Číslo 102.

V Praze, dne 14. dubna 1900.

Ročník IV.

Hodakos, admumistrace expedica: Praha. Pštrossova utíce, číslo 200—II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho díně polední. Jednotlivé číslo zao Telefon redakcc č. 1126.

KAIULKt

Slunce vychází v 5 hodin 12 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 50 minut večer.

Bílá sobota. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně Přodplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně.. . .. K 2.80 čtvrtlotně . . . K 8.40 celoročně.. . . K 38.60. Pro tuzemsko poštou: měsíčně..... K 3.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně ... K 12.— celoročně.. . . K 48.— po Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Bel- zie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 19.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Trpící člověčenstvo.

Na Veliký pátek.

Škoro veskrze smutně znějí zvěsti ze světa. Denní listy výpravují jen o utrpení, jež drží sklí- čeny celé národy. V popředí stojí ovšem válka na jihu Afriky, v níž vítězství a porážka skoro denně se střídají. Obrázkové listy přinášejí z bo- jiště výjevy, hruď i srdce rozdírající. Půl leta již trvá válka a doposud nikdo neví, kdy vezme konce, ba tvrdí se, že potrvá ještě aspoň půl leta. Vy- drží-li tak dlouho ještě uštvaný, z mnohých ran krvácející nárůdek Boerů! Je pravý div, že dopo- sud nesklesl nadobro vysílen. Vytýká se ovšem Boerům, že svou helvetskou uzavřeností, svými zvláštnostmi, svým národním partikularismem po- škozují zájmy civilisace, kteréž prý hájí Anglie, jakoby lakotná Anglie kdy byla zájmy ty hlavně na zřeteli měla! Nejdříve bussines, kramářský kšeft a pak teprve přikulhávají se za Angličanem zájmy civilisace. Aby své zboží odbyla, musí ná- rodům ve všech dílech světa nevyhnutelnou po- třebu civilisace svými děly vštěpovati. Nebyly to žádnou měrou zájmy civilisační, jež Anglii do války s Boery vedly, nýbrž »auri sacra fames«, zlaté doly a diamantová pole. A Boerové, již anglickými dobrodruhy nechtěli se dáti zaplaviti, jsou v očích Anglie obmezenci. A zatím příbuzní padlých an- glických vojáků truchlí stejně jako matky a ženy boerské nad svými drahými. Oranžská republika je dnes jevištěm vzájemného ubíjení se, o jehož hrůzách my nemáme pojmu.

A zároveň docházejí zprávy vždy hroznější z Iudie, kdež hladomor řádí ještě děsněji nežli děla na bojišti. Dubnový sešit »Kathol. Missionen« přináší z Bombaye dopis, v němž kterýsi missio- nář praví, že hladomor v Indii nabývá objemu vždy hroznějšího. Hlad letošní je prý o mnoho větší nežli r. 1897. Vládní sekretář Holderness v Bombayi ujišťuje, že hladomor všecky zprávy o něm předstihuje a že bída tam je vůbec nevylíči- telna. Až doposud se říkalo, že hlad v Indii pa- nuje každých deset roků, tentokráte ale opakuje se každého třetího roku. V Indii 90 procent oby- vatelstva živí se zemědělstvím, jež v době krátké stíženo již podruhé neúrodou. Dříve prý Anglie starala se přece o ulevení bídy, avšak tentokráte je prý nadobro zabavena válkou v jižní Africe. A tak prý Indové jsou odkázáni na domácí dobro- činnost, kteráž ale je velmi skrovna. Sbírky v Indii jsou prý pro svou nepatrnost přímo směšné. Indie má prý dosti boháčů, čítá se v ní na 4 miliony lidí, kteří žijí z kapitálů. Avšak — jak katolický missionář tvrdí — pohan je k bídě svých spolu- bližních necitelným. Toliko křesťan je k dobro- činění nakloněn. Tisíce chuďasů živí se jako ta němá tvář jen listím, kořínky a travou. Nemluvňata zmírají hlady na vyschlých prsech svých matek. Smrt proto má tam hroznou žeň. Lidé živící se travou, jsou visíleni, jejich organismy potravu ta- kovou nemohou zažívati a proto podobají se ko- strám. Hlad trvá již od listopadu a potrvá až do příštích žní.

