2
masthead
V Praze, v sobotu dne 6. dubna 190.
Praha
4
article
Na ramní a odpol. listy
přsdpláeí ee
v Praze v administraei
na mě í
na štvrt leta . . . . 6 K —k
s dvojí čonáškon
na měsí
tnt leta. . 7 K 50h
ve flialkáeh
na něde .. 2 K 80
Poštou
nan: : : : s k o
s drojí zisilkos
í ta . . : 1 k to
Praha
5
article
Do vyrovnání s Uhrami.
Do vyrovnání s Uhrami.
Rok letošní tvoři důležitou lhůtu pro
urovnání poměru hospodářského obou polo-
vin říše. Čísařským nařízením ze dne 21. září
1899 bylo ustanoveno, že nejdéle v r. 1901
má se ukončiti jednání o celní obchodní
smlouvu s Uhrami.
Uplynula již dobrá čtvrtina posledního
roku této lhůty, aniž by se co vážného pro-
slýchalo o skoncování zmíněných úmluv, jež
jsou tentokráte tím důležitější, že sedmimilo-
vými kroky nadchází již nezbytnost obnovy
obchodních smluv zahraničných. Neníť a ne
bude zajisté lhostejno pro hospodářské zájmy
soustátí tohoto, přikročí-li k jednání o nové
zahraniční smlouvy obchodní jakožto celek
uvnitř (co se týče hmotných zájmů obou po-
lovin říše) sjednocený, aneb v případu opač-
ném se dvěma různými stanovisky, z nichž
uherské hledí především k potřebám země-
dělství, cislajtánské pak více se kloní na
prospěch zájmů průmyslových. e
Rozhlédneme-li se po vnitřních poměrech
obou polovin říše, ztěží nalezneme možnost
předpokládati, že ještě letošním rokemse
dočkáme celní a obchodní smlouvy s Uhrami.
Nejenom že o věcném jednání mezi
vládami vídeňskou a peštskou dosud pranic
se neproslýchá, ale jest mnoho známek, že
posavadní sněmovna uherská sotva se již
dočká podobného elaborátu, ježto na podzim
konati se budou nové volby a bezprostředně
před nimi ani vláda uherská nebude spě
chati s obnovou celní a obchodní smlouvy,
protože nejen v této polovině, ale i v Uhrách
konečné upravení vzájemného hospodářského
poměru v této nejdůležitější části poskytuje
agitaci stran nejvýdatnější zbraně. Volby
uherské ale mohou dle výsledku svého způ-
sobiti i změnu ve vládě uherské, nač ostatně
Uhry
6
article
již nyní ukazují jednak různící se proudy v
posavadní straně vládní, což patrno jest
zvláště od připojení se k ní stoupenců hra-
běte Appoňyie čili bývalé strany národní,
jednak co chvíle na povrch vytryskující ji
třivé osobní útoky, jak byl právě případ
ministra obchodu Hegedüse, a konečně i opě-
tovné pověsti o tom, že někteří ministři
uherští hodlají odstoupiti. To vše tedy na
svědčuje, že na straně uherské případné
jednání o celní a obchodní smlouvu bude před-
sevzato až po volbách, t. j. až někdyv
podzimním zasedání sněmovním.
Při tom nepřihlížíme ku věcné stránce
dotýčných smluv, k tomu totiž, postaví-li se
v Uhrách budto na stanovisko společného
celního území anebo celní rozluky. Prozatím
všichni zástupci vlády, pokud o této věci se
vyslovili, promluvili na prospěch zachování
posavadní celní pospolitosti; byli to zejmena
ministr orby, ministr financí a předseda
ministerstva Szell. Myšlenka, zachovati spo-
lečné celní území, nabyla mimo to v poslední
době dosti značné posily agitací německých
agrárníků, aby zvýšena byla obilní cla z obilí
do Němec dováženého, čímž by ovšem se
stižil i odbyt uherského obilí, takže jest
zájem uherský na zachování zdejšího trhu
dosti patrny.
Jak mají se věci v této polovině říše
Odpověď přesná jest tu) neméně oblížná.
Zde se stále ještě pracuje pomocí » hesel«a
nejnovějším takovým heslem jest, jak známo,
pěstování zájmů hmotných, hospodářských.
za kterýmžto heslem se i podařilo před-
sedovi ministerstva dru. Körbrovi docíliti
dělnost rady říšské, byť prozatím jen do
určité lhůty. Lhůty ovšem dají se po případě
i prodloužiti.
