Dne 12. března 1902.

KATLI LITY

Císlo 70. Strana3.

řečí; jest-li páni poslanci o řeč nezkrácenou stojí, at ji také všichní poslouchají. »Pryč od Říma!« V Bavorsku a sice právě v jeho hlavě založili štváči středisko agitace pro sou- sední země rakouské. Akce měla nabýti rozměrů ve- likých a proto zavolali si agltátoři odpadlíka Hoens- broecha, aby zde mluvil. »B. Vat.« však aran- žoval opposici pro schůzi Hoensbroechovu s takým výsledkem, že na počátku schůze byla rozbita úplně. Kindlův prostorný sál naplněn byl ze dvou třetln křesťanskými sociály a konservativci, kteří nechtěl snésti, aby v Mnichově agitoval odpadlík. Pozoru- hodno, že schůzi svolal dr. Goldschmidt! ve jménu mladoliberálního spolku. Jakmile promluvil Hoens- broech, nastal systematický hřmot. Stará vejce házena na předsednický stolek a na Hoensbroecha. V řavě nastalé hodili aranšeři schůze džbánek do kouta, odkud vedena obstrukce proti odpadlíkovi. To bylo pokynem zlým. Hned lítaly džbánky na všechny strany a za nimi i stolice. Hoensbrosch veden byl pod dozorem liberálním ze sálu, v němž na 3000 mužů se shro- máždilo, aby mu dalo své opovržení na jevo. Do ka- tolického Mnichova chtěl zanésti odpad a stěžil vy- hazov. Rozpuštěné schůze nebylo jen tak klidné, ně- kolik osob bylo raněno. Dvacet policistů zjednalo pořádek. V Italií podpírají hnutí Waldenští, kteří do- stávají peníze z Angile na podporu odpadlictví v Italií.

Ztídili dosud dům, do něhož přijímáni jsou apostati kněží, podobně jako jest zřízen ve Francii. Díky Bohu jest prázden zde i onde, ale snaha špinavá jest na obou místech. Lid ovšem se chová k nim a la Hoens- brosch v Maichově. U Malorusů podporuje se též huutí »Pryč od Řima!« a to zejména mezi vystěhovalci do Ame- riky, kdež též jeden z polských odpadlíků v Chicagu soustřeďuje živly nejvíce neuvědomělé, aby je vřadil do svých stádeček. Lid rusínský, velmi zanedbaný jest vítanou kořistí. Platí na východě slova Tertulli- anova z jeho obrany (C. XIII.): »Circuit canponas relígio mendicans.« Ženatý klérus tamější zanedbává úřad svůj značně.

Ve Francii jsou odpady, o nichž se píše, věšinou následkem anglikánské akce, která dává pe- níze dle počtu hlav odpadlých, proto se vyvinula tam sibiřská prakce, že jednotliví členové odpadávají a pak se vrací, aby zase odpadli a dopomohli agitátoru ku odpadu. Italie slaví zahájení parlamentu, ale nelze říci, na jak dlouho. Král na př. mluvil v řečl trůnní, že země těší se z pokoje a záhy na to byla misterská krise a generální stávka na obzoru. Parla- ment italský praeuje z milosti socialistů. Vláda si od nich vykoupila klid za svobodnou agitaci socialistů v Italii, kteréž výkupné využili socialisté plnou měrou a sorganisovali téměř všechny spolky v Italii. Tento pokoj jest jen předchůdcem velikých bouří, které vzniknou záhy, jako vznikly v Barceloně. Půl dru- hého tisíce stávek jest dostatečným manévrem pro nastá- vající vojnu. Nyní vláda potlačuje, kde co může, ča- sopisy, schůze, telegramy do ciziny atd. Hrozí, že na- stoupí konservativní ministerstvo Sonnina, jestliže ne- dají pokoj. Sonnin jest strašákem vlády, poněvadž nechce trpěti podrývání; on však nechce tahati za vládu Zanardelliho kaštany z ohně. Můžeme tedy býti připraveni na rozličné sensační zprávy z Italie, kde hrozí stávka 90.000 železníčních zřízenců, z nichž toliko 23.000 má vojenskou disciplinu. V otázce »rozluky manželské« nastal krok ku předu. Za odstoupením Palbertiho, předsedy komise manželské, následoval Giusso a za ním nej- důvěrnější přítel Giollttiho, posl. Rosano, který prý byl pravou rukou liberálního ministra. Pád Zanardelliho při »rozluce manželské« má se za pravděpodobný ještě před volbami, které se konají v listopadu.

