1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 39. ze dne 8. února 1901.
3
article
= O nálezu antické sochy v moři potá-
pěči, blíže ostrova Ceriga, o němž jsme již přinesl
telegrafickou zprávu, oznamují se následující podrob
nosti. Jak známo, nalezli potápěči na dně mořském
blíže ostrova Ceriga krásně zachovanou bronzovou
sochu v životní velikosti, připomínající sochu Praxi-
telova Herma a mimo to ještě jiné, úplně zachované
bronzové sošky. Odborníci soudí, že umělecká tato
díla pocházejí z lodě, jež ve 2. století po Kristu
ztroskotala se v moři blíže Ceriga. Loď ta, o níž se
zmiňuje též Lukian, plula do Italie a vezla velké
množství uměleckých předmětů, jež byly v Řecku
buď zakoupeny neb uloupeny. Řecká vláda v po-
sledních letech velmi horlivě dává pátrati po těchto
potopených uměleckých pokladech. Dvě válečné lodi
řecké křižují v moři kolem Ceriga a práce potápěčů
setkala se již se značnými úspěchy. Značná část
uměleckých pokladů oné potopené lodi byla již vy-
lovena a nalezá se v musen athénském. Mnohé so-
chy a sošky nejeví nijakých stop poškození a jsou
znamenitě zachované, což lze vysvětliti tím, že le-
žely v bahně. Jiné bronzy však utrpěly účinky moř-
ské vody, jimž byly vydány po mnohá století potud
že jsou silně pokryty patinou.
= Slavný americký vynálezce prof.
Prax
Hermés
Krist
Řecko
4
article
Elisha Gray zemřel dne 21. minulého měsícev
Bostoně ochrnutím srdce. Byl jedním z nejčelnějších
vynálezců v oboru elektrotechniky, avšak z četných
svých vynálezů měl jen velmi málo hmotného pro-
spěchu. Narodil se roku 1835 v Barnesvillu, Ohio, a
ve svém mládí byl zaměstnán při tesařství, kovář-
ství a stavbě lodí. Později věnoval se studiím příro-
dovědeckým, zejmena fysikálním. První jeho vyná
lezy v oboru elektrotechniky byly: telegrafický
přesunovač, ohlašovací přístroje a přístroje opako-
vací. V letech sedmdesátých založil Gray »Western
Electric Company«. V této době započat svoje po-
kusy o sdělování zvuku elektrickým vedením a dne
14. února 1876 podal ve Washingtonu žádost o pa-
tent na přenášení hlasu lidského telegrafickou cestou
Avšak již 8. března 1876 udělen prof. A. Grabam-
Bellovi patent na telefon. Gray povždy tvrdil, že
Graham-Bell při tom využitkoval methody vylíčenév
jeho žádosti o patent. Když telefonování počalo se
zavádět v praxi, sloučena práva Grayova pod jmenem
»Harmonic Telegraph Company« s právy společnosti
Bellovy, začež Gray dostal jedva 100.000 dollarů.
Gray
profesor
A Grabam
Bell
Graham
Grayův
Bellův
Barnesvill
Ohio
Washington
western Electric Company
Harmonic Telegraph Company
5
article
Při pozdějších procesech o původní vynález telefonu
nepodařilo se Grayovi uplatniti svoje nároky a Bel-
lovi přiřknuto bylo právo a majetek patentu. Ješťě
několik dnů před svou smrtí prohlásil Gray, že Bell
ukradl mu methodu, udanou v původní žádosti o pa-
tent. Podobný výrok učinil též examinator patentního
úřadu Wilbur, jenž udal pod přísahou, že Bell jej
podplatil a zaplatil mu 100 dollarů, aby mohl na-
hlednouti do Grayovy žádosti o patent. Od té doby
však bylo toto udání několikráte odvotáno a pak
znovu opakováno, takže věc i nadále zůstala zá
hadna. Jiným důležitým vynálezem Grayovým jest
telautograf, jenž umožňuje opakovati telegraficky ru-
kopis depeše, o kterémžto vynálezu přinesli jsme
svého času obšírnou zprávu. Rovněž učinil Gray před
nedávnem vynález, jímž tak zvané zvonové bóje ele
ktřinou možno rozezvučiti, při čemž není zapotřebí
vodících drátů, nýbrž proud sděluje se bóji skrze
Gray
Bell
Wilbur
Grayův
6
article
vodu. Zvláštní předností vynálezů Grayových byla
značná jejich jednoduchost.
