ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e92212b0-660b-11dc-b931-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 37, person 61, org 5, work 3
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 6. dubna 190.
Praha
3 masthead
Číslo 95.
4 article
Na ramní a odpol. listy přsdpláeí ee v Praze v administraei na mě í na štvrt leta . . . . 6 K —k s dvojí čonáškon na měsí tnt leta. . 7 K 50h ve flialkáeh na něde .. 2 K 80 Poštou nan: : : : s k o s drojí zisilkos í ta . . : 1 k to
Praha
5 article Do vyrovnání s Uhrami.
Do vyrovnání s Uhrami. Rok letošní tvoři důležitou lhůtu pro urovnání poměru hospodářského obou polo- vin říše. Čísařským nařízením ze dne 21. září 1899 bylo ustanoveno, že nejdéle v r. 1901 má se ukončiti jednání o celní obchodní smlouvu s Uhrami. Uplynula již dobrá čtvrtina posledního roku této lhůty, aniž by se co vážného pro- slýchalo o skoncování zmíněných úmluv, jež jsou tentokráte tím důležitější, že sedmimilo- vými kroky nadchází již nezbytnost obnovy obchodních smluv zahraničných. Neníť a ne bude zajisté lhostejno pro hospodářské zájmy soustátí tohoto, přikročí-li k jednání o nové zahraniční smlouvy obchodní jakožto celek uvnitř (co se týče hmotných zájmů obou po- lovin říše) sjednocený, aneb v případu opač- ném se dvěma různými stanovisky, z nichž uherské hledí především k potřebám země- dělství, cislajtánské pak více se kloní na prospěch zájmů průmyslových. e Rozhlédneme-li se po vnitřních poměrech obou polovin říše, ztěží nalezneme možnost předpokládati, že ještě letošním rokemse dočkáme celní a obchodní smlouvy s Uhrami. Nejenom že o věcném jednání mezi vládami vídeňskou a peštskou dosud pranic se neproslýchá, ale jest mnoho známek, že posavadní sněmovna uherská sotva se již dočká podobného elaborátu, ježto na podzim konati se budou nové volby a bezprostředně před nimi ani vláda uherská nebude spě chati s obnovou celní a obchodní smlouvy, protože nejen v této polovině, ale i v Uhrách konečné upravení vzájemného hospodářského poměru v této nejdůležitější části poskytuje agitaci stran nejvýdatnější zbraně. Volby uherské ale mohou dle výsledku svého způ- sobiti i změnu ve vládě uherské, nač ostatně
Uhry
6 article
již nyní ukazují jednak různící se proudy v posavadní straně vládní, což patrno jest zvláště od připojení se k ní stoupenců hra- běte Appoňyie čili bývalé strany národní, jednak co chvíle na povrch vytryskující ji třivé osobní útoky, jak byl právě případ ministra obchodu Hegedüse, a konečně i opě- tovné pověsti o tom, že někteří ministři uherští hodlají odstoupiti. To vše tedy na svědčuje, že na straně uherské případné jednání o celní a obchodní smlouvu bude před- sevzato až po volbách, t. j. až někdyv podzimním zasedání sněmovním. Při tom nepřihlížíme ku věcné stránce dotýčných smluv, k tomu totiž, postaví-li se v Uhrách budto na stanovisko společného celního území anebo celní rozluky. Prozatím všichni zástupci vlády, pokud o této věci se vyslovili, promluvili na prospěch zachování posavadní celní pospolitosti; byli to zejmena ministr orby, ministr financí a předseda ministerstva Szell. Myšlenka, zachovati spo- lečné celní území, nabyla mimo to v poslední době dosti značné posily agitací německých agrárníků, aby zvýšena byla obilní cla z obilí do Němec dováženého, čímž by ovšem se stižil i odbyt uherského obilí, takže jest zájem uherský na zachování zdejšího trhu dosti patrny. Jak mají se věci v této polovině říše Odpověď přesná jest tu) neméně oblížná. Zde se stále ještě pracuje pomocí » hesel«a nejnovějším takovým heslem jest, jak známo, pěstování zájmů hmotných, hospodářských. za kterýmžto heslem se i podařilo před- sedovi ministerstva dru. Körbrovi docíliti dělnost rady říšské, byť prozatím jen do určité lhůty. Lhůty ovšem dají se po případě i prodloužiti. Nastává tudíž pro stoupence zájmové
