olátie ia pehovvovinaní snvla osiso ni pi ěnědnono s

mn olo

čle vt

V Praze, v sobotu dne 1. září.

NARUDN

Na »Národní Listy- canní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na uěsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30 b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 b

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Velký Schönerer. Z Vídně, 1. září. »Ostdeutsche Rund- schau« oznamuje tuto světovou událost »Posl. Schönerer, který nedávno vy stoupil z církve římsko-katolické, byl včera přijat do svazku církve evangelické. Stalo se to v památný den bitvy sedanské.« Posl. Schönerer miluje svou osobu, a své činy uvádí ve přímě spojení s velkými oso- bami a historickými udalostmi. Uhersko pro sebe. Z Pešti, 1. září. Ministr obchodu bar- Hegedüs zaslal maďarskému zemskému svazu průmyslníků výnos v ten rozum, že poskytne se uherským průmysl- iníkům odboru papírnického vydatná ochrana proti cislajtánským. V reskriptu svém oznamuje, že na zá- kladě rozhodnutí ministerské rady dosavadní smlouvy s uherskými prů- myslníky prodlužují se na 3—5 let bez ofertního řízení, ale za tou podmín- kou, že každá uherská papírna opatří svůj papír ochrannou známkou ve vodním tlaku, která bude protokolována. Ministr prohlašuje dále, že nařídí, aby veškeré úřady státní neužívaly žádného jine- ho papíru, kromě papíru takto znamena- ného, nechať jde již o papír obyčejný nebo na tiskoviny nebo o knihy. Kromě toho jsou ve srozumění s mini- sterstvem vyučovaní vyzvány všechny v zdě- lávací ústavy, aby ve veškerých školách státních užívaly jenom takových učebných sešitů, jež jsou výrobkem vlaste- neckým. Konečně při approbaci učebnic bude se hleděti k tomu, by tištěny byly na vlasteneckém papíře. Ministr do- dává, že bude prováděna přesná kon- trola, že však je nezbytnou podmínka.

aby maďarští výrobci papíru nevcházeli v kartel s výrobci mimouherskými. Proti universitě na Moravě. Z Vídně, 1. září. Ministr vyučování v kabinetě občanském, Potockého a druhém kabinetě Auerspergově dr. Stremavr. potomní president nejv. soudu v) rozmluvě, kterou měl se spolupracovníkem časopisu »Deutsche Revue«, vyslovil se také o moravské universitě. Rozhodně proti ní. Hlavně namítá, že se pro ni nehodí žádné město, jež se o ni uchází. V Olomouci byla by prý vydána tuze tlaku ancibiskup- skému, v Brně vede se sice podle jeho mí- nění život moderní, ale směrem, který aka- demickému životu je veskrze antipati- ckým; tam má povahu všude zájmů hmotných. Stremayr dodal, že vzpíral se také rozšíření staroslavného učení pražského na universitu německou a českou, protože prý byl naplněn obavou, že tím zjednáno bude semeniště národních horlivců, a že stát bude otřesen neodvratně ve svých historických základech. »Podporoval jsem dle sil a v plné nestrannosti vývoj všech národů ve státě,« dodal starý ústavák, »k jejich jazyku a kul- tuře choval jsem stejnou lásku, avšak za- tracoval jsem každý krok, jenž uvolnil by společná pouta, podle mého přesvědčení list r e nutná pro mnohojazyčnou říši.« Mezi svými za hranici. sdn odě n Reř. P. Papáček. Pod tímto názvem počíná pseudonym Nestor v posledním čísle (8789) obrázkové pří- lohy petrohradského »Nového Vremene« otisko- vati dojmy své cesty do Čech, chtěje seznámiti rodáky své s palčivými otázkami západního Slovanstva, jehož sama existence prý závisí v značné míře na výsledku národního boe Čechů proti zlobnému Molochu pangermanismu.

