Načítám náhled…
Chunky — 30 celkem
· entity: place 24, org 4, person 26
1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, v pátek 14. června 1907.
Praha
3
masthead
Číslo 162.
4
article
Fa ranní a odpol. Itst
předrlkete
vrraze v adni ínl
nate
s drojí donán
Rk r aa
: k e
drojí zis n lio
nzí
na nri
5
title
Společný klub český na říšské
7
article
Zřízení formace, v jaké zaujme posla-
nectvo českého národa v parlamentě říše své
misto, jest bez odporu základním úkolem
politické strategie, která se »obírá pouze v-
likými jednotkami strategickými«. V našem
případě jedná se o parlamentní strategickou
jednotu národní a jak ze všech zpráv
vzešlých z míst zasvěcených a podle všeho
ovzduší, v němž kolují, s určitostí sou-
diti lze, otázka, bude-li na říšské radě spo-
lečný klub český, co nejnaléhavěji zaměstná-
vající všecku politickou mysl národa, jest ji
zodpovězena, kladně, jak se sotva jinak
očekávati dalo, čili společný klub českých
poslanců stran národních jest zajištěn.
Staré, nezměnitelné pravidlo a příkaz,
platný sice od prvního kroku české delegace
na hladké i horké půdě vídeňské, ale tak
ztěžka uznávaný a skutkem osvědčovaný.
totiž příkaz, že tam, kde česká říšská re-
presentace nemůže jinak, než býti pouhou
částí jedné z obou velkých stran, většiny
anebo menšiny, nesmí do rámce jejího vstu-
povati sama v troskách, domáhá se znova
uplatnění, ovšem za okolností mnohem obtíž-
nějších, než kdykoli před tím. Jednolitost
parlamentního zastupitelství českého národa
jest na snadě jenom rozhodným vítězstvím
určitého politického směru v národě, ale ž
v důsledku nového volebního řádu, dodáva-
jicího volební právo všem občanům, zastou-
pení na říšské radě domohly se téměř
všechny strany v národě, organisační úko
klubovní se znesnadnil.
8
article
Co však společný útvar klubovní zaji
šťuje způsobem takřka mechanickým, tedy
bezpečněji než vůle jednotlivých frakcí
vůdčích mužů v nich, toť neodolatelny
vnější nátlak, tíseň situace, kteráž
v době, kdy poselstvo české volebními pro-
gramy rozrůzněnější jest než kdykoli po jiných
říšských volbách byla, tedy síla mohutnější
než jakékoli heslo a sebe horoucnější nad-
šení svornostářské, železná nutnos
neodmluvné potřeby národní
holá záchrana možnosti další h
českého politického života a vy
voje.
Je-li tedy společný říšský klub český.
sestavený z klubů jednotlivých stran, zajištěn
touto nezlomnou pravdou, uznanou tím bez-
pečněji před samým prahem nové říšské
rady, čím určitěji předvídána byla, jak známo,
již dlouho před volbami, a to tak zajištěn,
že s ním možno počítati jako s faktem, na-
lebne na jednotlivé složky jeho co nejopravdo-
vější, nejsnažnější práce o jeho trvání a
hlavního, o zabezpečení jeho vlivné působ-
nosti v radě národů.
Nuže, obé jest jasno z účelu, k němuž
se zařizuje společný český klub poslanecký.
Účel tento co nejjednodušeji vyjádřený jest
zajisté: Zajišténí vlasti a českého
programu k ní se vztahujícího, kterýž jiný
býti nemůže než státoprávní! Za-
jištění národa ve vlasti nejen zá-
rukou jeho jazykových práv, ale i konečným
jich provedením! Všechny ostatní úkoly.
kleréž vytčeny byly již včera na tomto místě.
možno subsumovati, zahrnouti v tyto dvě
9
article
fundamentální zásady účelnosti společného
klubu, jehož směřování bude v naznačených
vzhledech i odbojné i výhojné.
