itiny byla půda teaanými dina a na dlaibi mimo jiné nahromaděné kosti loiola kostra moie a mladého prasete. U stěny stály bronsové kotlíky a pánve, a nicht některé naplněny byly sp&lentm obilím; v iednom pak nalézala se lidská lebka, j silně kysliiníkem infdnatjm sbarvená. Před dlaibon tonto stál malý oltář a tesané kamenné desky, spoěívající na jiných dvou men- lích. Na oltáři leiely ve spáleném obilí dvě useknuté ženské ruce, ozdobené náramky a zlatými prsteny, pak pravá polovice lebky prostředkem rozseknuté. Néco dále nalezeno množství popelnic a žálků, v nichž vedle spáleného obilí též lehká, suchá látka, podobná smole, jež povstala bezpochyby spálením krve a masa (!) Nalezeno též žezlo a některé zbraně *) Pochopíme zajisté désný tento nález. Zde odpočívá král, jemuž na počest 36 dívek а в mužů obětováno, jemuž tělo lidské na oltáři pečeno a v kotlících vařeno bylo Člověk s hrůzou se odvrací a mimovolné se ptá: Je to vynález lidský? Může duch lid aký tak hluboko klesnouti bez svůdce pekelného a rádce? Nyní Královna nebes tam sídlo své má, a blaží a žehná, kde kletba a moc ďábelská panovaly. A to nedálo se pouze v době pradávné, nýbrž děje se do dnes u národů, kteří dosud úpí pod děsnou touto mocí. Podobné události, ba možno li jesté krvavější dějí se na západním pobřeží africkém a čteme li o pohřebních jejich slavnostech, poznáváme, že jest to totéž — bez podstatné změny — i co do obětí i co do obřadů, co druhdy ve skále

Býčí se dělo. Zde zřejmý jest jeden a týž duch, jenž obé působí, obé káže — duch vraždy. - Tak hluboko klesl duch lidský, uchvácen mocí ďábelskou ! Leč ještě na tom nebylo mu dosti. Co nyní ještě mi psáti, při tom mimovolné chvěje se mi ruka. Člověk ve zvíře obrácen býti měl a to ve zvíře nejhroznější Jen o málo ssavcích píše se, že požívají vlastní mláďata svá, vlastní plémě své — a i к hroznému tomuto kroku donutil člověčenstvo věčný onen vrah. Lidožroutství jest tak děsným úkazem v dějinách lidstva, že nikdo nedovede je přirozeným spůsobem vy- světliti. Jen v největší nouzi, hladem zmořen, hladem takřka zšílený, napadá a požívá člověk člověka. Děje-ii se tak ale i tehdy, kdy člověk jiného pokrmu dostatek má, musí jej к tomu věsti příčina vyšší, nadpřirozená, ďábelská. Na západním pobřeží africkém, vypravuje jeden misionář v r. 1860 zajat jest jeden mladý, spanilý hoch. Já viděl jej, vypravuje onen kněz, kterak připoután ku stromu, osud svůj očekával. Však před slavností podařilo se ubohému uprchnouti do blízké pevnosti francouzské. Než Francouzově nerozumějíce jeho řeči a domnívajíce se, že nějakého zločinu se dopustil, vydali jej pronásledovatelům bez odporu.

Druhý den pak shromáždilo se obyvatelstvo více dědin к této slavnosti. Chlapec svázaný na nohou i rukou, položen jest na kámen obětní. Za zvuku vřiskavé hudby přistoupil kněz a uřízl dítěti nejdříve zápěstí pravé ruky a šlapadlo levé nohy, pak zápěstí levé ruky a šlapadlo nohy pravé a tak pokračuje úd po údu uřezával mučené oběti a oddělené údy vrhal do kotlíků kolem oltáře, vroucí vodou opatřených. Konečně zbyl jen trup a hlava. I tuto oddělil a vysoko do povětří ji pozvednuv, vrhl mezi lid. I nastal, jak vypravuje misionář co očitý svědek, mezi lidem ďábelský takřka hluk, vše v tanci divo kém vířilo kolem skrvaveného oltáře — i každého povinností bylo kopnouti do kutá- lející-se hlavy a uchvátili z kotlíku část masa....

