V Praze, ve čtvrtek dne 30. srpna.

K číslu 239. Čísle v Praze za 29 a na venkově za 3b

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v adminiseraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ K situaci. Z Vídně, 30. srpna. »Neue Freie Presse« sděluje: V politických kruzích se proslýchá, že rozhodnutí, bude-li říšská rada svolána, a o otázkách s tím spo- jených stane se ještě před odjezdem panovníkovým na vojenské cvi- čení v Haliči. Odjezd projektován je jak známo, na den 10. září. Tvrdí se také, že delší pobyt císařův v schönbrunském zámku způsoben je vnitřními po- litickými záležitostmi. Akce měst s vlastním statutem. Z Vídně 30. srpna. K podnětu měst- ských obcí Lvova a Solnohradu, aby zahá- jena byla akce měst s vlastním statutem, by jim byla zmírněna břemena a vý- lohy spojené s vykonáváním pře- nesené působnosti, připojilo se také vídeňské Nové město. Jeho obecní rada usnesla se ve včerejší své schůzi požádati obecní radu vídeňskou, aby svolán byl spo- lečný sjezd měst, na kterém by byla zastou- pena všecka rakouská města s vlastním sta- tutem Na sjezdu jednalo by se o těchto otázkách: 1. o záležitosti státní subvence jako náhrady za výlohy, způsobené obecními pracemi v oboru přenesené působnosti 2. o snížení domovní a činžovní daně 3. o zrušení poplatkové novelly, vydané na základě § 14. a snížení poplatků z pře- vodů realit. Národnostní moment obecného škol- ství v Dolních Rakousích. Z Vídně, 30. srpna. Dle výročn zprávy zemské školní radyv Dolních Rakousích byla na všech obecných školách dolnorakouských vyučova- cím jazykem němčina a jen na 10 ško- lách uživalo se na nižších stup- ních českého jazyka za tím účelem,

aby zprostředkováno bylo porozumění něme- ckému výučovacímu jazyku, kdežto na vyš- ších stüpních vyučování, vyjma náboženství se dělo německy. Zmíněných zde 10 vesnic je buďto vý hradně českých nebo má veliké české většiny. Vyučovacím jazykem je na nich, jak zpráva praví, vesměs němčina. Jaký povyk by ztropili Němci, kdyby na některé škole v německé obci byla vyučovacím jazykem čeština! Carovy cesty. Z Berlína, 30. srpna. »Berline Tagblatt« sděluje tento cestovní program carův: Car odebéře se do Spaaly na vělo- věžském hvozdě na honby. Odtud pojede do Sevastopole, kdež budou velká námořní cvičení vojenská. Na to pobude delší dobu, až do 16. listopadu na Krymu. V tomto programu není tedy pojata navštěva pařížské světové výstavy. Osobní. Z Vídně, 30. srpna. Řediteli měšťan- ských škol v Těšíně Robertu Mauzer ov udělen byl zlatý záslužní kříž.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 30. srpna. (C.-B.) »Wiener Zeitung« sděluje: Císař udělil honorovanému docentovi s titulem mimořádného professora na německé technice v Praze a řediteli druhé zdejší německé reálky, vládnímu radovi Karlu šl. Ottovi u příležitosti odchodu na trvaly odpočinek řád železné koruny třetí třídy s prominutím tax. — Císař udělil soukromým docentům na právnické fakultě vídeňské university dru. Janu šl. Kamarzynskému a dru. Bedř. Teznerovi, pak soukromému do- centu právnické fakulty na německé univer sitě v Praze dru. Ludv. Spiegelovi titu mimořádného universitního professora.

SIí Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

— Císař udělil professorovi na státním reálném a vyšším gymnasiu v Praze dru. Rajnholdu Stránskému při vyžádaném odchodu na trvalý odpočinek s prominutím poplatků titul školního rady. Z Vídně, 30 srpna. (C.-B.) V neúřední části sděluje »Wiener Zeitung«: Císař udělil rozhodnutím ze dne 22. srpna t. r. sankci zákonu přijatému sněmem království českého, týkajícímu se regulace potoka Dobré vody a Rudolfovského, podnikané městskou obcí bu- dějovickou. Z Bukurešti, 29. srpna. (C.-B.) M- nistr zahraničních záležitostí Marghilo- man odjede zejtra jako zvláštní vysla- nec do Cařihradu, by sultánovi přednesl blahopřání královo a rumunské vlády ke vladařskému jubileu. Ministra budou prová- zeti králův pobočník plukovník George- scu a přednosta kanceláře v ministerstvu zahraničních záležitostí Butkatescu. Po- jedou z Constanzy státním parníkem »Re- gele Carol«, který speciálně ministrovi byl dán k disposici. Turecký vyslanec Ki az im bej vyznamenán byl velkokordonem rumun- ské koruny. Kiazim bej a turecký generální konsul v Galatě provázeti budou Marghilo- mana až do Constanzy. Z Petrohradu, 29. srpna. (C.-B.) Car Mikuláš, carevna Anna Feodorovna s ro- dinou, velkokníže následník Michajl, dále velkoknížata Nikolaj Nikolajevič a Michajl Nikolajevič odjeli na lovecký zámek Bělovějsk. Z Barcelony, 29. srpna. (C.-B.) Čet- nictvo v Manrese zatklo dva podezřelé Italy v okamžiku, kdy odešli na nádraží; papíry nebyly u nich nalezeny žádné. Z Cařihradu, 29. srpna. (C.-B.) Ve- litel anglické středomořské eskadry admirál sir John Fisher přijel sem dnes na palubě lodi »Suprise« a byl v Dardanellách a v ca- řihradském přístavu uvítán sultanovým vy- slancem.