Je-li tedy tento účel zároveň podmínkou
trvání klubovního, vysvítá z okolnosti takto
zjištěné, že tím bezpečnější bude jeho sva-
zek, čím volnější bude ruka jednotlivých
frakcí v sledování vlastních programových
cílů, jichž sledování v národě vlastně umož-
něno bude teprve jistotou jeho bytu, v němz
se všechy strany snášejí jednou myslí, jednou
snahou. Zjevno, že tady stojíme u samého
životního principu společného klubu, prin-
cipu, že jedině to co národní strany slučuje,
může mu býti společno, kdežto předmětv
různých programových názorů, navzájem s
vylučujících i ze společné organisace zůsta-
nou vyloučeny. A čím větší svoboda a čím
nedotknutelnější výhrada v tom, co různí,
tím tužší, tím trvalejší svazek v tom co
jednotí,
Pro stoupence národní strany svobodo-
slné nemůže býti takto žádných obav, že bv
skupina mužů, její důvěrou a jejími mandáty
obdařených, i jenom na krok mohla se o-
chýliti od nepřekročitelných, předvolebním
sjezdem znovu zpečetěných a odpřisáhnutých
zásad. Žadná z českých stran nevyšla z vo-
leb v takové početní síle, aby si mohla
osvojovati ve společném klubu vůdčí úlobu,
každá taktická akce klubovní může vyply-
nouti jedině ze vzájemné dohody jednotli-
vých předsedů stran a z parlamentní komise
všem stranám v klubu zastoupeným spo-
lečné.
národní strana svoboda
Žadný
10
article
Přirozeno pak, že v tomto společném
ústrojí klubovním nebudou rozhodovati zájmy
strannické, nýbrž skutečná inteligence poli
tická, skutečná práce a zkušenost parla-
mentní. Jest tedy vyloučeno, že by v těto
soutěži strana naše neobstála a neuhájila
vliv jí náležitý, a ježto konkurence za ná
rodně politickým blahem všenárodním bude
otevřená, jest vyloučeno i to, aby talenty
ostatních národních stran, tihnoucích k je-
diné metě z mnohých společné, nedospěly
uplatnění, vždy jenom vítaného.
11
article
Přes všechny tyto uspokojivé a povzná-
šející výhledy nebude organisační práce z
společným klubem Čechů na říšské radě
beze značných obtíží... Ale budou hříčkou,
jestliže zůstane klubu na zřeteli, že nikoli
osoby, nýbrž ideje, nikoli strany, nýbrž zá-
vazná usnesení jakožto svrchovaný zákon
posíupu, že nikoli snaha o moc a vlivnou
převahu, nýbrž závod o nezadatelný pro
spěch nade vše drahého národa jest a zů-
stati musí zlatým domácím řádem parlament
ního společenství stran zvolených na spo-
lečnou zásadu českého programu.
Politická umírněnost ve styku, rozšaí-
nost ve společné radě, zapomenutí hořkost
strannických, sebezapření osobní, evládnut
temperamentu a jen národ, národ jako ideál.
hodný napjetí všech sil v nejkrásnější sebe-
kázni ke shodě pro nejdůraznější činnost z
nezměnitelný český cíl
Toť naše věnování do základů společ-
ného klubu všech národních stran česko
slovanských z koruny české, kéž zdaří se n
nich vystavěti budovu zpevněnou láskou k
společné krvi, tomuto tmelu, jenž nás kone
konců všechny vždycky sjednotil.
Staniž se tak i tentokráte, nechť vzroste
na místech nám v parlamentě vykázaných.
na nichž naděje nepřátel viděla již vzrůstati
nehojitelný rozkol český, mohutná organi
sace, kteráž poučí všechno opovážlivé spo
léhání, že národní otázka bude v novém
parlamentu odstavena, o opaku, o tom totiž.
že české národní strany z českých zemí vy.
slaly své národní poslance do rady národů
spíše za tím účelem, aby otázku národní
postavili tam v nejpřednější popředí a tu ji
veškerým úsilím udrželi až do konečného
jejího, s českoslovanským posláním v této
říši shodného vyřízení!
Čecho
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 13. června. (Výsledek pešt-
ských konferencí.) Po posledních víden-
ských vyrovnacích konferencích tvrdilo se
z vládní strany, že mezi vládcu rakouskou
uherskou nastalo již tak značné sblížení, že ná-
sledující — pešťská — konference bude posled-
ní a vyrovnání na ní bude dohotoveno. Byli však
pessimisté, kteřt krčili rameny a soudili, že de
konečného vyrovnání jest dále, než se tvrdí se
strany vládní. A pesimisté měli pravdu. Dnes.
po třídenním rokování pešťském, tvrdí se opěl,
že vyrovnání bude dohotoveno s nad v následu-
jící konferenci vídeňské, která se bude konati
nejpozději počátkem července. Pešťské porady
měly jen ten výsledek, že se obě vlády ve svých
názorech opět o něco více sbližilv.
