Ročník XXXXVII.

V Praze, ve čtvrtek 13. června 1907.

Číslo 161.

Na ranní a odpol. listy předplácí ne- v Praze v admini a měsíc n. . . . : skn s dvojí čenáško n late“ : . . ve allalkác droji záo ni

Nejbližší úkoly našeho poselstva ve Vídni! Čím blíže nadchází den zabájení lido- vého parlamentu Cislajtanie, tím živěji při- rozeně zajímá se veřejnost česká o to, v jaké síle a zřízenosti vstoupí poselstvo české na kolbiště vídeňské a jak si hned na počátku povede oproti vládě, oproti přátelům i ne- přátelům? — Nuže první otázka, trváme. již jest utěšlivě zodpověděna založením společného klubu všech národ- ních stran českoslovanských ze všec trojjediných zemí koruny české. Beze vší újmy samobytnosti jednotlivých stran přísluš- níci jejich počtem 84 poslancův národa če- ského sejdou se ve společném českém klub na radě říšské, aby solidárně zápasili z uskutečnění základních požadavkův našeho programu národnostního a státoprávního a ve všech záležitostech, týkajících se pospo litých zájmů národa, tvořili oproti vládě i ostatním stranám parlamentu jeden svorný. pevný český tábor, jednolité disciplinované poselstvo šestimilionového historickéh národa, s nímž nesmí se zacházet jako s pouhou politickou stranou, představující jen jistý směr, jisté zájmy a snahy větších neb menších částek společnosti národní.

Každý porozumí, jak důležito jest pro velkou a spravedlivou naši věc, že došlo šťastně a v čas k tomuto spořádání našich čet v jedno těleso taktické. Avšak nyní nad chází další potřeba velká: aby toto naše poselstvo objevilo se náležitě připra veno na bojišti cizím: a to hned, hned na samém počátku a nástupu k zápasům, nebot na tom záléží právě na kolbišti parlament ním nesmírně mnoho. K vůli tomu zvolen prozíravě hned při zakládání společnéh klabu dne 5. t. m. 7členný přípravný výbo jemuž uloženo netoliko vypracovati stanovy společného klubu a připraviti vše k jeh ustavení do dne zahájení parlamentu: nýbrž zahájiti též parlamentní práce a úkoly českého poselstva, mezi nimiž časově ovšem na předním místě jest otázka předsednictva poslane- cké sněmovny a stenografo ván českých řečí. Co do první otázky zá- visí ovšem vše na součinnosti o stat n'íí ch slovanských stran, především Po- lákův; budou-li všichni slovanští poslanci s námi v příčině té za jedno, můžemesi my Slované, vystoupíme-li svornou silou, va- hou a důrazem svých 224 poslancův, vynutit

Slovana jako předsedu parlamentu krá- lovství zemí neuherských, v nichž tvořím většinu 60procentovou. Kéž velká doba na- lezne nás Slovany konečně jednou solidár- ními v zápasu za čest a důstojnost rodu slovanskéhol Již okolnost, že bude v novém lidovém parlamentě veliká hojnost poslancův neznají eích německy, kteří budou tedy řečniti svým mateřským jazykem neněmeckým, je dosta- tečným důvodem, aby nebyl za předsedu sně- movny zvolen Němec neznalý ani jazyka če ského, ani polského, ani slovinského, ani maloruského, ani vlašského, nýbrž jen své němčiny, kteráž však bude mateřským jazy kem pouhé menšiny parlamentu, totiž 182 ně- meckých poslancův občanských, 49 sociálně- demokratických mezi 516 sněmovníky. Te důvod pak stačí, aby byla učiněna přítrž do- savádní hrubé nepřístojnosti, že se řeči ne- německé »pro nedostatek stenografů« (pry nezaznamenávaly v protokolech sněmovních kdežto v sousedním svobodném Švýcarskus stenografují v národním zastupitelstvu řeči francouzské a vlašské vedle německých zcela snadně, jako věc samozřejmá. Také zde by měli tedy poslanci všech slovanských národů solidárně s našinci vystoupiti s kategorickým imperativem: Prvč s dosavádní nešetrností a křivdou, rovné právo všem jazykům ná- rodů rakouských ve společném jich zastupi- telstvu. To jsou časové úkoly nejpilnější.

