jenom do školy české. Vždyť prý čeští inženýři na Ostravsku posílají dítky své do německých škol, chtějíce z nich něco míti. Na Ostravsku však nikdo nezná toho českého inžený ra, který by dítky své do německé školy posílal. Český lid jest na Ostravsku už dnes tak uvě- domělým, že směje se tomu hlasitě, když čte, že jen z německé školy možno vojákovi státi se kaprálem a české děvče jen když vychodí německou školu, může státi se služkou. Rovněž nezná nikdo na Ostravsku těch českých říšských poslanců za V. kurii, kteří posílali by své dítky do německých škol. Za tento bídný obsah plakátu styděli se i sami jeho pů- vodci, neboť se ani nepodepsali, skrývajíce se za širokým titulem »Několik otců rodin«. Nepoměrně více než české dítky jsou po- němčení vysazeny na Ostravsku dítky pol- ských horníků a dělníků. Tyto hlavně plní německé školy. V něme- cké obecné škole ve Spensově ulici v Morav- ské Ostravě ku př. není ani 10% něme- ckých dítek! Většina jest původu polského, ostatek českého. A v takovýchto sněmeckých« školách, v učírnách, jsou rozvěšeny obrazy znázorňující Germány, jich způsob života v starověku, když běhali ještě ve volských kůžích po lesích. Pod obrazy těmito jest napsáno »Naši předkové«. Němečtí učitelé snaží se tak dítěti polského robotníka, přišlého z Haliče sem. namluvití, že jeho předci byli Germáni. Výsledek vyučování německých dětí na ce- lém Ostravsku v německých školách jest horší než nedostatečný. Dítko sedí několik let ve škole, aniž dost málo rozumí, co učitel mluví, ježtc je vyučování jenom německé. Někteří učitelé na německých školách neznají jiné řeči, než něm- činu a doznávají sami, že jest to trýzeň pro neněmecké dítky, když posílány jsou do něme- eké školy.

Česká veřejnost nejen na Ostravsku, leč i na ostatní Moravě i v Čechách měla by věno- vati hodně pozornosti české osadě v těšínském Slezsku, Hrušovu, která jest dosti úzce spojena s Ostravou a leží takto také na samé hranici pruského Slezska. Hrušov čítá čtyřiti síce obyvatelů, z čehož Němci jsou pouze úřadnicí, zaměstnaní v tamější veliké továrně na sodu. Títo ovládají celou obec a snaží se ji stůj co stůj poněmčiti. V Hrušově jsou dvě školy obecně: chlapecká a dívčí. Obě jsou dle jmena utrakvistické, ve skutečnosti však úplně německé. Ve školách těchto jest 96%, dítek českých. Zvláště němčí se na škole chlapecké, kdež již od prvé třídy jest všechno ně- mecké. Na dívčí škole prvé tři roky používá se češtiny jako »dorozumívacího jazyka«. Zří- zení české školy jest v Hrušo vě svrchovaně nutno, má-li býti důležitá tato osada nám zachována. Myslíme, že věci této měla by si povšímnouti Ústřední Matice školská společně snad s Maticí Ostravskou. Ne- bezpečí jest tam tím větší, ana sousední osada česká Pudlov, východně od Hrušova, jest už docela v rukou Němců.