Politický přehled domácí. Prutim»ď«rek6 bouře % Uhorvátsko a židovské bouře v Ubersbo, tot d*é události, na něž opoútaoa jest veškera pozornost v míře co nejvyšii. RosčLen! v Chorvátsko zmalá se v tok povážlivé mite, te odstouplý bao Pejačevič, jenž povede správa žerné as do jmeoováoi svého nás opce, byl nacen teb grdfjvati včera minister- •kému ptedsedovi oliersaemn, Tmovi, te nelze na to pomyslit!, ab> byly maďarské itíty znova vyvěšeny. Odpoveď Tiszova »néla však v ten amyvl, ie vláda oher.ká na jisto očekává provedeni mioibterského naneseni. Setrvá-ii tedy Tisza na tomto stanovisko, možno, že se do- čaámo ještě velmi smotných sprtv z Chorvátsko. Včera opt tni došla telegrafická zpráva, še v osadě Horal Dobici vypukly večer výtržnosti Štíty se státními snaky byly s tabákových trafik strhány, obecni notář, duchovni a nčitel byli donuceni podepsati vyjádřeni, te jsou dobrými Cnorváty a nikoliv Maďary. — Poslanci národní strany uh' rvátské budou se dne 6 záři raditi o sitneci v ZánoH a usnesou se, kterak se mají chovat! vůči pru ti maďarským bouřím Události v Záboří eptčobily v Záhřebu hluboký dojem. Pflciuo bouři dlnino prý hledali v dlouholeté egitaci berních ezekntorů, při čemž ponkasoráno vždy na Uhry co pravou příčinu. ▼étálcb rosměrft dosáhly však proti lidovaké bouře v Uhersku. V Žala EgersKgu pr hlášen byl sta* obletení. I v Zala- LöwO u Ssenth Orothn vypukly výtržnosti. V Sardihn byl židovský hospodský do krve ■bit u veškery majetek jeho boď zničen nebo rosneéen. Veškeré okolní vernice obsuseny *) Karel Eichler : Poutní misto KMny. Obsor IMŽ é. ft.

plotnami vydlái- Jaoa vojikem, ťra*e, dne 29 srpna v Chorvátsko a proti sedláci vtak vybrolují, už vojsko odejde, Ie ее teprvé ne tidech vymsti. — Žid David Rosenberg v Žale Egerssegn zemřel i včera na rány, které obdržel v sobotní boeH. — \ Dnes eapočna vyšetřování preti 11 obcím, jo- Icht obyvatelstvo stčastnllo ее nepokojů. Mlstotupen omámil ministra vnitra, te nepokoje byly jit dávno připravovány. Jistý sedlák vyprávěl, Ie přišli к nimi nějací dal pini, vy-

Bývajíce Jej a jeho aoadrahy, aby oibrojill se koaami a př.ili do Egeraiega, kdež mohou planiti Vojsko bade prý a nimi aroanméno. Gi- ainci roadávali peníze. Nyní docbásejl o výtržnostech v Zala-Eger- ssegn podobnější správy, a ntoh toto vyjímáme: Meal 10. a 11. hod. večer dne 33. arpna ahluklo se několik dělnlkd před lidovskými domy a ta voláni ,Sláva Istoosymn11, jali se vytloukat! okna. Policie satkla několik výtržníků, načet drnsl ae rsautekli. Avšak drahého dne к večera arotil se před radnici ohromný dnv lido, a iádal, aby aby aajatl byli propnitěni. Když nebylo hned žádosti jich vyhověno, počali ae do radnice dobývat!. Vytloukli okna a vylomili vrata. Teprv nyní úřednici tádo.ti jich vyhověli a propasti.! vězně, jiebi bylo asi 14. Nyní dav výtržníků, aeailnén asi 3000 osob s okolí, vrhl se na židovské domy a počal sde draucovati. Židé se bránili, »trilice s oken na lid, cot však tento ještě vlče podráždilo. V sobota pak dosáhli výtržnosti svého vrchole. Z okol! vtrhlo do města asi 3000 sedláků se starými patkami a bambitkami.