Avšak jakmile bude nová sněmovna ustavena. nadejde poselstvu našemu povinnost, aby ne- prodleně vztýčilo prapor svůj červenobílý a uvedlo na jednací pořad sněmovny srdnatě otázku všech otázek Rakouska: otázku t českou, čili otázku zákonodárné a správní samostatnosti trojjedi- ných zemí českých, na jejímž brzkém a šťast- ném rozřešení závisí dnes celá budoucnost Rakouska. Před čtyřiceti lety dal se cizák Beus »přesvědčit« Maďary: Andrássem a Deákem, že v jediném dualismu, to jest v maďar- ské centralisaci za Litavou a v německé centralisaci před Litavou tkví spása Rakou- ska, kdežto prý by obnova státu če- ského přivedla Rakousko v budoucnosti do trvalých a osudných sporů s německou říší, kteréž prý by pro ni dopadly na kone neblaze. Nahnali zkrátka chytří Maďaři roz- hodujícím kruhům vídeňským tehda strachu před prnským vítězem sádovským a vyhrál tak snadno partii. Avšak dnes po čtyřiceti letech pociťuje Rakousko tu spásu dualismu, to požehnání maďarské centrali- sace onde a německé centralisace ve všech údech a kloubech svých.

Z říše svato-štěpánské proniká v šírý svět vzkřik zubožených, ztýraných národů nemaďarských, zde v Cislajtanii jeví se ná- sledky čtyřicetiletého ústavního centralismu neméně osudně: V oboru politického života — zfalšováním ústavnosti; v oboru zákono- dárství — nesnesitelnou jalovostí; v oboru správy — byrokratickou libovůlí; v oboru péče o duševní a hmotné zvelebení — chřadnutím a zakrnělostí; v oboru státních a zemských financí — nesnesitelnými břemeny a vzrůstajícími schodky; v oboru záruk budoucnosti — kymácením se státní lodi ve vírech nejistoty, za úpadku vší autority státní. Toť facit čtyticetiletého ná- rodomorného centralismu, který pro většinu národův této říše znamená hrob — proti němuž se oni ovšem vzpírají a vzpírati ne- přestanou napjetím posledních svých život- ních sil. I mezi samými Němci se již dnes poznává, že touto cestou dále se jíti ne- může, že formule centralistické ústavy nedá se prostě v mnohonárodním Rakousku pro- vésti, a tak i z jejich táboru ozývá se vo- lání po revisi ústavy prosincové, arciť tolik kusé a jednostranné ku potřebě Němectva. nastrojené za heslem »autonomie národní« pro německou menšinu v Čechách.

Avšak rozům dává, že by tím zlo n- bylo odstraněno, nýbrž ještě zhoršeno, že nutno jíti mnohem hloub a udeřit na sám kořen zla a důkladně jej utnouti. Král ov- stvím a zemím, z nichž říše vznikla, nutno vrátiti náležitou míru své zákonnosti a samosprávy jejich. se systémem dosavadní byrokratické a něm- čící centralisace nutno rozloučiti se upřímn a dáti Rakousku podobné federativní zřízení. jakým prospívá i sousední Švýcarsko i sou sední Německo, i zaoceanská Unie severo americká. Již roku 1848—49 nejdůmyslnější politikové rakouští a to nejen slovanští, nýbr i němečtí poznávali a vyslovili, že v Ra- kousku není možný než buď absolutism nebo ústavnost federační, ale vládnoucí státníci rakouští ve své německé moudrosti doufali nalézti zlatou cestu prostřední: »ústav nosti« centralistické, kterou přivedli Rakousko do nynějších krásných konců. Proto máme za to, že předním úkolem nového poselstva českého měl by byt návrh na důkladnou revisi platné centrali- stické ústavy Cislajtanie v duchu a směru svézákonnosti a samosprá v zemí, při jejímž vybudování by se ovšem samozřejmě položily zároveň zá- ruky k ochraně všech národních menšin v samosprávných zemích těch poctivou rovnoprávností a svobodou stejnou pro všecky Nárys ku podobné rozšafné revisi ústavy podal již jménem bývalého poselstva našeho poslanec dr. Josef Fořt parlamentu dne 9. prosince 1903, ovšem že marně!