Hegedüs Němec Uhry ministerstvo Szell
7 article
hospodářské politiky cislajtánské dosti za- jímavé dilemma; jednak, jak vyplniti čas až do podzimního anebo ještě pozdějšího jed- nání o celní a obchodní smlouvě s Uhrami. jednak a to jest věcí hlavní: jak se postaviti k těmto smlouvám? Pro stoupence hospo- dářské a zájmové politiky nemůže býti věc spornou. Kdo řekl A, musí říci i B, a to sotva dá se popříti, že bez pevného podkladu hospodářského pro obě poloviny říše hospo- dářský postup a rozvoj jedné jen části nedá se dobře mysliti. V táboře německém, jak známo, obě krajní křídla, antisemité a Všeněmci, jsou odpovědní nepřátelé Uher; první proto, že oslabili monopol obchodní města Vídně. druzí proto, že vidí v Maďarech překážku »německému pudu na Východ« a obojí též proto, že i Maďaři do r. 1867 byli podřízení prvenství německému. Proto se má za to v některých politických kruzích, že již hned při jednání o kvotě ostře vyniknou na radě říšské různá stanoviska a že otázka uherského vyrovnání, zvláště pak obnovy celní a obchodní smlouvy s Uhrami stane se vlastním jevištěm parlamentního siláctví.
Maďar Uhry Vídeň
8 article
Věci této se dotkl pozoruhodně v před- včerejší své řeči na schůzi klubu národní strany svobodomyslné předseda klubu po- slanců říšských, dr. Pacák, těmito slovy »Nahoře dobře vědí, že jsme proti centrali- saci a že nám jde o tento důkaz za každou cenu. Tento důkaz neprovedeme my, nýbrž jiné strany, naši odpůrcové sami. Nechá- me-li je jen chvíli tancov ati volně a pustíme je ku projed- nání rakouskouherského vyrov nání, uvidíme, bude-li parlament dělným Jeden německý státník, který dnes, bohužel již není v parlamentě a který byl jinak na ším přítelem, řekl na rozhodujících míslech, kamž byl po pádu Clarově povolán: Ano je to štěstí, že Čechové dělali obstrukci, po- něvadž, kdyby byli pustili ony předlohy do sněmovny, dokázalo by se, že nemají ve sněmovně nijaké většiny.« Pravda, poslední výrok německého stát- níka týkal se sněmovny předešlé, nikoliv nynější; a nelze tudíž do slova jej bráti pro případné jednánl o vyrovnání uherském. Do této nové sněmovny, jak ukázaly schůze její před velikonocemi konané, vrátila se dělnost, ty které předlohy vládní propuštěny byly bez úrazu a také vedení nynější sně- movny jest v rukou jiných než sněmovny bývalé. Konečně, a to nelze podceňovati. hesla hospodářská nemohou se zastaviti před otázkami tak důležitými, jako jest obnoveni uherského vyrovnání, za nímž takřka bez- prostředně přijdou na řadu ještě významnější otázky hospodářské — obchodní smlouvy — zahraničné. Takto otázky tyto budou takřka nepřetržitě na denním pořádku až do r. 1903 — ač-li neudá se nějaké mimořádné pře- kvapení.
doktor Pacák Clarův Čecho
9 article List z Paříže.
List z Paříže. (My a Franeie.) V Pařiži, koncem března 1901. Za posledních dvou let učinila znalost če- ských věcí ve Francii neobyčejný pokrok. Fran- couzům počínají se otvírati oči. Poznávají nás, vidí náš zápas politický a národní, náš živol kulturní a shledávají, že to vše má pro ně nejen velkou zajímavost, ale též velkou důleži- tost. A to znamená více, nežli všechny možné demonstrativní projevy sympatii, manifestace přá- telství, parádní řeči a všelijaké politické roman- tiky a sentimentálnosti.