= Elegantní podvodnice. Z Paříže se ozna-
muje: V jednom z domů v ulici De Faubourg St.
Honoré ubytovala se před nějakou dobou s neoby-
čejným přepychem jakás dáma, jež na popisném
archu zapsala se pod jmenem hraběnka d'Austin,
představená ústavu šlechtičen z Bavorska. Měla
sebou velmi hezkou dívku, již vydávala za svou
dceru a těšila se v domě všeobecné vážnosti, nebot
vydávala peníze štědře a bez smlouvání. Tím
větší však byl úžas domovníka a ostatních obyvatelů
domu, když onehdy odpoledne dostavili se dva poli-
cejní zřízenci a hraběnku i její domnělou dceru bez
okolků zatkli a odvedli. Shledáno, že domnělá hra-
běnka byla podvodnice, po níž policie již dávno pá-
trala a pod jmenem hraběnek a princezen provedla
celou řadu šejdířských kousků a krádeží. Její do-
mnělá dcera byla jí při tom nápomocna potud, jelikož
hraběnka obchodníkům namlouvala, že ji provdá za
milionáře a že pro ni nakupuje výbavu. Dívka ta
však byla pouhou její společnicí. Mohla provésti
důkaz, že jest nevinna na spáchaných podvodech
byla propuštěna na svobodu. Domnělá hraběnka
však byla ponechána ve vazbě. Jest prý to šlechtična
d'Asque de Coupet a pochází z velmi vážené rodiny
= Boj proti krysám, podobně jako v Ko-
dani, zahájen byl v poslední době také ve Stock
holmu. Jde tu o důkladné vyhubení těchto hlodavců,
o něž také ve Stockholmě není nouze a městské za-
stupitelstvo povolilo na prémie sumu 6000 švédských
korun. Hubení krys ponechává se obyvatelstvu sa-
mému, ale za každou dodanou zabitou krysu platí se
odměna 10 haléřů. V Kodani bylo během 18 týdnů
zabito neméně než 100.000 krys.
Grayův
Faubourg
Honoré ubytovat
d ' Austin
Asque
Coupet
Paříž
Bavorsko
ko
Kodaň
7
article
= Krvavé drama odehrálo se těchto dnů v
Petrohradě. Na ulici Cholodné dohonil k 7. hodině
večerní elegantně oděný pán povoz, v němž seděla
mladá dáma, vyskočil na stupátko a zranil dámu
smrtelně bodnutím dýkou. Umírající mohla jen ještě
udat, že se jmenuje Vanda Dutkovská a že vrahem
jest její manžel Felix. Po dlouhém pátrání nalezen
vrah v jednom domě na Varšavském předměstí
mrtev.
= Poklad v šatníku. Pařížský jeden časopis
oznamuje: Chudá vdova, žijící v Campagne, blíže
Bordeaux, nalezala se v poslední době v největší
bídě. V malé chýži, již obývala, nebylo ani stravy
ani paliva a při tom panovala nejtužší zima. Ko-
nečně se odhodlala, že spálí starý šatník, rodinnou
památku, jediný to pozůstatek z lepších dob. Vzala
tedy sekeru, ale jedva že několikráte do skříně uho-
dila, vyhrnul se k největšímu jejímu úžasu z tajné
příhrádky proud zlaťáků. Úhrnná cena tohoto po-
kladu páčí se na 10.000 franků. Vdova se domnívá,
že tato suma ležela v tajné příhrádce od smrti jejího
děda, jenž zemřel před 45 lety.
