2
masthead
V Praze, dne 6. dubna 1902.
Praha
4
article
Meáakce, adiassn
expedice:
Praha, Fětrossova ulíne,
číslo 200—II
Hefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Hezapsčetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí u po svátku
vždy o dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za E h.
Praha
Fětrossov
II Hefrankovaný
5
article
NAl
NAl
Telefen redakce č. 1128.
Slunce vychází v 5 hodin 30 minut ráno.
Slunce zapadá v 6 hodin 36 minut večer.
Nal
6
title
Účst o. k. poštovní spořítelny č. 880.790.
7
article
Neděle:
Sv. Celestina.
Neděle:
Sv. Celestina.
Čtyřicetihodinná pobožnost
v chrámu Páně
u sv. Jakuba na St. městě od 3.—6. dubna.
Pedplatne pre
Prahu
s donáškou do domu:
měsíčně. . . . . K 2.80
čtvrtletně . .. K B.40
celoročně.... K 83.80
Pro tuzemsko poštou:
měsíčně..... K 8.—
čtvrtletně .. . K 9.—
celoročně. . . . K 86.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.
celoročně.. .. K 48.—
Předplatné do Ameriky.
Francie, Švýcarska, Ita-
lo. Bolgie a Anglíe
štvrtlotně ... K 18.20
6eloročně ... K 52.80
Telef. administrace l120.
Celestin
Jakub
Praha
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
ita
8
article
Při přikládání cheků stává se, že při
rychlé noční expedici dostanou jej i ně-
kteří pp. abonenti, kteří mají již před-
placeno: ti nechť chek odloží, neb podrží
pro příště.
Dnešní číslo jest se zábavnou a pouč-
nou přílohou »Nedělí« o 12 stranách. Příští
číslo vyjde v pondělí o 12. hodině polední.
Persekuce biskupa Vilenského.
V Praze, dne 5 dubna 1902.
Přinesli jsme zprávu, že biskup Zvěrovič
(Vilno) byl pro okružník k duchovenstvu, v němž
varoval, aby katol. rodiče posílali dítky do ruských
(pravoslavných) škol, povolán do Petrohradu a dán
mu pokyn, aby opustil biskupství. To mu lze
učiniti toliko s dovolením Říma. Odebral se již
— dle rozkazu — do Tveru, kdež bude očekávati
další svůj osud.
Jest zde nový kus persekuce ruské, hodný
Bobrykova, kata fínských svobod a výsad. Co je
však nápadno, jest, že i svobodomyslný orgán shle-
dává skutek v pořádku, neboť prý bylo hřešeno
na dobrotu cara Mikuláše. Cara Mikuláše nechceme
ani viniti z podobných věcí, vždyť víme, že o mno-
hých ukrutnostech proti katolíkům spáchaných ani
car druhdy nevěděl a když se o nich dověděl (ku
př. o vjezdu kozáků do kostela ve Sv. Křížia
krveprolití v něm), dal notný políček zbabělému
generálu, jenž k tomu svolil, proti bezbranným pod-
daným tasiti v kostele zbraň a šlapati je koňským
kopytem, když se modlili za cara a nesli jeho
ikon. Však to pověstné činovnictvo, to úzkoprsé
pravoslaví schopno jest všeho násilí proti katolíku
a biskupu, kdyby jeho právo bylo sebe světější.
Že Rusko porušťuje a chce též pravoslavím po-
rušťovati, nebude nikdo spravedlivý upírati. Tím
ovšem si více ubližuje, než prospívá, zejména mezi
Poláky, kteří nedají se tak lehce ani odnárodniti
ani popravoslaviti. Podivem naplňuje, že svobodo-
myslný list chválí, zač sami rozšafní Rusové se
stydí: znásilňování.
Zvěrovič
Mikuláš
Polák
Rus
Praha
Vilno
Petrohrad
Řím
Tver
Rusko
9
article
Biskup Zvěrovič dle úřadu svého musil hájiti
mládež, aby nepřišla do ruských pravoslavných
škol. Na 2000 dítek ihned po okružníku vyšlo ze
škol ruských a to bylo asi prozrazení důvěrného
okružníku. Lid provázel biskupa s ovací na nádraží,
jako hrdinu a věrného pastýře. Každý uzná, že
biskup v Rusku ví, jak musí býti opatrný, kdy-
koliv má zavaditi o ruského činovníka, na tožo
skutečného radu státního Mosolova. Proto věděl,
co mu nastává; kdyby nebyla naléhavá potřeba
vystoupiti, jistě by byl tak neučinil. Stalo se, církev
má o jednoho biskupa vyznavače více. Proti bi-
skupu vyhnanci stojí ruský činovník a svobodo-
myslný list!