Rakouská vláde vzdala se již definitivně
požadavku, aby se zachovala i nadále stará ho-
spodářská pospolitost obou sfátů
vyjednává s Uhrami již na základě celní a ob-
chodní smlouvy jako se státem cizím. Tím ovšem
přistoupila na stanovisko uherské a umcžnil
další sblížení. Také v otázce, na jak dlou-
hou dobu se vyrovnání má u zavříti,
blíží se rakouská vláda vždy více názoru uher-
skému, takže dlouhodobé vyrovnání zdá se býti
vyloučeno, ač otázka tato definitivně ještě roz-
hodnuta nebyla.
O něco dále pokročila otázka s potřeb
ních daní, které si Uhry chtějí, jak známo
určovati zcela amostatně. Otázka tato rozhod-
nuta prý již nejen v zásadě, nýbržl i v hlavníeh
podrobnostech, ovšem zase dle přání vlády uher.
ské. Pokud se týče zvěrolékařské kon-
vence, která tvořila ještě na poslední víden-
ské konferenci jednu z hlavních potíží, podány
prý se strany rakouské nové návrhy, jimiž se má
vyhověti požadavku ruk ouských agrárníků, ale
přes to jest naděje, že i v této otázce dojde na
dohodu.
Uher
Praha
Uhry
13
article
Největší sblížení nastalo v ctázce u he
ského bloku společného státního dluhu
ježto i tu rakouská vláda přijala uherský návrh
aby se uherský blok určil kapitalisováním uher
ského příspěvku na umořování dluhu při 4.35-
procentním úrokování místo žádaného rakouskou
vládou 4.2 procentního úrokování.
Největší diference mezi oběma vládami
panuje však o otázce železničních, ta-
rifů. Uherská vláda ze snadno pochopitelných
důvodů žádá, aby se zachoval status quo, dle
něhož oba státy mají tu výhodu, že posílají-li
své tovary transitem po drahách druhého státu
do ciziny, počítá se dovozné dle přímých tarifů.
Rakousko však chce si zachovati pro příště úpl-
nou volnost v politice tarifní. Uhry poukazují
v této otázce na sylvestrovskou úmluvu Szella
s Körbrem z roku 1902 a na vyrovnání Thun-
Kaizlovo, uzákoněné r. 1899 pomoci § 14., kte-
rýmižto oběma smlouvami železniční tarify jsou
vázány. Odborné ministerské komise mají nyní
nalézti most, jímž by se překlenula různost ná-
zorů obou vlád i v této otázce, lak aby on
mohli rozhodovati i ministři, až so sejdou opě
na novou kenferenci.
Uher
Kaizlův
Rakousko
Thun
uherský blok
14
article
Ze Lvova, 12. června. (Mandát kn. Lu-
bomirského.) Něktoré haličské listy uveřei-
nily onehdy zprávu, že kn. Lubomirski ne-
byl v okrese laňeutském právoplatně zvolen,
poněvadž mu jako kandidátu menšiny do
potřebné čtvrtiny hlasů scházelo asi 1000
blasů. Úřadní „Gaz. Lwow.“ tvrzenít
v zápětí popřela, odvolávajíc se na výrok vp-
lební komise, která kn. Lubomirského prohlásila
za zvolena. „Kur. Lwow.“ otiskuje dnes dopis
z Laňcuta, v němž se opětně protestuje proti
zvolení kn. Lubomirského. Písatel tvrdi, že zna
výsledky voleb ve všech volebních místech ce-
lého volebního okresu laňeutského a dle jeho
výpočtu kn. Lubomirski obdržel pouze 3828 hl.
takže mu do čtvrtiny všech hlasů schází 1092
Kdyby se pokládaly za platné hlasovací lístky.
na kterých jméno kandidáta bylo zkomoleno
pak by kn. Lubomirskému scházelo dokonc
1197 hlasů.