Fran Paříž Francie Franeie
10 article
Neostává zajisté bez významu, že my jsme vždy jevili nadšené sympatie pro Francii, že jsme protestovali proti anexí Elsaska atd. Pro takově projevy jsou Francouzi velmi citlivi, pa- matují si je a dovedou být za ně i velmi zdvo- řile vděčnými. Ale nynější stále vzrůstající sympatie styky mezi Francil a námi mají reelnější pod- klad, vyplývají skoro z jakési elementární nut nosti, jež nás konečně musila zblížiti. Není třeba opakovat, co bylo v posledn době již několikrát řečeno o významu česk otázky pro Francii. Jakmile pochopili fran couzští politikové českou otázku a ideu pan- germanismu — vystouply sympatie a přátelske styky česko-francouzské samy sebou, vyrazily jako utajované, spodní vody na povrch. Nebyle mnoho těch politiků francouzských, kteří po čali jednati v tomto směru, ale byli mezi nim mužové mladí, moderní, energičtí, požívající vel- kého evropského vzdělání, kteří budou snad brzo ovládati Francii. Skvělým representantem těchto politiků je Paul Deschanel a jednín z nejhorlivějších pracovníků a propagatorů je pak publicista André Chéradame.
Francouz Deschanel Chéradam Francie
11 article
Zde se nejedná jen o jakési »přátelsk poměry«, které prý udržuje s Prahou nynější president francouzské sněmovny, jak udával nedávno »Prager Tagblatt« ve svém absurdně naivním článku proli knize Cheradamově o ra- kouské otázce. Pozadí je daleko vážnější a hlubší nežli se zdá všelijakým šmokům, kteří jako de- tektivové slídi v patách každé návštěvě, ktera do Prahy přijede z Francie. Chápeme zuření německé žurnalistiky, jež do nedávna dovedla umlčet před cizinou nasi existenci, nebo ji vylíčit v tak prolhaných bar- vách, že zejmena francouzský tisk, bez toho velmi povrehní, měl o nás nejzmatenější před- stavy. Nyní však nastaly zcela jiné poměry Francouzské žurnály i revue počaly se zabývat českými věemi a zejmena některé listy, zásluhou našich přátel z kruhů zmíněných politiků a poblicistů byly dosti správně informovány. Tento pokrok ve znalosti a v interessu o českou věc je však pozorovati i mimo tisk. Kdekoliv jsem se ocitl, v jakékoliv společnosti, ať politické, literární neb umělecké, nikde jsem již neslyšel ty zoufalé nesmysly Francouzů — a často i těch nejintelligentnějších — kteří ne- dovedli si představiti, že Praha neleží někde u Černého moře, nebo kteří tvrdošíjně ztotož- ňovali Pešť s Prahou. A když Nedbal objevil se v neděli 24. března na jevíšti Chateletu před dirigentským pultem, tu snad již ani t nejroztomilejší nezasvěcená Pařížanka nedivila se, že český muzikant není osmáhlý sluncem puszly a nemá kostým la Rigo.
Francouz Nedbal Chatelet Praha Francie Pešť
12 article
Po dvě léta neunavně pracovali v Paříži naši přátelé pro naši véc, tiskem a přednáškami, a vykonali velmi mnoho. Výsledky jsou patrn a jsou překvapující. Jen tomuto obratu musíme přičitati, že česká hudba na koncertu Colonnově dosáhla tak velkolepého úspěchu u obecenstva a u té kritiky, které má aspoň trochu serios- nosti a více citu pro opravdové umění nežl pro snobismus mody. Jinak by možná i tento- kráte všechno jasné kouzlo melodií Smetanových i bouřná mohutnost Dvořákova získaly jen obdiv užšího kroužku a veřejnost by zůstela netečná jak nás poučily dřívější smutné zkušenosti pařižské. Musíme býti tudíž vděčni propagandě agitaci našich přátel zvláště i z tábora nacionali- stického, kteři učinili pro naši věc ve Franei více nežli my sami. Musime si to upřímně do znati. Nemáme podnikavosti ani obětavosti. Není peněz ani zkušených a obratných pracovníků. aby se pro naši věc mohlo za hranicemi pra- covati tak, jako to provádějí Maďaři. Nemáme ani nijakého ropresentanta českých záležitost v Paříži, v té Paříži, kde právě osobní styky. jsou-li dosti diplomatické, imponující a nevt- ravé, mohou dokázati všechno. Těch několik návštěv s naší strany, učiněných v poslední době v Paříži, nestačí, ač i tím se již mnoho učinilo. Jimi aspoň uzavřeno intimnější spojení, jež nutn stále udržovati. Hlavním pak »faiseurem« české otázky v Paříži je Chéradame. Jeho znamenitá kniha »Evropa a rakouská otázka na prahu XX. století« rázem postavila mladého třiceti- letého publicistu, dosud známého z četných článků, uveřejňovaných v žurnálech a revalch, do popředí veřejného života francouzského.