Nastává tudíž pro stoupence zájmové
Hegedüs
Němec
Uhry
ministerstvo Szell
7
article
hospodářské politiky cislajtánské dosti za-
jímavé dilemma; jednak, jak vyplniti čas až
do podzimního anebo ještě pozdějšího jed-
nání o celní a obchodní smlouvě s Uhrami.
jednak a to jest věcí hlavní: jak se postaviti
k těmto smlouvám? Pro stoupence hospo-
dářské a zájmové politiky nemůže býti věc
spornou. Kdo řekl A, musí říci i B, a to
sotva dá se popříti, že bez pevného podkladu
hospodářského pro obě poloviny říše hospo-
dářský postup a rozvoj jedné jen části
nedá se dobře mysliti.
V táboře německém, jak známo, obě
krajní křídla, antisemité a Všeněmci, jsou
odpovědní nepřátelé Uher; první proto, že
oslabili monopol obchodní města Vídně.
druzí proto, že vidí v Maďarech překážku
»německému pudu na Východ« a obojí též
proto, že i Maďaři do r. 1867 byli podřízení
prvenství německému. Proto se má
za to v některých politických kruzích, že již
hned při jednání o kvotě ostře vyniknou
na radě říšské různá stanoviska a že otázka
uherského vyrovnání, zvláště pak obnovy
celní a obchodní smlouvy s Uhrami stane se
vlastním jevištěm parlamentního siláctví.
Maďar
Uhry
Vídeň
8
article
Věci této se dotkl pozoruhodně v před-
včerejší své řeči na schůzi klubu národní
strany svobodomyslné předseda klubu po-
slanců říšských, dr. Pacák, těmito slovy
»Nahoře dobře vědí, že jsme proti centrali-
saci a že nám jde o tento důkaz za každou
cenu. Tento důkaz neprovedeme my, nýbrž
jiné strany, naši odpůrcové sami. Nechá-
me-li je jen chvíli tancov ati
volně a pustíme je ku projed-
nání rakouskouherského vyrov
nání, uvidíme, bude-li parlament dělným
Jeden německý státník, který dnes, bohužel
již není v parlamentě a který byl jinak na
ším přítelem, řekl na rozhodujících míslech,
kamž byl po pádu Clarově povolán: Ano
je to štěstí, že Čechové dělali obstrukci, po-
něvadž, kdyby byli pustili ony předlohy do
sněmovny, dokázalo by se, že nemají ve
sněmovně nijaké většiny.«
Pravda, poslední výrok německého stát-
níka týkal se sněmovny předešlé, nikoliv
nynější; a nelze tudíž do slova jej bráti
pro případné jednánl o vyrovnání uherském.
Do této nové sněmovny, jak ukázaly schůze
její před velikonocemi konané, vrátila se
dělnost, ty které předlohy vládní propuštěny
byly bez úrazu a také vedení nynější sně-
movny jest v rukou jiných než sněmovny
bývalé. Konečně, a to nelze podceňovati.
hesla hospodářská nemohou se zastaviti před
otázkami tak důležitými, jako jest obnoveni
uherského vyrovnání, za nímž takřka bez-
prostředně přijdou na řadu ještě významnější
otázky hospodářské — obchodní smlouvy —
zahraničné. Takto otázky tyto budou takřka
nepřetržitě na denním pořádku až do r. 1903
— ač-li neudá se nějaké mimořádné pře-
kvapení.
doktor
Pacák
Clarův
Čecho
9
article
List z Paříže.
List z Paříže.
(My a Franeie.)
V Pařiži, koncem března 1901.
Za posledních dvou let učinila znalost če-
ských věcí ve Francii neobyčejný pokrok. Fran-
couzům počínají se otvírati oči. Poznávají nás,
vidí náš zápas politický a národní, náš živol
kulturní a shledávají, že to vše má pro ně
nejen velkou zajímavost, ale též velkou důleži-
tost. A to znamená více, nežli všechny možné
demonstrativní projevy sympatii, manifestace přá-
telství, parádní řeči a všelijaké politické roman-
tiky a sentimentálnosti.
Fran
Paříž
Francie
Franeie
10
article
Neostává zajisté bez významu, že my jsme
vždy jevili nadšené sympatie pro Francii, že
jsme protestovali proti anexí Elsaska atd. Pro
takově projevy jsou Francouzi velmi citlivi, pa-
matují si je a dovedou být za ně i velmi zdvo-
řile vděčnými.
