1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 222. ze dne 13. srpna 1908.
2
article
Dopisovatel »Tempsu« Jean Rodes líčí zajímavě
nový život v Cařihradě a převrat, jaký udělení kon-
stituce v městě na Bosporu rázem způsobilo.
Dříve mohlo se jen oko těšiti barevnou nádhe-
rou orientálského světa, život v ulicích byl zamlklý
a jaksi stísněný, každý cítil se býti obklopen nedůvěři-
vými zraky tajných špionů a plaše skrýval občan
v oděvu číslo novin, které mu snad přítel opatřil.
Cizinec, jenž znal starý Cařihrad, pohlíží nyní na
nový jako na zázrak. Již první styk s úřadnictvem
svědčí o zcela jiném rázu nového života. Kdežto
dříve byla celní revise spojena s nepříjemnými ob-
tížemi a nekonečnými průtahy, kona se dnes jako
formalita krátce a rychle stejně jako v kterémkoli
západním státě.
Temps
Rodes
Cařihrad
Bospor
3
article
Sluha v hotelu, kterému cizinec sdělí své obavy,
upokojí jej s přesvědčivým úsměvem. » nikoli,
nyní, kdy máme svobodu, jde vše rychleji.« A sku-
tečně, celní úřadníci, kteří dříve nedůvěřivě pro-
hledali všechna zavazadla až do posledního zá-
bybu, zabavili nejmenší knihu a s trapnou zevrub-
ností prohlíželi každý fotografický aparát, vrhnou
nyní poloroztržitý pohled na první tlumok, který se
jim otevře a ostatní beze všeho propustí. Právě tento
klid prozrazuje úplnou změnu systemu snad výmluv-
něji než hlasitý jásot, který dnes volně zazníváv
ulicích druhdy zamlklých.
Na ulici octne se člověk hned uprostřed rozra-
dostněného davu. Různými směry táhnou slavnostní
průvody, všude vystupují řečníci, jejich krátké pro-
slovy jsou přerušovány nadšeným provoláváním
slávy sultánovi, národu, svobodě, spravedlnostia
armádě, zraky všech září, na rtech je úsměv a často
slyšeti volný veselý smích, u Turků, jinak vážných,
zvláště nápadný. Kde před čtrnácti dny noviny
rukou ještě člověka kompromitovaly, ozývá se nyní
hlasité volání roznášečů novin ulicemi a všude svítí
barvy praporů, stuh kokard.
Turek
4
article
Když noviny poprve přinesly zprávu o vyhlášení
konstituce, nechtěl tomu nikdo věřiti. S obvyklým
rychlým a úzkostlivým pohybem skrývali občané
potištěný papír, přinášející radostnou zvěst a na
všech tvářích zračila se na okamžik myšlenka
»Jenom neviděl-li mne žádný špion s novinami«.
Sami úřadníci užívali z počatku této kdysi tak nutné
opatrnosti, ale brzy pronikl jásot a u lidu, jenž tak
dlouho musil mlčeti a strádati, propukla radost tím
bujněji. Nyní, kdy každý smí vysloviti, co si myslí
chce také této nezvyklé volnosti využíti a všude vy-
vstávají řečníci, aby za několik vět byli odměněni
bouřlivým potleskem davu.
Dole na nábřeží therapijském je nyní prázdno.
