Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

9. dubna 1903. Číslo 98

Ve státě, kde král hraje o ústavy jakoo bukvice, je to vlastně jedno, jaká je tam právě ústava a je-li tam ústava či není. Není, takový je facit. V Srbsku mají už několik ústav na vý běr a dnes mohou dáti do lidu střílet na základě jedné, zejtra na základě druhé z nich. Ale takové hračky jsou velmi nebezpečné. I nejlepší ústava je dílo lidské a jestliže dnešku zdá se vzornou, zejtřek na ní objeví chybya nedostatky. Přes to níkde ústavami lehkomyslně nehýbají, vědouce, že by tím otřásali základy státu. Jesliže srbští vladaři nejsou pamětlivi tohoto pravidla, sami se dopouštějí skutku poli- ticky nemoudrého a neomluvitelného, sami jed- nají naproti státu nepřátelsky, sami vystupuj jako přestupníci proti národu a tím neodvrál od sebe odsouzení dějin, užijí-li surové moci, kterou mají náhodou v rukou, proti národu tepou a týrají jej, jakoby on byl vinníkem. Prvá a vlastní příčina neblahého vniterného stavu království srbského není dole, v národě. nýbrž nahoře, v králi a jeho rádcích. Král Alexandr po své roztržce s Milanen ukázal, že by mohl býti dohrým národním pa- nevníkem. Celý národ plesal mu tehdy vstříc. Je to zvláštní psychologický jev, že král nezačal na důvěře a lásce národa pevnou rukou budovat štěstí jeho i své, nýbrž za nedlouho opět od vrátil od národa srdce a došel až k nynější pře hluboké roztržce s národem, o níž pochybujeme že se již dá odčiniti. Král Alexandr má od malička autokratické choutky jako jeho otec a všichni Obrenovičové. Národu možno vládnout i autokraticky. Proč ne? Ale panovník autokrat má na svých bedreeh všecku zodpovědnost sám, kdežto panovník kon- stitučný převaluje břímě její na plece národa.

Zajisté je pro panovníka pohodlnější vládnouti konstitučně. Ale panovníci geniální, nadaní ve likým umem a ještě větší energií, neradi se dá- vají konstitucemi omezovati. Je-liž král Alexandr takovým geniálným panovníkem? Z dosavadních jeho skutků to nevysvítá, ačkoli pochlebníei snad mu to bzučí do ucha den co den, od ráne do večera. Král Alexandr je z těch panovníků, kleři by mohli dobře panovati jen úzkostlivým šetřením zákonů. Kdyby král Alexandr ukazoval národu vlastním dobrým příkladem, jak dlužno zákony ctíti, jim se podrobovati, dal by právním a veřejným poměrům v království srbském tu stabilitu, které od let postrádají. Ale ruší-li sám libovolně, kdykoli se mu zmane, zákony, které přísahou potvrdil, dává tím příklad nedobrý všem, kdo na ně nepřísáhali a podrobují se jim jen proto, že je střeže policie a vojsko. Jakékoli budou následky neoprávněnéhoa nerozmyslného skutku králova, vinníkem bude pouze on, vinníkem před národem a jeho ději- nami, vinníkem před sebou samým a svým dal- ším osudem.

Dreyfusova aféra. Znovu ohrožuje afféra klid Francie. Ne- šťastná, rozháraná země prodělává stále těžkou krisi. Vůdce kolleclivistů Jaurěs s velkým eelatem výmluvně a mocně vyvolal ve sněmovně záhady aíféry a pobouřil celé veřejné mínění. Je to krok osudný, pro Francii neblahý. Jisto je, že v obviněních Jaurěsových je mnoho oprávněného a že francouzšti generálové nejednali zeela správně, byli snad příliš lehkověrní. Ale zamí táme zakročení Jaurěsovo, poněvadž tak se ne- vyhojí Francie ze své krise. Stáli jsme vždy proti dreyfusardům, ale jen proto, poněvadž jsme v té akci zřeli velké mezinárodn hnutí, namířené proti Franeii a proti myšlence národní. Viděli jsme, kdo těží z afféry, kdo se raduje ze zmatků Francie oslabené a rozdvojené Afféra sama ve své podstatě je nám vzdálena. Zde se nejedná o vinu neb nevinu židovského setníka. Jde tu o boj idei. Vítězství Jaurésovo vitězství dreyfusardů, neznamená vítězství spra vedlnosti a pokroku, ale vítězství internacionály

