ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e2493520-6752-11dc-a74c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 12 celkem · entity: place 6, person 19, org 2
1 masthead
V Praze, v sobotu dne 24. února.
Praha
2 masthead
K číslu 54. Čislo v Praze za 2i a na venkové za 3k
Praha
3 article
Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 b
Praha
4 title
NARODN
5 article LSTY.
LSTY. Předplacent a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakca a expedice.
6 article Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Zhoršená situace. Z Vídně, 24. února. Rozpoznání,v dnešních »Nár. Listech« učiněné, že se si- tuace v poslanecké sněmovně zhoršila, parlamentní protivy tam přiostřily a mož- nost normálních poměrův umenšila, je dnes všemi listy sdíleno. »Vaterland« praví: Včerejší schůze vedla k podstatnému zhoršení stavu věcív parlamentě. Německé spoluručenství na levici je otřeseno a pravice rozbita. Následkem postupu českých po- slanců Jaworski odvolal schůzi výkon- ného výboru, na včera dopoledne svolanou V pravo a v levo tedy pokračující rozklad. »Reichswehr« pronáší se takto: »Včerejšek ukázal, že zbahnělý parlamenta- rismus dokonce se neproměnil v potok, jenž žene mlýny a pohybuje hamry. Neutěšená situace byla zpusobena loni na zimu. Tenkrát státnické umění rakouské dopu- stilo se osudného a nepochopitelného pře- hmatu. Pád kabinetu hr. Thuna, který právě se chystal vyrvati německé obstrukci poslední trumf, zmar voleb do delegací a naprosté zrušení jazykových výnosů, které pak násle- dovalo — to byly události, které musily míti v zápětí zhoubne účinky úplného spustošení role parlamentárního a které tyto účinky také měly. Již tehdá jsme položili otázku: Kdo jést onen nešťastný státník, který mohl raditi k této chybě? Dnes otázka ta se klade vše- obecně a není dalekým den, kdy bude lze odhaliti tuto záhadu, kdy nebude lze zatajiti potomstvu jmeno nezodpovědného rádce ko- runy, jako jmeno onoho, který rakouskému parlamentarismu předepsal smrtíci lék. Dnes vídí každý člověk, že se stalo, co se státi musilo. Pád kabinetu hr. Thuna a naprosté zru- šení jazykových výnosů, to bylo čirou kapi- tulací státní moci před obstrukcí, tím ob- strukce byla povýšena k hodnosti zákonné instituce. Co se jednou poštěstilo Němcům,
Jaworský Thun Němec Vídeň
7 article
toho doufají dosíci také Čechové a to po- kusí se sobě vynutiti po druhé sociální de- mokraté nebo jiné skupiny menšinové. Státní politika, která neví lepší rady, než podro- bení se státní autority terrorismu parlamentní obstrukce — to není žádným státním uměním, to je státním neštěstím. « »Neue Freie Presse« charakteri- suje dojem včerejška takto: »Programová řeč předsedy ministerstva byla předevčírem v poslanecké sněmovně přijata s pochvalou. Avšak že by jeho appel, by se uvolnila cesta pro duševní a hospodářský vývoj, měla ně- jaký účinek, není pozorovati. Kdo v čte zprávy o včerejší schůzi poslanecké sně- movny, dozná si, že v této sněmovně ne- změnilo se nic, pranic. Týž zmatek stran, totéž předstihování se v »silných« výrocích a nevážnost k ob- vyklé formě obcovací, jaká byla za Badeniho, Thuna a Clara. Nikde ani potuchy po vůli, uvolniti cestu, kterou dr. Körber naznačil. Česká obstrukce jede zatím jen poloviční parou. Nepotřebuje se také namáhati, by zmařila praktickou práci zákonodárnou, ne- boť nalezá u všech téměř stran nejvydatnější podpory. Německé spoluručenství jeví sev tom, že pan Türk volá k Čechům, že bude ze všech sil podporovati jejich obstrukci a že němečtí pokrokovci jsou apostrofováni posl. Steinerem jako notoričtí podvodníci lidu.