Z Lublaně, 12. června. (Deputace mě
sta Lublaně na pražský sokolský
slet.) Ve včerejší schůzi sboru obecních sta
ších, v níž usneseno, aby se v Lublani příšta
vyvěšovaly jen čístě slovinské uliční tabulk -
vyhověno také pozvání starosty měst pražských
dra. Groše, aby se město Lublaň zúčastnilo letoš
ního všesokolského sletu. Starosta lublaňský
Ivan Hribar, doporučil pozvání, upozorniv
že Slovinci v životě politickém jsou nejtěsněji
spojeni s národem českým. Ustanoveno pak, aby
lublaňskou deputaci, do niž zvoleni dr. Triller
dr. Oražen, Franchetti a Mayer, vedl starosta
Hribar.
Groš
Hribar
Slovinec
doktor
orazit
Franchetti
Mayer
Lvov
Gaza
Lublaň
15
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Zátopa Sibiřo selskými vystěhovalci z Ruska
Dosud ruská vláda kolonisovala Sibiř tak.
že tam ročně převáděla 150—160.000 sedláků
z ovropského Ruska, pro něž tam sama vyhle-
dala zemi a poskytla jim úvěr na kcupi dobytka,
nářadí a vůbec na zavedení hospodářství. Revo-
lučním agitátorům všeho toho bylo málo. I roz-
poutali tak prudký pohyb obyvatelstvn z evee p
ského Ruska do asijského, že vláda nemná prn
středků, aby jej držela v mezích a regulovala.
Země v Sibiři nejsou volné, nejsou ničí. Do-
savadním majitelům nemohou býti násilím vy-
chvacovány. To vláda nemůže trpět, ani k tomu
nspomáhat. Půdu pro kolonisty je třeba od dosa-
vadních držitelů koupit, a národové sibirští ni-
ktorak ji neprodávají ochotně. Při kočovném
způsobu svého života pocitují právě takový ne-
dostatek půdy, jako sedláci v evropském Rusku
při svém extensivném hospodářstvi.
Zátopa ruského lidu, která se přese všechn
varování a zbraňování valí za Urál, hrozí novou
ranou ruskému státu. Vílána není ani Sibiřanům
Rusům, ani Sibiřanům kočovníkům. Nebude-li
vláda míti dosti síly, aby tu vlnu doma zdržela,
sibírské obyvatelstvo samo bude nuceno ohra-
diti se proti ní hrází. A kam to povede? Zdaž
se z toho nevyvine sibirský separatism a boj
asijského Ruska s evropským?
Sibiřan
Rus
Rusko
Sibiř
16
article
V drobném prodeli
n šhslo o noke
ask
Ve slialkáck na venl
poj s selo.
Iuseravy
plati se ho t ově napře
Předplaconí a lnserty přijím á rárnrlni
straco v Mtarianské ulici č. s
nakeejí ae t/a reálstve
Uiskárna a ezpefice „Národnich Lletds
Eakopiy so nsvraoi
Iuserava
Mtarianský ulice
17
article
Dokud vláda mohla vystěhovalectví do si-
biře regulovati, nepřicházel tam žádný kolonista
zhola bez prostředků. A nyní se tam desttky a
sta tisíců vali nazdarbůh, bez kopějky. Do ne-
známé země přicházejí s holýma rukama, a ani
těmi nemají čeho se chopit, všeho si vydělat.
I kde se práce naskytá, drži ji dosavadní děl-
níci a nepouštějí k ní přistěhovalce, jinak by
mzda klesla. Nemají tedy přistěhovalci ani mož-
nosti vydělati si tolik, aby si mohli koupiti lí-
stek na jízdu po dráze nazpět.
Vláda předvídá, že jí nastane nyní jiný
úkol, než kolonisovati Sibíř: starati se, aby
lyt komyslným a lehkověrným vystěhovalcům po-
mobla vrátiti se do Evropy. Ale v starém domově
najdou všechno změněné, ani rodina, ani obee
nepřijme jich nazpět ke společenství půdy, na
něž práva se vzdali.
Tím způsobem tvoří se prvé massy bezzem-
ků, jichž dosud v Rusku nebylo
Skandály u dvora berlinského.