Colonnův Dvořákův Maďar Chéradam Paříž Evropa
13 article
Kniha Chéradamova má již nyní, asi měsí po vyjití, ohromný úspěch. Evropský tisk se ji zabývá. Autor mi okázal spoustu výstřižků z ně- meckých žurnálů, jež sopti proti spisovateli, který tak pravdivě vylíčil hnutí a snahy pangerma- nismu. Franceuzské listy uveřejňují o Chéra- damově knize dlouhá pojednání. Camille Pelletan, politický odpůrce Chéradamův, napsal nadšený článek. Nejpřednější politikové, poslanci, sená- toři, členové akademie, literáti zahrnuli Chéra- dama blahopřejnými dopisy. V těchto kruzích vykoná dílo Chéradamovo nám veliké služby. A též i jinde, kde nám neméně na tom musi záležeti — v Rusku. V Rusku, kde se namnoze dívají na český politický a národní zápas s před- pojatostí neb neznalostí, kde nás politické kruhy počínají teprve poznávati jako ve Francii. Tak aspoň mi tvrdil známý politik, vrátivší se ne- dávno z Ruska. Ruské žurnály zabývají se knihou Chéradamovou velmi obšírně. »Novoje Vremja« přineslo dne 12. března dlouhý článek z péra Vožina, pařížského dopisovatele svěho Podobně ve »Světu« z 15. března velmi sympa- ticky psal o Chéradamovi Valentin Gorlov. Pan Chéradame odebere se v nejbližších dnech na další ceštu na Balkán a do Ruska, načež přijede do Prahy, kde jej zajisté přijmeme jako našeho nejlepšího přitele, jemuž jsme po vinnováni mnohou vděčnosti. V. Hladik.
Chéradamův Pelletan Gorlov Chéradam V Hladik Rusko Francie Balkán Praha Novoj Vremja
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Vídně, 5. dubna. (Technic ký doktorát.) V ministerstvu osvěty konala se dne 3. t. m. konference zástupců všech rakou- ských technik stran udilení hodnosti doktorské technikům. Ministr osvěty Hartel prohlásil v za- hajovací řeči, že při stanovení požadavků pro dosažení hodnosti doktorské musí se u techniků klásti hlavní váha na to, podali-li doklady své způsobilosti k samostatné vědecké práci a do- poručoval, aby se vzal za základ rigorosní řád filosofických universitních fakult. Pak projedná- ván návrh technického rigorosního řádu, vypra- covaný v ministerstvě osvěty. Konference shodla se na tom, že nikdo nemá býti nucen ke skládání přísných zkoušek, kdo však se jim chce podrobiti, musí se vykázati, že složi druhou státní zkoušku technickou. Rigoros mají záležeti ze dvou částí: z vědeckého po- jednání, týkajícího se některého odvětvi tech- nických věd a z rigorosa ústního, při čemž má kandidát podati důkazy, že jest obeznámen s celou onou disciplinou, k níž náleží technický odbor, jím zvolený. Z Krakova, 4. dubna. (Proti pol- skému kolu.) Veřejná schiůze lidu, svolaná dne 3. t. m. do velké zasedací síně krakovské radnice ve věci těšínského gymnasia a navšti- vená zástupci všech vrstev obyvatelstva, vyslo- vila se velice příkře proti polskému kolu. Re- ferent, red. »Nové Reformy« Konopinský, na- vrhl resoluci, v níž se polské kolo vyzývá, aby přestalo podporovati vládu, která sama porušuje základní zákony státní, nedbajíc rovnoprávnosti národů a aby sešlo s dosavadní bludné cesty.
