Příloha „Nový

Jihočeský Dělník“ k číslu 47. r. 1912.

VRAŽDĚNÍ NA BHLKÁNĚ, VEPŘOV HODY H JHTERNICE „Svaté ty nadšení, nebeský plameni šlehni nám do srdcí, ohněm tam vzplaň!“ Slovanští naši bratři balkánští bojují za svobodu. Sta a tisíce lidí krvácí tam na obou stranách. Křesťanský bůh, mocnější patrně a silnější boha mohamedánského „Alaha“ — žehná a dopřává zbraním křesťanským a pravoslavným krvavého vítězství. Slované vítězí! A Slované mimobalkánští jsou nadšeni úspěchy svých bra- Bratří na Balkáně! Perte se, rozsekejte Tur- ka na cucky! Jsme při vás. Své doktory vám pošlem, vagony náplastí a obvazů — a i pe- níze se seženou. Jsme s Vámi, nebojte se! v hospodách a vinárnách u sklenic válčíme, sbí- ráme na vás, na vaše raněné! Budeme pít, jíst, tančit a celé noci skákat ve váš prospěch. Spi- jeme se a přecpeme, bude-li to žádat soucit k vám. V koncertech a zábavách, v divadlech iu praobyčejných muzik pokud síly nám stačí, bu- deme se veselit, aby co nejvíce se sebralo na „červený kříž“ pro vás!

Ano, bratři, vražděte, krvácejte! Láska naše je s vámi! „Jihočeské Listy“ z 2. list. t. r. přinesly charakteristickou lokálku a výzvu! Charakteri- stickou pro kulturní úroveň našich šosáckých vlastenců, bařtipánů, charakteristickou pro kul- turu tohoto osvíceného století. Čtěte sami: „V hostinci „U české chalupye odbývají se ve středu dne 6. listo- padu vepřové hody s dražbou ja- ternice ve prospěch černohorské- ho „červeného kříž e“ Nuže, co říkáte tomu vlastenectví s „krem- flaišem“ a jaternicí! Idea slovanské lásky spo- juje se zde prostě s vepřovou žranicí a dražbou jaternice! S hnusem odvrací se uvědomělý člověk od takovéhoto způsobu reklamy a shánění účasti na cpaní žaludků nadšených vlastenci. Je hnusno čísti provolání takové, ať již jej vydají hosté nebo ziskuchtivý hostinský sámí Ale jaký pak hnus? Páni bratři a vlastenci si nacpou břicha jaternicemi a ovarem, šenkýr tří.

si nacpe kapsu, a nějaká korunka za vydraženou jaternici se pošle do Turků řezajícím bratrům Slovanům, jako skvělý dar bratří řezajících do jaternic! — „Hej Slovane!“

Marxův „Kapitál“

AGRÁRNÍ HRDIN . Poslanec z Hlincové Hory pramalé má s Vídní styk za to spíše najdete jej doma — na vsi u muziky Před „muzikou“ — s litrem v ruce vypiná se, křičí, zpív v sněmovně však? — je tam zřídka a když je — jen tiše kývá —

Díl první.

Z poddaného sedláka a poplužníka stal se kapitalistický pachtýř K plnému svému rozvinutí pak byl kapitalis- mus přiveden systémem osadním, soustavou stát- ních dluhů, moderním systémem daňovým a pro- tekčním. V každém případě bylo použito státní moci, organisované a soustředěné moci společ- nosti k tomu, aby byla co nejvíce podpořen přeměna feudálního způsobu výroby v kapitali- stický, a aby přechod mezi oběma byl co možná zkrácen. Veřejná moc pomáhá jaksi k porodu každé staré společnosti, ze které rodí se nová. Ona sama je tím také hospodářským činitelem. Všechny Marxovy vývody spočívají na nej- důkladnějších výzkumech a bádáních a každé jeho tvrzení jest doloženo řadou spolehlivých pramenů. Nicméně není jeho líčení úplné, nebot Marx má na zřeteli jen jednu stránku celkového obrazu, a to čistě hospodářskou, a i tu osvětluje jen její temná místa. Methody, kterými přivede- na byla na místo osobního poddanství svobodná námezdná práce, na místo věcných poměrů prae covních čistě smluvní poměr mezi dělníkem a zaměstnavatelem, nebyly jistě idyllicky nevinné. Avšak pokrok jimi způsobený měl nejpožehina