Nuže, v dnešním parlamentu snad

NILIS se podobný návrh českého poselstva setka s větším štěstím. Neboť lidé jsou jiní a dob je teprv jiná! Mnoho se věru změnilo za ta tři léta v ústrojí Rakouska, — kdož byl by se v prosinci r. 1903 nadál, že bu- deme míti z vůle koruny dnes parlament beze šlechty, vzešlý ze všeobecného hlaso- vacího práva lidu ?1. Nuže, postavme tento nový parlamen co možná nejdříve před otázku revi s ústavy, kterouž také strana sociálně- demokratická napsala na program svůj, at je aspoň záhy o povaze a duchu neznáme té veličiny jasno! Vedle tohoto základního úkolu neopo- mene však české naše poselstvo s veškerým důrazem domáhati se zajisté, aby jazyku na- šeho národa dostalo se ve veřejném životě- v úřadech a školách zemí našich plnéh rovného práva, aby konečně již ráznými prostředky autority státní dostalo se ochrany poctivé příslušníkům národa našeho v kra- jích převahou zněmčených, co do všech práv státním občanům rakouským základními zá- kony zarnčených, exemplárním stibáním ztrestáním každého podobného násilí zlotři- lého, jaké spácháno na příklad právě na Češích v Ervěnicích aj.

Tomuto evropskému skandálu musí přece již jednou Rakousko pro svou čest a důstoj- nost učiniti přítrž. Jako my přejeme Něm- cům všechny možné školy pro vzdělání je- jich mládeže vlastním jazykem, tak požadu- jeme je rovně pro sebe všude v zemích če- ských, od škol nejnižších až po nejvyšší tudíž nezbytně vysoké školy české pro naši Moravu v hlavním městě jejím stůj co stůj Stejně nalehavým požadavkem našeho po- selstva zajisté pak bude sanování z em- ských financí, především království če- ského, této komory blahobytu celého Rakou- ska, dále sestátnění soukromých drah vlastmi našimi procházejících a vůbec návrhy ne- soucí se jak ku pomoci a záštitě trpících na- šich stavův výrobních a ku zvelebení všeho našeho hospodářství národního, tak i návrhy. směřující ku pokroku našemu osvětnému kulturnímu, k záštitě svobody našich ná- rodních škol a našeho učitelstva proti reak- cionářským snahám byrokracie a tmařstva. V tom duchu přáli bychom si viděti české poselstvo nastoupit a zahájit dráhu parl mentní činnosti s veškerou pružností ducha i statečností srdcí čoaktých, rozhodně, roz šafně a pevně.