Pangermanismus. Mnichovská »Allg. Ztg.« uveřejnila dne 20. března t. r. článek o »germánské vzájem nosti« a vyzvala v něm o podporu této myšlénky také slavného norského básníka B jörnst je r ne Björnsona, který na vyzvání toto nyní od- pověděl dopisem zaslaným »Berl. Tageblattu« jenž dal mu nadpis: »Pangermanismu se. Björnson praví v něm: Všechny počestné prostředky, které vésti by mohly k tomu, aby národy germánského kmeno mohly se navzájem abližiti v poznání a sympatii, musí nám býti drahocennými. Spolek těchto národů musí byti nejvyšším eílem mladistvých snů v Anglii jako v Německu, v Americe jako Rakousku, Švý- carsku, Nizozemí a Skandinavii, sny, jejichž uskutečnění vytkne si nejbližší velký státník germánského původu za životní úkol. Mohilo by se namítati, že jest ještě příliš brzo, pracovati pro tento velký cíl. Ale třeba by se nám i řeklo, že jest to blouznilství, odpovíme otázkou: co jest přirozenějšího, zajistiti budouenost stále větším válečným zbrojením, stále většími státními dluhy, stále rostoucími berními břemeny, nebo spol- kem spřízněných národů, spolkem, který by pouhou svou existencí přinesl světový mír?

Dvě námitky jsou vždy pohotově: že zájmy germánských národů tak různě se utvářily, že se již více nedaji vyrovnati a druhá, že spolek všech Germánů zavdal by podnět ke spolku všech Slovanů a všech Románů. Björnstjerne Björnson neuznává, že by zájmy germánských národů nedaly se srovnat a vyrovnati; vždyť právě osadní politika, která se tu zvláště namítá, dokazuje nejzřejměji,že postupují společně. Německo, Amerika, Nize zemí a Anglie za našich dnů daleko v ní po kročily a všude v koloniích hemží se Němci Švýeaři a Skandinavci. A ostatně vyskytnuvš se obtiže octnou se v jiném světle, dospěje-l se tak daleko a bude je lze srovnati s výho dami zabezpečení světového míru. S tohoto velkého hlediska nelze si ničeh vřeleji přáti, nežli aby zdařil se také spolek Slovanů a Románů, neboť čím větší jsou spolky. tím nemožnější jest válka. Tomuto přirozenému zákonu zejmena dékujeme, že války jsou nyní řídšími, nežli dříve a že se můžeme kojiti na dějí, že budou konečně zažehnány. Vznětlivá povaha Slovanů a Románů může ve velkém okamžiku provésti, k čemu Germáni potřebuji ještě desetiletí. S touto možností musí Germáni počítati a četné okolnosti pak žádají, by v otázce sjednocenosti kráčeli v popředí. Jednou z nieh jest postaveni Slovanů v Rakousku

Pisatel článku v mnichov. »Allg. Zigu.« pravil, že by Slované v Rakousku oventuálně sli raději s Germány, nežli s Ruskem. To záleží však dodává Björnson, zvláště na tom, jak prozl- ravou bude politika Rakouska, především však na tom, zda-li mocný germánský spolek počne se tak záhy tvořiti, aby s Germány mohli na- hlédnouti do zaslibené země. A stojí to za to, do ní nahlědnouti: množství lidu, bohatství ve vědě, energii, v ceně, jež nesnese porovnání Politická svoboda, která v Rakousku a Německu ještě rychle se nevzmáhá, musila by ve spolku s nejsvobodnějším národem světa rychleji po kračovati. A také v této příčině musila by vy hlídka do pangermánské zaslibené země u r kouských (a pruských) Slovanů vzbuditi útěchý plnou naději Stařičkému Björnsenovi, doufajíeímu v »pro zíravost« rakouské politiky a v »zaslibený« ráj jaký nejmoenější germánský národ dopřává de dnešního dne Slovanům v Poznaňsku, Slezsku a vůbec všude, kde se s nimi stýká, se ovšen hravě zdá, že v jeho »zaslíbené zemi« všelicos co dnes jevi se důležitým, by odpadlo. Pro Ro mány jest na př. velice nemilým, že ve Středo zemním, vníterním románském moři zaujala pevná místa Anglie, ale až by existoval obrovský germánský spolek, ihned by všichni, Germáni Románi, eítili, že cesta do Indie, Australiea Činy i bez opevněných přístavů v románském Středozemním moři jest naprosto zajištěna, čímž by se snad razila také cesta ke spolku Románo s Germány.

Norský slavný básník nepochopuje, pročse nedovoluje germánské mládeži, by se vychová- vala a rostla pro tyto velké účely. Mládež tak daleko ovšem nedospěje, pokud odhodlaní nadšení muži a ženy nezřidí za účelem tímto spolek ve všech germánských zemích, kter vzdoroval by každé pochybnosti a všednímu hašteření. Každý den, který mine bez zahájení této akce, zdá se mi, praví Björnson — necht již přinese jakýkoli užitek — pro tento velký účel ztraceným. Světový mír jest věcí největs a zde pro něj nejdůležitější prostředek.