Když vojsko proti vsboořeocům vystřelilo, odpověděli tito týmž spůsobem a donatili vojsko к ústnpa. Vojsko však úlok svůj obnovilo, zastřelilo 4 a zranilo 8 výtržníků, načeš ostatní ustupovali, vzavše a sebon raněné. Rov nět několik vojínů bylo raněno. Dragonoi, jíl ее drahého dne dobtavili, zjednali opět pořádek. Sponsly, výtržníky způsobené j,on hrozué. V no. i na pondělek pokoušeli se někteří město zapálili, avšak vojáci záměru tomuto zabránili. — V Žala Löwö bylo několik židovských domů ápiné shořeno a židé hrozné stlačeni, tak ie moozi nalézají se v nebezpečí života. Dva výtržnici byli vojskem zastřeleni. Dne 27. t m. v noci o 11. hodině objevilo se v Zala-Löwö asi tWc potkami a sekerami ozbrojených sedláků s okolí, kteří vybili a vyplenili 13 obchodů, načeš se vsdáliii, »libujíce, te večer přijdon opět. Místní představený žádal sa rychlen pomoc. Výroční trhy byly zakázány.

Taktéž z Velké Kaohzy docházejí správy o nových výtržnostech. Z Prešporkn oznamuje se, ie v blízkém Maggendorfn vzbouřili se sjdláci proti židům. Čtyřicet židovských ob; dli úplně shořeno. Židé prcbejl se svými rodinami a měst a obcí ; všade penaje nesmírné rozčilen* a není naděje, ie by hrozným poměrům ttm mohla býti nčiněna přítrž. Obyvatelstvo je:t proti lidům nesmírné popuzeno a kromě toho obchází přemnoho ugitátorů, kteří všeobecné napnutí ještě vlče zvětšuji. Z PeiM teb grsfuje se ze dne včerejšího, ie do ministerstva vnitra docházejí ze všech končin země zprávy velmi ne pMznivé. V Chorvatska jest se obávat! vzpoury, kdežto v celých Uhrách činí se anarchistické pokusy. Zdá se, ie vzhledem к takovýmto strašlivým poměrům pozbyla vláda veškeré rozvahy, neb. až do minulého večera nenčinilo ministerstvo vnitra iádnéc.o opatřeni. Za ton příčinru nebylo prohlášeno v Žila Egerssegn dosud stanné právo a ani jediný výtržník nebyl satčen. Soukromé zprávy sdélnjl, že po celých Uhrách cesi ují emisaři, podněcujíce lid proti židům. No Slovácko ag tuje několik prešpurských občanů jíš po několik neděl beze vši překážky. Není pravda, že protimaďarské bouře v Chorvatsku zavdaly podnět к protižidovským nepokojům. Antisem té vyhledávají každé příležitosti, »by spůsobili nové nepokoje. Zdqjit listy vjzývajl vládo, aby satkla vlastní původce nepokojů, jejichž jména json vieobecně známa.