Dutkovská
Felix
Petrohrad
Bordeaux
ko
Cholodný
8
article
= Podivný pták. Ku podivným, překvapují-
cím rysům, jichž příroda v Australii tolik jeví, obje-
vena v poslední době nová podrobnost. Zvíře, jež
pracuje více než mu třeba a koná opatření, jež jsou
určena pouze pro zábavu, jest zajisté vzácností. Činí
tak australský pták chlamidar, před nedávnem ob-
jevený. Pták staví si hnízdo jako obyčejně, ale mimo
to pořizuje si ještě místnost, již nelze zváti jinak
než salonem nebo pokojem pro hosty. Tato místnost,
v níž se pták z pravidla zdržuje, sestává ze širokého
základu spletených prutů. Uprostřed tohoto prostran
ství, obklopen kolmo zasazenými pruty, nalezá s
salon, jenž má mnohdy délku jednoho metru. Pruty
postaveny hustě proti sobě, jsou spojeny pletivem
stebel trávy a nahoře překlenuty. Vnitřní stěny jsou
zcela hladké a rovné. Aby tento salon nepostrádal
ozdoby, sbírá pták horlivě všeliké drobné, pěkné a
nápadné předměty, pestrá péra ptačí, hlemýždí sko-
řápky, škeble a pod. K tomuto cíli podniká daleké
výlety a může potřebovati také leccos, co lidé zaho-
dilí neb ztratili. Veškeré tyto sebrané poklady spo-
řádány jsou ozdobně u vchodu a uvnitř salonku, na
stropě pak připevněna pestrá péra jako praporečky a
vlajky. Tak jeví se útulný život zvířecí v kraji, kde
domorodý člověk sám žije nanejvýš žalostně.
Austrálie
9
article
Zemřelí v Praze.
Dne 3. února 1901: Hájková Anna, posluho-
vačka, 32 roky, 248—V. Grossmannová Josefa, man-
želka řezníka, 42 roky, 190—V. Špetlík Alois, řeme-
nář, 23 roky, 1013—I. Souček Jan, kotlář, 61 rok,
183—VII. — Ve všeobecné nemocnici
Schustrova Rosa, vychovatelka, 25 roků. Salač Josef,
nádenník, 45 roků. Řezníčková Markéta, manželka
mlékaře, 33 roky. Hykeš Josef, metař, 63 roky. Tě-
šínská Barbora, manželka dělníka, 63 roky.
Dne 4. února 1901: Novák Oldřich, syn úřad
níka, 1 rok 2 měsíce, 186—I. Diamantová Anna,
soukromnice, 25 roků, 1219—II. Klabíková Rozalie,
nádennice, 70 roků, 1176—II. Morch Břetislav, syn
sluhy, 31/2 roku, 265—II. Hůrka František, podomek,
79 roků, 673—I. Hromadník Jiří, stárek, 53 roky,
1910—II. Olešík Bedřich, syn strojvedoucího, 11/2 r.,
779—VII. Souček Rudolf, syn hostinského, 2 měsíce,
246—VII. — Vevšeobecné nemocnicí: No-
vák Josef, dělník, 27 roků. — U milosrdných
bratří: Janek František, číšník, 31 rok. — U mi-
losrdných sester: Hetešová Terezie, vdova po
kočím, 70 roků. Seidl Alois, továrník, 41 rok, Tomek
Matěj, býv. hostinský, 88 roků. Keil František, býv.
dělník, 88 rsh. — V chudobinci: Brázdová Ma-
rie, vdova po pecnáři, 89 roků.
V Grossmannová
Josef
V Špetlík
Alois
I Souček
Jan
Schustrův Rosa
Řezníčková
Barbora
Novák
Morch
Břetislav
František
I Hromadník
Jiří
Bedřich
Souček
Rudolf
Seidl
Tomek
Keil
Praha
Ma
Klabíková Rozalie
Hájková Anno
Oldřich
Hetešová Terezia
10
article
Král, české zem. divadlo v Praze
Král, české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
V pátek dne 8. února. Mimo předplacení
Představení na pamět Julia Zeyera.
VYŠĚHRAD.
Symfonická báseň pro velký orkestr. Složil Bedřich
Král
Zeyer
Bedřich
Praha
národní divadlo
11
article
Smetana. Dirigent: Karel Kovařovic. e
Smetana. Dirigent: Karel Kovařovic. e
olldů l o
Sula mit.
Dramatická báseň o třech dějstvích. Napsal Julius
Zeyer. Režisér Jaroslav Kvapil. — 1
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 1/210. hod.
Začátek o 7. hod.
Smetan
Kovařovic
Julius Zeyer
Kvapil
12
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod-
V pátek dne 8. února.
28. hra v předplacení.
Robinson
Nový
Smichov
Švandův divadlo
13
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech
V pátek dne 8. února.