Ale nynější stále vzrůstající sympatie
styky mezi Francil a námi mají reelnější pod-
klad, vyplývají skoro z jakési elementární nut
nosti, jež nás konečně musila zblížiti.
Není třeba opakovat, co bylo v posledn
době již několikrát řečeno o významu česk
otázky pro Francii. Jakmile pochopili fran
couzští politikové českou otázku a ideu pan-
germanismu — vystouply sympatie a přátelske
styky česko-francouzské samy sebou, vyrazily
jako utajované, spodní vody na povrch. Nebyle
mnoho těch politiků francouzských, kteří po
čali jednati v tomto směru, ale byli mezi nim
mužové mladí, moderní, energičtí, požívající vel-
kého evropského vzdělání, kteří budou snad
brzo ovládati Francii. Skvělým representantem
těchto politiků je Paul Deschanel a jednín
z nejhorlivějších pracovníků a propagatorů je
pak publicista André Chéradame.
Francouz
Deschanel
Chéradam
Francie
11
article
Zde se nejedná jen o jakési »přátelsk
poměry«, které prý udržuje s Prahou nynější
president francouzské sněmovny, jak udával
nedávno »Prager Tagblatt« ve svém absurdně
naivním článku proli knize Cheradamově o ra-
kouské otázce. Pozadí je daleko vážnější a hlubší
nežli se zdá všelijakým šmokům, kteří jako de-
tektivové slídi v patách každé návštěvě, ktera
do Prahy přijede z Francie.
Chápeme zuření německé žurnalistiky, jež
do nedávna dovedla umlčet před cizinou nasi
existenci, nebo ji vylíčit v tak prolhaných bar-
vách, že zejmena francouzský tisk, bez toho
velmi povrehní, měl o nás nejzmatenější před-
stavy. Nyní však nastaly zcela jiné poměry
Francouzské žurnály i revue počaly se zabývat
českými věemi a zejmena některé listy, zásluhou
našich přátel z kruhů zmíněných politiků a
poblicistů byly dosti správně informovány.
Tento pokrok ve znalosti a v interessu
o českou věc je však pozorovati i mimo tisk.
Kdekoliv jsem se ocitl, v jakékoliv společnosti,
ať politické, literární neb umělecké, nikde jsem
již neslyšel ty zoufalé nesmysly Francouzů —
a často i těch nejintelligentnějších — kteří ne-
dovedli si představiti, že Praha neleží někde
u Černého moře, nebo kteří tvrdošíjně ztotož-
ňovali Pešť s Prahou. A když Nedbal objevil
se v neděli 24. března na jevíšti Chateletu
před dirigentským pultem, tu snad již ani t
nejroztomilejší nezasvěcená Pařížanka nedivila
se, že český muzikant není osmáhlý sluncem
puszly a nemá kostým la Rigo.
Francouz
Nedbal
Chatelet
Praha
Francie
Pešť
12
article
Po dvě léta neunavně pracovali v Paříži
naši přátelé pro naši véc, tiskem a přednáškami,
a vykonali velmi mnoho. Výsledky jsou patrn
a jsou překvapující. Jen tomuto obratu musíme
přičitati, že česká hudba na koncertu Colonnově
dosáhla tak velkolepého úspěchu u obecenstva
a u té kritiky, které má aspoň trochu serios-
nosti a více citu pro opravdové umění nežl
pro snobismus mody. Jinak by možná i tento-
kráte všechno jasné kouzlo melodií Smetanových
i bouřná mohutnost Dvořákova získaly jen obdiv
užšího kroužku a veřejnost by zůstela netečná
jak nás poučily dřívější smutné zkušenosti
pařižské.
Musíme býti tudíž vděčni propagandě
agitaci našich přátel zvláště i z tábora nacionali-
stického, kteři učinili pro naši věc ve Franei
více nežli my sami. Musime si to upřímně do
znati. Nemáme podnikavosti ani obětavosti. Není
peněz ani zkušených a obratných pracovníků.
aby se pro naši věc mohlo za hranicemi pra-
covati tak, jako to provádějí Maďaři. Nemáme
ani nijakého ropresentanta českých záležitost
v Paříži, v té Paříži, kde právě osobní styky.
jsou-li dosti diplomatické, imponující a nevt-
ravé, mohou dokázati všechno. Těch několik
návštěv s naší strany, učiněných v poslední době
v Paříži, nestačí, ač i tím se již mnoho učinilo.