Politické zprávy domáci. V Praze, 12. června. (Pešťské vyrov- návací koníerence.) O výsledku pešt. ských porad druhého dne sděluje „N. P. J.“ na základě informace, dané mu od člena uherské vlády: Vyrovnávací porady pokračují rychleji, než jsme mohli doufati ještě včera. Dnes brí vzat na přetřes návrh smlouvy, podaný rakou- skou vládou a vyřídili jsme z něho polo vi nu. totiž prvých šest odstavců. Zejtra dopoledne hodláme vyříditi druhou polcvinu. Během dneš- ních porad nevyskytly se protivy, j ež by se nedaly překlenouti. Bude-li zejtra vyřízen celý rakouský návrh, přistoupí se k otázce spotřební daně a kvoty. Porady bu- dou zejtra zatím skončeny a pokračovati s v nich bude koncem června, nebo nejpozději počátkem července ve Vídni. V Praze, 12. června. (O dělnosti no- vého parlamentu) pojednává „Dz. Pol. ve vídeňském dopise. Nový parlament nedá se posuzovati se stanoviska bývalého parlamentu kuriového. Změnou volebního řádu uzavřen porioda staré sněmovny, od níž není mostu k nové. Proto také spor česko-německý nebude prý již ovládati sněmovnu. Dvě největší stran nové sněmovny, křesťansko-sociálná a sociálna- demokratická jsou více neb méně mezinárodn a jejich programy jsou zvláště sociálné. Bylo b mylné domnívati se, že tyto dvě strany se budou potírati; ve mnohých otázkách půjdou společně a v jiných souběžně vedle sebe. Obě tyto strany vystoupí tedy s dalekosáhlými návrhy na změnu zákonů sociálných. Budou se týkati změny

v soustavě daňové ve prospěch chudších třid pojišťování pro stáři, ochrany pracovného lidu atd. Ve všech těchto otázkách křosťanští soci álové půjdou společně se socialisty. Obě stran mohou se sraziti pouze v některých cl ázkáeh rázu demonstračního, jako při opravě manžel- ského práva, svobodné škole atd. Ovšem n- umlkne úplně ani spor česko-německý a jiné spory národnostní, ale největš“ ho ohl a s ve sněmovně dojdou otázky soc- álné. Nesprávnou zdá se pisateli také předpověd- že nový parlament bude míti krátké trvání Dnes, když jest známo, že v parlamentě budou rozhodovati veliké strany, jakých nebylo ve st rém parlamentě, nelze to tvrditi. Největší dv strany, jež dobyly při volbách tak skvělého v- tězství, nepůjdou do nových voleb, dokud n- budou míti za sebou některé významné parla- mentní úspěchy. Z bývalých milovníků obstruk- ce strana Wolfova vsloupila již ve styk s klid nějšími německými nacionály, krajní skupin české budou ve společném klubě českém a ze Všeněmců vyznání Schönererova vrátí se do sněmovny pouze čtyři, z nichž každý sleduje jiný směr. Nová sněmovna bude tedy praco- vati . V Praze, 12. června. (Tvořeni parla- mentnícl stran.) Vlachové mají v nové sněmovně 19 poslanců. Pět z nich náleží ke skupině socialistické, čtyři jsou pokrokoví deset je klerikálních. Není dosud známo, zdali 14 národních Vlachů utvoří ve sněmovně samo- statný klub; o klorikálních Vlaších tvrdí orgár strany křesťansko-sociálné, že vstoupí v u žs styk s klubem křestansko-s eitl- ným. Posl. Marckhl, jenž zvolen v městsk skupině celské ve Štyrsku jako radikálný Ně- mec, ohlásil, že přístoupí ke klubu německo- nacionálnému.