Nad něčím se však pisatel dopisu přece pozastavuje. Na severu nemile působí, jak za- chází velký německý národ s Dány v severním Šlesvíku, kteři »jsou tak pronásledováni, že je-li kdo z nich podezřelý z dánských sympatií, vy poví se z pravidla ze země a není-li to možně vypoví se aspoň jeho služebnictvo, je-li původu dánského, švédského nebo norského a nemá-l je, vypoví se toto služebnietvo jeho bratro vi Útisk musí tu být pocitěn. Dánům zapovídá s při schůzkách zpívati dánské a norské písně. ztrpčuje se jim poměr k eírkvi, a Dánové se pronásledují, žádají-li vyučování na dánské ná- rodní vysoké škole. »Ano — naříká Björnson — boli mne, vypočítávati všechny chikany« a do- dává: »A to vše děje se jménem velkého národa!« Nechť se jen uváží, že každý takovýto zlý čin uveřejňuje se v dánských, švédských a nor- ských časopisech a každé takové pronásledování národnosti cíti na severu každý jako osobn urážku, které si nikdo nikdy nezasloužil. »Přestaňte již s tím jednou«, končí. Björn- son svůj dopis. »Zastiňuje to vyhlídku v naši budouenost a dělá to zlou krev i v myslích, které získány byly pro budoucnost spolučnou. Věnujme se vělšímu !« Kdyby měl velký Björnstjerne Björnson více příležitosti a podival se ze Šlesvíku tak do Poznaňska a jinam, shledal by, že velký národ německý dělá si »zlou krev« také jinde a pak by ze svého přepjatého optimismu v pan germánskou jednotu značně slevil. Učinil by tak zajisté k vůli svým bližším bratřím.

Defraudace ve svato-václavské záložně. Skomírání a nejistota trvá v záložně sv.-václavsk dále k největšímu podivení všech nepředpojat ýeh znalců peněžnictví Když techničtí znalci neintereso vaných ústavů prohlásili, že knížky vkladní svato váelavské záložny mají cenu 40.92%, prož tedy ta váhavé okolky, milosti a drahoty s poskytnutím lom bardu v obnosu 35%7 A nota bene, když je uči něno opatření, aby eventuální ztráta lombardu až de výše 800.000 K byla hražena? Dnes už jest jist že záložna jinak nedá se zachrániti, to jest, že vkla- datelé příjdou méně zkrátka, když knížky vkladn budou prodávati po 50%. Proč se jim tedy ochotněj nepřichází vstříc? A zdaž by některý ústav v krajnín případě lépe nemohl oželeti ztrátu snad nejvýše 50.000 kerun, když by tím byly ohromné následky konkursu odvráceny? Železo nutno kouti, dokud je žhavé. Nyní vkladatelé ve velikém počtu hlásí se o výplatu 509 proč se jim nemá vyhověti? Okolky a prodlužování má své kormutlivé ná sledky. Vkladatelé stávají se nepokojnými. Včera bylo záložně sv.-václavské doručeno patnáct novýck žalob. A zažalovány jsou obnosy 40.000, 15.000 13.000 K, dva po 4000 K, 2000 K atd. Zdaří se sa- nace, když tímto způsobem žene se na záložnu útekem? U obchodního soudu už mají se záložnou tolik práce, že zapomínají určovati den líčení. Půjde- to tak dále, bude nutno určiti zvláštní referenty jer pro vyřizováni záležitostí sv.-václavské záložny! A t se zove sanací záležny?

Doposud bylo na záložnu sv. -václavskou podán 259 žalob (se včerejšími 274). Co strachu a obov způsobily, aby exekuce byly odvráceny, co vyžádaly si poplatků na kolcích a za právní zastupováníl Vkladatelé slevili ze svých vkladů dalších 676 28 h , takže odepsané vklady obnášejí úhrnem 1,952.538 K 94 h. Číslice tato ovšem je nesprávní pctud, že mnoho vkladatelů prodalo své knížkyz 50, slevilo tudíž mnohem více než původně žá doných 209 Členové záložny u sanačního sdružení složil úhrnem 28.076 K 53 h. Z obnosu toho byly vykou peny vkladní knížky. Na neděli chystá se veliké provolání v záleži tosti záchrany záložny. Čtyři milliony korun bylu by nejlepším provoláním! Očekávání, že členové na uhražení schodku př- spějí obnosem 2 mill. korun mizí den ze dne. Vešker výpočty s příspěvkem členů zklamou nesmírně. Ze včerejších listů, zaslaných záložně těmi, kdož obdržel vyzvání ke složení repartice, vyjímáme tyto ukázky B. Š. (adresa jako majitelka domu, 3 podíly) „Domek svůj prodala jsem, poněvadž byl předlužený a žiji nyní z toho, ca mně příbuzní poskytnou. Přišla jsem v záložně o 3 podíly s úrokv. Další upomíná si vůbec zakazuji. J. B. „Jsem již osm neděl nemocen a z gáže beru jen zákonem chráněný podil, ostatní mně vě řitelě zabavili. Nemohu tedy záložně ničím přispěti. J. H. „Nikdy jsem nebyl se záložnou ve spojení Zakazuji si další korrespondenci.“ J. B. „Jsem ubohý invalida, mám 16 hal. denně tím záložně nepomohu.

