Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 240. ze dne 3l. srpna 1900.

Různé zprávy. = Pietro Acciarito. Z Říma se oznamuje Anarchista Pietro Acciarito, odsouzený pro vražedný pokus na krále Humberta k doživotnímu žaláři, dává, jak se oznamuje z Portolongone, na jevo tak patrné známky choromyslnosti, že musil býti dopraven do blázince, aby byl duševní jeho stav prozkoumán. Zpráva tato nikterak nepřekvapuje. Celé chování Acciaritovo v procesu, v němž byl odsouzen, ze jmena však v pozdějších procesech, v nichž vystu- poval jako svědek proti nevinným lidem, jež ozna- čoval jako svoje spoluvinníky neb jako osoby, jež zavdaly podnět k jeho zločinu, bylo takové, že bylo nutno považovati jej za člověka, jehož rozum jest porušen. V trestnici a v prvním procesu proti »spi- klencům« udával svoje bývalé přátele a jako kající hříšník dovolával se milosti královy. Pak opět počal kolísat ve svých obviněních a odvolal na konec vše, co byl proti svým přátelům vypověděl. Před ne dávnem vypravováno o něm, že na zprávy o zdaře ném atentátu Bressiově dal na jevo neobyčejnou radost.

= Balon se vzňal. Z Paříže se oznamuje V neděli večer vzňal se na pobočné výstavě ve Vin- cennes balon »Niger«. Vzletu účastnili se větroplavec Mouton a pařížský obchodník Cahn. Byl prudký vítr, jenž hnal balon ke střechám domů. Při tom zavadil balon dvakráte o telegrafní dráty, na nichž konečně koš uvázl. Pojednou vzňal se dolejší konec balonu, bezpochyby elektrickou jiskrou. Když obecenstvo zpozorovalo plamen, vypukla v davu panika. Ženy, děti a starci byli povaleni a pošlapáni. Jakýs 87letý hajný, dvě malá děvčátka a sedm jiných osob byli povaleni prchajícím davem a těžce zraněni. Zatím měl větroplavec tolik duchapřítomnosti, že otevřel ventil a vypustil plyn. Přes to však plyn vybuchl a celý balon stál v plamenu, jež zapálily páté patro jednoho domu. Hořící balon spadl. Větroplavec Mou- ton zůstal v koši, jenž dosud visel na telegrafním drátu, kdežto Cahn se držel drátů. Vojáci a hasiči byli po ruce a vyprostili ohrožené větroplavce z jich zoufaté sitnace. Po dvouhodinné práci byl uhašen požár v domě, jehož páté patro úplně vyhořelo.

= Ze života »železničniho krále« C. P Huntingtona, o jehož pohřbu jsme již přinesli zprávu, podávají americké listy následující podrob- nosti: Huntington byl předsedou a ředitelem společ- nosti Jižní Pacifické dráhy a několika jiných želez- ničných společností. Ve svém 14. roku začal životní kariéru na vlastní pěsť jako poslíček. Když roku 1849 vypukla zlatá horečka v Kalifornii odebral se tam jako muž 28letý s 1200 dol., kterýžto kapitál obratnou nanipulací zvýšil cestou tam na 5000 dol. a otevřel pak obchod v Sacramentu Cal. Tam vznikla v něm myšlénka, jak znamenitě by se vyplatila stavba transkontinentální dráhy a po mnohém na- máhání a nezdaru podařilo se mu r. 1861 zorgani- sovati Central Pacific Railroad Company s kapitálem 8,500.000 dol. a v pozdějších letech zorganisoval ještě několik železničních a paroplavebních společ- ností a jmění jeho rostlo úžasně a odhaduje se nyní na 82 miliony dollarů. V New Yorku měl krásný palác na rohu 57. ul. a 5. ave., který jest jednou z zvláště pozoruhodných staveb ve městě. = Z lásky. Z Neapole se oznamuje: Dle te. legrafických zpráv z New Yorku byli tam dne 16. t. m.