Konečně se podařilo zkrompromitovanému
knížeti Eulenburgovi pohnonti soud, aby
se zabýval jeho záležitostí. Přinutil státní ná-
vladnictvo, aby zavedlo proti němu vyšetřování
pro § 175. a vyslechlo vydavatele » Zukunftu
Hardena jako svědka. Soud v Charlotten-
burgu rozhodl, aby Harden byl vyslechnut
jako svědek ve příčině svého článku, jímž od-
halil rejdy berlínské kamarilly. Poněvadž Harden
je nemocen, byl vyslechnut ve svém bytě. Po-
tvrzuje se, že Harden dostal materiál ke svému
článku od rozvedené hraběnky Moltkové, nynější
paní Elbové.
Harden
Moltková
Elbová
Evropa
Rusko
Charlotten
18
article
Jiho-krancouzští vinaři.
Podle nejnovějších zpráv pařižských složila
dosud své úřady obecní zastupitelstva v 60 mě-
stech a vesnicích jiho-francouzských. Zvláštního,
ano povážlivého rázu dodávají událostem v jižní
Francii četné případy odepření poslušnosti
vojska. Francouzský tísk naléhá na vládu, abv
rozrešila rychle otázku vinařskou, z níž můze
se za nynější situace vyvinouti vážné nebezpecl.
»Messidor« obviňuje vůdce vinařů Marcelin
Alberta, že rozpoutal vzpouru vinarů v jižní
Francii a vybízi vládu, a by ho dala za-
tknouti. »Mossidor« pokládá agitaci Albertovu
za mnohem nebezpečnější, nežli byla činnost
vůdeů syndikátů dělnických Bourgneta a Lerva,
kteří byli odsouzeni na dvě léta do žaláře. Zmi-
něný list konči nářkem: »Není n nás více žád-
ného zákona, ani vlády ani parlamentu !«
»Messidor« je list vládě blízký. Ještě pessi-
mičtěji posuzují situaci oposiční listy, zejměna
zpátečnické, jež vytloukají z hnutí v jižní Francii
kapitál proti republice. Jen za jejího regimu je
prý možno, aby statisíce hladovících demonstro-
valo a volalo o chléb. Clémenceau je ob-
viňován, že se chová netečně. Dal prý prefektům
rozkazy, aby nezasahovali do administrací obcí.
kde obecní rady složily své úřady. Kromě toho
prý rozešle starostům těchto obcí výstrahu před
jejich revolucionářským chováním.
Clémenceau
Francie
Albertov
Marcelin Alberta
19
article
V Prazo, 13. června.
20
article
Atéra ministra Nasia.
Rozhodnuti kasačního soudu v záležitosi
bývalého ministra Nasia způsobilo ohromnou
sensaci a rozruch po celé Italii. Je to jedna
z největších afér italských poslední doby. Nasi,
obviňovaný z trestních skutků, nesmírně popu-
Nasius
21
article
Literalura.
Literalura.
Ještě náž poměr k cizině.
(Marginale.)
Častěji už u nás a s několika stran uvažo-
valo se o tomto thematě. Šlo buď o to, n
kulik literatura naše, a tedy do jisté míry kul-
tura naše vůbec, závisí na německé, jindy zase
o vliv západu a východu, pod nimiž oběm
přece jen roste samobytná naše literatura i kul-
tora, která tu a tam také již prorazila.
Připojím k tomu několik požnámek, ne-
budou snad bez užitku. Neměla-li by se vlastně
těm a takovým úvahám napřed upravit cesta
Nejsou li jinak všechna tvrzení pronesená prostě
jen dojmy drohdy přibližně pravdivé, neboť jieh
pravdivost citíme, ale zda také přesvědčivé
Jest všude už vykonáno to, čeho třeba ? Kolik
je tu otázek statistických! Kolik třeba stanovi
kde vzlahů!