J. Š. „Členem záložny jsem se ani vůbec stát nemohl, poněvadž jsem evangelikem.“ (3 podíly) K. G. upadl do konkursu a na věřitele ničeh se nedostalo. (4 podíly.) J. a A. B. vypůjčili si ze sv.-václavské záložny peníze, aby mohli postaviti dům pro školu Ústředn Matice školské. Teď dostali vyzvání, aby zaplatili z 20 podílů 6000 K reparticel Fr. H. je ve výslužbě a pense je tak malá, z ji nelze zabaviti. Nemůže složit ani haléře. Kanovník A. V. prohlašuje, že členem záložny není a žádného podílu u ní nemá Na jmění člena E. R. byl v roce 1893 uvalen k ktrs a pět podilů záložny zabavil věřilel K., jemu byly vyplaceny. Ludvík Sch,, vrchni oficiál sev. -záp. dráhy v Vidni (německy): „Lituji, že nerozumím tomu idiomu v němž jest přípis sepsán. A. P. (upomínaná za 8 podílů). „S pláčem ván sděluji, že mám pět dítek a že kdybých vše prodala nesehnala bych ani 20 zl. Beru boha všemohoucíh za svědka, že kdyby mně bylo možno, mileráda bych příspěla. Prozatím poroučím vše do vůle nejvyššího- děj se s námi co děj. Prosím Vás za slitování. Budu- zničena já, bude zničena i moje rodina, která mus po celý čas svého života jen s proklináním vzpomínat těch, již jsou toho příčinou.“ J. Ch., majitel domu (v ceně 480 zl.), je dělníken se mzdou 70 kr. denně. A. T. „Bolestno je mluviti o mých poměrech. Ji celých 8 měsíců nevím co je oběd nejchudšího člo věka. Bydlím na Vyšehradě v podnájmu za 1 K týdně Jsem horší než žebrák.“ A. J. „Manžel můj zemřel 19. ledna 1903 a z nechal mne zde v bídě největší. Moc se natrápil v po- sledních dnech svého života s tou záložnouí A. V. „Je mně velice líto, že nemohu zaplatiti re- partici, poněvadz jsem před 3 lety o všechen majetel přišel“ F. S. „Veškeré dosud proli mně vedené exekue byly bez výsledku.

V. V. zemřel 11. března 1903 a níčeho neza nechal. Č. G. „Nic nedám, poněvadž nic nemáml A. H. „V letech výpůjčky, byl“ jsme já i moje žen samostatní, ale obchod tak klesal, že jsem se stal děl níkem. Žaloba, exekuce a dražba to šlo jednoza druhým. Mohu ukázati celou haldu podobných listin.“ A. M. „Nemohu nic dát, mám 5 malých dětí, jsen dělník.“ (3 podíly.) J. K. „Dávám na vědomost, že jsem docela n majetný.“ (8 podílů.) Fr. K. „Nejsem majitelem domu, nýbrž jen m tařem, ostatně podíl ze záložny už v roce 1901 by mi vyplacen. W. W. (německy): „Lituji Vás, že si děláte ta- kevé útraty s vyzváním, abych zaplatil repartici U mne nemáti nic k očekávání. Ať to zaplatí ti, c to rozkradli, neboť to by bylo neslýchané na světě aby nevinní musili platit na vinníky. Obratte se spiše na sv. Václava, ahy tu věc uspořádal. V. B. „Aby někdo členem sv. -václavské záložny se stal, je z právního stanoviska nezbytno, aby pi- semně se přihlásil za člena, nehledě ani k výnosu nejvyššího soudu ze dne 22, května 1901 č. 6239 (-Kenkludentní čin nečiní nikoho členem.“) Já se nikdy za člena nepřihlásil, jsem tedy holov toto právní stanovisko hájiti.“ D. Š. „Žádaných 900 K (za 3 podíly) složit ne- mohu, zasílám Vám 50 K jako trest za to, „že jsen tam jednou vlez

