bez obtíží, bez protestů, bez pokusu vzepříti se
9
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Blázen
Napsal Sláva Orlický.
Kdykoliv jsem šel nízkým úvalem, skrze
nějž vinula se úzká cesta k hřbitovu, potkal
jsem zbědovaného muže. Zrovna děs z něho
šel, když kráčel tak s kloboukem hluboko do
týla vraženým, s obličejem téměř bezbarvým,
s divoce rozcuchaným vlasem a s kouskem
ožmoleného doutníku v tevém koutku úst, z
něhož zvolna vypouštěl šedavé obloučky dýmu.
V prachu silnice chodil tak den co den
směrem k městu, s rukama bezvládně kolem
těla visícíma a jen časem zableskl mu živý
ohýnek ve vyhaslých zornicích, divoce zakoule
očima a ze zkřivených úst vydralo se mu
»Pepto«.
»Kdo by to mohl být«, přemítal jsemv
mysli a bezpochyby, že jsem myslil příliš na-
hlas, neboť za mnou ozval se příjemný hlas
starušky nějaké :
alojío
»I to je od Kroužilů.«
Bylo již k večeru. Nad modravými vrcholk
vzdálených hor válely se šedavé páry, jichž
okraje rudly od zapadajícího slunce.
Země dýchala vůni jara, po sněhu nikde
již ani památky, ač byl teprve únor.
Mimovolně uvolnil jsem v kroku, aby m
babička postačila a povídám:
»Jářku, staruško, ten toho asi hodně
chudák, prožil, co?«
Staruška na mě po očku pohlédla a po
myslila si asi. »Aha, to je taky asi jeden z těch
škrabáků«, a počala bez pobízení vyprávěti:
»Měl jste ho vidět před lety, jako toho
blázna. Panečku, to byl onský hoch. Hustý.
plavý vlas kroužil mu nad čelem, z pod něhož
blýskalo se mu dvé černých očí, jimiž ne jedno
děvče uhranul. Pro ty své černé oči jako uhe
říkali mu »Vlach«.
Jednou, bylo to asi jako teď v ten čas,
nepohodl se nějak s matkou. Večer šel si lehnou
na půdu jako jindy a ráno ten tam.
Můžete si pomysliti, jaký to byl shon p
milém Janovi.
Sláva Orlický
Kroužil
Aho
Vlach
10
article
Ale těžko ho vzít zpátky, když už šavlička
po boku. val s l
21 Zapomnělo se brzy ve vsi na Jana . . .
Až jednou po létech přijela od Ročkovic
kára a v ní nějaký muž s ženštinou. Ubytovali
se v bývalém statku Kroužilovu, právě před ně-
kolika dny opuštěném. Nikde se neukázali, an
přes zápraží krok neučinili. To se ví, jak to
panečku na všecky u nás ve vesnici působilo.
V hospodě se jednou dva sázeli, že to vy-
pátrají, co vlastně se děje u Kroužilů. Ale ne-
vypátrali nic. Celé noci naslouchali podivným
řečem v bůh ví iakém iazvku. a r
sda
Někdy večer zazníval ze zadu ze zahrádky
smutný zpěv a pak vždycky bylo slyšeti jako pláč.
Jednou ráno byla celá vesnice vyburcována
zvoněním umíráčku.
Komu, žádný nevěděl.
Ažo teprve, když přišel z města truhlářs
Janem, poznalo se, že umřela ta Vlaška.
Dej jí Pánbůh nebe. Nikdo ani neseznal,
jak v obličeji vypadala.
Pochoval ji, beze všech obřadů, bez kněze,
jen toho umíráčku, to smutné zvonění zvonku
chtěl míti. Měla prý to za živa tak ráda.
Pak počal choditi do hospody. S nikým
nemluvil, jen celé dni vydržel seděti pod za-
čazeným stropem, za stolem, po němž povalo-
valy se vlhkou špínou a prachem začernalé
tácky a chvílemi bručeli nad prázdnou sklenicí
»Pepto«.K večeru pak vždy chodí nyní na
hřbitov, vystojí u hrobu jeho ženy neb milenky,
kdož to ví,asi hodinu a pak zase jde zpátky
k vesnici a rovnou do hospody.
Zatím bylo již tma. Stíny visely se stromů
a třpytivé hvězdy probleskovaly na nebi, když
jsme došli k městečku. se
Poděkoval jsem starušce a šel jsem do
svého mládeneckého pokojíku.
Dole nad vesničkou stkvěla se velká hvě-
zda. Je to snad tvoje, ženo neb milenko ubo-
hého Jana ?
Dee uanioo
Jan
Ročkův
Kroužilův
Kroužil
Vlaška
Dole
Dee