zatčeni Italové Maresca a Guida, již přibyli na ně- meckém parníku »Gísař Vilém II.« do New Yorku. Americká policie byla z Neapole upozorněna, že Maresca a Gnida jsou nebezpeční anarchisté, kteří zamýšlejí zavražditi presidenta Mr. Kinleya. Neapolská policie na vyzvání z New Yorku, jala se patrati po minulosti domnělých anarchistů a shledala záhy, že tu nejde o vražedné politické spiknutí, nýbrž o mi- lostnou intriku, jež měla původ svůj v Sorrentu. V krásném tom rodišti Torquata Tassa, pěvce »Osvo- bozeného. Jerusaléma«, bydlí roztomilá krasavice Nina Tassava. Dívka měla dva nápadníky, z nichž Marescá byl prudčí. Jednoho večera setkal se se svým sokem a náležitě jej pobodal, aby mu zašla chuť na lásku k Nině. Za to byl odsouzen soudem v Sorrentu na šest měsíců do vězení a když si trest odpykal, nelíbilo se mu již v Sorrentu, zejmena když jeho sok stále ještě se dvořil krásné Nině Tassové a stále ještě bylo nebezpečí srážky, při níž se jeden z nich mohl dostat pod zem a druhý doživotně do kriminálu. Natale Maresca se odhodlal, že se vystěhuje do Ameriky. Nina mu pří- sahala, že přijede za ním, jakmile jí bude moci po- skytnouti bezpečný útulek. Prostřednictvím svého přítele Guidy, jenž byl zaměstnán na parníku »Císat Vilém II.«, dostalo se Marescovi na parníku místa nosiče uhlí za bezplatný převoz do Ameriky. Tu připadl sok nebohého Marescy na dábelský nápad.

Zaslal generálnímu konsulu Spojených států v Nea- poli dopis, v němž udal, že Maresca a Guida jsou anarchisté, kteří zamýšlejí zavraždíti presidenta Mac Kinleya. Konsul ovšem ihned o tom zaslal telegrafi- ckou zprávu do New Yorku. Když parník přibyl do New Yorku, byli Guida a nebohý zamilovaný Natale Maresca zatčeni, kdežto Istivý udavač v Sorrentu triumfoval a víděl již krásnou Ninu Tassovu jako svoji manželku. Avšak vítězosláva jeho netrvala dlouho. Policie zaslala anonymní dopis do Sorrenta a tam ihned poznán rukopis starého veřejného pi- saře, jenž má svůj stolek pod loubím radnice a ob- starává korrespondenci polovičce obyvatelstva sor- rentského. Tak vyšlo vše na jevo a krásná Nina Tassova se dočkala, že jeden z jejích nápadníků sedí ve vězení v New-Yorku a druhý ve vězení v Sor- rentu. Ale Natale Maresca bezpochyby záhy dostane opět svobodu a lze mu jen přáti, aby se brzy mohl oženiti se svou Ninou, by svět konečně měl pokoj od anarchistických vražedných útoků na náčelníky nanal států. = Požár lodi na širém moři. Z Liverpoolu se oznamuje: Parník linie White Staar »Cymrice přibyl těchto dnů s 373 pasažéry po velmi nebez- pečné cestě do New Yorku. Krátce před odjezdem z Qdeenstownu objeven ve skladišti na přídě oheň, jenž trval plných 36 hodin, než mohl býti obmezen.

Aby pasažéři, kteří právě byli u oběda nebyli pole- káni, byly při vypuknutí požáru ventilatory pokud možno ucpány. Šťastnou náhodou konalo mužstvo právě cvičení s ochrannými čluny, bylo ťudíž ihned po ruce. Také se podařilo pasažérům namluvit, že teď bude konána hasičská zkouška, kdežto ve sku- tečnosti šlo o utlumení nebezpečného požáru. Když však dopraveni na palubu první omdlelí, nebylo více možno zatajovati povážlivost situace. Nebezpečí po- žáru zvýšeno bylo tím, že jednak nebylo možno na- lézti vlastní ohnisko požáru, jednak chlor vyvinující se ze zásob chlorového vápna činil mužstvu nemož- ným konati delší dobu hasičské práce. Jeden po druhém odnášen v bezvědomí z podpalubí a kapitán sám, jenž řídil hasičské práce, čtyřikráte omdlela byl by málem přišel o život. Dva lékaři byli ne- ustále v činnosti, aby křísili omdlelé, což se jim na štěstí dařilo. Konečně se podařilo uzavříti dolejší část skladiště a proraziti do ocelové paluby otvory, jimiž neustále pouštěny pára a voda do žároviště.

Tím ovšem značně vzrostla škoda, spůsobená na nákladu lodi. Přece však možno mluviti o štěstí, že po celé dlouhé trvání požáru nepřišel na zmar žádný lidský život a mimo statečnost mužstva za- sluhují pochvaly též pasažéři, že zachovali úplnou rozvahu- Zemřelí v Praze. Dne 26. srpna 1900: Sudová Marie, vdova po mlynáři, 67 roků, 650—I. — — V dětské ne- mocnici: Malík Václav, syn kolářského pomoc- níka, 7 roků. — U milosrdných sester: Záz- vorková Josefa, manželka dělníka, 26 roků. Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 31. srpna. 291. hra v předplacení. (3. čtvrtka.) Král to řekl. Komická opera o třech dějstvích. Složil Léon Delibes. Začátek o 7. hodině. Konec o 1/210. hod. Pistěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech. V pátek 31. srpna. Začátek o 1/2 7. hod Po druhé. Kavalerie budoucnosti čili: Garnisonní ďäbel. Fraška o 4 jednáních s proměnou od R. Staudachra. Arena na Smíchově. V pátek 31. srpna. Začátek o 1/27. hod. U bílého koníčka. Veselohra o 3 jedn. Napsali Blumentbal a Kadlburg. Přel. P. Nebeský. Režii má p. Kubík. 19884