Anglie — tak tvrdí missionář — až doposud nic neučinila ku zlepšení obchodních a hospodář- ských poměrů v Indii, ona jen hledí ze všeho těžiti sama. V obchodech panují prý za vlády Anglie zlořády neuvěřitelné, obyvatelstvo tíží těžké daně — slovem anglická koloniální politika jeví se tu ve světle velmi nepříznivém. Boerové asi budou dobře věděti, proč není radno anglické jho na se vzíti. Obrátíme-li se k naší domovině, jeví se utr- pení lidu nemálo veliké. Stávka uhlokopů v minulé zimě způsobila velikou bídu mezi naším lidem. Po neobyčejně dlouhé zimě a po spoustách sněhu, přišlo několik povodní brzy za sebou, jež nadělaly miliony škod. Škody ty se opakují každého roku a volání našich zástupců po konečném upravení řek, zůstává vždy oslyšeno. Věru, smutný to činí dojem, uváží-li se, že Čechy poměrně nejvíce přispívají do státní pokladny a berou z ní nej- méně. Stav zemědělský klesá vždy hloub, což lze

znáti z exekučních prodejů, vždy četnějších. Obchod Rakouska stává se vždy obmezenější. Velkeprů- myslníci stěžují si, že Rakousko již skoro nic ne- vyváží, nežli pohlednice a — obstrukci. Říše naše nemá tedy vývozu. A aby všeobecná kala- mita byla ještě větší, přistoupilo k ní značné zdražení uhlí, o němž jeden velkoprůmyslník se nedávno vyjádřil, že se mu zdá, jako by zdražení to bylo uměle uděláno, jen aby všechen obchod Rakouska byl poškozen a vývoz stal se nemožným. Ti, kdož tvrdí, že letošní stávky byly k cíli tomu vyvolány, nalézají dnes víry mnoho. A djní přichází p. ministr války a žádá několik set mi- lionů úvěru na nová rychlopalná děla. Kterak tento požadavek na mysli zkormouc ého lidu působí, lze se domysliti. Dávno-li je tomu, co bylo služné a výslužné zvýšeno úředníkům a jejich vdovám. Nyní zvyšuje se opět služné důstojníkům. O zvýšení dále důtklivě naléhá učitelstvo a konečně přihlašuje se pan ministr vojenství o několik set milionů na nová děla. Velmi těžký budou míti úkol naši poslanci při novém zasedání říšské rady.

Stav zemských financí je svrchovaně zbědovaný a ke všemu pak živelní pohromy stihají naše obce, jímžto se musí dostati zemské podpory. Ku vší tísni, kterouž máme v bojích národnostních, přidává se vždy větší tíseň hmotná. Aniž pak cesta našeho císaře do Berlína může nás naplňovati útěchou. Radují se z ní pouze naši nepřátelé, a to nám Čechům musí býti podezřelé. Nedávné vyznamenání tří sloupů ústa- vácké šlechty nejvyšším rakouským řádem, čákám naším do budoucnosti nevěští nic dobrého. Lid náš dobře vyciťuje, že Prusko nikdy nebylo upřím- ným přítelem Rakouska. Obáváme se přimknutí vždy těsnějšího k Německu. Máme pocit, jakoby do našeho týla zahryzoval se dravec, jejž se sebe setřásti nemůžeme. Naděje v lepší časy mizí. Avšak i jinde vzrůstá též jen utrpení, o čemž příště.

Zprávy politické. V Praze, 13. dubna. Česká vnitřní úřední řeč nedá a nedá spáti těm oněm Němcům, kteří jsouce jinak du- ševními trpaslíky a politickými nedochůdčaty, přece jen rádi hráli by nějakou politickou úlohu a vemlu- vili se v lásku německého voličstva. Nejnověji při- družil se k nim místodržitelský rada v. v., známý rytíř smutné postavy dr. Grimm. Uveřejnil z té příčiny v dnešní »N. Fr. Pr.« dlouhý článek, jehož hlavním požadavkem jest úplné uzavření něme- ckého území v Čechách a žádný český vnitřní úřední jazyk. Z celého elaborátu ryt. Grimma zeje naprostá nevědomost, prosáknutá tu a tam lží, že jazykovými výnosy stala se Němcům nějaká újma. a křivda. Polemisovati s vývody takových lidí, kteří všecko zapomněli a ničemu se nenaučili, bylo by jen pouhým mařením času a proto »duševní práci« ryt. Grimma tuto prostě jen zaznamená- váme.

Metají losy o Rakousko. Klidně myslící a všecky politické poměry bez předsudku pozoru- jící člověk ani by neuvěřil, kterak jistá část ně- měckého zahraničního tisku snaží se ve prospěch zdejších »německých bolestínů« využitkovati na- stávající návštěvy našeho císaře v Berlíně. Palmu v tom ohledu odnáší si »Frankf. Ztg.«, jejíž ne- stoudnost sahá už tak daleko, že bez ostychu se opovažuje tvrditi, že ve Francii vymyslila prý jistá politická strana plán, aby Rusko a Německo se rozdělily o naší říši, za to však vrátily Francii zabrané jí od Německa Elsasko a Lotrinsko. »Fr. Ztg « celkem proti tomuto plánu mnoho ne- namítá. Za to však mnoho bájí o domnělém uti- skování rakouských Němců na prospěch Slovanů, o jistojisté zkáze, kteráž prý hrozí následkem toho naší říši a končí banálním výrokem, že císař František Josef I. prokazuje své dynastii a své říši lepší službu, navštěvuje-li přátelského něme- ckého panovníka, než aby na Hradčanech dal se korunovati na krále českého. Jest nás příliš da- leko, abychom polemisovali s výroky, jež nesou