Dáme v dalším slovo našemu svobodomysl-
nému Havlíčkovi, který v r. 1844 byl též ve Vilně
a pozoroval tamější spor, který vylíčil v »N. N.«
v r. 1849. Tu snahu poruštiti a popravoslaviti
zmrskal svou satirou ve článku »Neobyčejný kate-
chismus«, který zde uvádíme ve výtahu. Píše:
V létě r. 1844 byl jsem ve Vilně náhodou hostem
při veřejné zkoušce jedné tamější městské školy. Připome-
nouti musím, že jest Vilno, bývalé hlavní město velko-
vévodství litevského a pak jedno z nejhlavnějších měst
polských, nyní asi podobno velikostí Brnu, ne však tak
ouhledné, v pěkné poloze, pouhými Poláky obývané, mezi
nimi ovšem jako všude tam větší počet židů. Jiná řeč
kromě polské a známé židovětiny neuslyší se, rusky leda
na ouřadech a litevsky leda někde na trhu od rolníků.
Havlíček
N N
Polák
Rusko
Vilno
Připome
Brno
10
article
Celý vzhled a veškerá tvář města jest polská, a také
všechny veřejné nápisy byy až do nejnovější doby jen
polské; posavad nebylo mocí vlády provedeno, aby se
všechno rusky vyvěsilo. Výhradně polský charakter tohoto
města jeví se také patrně z toho, že jest Vilno vždy jedním
z hlavních středisk literatury polské.
Toto všechno jsme jenom z té příčiny předeslali,
aby se protiva toho, co nyní výpravovati budeme, tím
více vyrazila.
Šedě tedy mezi dosti četným posluchačstvem této
zkoušky malých dětí, byl jsem při náboženství nanejvýš
k pozornosti vybídnut neobyčejnou pro mne otázkou učite-
lovou k malému chlapci, jež zněla: „Kterak se považuje
v duchu náboženství křesťauského vláda panujícího nad
námi císaře všeruského?“
Chlapeček rychle odříkával: „Považuje se jakožto
pocházející od Boha!“ A nyní následovaly otázky a odpo-
vědi podobného způsobu, tak že jsem ani sluchu svému
nevěřil Děti odpovidaly, jakoby bičem mrskal, tak že pa-
tzné bylo, že v tomto předmětu rejlépe vycvičeny byly.
Nemohi jsem se zdržeti, sbých k jedné polské paní.
která vedle mne seděla a na jejichžto očích jsem četi iro-
nický úsměch a trpkou zlost, nevyslovil pošeptmo podivení
své a zároveň opovržení k učiteli, který se dle mého mí-
nění takto zalíbiti chtěl ruskému gubernátoru.
„A vy snad myslíte, že to jest jenom zvláštní nápad
tohoto učitele, toť je řádný předmět nařízením vlády ve
všech našich školách zavedený, a můžete sobě knížku
koupit.
Nemohl jsem skutečně dočkat konce zkoušky a běžel
jsem hned do knihkupectví, kdežto jsem hned asi 40 vý-
tisků této na špatném papíře vytištěné polské knížečky
koupil.
bůh
Vilno
11
article
Titul její zní doslovně takto:
Katechismus o ctění Císaře Všech Rossií, čili výklad
čtvrtého božího přikázání s ohledem na představené zem-
ské, dle nejvyššího rozkazu pro užívání ve školách a ko-
stelech římsko-katolických vesnických vytištěný. Ve Vilně,
v tiskárně diecesalní. 1840.