Nedávno ještě bylo tam viděti denně dlouhou řadu
sedících rybářů, kteří se zdánlivě věnovali svému
zaměstnání, ale byli velmi dobře známi; byli to
tajní špioni, kteří číhali, nejde-li snad někdo nahor
k cizím vyslanectvím a běda Turku, jenž byl na
této cestě postižen. V den, kdy tajná policie byla
zrušena, zpustlo nábřeží a neseděl tam ani jediný
Všechny tyto malé podrobnosti vzbudily vždy
nové nadšení, jež u lidu vrcholi ve stálých ovaciei
rybat
Turek
5
article
sultánovi. U politických hlav jest snad provolávání
slávy sultánovi příkazem moudrosti, ale u lidu jest
nelíčené a vychází ze srdce. Pro povahu Turka, jenž
vůči radostné budoucnosti rychle zapomíná na trud-
nou minulost, je příznačno, že za jásotu, hluku
průvodův a proudění mohutných davů nedošlo nikde
k výtržnostem. Nikde není viděti policii, lid jest po-
nechán sám sobě a své radosti, ale všude panuje
pořádek, kdekoli se ukáže důstojník, jest obklopen
jásajícím lidem a při slově svoboda objímá Turek
Arména, Řek Makedonce a všichni velebí velkého
padišaha a jeho dobrotu.
Turek
Armén
Řek
Makedonec
7
article
Nový život v Turecku
Nový život v Turecku
= Původ „kachen“. Znáte původ slova „kach-
na“, jež označuje nepravdivé zprávy a v širším smy-
siu také listy, které je uveřejňují? Jest dosti zvláštní
jak sděluje „Gil Blas“. V Brusselu byl jistý akade-
mik, jménem Cornelissen, kterého několik časopisů
strhalo. Aby se pomstil, zaslal jednomu z oněch l-
stů zpravu o výsledku pozorování, které, jak pravil,
činil o žravosti kachen domácích. Zavřel jich dvacet
do jedné místnosti. První den byla jedna uvězněná
usmrcena a sežrána ostatními devatenácti, druhého
dne přišla na řadu druhá a tak to šlo dále, až ko-
tečné zbyla jen dvacátá, která takto za devatenáct
dní pohltíla všech svých devatenáct družek. Tento
případ žravosti zdál se velmi zajímavým a zpráva ko-
lovala brzy všemi listy k velkému zadostučinění p.
Cornelissena. O věci se již nemluvilo, když náhle ob-
jevila se zpráva o kachně znova v jistém americkém
listě, ale okrášlená novými podrobnostmi. Vypravo-
valo se, že u dvacáté kachny bylo zjištěno špatně
trávení a výminečně malá chuť k jídlu. Z toho lze
souditi, že ona „kachna“ jest původu amerického,
přes to, že byla zaslána dobrým Belgičanem.
Gil Blas
Cornelissen
Belgičan
Turecko
Brusel
8
title
Sportovní věstník.
9
article
Morální výsledek Olympiády.
Morální výsledek Olympiády.
Uveřejnili jsme v minulých dnech několik do-
pisů našeho londýnského dopisovatele p. J. Coudu-
riera o hrách olympických. Vážený náš pan dopiso-
vátel se na mnohé díval očima neodborníka a tento
způsob nazírání podbarvil i jeho velmi zajímavá
líčení. Při líčení cíle marathonského běhu jsme byli
nuceni v poznámce poopraviti mínění páně dopiso-
vatelovo a byli bychom se k názorům jeho ještě
vrátili. Povinnosti té nás zbavuje dopis, kterým na
vývody páně Coudurierovy reaguje předseda Č. V. O.
p. dr. Jiří Guth, jenž jako člen mezinárodního vý-
boru olympického jest nad jiné kompetentní ve vě-
cech her olympických. Dr. Guth píše:
„Slova Vašeho velice váženého pana dopiso-
vatele vyzněla o budoucnosti olympických her velice
pessimisticky, opírajíce se při tom o některá fakta,
jež ovšem ani největší přítel her olympických nebude
vychvalovati, aniž hájiti a předpovidal z nich konec
her vůbec. Proti tomu uvádím toliko faktum, že na
místě samém, v Londýně, bylo již v Mezinárodním
výboru jednáno o příštích hrách olympických a že
hned dvě místa hlásila se o budoucí olympiádu. Štok-
holm a Berlín. Jedině proto, že proposice berlínské
nebyly ještě docela určké, bylo rozhodnutí odloženo
J Couda
doktor
Guth
Londýn
Berlín
Č . V
10
article
na rok 1909. Mimochodem připomínám, že roku pří-
štího budou zase nordické hry ve Štokholmě a za
dvě léta olympiada athénská. Věc je tedy v proudu.