Čecho Badeni Thun Claro doktor Körber Türk Steiner Neue Frei Presse poslanecký sněmovna
8 article
Sociálně-demokratičtí poslanci, kteří na všech schůzích svých a ve svém tisku stále volali po říšské radě a po sociálně- politické zákonodárné práci, nyní, kdy říšská rada k účelu tomu byla svolána, rozbíjejí schůze pořádáním velkého lomozu. Netřeba žádných národních třaskavin, aby plameny vysoko vyšlehly. Obstrukce, jak se zdá, leží parla- mentu v krvi. Přichází sama. Netřeba jí ani dělat. Česká obstrukce, která by, jsouc osa- mocena, měla velké obtíže, nalezá všude do- brovolníky. Vláda však je se svým progra- mem osamocena, málomocna, opuštěna. Jest potřeba neoddávati se žádnému klamu, že možnost zacho vati kon- stituční systém v Rakousku, je téměř vyčerpána. Bude-li vláda do- nucena předstoupiti před mocnáře s dozná- ním, že nemůže dostáti předsevzatému úkolu, pak závisí rozhodnutí jen na ko- runě, má-li býli ještě učiněn pokus nový. Dnes nikdo neví, jak se koruna roz- hodne. Ti, kdož očekávají změnu volebního systému, mohou stejně se zmýliti, jako ti, kdož počítají na přetvoření ústavy ve smy- slu federalistickém. Smutno a stydno je zá- roveň, že o takové možnosti může ještě byti uvažováno.«
Rakousko
9 article
Sanace zemských financí. Z Vídně, dne 24. února. »N. W. Tag- blatt« se dovídá, že ministerstvo financí ho- dlá žádati od zemských sněmů, by povo- lily na polepšení zemských financí přirážku nejen k dani z lihu, nýbrž i přirážku k da- ním potravním. Kdyby výnos těchto přirážek rovnal se výnosu daní reálních, mohlo by ministerstvo financí prý způsobiti, by zemím byly ponechány daně reální a výnos přirá- žek, aby se převzal na účet rozpočtu státního. „Fremdenblatt“ obhájcem něme- ckého velevyslance. Z Vídně, 24. února. Po týdnu při- chází »Fremdenblatt«, orgán hr. Goluchow- ského, jako obhájce kníž. Eulen- burga ex ofřo proti »Národ- ním Listům«. Tendence, kterou prý tyto vložily do jeho výroku, jímž vítal na zdejším vyslanectvu prince Jindřicha, je prý úplně vyloučena. »Fremdenblatt« je prý nucen vystoupiti proti takovýmto tendenčním výkladům a lituje, že se listy v opposici, která pochází z důvodů vnitřní politiky, nerozpakují zatahovati do rozpravy také vy- slance států cizích. Na to je odpověď naše zcela krátká. Že právě kníže Eulenburg stává se předmětem rozprav a výtek časopiseckých, není vinou naší, nýbrž jeho. Proč pak nikdy po celý rok nečiní se žádné výtky velevyslanci ru- skému, francouzskému a ital-
N W List Jindřich Vídeň
10 article FEUILLETON.
FEUILLETON. sunce. Napsai Ant. Nečásek. Tak si to asi lze představiti, tu touhu po slunci, které tak dlouho, dlouho se toulalo Není-li, jistě by mohla býti taková krásná, ra- dostná slavnost slunce, tam na dalekém smutném severu, kde není nic než sníh a sníh, tmaa tma, slavnost vítání slunce, které se vrací i Přišlo, slunce, přišlo! A sníh na horách i v údolích, kde ležely ho vysoké, nezměrné hradby, taje a mizí. Po pět měsíců tu ležel, kolem horských vesniček, jako krutá armáda obléhajícího, nemilosrdného nepřítele. A ted, jak zaleskly se první šípy vracejícího se slunce, když po prvé jejich královský dešť se sesypal k zemi, sněhy tají. Horáci opouštějí své cha- lupy, jež nepřítel oblehal a vycházejí ven. Hubení tkalci se smutnýma očima protírajísi ziítelnice, nezvyklé tomu oslňujícímu lesku. Stojí na prahu, jeden na druhého kývají: »Už jde, jaro jde, vrací se slunce !« A na všecn věcech kolem leží jeho jas, všechno září hlasitou radostí, kterou vyvolalo to krásné, jasné dopoledne, tak radostnéa sladce opojné jako mladé víno. První špačci sedli na stromy, okukují budky, prostořecí uličníci poskakují po větvích. A malá drůbež dětská poskakuje po nesměle vyrážejícím tráv- níku jako kozlata. ie Slunce, vrací se slunce!