Šlavnosti papežské budí závisť vlády, která si dala všemožnou práci, je nějak zhatiti. Před samým začátkem slavností, 2. března, svolal starosta římský Collona schůzi obecních starších právě na tu dobu, kdy začínala slavnost ve Vatikáně, aby zdržel katolické zástupce od slavnosti. Utrpěl si tu blamáž, že katolíci šli na zahájení slavností papežských a po- něvadž liberálové mnozí též šli, byla schůze nedosta- Zprávy cirkevní.

Úmrtí. V Plané u Radulc zemřel dne 9. března ve věku 55 let vdp. Karel Appel, farář. Zesnulý byl knězem příkladným a velmi vzdělaným. Taktéž byl literárně činným, zejména v paedagoglce. Narozen byl v roce 1847 a vysvěcen na kněze v r. 1870. Pohřeb zesnulého koná se dnes, dne 12. t. m. na hřbitov plaňanský. R. i. p. Duchovní evičení pro členky křesť. noclálního spolku českých žen a dívek v Praze, konalo se o 3. do 9. března 1902 v chrámu Páně u sv. Kle- menta na Starém Mástě pražském za valice hojného účastenství. Všechna kázání měl oblíbený a po Če- chách známý kazatal P. Karel Nováček z kolleje Re- demptoristův u sv. Kajstána v Praze. Kázání jeho byla úchvatná, dojemná a velice časová. V dobré paměti jistě zůstane kázání o kříži, o úctě Rodičky Boží, o povlnnostech katolických křesť. sociálních paní a dívek v naši době. Členky křesť. sociálního spolku českých žen a dívek jsou vděčny horlivému kazateli za jeho upřímná, — v pravdě otecká slova. V sobotu večer a v neděli ráno šel celý mohutný spolek katolických paní a dívek k sv. zpovědi, při níž se vzácnou ochotností vypomáhal p. řiditel kn. arcib. semináře Josef Farský, p. spirituál Říhánek, p. kate- cheta Gärtner, p. P. Dlouhý-Pokorný, klášter O0.

Dominikánův u sv. Jiljí, klášter O0. Redemptoristův u sv. Kajetána atd. V neděli ráno mezi mší svatou, kterou sloužil kanovník dr. Josef Burian, duchovní rádce spolku, přistoupily všechny členky k společ- nému sv. přijímání, některé členky byly nuceny jíti v některých bližších chrámech Páně. Večer skončila duchovní cvičení zpívanou lítanií loretanskou —a chvalozpěvem sv. Ambrože. Podotknouti sluší, že krásné a dojemné zpěvy na kůru řídila obětavá členka výboru paní Anna Lavavá. Křesť. sociální spolek če- ských žen a dívek za vedení oblíbeného kanovníka dra. Josefa Buriana zkvétá a jsa postaven na zákla- dech katolických, má zejména pro Prahu veliký vý- znam. Počet členek dosáhl již čísla 2300. Bůh žehnej další činnosti!

O vědě a v ře. Včera o 6. hod. več. uspořádala »Křesťanská akademie« desátou přednášku cyklu »o vědé a víře« ve veliké dvoraně Svatováclavské záložny za četné účasti vybraného obecenstva. Mimo jiné byli přítomni pp. kanovníci msgr. dr. Doubrava, Kyselka, prof. dr. Vřešťál, prof, dr. Pachta, farář Svoboda, školní rada dr. Kovář, ob. starší Novák, prof. Šauer z Augen- burgu, inž. Rosický, prof. Tippmann, četní profesoři, katecheté a kaplani. Přednášeti se uvolil p. dr. Václav Řezníček, skriptor českého musea a osvědčený spisovstel, který pojednával o památkách historických, svědčícícho lásce k vědě a víře, jaké shledáváme jak u všech ná- rodů, tak i u nás. Sympatický řečník zhostil se svoji úlohy velmi čestně. Vynikéť zvláště svými dějepis- nými studiemi, které se vyznamenávají především svojí nestranností. V té věci bylo mu zakou- šeti mnoho příkoří se strany lidí zaujstých proti ne- strannému názoru dějepisnému, kterého je přece pra- vému učenci nejvíce potřebí. Tlm více ceníme činnost p. dra. Řezníčka, že na slbně zspočaté dráze podle nejlepšího vědomí a svědomí pokračuje. Veškero po- siuohačstvo bylo mu za jeho zdařilou předn ášku ne- málo vděčno.