P. V. Přestal být členem v r. 1899. — V. K. Úplně nemajetný. — B. D. Nikdy jsem členem záložny ne- byla. — J. M. S podivením jsem viděl, že mne upo mínáte o 600 K a já přece nikdy členem záložny ne- byl. — B. W. Vyzvání spočívá na omylu, neboť jsen se sv.-václavskou záložnou nikdy nebyla ve spojení (9 podílů.) — K. B. Můj muž zemřel a nezbylo po něn praničeho, což se dokáže u soudu. — Fr. K. Můj po- díl jsem si vypbral 25. října 1901, jsem tedy se zálož- nou úplně vyrovnán. — B. R. Členem záložny jsen nebyla a budu se neuznání členství domáhati soudně — R. V. Poněvadž jsem úplně nemajetný, nemoh ani haléřem přispěti. — Fr. S. Nejsme žádnými členy (4 podily) — V. S. Členem záložny nikdy se nestal — A. W. Dostal podíly nazpět. (5 podílů.) — J. S. po- dává doklady, že tři podíly jeho byly z rozkazu záložny přopsány na nynějšího majitele jeho nemo- vitosti. — J. S. Popírá členství, poněvadž nic nepode psal a žádnou přihlášku neučinil. — K. R. Dům u dávno prodal a podíly byly vyplaceny. — B. G. přesta býti v roce 1900 členem záložny. — J. Š. totéž. — J. R. totéž. — J. R. totéž. — J. P. Nemá vůbec jmění (2 podily.) — M. V. Nemá jmění. (3 podíly.) — J. M. R. Nemají žádného jmění. (4 podíly.) — J. a B. D Nemají jmění. (2 podíly.) — A. a P. B. Nemají jmění za to ale 12 dítek! — T. Š. Nemají jmění. (2 podíly. — J. P. totéž. — M. M. Je dělníkem, vydělá 40 k derně. V záložně sv.-václavské opakují se každé chvíle vzrušující sečny. Členové i z venkova přicházejí la- mentováním si ulehčiti. Včera jeden bodrý venkovan prohlašoval, že ti, kdo tuto katastrofu zavinili, kazí víru. „Lituji — pokračoval — že se záložna jmeno- vala svváclavská. Tím je můj patron pošpiněn zneuciěn. Já jsem 75 let starý, mám málo krve auž je chladná, ale jak slyším o záložně, hned se ve mno všechno vzbouřl

Denní zprávy. — Skvostné deznání. Professor dr. Jin- dřich Rauchberg na zdejší německé universitě měl předevčírem v německém kasině přednášku o národnostních poměrech v Čechách, zejmen ale o pohybu obou národnosti v télo zemi. Jme novaný pan professor rozdělil si toto královstv dle oblíbeného již vzoru ve čtyři části: v ryze německou část, v německou část Čechy prostou penou, v ryze českou a v českou, Němci prostou penou část. A v těchto částech konal svá pozo rování. Nepopíráme, že vývody jeho jsou na mnoze dosti exaktní, zejmena tam, kde pat professor nebyl nucen míti zřelel k tak zva nému znárodnímu přesvědčení« Němců v Čechách a k doktrinám z něho plynoucím, však jedna jest stať v argumentaci páně Rauchbergově, jež nad všechno charakterisuje boj, jejž svádíme v zem této na půdě smíšené. Pan professor pravil Že v Rakousku a zejmena v Čechách stěhovave hnutí tak mohutní, dá se vysvětliti snadno tim. že stát tento pozbývá rázu státu agrikulturního a stává se státem průmyslovým. Hnuti tot

způsobuje nové problemy a sice zrovna tak v obvodu, odkud se populace stěhuje, jako tam kam se stěhuje. Na jedné straně způsobuje hnutí to nedostatek pracovních sil a na druh jisté zjevy souvisící s rázem národnostním. Jako se musí obyvatel kraje zemědělského so ciálně přizpůsobiti novému okolí, vyhledá lis nové bydliště, jež mu poskytuje většího výdělku, právě tak musí se přizpůsobiti v nov otčině své národnostnímu milieu, jež ho obklopuje. Vstupné do nové této otčiny je, že musí se přiučiti německé řeči. A tato assimilace také se ve skutečnosti děje ne pouze v uhelném kraj- porýnském a vestfálském, nýbrž i v Čechách. Z Čechů, kteří napočteni byli v ryz německém krají v Čechách, byl narozených v ryze českém kraji 127. 326. ve většinou českém kraji 23.507. Z těch přihlásilo se jich v minu lém sčítání k české řečí obeovae pouze 56.481, tedy pouze 37 proc. z ů stal věrných národu svému, kdežto 63 proc. se jich »přizpůsobilo« pomě rům novým a stali se Němei. — Při způsobilo novým poměrům! Komu to chce prof Rauchberg namluviti? Takovou úetu má před svatostí vědy, že ji hanobí zjevnou Iží, která tín odporněji působí, že zároveň smích vzbuditi musí.