Jimi aspoň uzavřeno intimnější spojení, jež nutn
stále udržovati.
Hlavním pak »faiseurem« české otázky
v Paříži je Chéradame. Jeho znamenitá
kniha »Evropa a rakouská otázka na prahu
XX. století« rázem postavila mladého třiceti-
letého publicistu, dosud známého z četných
článků, uveřejňovaných v žurnálech a revalch,
do popředí veřejného života francouzského.
Colonnův
Dvořákův
Maďar
Chéradam
Paříž
Evropa
13
article
Kniha Chéradamova má již nyní, asi měsí
po vyjití, ohromný úspěch. Evropský tisk se ji
zabývá. Autor mi okázal spoustu výstřižků z ně-
meckých žurnálů, jež sopti proti spisovateli, který
tak pravdivě vylíčil hnutí a snahy pangerma-
nismu. Franceuzské listy uveřejňují o Chéra-
damově knize dlouhá pojednání. Camille Pelletan,
politický odpůrce Chéradamův, napsal nadšený
článek. Nejpřednější politikové, poslanci, sená-
toři, členové akademie, literáti zahrnuli Chéra-
dama blahopřejnými dopisy. V těchto kruzích
vykoná dílo Chéradamovo nám veliké služby.
A též i jinde, kde nám neméně na tom musi
záležeti — v Rusku. V Rusku, kde se namnoze
dívají na český politický a národní zápas s před-
pojatostí neb neznalostí, kde nás politické kruhy
počínají teprve poznávati jako ve Francii. Tak
aspoň mi tvrdil známý politik, vrátivší se ne-
dávno z Ruska. Ruské žurnály zabývají se
knihou Chéradamovou velmi obšírně. »Novoje
Vremja« přineslo dne 12. března dlouhý článek
z péra Vožina, pařížského dopisovatele svěho
Podobně ve »Světu« z 15. března velmi sympa-
ticky psal o Chéradamovi Valentin Gorlov.
Pan Chéradame odebere se v nejbližších
dnech na další ceštu na Balkán a do Ruska,
načež přijede do Prahy, kde jej zajisté přijmeme
jako našeho nejlepšího přitele, jemuž jsme po
vinnováni mnohou vděčnosti.
V. Hladik.
Chéradamův
Pelletan
Gorlov
Chéradam
V Hladik
Rusko
Francie
Balkán
Praha
Novoj Vremja
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 5. dubna. (Technic ký
doktorát.) V ministerstvu osvěty konala se
dne 3. t. m. konference zástupců všech rakou-
ských technik stran udilení hodnosti doktorské
technikům. Ministr osvěty Hartel prohlásil v za-
hajovací řeči, že při stanovení požadavků pro
dosažení hodnosti doktorské musí se u techniků
klásti hlavní váha na to, podali-li doklady své
způsobilosti k samostatné vědecké práci a do-
poručoval, aby se vzal za základ rigorosní řád
filosofických universitních fakult. Pak projedná-
ván návrh technického rigorosního řádu, vypra-
covaný v ministerstvě osvěty. Konference shodla
se na tom, že nikdo nemá býti nucen ke
skládání přísných zkoušek, kdo však se jim
chce podrobiti, musí se vykázati, že složi
druhou státní zkoušku technickou. Rigoros
mají záležeti ze dvou částí: z vědeckého po-
jednání, týkajícího se některého odvětvi tech-
nických věd a z rigorosa ústního, při čemž má
kandidát podati důkazy, že jest obeznámen
s celou onou disciplinou, k níž náleží technický
odbor, jím zvolený.
Z Krakova, 4. dubna. (Proti pol-
skému kolu.) Veřejná schiůze lidu, svolaná
dne 3. t. m. do velké zasedací síně krakovské
radnice ve věci těšínského gymnasia a navšti-
vená zástupci všech vrstev obyvatelstva, vyslo-
vila se velice příkře proti polskému kolu. Re-
ferent, red. »Nové Reformy« Konopinský, na-
vrhl resoluci, v níž se polské kolo vyzývá, aby
přestalo podporovati vládu, která sama porušuje
základní zákony státní, nedbajíc rovnoprávnosti
národů a aby sešlo s dosavadní bludné cesty.