Ze Záhřeba, 10. června. (Schvále ný zákon.) Úřadní noviny chorvatské uveřejňuj dnes schválený zákon o názvech obci a mist v království chorvatském a slavonském. Zákon tento obdržel sankci již koncem dubna, ale mi- nistr Josipovič z neznámé příčiny odevzdal jej chorvatské vládě k uveřejnění teprve nyní, když mu bylo novinami pohroženo, že bude na něho v uhorské sněmovně vznesena obžaloba. Z Pešti, 11. června. (Rumurský tisk o aféře Vajdově.) Všechny národní listy rumunské jsou plny rozhořčení nad násilím. spáchaným v uherské sněmovně na posl. Vaj- dovi. Aradská „Tribuna Popor.“ praví, že na- sili na posl. Vajdovi spáchané je provokace, vržená do tváře celému rumunskému národu proto všichni Rumuni cítí se s Vajdou solidár- nými. V posl. Vajdovi znásilněn a insultován celý rumunský národ. Košutovei spáchali ha- nebný útok na základní právo Rumunů, aby byli ve sněmovně zastoupeni muži, k nimž mají dů- věru a proti tomu ozve se celý rumunský náro jako jeden muž. Násili na Vajdovi spáchané ne- má sobě podobného v parlamentních análech celého vzdělaného světa a jest největší hanbou tohoto stoleti. Maďarský kastovný parlament tím dokázal, že už nemá práva existene a jest tedy čas, aby ustoupil parlamentu vpravdě lidovému. Ze Záhřeba, 10. června. (Pověšen Barta.) Za včerejších studentských protimadar- ských demonstrací přivěsil právník Vodvářka k zadní noze koně na pomníku Jelačičcvě loutku s oprátkou kolem krku a nápisem „Edmund Barta a maďarský šovinismus“. Policii stálo mnoho namáhání, než oběšenou loutku s pomní ku sňala. Vodvářka byl pelicií zatčen.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 12. června.

Spravedlnost v Rusku. Soudní reformou Alexandra II. r. 186 1 ju stice ruská byla postavena na výši doby. Prohla šena neodvislost soudců, zavedeny poroty Pravda, provinění politická trestati bylo i dálo zůstaveno úřadům politickým. To však jest vy- světleno a právě nynějšími událostmi omluveno vyskytlit se tehdy v Rusku revolucionáři, usilo vavší o život velikého liberála a reformátora n trůnč, Alexandra II., ze žádné jiné přičiny, nežl

v drobném pronejí čdpoledni. .. . . . . a sh Vo alialkách na venkov ní číslo. sápolodní? 1nseráv plati se hotově zapřeě Predplacení a lnserty přijiná admlní- sirace v Marianské slici č Tan nadánejí se tež neeal- tiskárna a szpedice „Národnich Listi“ Bekopiey se nsvraeci

že národu lávál svobodné instituce a činil jej spo- kojeným, čímž překážel podkopnému dílu revo- lucionářů. Ruští revolucionáři jako Černyševský. Išutin, Karakozov už tehdy si osvojili zásadu „čím hůř, tím líp“, a pracovali fanaticky proti každé nápravě s hůry. Ruská spravedlnost záhy se stala slavnou. Osvícení byli soudcové i obhajci a lid choval v sobě živý cit spravedlnosti. Často řeči ruských obhajců i výroky porot budily úctu celé Evropy. A nade vše vzáené bylo to, že stejně živým ci- tem spravedlnosti vyznamenávali se i provinilci, očekávající od soudu trest. V ruském člověku, stojícím před soudnou stolicí, utuchal pud osob- ního prospěchu, i sebezachování, a cítil-li se vinným, viny své nezatajoval, šerednost její ne- okrašloval a odevzdaně přijímal zaslouženj trest. Kolem toho roku, co nastolen panující car, pokrokové listy a žurnály ruské začaly psáti pro tak zv. „podmíněnou trestnost“, jako je zave- dena v Belgii. Při podmíněné trestnosti se před- pokládá, že pachatel poprvé se viny dopoust z jiných pchnutek, než trestuhodné obmyslnosti. že tedy po prvé postačí rozsudek vyřknouti, ale nevykonati, potrestati tedy vinníka in effigie. Teprve když se viny dopustí po druhé, zákon naň dopadne celou přísností.