Hartel Vídeň Krakov Re filosofický universitní
15 article
V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za8h odpole žni Ve flialkách ns venkově ranní česlo. . . . . . . . 10h odpoludnt . . . . . . . 5 h Inserat plnti se hotové nupřel. Předplseení a inserty přijíná sdmini- strace v Marlsnské ulici č. z. Tam nacházejí se též redakce. tiskárns a eapečice „Národnich Lista“ Rukopivy se nevrueejí.
Národnich List Rukopiva Marlsnský ulice Inserat
16 article
na níž se nedomůže ani prospěchu pro svůj národ, ani posilení státu. Resoluce ta však za- mítnuta, a přijata stručná resoluce, navržená Dašinským, v níž se praví: »Shromáždění vy- jadřuje nedůvěru a hanu polskému kolu za jeho nenárodní politiku ve věci těšínského gymnasia.« Jiný odstavec resoluce red. Konopinského, v němž se demokratickým členům polského kola dává na uváženou, mají-li i na dále selr- vati v lůně kola, kdyby toto nezaujalo rozhod- nějšího stanoviska v otázce gymnasia těšínského, přijat jednohlasně. Ze Záhřeba, 3. dubna. (Sloučení op posičních stran.) Když se r. 1895 be- valá Starčevičova strana práva rozpadla ve dvě frakce, z nichž jedna se spojila se stranou »Obzoru«, kdažto druhá, vedená drem. Fran kem, prováděla dále opposici na vlastní vrub, oddělili se někteří přívrženci strany práva od obou no- vých frakcí a vzdalovali se politiky. Nyní ozna- muje Frant. Folnegovič v orgánu strany práva, že vstupuje opět do klubu této strany a vyzývá i ostatní své přivržence, aby následovali jeho příkladu. Zároveň se ději pokusy o sloučení obou frakci strany práva v jednu společnou stranu a zástupee mírnější frakce dr. Ružiča dr. Boroša výjednávali již s drem. Frankem o sloučení. Jest síce pochybno, že by neústupný dr. Frank byl ochoten spolupůsobiti ke sloučení, avšak také v jeho straně jeví se ochota k smíru, jak vysvítá ze slov »Hrv. Prava«, že »čistá strana práva není nepřítelkyní poctivého, upřímného a opravdového smíru«.
Konopinský Starčevičův František doktor Boroš Frank Záhřeb
17 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 5. dubna. Rusko v Mandžurii. V anglických novinách nejen že bývá více nepravdivých zpráv než pravdivých, nýbrž bývá v nich také nepravdivě líčeno skutečné myšlení Angličanů. Anglické noviny mnou si radosti ruce, že Čina odepřela podepsati smlouvus Ruskem o dočasné okupaci Mandžurie, ale ve skutečnosti Angličané z toho ani dost málo se neradují, soudíce podle londýnského zpravodaje »HoB. Bpeenn« tak: Rusko chtělo Mandžurií obsaditi na č as, aby si pojistilo spojení s mořem železnou drá- hou východo činskou, již staví společně s Cinou a na níž tedy Čína má nemenší zájem než Rusko. Nepodeplšeli Čina smlouvu, fakt samé okupace tím zmařen nebude, ruské vojskoz Mandžurie nevyjde, nýbrž podrží ji v oku- secbe paci bez urcení lhůty. Jak se k tomu zachovají velmoci ? Anglie ničeho podniknouti nemůže, ne- majíc armády. Japonsko je příliš vypočitavé a za evropské soupeře Ruska nebude holýma rukama hrabati kaštany z ohně. Německo určitě prohlásilo, že se do této záležitosti plésti nebude; je zaměstnáno celními otázkamia obnovením trojspolku, jehož čaky jsou tím slabší, čím jsou pravdě podobnější zápletky na dálném východě. Následkem toho položení Ně- mecka se změnilo: dříve bylo pro ně výhodno, aby čínská krise potrvala, nyní však si přeje, aby co nejdřive byla skoncována. Avšak Anglie by ráda, aby rozřešeni krise čínské protáhlo se do zakončení války jihoaftické; ale mnozí Angličané jsou vůbec proti všem zahraničním zápletkám a přáli by Anglii dlouhého od- dechu.