Hartel
Vídeň
Krakov
Re
filosofický universitní
15
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za8h
odpole žni
Ve flialkách ns venkově
ranní česlo. . . . . . . . 10h
odpoludnt
. . . . . . . 5 h
Inserat
plnti se hotové nupřel.
Předplseení a inserty přijíná sdmini-
strace v Marlsnské ulici č. z.
Tam nacházejí se též redakce.
tiskárns a eapečice „Národnich Lista“
Rukopivy se nevrueejí.
Národnich List
Rukopiva
Marlsnský ulice
Inserat
16
article
na níž se nedomůže ani prospěchu pro svůj
národ, ani posilení státu. Resoluce ta však za-
mítnuta, a přijata stručná resoluce, navržená
Dašinským, v níž se praví: »Shromáždění vy-
jadřuje nedůvěru a hanu polskému kolu za jeho
nenárodní politiku ve věci těšínského gymnasia.«
Jiný odstavec resoluce red. Konopinského,
v němž se demokratickým členům polského
kola dává na uváženou, mají-li i na dále selr-
vati v lůně kola, kdyby toto nezaujalo rozhod-
nějšího stanoviska v otázce gymnasia těšínského,
přijat jednohlasně.
Ze Záhřeba, 3. dubna. (Sloučení op
posičních stran.) Když se r. 1895 be-
valá Starčevičova strana práva rozpadla ve dvě
frakce, z nichž jedna se spojila se stranou
»Obzoru«, kdažto druhá, vedená drem. Fran kem,
prováděla dále opposici na vlastní vrub, oddělili
se někteří přívrženci strany práva od obou no-
vých frakcí a vzdalovali se politiky. Nyní ozna-
muje Frant. Folnegovič v orgánu strany práva,
že vstupuje opět do klubu této strany a vyzývá
i ostatní své přivržence, aby následovali jeho
příkladu. Zároveň se ději pokusy o sloučení
obou frakci strany práva v jednu společnou
stranu a zástupee mírnější frakce dr. Ružiča
dr. Boroša výjednávali již s drem. Frankem
o sloučení. Jest síce pochybno, že by neústupný
dr. Frank byl ochoten spolupůsobiti ke sloučení,
avšak také v jeho straně jeví se ochota k
smíru, jak vysvítá ze slov »Hrv. Prava«, že
»čistá strana práva není nepřítelkyní poctivého,
upřímného a opravdového smíru«.
Konopinský
Starčevičův
František
doktor
Boroš
Frank
Záhřeb
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. dubna.
Rusko v Mandžurii.
V anglických novinách nejen že bývá více
nepravdivých zpráv než pravdivých, nýbrž bývá
v nich také nepravdivě líčeno skutečné myšlení
Angličanů. Anglické noviny mnou si radosti
ruce, že Čina odepřela podepsati smlouvus
Ruskem o dočasné okupaci Mandžurie, ale ve
skutečnosti Angličané z toho ani dost málo se
neradují, soudíce podle londýnského zpravodaje
»HoB. Bpeenn« tak:
Rusko chtělo Mandžurií obsaditi na č as,
aby si pojistilo spojení s mořem železnou drá-
hou východo činskou, již staví společně s Cinou
a na níž tedy Čína má nemenší zájem než
Rusko. Nepodeplšeli Čina smlouvu, fakt samé
okupace tím zmařen nebude, ruské vojskoz
Mandžurie nevyjde, nýbrž podrží ji v oku-
secbe
paci bez urcení lhůty.
Jak se k tomu zachovají velmoci ?
Anglie ničeho podniknouti nemůže, ne-
majíc armády. Japonsko je příliš vypočitavé
a za evropské soupeře Ruska nebude holýma
rukama hrabati kaštany z ohně. Německo
určitě prohlásilo, že se do této záležitosti plésti
nebude; je zaměstnáno celními otázkamia
obnovením trojspolku, jehož čaky jsou tím
slabší, čím jsou pravdě podobnější zápletky na
dálném východě. Následkem toho položení Ně-
mecka se změnilo: dříve bylo pro ně výhodno,
aby čínská krise potrvala, nyní však si přeje,
aby co nejdřive byla skoncována. Avšak Anglie
by ráda, aby rozřešeni krise čínské protáhlo se
do zakončení války jihoaftické; ale mnozí
Angličané jsou vůbec proti všem zahraničním
zápletkám a přáli by Anglii dlouhého od-
dechu.
