ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 e226e570-7129-11dc-8bd9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 41 celkem · entity: person 145, place 56, org 14, work 7
1 masthead
18. června 1904.
2 masthead
Číslo 167.
3 masthead
NÁRODNÍ LISTY
4 masthead
Strana3.
5 article
— Z neopatrnosti se postřelil. Kočí Josef Smolík 22 roky starý a na statku svého otce v Klecanech za- pěstnaný, včera manipuloval se starou pistolí tk teopstrně, že rána vyšla a náboj vjel kočímu do lev nky. Zraněný byl odvezen do pražské všeobecné ne- nocnice k léčení. — Z berího úřadu pro VIl. čásť král. hlav. města řrahy. Repartice daně pozemkové pro rok 1904 jest uončena a každému majiteli pozemku možno do r- prtiční tabely u berního úřadu ve 30 dnech na- rahlédnouti a o předepsané jemu dani pozemkové istně neb písemně vysvětlení žádati. — V hlavní městské pokladně pražské čistí se jne 20. června místnosti, nebudou se tudiž peníze kho dne ani vydávati ani přijímati. = Loutková divadla. Národní loutkov livadlo Klubu vlasteneckých přátel dra. Paříka 1 Třebenicka v zahradním sále měšťanského pivo- uru na Kr. Vinohradech. Dnes se hraje o 3. hodině Zlatý kolovral“, o 5. hodině „Pohádka o Čekance““ — Dražba. První pražská zastavárna v Praze v lungmannově třídě č. 19 n. pořádá dne 22., 23. 124 června veřejnou dražbu na skvosty, které u ní iv její filiálkách na Král. Vinohradech a na Sml- thově koncem dubna 1904 propadly
Smolík Pařík Král Klecany Praha Vinohrady Sml Třebenicko
6 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Nová sensační afféra ve Vídni. a stopě spoluvinníků záhřebských penězokazů Čtvrteční večerní listy otiskly dle policejního ra- portu kratičkou zprávu, že ve kterémsi místním hötelu provedla odpoledne choť okresního hejtmana, jehož méno se neudává, pokus sebevraždy otravou a že v beznadějném stavu dopravena byla do soukromého sanatoria. Na pohled bezvýznamná noticka vídeňských ve- černíků má veliké, do jisté míry romantické pozadí bodící nevšední sensaci. Asi přede dvěma roky zřízeno bylo v čarovně básném alpském městě Mürzzuschlagu na Simmeringu nové okresní hejímanství. Přednostou úřadu jme- nován byl tajemník ministerstva vyučování, přidělený praesidiální kanceláři, František Hérvay ryt. z Kirch- bergu. Byl to muž poměrně mladý a v zasvěcených kruzích těší se pověsti salonního elegána. Dnešní ranní listy vídeňské přinášejí z Mürz- zschlagu další drobnůstky zajímavé historky, kteráž pokusem sebevraždy mladé dámy není odbytou.
Hérvay Kirch Vídeň Mürzzuschlag Mürz
7 article
MLoňského roku« — píše »Deutsches Volksblatt«- imeškala v Mürzzuchlagu na letním pobytě slečna. vpdávající se za baronku Lützowovou. Pojednou roz- šřila se pověsť, že má baronka vážnou známost s okresním hejtmanem, jenž prý ji pojati hodlá za chot. Pověsť se v brzku také potvrdila: okresní hejtman stal se manželem barončiným. Netrvalo však dlouho a o paní Hérvayové mluvílo se jako — — o šejdířce . .. A zprávy ty vyvrcholily před šesti nedělmi člán- lem v týdenníku v Mürzzuschlagu vycházejícím Tendence novinářské noticky namířena přímo proti - ženě okresního hejtmana. Brzy na to dáno bylo pnu Hervayovi s příslušného místa, ba i jeho pod- iizeným úřadnictvem na srozuměnou, aby redak- lora dotyčného týdenníku vyzval na souboj. Hejt- man to však — neučinil . . . Následek nedal na nebe dlouho čekati. Veškeré úřadnictvo přerušilo se nvým představeným osobní styky a učiněno prohlá- iení, že s okresním hejtmanem nikdo v úřadní míst- nosti více zasedati nehodlá. V zápětí vyzván byl Hervay jedním z úřadníků na souboj z té příčiny, že on i jeho choť viněni byli veřejným tiskem z těžkých zločinů. Ale i ten- tokráte zůstalo vyzvání bez odezvy.