Doufáme, že každý žádostiv bude obsah knížečky
seznati, kterou zde podáváme celou v doslovném překladu,
slovo za slovem, písmenu za písmenou. Čtenářové budou
pozorovati, že jméno císařovo a jméno Boží vždy stejnou
velikou literou tištěna jsou, ba že částečka „jeho“, když
se na císaře vztahuje, také tak jest tištěna, a když na
Boha, jen malou literou, ač tedy vlastně ještě větší čest
císaři ruskému než Bohu proukázána jest: ale zrovna tak
jest také ve knížce.
Následuje celý obsah neobyčejného katechismu,
který nebudeme zde opakovati. Na konec dodává
Havlíček:
Takovým způsobem dělají se z Poláků v Rusích již
z mládí dobří a poslušní poddaní, a musejí se nazpamět
učit, že vlasť jejich jest Rusko, a že car jest náměstník
Boží na zemi, a že všechno, co car činí, jest, jakoby to
Bůh činil. Ovšem, nepováží car, že každé dítě doma rodiče
má, které mu pak k tomuto katechismu pravý výklad po-
dají! Kam ale takové hanobení srdcí maličkých hned
z mládí vésti může, to každý rozumný sám pováží.
Zde jednalo se o předepsanou knihu na ško-
lách katolických, dnes jedná se o potrestání bi-
skupa, který hájil zásadu, že polské dítě patří do
polské školy a katolické dítě do katolické školy
za tuto správnou zásadu byl potrestán vyhnanstvím
za úchvaly svobodomyslného listu a policejního
zřízence ruského. Havlíček ovšem soudil by jinak.
bůh
Havlíček
Polák
Vilno
Rusko
12
article
Testament sv. Otce
(Pokračování.)
13
article
Právě této božské síly byli jsme vědomi, když
jsme od počátku svého pontifikátu horlivě se sna-
žili dobročinné tyto úmysly církve ve známost
uvésti a pomocí drahocenných její nauk blaho-
dárnou tuto činnost dále rozšiřovati. Tento účel
sledují hlavní projevy našeho pontifikátu, zvláště
encykliky o křesťanské filosofii, o svobodě lidské,
křesťanském manželství, zednářské sektě, veřejných
mocnostech, křesťanské ústavě států, socialismu,
dělnické otázce, hlavníci povinnostech křésťan-
ských občanů a jiných příbuzných předmětech.
Ale horoucí přání našeho srdce nezáleželo jen
v osvícení duchů, nýbrž mělo také srdce pohnouti,
očistiti a naše snahy k tomu říditi, aby mezi ná-
rody křesťanské ctnosti opět rozkvetly. Proto jsme
nepřestávali napomínati, raditi a mysl k nepomíji-
telným statkům obraceti, tělo duši, člověka Bohu
pozemskou pouť nebeskému životu podřizovati. Pá-
nem požehnáno, přispělo slovo naše k upevnění
přesvědčení mnohých, k poučení jich o vážných
otázkách přítomnosti a povzbuzení jich k horli-
vému podporování různých skutků, ve všech ze-
mích vzniklých a k dobru vyděděných tříd stále
vznikajících. Tím oživuje se v lidu láska křesťan-
ská. Nebyla-li žeň vydatnější, přece obdivujeme
tajemnou spravedlnost Boží a prosíme o smilování
14
article
KULTURNÍ LISTY.
KULTURNÍ LISTY.
V Praze, dne 5. dubna.
K. — Nechc! míti z dcer klášter-
nlce! — Mnohý člověk není sl vědom, jaký epo-
chální výrok z jeho úst časem — — vyletí, jenž stává
se slovem okřídleným po všem světě. Co se nás pro-
fessoři na gymnasiu natrápili výroky slavných Řeků
a Římanů, jež v době naší více nehodí se do prakti-
ckého života. Na příklad k čemu dnes ještě opako-
vati okřídlené slovo: »Hanibal ante portas?«
Kdož by se dnes ještě lekal jakéhos Hanibal a?
Co to bylo zač? Hrůzu mnohem větší způsobí, ťuká-li
na dvéře krejčí nebo švec s účtem v ruce. Za čtyři
neděle budou se mnohým nájemníkům ježiti vlasy,
když pan domácí objeví se ve dveřích pro činžl. Že
Shakespeara vybrána byta spousta okřídlených slov,
z nichž nejčastěji cituje se: »Ofelie, jdl do klá-
štera!« — To by tak hrálo v našem dvacátém sto-
letí! Proto musí svět velice býtl vděčným muži z na-
šeho středu, z jehož úst do světa vyletěla slova době
naší přiměřenější, mnohem významnější, nežli které-
koliv okřídlené slovo z péra největšího klasika.