K číslu 24l. čísle v Praze za 25 a na venkově za 3b. Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Pisatel obrací se nejprve k rodákům svým s radou, aby berouce se na západ místo oby- čejné cesty přes Berlín anebo Vídeň volili cestu přes Prahu. Poznají-li před tím pravou podstatu němectví, hrozný cynismus, se kterým bojuje proti všemu, co není německé, poznají-li pýchu, poznají-li onu »obrněnou pěsť,« pak teprve pochopí zoufalý boj západních Slovanů, obklíčených nelítostným nepřítelem a nebudou považovati Čechy (po způsobu i některých ruských »učených«) za Němce anebo poloněmce, nýbrž naučí se pod klamným západnickým povrchem rozeznávati vnitrné duchovní s Čechy příbuzenstvo.

Pisatel spravně ukazuje na to, že bohužel mnozí Rusové ani nevědí, že možno jeti z Ru- ska na západ krajem čistě slovanským, nevědí, že cesta tato jest mnohem zajímavější (nehledě ani na to, že také levnější) než obvyklá Rusům cesta přes Berlín, podobně jako cestujíce k Vídni nedovědí se ze svého Bedekkra na př. o Uherském Hradišti, blízko něhož stávala ko- lébka slovanského křesťanství pranic jiného, než že jest to staré město (eine alte Stadt), nedovědí se, že používajíce německožidovské Ferdinan- dovy dráhy jedou krajem čistě slovanským, ne- zvědí, že třeba vystoupiti z vozu, opustiti sta- nici a u vzdálenosti sto metrů že neslyšeti německého slova a všude tam přijmou Rusas nadšením, s otevřeným náručím, jako bratra. Pisatel uvažuje o tomto neblahém zjevu u svých krájanů a uvádí tyto příčiny: nedostatek náro- dopišných vědomostí u Rusů, čehož vinu při- čítá právem ruské škole, jež seznamuje žáky s geografii) starého Řecka a Říma, ale hrozně málo jim povídá o ethnografické mapě dnešního Slovanstva, ačkoliv na př. západně slovanská otázka chvatnými kroky blíží se k významu otázky všeevropské. Druhé: pod vlivem něme- ckého Bedeckra používají Rusové německých průvodců a usazují se jen v německých hostin- cích a tak dovídají se sice o leckteré malicher-

FEUILLETON. Švarevaldky pana fařáře. Napsal Feodor Feodorovič Ryšánek. Před nedávnem oznamovaly denní listy v rubrice úmrtí, že skonal náhle, raněn byv mrt- vicí, děkan Ch—ský; zpráva tato, stihnuvší mne v daleké cizině, vyvolala celou řadu vzpomínek z minulosti; bylť zesnulý kdysi laskavým a sho- vívavým mým učitelem — a jednu z těchto vzpomínek z tůně svých pamětí na světlo jsem vynesl a důvěrně na stolek shovívavého čtenáře ji kladu. Osiřev v nejútlejším mládí, nalezl jsem útulek v rodině svého strýce R., lesního v Ch. který společně se svou manželkou a mojí vzor- nou tetou, skládal nejlepší a nejkrásnější naděje do svého syna, také Frantíka, mého bratrance, stejných se mnou let a asi stejného tenkráte smýšlení, který dnes po dvacíti pěti letech jako vynikající professor vyššího ústavu z katedry učenost a vědění svým p. t. pánům posluchačům do hlavy vštěpuje. V domácnosti naší častým, takřka denním býval hostem místní pan farář Z., který společně se strýcem hradecké gymnasium navštěvoval i po tom, když oba z vlastních pecnů krájeti začali, dobrými kamarády zůstali. Pan farář měl hodiny neobyčejné velikosti, staré »švarcvaldky« s kukačkou, na kterou jsme se my kluci nikdy ani dosti vynadívati nemohli. Dostati tu kukačku dolů, míti ji v hrsti, moci ji pohladiti a vůbec zváti ji svým vlastnictvím — bylo vždy naší touhou. Že by sny naše došly někdy uskutečnění, ani nám nenapadlo a přece náhoda v krátkém čase byla nám více než příznivou. V Ch. mělo býti biřmování a, jak se samo sebou rozumí, očekávalo se kromě pana biskupa