Myšlenka tato se v Rusku zalíbila tak, že vláda Stolypinova se rozhodla podati Hosudar- stvenné dumě návrh zákona o podmíněné trest- nosti. Návrh tento zajisté nikde na světě nebude prohlášen za nesvobodomyslný a zpátečnický. V dumě se dosud o něm nejednalo, ale každé slovo, které duma v příčině spravedlnosti pro- nlouvá, prozrazuje, že pracuje proti této refor- mě a to z týchž důvodů, z jakých maří jiné re- formy, ke kterým vláda dává podnět: jsou t ony známé důvody, pro které se revolucionáři let šedesátých ustanovili Alexandra II. zavraždi. Čím svobodomyslnější a pokrokovější jsou re- fermy, které - Rusku vycházejí s výše trůnua z lůna vlády, tím větší je podráždění živlů pod- vratných, které chtějí revoluci k vůli rovoluci, re- veluci za každou cenu, revoluci, která by přivedl strašnou katastrofu, a z té katastrofy by teprve vzniklo něco lepšího. Co? Revolucinář Čer- nyšovský chtěl vyvraždit dynastii Romanových, aby sám založil dynastii novou, a snil o tom, jak se bude psáti „car N. G. Černyševský J. Každý střízlivý Rus musí si tu pomysliti: k če- mu nám car Černyševský, když už máme cara Romanova“ Když vláda sama se chopila myšlenkyo pedminené trestnosti, co zbývá nespokojencům, nochtějícím od vlády ničeho dobrého, pokroko- vého, svobodomyslného? Jdou zase dále a pro- pagují myšlenku úplné beztrestnosti. Nedávné zamítnutí Hosudarstvennou dumou vládního ná- vrhu, aby trostáno bylo schvalování zločinů. bylo jen zakrytým projevem smýšlení stran. spřežených nejen proti vládě, nýbrž i proti vše- likému pořádku.

Pravou tendenci propagandy převratu pro- zrazují výroky porotních soudů ruských. Soud- cové z lidu, podléhající ústnímu přesvědčování agitátorům převratu, zavrhují už všechno konání spravedlnosti a jsou pro úplnou beztrestnost každého zločinu. Není tu již řeči o zločinech politických, nýbrž o zločinech nejsprostších, nejsurovějších, volajících o pomstu do nebe. Několik příkladů to objasní. Dno 2. t. m. stáli před porotou při okruž- ném soudě moskevském dva mladí sedláci Kr- lov a Povarov, kteří za bílého dne vedrali se do bytu paní Červenkové a vydávajíce se za anar- chisty, nutili ji, aby jim dala 300 rub. Paní Červenková měla pouze 100 rublů, jež zlosynům dala. Byli vypátrání, ale už bez peněz, a posta- veni před porotu. Přiznali se ke skutku, ale pře to všech dvanáct porotců uznalo je nevinný mi. Tatáž porota uznala nevinným sedláka Šuchtajeva, jenž sedláka Balancova spícího poli petrolejem a upáli. V Charkově sedlák Šilov stál před porotou pro loupež, spáchanou v krámě, při čemž ob- chodnici škrti). Porotci zamítli otázku o násilí i loupeži a přisvědčili na prostou krádež. V Černigově porotní soud uznal za nevinna sedláka Navruna, jenž zařízl svou ženu. Tatáž perota neuznala za vinna kozáka Ševčíka, jenž

FEUILLETON. V Praze, 12. června 1907. H. (Z potulek pařížských.) Nehl dali jeme povznášejících a velebných dojmů. Ta ledabyle, flaneursky, trochu blaseovsně a skepi eky jsme se několik dní potulovali po Pařiž s přilelem Jaroslavem Kvapilem. Nešli jsme se dívat na hrob Napoleonův sle na bílé pávy v Jardin d'Acelimatation. Ne- viděli jsme paní Réjanovou v »Zaze«, ale za t jeme svědomitě navštívili všechna loutková diva- dla pro děti v Polich Elvsejských. Kdybych byl malířem, zobrazil bych bil pávy jak ve zlatém plání slunce rozvirají bělost- nou nádheru svých per a zachvivajíce se v ja- kémsi pyšném a zmámeném roztoužení, jakoby jim každým pírkem vibrovaly bilé plameny, nebo jak do noci svítí stříbrně a fantasticky, sedice n balustrádě rennaisančního zámku nad spícím jezerem. Myslím, že »Zaza« — přes okouzlující vi- tuosnost nejpařížštější herečky — je až zarmu- cující svou banálností a že mnohem zábavnějš a veselejší je poslouchati smích děti svěže a jasně tryskající pod kvetoucími kaštany před boudou pimprláckou, kde na jevišti mláti Kašpárek palici do polica jta.