Prof. Rauchberg mluví jen o kraji ryze ně- meckém a tam jedině dle jeho výpočtu ztratil jsme bez mála 100 000 českých lidí! Jak jes v ostatním kraji, jejž Némci prohlašují za své »uzavřené« území! A potom ve Vídní ! Sám do- dává, že ztrála naše tímžé způsobem tam vzniklá ohnáší 218.885 českých duší. A to opo- važuje se nazvati prof. Rauchberg a ss i mi lacil Ne assimilace, ne dobrovolní volba jiné národnosti, ale surové. sprosté násilí německé, podporo- vané všemi činíteli státními, nás oloupilo o tolik národních našich příslušníků. Nás, kteří jsme národem malým, ztráta ta tedy tím bolestněji se dotýká. Nyní víme dle německého výpočtu, mnoho-li nám urvali duší a jakým bohopustým švindlem jest to jejich počítáni! Entrče do německého ráje — nazývá prof. Rauchberg odřeknuti se národnosti své a přimknuti se k Němcům. Zatlm je to vykořisťování moci a hospodářské pře vahy způsobem právě tak bídným jako ne lidským. Zde jest viděti, jak veliký, slavný skvělý německý národ buď podvodem nebodi vokou brutálností obohseuje se a roste na úče našeho malého národa. Vyjde li si tedy Čech do sousedního německého kraje na práci, mus dle prof. Rauchberga zaplatiti za to entrée ve formě své národnosti Podotýkáme, že žádá se to na Čechu v Če chách! Máme si i to ještě dáti libit?

— Výstava učebných prostředků. Ve Vídn uspořádána byla v mistnostech »Rakouskéhe musea pro umění a průmysl« výstava učebnýei prostředků pro střední školy. Výstava je pr velice bohata a byla velmi slavnostně zahájena. Kde kdo z vynikajících cechovních paedagogů i z dilettantů byl pozván k slavnostnímu aktu, při němž veleknězem byl ministr vyučo vání Haril. Týž doznal mezi jiným, že je nadšeným přivržencem vyučování názorného. Jak jiných dá prý se doeíliti výsledků, kde duše s okem zároveň pracuje (ministr užil tu fráse, která má plnou způsobilost, stát se okřidleným slovem, pravil doslovně: kde duše s okem ruku v ruce pracuje) než tam, kde se mozek přecpává jednostranné a mnohdy jen na polo porozuměným krámem slovným . . . Ti způsobem mluvil vůbec dál, při tom ale sloven nevzpomněl velmistra, jenž první položil základ k učbě názorné — našeho Amosa Komenského

Pan ministr mezi jiným uvedl také to, že prý jsou vyučovací prostředky, jichž užívá se v Rakou sku, i pro cizinu vzorem. Snad. Odkud par ministr toto poznání čerpal, nevíme, rádi by- chom ale věděli, zdali mezi vzorné pomůcky učebné vřaďuje chef vyučování též — česk čítanky, slabikáře v to počitaje? Zda-li je vzo- rem pomůcky učebné kniha, z níž dílě o mi nulosti vlasti své nedozví se buď nie, nebo lži a zda-li v tom učebnie těch přednost, že na místě lásky ku pravdě uči byzantinismu a na místě k mužné odvaze, vychovávají dětik otrockému se plazení. Aneb je J. Exeell. pan ministr Harti také tak naivní, že domnívá se, že české dítě nic nezví o době husitské, když historie doby té v čítánce je škrtnuta ? Nevíme, jestli některý z přítomných českých vychovatelů upozornil pana ministra, který tak velice miluje vychování na klassických vzorecii, že český žák o Husovi dozví se jen od pana — katechety, když památku mučedníka kostnického i dnea ještě provází kletbou a mladé duši na zjev jeho ukazuje jako na příklad odstrašující.

— Ve včerejší schůzi zemského výbor král. českého vyřízeny byly mezi jiným také tyto záležitosti: (Nová místa v Hy po- teční bance.) Bylo schváleno usnesení ře- ditelstva Hypoteční banky pro král. české, aby následkem vzrostu sgendy bankovní byla zři- zena čtyry místa právních praktikantů s platem po 1600 K a v oboru účetním 3 místa vrch ních úřadníků a ještě jedno další místo úřad- nické. (Zpravodaj člen z. v. dr. Škarda.) — (Hospodářské školy.) Návrhy kuratorií zemských středních škol hospodářských na osvobození nemajetných žáků od školného byl schváleny. V záležitosti stavby nové budovy hosp. školy ve Vysokém Mýtě učiněna potřebná opatření. (Zpravodaj člen z. v. Adámek.) — (Král. české řemeslnieké školv. Instrukce pro kuratoria král. českých zemských škol řemeslnických byly schváleny. (Zpravoda člen z. v. Adámek.) — (Pokračo v ale školy živnostenské.) Zásadně schválen zřízení pokračovacích škol živnostenských v Lom nici nad Luž. a v Suniberku. (Zpravodaj člen z. v. Adámek.) — (Akce mal oži vno stenská.) Byla schválena zevrubná zpráva pro sněm o podporování malých živnosti zem v r. 1902. Zařizovací subvence povolena byl družstvu v Kolči. (Zpravodaj člen z. v. Adámek. — (Zemský hasičský fond.) Ze zem ského fondu hasičského, jemuž náleží 2proe pojišťovací příspěvky pojišťovacích ústavů, v zem obstarávajících pojištění požární, usneseno dát na včené potřeby hasičským sborům českým německým po 350 K. Fondu ťomuto dluhuje padlá pojišťovna »Unio Catholica« 1700 K zemský výbor vymohl si svého času následken