Napsai Nečásek Horák
11 article
Chalupy vyhřívaly se labužnicky v před- tuše jara. Jejich bílé stěny zářily a drobná okénka v nich se leskla, jako když smějí s oči člověka. A uvnitř klapaly stavy jakoby radostněji, zněly jako píseň s novou, veselejší notou. Jen v jednom stavení mlčel stav. Oněměl před dvěma měsíci, když Bartoň, starý sedm- desátník, ale dosud čiperný jako mladík, od něho odešel, aby se více nevrátil. Nevěděl, že naposledy obléká huňatý svůj burnus s ovčí podšívkou, když vydal se oné smutné noci do města pro doktora. Venku bylo, že bys psa nevyhnal. Na metr sněhu, že mohl se do něho odvážiti právě jen takový horák, jemuž po ko- lena se brouzdat sněhem je kratochvílí. Ale sněhu bylo na metr, po silnici cesty byly za- váty a sníh pořád padal a padal, jakoby ne- měla míti konce ta strašná metelice. Ale Barton vyšel přece. Stonala jeho stařenka, se kterou skoro po půlstoletí těžce vydělával své sousto, jeho milá stařenka. Úzkost skličovala celou jeho bytost při myšlence, že by ji měl ztratiti. V chalupě s nemocnou zůstala jen stará sousedka. Čekali, čekali, ale stařeček nepři- cházel, ani doktor. Bylo ráno, poledne, a nikde ani vidu, ani slechu po něm. A nepřišel ... Stařenka zůstala opuštěna. Nikdo tu nebyl, kdo byl by mohl nebo chtěl jí pomoci a po- sloužiti. Jen občas přiskočila některá venko- vanka ze sousedství, aby jí podala vody a na rychlo upravila něco k jídlu. A stará nemocná žena jakoby věřila v zázraky, nemohouc pocho- piti, kam poděl se její staroušek, při každém kroku, který zavzněl v síňce, vztýčila hlavu »Jde, jde!« vyrážela radostně. Ale on nešel. A den míjel za dnem, týden za týdnem a staroušek nepřicházel. Tu věšela smutně hlavu a šeptala beznadějné
Chalupa Bartoň
12 article
»Už ho neuvidím!« Bylo cosi tklivého v té staré lásce, hřející mírným teplem jako slunce posledních dnů jeseně. V takových okoralých, tvrdých duších venkovanů není času ani místa pro mladé bouře lásek, pro bujný, kvetoucí jejich máj. Od dětství do hrobu přikováni k své práci žijí spolu, nikdy si nevyznávají lásku, ale také nikdy ji nelhou. Ale na dně v jejich duších to hřeje tichým, mírným ohněm, ktorý čím mírněji hoří, tím déle trvá. Zde není v těchto urovnaných harmonických duších katastrof. Všechno je vyrovnané a mírné, jako nesmírná rovina v mírné záři podzimu. Po celé ty smutné dny, kdy venku ležely sněhy a slunce vyskočilo jen někdy z těžké oblohy, ležela stařenka, podobna více vyschlé mumii, na svém loži. Jen někdy se rty její trochu vyjasnily úsměvem. To když vzpomínala na příští jaro, jeho sladkou záři a úsměv jeho slunce. »Všechno bude dobře, jen až přijde jaro !« A s oním instinktem, který mají všichni- nemocní, kteří vědí, že slunce je nejlepším lékařem, lze-li vůbec pomoci, hleděla netrpělivě vstříc prvnímu dnu jara, prvnímu tání sněhu. A jakoby s tou myšlenkou vracela se její na- děje, šeptala radostně: »A on přijde, jistě přijde !« A konečně přišel ten první sluneční den, jasný a zářivý. Stařenka doplazila se k okénku a dívala se do kraje. Řetěz vysokých mocných hor stál na obzoru. Zdálo se, jakoby ti obři se koupali s rozkoší v té veliké zlaté lázni slunce které plnou hrstí sypalo na jejich šedé.