1
masthead
V Praze, v sobotu dne 24. února.
Praha
2
masthead
K číslu 54.
Čislo v Praze za 2i
a na venkové za 3k
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 b
Praha
5
article
LSTY.
LSTY.
Předplacent
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakca
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Zhoršená situace.
Z Vídně, 24. února. Rozpoznání,v
dnešních »Nár. Listech« učiněné, že se si-
tuace v poslanecké sněmovně zhoršila,
parlamentní protivy tam přiostřily a mož-
nost normálních poměrův umenšila, je dnes
všemi listy sdíleno.
»Vaterland« praví: Včerejší schůze
vedla k podstatnému zhoršení stavu věcív
parlamentě. Německé spoluručenství
na levici je otřeseno a pravice
rozbita. Následkem postupu českých po-
slanců Jaworski odvolal schůzi výkon-
ného výboru, na včera dopoledne svolanou
V pravo a v levo tedy pokračující rozklad.
»Reichswehr« pronáší se takto:
»Včerejšek ukázal, že zbahnělý parlamenta-
rismus dokonce se neproměnil v potok, jenž
žene mlýny a pohybuje hamry. Neutěšená
situace byla zpusobena loni na zimu.
Tenkrát státnické umění rakouské dopu-
stilo se osudného a nepochopitelného pře-
hmatu. Pád kabinetu hr. Thuna, který právě
se chystal vyrvati německé obstrukci poslední
trumf, zmar voleb do delegací a naprosté
zrušení jazykových výnosů, které pak násle-
dovalo — to byly události, které musily míti
v zápětí zhoubne účinky úplného spustošení
role parlamentárního a které tyto účinky
také měly.
Již tehdá jsme položili otázku: Kdo jést
onen nešťastný státník, který mohl raditi
k této chybě? Dnes otázka ta se klade vše-
obecně a není dalekým den, kdy bude lze
odhaliti tuto záhadu, kdy nebude lze zatajiti
potomstvu jmeno nezodpovědného rádce ko-
runy, jako jmeno onoho, který rakouskému
parlamentarismu předepsal smrtíci lék. Dnes
vídí každý člověk, že se stalo, co se státi
musilo.
Pád kabinetu hr. Thuna a naprosté zru-
šení jazykových výnosů, to bylo čirou kapi-
tulací státní moci před obstrukcí, tím ob-
strukce byla povýšena k hodnosti zákonné
instituce. Co se jednou poštěstilo Němcům,
Jaworský
Thun
Němec
Vídeň
7
article
toho doufají dosíci také Čechové a to po-
kusí se sobě vynutiti po druhé sociální de-
mokraté nebo jiné skupiny menšinové. Státní
politika, která neví lepší rady, než podro-
bení se státní autority terrorismu parlamentní
obstrukce — to není žádným státním
uměním, to je státním neštěstím. «
»Neue Freie Presse« charakteri-
suje dojem včerejška takto: »Programová
řeč předsedy ministerstva byla předevčírem
v poslanecké sněmovně přijata s pochvalou.
Avšak že by jeho appel, by se uvolnila cesta
pro duševní a hospodářský vývoj, měla ně-
jaký účinek, není pozorovati. Kdo v čte
zprávy o včerejší schůzi poslanecké sně-
movny, dozná si, že v této sněmovně ne-
změnilo se nic, pranic.
Týž zmatek stran, totéž předstihování
se v »silných« výrocích a nevážnost k ob-
vyklé formě obcovací, jaká byla za Badeniho,
Thuna a Clara. Nikde ani potuchy po
vůli, uvolniti cestu, kterou dr. Körber naznačil.
Česká obstrukce jede zatím jen poloviční
parou. Nepotřebuje se také namáhati, by
zmařila praktickou práci zákonodárnou, ne-
boť nalezá u všech téměř stran nejvydatnější
podpory. Německé spoluručenství jeví sev
tom, že pan Türk volá k Čechům, že bude
ze všech sil podporovati jejich obstrukci a
že němečtí pokrokovci jsou apostrofováni
posl. Steinerem jako notoričtí podvodníci
lidu.