toho zájem jmění tohoto ústavu; od proveden exekuce bylo sice upuštěno, avšak právo zá- stavní usneseno bylo zachovati a dluh vymahati u kuratora dra. Pattaie. (Zpravodaj člen z. v. dr. Eppinger.) — (Polepšovna v Kosto- mlatech) Smlouva, dle níž řeholnice řádu sv. Bartoloměje obstarávají stravování v po- lepšovně v Kostomlatech za poplatek 80 h denně za osobu, byla prodloužena na dalších 10 let. (Zpravodaj člen z. v. dr. Werunsky.) — Vy- sloužilí poddůstojníci a zems ké služby.) Ministerstvo vojenství žádalo, aby zemský výbor při obsazování manipulačních zřízeneckých míst dával přednost vysloužilým poddůstojníkům a aby do výslužby započitával jim léta ve službách vojenských ztrávená. Bylo usneseno odpověděti, že zemský výbor se ne- vzpírá příjímati vysloužilé poddůstojníky, že však nemůže přistoupiti na požadavek přednosti nebo výhrady pro ně pro některé druhy míst služebních, ježto by v případě tomto slly zprvu na výpomoc příjaté byly zbaveny možnosti, stát se definitivními. (Zpravodaj člen z. v. dr. Pražák) — »Le Temps« o Charpentierově pobytn v Praze. Nejvážnější politický list francouzský. který zvláště zásluhou znamenitého publicisty J. Lavitiera věnuje českým věcem sympati- ckou pozornost, přináší z péra svého pražského dopisovatele zprávu o pobytu Charpentierově v Praze. Pařížský žurnál zaznamenává nadšené přijetí Charpentiera pražským obecenstvem svrchovanou spokojenost francouzského skladatele s českým provedením svého díla. Uvádí uznání

Charpentierovo chefovi orchestru Kovafovicovi i jeho spokojenost s temperamentní souhrou cituje jeho výrok o podobnosti českého a fran- couzského charakteru a dokládá: »Slova Char- pentierova šla k srdci všech, kteří je slyšeli a odpovídají vřelosti národa českého pro všechn francouzské — vřelosti tak upřímně a živé, že nikdo nepřeďpojatý nemůže býti v pochybno- o ceně těchto pocitů.« — Z Vyškova na Moravě. (Pův. zpráva.) Ve schůzi Politického klubu pro okres vyškovský přijato a výkonnému výboru strany lidové n Moravě zasláno bylo následující prohlášení: Svolaný sjezd důvěrníků strany svobodomyslné v Čechách má vysloviti svůj názor o nynější politice poslanců našich na radě říšské. Nech vyzní rozhodnutí v ten neb onen způsob, vždy bude závažným, ano rozhodujícím pro směr budoucí české politiky našeho národa v Čechách i na Moravě. Poněvadž má se na sjezdu roz- hodovati o politice, jež v tak velice mnoh ýeh otázkách víže se k osudu naší Moravy, z toho důvodu žádáme sl. výkonný výbor, aby svolal rovněž sjezd důvěrníků, případně aby působil, by sjezd pražský rozšířil se o dů- věrníky strany lidové na Moravě. Považujeme nynější dobu pro utváření se směru politiky naší za velice důležitou a reklamujeme pro sebe i všecky stoupence strany lidové na Moravě, jakož i přívržence klubu poslanců svo- bodomyslných právo, aby v této době hlasi názor náš byl slyšán a nebylo snad rozhodo- váno o nás bez nás — Občanské kluby. Klub voličů novoměstských koná dnes ve čtvrtek v 8 hodin več, ustavujíef schůzi správního vý- boru s důležitým programem v restaurantu »u Pinkasů«. Členové klubu jsou ke každé schůzi výborové vítáni.