Vezměme jen literaturu starší: jsou knihy,
jichž předloh, o nichž lze míti podezření, že
byly, neznáme; jinde předlohy sice třeba známe,
ale na kolik jistě? A tak na př. pro literaturu
staročeskou nikde se nemluví o vlivu francouz-
ském. Nelze jej vnucovat; vliv literatury ně-
mecké byl bližšl, přirozenější, snazší. Ale je
možno při tak úzkých stycích s Francií, která
na celou Evropu prováděla silný vliv, kde i ně-
necká stála v jejím znamení, aby nebylo žád-
ného vlivu podobného na př. v dobách lucem-
burských? A ničeho neplatí zprávy současnik
o knihách přivezených z Paříže? Byly jen
jen lalinské snad? A jest možno, aby to bylo
jen jednou? A studentí ! Ostatně vidíme, umění
výtvarná kam spěla; známo již, které byly
vívy v hudbě. Nuže literatura, nebylo zaned
báno trochu zkoumání na tomto poli?
západ
východ
Francie
Evropa
Paříž
22
article
A dále, co víme o Bratřích v poměru jich
k lrancii? Co přesného, jistého o jich tvorb
lilerární k ostatním evropským, o jich četbě
vvláště o jich kulfurních vztazích k francouz-
skému kalvinismu? Překládali tu i tam i z fra-
činy. A nic víc
A to jsou themata pro dobu starší. Pro novou
ovšem vídíme, co a kde se bralo na stavb
nzší kultury národní; vidime tedy na př. kolik
1e bralo z Německa, kolik z Francie atd. Al
ačlli vědět tohle, i kdež už by vše bylo uve-
deno v přesnou a jasnou statistiku a i pro dobu
starou? Rádi bychom vysondovali ještě, kde
v čem vězí ty a ony sklonnosti. Na př. mluví-
se o jakési větší zálibě k literatuře francouzské.
v čem je ta záliba, pokud se projevuje a zvlást
pokud a kdy se projevila, než nastaly politické
sympatie tu a tam, přece zřejmě vyslovené
snad i cítěné? Teprve až poznáme, co se při-
jalo, jak to bylo přijato, tedy i proč se přijalo,
budeme míti obraz jasnější. A pro západ,
t. západ, representovaný. Francif, chceme videt
přímo, co v nás působilo z literatury fra-
couzské nejvíce. Toť důležito, v tom je i ku
poznání povahy vlastní. Ale k tomu nedo-
pomohou sebe skvělejší apercu, sebe hlubšt
dojmy, jež zatím lze konstatovati, toužíme p
hloubce, ale i průkaznosti.
Al
Německo
Francie
23
article
Doufám, že mi nebude nedobře rozuměno,
upozorním-li na jednu okolnost: nepovšímli jste
si, že vlastně většina z těch, které pokládáme
za největší výbojce v naší kultuře, za typy české,
vyrostla právě a snad zvláště na literatuře ně-
mecké? Možná, že se klamu, neboť ani tu není
zcela jasno, ale přece se tak zdá na př. o Něm-
cové a Nerudovi. Silou vnitřní probili se ke
svému češství; ale nebylo-li by na prospěch
věnovati práci pátrání, zda nezůstalo v nich
přece jen něco ze solné vůně onoho moře,
z něhož čerpali šťávy svým silám? Nemyslete,
že jich snad nemilaji tolik jako vy, ale ne-
utkvělo-li něco, co není ještě úplně české ? Ten
vliv byl kdysi silnější ostatních.
V tom právě také ve vývoji naší literatury
— a nechť se nikdo nepozastaví nad slovem
vývoj! — jest do jisté míry mezníkem Vrchlický
který k nám uvedi veledíla literatur románských.
Neruda
Vrchlický
Německo
24
article
Nový vliv oplodňující, bylo to proto něco zdra-
vého. Za to, zvrhl-li se kdy tento vliv, nemůže
nésti zodpovědnost nikdo, tím méně tedy sám
protagonista, to by se bylo stalo samo sebou
pomýšlím v tom na různou tu románovou lite-
raturu francouzskou. A fakt, že ti z mrtvých,
kdo soustředěni byli více méně pod vliv jeden,
t. německý, vytvořili velké věci české, ovšem
jen úžasným napjetím a vytrvalou prací, ten
fakt mi vlastně svědčí, že jest samostatný kořen
český, jsou jádra, ale že nejsme ještě dosti
prostě rozviti. Nedovedeme ještě recipovat
zažívat různé vlivy. Vše, co máme, jsou pořád
jen náběhy, začátky. Nemělo by se prol
vzkřiknout: více důkladnosti, ne do široka, do
hloubky! Citime v sopě své češství, ale do-
vedeme jen trochu jasně vídět a zvláště směle
žít, to čes ké?