Divadlo „Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. 19870 Začátek o 1/27. hod. V pátek 31. srpna. Ve prospěch pana Konětopského. Zuzančin pan kaprál. Fraška se zpěvy v 5 jednáních od K. Costy v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrů“ v Kolíněs Rubešova ulice.

2215

— Jde-li jen o to... pravil Marche-á- Terre. Dal znamení svým soudruhům a hromadný výstřel proděravěl turgotinu. Při této neočekávané střelbě vydal ze sebe starý vůz tak žalostný nářek, že chouani, jsouce od přirozenosti pověrčiví, hrůzou uskočili; ale Marche-á- Terre uzřel, kterak z koutu vozu se vynořila a zase zpět klesla bledá tvář mlčelivého cestujícího. — Ty máš tedy ještě jedno kuřátko ve své posadě, tázal se po tichu Coupiaua. Pille-Miche, kterýž porozuměl otázce, mrknul na znamení srozumění. — Ano, odvětil konduktor, avšak dám se k vám ostatním naverbovati jen pod výminkou, že dopustíte, abych tohoto hodného muže bezpečně a bez pohromy dovezl do Fougěru. Zavázal jsem se k tomu při jmeně svaté Anny d'Auray. — Kdo je to? tázal se Pille-Miche. — Nemohu vám to říci, odvětil Coupiau. — Nech ho tedy, řekl Marche-- Terre, strčiv Pille- Michea loktem, přísahal při svatě Anně d'Auray, musi tedy splniti svůj slib. — Avšak, řekl chouan dále Coupiauovi, obraceje se k němu, nejeď přiliš rychle s hory, chceme se s tebou ještě setkati a to z dobré příčiny. Rád bych se podíval na tlamu tvého cestujícího a dáme mu průvodní list. V témž okamžiku bylo slyšeti cval koně, který se rychle blížil k vrchu Pělerinskému. Brzy objevil se mladý vůdce. Dáma skryla váček s penězi, který měla v ruce, rychle za zády. — Můžete si ponechati tyto peníze bez rozpaků, řekl ji mladý muž, vyšinuje ruku její z pozadí. Zde je pro vás list, který jsem nalezl mezi dopisy, jež na mne

— Ach, nešťastníku, hubíš svoji duši! zvolal ujec, pokoušeje se probuditi v synovci svém cit náboženský, který je tak mocný v srdci každého Bretoňce. — Kdyby král se postavil v čelo svého vojska, neřekl bych. — Hlupáku! Kdo mluví o králi? Rozdává snad tvá republika opatství? Ta překotila vše. Čeho chceš do- síci u ní? Zůstaň s námi; zvítězíme dnes nebo zítraa staneš se radou v některém parlamentě. — V parlamentě? pravil Gudin s posměchem. S bohem, ujče! — Nedostaneš po mně ani tři louisdory ! zvolal ujec zuřivě. Vydědím tě! — Děkuji, odvětil republikán. Rozešli se. Působení mestu, kterým častoval vla- stenec konduktora, zatím co malá tlupa táhla kolem, po- dařilo se zatemniti smysly Coupiauovy; probral se však z opojení zcela vesele, když hostinský, vyptav se na vý- sledek boje, oznámil, že zvítězili modří. Coupiau vypravil se s vozem opět na cestu a brzy ukázal se kabriolet v hloubi údolí Pělerinského, kdež bylo lze jej pozorovati jak s plání departementu Mainského tak i s výšin bretoňských jako trosky korábu plovoucí po bouři na vlnách. Když dorazili modří na témě pahorku, po kterémž vystupovali a odkud bylo ještě z dáli viděti vrch Pěle- rinu, obrátil se Hulot, chtěje se přesvědčiti, meškají-li tam ještě chouaní; slunce, jehož záře se odrážela od hlavní jejich pušek, ukázalo mu je jako zářící body. Po- hleděv naposledy na údolí, které právě opouštěl, ubíraje se do úvalu Erněejského, domníval se, že spatřuje na dlouhé cestě povoz Coupiauův. Chouaní.