nější následky, jak i Marx na jiných místechu- vádí. On však měl na mysli vyvrátiti nesmysly měšťáckých, kapitalistických národohospodářů, kteří všude chtěli viděti „soulad zájmů všeho lid- stva“ a proto vrhl ostré, vědecky přesné světlo svého geniálního bádání právě na utrpení a muka největší části lidstva. Na konec poslyšme ještě, jak shrnuje Mara své názory o hospodářském vývoji a co pova- žuje za dějinnou tendenci hromadění kapitálové- ho. V té příčině praví: „Dělníkovo soukromé vlastnictví výrobních prostředků jest základem drobné výroby a živ- nosti, drobná výroba pak jest nezbytnou pod- mínkou pro rozvinutí výroby společenské a vol- né, svobodné osobitosti dělníka samotného. O - šem, s tímto způsobem výroby setkáváme se také za otroctví, nevolnictví a jiných poměra odvislostních. Ale rozkvétá, vyvinuje veškeru svoji energii a nabývá své klassické formy jen tam, kde jest dělník volným, svobodným vlast- níkem a pánem pracovních podmínek, za kte- rých se výroba děje, tedy je-li rolník neobme- zeným vlastníkem role, které obdělává, a řeme- slník nástroje, jehož jako virtuos užívá.

Tento způsob výroby podmiňuje roztříštění půdy a ostatních výrobních prostředků. Za to vylučuje soustředění výrobních prostředků a prá- ce, dělbu práce při jednom a tomže výrobním pochodu, společenské ovládání a řízení přírody, volné rozvinutí společenských výrob- ních sil. Má své místo jen v úzkých hranicích prvotné výroby a společnosti. Chtíti, aby trval věčně, znamená, jak Pecqueur právem řekl, „de- kretovati všeobecnou prostřednost.“ Na určitém stupni vývoje vytváří tento zp- sob výroby sám hmotné prostředky k svému vlastnímu zničení. V lůně společnosti hýbají se od toho okamžiku síly a hnutí, které cítí se jím stísněny. Proto tento způsob výroby jest kni- čen. Jeho zničení, přeměna individuelních a roz- tříštěných výrobních prostředků ve společensky soustředěné, tedy trpasličího majetku mnohých vlastníků v hromadný majetek několika málo o- sob, tudíž vyvlastnění širokých vrstev a zba- vení jich půdy a pozemků a životních potřeh a pracovních nástrojů, toto strašlivé a obtížne vyvlastnění širokých vrstev lidstva tvoří pře- dehru dějin kapitálu. Zahrnuje v sobě řaduná

Fr. Antal

hli nácf ejlevnějšicha nabíí nejlepší jakosti a

Frant. Sobota, činekše. Čes. Budějovice

ného! Vyjede si na vodu, celý svět směje se na něho. Piskařem bud! A druhého dne zase se ptal: „Chceš ještě býti rumařem? „I což o to,“ řekl hoch, „já bych chtěl býti radši špískařem, ale nemám loďku, a rodiče mi ji nedají. „Což, loďku! Lidé lodky prodávají a já ti koupím loďku, i vše, co ještě potře- buješ.“ Pak se zas ptal třetího dne: „Chceš ještě býti rumařem? „Ne, jestli že dostanu loďku, budu jen pískařem. „Dostaneš ji; ale kdybys měl přestat býti pískařem, loďka je moje. „A kdož by přestal býti pískařem, když má loďku?“ Na to řekl Poldík rodičům, že hoch ku podivu brzy se naučil koním rozumět. Hoch pak dodal, že půjde zejtra pískařit a když Poldík vyložil co a jak, obyčejně dostal také svolení rodičův. A tu pak Poldík vedl příštího dne mla- díka mezi pískaře a bylo mu, jako by ho vedl na svatbu. Šel krokem zrovna mla-

Ale zůstal již při spravování koní, a to proto, že když ty svoje brzy spravil na koně důstojnější, náhodou rychle a dobře je prodal a to již jako by byl prodal sebe. Než by navykl koním jiným a než by ty jinén aučil navykati sobě; raději ani-nechtěl se viděti na světě. A myslil na to, že by musil dojížděti na Náplavku, mezi pískaře, mezi nimi že by mohl se objeviti Frantík a vedle něho Málka a že by mohl uviděti úšklebek na jejich tvářích; to byl přece zase rád, že tam již nemusí a tu hned jako doktor navštívil všecky svoje svěřence, cí- til se novým člověkem, a byl tomu rád. Pravili jsme, že v tomto pěstování koní Poldík pracoval jen když měl chuť. Nyní mu ta chuť ani neustávala a byl tudíž sko- ro umělcem pravým. Za rok za dvě léta vedlo se mu tak znamenitě, že žádný ru- mař se nemohl s ním porovnati; Poldík co rumař jaktěživ byl by to na taký stupeň nedotáhnul. Tedy když se mu počalo nad očekávání dařiti, počalo se mu také stýskati. Kam se podíval, viděl boží požehnání; ale býti při tom samoten, zastesklo se mu.