Angličan
Mandžurie
Cina
Praha
Rusko
Mandžurie
Anglie
Japonsko
Německo
dálný východ
18
article
Ruský jazyk v Japonsku.
Ruský jazyk v Japonsku.
Ruský jazyk v Japonsku rozšiřuje se, jako
se rozšiřují obchodní styky mezi Japonskema
Ruskem. Na vysokém učení v Tokiu jmenován
professorem ruštiny bývalý ruský námořní důsto-
ník Smyslovský.
Japonsko
Rusko
Tokio
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Romány a politika.
Klerýsi vtipný Francouz míní, že prý se
člověk rád vracivá k svým starým láskám. Ne-
záleží na tom, jaké lásky mají ono kouzlo, jež
by nás i po nových zkušenostech k sobě vá-
bilo; významnější jest, dovede-li nás stará láska
znovu upoutati. Že to nedovede láska pohlavní,
o tom není sporu; belletristé všech literatur —
naší nevyjímaje — založili mnoho zdařilých
i nezdařilých praci právě na překvapujícím zkla-
mání, jež potkalo zralé muže, když po letech
vrátili se k dřívějším milenkám, na nichž zub
času zůstavil zatím nemilé stopy svého díla.
Trpělivých Kollárů je na světě zajistě nepo-
měrně méně, než stárnoucích, uvadajících Mln
Ale obor zstarých lásek« jest beze vší pochyb
nosti mnohem širší. Vztahujeť se také na roz
ličné záliby, jež jsme mívali již v dětství, na
zvyky, k nimž se vracíme, jakmile naše cesta
životní zabočí ve starou, pravidelnou kolej, na
krajiny, jež se nám vtiskly do srdce a jež tedy
opět a opět vyhledáváme, a na mnohé věci
jiné. Není sporu o tom, že se vztahuje také na
knihy.
Francouz
Kollár
20
article
Čtenář, který po několik desítiletí žije sl-
teraturou svého národa a který labužnicky se
kochá v nejlepších plodech literatur cizích, mívá
chvíle, kdy s roztoužením vzpomíná si na ne-
patrnou, snad i bezvýznamnou knižku, kterou
četl jako hošík s plným zanícením dětské mysli.
Jaká to tehdy byla krása ! Jakým blahem plnílo
se srdce, jaká rozkoš rozlévala se po vší hrudi
naší! Jak jsme upřímně plakali, trpěl-li hrdina
naši povídky, jak jsme jásali, unikl-li šťastně
všem nástrahám a vítězně došel cíle! Knížka,
kterou jsme tehdy v mladistvé žízni čtenářské
čtli snad třikrát i čtyřikrát, je dávno ztracena,
od dětství neměli jsme jí v rukou. Co bychom
dnes za ni dali, kdyby se nám v ctihodné, staré
podobě své zjevila ve skříni antikvářové ! Mámet
ještě dnes živý dojem, že by nás někdejší blaho
zahřálo stejným teplem, kdyby se knížka opě
ocitla v našich rukou.
21
article
Myšlenky tohoto druhu mě napadly, když
jsem v minulých dnech četl sešit »Sebraných
spisů Václava Vlčka«, v němž byl počátek ro-
mánu »Po půlnoci«. Živě vybavila se mi upo-
mínka, jak jsem tu knihu — ovšem ne ne-
patrnou — jako studentík, snad tercián, snad
primán, četi o vánočních prázdninách nahlas
naší shromážděné rodině. Pamatuji se, jak ne-
božka matka marně nám připomínala, že je čas,
abychom šli spát; opět a opět jsme se dopro-
šovali, aby nám dovolila přečísti alespoň ještě
jednu kapitolu. Kniha zajímala nás bez po-
chybnosti již proto, že jsme všichni znali dě-
jiště románu, že jsme měli radost z toho, jak
spisovatel pěkně popisuje naší krajinu, a že
jsme zatím také dobře se seznámili s Prušáky,
kteři roku 1866. zaplavili naši vlast. Románu
jest nyní málem 40 let. Byl psán jako první větší
dílo autora, který v rozmachu jarého mládí
pouštěl se na naše kolbiště literární, na němž
té doby romanopiseů nebylo nikterak nazbyt.
Jak uspokojí mne dnes? Jedno pojistil si u mne
plným právem: milou, nesmazatelnou vzpomínku.