také mnoho okolních kněží z přifařených osad i zdálí, kteří arci měli býti hosty pana faráře a aby zlopověstná kukačka velebné pány nevy- rušovala, ponavrhl pan farář ve své starostlivé dobromyslností strýci, že mu na čas hodiny s kukačkou dá »dolů na fořtovnu«. Strýc k tomu ochotně svolil a tak již na druhý den kočí Francek slavnostně přenášel ho- diny a tyto po důkladných poradách umistěny v lesní kanceláři, nalezající se vedle kuchyně zavěšeny na stěně proti oknu do parku vedou cího a kukačka každou hodinu kukala právě tak vesele, jako na faře. Bezměrná chvála páně farářova o hodinách docílila, že všecky ostatní v domě se nalezající, strýcovy starodávné zlaté »špindlovky« nevyjí- maje, uznány šmahem za stroje chybné, nedo- konalé a špatně jdoucí a důvěřováno jedině ho- dinám s kukačkou, podle kterých, dle výroku páně farářova »se slunce řídilo«. Měl-li někdo vlakem odjeti, neodebral se na nádraží dříve, dokud se nebyl o správnosti času pohledem na hodiny s kukačkou přesvědčil, ba služka Kačka v kuchyni tak si zvykla, že do- kud kukačka ráno nezakukala šestkrát, z postele nevstala; však kdyby i ten nejlibější sen sebe svůd- něji v sladkých tenatech ji byl držel, na šesté zakukání najisto se probudila.

Jednoho dne však stala se změna; ku- kačka nekukala a Kačka snila sladký svůj sen dále. Vše umlklo ! Věc udála se taktol: Četli jsme s Frantíkem Robinsona a Milo- slava Vlnovského a jeho dobrodružný život na pustém ostrově dojal nás tak, že jsme si umínili sami na podobnou cestu se vypraviti. K dobrodružné své cestě bylo nezbytně potřebí zhotoviti model lodi, po níž bychom se Dou- bravkou dostali do Labe a odtud přes Hamburk do toho lákavého neznáma hledati tajemný ně- jaký ostrov, jak jsme si jej ve své klukovské fantasii představovali. Na dvoře nalezal se rozsáhlý panský dřevník s mandlem a tento dřevník přeměněn byl záhy na loděnici — počali jsme se stavbou prozatím modelu a aby nebyla nouze o nezbytné k tomu stroje a kolečka, vybraly jsme jednoho krásného večera všecko, co staré »Švarcvaldky« v nitru svém chovaly, ovšem i s pověstnou kukačkou.

Druhý den na to ovšem hodiny mlčely — kukačka nekukala —; jenom my dva věděli jsme, co je toho příčinou a ani nedutajíce, ne- tajili jsme svého obdivu s celou domácí, na rychlo svolanou komisí, která se strýcem v čele nad hodinami se sešla. Konečný výsledek vyzněl v tom, že kukačka stářím sešlá sletěla a ráno byla vymetena a strýc pošinuv si na nose brejle, rozhodl: »Franeku, stavíš se pro pana Spilku, ať se- přijde na hodiny podívat«. Pan Spilka byl totiž na slovo vzatý hodinář, který všem lidem v okolí hodiny spravoval a jemuž i na radnici a na zámku se nalezající věžní hodiny byly podřízeny. Stalo-li pak se někdy, že na »rathouse« týden ručičky ukazo- valy pořád jenom dvanáctou, nebyl tím vinen pan Spilka, nýbrž zavinila to okolnost, že bud nebyly řádně »namazány« aneb pan Spilka držel svůj obvyklý »oktáv« a zapomněl je na- táhnouti. Osudné slovo bylo vyřknuto ; Francek, který každý den ráno ze vzdálené poněkud od města myslivny do školy nás vozil, měl cestou zpáteční objednat pana Spilku. Zažil-li jsem kdy v životě trpké chvilky, bylo to dojista dopoledne, jež jsem na to ztrá- vil ve škole; před očima dělaly se mi mžitky a ne myslil jsem na nic jiného, než co se stane, až se dostaví pan Spilka, aby prohledl ku správě určené památné hodiny, jejichž vnitř- nosti nalezaly se vlastně — ve dřevníku.