Politický přehled zahraniční. TVèmeolto. V záležitosti Snie- g o n a, nově jmenovaného svět čího biskupa v rakouské části vratislavské diecéze, nastává poněkud vèti! jasno. „Nordd. Alg. Ztg.‘ tvářil se, jako by jmenováni tj bylo se stalo bez vědomi pruské vlády u lib.rálni listy z toho ihned vyvozovaly, že se Prásko o tom dovědělo teprv až z novin. Zpráva tato zněla oviem nepravděpodobné a to Um vlče, jelikož praská vládě bylo přece známo, že deputace rakouského duchovenstva žádala nejen citaře Frantižka Josefa, nýbrž i knížete biskupa dra. Herzcga, aby byl jmenován zvláiini svřtlct biskup pro rakonskon část jeho diecése. Pruský vyslanec a sv. Stolice čin í v sáletitos'i té svého časn rozličné obtlžo; teprv když sv. Stolce ebtlře tyto mohla pokládat! právem sa odstraněné, jmenovala anxiliárniho biskupa, jehož postaveni nemůže se nijak rovnsti в postavením pruského světícího biskupa. Po- tvrdi-li se njnl správa, že zástupce Schlo erův, baron Rotbenan žádni od sv. Stolice vysvětleni, objeví se tyto dodatečné reklamace ve světle zcela svláltnlm. Sv. Stolici nebnde zajisté těžko dokásaii, že jednáni její bylo korektní a soela loyáinl. Tim více vtírá se zde otázka, jaké ve- dlejii záměry měla .N rdd. Allg. Z>g.* při uveřejněni svého officioanlho týhrůžněho článkn. či snad orgán BsmsrkŮv spekuloval na to, že vyvoláním této malicherné oiáiky přiměje sv. Sto liči ku státní ukci u ie svými vyhrůžkami ns ní vynětí ústupky v jiném obora? Pak aajisté ti Bismark nevapomněl na povždy osvědčenou pevnost filma. Sv. Stolice zajisté jest botová ко vi m možným ústupkům, nemůže ve však njjak vzdáli oboe, již ve Tidni formátovaných předchá- V Prase, dne 29. trpná.

zejletoh podmínek povlnnoati oznamovací, jelikož ony obsahuji existenční podmínky Církve. СТГЯШО*«. .National* oinnmoje, že ■e sv. Otec Lev ХШ. nedul smýlili výmluvou Grdvy-ho, juni v dopisu tvda tvrdil, že není oprávněn к nějakému nakročeni v kulturním boji. Sv. Otec zaslal dle dotčeného li.ta (orgánu Ohalleael - Lacenrova). předsedovi republik/ druhé psaní, v némš dává v určitém způsobu výraz ialobám církve proti vládě francouzské. aA(. Havas* к tomu podotýká, ia dal sv. Otec sároveů na sraiuménou, še v případu odmítavé odpovědi bude nucen, poměr/ církve ve Francii ačinití předmětem rokováni v kouaisto- riu. Ač podobný krok by byl scela oprávněný, přec nelse ia to miti, še by jej byl sv. Otoč napřed omámil. Kdyby francouzská vláda ve tvém boji proti církvi, jent na se boře jiš ráz úřední propagandy pro atheUmnt, pokračovala i přes opětované výstrahy sv. Otce, pak bode veřejná stlšnost povinnosti vrchního pastýře olr kevnlho, jent se tebe svrbnonti mnsl i stín viaké spolnviny. Pro pravdivost bořejii zprávy svědčí ta okolnost, ie vyslanec n sv Stolice byl náhle do Pařlše povolán. Koltnraé-bojovné časo- pisectro by ovtem rádo kašdon tebe menší sa- stávko v kulturním boji zamezilo a proto předkládá čtenářům svým hloupou bájku, ie usilováni sv. Stolice spojeno jest • nadějemi, jei se kladou nu Orleanisty. Rozvážnější listy však, jako .Joarn. des Déb * uč nen! nepřítelem kul- tarulho buje, v&roje před rostržkoa s filmem а radi к .širokému, ohlednému u svobodomyslnému použití konkordátu*.