Angličan Mandžurie Cina Praha Rusko Mandžurie Anglie Japonsko Německo dálný východ
18 article Ruský jazyk v Japonsku.
Ruský jazyk v Japonsku. Ruský jazyk v Japonsku rozšiřuje se, jako se rozšiřují obchodní styky mezi Japonskema Ruskem. Na vysokém učení v Tokiu jmenován professorem ruštiny bývalý ruský námořní důsto- ník Smyslovský.
Japonsko Rusko Tokio
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Romány a politika. Klerýsi vtipný Francouz míní, že prý se člověk rád vracivá k svým starým láskám. Ne- záleží na tom, jaké lásky mají ono kouzlo, jež by nás i po nových zkušenostech k sobě vá- bilo; významnější jest, dovede-li nás stará láska znovu upoutati. Že to nedovede láska pohlavní, o tom není sporu; belletristé všech literatur — naší nevyjímaje — založili mnoho zdařilých i nezdařilých praci právě na překvapujícím zkla- mání, jež potkalo zralé muže, když po letech vrátili se k dřívějším milenkám, na nichž zub času zůstavil zatím nemilé stopy svého díla. Trpělivých Kollárů je na světě zajistě nepo- měrně méně, než stárnoucích, uvadajících Mln Ale obor zstarých lásek« jest beze vší pochyb nosti mnohem širší. Vztahujeť se také na roz ličné záliby, jež jsme mívali již v dětství, na zvyky, k nimž se vracíme, jakmile naše cesta životní zabočí ve starou, pravidelnou kolej, na krajiny, jež se nám vtiskly do srdce a jež tedy opět a opět vyhledáváme, a na mnohé věci jiné. Není sporu o tom, že se vztahuje také na knihy.
Francouz Kollár
20 article
Čtenář, který po několik desítiletí žije sl- teraturou svého národa a který labužnicky se kochá v nejlepších plodech literatur cizích, mívá chvíle, kdy s roztoužením vzpomíná si na ne- patrnou, snad i bezvýznamnou knižku, kterou četl jako hošík s plným zanícením dětské mysli. Jaká to tehdy byla krása ! Jakým blahem plnílo se srdce, jaká rozkoš rozlévala se po vší hrudi naší! Jak jsme upřímně plakali, trpěl-li hrdina naši povídky, jak jsme jásali, unikl-li šťastně všem nástrahám a vítězně došel cíle! Knížka, kterou jsme tehdy v mladistvé žízni čtenářské čtli snad třikrát i čtyřikrát, je dávno ztracena, od dětství neměli jsme jí v rukou. Co bychom dnes za ni dali, kdyby se nám v ctihodné, staré podobě své zjevila ve skříni antikvářové ! Mámet ještě dnes živý dojem, že by nás někdejší blaho zahřálo stejným teplem, kdyby se knížka opě ocitla v našich rukou.
21 article
Myšlenky tohoto druhu mě napadly, když jsem v minulých dnech četl sešit »Sebraných spisů Václava Vlčka«, v němž byl počátek ro- mánu »Po půlnoci«. Živě vybavila se mi upo- mínka, jak jsem tu knihu — ovšem ne ne- patrnou — jako studentík, snad tercián, snad primán, četi o vánočních prázdninách nahlas naší shromážděné rodině. Pamatuji se, jak ne- božka matka marně nám připomínala, že je čas, abychom šli spát; opět a opět jsme se dopro- šovali, aby nám dovolila přečísti alespoň ještě jednu kapitolu. Kniha zajímala nás bez po- chybnosti již proto, že jsme všichni znali dě- jiště románu, že jsme měli radost z toho, jak spisovatel pěkně popisuje naší krajinu, a že jsme zatím také dobře se seznámili s Prušáky, kteři roku 1866. zaplavili naši vlast. Románu jest nyní málem 40 let. Byl psán jako první větší dílo autora, který v rozmachu jarého mládí pouštěl se na naše kolbiště literární, na němž té doby romanopiseů nebylo nikterak nazbyt. Jak uspokojí mne dnes? Jedno pojistil si u mne plným právem: milou, nesmazatelnou vzpomínku. V románě »Po půlnoci«, mladší generae nynější již zpola neznámém, snažil se Vlček zobra- ziti pokusy Pruska uloupiti země koruny české. K látce té vrátil se znova, když nenasytnýa vždy lačný Prus roku 1866 opakoval svůj pokus a po vítězství u Sadové lichotnou pro- klamací ke »staroslavnému království českému« vábil český lid, aby věrolomně zřekl se dosa- vadního krále svého. Rozsáhlý, pětidílný román »Zlato v ohni«, otištěný prvně v »Osvětě« roku 1876 a vydaný potom v změněné podobě v »Libuši« v roce 1882 jest druhým dílem Vlčkovým, v němž se autor zabývá Prusy a jejich politikou vzhledem k zemím našim. Vlček píše toto své dílo, (jímž jest zahájeno u firmy Šimáčkovy vydání »Sebraných spisů« jeho), pokročil již mezi vůdčí literáty naše, pokud slo