Že se nové olympiady v Londýně tak snadno ne-
dočkáme, je dos možné, ale to ze žádných jiných
důvodů nežli finančních, při tom především rozhodu-
jících.
Proti hrám olympickým vůbec uváděna byla
zvláště dvě fakta: trapný pohled na vítěze marathon-
ského, pak nesprávnosti anglické jury a nesportovní
její jednání. Jsem dalek toho obhajovati marathonský
běh, ale dlužno uvážiti, že po Italu Dorandovi všichni
ostatní běžci dorazili k cíli (s nepatrnou diferencí
časovou) v kondici namnoze výborné (jako náš Ne-
jedlý) a že ani Dorandova únava nebyla k smrti,
o tom hned následujícího dne mohlo se přesvědčiti
celé Stadium. Běžec prostě „se vypumpoval“, začež
přece nemůže arrangement olympických her, které
svědomitě se staralo o to, aby k závodům nebyl při-
puštěn žádný neduživec. Když při závodech tělo-
cvičných nějaký nešika spadne a při nejmenším po-
láme si údy, dlužno proto odsuzovati všechen závod?
Bylo by to tak, jako neužívati nože proto, že někdy
někdo jím se řízne.
Arrangement her mělo některé vady (do nich
patří i výjevy při doběhu Dorandově) a zejména jed-
nání anglických soudců nebylo lze vždycky schvalo-
vati. Ale je to všecko důvodem pro odstranění olym-
pických her? — Hry olympické dosavadní stávají
se čím dále tím větší mezinárodní manifestací spor-
tovní a vyžauje tedy čím dál tím větší obezřetnosti,
péče a zkušeností. Bez nedostatků sotva lze si mysliti
instituci tak velkolepou, dosud velmňi mladou, přece
jen těžkopádnou a konanou v intervalech dosti znač-
ných, při které až přes dvacet různých národů se
sejde, ještě k tomu k zápasům, sic docela míruplným,
ale k zápasům přece.
Italos
Dorandův
Londýn
11
article
Dlužno tedy míti zřetel k různostem plemenným,
k různostem letor a v nepeslední řadě také k růz-
nostem jazykovým (Čechové s Finy dorozumívali se
latinou!) a rozdílným názorům sportovním a tělo-
cvičným. Jak je možno v málo dnech svésti tolik
rozmanitých živlů, aniž nastane nějaká srážka nebo
vznikne nespokojenost, tím spíše, jelikož z toho
množství jen málo je vyvolených, ale mnoho pora-
žených?
Reorganisované hry olympické mají účelem pře-
devším poskytnouti různým národům příležitost pro-
kázat zdatnost své tělesné výchovy, ukázati, co nej-
lepší jest a nejlepšímu raziti dráhu, posléze tělesné
výchově zjednati platnost podobně, jako za staro-
věku tak, aby s výchovou duševní pojila se v harmo-
nický celek. To, co bylo dříve slávou toliko Řecka,
teď má býti slávou veškerého vzdělaného světaa
jedním z podstafných faktorů světového pokoje a mí-
ru, jakož dosud olympické hry toto svoje poslání
skvěle plnily. Na jednotlivých aranžerech — výbo-
rech lokálních — pak záleží, za jaký konec popadnou
svoji úlohu a jest právě výhodou her mezinárodních,
konaných v různých městech světových, že pozná-
váme různé stránky organisace her a z těch sbíráme
svoje zkušenosti, hledíce hry pokud možná zdoko-
nalovati.
K tomu budiž mi dovoleno připomenouti, že již
Athénský výbor olympický hned ještě roku 1906 za-
Čecho
Fina
Řecko
12
article
Gaston jako svědek v přelíčení tom hrál. Mohl by se
dovtípiti, z jakých důvodů máme ji u sebe, a pravda byla
by brzo na bile dni.