Lützowův Mürzzuschlag Hejt Deutsches Volksblatt
8 article
Konečně chopilo se věci místodržitelství štyrsko- hadecké. Předevčírem dána Hérvayovi šestinedělní sdovolená«, načež se přednosta okresního hejtman- stvi odebral do Vídně; téhož dne spáchala jeho cho ve vídeňském hotelu pokus sebevraždy. A tu vyšly na jevo okolnosti nemálo překvapující. Zjistilo se, že paní Hérvayová jest podvodnicí vysokého stylu, která před provdáním falšovala listinné prů- kazy aže žádnou baronkou není. Jmenuje se Singerová a je židovkou rodem z Berlína. Až potud »Deutsches Volksblatt«. Jiné dnešní ranní listy vídeňské, neudávajíce jnén, tvrdí, že příčiny sebevraždy mladé ženy jsou peště povážlivějšími. Paní hejtmanová přijížděla ze Můrzzuschlagu do Vídně velmi často, aby zde pořídila nákup. Naposledy kupovala ve kterémsi vídeňském zivodě pro manžela župan a platila stokorunovou lankovkou. Pokladník závodu však zjistil, že ban- kovka je padělána a učinil o věci oznámení. Panuje vážné podezření, že Hérvayov byla ve stycích s penězokazy nedávn tatčenými, kteří působiště své měliv Žihřebě, jak jsme o tom podrobnou zprávu ne- čivno uveřejnili.
Hérvayová Singerová Vídeň Berlín Deutsches Volksblatt
9 article
Choť okresního hejtmana měla dle zpráv, dosud tjšlěných, ve Vídni milána, od něbož dostávala načné peněžité dary. Od něho prý také do- stala falešnou bankovku. Když byla v zá- ndě, kde župan kupovala, zadržána a tázána, kde laskovku vzala, pravila, že ji má od svého manžela. Hěrray však při výslechu na polici udal, že da teně na cestu do Vídně bankovku padesátikoru- porou. Další podrobnosti afféry nejsou ještě známy. loliko jest jisto, že včera ráno zažádal Hérvay nndní rozvod manželství. A včera odpoledne po- luila se paní Hérvayová o sebevraždu ve vídeňském betelu Odhslení této afféry stalo se na jistém nádraží tizadni dráhy. Zdejší policii způsobila věc ta mnoho pice a ve své horlivosti požádala dokonce zdejší listy. ny ašéru utlumily, což se také stalo. Jen »Zeit«a Deutsches Volksblatt« učinily výjimky. = Kn. Leopold Hohenzollernský vyznamenán o nkuského císaře velkokřížem řádu sv. Štěpánaa jeho pobočník major Spen komburským křížem řádu Feznřiška Josefa. = Hr. Khevenhüller, rakousko-uherský vyslanec v Paříži, dával včera odpoledne zahradní zábavu, ji zúčastnili se všichni diplomaté, mnozí ministři a šálni hodnostové se svými dámami, skoro vešker arslokratická společnost a mnoho příslušníků ra- kouské osady. = Z Berlína, 17. června. „Dzennik Poznan- skr oznamuje: Arcibiskup Stablewski uzdravil s již tak, že koná vyjíždky nejen po městě, ale i do = Saský král měl včera klidnou noc a zdra- vtní slav jeho jest uspokojivý. Včera odpolednes vyjel znse v kočáře.
Hérvayová Leopold hohenzollernský Štěpánaa komburský Josef Khevenhüller Stablewski Vídeň Kněžná Hradec Paříž Berlín Deutsches Volksblatt Dzennik Poznan
10 article
= Svělový kongress žen v Barlíně. Více než tři tisíce žen ze všech dílů světa sjelo se do Berlína ke světovému, čtvrtému kongressu. Je to im- rosantní shromáždění žen duševně vysoko stojícíe nid prostředím, jež sešlo se k vážným poradám k rozšíření a uhájení ženských práv a ženskosti nůbec. Na presenční listině nalezají se jmena před- neh hojovnic za ženské hnutí a emancipaci, mezi jinými předsedkyně 84leté, vysoce intelligentní Ame- něanky, paní Zuzany Antonyové. Z Činy, Egypta s jižní Afriky přišly depulace, ba i z Ceylonu došel td Čngalesek vřelý pozdrav. Jedna černoška vystou- pla tu jako obratná řečnice a turecká princezna Bairie-Ben-Ayadova promluvila o smutném postavení odalisek v zajetí harému... Kongressu činí se v Ber- lině veliké honeury. Německá císařovna přijala velmi viele deputaci a sympaticky provázela výklady mluv- čich o cilech a snahách kongressu. Také kancléř Posadovský a jeho choť zachovali se podobně. Kon- ptas vytkl si za úkol projednání jak politických, tak sociálních a humanních otázek. Vedle vole bního práva žen, jež vybojovati připadlo zvláštnímu svazu srětovému, na programu kongressu je otázka práv- ního postavení ženy, postavení sociálního a vyššího vzdělání. Jednotlivé otázky probírány jsou v sekcích Včera rokovala I. sekce o universitních studiích žen v různých zemích a účastenství jich ve vědách. v II. o ženě v umění, uměleckém průmyslu a litera tete, ve III. o odborné organisaci a společenstevním hnutí mezi dělnicemi, ve IV. o volebním právu žen- ském v obci a církvi. Odpoledne rokovalo se ve schdzi dívek o dorůstající mládeži a ženském hnutí Fečer přednášelo se o volebním právu ženském.