A tedy i to si musíme pak uvědomit, ko-
lik slovanskosti je v nás. Někteří rádi ji popí-
rají. Není to tak věcí rozumu, jako spíše s
cítí. Těžko říci: Ozývá se to v nás duch
ragy? Jsou to vlivy prostřed!? Jsou to jen
touhy? Jistě je v tom mnoho sklonnosti, sym-
pathil nebo docela přibuznosti duševnl.
25
article
A tak vyšetřovati vlivy cizí jest nesmírně
těžké. Neradno usuzovati z pozorování nejistých,
neboť mohou býti někdy i klamné. Hledte, jak
nás svádí myslit, že literatura ruská tak mělc
jen vnikla do čtenářstva českého, že dotkla s
jen tak vrstvičky, inteligence. Než to o vlivu,
proniknutí nelze mluvit také při jiných názo-
rech, t. knihách a knihami idelch. Široké vrstvy
jsou podmaňovány literaturou lacinou a taje
dnes tak rozmanita. Ke konstatování fakt po-
třebovali bychom jistých údajů z nakladatelstvl.
26
article
Dále pak knihovníci, zvlástě venkovští, měli by
vést přesnou a spolehlivou o tom statistiku, co
se libí, co zvláště žádá a ovšem kým, jsou-l
to dospělí či děti atd. Neviděli jste nikdy, jak
na př. knihovna ruská vniká do rodin, kde toho
nečekáte? Nepozorovali jste, jak lidem, kteří ne-
mají literárního vyškolení, ani nečtou jen pro zá-
bavu nebo z dlouhé chvile, ale přece patří mezi
ty, kdo nemají četbu za nějakou záležitost ži-
votní, zamlouvá se takový Dostojevský, Gončarov
atd.? Zdálo se mi vždy, i když to byli liee
nikoli inteligentní, jako by jich češství z kaž-
dého slova jich sálalo; řekl jsem si vždy, žijí
slovansky jen Slované. To ovšem se jen poci-
ťuje. Ale smím snad dodati: mnohdy v tako-
vém prostředí a z takových lidí vyrostou naši
mladí. Naproti tomu poznal jsem též lidi inteli-
gentní, praktické, také tak průměrně měšťáckého
stanoviska k literatuře, ale těm celá literatura
ruská, a právě její psychologie, byla proti mysli.
Mám je nazvati západníky? A v čem se u nás
jeví vlastně to západnictví? Zajímavo by bylo
tedy nějak přesně vyšetřit poměr náš k litera-
tuře ruské, jakožto nejsilnější ze slovanských.
Jak její vlivy i vlivy polské byly blahodárné,
vidíme v první polovině stoleti 19. Myslím, že
i dnes by byl nepopěrný, neboť jest pro ni
nás dosti amyslu vůbec.
Dostojevský
Gončarov
Slovan
27
article
Ale spisovatelé dnes, myslím, jsou více pod
vlivem německým, než se nám na první pohled
zdá; ten vliv je silný, třeba ne tak lehce zna-
telný. Jen si všimejte v okolí literárním druhu
četby, nebude to na vás níjak působit. Přímý
vliv francouzský byl silný jen v době svmbo-
lismu a tak zv. dekadence a to jen na určité
kruhy spisovatelů, šíře nezasáhl, leda jen čá-
stečně a druhotně, totiž prostřednictvím oněch
byl však rozhodně v mnohém obrodný jako
všude jinde. Ostatně po jiných stránkách vše
francouzské u obecenstva širšího jest jen opi-
čení, nemá tedy snad velkého významu pro lite-
raturu; vídíme to na dramatě, které u něho
nachází řadu svých obdivovatelů. Proč? Usou-
díme tedy, že jest nejvýš důležito se ptáti, co
se a komu líbí z literatury francouzské; proč
jest toho vyhledáváno. Znám mezi mladšími
autory takové, kteří neznají francouzsky, rádi
s oblibou čtou (v. překladech) ruský román,
jsou však znali nové literatury německé; a přece
je v nich spíše něco francouzského. Z čeho,
odkud to je, a proč se to zdá francouzským
28
article
Co to je vlastně? Tyto myšlenky vedou zpět
k tomu, co jsem řekl již předem. Jak složitý
to problém! Kolik třeba tu dřive vyřešiti jed-
notlivých otázek, než se přibllžíme jeho rozře-
šení! Zatím jen vidíme, že asi nezáléží tolik na
vlivech jako na síle vlastní a chuti chtít se do-
bojovat svého jádra. A že vlastní cesta životní
nejvíe obohacuje; snad jsou nám na prospěch
hojné, časté a široké styky, snad by bylo jepší
pozastavit se někde a podívat se hlouběji, ale
jistě nikdy neméli bychom se zdržovati modou.