Jsem přítelem těchto prostých a bujných her a úplně sdilím nadšení a zájem maléh cbecenstva, jež s očima vyjevenýma a rozjař - nýma, s utajeným dechem sleduje děj primi- tivní a nebledaný, drsný a naivní, ale jenž má též svou poesii a své kouzlo, zejména v ne- předvidanosti mnohých scen, když na př. do- mlouvá se Kašpárek s obecenstvem, jak má zmalovat svého nepřitele, representanta antority a pořádku. Odpovídá mu světlý hlahol dět- ských hlásků, jež vesměs jsou v oposici proti představiteli autority a sympatisují s vy- kutáleným šibalem. A jak půvabnté je to obe- censtvo! Jedna hlavička hezčí nežli druhá. Holčičky, v nichž se již probouzí roztomil koketnost budoucích Pařížanek. Kluci rozpálen dějem, štvoucí bojechtivě proti žandarmovi. K - lem dřevěných lavic, vyhražených dětem, sed na židlích maminky, chůvy a sluhové. Byl jsem mnohem častěji v »guignolu« v Polích elysej- ských nežli v »Odéonu«, kde jsem se někdy méně bavil. Hledajíce nové umělecké dojmy vnikli jsme beze všeho doporučení do bytu známého sbě- ratele moderních umělců p. Favetta. Tak silná byla žádostivost viděti originály Paul Gauguina, že jsme přinutili sluhu nepřítomného majitele sbírek uměleckých, aby nás provedl domem. Zajímavá chvíle pařižská. Domáenost pří- tele a znalce umění. Ovzduší ryzích zálib umě- leckých a intelektuálních choutek. Salony, scho- diště, ložnice, knihovna — všude obrazy. Vkus majitele je poněkud jednostěanný. Opakují se stále titéžímaliři. Gaugnin, Cézanne, Pissaro, Degas. Pan Favette je přívržencem nejkrajnějšího moder- nismu, a shromažďoval díla umělců, kteří byl vítáni posměchem a vzbuzovali úžas i odpor.

Když jsem uzřel řadu maleb Gaugninových. pochopil jsem teprve sílu tohoto podivuhodného rafinovaného barbara a primitivního dekadenta. Reprodukce v žurnálech nemohou podat správnou představu tohoto drsného, zdivočilého koloristy, opojeného exotismem. Vidét a posuzovat Gaugnina v reproduk znamená, slyšet Daseovou ve fonografu. »Tato krajina Harpigniesova byla odmi nuta před lety, před mnoha lety v Saloněs pravil mi jiný pařížský sběratel, okazující své Harpigniesy, Claude-Monety a Fantin-Latoury Tato snivá, něhyplná krajina umělce, ani vého lyrika lesů a západů nad soumračnými palouky byla vyštvána ze »Salonu« záští staro- modních a upjatých zástupců ofieiálního umění Necheete věřiti, že i toholo líbezného malit uvitalo v mládí takové nepochopení a před pojatos jako první impressionisty, kteří vrthli do uměn s revolučními, převratnými hesly. A jak umírněný, skoro klasieký je H pignies vedle takého Gauguina nebo Cézanna Historie se bude opakovat. Za pár let budou se soucitně a ironieky citovati kritiky, jež chtély sesměšniti a znemož- niti Cézanna nebo Rodina. Náš krajan Freund-Dešchamps je šťastným majitelem několíka vzáených děl starélio mistr Harpigniesa, jemuž nescházi mno o do devade- sátky, ale jenž dosud čile maluje a jenž ve stálém styku s přírodou, žijící ve volném vzduchu v polich a lesích, zachoval si robustnost sedláka.