Stále ještě mne znepokojuje náhoda, kteráž dosud
podezření od nás odvrátila. Co se stane, jestli Alfred des
Arbois vrátí se z Indie a nás navštíví?
Třásla jsem se strachem před prvním setkáním
Emilie s mým manželem. A teď, když jsem viděla, jak
hladce vše se odbylo, děsím se ještě více.
Znám Gastona tak špatně? Což, když stal se vra-
hem, dovede se také přetvářeti, jako velcí zločincové? Či
snad zabil také svědomí své, když zabil toho muže?
Jak jsem užasla, když jsem mu Emilii představovalal
Byl zcela klidný, tvářil se nadmíru důstojně a chví-
lemi byl až galantním. On, jenž skoro již zapomněl
dvorně se chovati a zdvořile mluviti, jenž po delší již dobu
stal se hrubým ze strachu, aby se nezdál býti rozpačitým
a nesmělým, on choval se dnes bezvadně, když ji po-
zdravil a s ní mluvil.
Já jsem se všecka třásla, kdežto on, jakmile jsem
mu Emilii představila, vlídně ji oslovil:
»Děkujeme vám, madame, že jste pochopila, jak
upřímně s vámi smýšlíme. Nechceme, abyste na své ne-
štěstí zapomněla, nýbrž přičiníme se pouze, abychom
smutné následky toho neštěstí ku prospěchu vašemu a vaší
milé dcerušky poněkud zmírnili.«
Emilie svraštila obočí a odvětila hlubokým svým
hlasem, jenž chvílemi tak hrozně zní:
»Zármutek můj nemůže býti ničím zmírněn a jestliže
se mi podaří dokázati nevinu mého muže, mnou oplakávaného,
bude životní můj úkol dokonán. Zoufalství mé zůstane však
stále totéž. «
Gaston
Alfréd
Arbois
Emilie
Indie
13
article
s vaší strany. Z jakých důvodů to děláte? Prosím, po-
vězte mi je !«
Zmocnil se mne nevýslovný strach; srdce mi
prudce bušilo. Nesměla ještě dlouho takto ke mně mlu-
viti, sice byla bych k nohám jejím sklesla a byla bych
se ke všemu přiznala.
Na štěstí přišly děti za námi. Vešly do pokoje,
držíce se za ruku, jako bratr a sestra. René počínalsi
velmi galantně a nesl v druhé ruce Cecilčinu pannu,
ovšem s nevelikou šetrností k panně, ale s patrnou úsluž-
ností k malému děvčátku, kteréž mu ji do opatro-
vání dalo.
Cecilka držela v ruce trubku, kterouž si vybrala
z hraček Renéových. Nemálo se zaradovala, spatřivši ma-
lou postýlku, kterouž jsem pro ni upravila. Nemělať za-
jisté ještě nikdy lůžka s takovými bílými, pěknými záslo-
nami, jež u hlavy byly odhrnuty.
Téměř uctivě přiblížila se k postýlce a vyzvala mého
syna, aby tam pannu uložil, protože prý jistě jest velmi
ospalá. Aby se pak Renéovi za jeho úslužnost poděkovala,
položila trubku k nohám naznak ležící panny a pravila:
»Tou trubkou ji potom probudíme.«
Paní Mortierová pozorovala jako já malý ten výjev.
Povzdychnuvši si, zavolala Cecilku k sobě a tázala
»Jsi tomu tedy ráda, že jsi zdel?«
Děvčátko rozhlíželo se velkýma svýma očima po
pokoji, podívalo se na matku, na mne, na mého syna,
pak na postýlku, na pannu a na trubku a pravilo:
»Ano, jsem tu velmi ráda !«
»A chtěla bys tu zůstati ?«
»Ano, na vždy, na vždy!«
-Ocelové kladivko.-
počínalsi
Cecilčin
Renéový
Mortierová
Cecilka