ŘusIžlo. Vedle strany slovanské, jei požívá velkého vlivo, utvořila se v Ruska drahá politická strana, jejtmii vůdci se naznačuji bývalý ministr války Miljntin, bývalý finanční ministr Abasa a býv. vyslanec rnský v Londýně, hrabě Petr Šnvalov; program této strany spočívá hlavně v t.m, aby Raško vstoupilo v ožil spolek se státy drahé třídy, aby, ai bonře propukne, neostalo úplně osamocené. Sila Ruska — pravi .Novosti*, jenš platí za orgán táto strany — zálešl v nynější politické konstelaci v tom, še státy drahé tridy mohoa býti přirozenými spojenci Raška, kdež.o Německo a Rakousko spojeni to docílili by mohly pouze cestou umělou. Předevčírem nastoupená cesta carova a care ny do Kodaně pokládá se v jistých kraších za počátek této politiky á proto ponitéjí ье rozličné listy do nejsmělejilch kom- biuac. Tvrdl se, ie v Kodani s carem rnakým sejde ae i král švédský.

Kronika církevní. * Z Říma. Sv. Otec hade v pondělí v S.x* tinské kapii sloužili mži sv. za zemnlého hraběte Cnamburda. — Kardinál de Laca roznemohl se náhle tak těžce, že musel byti zaopatřen svatostmi umírajících. * Z Hořic. (Knežskéexercioie v bisk. semináři v Hradci Králové.) Odpočinku na cbvili, občerstveni a posily potřebuje pontnik na cestě své, a to tlm vice, čim obtiž- Či Dlouho se cevédělo, kdo duchovni krmě nám předkládali bnde, až objevil se před očima našima chvalné známý homileta, profesor pastýřského bohosloví, dp. Ed. Br/nych, který nesnadnému dojista úkolu v plné míře dostal а a vůdce na cestě spaseni, trojí cestu, vlastně trojí utnpefi jedné u též cesty, cesty spásy, již každý kráčeti mnsl, kdo spasen býti chce ; tim vlče hnis, kterýž i jiné kn spaseni vésti má, a jest stupeň první : cestu očistajici (via purgativa); dále cesta osvětlující (via iilnminativa, contemplativa) a třetí: cesta spojující (via unitiva) s Bohem. To příprava a plán. Meditaci 1: O cíli a úloze člověka ; ciiem není svět, ale Bůh ; tedý nemiluj sveta, ale Boba. Med. 2 : O hříchu smrtedlaém ; jak veliké zlé, zvláště u kněze ; m e d. 3 : O nejsvétějií obětí ; o oběti svatokrádežné a jak snadno knči ji dopnetiti se máše ; m e d. 4 : O smrti ; smrt kajícná (ve světle); smrt nekajici (ve tmách); med. 5: O trestá věčném; rotj.máni o slovlch: Di see de a me — in ignem — aeternum; med.

6 : O břicha v i e d n 1 m ; jest ve siosti své týi, jako velký, v podstatě, urážka Boil ; jen ve trestu rozdíl, tam časný, to věčný. Vždy í sodi : nmifinje láska Boži, snadno ku větším svádí; m e d. 7 : O třech evung. radách, proti trojí konkupiscenci : ch u d o b a proti šádosii oči, čistota proti žádosti těla á poslušnost proti pýse ; vsor Kristus; med. 8: O chudobě, čistotě u pokore Matky Boil ; (svláétč krásná) ; m e A 9 : o lásce Boti a spojeni dote t Bohem ; a 10 a poslední (před av. přijímáním) o t p о- jenl skutečném č. reálném v Nejivet. Svátosti oltářnl; obraz naěeho badon- eiho tpojeol ■ Jelitem Kristem v nebesích. Tot chudičká kostra sv. exercidl ; tot jen hlavni ryay ; nemůžeme, leč svolati: Pojď a >1) i! Konal d e r a c e bjli tři: O spovédi. Vlastnosti dobrého spovědnika: bonitas, scientia et prudentia. Bonitas, aby sám b^l člověk dokonalý, dobrý a čistý ; scientia, aby věděl, co věděli má pro sacro tribunali ; a prudentia, L j. moudrost čili pastýřská