Ve Vítkovicích tamější železárny ne- jen násilným způsobem honí dítky českých ro- dičů do německé školy, leč německo-nacionální inženýři závodů těch hlásají přímo boykot českých obchodníků a živnostníků. U nich jes to již neodpustitelným hříchem, když živnostník prohlásí, že není rodem Němec, nýbrž že po- chází z české matky. Na takového smělce oni inženýři podřízený sobě personál přímo štvou, zakazujíce tomuto) míti jakékoli s ním spojení. V agitaci této vyznamenává se také ně- kolik továrních mistrů, příslušníků pruských, kteří mají tam skvěle placená místa. Tito ne- ostýchají se říkati českým živnostníkům ve Vít- kovicích (z 20.000 obyvatelů sotva 20 procent Němců) přímo do očí, že od nich na dále nie kupovati nebudou a zrazují i ostatní dělníky, aby také nic od nich nekupovali. Toto proti- zákonné vystupování příslušníků pruských proti občanům rakouským trpí úřadní orgány a ne- vypovídají je z území tohoto státu. Jak jinak jednají s našimi lidmi v Prusku! Obecně se tvrdí, že o tomto řádění celé řady německo-nacionálních inženýrů závodů vít- kovických nevědí ani jich generální ředitel Holz, ani spolumajitel rytíř Gutmann. Tito prý oba, jak se tvrdí, nepřejí si žádných poněmčovacích akcí, ba ředitel Holz docela svého času se vy- jádřil, že přeje si, aby české dítky chodily do české školy a německé do německé. Jest tedy tím podivnější, že opovažují se podřízení inže- nýři německo - nacionálně-antisemitští tak bez- ovlacvslupovati proti všemu českému.

Hlavním zákazníkem závodů vítkovických jest rakouský stát sám. A právě už z tohoto důvodu měli by jak majitelě, tak i generální ředitel zameziti řádění svých úřadníků, nebot peníze, které dostávají Vítkovice z pokladen státu, plynou z valné části z kapes českých. V příhodném okamžiku bude třeba, aby čeští poslanci na okolnost tuto poukázali na říšské radě a to tím spíše, ježto, jak nám známo, ne- bývají zákazky státní vyřizovány ve Vítkovicích tak, jak fakticky vyřízeny býti mají.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799., jejž sepsal Honoré de Balzac, str 61—64. — Německé listy nepřestávají denunco- vati úřady, že se u nich neprovádí, co nařízeno bylo vyhlášením Clarovým ze 17. října m.r. Mají zejmena na mušce úřady podřízené mini- sterstvu vnitra a financí, kde prý zůstalo vše při starém. Je to lež a zejmena pokud se týče úřadů, podrobených přímo zdejšímu místodrži- telstvu jako nejvyšší politické instanci v zemi. Bylť obnoven ihned opět starý řád a sice rych- lostí desetkrát větší, než jak byl po vydání jazykových nařízení Badenových zaveden řád nový. Vizmež následující případ. Policejní ředitelstvo, v němž není v úřadnictvu za- městnáno ani pět Němců, prostřednictvím úřadníka Čecha vyzve okresní hejtmanství žiž- kovské, kde rovněž není jediného Němce, aby vyzvalo předsedu českého spolku a Čecha, by doplnil českou zprávu, podanou o výroční čin- nosti spolkové. Při tomto jednání zúčastněni jsou všickni činitelové výhradně čeští, ale rekvisice z pražského ředitelství na komisařství a odpověd téhož ředitelstvu musí býti dle Němců — německá. V tomto případě není přece ani dechem dotknut nějaký zájem německý Dotýká se to snad nějakého německého práva? Mohl by se tím cítiti některý zo příslušníků kmene německého uraženým neb ve svých ná- rocích na volný národní život poškozeným?

Nikterak. A přece je to příčina onoho šíleného vzdoru, v němž Němcům zlíbilo se k vůli jazykovým nařízením. Představmež si, že má smělost takto se chovati národní menšina, jež v této zemi u domácího obyvatelstva jako cizí nalezla vlídného přijetí, byla hýčkána a privileji zahrnována na úkor kmene domácího. Mějmež na mysli, že titíž lidé, jejichž předkům povolena byla u nás exempee z práva domovského a kterým, aby neměli ani stínu záminky k stižno- stem, povoleno bylo na této půdě soud- nictví dle řádů cizích, německých — že tito lidé dnes nám v této zemi, národu od věků usedlému, jehož historie je totožná s historií této země, vnucovati chtějí ne pouze právo své, nýbrž i svůj jazyk, že vděkem za to, čeho se jim bylo mezi námi dostalo, odvděčiti se chtějí tím, že usilují o naše zotročení. Naši zástupci — a to na nich žádají — mají přikývnouti k nejhoršímu pokoření svého národa, mají přikývnouti k tomu, co Němci mají na nás uchystáno a co prohlásili za alfa a omega svých podmínek, za jakých by milostivě svolili k jakémusi takémusi soužití s námi.