Antony Posadovský Fečer Berlín Egypt jižní Afrika Ceylon Kon
12 article
= K travičské afféře cařihradské. Ujišťuje se. že sultánův zeť Kemal paša byl již degradována vypovězen do Taifu v Arabii. = Tragická smrt ženicha. Před několika dny skočil 26letý majitel hostince ve Wallersdorfu u Šo- proně Matěj Hornig přes plot zahrady, pronásledován jsa žertem učitelem, jemuž utrhl v ní květinkua zranil si nohu o rezavý hřebík, který projel mu botou. Při lékařském ošelření rána se mu na noze zdánlivě zbojila. V neděli vydal se Horning, zasnou- bený s bohatou dívkou, na návštěvu své nevěsty, ale na cestě rána na noze se mu otevřela a nešťastný ženich vykrvácením pozbyl vědomí. Když byl do- praven domů, zemřel otravou krve. Dnes v sobolu na kterou určen byl jeho sňatek, bude pohřben. = Vloupal se do spořitelny v Kurtiči (aradský komitát, Uhry) neznámý pachatel a vybral wert- heimku, v níž bylo na štěstí málo hotových peněz protože byly před tím velké výplaty, ale odnes směnek za 60.000 K a hlavní knihy. = Výbuch benzinu v kavárně. Ze Lvova se te- legrafuje: V Sanoku vybuchl ve čtvrtek v kavárně »Corso« benzin. Zabit byl studující a šes osob popáleno a zraněno. = Velkým požárem bylo postiženo zase ruské město Miňsk. Oheň vypukl ve středu města na třech místech a nadělal mnoho škody.
Kemal Hornig Arabia Uhry Lvov Miňsk
13 article
Děsná tragedie dět u Nového Yorku. 1200 mrtvých. — Dvě třetiny mrtvol samě děti — Hřišná nedbalost. — Hrdinství při zachraňovacích pracích. — Hledání mrtvol potápěči. — Vrak parníku „Generál Slocum“. Příšerná katastrola, jež otřásla celým vzdělaným světem, když zpráva o ní roznesla se telegrafickou jiskrou, způsobila všude hluboký, trapný dojem. Ne- může nic tak kormutlivě sevříti lidský cit, jako zvěst, že nejmladší životy lidské utraceny dříve, než do- přáno jim se rozvíti. Nyní pak vychází na jevo, že katastrofa je rozměrů mnohem větších než původně za to se mělo... Stále docházejí kabelem nové zprávy obšírnější a hrůznější, než původní. Ze vče- rejška sděluje se pře Londýn, že katastrofa vy žádala si za obět 1200 životů lidských. Až dosud bylo nalezeno 700 mrtvol a polápěč přinášejí každé minuty nové a nové mrtvoly z hlu- bin na povrch. Na palubě lodi, dle výpovědi potá pěčů. nacházejí se ještě kupy lidských zohavených a zuhel- natělých těl. Na čtyři sta mrtvol bylo jiz agnoskováno, 600 osob dosud se pohřešuje. V nemocnicích nalězá se přes 300 zraněných, z nichž na smrtelném loži ke stu. — Dosah katastrofy není ještě bezpečně zjištěn, ale tolik je známo, že počet obětí při nejmenším obnáší 1200 osob. Dvě třetiny mrivol — dětil Ze všech vynesených mrtvol největší díl patří nešťastným dětem. Zjištěno, že vydáno bylo pro ně 966 jízdních lístků, a nalozalo se na palubě přes 300 dětí jež neplatily jízdné. V márnicích dle seznamu nalézá se již nyní mezi mrtvolami dvě třetiny dětskýchl Téměř všechny mrtvoly jsou ohořel tak, že patrno, jak na všech stranách musil oheň zu- řiti. Lékaři zjištěno, že nešťastníci dříve než plameny byli zasaženi, udusíli se dýmem.
Slocum Nový York Londýn
14 article
Hříšná nedbalost.