nější cesta j.ho jest. Ci není cesta kněze za dnů našich obtížná? Bà véro, a každý s oia-jžim, ale i dcšim nám svěřeným, neb t tubo zu bratr mi přisvědčí. Proto potěšeni na dacha ašdnů našich zvláště potiebi jest; i voUme z té posilněni ve vůli vraceli jsme se na den sv. apošt. | date : „Amen — elafi se!* В H. Bartoloměje se sv. exeruidi do příbytků svých.! * Z Vratslavi u Vys. Mýta. Dp. Jan Nepon Nejdůstojncjšl náš vrchol pastýř, pečlivý otec, i Vinař, osobni děkan a farář na Vratslavi, jehož uchystal nám J letos hody dochovala úmrtí v pátečním čísle „Čecha* oznámeno oj lo, na- pozval mnohých; i přišli a přiši počtem rodil se dne 29. května 1803 ve Vys. Mýtě, kde otec hojným (112), Úkaz to v pravdě utěšený 1 jeho privátní ústav gymnaziální Mdil, a v kterém se tak naději a důvěru, již Jeho bisk. Milost v něho j letech stal se kaplanem na Vya Mýtě, odkadi 1. kladl, úplně osvědčil. Piánem důkladně promy - j března 1836 co exponovaný kaplan na Vratslav přiiel tleným nkázal nám, jako pravý rádce duchovni j a v r. 1856 toho vymohl, že zdejší expozitura na

opatrnost, aby obezřele a moudře ve »povědí if počínal. Slovutný p. profesor viuliký předmět, jejž sl ku najímáním avoli], najprv sám bhiboeu promyslit, se všech stran uváiil. materiálu krás- něho vyhledal u hojně nashromáždil a co nejlup- itbe by pro knéae bylo, a něho vybral, u nám předložil, jako moudrý hoapodář, qui uxtbesuuro ano profert nova at ve tara. I viděli jsme aevrubnoa obeznalost a plamem avutým, zběhlost ve sv. otcích, sečtenou v literatuře asketické, i snámost spisovatelů církevních s novějil i nejnovéjil doby, > niobi mleta překráaoá, klasstoká vybíral, spojoval a rovnal. Zvláště se nám líbilo, ie praktický iivot Církve, jak te bohotlaiboa jeví, viuda na sřeuli měl а к němá poukazoval, a právd к toma působil, by kněz vidy a viudei k tomu prohledal, ie slulba Boil v katolieké Církvi jeat výraz ducha Kristova, jeho uéenl i života a že siadei věc na praktickou stránku obracel ateo životem kněze spojoval. I jsme mn nemálo povděčni ; a přesvědčeni jsme, te a pomtcl milosti Boil svými krásnýad vlohami nemálo к toma přispěl, aby dacha Kristova ve svých spolnbratiich oiivil, lásku k Cirkvi probndil, ntuiil a opevnil, úcta kn stasu svému povznesl, čehož v těchto našich časich těžkých zvláště zapotřebí jest, kdežto Cirkev sv. hojné nepřátel má a proto i nám knělim při vil dobrd snaze téměř veikerý svit nyní nepřítelem jest.