Vlček Prušák Prusek Libuše Vlčkův Šimáčkův
22 article
o písemnictví pěkné. Měl za sebou již někelik dramat, vydal řadu povídek a románů histo- rických a založil roku 1871 časopis »Osvětu«, dlouhou dobu jedinou a již proto důležitou revui českou. Bylo pochopitelno, že román jeho byl provázen živou pozorností a že si rázem získal přehojného čtenářstva. Ukázaloť se záhy. že nenáleží k pracím tuetovým, že vemlouvá se v čtenářskou přízeň jen svou kvalitou, svou ne- popíratelnou hodnotou. Pomíjeje pletky vysoké politiky a zúmysl zůstavuje stranou nepoctivé jednání Bismarkovo, spisovatel uvádí invasi pruskou ve spojení s duševním hnutím, jež se rozmohlo v Prusku v prvních letech vlády Viléma I. Byl to němě- cký básník Hebbel (a jeho skutek je rradno i dnes něktérým našincům připomenouti), jenž horuje o veleříši německé, napsal : » Auch die Bedientenvölker rütteln am Bau, .. . die Czechen und Polacken schütteln ihr strupp'ges Karyatiden- haupt .. .« Vlčkovi Prušáci, vytvoření dle ži- voucích modelů, dávají ve vitězném opojení svém
Prusek Vilém Hebbel Prušák Auch die Bedientenvölker rütteln be Bao Czechen und Polacken schütteln
23 article
Čechům pocititi, jak jsou proniklí názory podob nými. Setník Bellwitz, jakýsi »schöngeist« nej němečtějšího zrna, jest vzorem uchvatitelské ragy, jež v neunavném žaludku svém hodlá v málo letech přizpůsobiti národ český všemateři Germanii. Činnost lidí tohoto druhu osvětlil spi- sovatel velmi vhodně ukázkou ubohého Polák Bělovského, Bellwitzova podřizeného. Pokroky. jež učinilo za posledních let německé násilí na půdě polské, nejlépe dokázaly, jak správné byly již r. 1876 názory románopisce, A jak se mají věci u nás dnes, čtvrtstolete od prvních počátků »Zlata v ohni?« Po vytče- ném, do jistě míry tendenčním cíli svém jest román nyní snad ještě časovější, než byl za svého vzniku. Dnes sice nerozlizají se po Če- chách pluky pruských vojsk, ale přízně tu do- chází nepřítel z vlastních příslušníků naší říše v podvratné práci, kterou připravuje půdu od- věkému nepřiteli českých zemí. Cil obou jes stejný, toliko prostředky jsou jiné. Již z té pří- činy zasluhuje Vlčkův román i dnes živé pozor- nosti. Namítne snad někdo, že nestojí o politiku
Čecho Polák Bělovský Bellwitzův Bellwitz
24 article
v románech, že politika nemá místa v umění, a doloží snad své mínění také známým výrokem o škaredosti pisně politické. Přivrženci »vyso- kého« umění zajisté odsoudí takovéto spojování dvou různých světů jako absurdnost, hodnou hlubokého opovržení. Dopřejme jim té radosti Nám však se zdá, že umělci, tvořice výkvět ná- roda, mají jen tím intensivněji žiti jeho životem, mají cítiti jeho citem, mají státi především v jeho službách, chtějí-li mu náležitě prospěti. Činí-li to upřjmně a opravdově, zůstávajíce při tom zcela svými, prospívají zároveň vlastní osobě, zvelebují své umění. Zejmena pak belletrista nesmi — a také nemůže býti slep k událostem. které hýbají veřejností, nemají-li se jeho plody státi nedomřivými, exotickými bylinami, krni- cími v půdě nepřiměřeně. Pozadí politické, od povídá-li skutečnosti a zachovává-li slušnou míru. nent po našem mínění uměteckému úspéchu r mánu nijak na újmu.