Situace jest taková: Němci prohlašují: Chceme platnost německého jazyka v celé zemi a sice uvnitř úřadů i zevně, chceme německou státní řeč a chce- me býti v tomto státě vůbec národem panujícím. Vláda prohlašuje, že s požadavky Němců sice se neztotožňuje, že chce býti naopak ku všem národnostem stejně spravedlivou, že ale ne- může a neučiní ničeho, co by Němcům nebylo po chuti. Při tom má dosti odvahy nás vyzý- vati, abychom na německé požadavky přistoupili. Je to možné? Na nepatrném a jinak bezvý- znamném případě jsme ukázali malichernou umí- něnost a vzdorovitost německou. Nemylme se však, oni tak jednati musí, poněvadž konečný jejich cíl je naše národní poroba a jejich panství. — Vše s mírou. Poněvadž jsme leckdys průchod dali střízlivějším názorům, pokud se týče zachování staré Prahy, než jaké jsou nyní v modě, vytýká se nám tendenčně z mnohých ne právě loyalních stran, jako bychom byli vyloženými vandaly a chtěli dějinnou starou naši Prahu přeměniti na samý Žižkov. Tím děje se nám křivda. Co staré a krásné, co staréa památné budiž zachováno, znělo naše heslo.

Zachovati ale věc bezcennou na úkor krásy, pohodlí a zdravotnictví, jen proto, že je t staré, nešlo nám nikdy na rozum a také nikdy aver nepůjde. Jest ovšem různost v názoru o tom, co je krásné a co ne. Fanatikům starobylosti je krásné všechno, s těmi také je marná hádka. Jako s fanatiky vůbec. Proto jsme pardonovali dosud jistého pana známého konservatora, který vé svém nadšení pro staré kostely nejednou se odvážil nepěknými obmysliti názvy dobu hu- sitskou a spílati Husitům k vůli tomu, že po- bořili tu a tam nějaký zpupný hrad českého šlechtice s německým predikátem. Nejednou pronesl se, že nemá husitism ani tolik ceny pro nás, co jediná chrámová klenba, kterou byli stoupenci jeho zbořili. Naproti lidem ta- kovým, kteří ve své odborné obmezenosti s domnívají, že v národě nic není slavným a úcty že nezasluhuje, co není z kamene a vápna, je třeba kázati drobet střízlivosti již z ohledu na národní výchovu, neboť víme, že co u nás vzplane žárem příliš rychlým, nemá zpravidla dlouhého trvání. Hoří to jako sláma a po ně- jakém čase nezbývá z toho nic než trochu po- pele, jejž vítr rozfouká. Aby skutečná a od- důvodněná úcta k pamätnostem a krásám staro- bylým ujala se v srdcích našich, třeba v jeho vlastním zájmu, starožitnické hnuti trochu temperovati.

— Velký tábor lidu hanáckého koná se na hlavním náměstí v Prostějově dne 2. září o půl 3. hod. odpolední pod protektorátem rady města Prostějova. Ve výkonném výboru zasedají pánové: Josef Špaček, předseda Českého politického spolku a továrník v Prostějově. Josef Wait, starosta města Prostějova. Edvard Skála, zemský a říšský poslanec v Prostějově, náměstek starosty. JUDr. Jos. Horák, advokát a měst. radní v Prostějově, člen vý- boru Česk. politického spolku. JUDr. Václav Perek, zemský poslanec a advokát v Prostějově. Josef Vy- chodil, zem. a říš. poslanec, stárosta v Topolanech. MUDr. Ondřej Přikryl, lékař a čestný občan města Prostějova. Václav Horák, redaktor »Hlasů z Hané« a jednatel Českého politického spolku v Prostějově.