— Z pražské městské spořitelnfy. V poslední dob utěšeným způsobem agenda tohoto ústavu vzrostl a zejmena nával vkladatelů tak se zvětšil, že musilo ředitelstvo pomýšleti na to, aby počet úřadnictva byi rozmnožen, má-li stačiti návalu vkladatelů. V úterni výborové schůzi přijati byli za úřadníky pp. Drda Hugo. Tusar Fr., Nováček Josel, Morávek Adolf, Sterdi Zdeněk, Mich Josef, Jelínek Václav a Stuchlík Jindi. Reditelstvo rozhodlo se také pro oživení obchodu eskomplního, poněvadž v tomto směru v posledni době došlu mnoho nabídek a ve směru tom byly sta- novy spořitelny opraveny. Výbor veškerá tato usne- sení schválil — Nejvyšží zemský maršálek kníže Jiří Lobkovi byl stižen nehodou, nikoli sice nebezpečnou, ale velmi bolestivou. Maršálek vracel se v úterý večer z du- chovních exercicií do svého paláce na Malé straně. V průchodním domě u Tržiště na Malé straně stoup na odhozenou pomorančovou kůru, sklouzl a na levé noze pocitil těžkou bolest. Za přispění neznáméh pána a paní nejvyšší maršálek se vzchopil a se znač- ným namáháním, pocituje značné bolesti, došel do svého paláce. Dav se vytahovadlem vytáhnouti do jož- nice, ihned ulehl. Neprodleně byl k němu povolán měst. okr. lékaf p. dr. Mrázek, jenž shledal, že nejvyšší maršálek utrpěl nad kolenem levé nohy trhlinu šlachy.

Totěž potvrdil k loži zraněného povolaný primář p. dr. Michal. Noc ztrávil nejvyšší maršálek značně ne- klidně, neboť spánek byl krutými bolestmi přerušován. Včera bolesti poněkud se zmirnily. O 10. hod. dopol přišel primář MUDr. Michal prohlédnouti znova úraz. a shledav, že nenastal otok, přiložil obvaz nový. Z toho, že otok nenastal, dlužno souditi, že úraz, jenž nejvyššího maršálka stihl, není těžký. Průběh cho- roby byl včera úplně normální, horečky nebylo; pře to však se soudí, že léčení potrvá asi 3 neděle, nače bude ještě třeba prováděti na noze masáž. — Ve vče- rejší schůzi zemského výboru, jíž předsedal hr. Vojl Schönbor, vyslovena byla maršálkovi kn. Lobkovi- covi po návrhu prof. dra. Pražáka účast zemského výboru; po návrhu člena z. v. Adámka usneseno, aby předsedající hr. Schönborn účast tu knížeti Lobkovi- covi ihned sdělil. Na to hrabě Schönborn ihned jeh navštívil: nejv. maršálek byl dobré mysli a z projevu zemského výboru byl zřejmě potěšen — Na petrohradské mezinárodní výstavě kroji dostali zlatou medailli za své přičinění při její orga- nisaci: rak. ministr obchodu bar. Call, vyslanci srbský, rumunský a bulharský v Petrohradě a hlavní ruský konsul ve Vídni. Expertisa přiřkla dále zlat medaille: bulharskému museu v Trnově, če- skému národopisnému museu v Praze národnímu museu v Olomouci, národopisnému museu v Bělehradě, výstavě pražských škol a j. Celkem uděleno rakouským vystavovatelům 25 velkých a 23 malých zlatých, 12 stříbrných a 1 bron- zová medaille — Ze správního sondu. Z Vídně, 8. dubna.

(C.-B.) Dnes jednalo se o stížnosti města Plzně do rozhodnutí zemské školní rady, že obee je povinna zříditi 3třídní německou národní školu na Pražském předměstí. Nález správního soudu bude prohlášen 2. května. Dary. K uctění pamálky svého milého, ne- zapomenutelného přítele J. V. Slukova věnoval odpolední společnost v kavárně „Slavii“ na Ferdinan- dově třídě ve prospěch Ústřední Matice školské 60 K. Peníze odvedeny v naší administraci. — Odbo Ústřední Matice školské v Holešovi- cích-Bubnech odvedl pokladně maliční tyto pří- spěvky: dar z čistého zisku za rok 1902 První ob- čanské záložny v Holešovicích-Bubnech 50 K. Koru- nová sbírka ze zvýšeného služného učitelského sboru obecně a měšťanské školy dívči v Praze na Mani- nách 14 K a sboru učitelského obecné a měšť. školy divčí v Praze u Studánky K 5. — Město Dolní Bou- sov věnovalo Ústřední Matici školské K 154.20 n uctění památky dra. F. L. Riegra. Městská rada se usnesla co nejdříve dar tento doplniti na sumu 200 K. aby obdržela diplom s podobiznou. — K uctění po- mátky 1 pí. Kateřiny Machulkové, vdovy po měst. pou- steckém v Praze, matky pp. Ambrože, Jana, Josefa. Václava a Viktera Machulků, vesměs v dlouholetých službích ohce pražské a p. Theodora Machulky, prc