V románě »Po půlnoci«, mladší generae
nynější již zpola neznámém, snažil se Vlček zobra-
ziti pokusy Pruska uloupiti země koruny české.
K látce té vrátil se znova, když nenasytnýa
vždy lačný Prus roku 1866 opakoval svůj
pokus a po vítězství u Sadové lichotnou pro-
klamací ke »staroslavnému království českému«
vábil český lid, aby věrolomně zřekl se dosa-
vadního krále svého. Rozsáhlý, pětidílný román
»Zlato v ohni«, otištěný prvně v »Osvětě«
roku 1876 a vydaný potom v změněné podobě
v »Libuši« v roce 1882 jest druhým dílem
Vlčkovým, v němž se autor zabývá Prusy
a jejich politikou vzhledem k zemím našim.
Vlček píše toto své dílo, (jímž jest zahájeno u
firmy Šimáčkovy vydání »Sebraných spisů« jeho),
pokročil již mezi vůdčí literáty naše, pokud slo
Vlček
Prušák
Prusek
Libuše
Vlčkův
Šimáčkův
22
article
o písemnictví pěkné. Měl za sebou již někelik
dramat, vydal řadu povídek a románů histo-
rických a založil roku 1871 časopis »Osvětu«,
dlouhou dobu jedinou a již proto důležitou
revui českou. Bylo pochopitelno, že román jeho
byl provázen živou pozorností a že si rázem
získal přehojného čtenářstva. Ukázaloť se záhy.
že nenáleží k pracím tuetovým, že vemlouvá se
v čtenářskou přízeň jen svou kvalitou, svou ne-
popíratelnou hodnotou.
Pomíjeje pletky vysoké politiky a zúmysl
zůstavuje stranou nepoctivé jednání Bismarkovo,
spisovatel uvádí invasi pruskou ve spojení
s duševním hnutím, jež se rozmohlo v Prusku
v prvních letech vlády Viléma I. Byl to němě-
cký básník Hebbel (a jeho skutek je rradno
i dnes něktérým našincům připomenouti), jenž
horuje o veleříši německé, napsal : » Auch die
Bedientenvölker rütteln am Bau, .. . die Czechen
und Polacken schütteln ihr strupp'ges Karyatiden-
haupt .. .« Vlčkovi Prušáci, vytvoření dle ži-
voucích modelů, dávají ve vitězném opojení svém
Prusek
Vilém
Hebbel
Prušák
Auch die Bedientenvölker rütteln be Bao
Czechen und Polacken schütteln
23
article
Čechům pocititi, jak jsou proniklí názory podob
nými. Setník Bellwitz, jakýsi »schöngeist« nej
němečtějšího zrna, jest vzorem uchvatitelské
ragy, jež v neunavném žaludku svém hodlá
v málo letech přizpůsobiti národ český všemateři
Germanii. Činnost lidí tohoto druhu osvětlil spi-
sovatel velmi vhodně ukázkou ubohého Polák
Bělovského, Bellwitzova podřizeného. Pokroky.
jež učinilo za posledních let německé násilí na
půdě polské, nejlépe dokázaly, jak správné byly
již r. 1876 názory románopisce,
A jak se mají věci u nás dnes, čtvrtstolete
od prvních počátků »Zlata v ohni?« Po vytče-
ném, do jistě míry tendenčním cíli svém jest
román nyní snad ještě časovější, než byl za
svého vzniku. Dnes sice nerozlizají se po Če-
chách pluky pruských vojsk, ale přízně tu do-
chází nepřítel z vlastních příslušníků naší říše
v podvratné práci, kterou připravuje půdu od-
věkému nepřiteli českých zemí. Cil obou jes
stejný, toliko prostředky jsou jiné. Již z té pří-
činy zasluhuje Vlčkův román i dnes živé pozor-
nosti. Namítne snad někdo, že nestojí o politiku
Čecho
Polák
Bělovský
Bellwitzův
Bellwitz
24
article
v románech, že politika nemá místa v umění,
a doloží snad své mínění také známým výrokem
o škaredosti pisně politické. Přivrženci »vyso-
kého« umění zajisté odsoudí takovéto spojování
dvou různých světů jako absurdnost, hodnou
hlubokého opovržení. Dopřejme jim té radosti
Nám však se zdá, že umělci, tvořice výkvět ná-
roda, mají jen tím intensivněji žiti jeho životem,
mají cítiti jeho citem, mají státi především v jeho
službách, chtějí-li mu náležitě prospěti. Činí-li
to upřjmně a opravdově, zůstávajíce při tom
zcela svými, prospívají zároveň vlastní osobě,
zvelebují své umění. Zejmena pak belletrista
nesmi — a také nemůže býti slep k událostem.