Martin Pluskal, předseda silnič. výboru okresu pro- stějovského. Alois Cínek, předseda silničního výboru okresu plumlovského, rolník ve Stichovicích. Fran- tišek Langer, předseda hospod. jednoty na Plumlově, rolník v Žárovicích. MUDr. František Skorkovský, lékař na Plumlově. Jan Pšenčík, c. k. notář a jed- natel hospí jednoty na Plumlově. František Spáčil, starosta v Ktalicích, místopředseda Česk, politického spolku v Prostějově. MUDr. A. V. Piskáček, zástupce obvodního lékaře v Kostelci. František Pokorný, ře- ditel cukrovaru ve Vrbátkách. Antonín Kment, před- seda organisace nár. děln. V pořadatelstvu pánové: MUDr. Jos. Petráň, lékař, člen výboru polit. spolku v Prostějově. Vilém Pittner, knihkupec. Frant. Fiala, redaktor »Stráže na Hané.« Josef Lerch, místo- předseda spolku pol. národ. dělnictva v Prostějově. František Stavěl, rolník v Hrubčicích, člen výboru Českého polit. spolku v Prostějově. J. Kosílek, rolník ve Vicově, člen výboru Česk. polit. spolku v Prostě- jově. Frant. Vícha, předseda odboru Žemské jednoty soukrom. úřadníků v Prostějově.

— Rodinné zprávy. Slečna Terezie Bou- kalova, dcera hoteliera p. Josefa Boukala v Jilem- nici a pan Gustav Zelinka, učitel při obecné škole chlapecké v Jílemnici, slaviti budou sňatek dne 1. září 1900 v děkanském chrámu sv. Vavřincev Jilemnici. — Úmrtí. Dne 29. srpna zemřel zde pan Jose Vlasák, sazeč, člen ústředního spolku »Typogra- cká beseda«, Mládeneckého klubu pražských typo- grafu a klubu »Muzikanti« v 38. roce věku svého. Pohřeb koná se dnes o 4. hod. odpol. z domu smutku, Cimburkova ulice, čís. 258 v Žížkově na hřbitov olšanský. — K uctění památky paní Heleny Děd- kové, choti professora na c. k. umělecko-průmyslové škole v Praze, věnoval pan MUDr. Teska z Tucho- měřic místo věnce na její rakev Ústř. Matici školské 20 korun. — Německá Opava s »německou« Mor. Ostravou ve vlasech. Letos na jaře, před koncem zimní saisony, hrála společnost opavského městského divadla několikráte v ostravském »německém domě«.

Nyní žádalo družstvo ostravského »německého domu«, aby městské divadlo opavské jednou týdně, tedy pravidelně přes celou letošní zimní saisonu hrálo v Ostravě. Družstvu tomu totiž zalíbilo se, že při oněch jarních pěti představeních přece sešlo se trochu lidí do »německého domu«, který bývá jinak docela prázdný. Než opavští nacionálové jsou také rozhodnými antisemity a poněvadž »německý důme ostravský udržují jenom židé, odepřeli rozhodně půjčovati svoji společnost do Ostravy. To rozčililo ostravské Němce tak, že pohrozili nyní Opavě boy- kotem: nebudou prý tam u nich Ostravané ničeho kupovati! Opavané se vyhrůžce této z plna, hrdla smějí. Jest tedy pravděpodobno, že v boji tomto bude pokračováno. — Němečtí inženýři na Rus. V poslední době bylo mnoho inženýrů přijato do služeb na Rus. Z Ostravska jde tam 6 inženýrů, vesměs německých nacionálů. Jak títo lidé budou moci žíti pod ruskou slovanskou vládou, jest nepochopitelno. Na Ostravsku, tedy vesměs mezi lidem slovanským, nadávají lidé tito nejhanebnějším způsobem Slovanům a nejraději by každého utopili ve lžíci vody. — Z české techniky v Brně. Letošním ro- kem studijním otevře se na c. k. české vysoké škole technické v Brně druhý ročník stavitelství inženýr- ského, první a druhý ročník strojnictví a první roč- ník zeměměřičského kursu. Toto rozšíření zajisté přijde vhod i mnohým posluchačům z Čech, jimž Brno by bylo pro studium příhodnější.