Čecho
Badeni
Thun
Claro
doktor
Körber
Türk
Steiner
Neue Frei Presse
poslanecký sněmovna
8
article
Sociálně-demokratičtí poslanci, kteří na
všech schůzích svých a ve svém tisku stále
volali po říšské radě a po sociálně- politické
zákonodárné práci, nyní, kdy říšská rada
k účelu tomu byla svolána, rozbíjejí schůze
pořádáním velkého lomozu. Netřeba žádných
národních třaskavin, aby plameny vysoko
vyšlehly. Obstrukce, jak se zdá, leží parla-
mentu v krvi. Přichází sama. Netřeba jí ani
dělat. Česká obstrukce, která by, jsouc osa-
mocena, měla velké obtíže, nalezá všude do-
brovolníky. Vláda však je se svým progra-
mem osamocena, málomocna, opuštěna.
Jest potřeba neoddávati se žádnému
klamu, že možnost zacho vati kon-
stituční systém v Rakousku, je
téměř vyčerpána. Bude-li vláda do-
nucena předstoupiti před mocnáře s dozná-
ním, že nemůže dostáti předsevzatému úkolu,
pak závisí rozhodnutí jen na ko-
runě, má-li býli ještě učiněn pokus
nový. Dnes nikdo neví, jak se koruna roz-
hodne. Ti, kdož očekávají změnu volebního
systému, mohou stejně se zmýliti, jako ti,
kdož počítají na přetvoření ústavy ve smy-
slu federalistickém. Smutno a stydno je zá-
roveň, že o takové možnosti může ještě byti
uvažováno.«
Rakousko
9
article
Sanace zemských financí.
Z Vídně, dne 24. února. »N. W. Tag-
blatt« se dovídá, že ministerstvo financí ho-
dlá žádati od zemských sněmů, by povo-
lily na polepšení zemských financí přirážku
nejen k dani z lihu, nýbrž i přirážku k da-
ním potravním. Kdyby výnos těchto přirážek
rovnal se výnosu daní reálních, mohlo by
ministerstvo financí prý způsobiti, by zemím
byly ponechány daně reální a výnos přirá-
žek, aby se převzal na účet rozpočtu
státního.
„Fremdenblatt“ obhájcem něme-
ckého velevyslance.
Z Vídně, 24. února. Po týdnu při-
chází »Fremdenblatt«, orgán hr. Goluchow-
ského, jako obhájce kníž. Eulen-
burga ex ofřo proti »Národ-
ním Listům«. Tendence, kterou prý
tyto vložily do jeho výroku, jímž vítal na
zdejším vyslanectvu prince Jindřicha, je prý
úplně vyloučena. »Fremdenblatt« je prý
nucen vystoupiti proti takovýmto tendenčním
výkladům a lituje, že se listy v opposici,
která pochází z důvodů vnitřní politiky,
nerozpakují zatahovati do rozpravy také vy-
slance států cizích.
Na to je odpověď naše zcela krátká. Že
právě kníže Eulenburg stává se předmětem
rozprav a výtek časopiseckých, není vinou
naší, nýbrž jeho. Proč pak nikdy po celý
rok nečiní se žádné výtky velevyslanci ru-
skému, francouzskému a ital-
N W
List
Jindřich
Vídeň
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
sunce.
Napsai Ant. Nečásek.
Tak si to asi lze představiti, tu touhu po
slunci, které tak dlouho, dlouho se toulalo
Není-li, jistě by mohla býti taková krásná, ra-
dostná slavnost slunce, tam na dalekém smutném
severu, kde není nic než sníh a sníh, tmaa
tma, slavnost vítání slunce, které se vrací i
Přišlo, slunce, přišlo! A sníh na horách
i v údolích, kde ležely ho vysoké, nezměrné
hradby, taje a mizí. Po pět měsíců tu ležel,
kolem horských vesniček, jako krutá armáda
obléhajícího, nemilosrdného nepřítele. A ted,
jak zaleskly se první šípy vracejícího se slunce,
když po prvé jejich královský dešť se sesypal
k zemi, sněhy tají. Horáci opouštějí své cha-
lupy, jež nepřítel oblehal a vycházejí ven.
Hubení tkalci se smutnýma očima protírajísi
ziítelnice, nezvyklé tomu oslňujícímu lesku.
Stojí na prahu, jeden na druhého kývají:
»Už jde, jaro jde, vrací se slunce !«
A na všecn věcech kolem leží jeho jas,
všechno září hlasitou radostí, kterou vyvolalo
to krásné, jasné dopoledne, tak radostnéa
sladce opojné jako mladé víno. První špačci
sedli na stromy, okukují budky, prostořecí
uličníci poskakují po větvích. A malá drůbež
dětská poskakuje po nesměle vyrážejícím tráv-
níku jako kozlata.
ie
Slunce, vrací se slunce!