Všechny úvahy o tom nemají tedy dosud ceny
positivního konstatování fakt, ale spíše ceny
bystrých pozorování a nejspíše mohou a mají
miti cenu tužeb, přání, jak bychom měli jiti
kudy, abychom sebe našli; tak je také nejspís
podávejme ! Tolikrát se již o tom uvažovalo,
ale neškodilo by ani dnes znovu na to myslst.
29
article
Nechtěl jsem víc, než naznačiti svými otáz-
kami některé pochybnosti, vytknout pak cesty,
jež dohlédají daleko a hluboko, zamyslíte-li s
nad jich čarou minulou, dnešní a snad i bu-
doucí.
Mluvíme o čemsi francouzském atd.,
čemsi českém. Ale rasy v tom obvyklém vý-
znamu jsou skoro širý předsudek ; vždyť vidíme.
jak v každé literatuře, v každé kultuře vysky-
tují se individuality co nejrůznější. A přece
jsou jisté složky každého dlla národního, které
jej přihlašují k duchu toho onoho národa.
Duch! jak nejasný pojem, a přece citíme všichni,
že jest určitý souhrn základních, elementárních
vlastností, které sice připouštějí řadu drobných
odchylek, v jichž mezery lze zařadit mnoho a
mnoho rozmanitostí, které však vždy budou stát
na téže a jediné basi.
Může nám býti dosti pochybna ta basea
před logikou a analysou snad téžce obstojí. A
přece nikdy nikdo nepřestans s ni počitat, bude
o ní mluviti, ba dovolávat je ji — neboť ze
všeho, čím národ žil a zije, jak jej naučily
jeho dějiny žít, v čem hledá jako ideu (ao
tom snad lze mluviti ?) uskutečnění pravého zi-
vota individuálního, nejlepšího ivota, z tobo,
kam spěje, ze všeho jej pocitujeme. V tom na-
stává dobami jisté uzpůsobení vzájemné v celé
společnosti národní a některé rysy s pak nikdy
už nesmyjí a neztratí. Ovšem zesmíme zapo-
minati, že i národ se v tomto měru jako celek
mění. Ale i člověk se mění, jednotlivee,a
není-li přece vždy týž? Smí o individuu kollek-
divním platiti podobná analogie? Není toto indi-
viduum jen chimera? Není, vzhledem k tomu,
jak vzájemně na se působíme a jak se tím za
širé věky vytvořujeme.
30
article
Neredukuje-li se tedy sem a v tomhle cela
dnešní otázka o našem poměru k cizině, po-
jmeme-li je prakticky: poznávajíce, třeba snad
jen částečně, kdo jsme a jací jsme, zvlášté pak
vidouce chyby, jež v naší povaze navršila historie
a bojujíce o svůj byt národní, přejeme si a tou-
žíme, aby se určitým směrem bral náš vývoj
další k utvrzení všeho, co nacházíme v naší po-
vaze národní dobrého. Kterou cestou se máme
dát za tímto cílem? Mohli bychom snad fíci, že-
směle lze zvolati: »Zpět, domů!« bojím ze jen,
že by se tomu špatně rozumělo Alé neřeki-li
svým současníkům i sobě. Neruda stejně, aby
nám potom mohl dáti nejlepší své verše? Rovněž
pozorujte generaci let devadesátých! Silni se vždy .
vrát, neboť jen růstem z půdy domácí, ač vláha
může býti z výše i dále, sílíme a kveteme, silní
se vracivají a třeba s kořistí, vždy pevnější
i jasnější; jen slabí zacházejí . .. Nelze, až na
zvláštní výjimky, žlti silně a přece více cizinou
než sebou samý mil
Neruda