Když shromáždění vzdalo p. řečníkovi zaslou- ženou pochvalu, povstal msgr. prof. Drozd, aby jmé- nem posluchačů poděkoval vřele p. dr. Řezníčkovi za jeho nadšená slova, která byla nejen vyslechnuta, ale utkví zajisté dlouho v paměti. Po té původce a orga- nisátor právě dokončeného cyklu přednášel o vědě a víře, dodal, že příští úterý bude sám přednášeti o vý- znamu nastávající pouti Čechů do Říma, při které Jeho Em. kníže arcibiskup Leo Skrbenský bude přijat do sboru kardinálského a uveden ve svůj titulní chrám; z té příčiny dostaví se zajisté hojně poslu- chačů do přiští poslední přednášky, kterou bude zmí- něný cyklus nejlépe dovršen. ské, na něž skládali králové přísahu. Vpádem a usa- zením se Maďarů v nynějších Uhrách odtržení byli Čechové od východních národů slovanských, a tím mu byl vtištěn křesťansko-západní ráz vzdělanosti. Křesťanství budovalo nejen chrámy, ale i školy, vodilo nadsaé syny na vynikající učiliště i za hra- nice. Čechy staly sc mocnou říší, v níž upevněny byly společenské, právní i majetkové poměry. Že če- ské duchovenstvo bylo vyspělé, lze pozorovati z okol- nosti, že z něho byli dosazováni vynikající členové na stolec biskupský k duchovnímu řízení celého národa.

Láska k víře sjednotila náš lid v jednolitý národ, ve velkou říši, v níž se zreadlí první pokusy zřízení ra- kouského mocnářství. Říši Boleslavovu a Břeti slavovu dlužno uvésti v té příčině mezi nejvzácnější dějepisné památky. Právem tedy tvrdí Palacký, že klášterya řehole v prvních 3—4 stoletích po zavedení křesťan- ství v Čechách byly předními buditely a opatrovately osvěty křesťansko-slovanské. Láska k vědě a víře šla od nejstarších dob historických ruku v ruce, jedna druhou podmíňujíc. Representanty vědy bylo napořád duchovenstvo. O tom svědčí svými letopisy Kosmas, kanovník praž- ský. Pražský biskup Daniel psal kroniku se svým tajemníkem Vincencem, dále opat milevský. Z toho vyznívá, z jaké půdy kultura vyšla. Kře- sťanství se neprotivilo vědě. Na Hradčanech a na Vyšehradě byly vyšší školy. Český král Přemysl Otakar provedl organisaci školství. Zavedeny byly zemské desky, kde zapisovány nejen důležité osobní záležitosti, nýbrž i sněmovní usnesení. Ve staré práv- nické literatuře vyniká městské právo u nás. platné do 18. století. Stříbrné mince krále Václava byly kursovním penízem v celé Evropě platným. Čechy se staly střediskem obchodu středoevropského, kde schá- zeli se kupci z Holandska, Vlach i Uher. Víra ne- překážela králi Přemyslu Otakaru II. zavésti sho- vívavost oproti židům všude jinde pronásledovaným. Řečník líčí nadšenými slovy dobu lucemburské linie, o níž vyznává Palacký, že vynikala mravností, dobrou kázní i zbožností. Karel IV. jeví se jako pevný, světlý maják z temné noci, k němuž český národ vždy bude hleděti s obdivem a vděčností. Ka- rel IV. byl proniknut nejhlubší věrou, ale byl také nejosvícenějším mužem tehdejší doby, jenž také sám vědy pěstoval. Upevnil českou korunu a ustanovil sv.

