covních prostředků v pracovní prostředky jen společně užitné, hospodárnost při všech výrob- ních prostředcích jich používáním jako výrob- ních prostředků kombinované, společenské práce, zafrnutí všech národů v síť světového ruchu a tím podmíněný mezinárodní ráz kapitalistického režimu.

(Dokončení příště.)

Uvědomělý dělník používá ku své potřebě výhradně

Delické zápalky českeho jihu výrobek České sirkárny v Č. Budějovicích. Odbě- rem těchto zápalek přispíváte na agitační fond českoslovanské sociální demokracie. Objednávky sprostředkuje administrace t.l.

ínu

„ labastrii nejlepší prací prášek. kg balíček 10 hal.

Hlasování lidu ve Švýcarsku.

silných method, z nichž hlavní uvedli jsme jako methody původního hromadění kapitálového. Vy- vlastnění bezprostředních výrobců bylo prove- deno s nejšetrnějším vandalismem a pod vli- vem nejpodlejších, nejšpinavějších, nejnižších a nejhnusnějších pudů. Soukromé vlastnictví vý- robcovo, spočívající na vlastní jeho práci a jaksi na vzrůstu jednotlivého, neodvislého pra- covního jedince s jeho pracovními podmínkami. bylo zatlačeno soukromým vlastnictvím kapitálo- vým, které spočívá na vykořisťování cizí, for málně svobodné práce. Jakmile tento přeměňovací pochod do hloub- ky a rozsahu starou společnost náležitě rozložil, jakmile dělníci byli přeměněni v proletáře a je- jich pracovní podmínky v kapitál, jakmile kapi- talistický způsob výroby stojí na vlastních no-

hou, nabývá další sespolečenštění práce a další přeměna půdy a ostatních výrobních prostředká ve společensky těžené, tedy v prostředky spo- lečenské, tudíž další vyvlastňování soukromých vlastníků nové formy. Co nyní se ná vyvlastniti není již nadále samostatně vyrábějící a hospo- dařící dělník, nýbrž mnohé dělníky vykořisťující kapitalista. Toto vyvlastňování děje se působením vnitř- ních zákonů kapitalistické výroby samotné, cen- tralisací, soustřeďováním kapitálů. Jeden kapita- lista ubíjí mnoho jiných. Ruku v ruce s touto centralisací, čili vyvlastněním mnoha kapitalistů několika málo jednotlivci vyvinuje se i korpora- tivní forma pracovního pochodu měrou vždy vět- ší, cíle vědomé, technické užití vědy, pláno- vité zužitkování půdy, přeměna jednotlivých pra- Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

Všude k dostání!

Tuť by arci mnohý nezkušený čtenář mohl nyní říci: aha, spisovatel mu hledá novou nevěstu! Nehledá, moji milí — my- šlenkám na nevěsty dal už Poldík výhost na vždy. To by se byl raději probodl prv- ním nožem, který mu do ruky přišel, než by ještě některé ženské řekl: „Kdy pak z nás bude párek?“ Z této strany byl již vyhojen jako ti jeho koně, kterých více ne- měl. Kdyby byli potřebovali do kalendáře nového svatého a kdyby tím svatým měl se státi jen ten, kdo na ženskou už ani se ne- podívá: Poldík se mohl hlásiti a byl by tím svatým se stal. Ale posedlo ho cosi jiného, podivín- ského a tím se přestal cítit samotným. opuštěným. Vyprošoval si totiž rumařské děti, hochy. Když znal rumaře, že má syna, který už s otcem počíná procházeti se podle koní, došel Poldík k otci a řekl „Čím chceš míti syna?“ „Řekl-li rumař: „Čím by byl? Ruma- řem bude.“ — „Dobrá,“ řekl Poldík; „ale mohl bys mi ho svěřiti na čas, aby se na- učil rozumět koním.“

A dostal hocha, neboť který rumař byl by se vzpíral, aby syn mohl se přiučiti vědomostem tak vzácným, jakými byly vě- domosti Poldíkovy? A jakmile ho Poldík dostal, říkal sám sobě: „Vyhráno!“ Ovšem že každého toho hocha svědo- mitě cvičil v poznání koní a v léčení jich. Ale neméně, a snad hlavně cvičil je v tom, aby jim rumaření zošklivil a na místě toho aby jim vštípil lásku k pískaření. To bylo jeho evangelium: Když usedli ve stáji, pravil k hochu: „Chceš ještě býti ruma- řem?“ „Nechtěl bych, ale budu muset,“ říkal hoch. „Muset! Nebudeš muset. Muset býti tím nejhorším! Jezdit ve všech slotách pořád jednou cestou a býti všem lidem za posměch! Podívají se ti na koně — smě- jou se, podívají se na tebe — smějou se. Herka kůň, herka ty — co jest k rumař- skému vozu zapřaženo, všecko jest herka. A kdybys se chtěl ženit, ani ti nedají dceru. Jako by ji zapřahali do tvého vozu, tak jim bude. — Pískař, to jest něco ji-