FEUILLETON. Praxis aurea. Obrázky vážné i veselé. Píše dr. O takar Zuna. Malou, tmavou ložnicí dra. B. roztřepetal se nočním tichem jasný trilek elektrického zvonku. Lože, na němž lékař až dosud klidně ve hlubokém spánku oddychoval, zapraštělo — pak jakoby se někdo na loži namahavě zvedl. v malé chvilce zašramotily sirky v neplné ška- tulce — doktor po tmě je nahmátl — noční tmou šlehl temný, červenavý plamének —a v okamžiku hořela malým z počátku světlem svíčka na nočním stolku u lože. Elektrický zvonek drnčel v krátkých pře- stávkách neustále. »No, no, to je nějak naspěch —« zabru- čel doktor do schumlaných od podušek knírů vjel do trepek a vklouznuv do županu, při- stoupil k oknu a otevřel špehýrku. »Copak je?« zavolal dolů, protíraje si rozespalá víčka. »K porodu —« ozval se z dola hlas, tembru nepříliš vlídného. »A honem, je to nutné . . «

V lékaři vzbudila se nevole. Ten tón ve hlase neznámého, ta úsečnost a pánovitá mluva. »Kdopak jste, milostpane,« zeptal se lékař uštěpačně z okna, »že si tak poroučíte ? « »Vrána z fabriky,« znělo z noční tmy, » jdou, pane lékař, jdou, žena si na doktora platí, tak jí patří. Škoda času a kdo ví, jak je doma.« Při tom bylo slyšeti netrpělivé du- pání těžkých bot pod oknem na chodníku. Vrána z fabriky ... Nejčervenější ze všech čer vených, piják, karbaník a surovec pověstný v celé továrně. »Hned, hned,« řekl lékař z okna, zavře špehýrku a počal se rychle strojiti. Vrána z fabriky... Doktor ho znal. Dobře znal... Bylť člověk ten postrachem všech, kdož s ním přišli do bližšího styku. V továrně báli se ho úřadníci i soudruzi... Bylť člověkem, jenž byl všeho schopen a jemuž nic nebylo svatého. Doktor dusil v hrudi hněv. »Kdo ví, jak doma je — —« slova nočního posla dosud zněla mu v uších. Najednou má starost o ženu — o ženu, která byla mučednicí, která byla otrokyní surového, neurvalého svého muže . ..

Žena, která dřela ve fabrice na svou pětičlen- nou rodinu, poněvadž otec karbaník a piják ze mzdy krejcaru jí nedal, za to však štulců, ran a nadávek více než dosti. A teď bezcitný ten chlap, ne z obavy o stav ženin, ale proto, aby lékaře, kterého neměl rád, ba nenáviděl, že ho kdysi simulujícího nemocným neuznal, použil příležitosti, aby si na lékaři žáhu schladil a dal mu na jevo, jak od něho je odvislým a jak musí ho poslechnout .. V okamžiku byl lékař oblečen, vzal in- strumentář porodní ze skříně a v druhém oka- mžiku byl dole, před domem. Vrána sotva zabručel pozdrav, otočil se na podpadku a zahoupav v ruce blikavou lucer- ničkou, dal se na cestu k domovu. Doktor za ním. Šli křivými, tmavými uličkami malého mě- stečka, vyšli do předměstí, přešli železniční trat a zastavili se asi po dvaceti minutách před nízkým, spustlým domkem v polích. Doktor za svým průvodcem vešel do úzké tmavé chodbičky, na jejímž konci pootevřeným dveřmi malý paprsek světelný na oprýskanou zeď chodby padal.

Lékař vešel k rodičce. Zubožená, prací se- dřená žena, s tupým, vytřeštěným zrakem, v tiché resignaci, v zaťatých rtech dusíc bo- lestné sténání očekávala pomoc. Spatřivši lékaře, z hluboka si oddechla ... I bába porodní hla- sitě si pochvalovala, že pan doktor už je tady. Doktor vyšetřil rodičku a zařídil vše potřebné. Za hodinu, po velkých útrapách rodičkya namahavém přičinění lékaře přišlo mrtvé dítě na svět — — Matka dověděvši se, že dítě je nedonošené, mrtvé, tiše zavzlykala. V tom okamžiku vešel Vrána, který po celou dobu pobytu lékaře u rodičky někde venku meškal .. »Robátko je na světě — ale je mrtvé —e hlásila mu paní babička. Ušklibl se, zasyčel něco sevřenými rtya sedl si na lavici u kamen. Na matku, v jejíž strhané tváři dosud znáti bylo stopy bolestí, na dítě, jež babička chatrnou plenou přikrývala, ani se nepodíval. Doktor unaven a spocen chystal se k od- chodu. Přistoupil ještě k loži rodičky, promluvil k ní několik vlídných slov a stiskl jí ruku . .. Ubohá žena přerývanými slovy mu děkovala za přispění. »Vráno,« obrátil se lékař na muže ro- dičky, »ty nástroje v tašce na stole mi zítra, až půjdete do fabriky, přineste do bytu, budt tak laskav, ano?« Oslovený vstal z lavice, podíval se na lé- kaře, pak na vak s nástroji na stole a prohodil urputně: »Copak jsem to sem přines?« — — A vyšel z jizby. — — Doktor mlčky sebral vak, pozdravil tišea odcházel domů... Beze světla, bez průvodce klopýtal tmavou nocí po hrbolaté cestě ku svému bytu. — — —