Václava za patrona království našeho. Kdyby- chomsi odmyslili Karla IV., marně by- chom hledali království českého. Za- ložilť vysoké učení české, pražské arcibiskupatví, hrad Karlštejn, jenž dává na jevo lásku k víře i vědč u panovníka tak vynikajícího. Dějepisec má pravdu, když o něm tvrdí: My Čechové po pětl bouřlivých stoletích, která uvalila na vlast naší záhubu bez po- čtu, nemůžeme ani krok učlniti, abychom upomínáni nebyli na panovníka, který po sobě pozůstavil tolik památek duchem svým. Rozhlížíme-li se na město, je založeno od něho, modlíme-li se v chrámu, jím byl zalžen, jdeme-li po mostě, od něho byl postaven, jsme-li vyučováni ve škole, založena byla od něho. Doba Václava IV. přinesla nám hojně zmatků. Podle řečníka husitské hnutí, které dosud není úplně probádáno, mělo více ráz politický, sociální a hospo- dářský, čímž měl býti národ náš vymaněn z nad- vlády německé. S tímto názorem řečníkovým ovšem se nemůžeme úplně spřáteliti, poněvadž výsledky tohoto hnutí zřejmě jevily ráz náboženský v míře nevídané. Hrůzy 30leté války léčila katolická víra pě- stováním vědy a školstvím. Jesuita Balbín oživoval starého českého ducha, jemuž napsal celou českou li- teraturu. Kněz Beckovský napsal Poselkyni příběhů českých. Kláštery a duchovenstvo ani v té době nezatemňovalo dncha če- ského, nýbrž šířily světlo, ozařující cesty, jimiž byl národ náš pozdvi- žen k novému kulturnímu životu. — Řečník bez obavy tvrdí o době po míru vestfálském: »Vlasteneckému duchovenstvu lze děkovati, že český národ nevymizel se světového jevišté.« Za potření národního ducha by se mu bylo dostalo vysokého vděku. (Dol.) tečně navštívena.

Španělsko. Otázka prohlášení kraleviče Alfons za plnoletého, což se má státi v létě, potkala se se zvláštním způsobem agitace. Liberální listy »El Cur.«, »LEpocha« a jiné přinesly tendenční zprávy, že kra- levič jest nevyspělý, a že bude třeba poříditi trvalou poručenskou vládu, do níž už jmenovaly různé osoby. Výsledek článků se dostavil ihned: Karlisté a Kata- lonie použili toho za prostředek sgitační. Ústava špa- nělská má článek 71., v němž se stsnoví řád »do- zorčí vlády« pro případ nadhozený v liberálních listech. V městech a karlistickým obyvatelstvem po- řádají se schůze demonstrační a tak bude Španělsko dalším jevištěm rejdů, namístě místem reforem časo- vých a hospodářských.

Pan dr. Řezníček ve své přednášce poukázal nejdříve na okolnost, že u každého národa podmínila víra vědy a umění. Historické památky národů sa- hají do doby, kdy víra se rozvinula silou, pronikající veškeren společenský život, aby mu vtiskla svůj kul- turní ráz. Rozvoj vědy byl podmíněn rozvojem víry, Toho doklady shledáváme zvlástě u našeho národa. Z doby pohanské máme historických památek po- skrovnu, hlavně pokud nám se zachovaly ve hrobech a v mohylách. Křesťanstvím národ náš se teprve po- stavíl v řadu kulturních národův evropských. Slo- vanští apoštolé nám přinesli nejen víru, nýbrž i pra- vou vzdělanost, což dokazují jejich slovanské mešní kníhy. O tom svědčí slovanské evangelium sv. Pro- kops, které přes Cařihrad doneseno byvši do Francie, stalo se jedním z nejdražších klenotů říše francouz-

Zprávy denni. Kateřinec v Marianské ulici. Sensační konec polemiky učinily »Nár. L.«, které přinesou 1. dubna následující zprávu: »Za příčinou oslavení kutnohorského dekretu podník »Nár. L.« založí jednu školu na jazykově ohroženém místě v Čechách, a náklad s pomníkem národní uvědomnělosti spojeným, velkodušně ponese závod sám. Kromě toho zaloší ještě stipendium studijní, které bude zadávati redakce závodu. Požitky jeho budou dány českým studentům z uzavřeného území, vyjmuti z požitků budou studu- jící z příbuzenstva a osob, které byly zaměstnány při podniku«. Obětavost a sebezapření podobné třeba uznati, ač myslíme, že by neměly býti vylučovány; ostatně, jest to věcí závodu a nevidíme se povolány,