Byt pana Freund-Deschampsa v avenue Niel je přeplněn nejvybranějšími obrazy, sochami, sbí kami starožitností, madailií a plaguetl, vzácných knih a rukopisů. Nic nepřipomíná, že majitel je továrníkem a obchodníkem. Chef-d' oeuvry sbírky p. Freund-Deschampsa jsou ovšem zmíněné krajiny Harpigniesovy,z nichž jedna je pokládána za nejlepší dílo mi strovo. Kromě toho mne zajímaly v této kolek obrazy a rytiny Fantin-Latoura, který dovedl ta hluboce a jemně tlumočiti ve svých díleeh Wagnera, Berlioze, Chopina. Namaloval, nakreslil celé evkly, představu jící symboliticky Berliozovu a Wagnerovu hudbu nebo znázorňující vidiny symfonii a postavy hu debních básní svých oblibených, sobě příbuz ných mistrů. Též několik prací Alfonsa Muchy a M rolda našel jsem v této domácnosti pofrancouz štělého Čecha a umělecky cítího finančníka. Jeho knihovna by naplnila obdivem i nejvybíra- vějšího bibliofla. Viděl jsem tu vydání Verlai- neových básní, ilustrovanýeh rytinami Ropsov ými. tisk ojedinělý, drahocenný, se všemi stavy rylin vázaný ve vazbě, jež je sama uměleckým dílem K jiným, podobně pro amateury umělecky vy daným tiskům Anatola France, jsou přivázány originál některé z ilustraci, kus rukopisu a do- pis vydavatele uměleckých tisků Pelletana. Pro umělecké a literární gourmandy znumená sblrk takových vzácných tisků, vazeb, rukopisů rytin jeden z těch rozkošných požitků, kter poskytuje Pariz.

Hudba. + „Sen lesa“. Hadební báseň od Ladislav Pro ko pa. Osnova básně založena je na dvou živlech: živlu poesie a živlu všednosti. Dle toho rozpadá se i hudební zpracování na dva znatelně od sebe od- lišné světy. Nejen náladou a charakteristikou, colje samozřejmé a nutné, nýbrž i formálně. Svět Poesie, vznešený a povznášející, vzletný a úchvatný, vážný, až někdy teskný, ale přece hřejívý, okouzlující něhou a krásou, znajicí bolesti a utrpení, avšak usmiřující, slavný, hymnicky velebný, našel si jako nejpřileha- vější formu svého bohatě stupňovaného a v zaklad přece jednotného výrazu moderní hudební drama s jeho motivickým zdůvodněním, s jeho thematy jed- ním z druhého se vyvíjejícími, v sebe se splétajícím a spolu v boji závodícími. Bohatá vystupuje tu poly- fonie, svědčící o uměleckém vytříbení autorově. N- kolikanásobné motivy Poesie, přírody, touhy a lásky, motivy, jimiž šumí les a volá tajemně do svých hlu- bin, nebo jimiž rusalky a skřítkové vodí své reje, vše vyvíjí se tak docela přirozeně a spřádá se v jedino náladovou přízi, v jediný symfonický proud. Jeho působivost zvyšují rázem svým kontrastující motivy hmoty: smyslně bujný, výsměšný motiv Satyrův a ne- obyčejně pružný motiv zlata, markantní rhytmicky a svou harmonickou neurčitostí dle výkladu samého aulora*) snažící se vyjádřiti faleš a vrtkavost zlata. Proč také Satyr a jeho svět pojat byl do stej- *) Ladislav Prokop napsal pro »Dalibor« uvedení do svého díla, v němž objasňuje intence, kterými veden byl při jeho skládání a rozbírá strukturu. Po- dařilo se mu to objektivně bez předbíhání kritic svého díla, již jako pravý umělec se nevymyká. Uve- dení vyšlo též knižně v M. Urbánkově »Sbírce roz- borů« č. 7. a ještě před provozováním díla dočkalo se, jak se nám oznamuje, druhého vydání,