které hýbají veřejností, nemají-li se jeho plody
státi nedomřivými, exotickými bylinami, krni-
cími v půdě nepřiměřeně. Pozadí politické, od
povídá-li skutečnosti a zachovává-li slušnou míru.
nent po našem mínění uměteckému úspéchu r
mánu nijak na újmu.
25
article
Avšak »Zlato v ohni« má též pro čtenáře
kterých politika naprosto nezajímá, přehojnou
zásobu vnad. Bohatě rozvětvený a široce roz-
článkovaný děj, sepjatý v jednotu skoro az
úzkostnou, převeliké množství postav různých
charakterů, vystupujících na dějišti zcela pře-
hledném, nevelikém, křižování zájmů, zastoupe-
ných osobami ostře vyhraněnými a zhusta sobě
protichůdnými, zároveň však podřizování se
všech společné idei vyšší, jež harmonicky ovládá
všecko tkanivo díla — toť jsou asi hlavn
známky románu Vlčkova. Spisovatel pečlivé
motivuje každý čin svých figurek, každou
událost zevní i každou změnu v náladě a smý-
šlení důležitějších postav svých a připravuje
v čas každý obrat, který má v jeho vypravo-
vání nastati. Zájem čtenářův váze se ovšem
především k čelnému hrdinovi románu, farát
Čackému v Bukové, jenž jest přirozeným stře-
dem rozsáhlého díla; v něm beze všeho násili
se strany autorovy sbíhají se všecky praménky
románového proudu, at již jde o habro vského
pastora Svobodu a jeho dceru proslulou umél-
kyni Albinu Tichou, ať o ráznou paní Minu a
zbrklého Pudila, ať o faráře Plíhala nebo koho-
koli z osady bukovské. Mladý kněz jest uváděn
v křižový oheň nejrůznějších nástrah a léček,
čelí nebezpečenstvím, jež již již nadobro roz-
bíjejí klid jeho duše i kácejí pevné zásady jeho,
ale na konec vychází z ohně zkušebného čist
a utužen k životnímu povolání. V něm nalezá
útěchu, v něm sejde se zejmena také s pasto-
rem Svobodou, jenž věkem jsa zkušenější a
osobně nesvázán pouty tak přísnými jako Čacký,
nepodléhá sice tolika zkouškám, ale požívá
stejné vážnosti v katolické Bukové jako u svého
stádce habrovského.
Svoboda
Albin Tichá
Min
Pudil
Plíhal
Čacký
Vlčkov
Buková
r Svoboda
26
article
Zaplétání překvapujících situací a vzruše-
ných, napjatých scén nalezneme u Vlčka právě
tak, jako u jiných spisovatelů našich z pro-
středka let osmdesátých, zejmena také u Ji-
ráska na př. v »Ráji světa« a »Na dvoře vé-
vodském«. Také v tom spatřujema význačnou
vlastnost »Zlata v ohni«, jež vyznamenává s
také pečlivou dikel a formou vůbec vybrou-
šenou. Náš román za poslední čtvrtstoletí
učinil nepoplratelný pokrok, vyhledav si nové
cesty a použivaje jiných prostředků, než jaké
bývaly v obyčeji před lety. Jest tedy jen svě-
dectvím o vnitřní sile díla, shledáme-li též ve
starší práci takovou míru účinné, bezprostřední
působivosti, jakou má Vlčkovo »Zlato v ohni«.
Zajímavou ukázkou, jak si také současný
román náš všímá otázek politických, jest nej-
novější dílo Antala Staška, Vilímkovým
nákladem vydaný román »V temných ví-
rech.« Stašek sice obrací pozornost zvláště
k působení stran socialistických, ale nepouští
se zřetelo také rejdů německého kapitálua
prušáckých agitací, provozovaných po Čechách
pod zástěrami nejrůznějšími, pod rouškou so-
ciální ovšem na prvém místě. Při tom také
správně odhaduje ochotnou pomoc velkokapitálu
— lr.
židovského.
Vlček
Vlčkův
Stašek
Vilímkův
Čechy