25 article
Avšak »Zlato v ohni« má též pro čtenáře kterých politika naprosto nezajímá, přehojnou zásobu vnad. Bohatě rozvětvený a široce roz- článkovaný děj, sepjatý v jednotu skoro az úzkostnou, převeliké množství postav různých charakterů, vystupujících na dějišti zcela pře- hledném, nevelikém, křižování zájmů, zastoupe- ných osobami ostře vyhraněnými a zhusta sobě protichůdnými, zároveň však podřizování se všech společné idei vyšší, jež harmonicky ovládá všecko tkanivo díla — toť jsou asi hlavn známky románu Vlčkova. Spisovatel pečlivé motivuje každý čin svých figurek, každou událost zevní i každou změnu v náladě a smý- šlení důležitějších postav svých a připravuje v čas každý obrat, který má v jeho vypravo- vání nastati. Zájem čtenářův váze se ovšem především k čelnému hrdinovi románu, farát Čackému v Bukové, jenž jest přirozeným stře- dem rozsáhlého díla; v něm beze všeho násili se strany autorovy sbíhají se všecky praménky románového proudu, at již jde o habro vského pastora Svobodu a jeho dceru proslulou umél- kyni Albinu Tichou, ať o ráznou paní Minu a zbrklého Pudila, ať o faráře Plíhala nebo koho- koli z osady bukovské. Mladý kněz jest uváděn v křižový oheň nejrůznějších nástrah a léček, čelí nebezpečenstvím, jež již již nadobro roz- bíjejí klid jeho duše i kácejí pevné zásady jeho, ale na konec vychází z ohně zkušebného čist a utužen k životnímu povolání. V něm nalezá útěchu, v něm sejde se zejmena také s pasto- rem Svobodou, jenž věkem jsa zkušenější a osobně nesvázán pouty tak přísnými jako Čacký, nepodléhá sice tolika zkouškám, ale požívá stejné vážnosti v katolické Bukové jako u svého stádce habrovského.
Svoboda Albin Tichá Min Pudil Plíhal Čacký Vlčkov Buková r Svoboda
26 article
Zaplétání překvapujících situací a vzruše- ných, napjatých scén nalezneme u Vlčka právě tak, jako u jiných spisovatelů našich z pro- středka let osmdesátých, zejmena také u Ji- ráska na př. v »Ráji světa« a »Na dvoře vé- vodském«. Také v tom spatřujema význačnou vlastnost »Zlata v ohni«, jež vyznamenává s také pečlivou dikel a formou vůbec vybrou- šenou. Náš román za poslední čtvrtstoletí učinil nepoplratelný pokrok, vyhledav si nové cesty a použivaje jiných prostředků, než jaké bývaly v obyčeji před lety. Jest tedy jen svě- dectvím o vnitřní sile díla, shledáme-li též ve starší práci takovou míru účinné, bezprostřední působivosti, jakou má Vlčkovo »Zlato v ohni«. Zajímavou ukázkou, jak si také současný román náš všímá otázek politických, jest nej- novější dílo Antala Staška, Vilímkovým nákladem vydaný román »V temných ví- rech.« Stašek sice obrací pozornost zvláště k působení stran socialistických, ale nepouští se zřetelo také rejdů německého kapitálua prušáckých agitací, provozovaných po Čechách pod zástěrami nejrůznějšími, pod rouškou so- ciální ovšem na prvém místě. Při tom také správně odhaduje ochotnou pomoc velkokapitálu — lr. židovského.
Vlček Vlčkův Stašek Vilímkův Čechy