Napsai
Nečásek
Horák
11
article
Chalupy vyhřívaly se labužnicky v před-
tuše jara. Jejich bílé stěny zářily a drobná
okénka v nich se leskla, jako když smějí s
oči člověka. A uvnitř klapaly stavy jakoby
radostněji, zněly jako píseň s novou, veselejší
notou.
Jen v jednom stavení mlčel stav. Oněměl
před dvěma měsíci, když Bartoň, starý sedm-
desátník, ale dosud čiperný jako mladík, od
něho odešel, aby se více nevrátil. Nevěděl, že
naposledy obléká huňatý svůj burnus s ovčí
podšívkou, když vydal se oné smutné noci do
města pro doktora. Venku bylo, že bys psa
nevyhnal. Na metr sněhu, že mohl se do něho
odvážiti právě jen takový horák, jemuž po ko-
lena se brouzdat sněhem je kratochvílí. Ale
sněhu bylo na metr, po silnici cesty byly za-
váty a sníh pořád padal a padal, jakoby ne-
měla míti konce ta strašná metelice. Ale Barton
vyšel přece. Stonala jeho stařenka, se kterou
skoro po půlstoletí těžce vydělával své sousto,
jeho milá stařenka. Úzkost skličovala celou
jeho bytost při myšlence, že by ji měl ztratiti.
V chalupě s nemocnou zůstala jen stará
sousedka. Čekali, čekali, ale stařeček nepři-
cházel, ani doktor. Bylo ráno, poledne, a nikde
ani vidu, ani slechu po něm.
A nepřišel ...
Stařenka zůstala opuštěna. Nikdo tu nebyl,
kdo byl by mohl nebo chtěl jí pomoci a po-
sloužiti. Jen občas přiskočila některá venko-
vanka ze sousedství, aby jí podala vody a na
rychlo upravila něco k jídlu. A stará nemocná
žena jakoby věřila v zázraky, nemohouc pocho-
piti, kam poděl se její staroušek, při každém
kroku, který zavzněl v síňce, vztýčila hlavu
»Jde, jde!« vyrážela radostně.
Ale on nešel. A den míjel za dnem, týden
za týdnem a staroušek nepřicházel. Tu věšela
smutně hlavu a šeptala beznadějné
Chalupa
Bartoň
12
article
»Už ho neuvidím!«
Bylo cosi tklivého v té staré lásce, hřející
mírným teplem jako slunce posledních dnů
jeseně. V takových okoralých, tvrdých duších
venkovanů není času ani místa pro mladé
bouře lásek, pro bujný, kvetoucí jejich máj.
Od dětství do hrobu přikováni k své práci žijí
spolu, nikdy si nevyznávají lásku, ale také
nikdy ji nelhou. Ale na dně v jejich duších
to hřeje tichým, mírným ohněm, ktorý čím
mírněji hoří, tím déle trvá. Zde není v těchto
urovnaných harmonických duších katastrof.
Všechno je vyrovnané a mírné, jako nesmírná
rovina v mírné záři podzimu.
Po celé ty smutné dny, kdy venku ležely
sněhy a slunce vyskočilo jen někdy z těžké
oblohy, ležela stařenka, podobna více vyschlé
mumii, na svém loži. Jen někdy se rty její
trochu vyjasnily úsměvem. To když vzpomínala
na příští jaro, jeho sladkou záři a úsměv jeho
slunce.
»Všechno bude dobře, jen až přijde
jaro !«
A s oním instinktem, který mají všichni-
nemocní, kteří vědí, že slunce je nejlepším
lékařem, lze-li vůbec pomoci, hleděla netrpělivě
vstříc prvnímu dnu jara, prvnímu tání sněhu.
A jakoby s tou myšlenkou vracela se její na-
děje, šeptala radostně:
»A on přijde, jistě přijde !«
A konečně přišel ten první sluneční den,
jasný a zářivý. Stařenka doplazila se k okénku
a dívala se do kraje. Řetěz vysokých mocných
hor stál na obzoru. Zdálo se, jakoby ti obři
se koupali s rozkoší v té veliké zlaté lázni
slunce které plnou hrstí sypalo na jejich šedé.