na svém čele patrný ráz, že byly od naší rakou- ské (?) německé oposice vymyšleny a — vyže- brány. Neníť v celém našem národě ani jednoho politika, kterýž by těžce nesl, že náš panovník odjíždí do Berlína. Ale za to naplňuje celý český národ hnusem a odporem, že německé listy smějí psáti o příštích osudech naší říše, jejíž panovník je spojencem panovníka německé říše, takovým způsobem, jak právě osmělila se »Frankf. Ztg.« Sami vidíme v příští schůzi našeho císaře s cí- sařem německým jen další zachování evropského míru a těší nás, že také jiné přední listy německé říše soudí o ní docela jinak, nežli již jmenovaná »Frankf. Ztg.« Tak na př. píše »Voss. Ztg. «: Časy, v nichž trojspolek byl považován za vyzý- vání Ruska a Francie a za nebezpečí pro evrop- ský mír, již pominuly. Zabezpečujeť trojspolek středoevropským státům jejich nezkrácenou exi- stenci. Aby Rakousko-Uhersko zachováno bylo jako velmoc, jest podle výroku kn. Bismarka životním zájmem pro německou říši.« Návštěva rakouského císaře v Berlíně rozviřuje vždy víc a více hladinu všeho německého časopisectva, protože její vysoce politický význam vzrůstá každým dnem. Všeobecně se uznává, že má za účel, položiti před veškerým světem důraz na upevnění a nové osvědčení rakousko- německého přátelství, ale některé německé listy zahraniční neostýchají se zároveň tvrditi, že osvěd- čení tohoto přátelství má osten proti — Rusku.

Proto prý, že ruský vliv silně se vzmáhá v Bul- harsku, jehož kníže hodlá pojmouti za choť ruskou velkokněžnu Helenu a nasledkem toho přostoupiti také na pravoslaví. Jsou to podle našeho soudu jen holé domněnky. Jeť car ruský Mikuláš II. mužem nejen na výsost mírumilovným, nýbrž i ry- tířským. Ví až přes příliš dobře, že mezi Ruskem a Rakousko-Uherskem trvají ohledně zachování statu quo na Balkáně určité, r. 1897 uzavřené úmluvy, a jakož věrně je plnil až dosud, bude za- jisté věrně je plniti také dále. Hlasy, jež opovídají opak, jsou jen výrazem pouhého zbožného přání, kteréž netouží po ničem jiném, než-li po zkalení těžce nabytých normálních poměrů mezi Rakousko- Uherskem a Ruskem, aby pak mohl těžiti z toho někdo třetí. Ostatně pospíšily si již poloúřadní ra- kouské listy, aby vyvrátily veškeré podobné my- šlénky a kombinace. A není zajisté bez významu, že sotva jízda našeho císaře do Berlína stala se předmětem veřejných rozprav, vyskytla se již zpráva, že německý císař sejde se s carem koncem května ve Gdaňsku a nad to že car přibude se svou chotí v červenci do Vídně. Sídelní říšské toto město bude prý vůbec letos navštíveno čet- nými panovníky. Hodlají totiž tam zavítati za pří- činou 70letých narozenin našeho panovníka ně- mecký císař, král saský, princ-vladař bavorský a celá řada jiných spolkových německých knížat.

Důkaz to veliké úcty a vážnosti, jaké se těší náš mocnář u všech dvorů panovnických. Zajímavo jest, že úmysl císařův, který v říšsko- německých listech vzbudil sensaci, v rakousko-ně- meckých pak nadšení, doznává v orgánech ital- ských posouzení velmi nepřívětivého. Tak »Tri- buna« shledává, že cesta znamená rozšíření rakousko- německého spolku na záležitosti a zájmy, na něž v trojspolku nebyl vzat zřetel, a velmi nelibě nese, že rakouské i německé listy kladou neustále více váhy na spolek rakousko-německý, než na troj- spolek, říšsko-německé pak že na Italii pohlížejí s patra, upírajíce jí právo na rovné zabezpečení toho, co ve Vídni a v Berlíně bude uzavřeno. Má-li cesta rakouského císaře skutečně takový účel a význam, pak také pro Italii nadešla doba, aby sama na své zájmy lépe pamatovala než posud. Visconti-Venosta jest prý dosti pevný muž, aby no- vého obratu vyčkal s klidem a sebevědomím. — Jsme žádostivi, co tomu odpoví listy německé. — Z polských listů doprovází cestu do Berlína kra- kovský »Czas« následující úvahou: »Pro nás jest berlínská cesta méně lhostejnou událostí, ježto tou dobou nutnost zachování trojspolku uznáváme, a podporujeme v tomto směru politiku hr. Golu-