Nechc
Řek
Říman
Hanibal
Hrůza
Shakespeare
Praha
15
article
— Nechcl míti z dcer klášternice
Popříti nelze, že pokud výchovy ženské se týče,
dva principy stojí proti sobě.
Je známo, že v poslední době v Čechách a na
Moravě povstalo mnoho dívčích penslonátů pod ve-
dením ženských kongregací, a že povstává jich stále
více. Rozumí se samo sebou, že proti těmto zvedá
se opposlce. Rodičové dívek rozstupují se ve dva
tábory.
V jednom horlí se pro výchovu veskrz na zá-
kladě náboženském, ve druhém náboženství sice ne-
odmítá se, ale považuje se za předmět — jako každý
jiný. Stal se v Praze případ, že katecheta kterési
dívčí školy svou hodinu započínal a končil modlitbou,
což mu s jisté strany bylo ve zlé bráno s podotknu-
tím: nechci mítl z dcer klášternice.
Stojí tu takořka dva světy proti sobě, jak jsem
již podotkl. Náboženství jako základ vší ženské
výchovy, anebo jen jako přívěsek. Podstata nábožen-
ství je taková, že nespokojuje se v rodlnném životě
s postavením jen podřízeným, s postavením, řekl
bych, služky, nýbrž že všudež domáhá se postavení
vládnoucího.
A tu musí se doznati, že v přemnohých salo-
nech náboženství má postavení velmi podřízené, jen
jako přídavek kostelního parfumu k voňavce. Nábo-
ženství je dcerou královskou, kteráž nemá-li v rodině
postavení dominující, brzy umírá na úbytě.
Tak trošičku náboženství jako voňavky nakáp-
nout do kapesníku, dámy sl ještě nechají líblti —
jenom ne příliš mnoho, jak to naše babičky praktl-
kovaly: čím víc, tím líp! To už teď neplatí. Jenom
ne z dcer míti jeptišky!
Náhoda tomu chtěla, že známý vídeňský llst
přinesl na velikonoční neděll feuilleton nadepsaný:
»Roztrhaný závoj«, v němž vyllčuje snahy
Čechy
Morava
Praha
Nába
16
article
a tužby těch »vyšších dívek«, které buď jako
žabky, anebo jako sotva vdané paničky líčí taje svých
srdcí beze všeho závoje. Literární trh bude prý co
nevidět zaplaven autebiografiemi těch vyšších dívek,
které prý své pokojíky otevírají — do kořán. Na
konec feuilletonista podotýká: Ať si již ty vyšší dívky
»svobodné a sotva vdané« píší co chtějí, to prý jim
ostatně nikdo nemůže zapovědětí, ale jen o to pro-
síme, aby své knihy nedávaly čísti — našim
synům.
Rousseau prý o svém románu v novém vydání:
»Abelard a Heloise« napsal, že nehodí s
za četbu pro dívky s podotknutím: Čistá dívka nikdy
nečte romány, a ztracena je ta, jež by jen jedínou
stranu z nich čtla.
Ubohý Rousseau! Kdyby dnes někdo připsal na
svůj román: »Nehodí se pro dívky«, mohl by býtl
jist, že by tlsíce růžových prstíčků po něm sahalo.
Ostatně prý teď ty vyšší dívky »svobodné a sotva
vdané« samy píší romány tolik žhavé, že by se měly
označiti výstrahou: »Nehodí se pro mlad
pány!« — To prý je ovoce té dnešní vyšší vý-
chovy. Žabky strkají své růžové prstíky do kalamářů,
a mažou a mažou romány I přes tu trošku nábožen-
ství, jež sl ze škol přinesly či přlnášejí. Dříve prý
dívka byla obklopena jakýmsl tajem, z něhož pučely
květy s vůní pocitů doposud nepoznaných; nyní ale
tajemství to zavěšuje se na zvonec a stržen je s něho
závoj a roztrhán.
Každé mé slovo — píše jedna z nich — je
Rousseau
Abelard
Heloisa
Žabka