Ylme, že hjmáme přátel nikde; a proto knéa, jsa opnitén, takovéto posily a útécby dvojnásob potřeba cítí Jscace na tebe odkásáni, sami si pomábati mnslaie. A proto dvojnásobné diky milému p. spolubratra našemu, ie ndp. biskupem vyzván jsa, nesnadněn úloha ta na se vsal, u ač poměrné mladil jiných, к úplcé spokojenosti a útěše všech, ji důstojně provedl. Bůh ho sil a milosti svon podporuj, by ještě častěji bratřím svým tukové du hovul hody uchystal. I voláme z upřímného srdce: Zaplat Pan Bůh! Vyslovujeme těž přáni, by vdp. exercitator excrciclu své, mjžno li, tiskem vydal, a to tlm spíie, ke literatúra naše na původní asketické spisy nebohatá jest. Byla by knížečka ta jednak milou upomínkou (ěm, kdož těch sv. exercicit ae zúčastnili, mob.it by в prospěchem si je reka- pitnl.vati ; jakož i těm, kdož přítomni býti nemohli ; nebo čtonce je, jLté by se potěiili u jaksi sami pro sebe sv. exercice odbývali. Ne konec pak nemůžeme dosti bojnýcb diků vzdáli našemu nejdů-t. vrchníma pastýři, který s obč- tuvnosti ve.eznámon i tjto exercicie nám uchystal a sám příkladem napřed jds, od zzčátkn ai kn konci jich se úěa till. I bylo patrni viděli, kterak srdce jeho plesá, kdyi po sv. přijímáni, chtěje ka svému kněžstva několik srdečných slov na roz ončenon jromlari.i p fanalini Uměř sni slova proné'ti nemohl u jen slzy ronil, ui posléze, potlačiv naval citů, se loučil a otcovská napomonoti dával. Avšak ni jediné oko ne*ůsta!o suché, když na to stařičký vys dů-t. > ái pnu generální vikář, Jan Nep. Rais,* lavice vystoupil a ve jména kněžstva tu přít m- ného Jeho bisk Milosti diky čiail ; mlnvilté všem s tínie n ze srdce! I dejž Bůh, aby sv. exercicie tyto nedy hojného o zítka nejen n«m huč­

ma dostalo prvního vzděláni. Humaniora i filosofii studoval v Broumově я v Litomyšli, po odbytých studiích bohosluvních v Kr. Hradci byl na kněžství posvěcen dne 16. července 1826 a za kaplana výpomocného do Ivanovic, n Chiudimi poslán. Po třech faro jest povýšena. V této osadé působil blahodárně celých 47 a půl ku dříve sám, od r. 1870 pak maje po boka kooperntory a sice nejprve dp. Václava Kulimu, nyní faráře v Nové Vsi n Chotéboře a od roka 1876 vp. Václava Krále, který mu věrně do smrti dosionžil. Jan Vinař byl borlirým, v každém ohledu neúhonným knězem, věrným Církve a vlasti synem, výmluvností svon vynikal a dbal o slainost a ozdobu svèlto kostela. Každéma rád radon i skutkem pomáhal, jsa nad to přítelem i dobrodincem školní mládeže. Byl členem matice čeiké a v mladších letech podporoval literaturu naši nad obyčej. Bohatou bibliotbeka svon rozdal ale již r. 1869 dílem mezi bohoslovec v Kr. Hradci, dilem mezi své známě, velkou část knih tvých ale poslal miaisteratvn vyučováni ve Vídni. O ryzé a přímé povaze jeho jde jeden hlas, že byl pravým izraelitou, v kterém loží není. Přednotti před jinými neb vyznamenáni nějakých

nikdy nehledal a ač ze mn výnosněji! místu nabízelo, nechtěl opustili miion mn VraUlav. Obce vratalavzki jmenovala jej r. 1861 tvým čestným občanem a obdržev r. 1871 expo*, can. byl roku 1876 jmenován ooobním děkanem. Již roku 1861 a 1876, v kterých své 251eté působení na Vratslavi n své kněžské ilruhotiny slavil, byly toho svědkem, jaké úcty, vážnosti n látky všude požíval, nejkrázafijžlm ale a nej vy min vnějším toho důkazem byl pohřeb jeho, který ze včera, dne 26. t m. konal. Již o4 časného rána sjížděly te povozy a obíraly •• zástupy lidu na Vrnulav, kde a kostelní věže, s fary, ikoty a některých privátních bndov smuteční prapory vlály. Kolem 10. hod. odebralo ze duchovenotvo v počtu Mr v čele majíc vdp Jot. Bezděka, vikáře vysokemýt- ekěho a faráře v Chrooztovicích, éo pokoje, kée nebožtík na velmi služně osdobeném kaufslkn odpo- čival v rakvi kovově, která mimo znaky důatojnosti knéžaké okrášlena byla překráaaými věnci od obce vratalavské a sedlecké, od neteře jeho, od rodiny Skočilkovy s Kolejová, patronátního úřadu a puk palmovou ratoleati od ili. Zdénky šembérové VA-