Začátek o 1/27. hod
Padesáté sedmé lidové představení za poloviční ceny
Muka ženy z lidu.
v jenssbr
t al atss znbi
Král
Pištěkův divadlo
15
article
Vasa nám spěchal vstříc. Obejmuli jsme se
srdečně.
Byl velmi rozradostněn, když se dověděl, že jsme
přijeli na dlouho do Bogdanovska.
— Nemoc tvého otce není nebezpečna? ptal s
starostlivě, když jsem mu vypravoval, jak se to všechno
přihodilo. — A víš, mému se vede lépe! pravil, tiskna
moji ruku, kterou neustále držel ve svých rukou.
— Podíváme se na něho hned, pravil Foma Bogda-
novič, stoupaje na poslední schod a sedaje na lavičku,
aby si oddechl a počkal na lidi, kteří tahali naše zava-
zadla. Jen jděte, jděte, přijdu hned za vámi.
Vasa otevřel na levo dvéře a vedl mne chodbou,
na které jako v hostinci vedly s obou stran dvéře jedno-
tlivých pokojů.
Na jejím konci, ve velkém rohovém pokoji byl
ubytován Vasův otec.
— A zde vedle jest můj útulek, pravil vesele
Vasa a naproti jest Saneli, a vy budete s tvým vycho-
vatelem patrně zde.
— Ach, to jsou ty pokoje, které mají vyhlídku na
velký sál — víml
— Ano, zdá se, nebyl jsem tam . .. Pojďme zatím
k papa, než je otevrou a přinesou naše věci.
Zastali jsme Erazima Ivanoviče sedícího v křesleu
velkého stolu, na kterém bylo rozloženo množství žen-
ských hlaviček od Grevdonovského, litografované různé
historické scény a pařížské karrikatury. Starý Saneli bral
jeden obraz po druhém a kladl je pozorně pánovi před
oči. Nemocnému se patrně tato zábava velice líbila a byl
tak zabrán, že ani nezpozoroval, když jsme se přiblížili
Vasa
Vasův
Erazim
Foma Bogda
16
article
— Umírám, to jest moje poslední hodina! naříkala
hlasitě ve svém koutě ovívajíc se velkou větví, kterou
jí utrhla kdesi tlustá Chivra, co zatím matinka, rozplý-
vajíc se v slzách, mne a bratra objímala a žehnala.
— Pomysli, Boryse, že nejsi děckem, ale také ni-
koli ještě dospělý, a chovej se jak se to sluší na hocha
v tvých létech, abychom se nemusili s otcem za tebe
styděti, pravila mně, líbajíc mne dlouho a něžně.
— Slib mně, že až se opět shledáme, povíš mně
upřímně vše, jak jsi to dosud činíval, ať jest to pěkné
anebo špatné. Slibujes?
— Slibuji, matinko, pravil jsem rozčileně líbajeji
ruku, ale neosmělil jsem se podívati se jí do obličeje,
»Pomoz mi jen, bože, abych slib svůj dodržel,« myslil
jsem, ačkoliv jsem byl v tomto okamžiku pevně přesvěd-
čen, že neučiním nic, co bych potom musil před matin-
kou tajiti. Připomněl jsem si její včerejší slova Anně
Vasiljevně. Jest-li se jí zachce, »abych se do ní zamilo-
val«, co bych potom činil, a jak bych to mohl matince
vypravovati?
Netrpělivé volání tetino z kočáru ukončilo naše
loučení. Všichni se opět usadili na svá místa, a naše
kočáry se rozjely v různé strany. Díval jsem se ještě
dlouho za matčiným kočárem, zůstavujícím za sebou celá
oblaka prachu, dokud nezmizel za prvními chatami velké
vesnice, náležející koruně, odkud vedla strmá cesta do K.
Moje veselost zmizela, a já jsem neotevřel ústa až do
Bogdanovska. Anna Vasiljevna mne žádnými otázkami
neobtěžovala, jen se na mne tázavě dívala. Lev dle svého
obyčeje hřmotil, třeštil jako libela, přerušuje své mluvení
jen tehdy, když objímal Annu Va siljevnu, vyslovujej
Zapomenutá otázka.
Borys
Anna Vasiljevna
Anna Virginie