15 article
Záchranné pasy parníku „General Slocum“ byly vyplněny místo korkem — chlebem a záchranné člu ny nemohly býti v čas odepnuty, poněvadž byly při poutány drátem. Teprve nyní námořní úřady poru- čily plavebním společnostem, aby neprodleně o to se postaraly, by všechny záchranné prostředky na všech lodích byly v počtu náležitém. Vyšlo na jevo, že na shořelé lodi záchranných pasů byl nedosta fek, a pokud tam byly, byly spuchřelé. Ženám, které s o ně draly, rozpadávaly se v rukách. Hrdinství při zachraňovacích pracích. Mnoho děti zachráněno bylo ošetřovatelkami ne- mocných z nemocnice na North Brothers Islandu, kam hořící loď zajela. Ošetřovatelky skočily do vody a učiníly nepřetržitý řetěz až byly po krk ve vodě podávaly pak jedna druhé tonoucí děti a vysazovaly je na břeh. Jedna služka zachránila pět dětí; tak stráž chovala se velmi statečně a několik policistů zaplatilo odvahu svou smrtí. Hlsdání mrtvol potápěči. Ve čtvrtek odpoledne pátralo 50 člunů po mrivo- lách. Nalezeny byly téměř výhradně jen mrtvoly dětí. kdežto těla vzrostlých osob vyplují na povrch teprv po několika dnech. Tři polápěči prohledávají poto- penou loď a vynášejí neustále mrtvoly. Také na jiná místa byly nešťastné oběti zaneseny.
General Slocum North Brother Island
16 article
Vrak parníku „General Slocum Příšerný pohled jest na vyhořelou loď „General Slocum“, ze které vynášejí se mrtvoly na pevninu. Většina osob, zahynuvších v dolejších jejích prosto- rách, jsou většinou muži, kleří patrně hledali tam zá- chranné prostředky, ale pro kouř nemohli se již vrátit a udusili se. Četné osoby, které se zachránily, jakmile dostaly se na břeh, v šíleném letu prchly a dosuds nepřihlásily. Na většině mrtvol jest znáti, jak zou- falý byl jejich boj o život. Velký jich počet mohl být poznán jen dle roztrhaných šatů. Z vody vytaženy také jen jednotlivé částky těla. Výjevy z márnics. Scény v márnici „Malého Německa“ East City jsou hrozné. Tisícové hledají své příbuzné mezi mrtvo- lami a strašné výstupy se odehrávají, pozná-li někdo někoho. Paní Roschová nalezla svou dceru mrtvou a skočila do vody. Když byla zachráněna, otrávila se kyselinou karbolovou. Muž, jménem Timm, nalezl mrtvoly své ženy a svých dětí. Zešílel. Vyučování ve všech školách je zastaveno. Mnoho dětí dostalo hysterické křeče. Z jedné školy je přes 100 dět mrtvých a 60 raněných.
Roschová Timm Německo East Cita General Slocum
17 article Z literatury.
Z literatury. Dějiny českého nakladatelství. 22— Obrátil bych se nejraději v prvn řadě s tímto přáním na knihkupecké gremium ale věc zdá se mi zasluhovati širší interes než zájmový a než v úzkém kruhu těch, kteří ob chod s českou knihou pomáhali povznésti až na ten stupeň, na němž dnes se nalezá. Neškodí někdy podívati se i na rub literatury, probléd- nouti také tu ne esthetickou, ethickou, vědeckou stránku, uvažovat ne o myšlenkách, duševních proudech knihami vyvolaných a v knihách ulo- žených. Neškodí uvažovati o smutných cifrách a datech, jimiž je vyjadřován příliv a odliv literárního zboží, jeho rozšíření, jeho obchodní hodnota. Tu bibliografie sama nepostačuje. Nejde jen o výčet a seznam knih, ale o tu technickou, obchodní, kalkulační činnost, která s vydáváním knih souvisí, a která přes všechno popírání a přes vši úsilnou snahu postavit lite- rární produkci na čístě duševní, umělecký vědecký základ, na vzrůst i směs literatury má velký vliv. Vzrůst a rozvoj českého nakladatel- ství, vydávání knih, třeba míti tu na myslia sledovati jej od prvních počátku. A to zdá se mi býti hodno velké zvláštn studie. Vliv nakladatelů na literaturu jimi vydáva- nou i dnes je dosti patrný každému, kdo jen trochu měl příležitost psáti a vydávati — v starší době rozhoduje často o směru celých skupin literárních. Při studiu naší literatury devatenáctého století naráží se neustále na dobrý i špatný vliv nakladatele na spisovatel- skou činnost toho kterého autora a tak mnohé podivné změny názorů, tak mnohá váhání. mnohé posudky, zánik mnohých slibných pod- níků a zas náhlý rozkvět svěžích názorů — to vše často nalezlo by nejsprávnější výkladv korrespondencích s nakladatelem.
Obrátil
18 article
Zásluhy o rozkvět naší literatury jistě nikdo nebude českému nakladatelství upírati, a když i v soustavných dějinách jednotlivé případy by tu či onu osobu postavily do méně příznivého světla — bude jen v zájmu celého stavu, když spravedlivě rozděleno bude světlo a stín, a když tajemně narážky, nedopověděné poznámky o po- měru toho, onoho autora k jeho nakladatelům nabudou pravdivé a jasné formy. Rozvoj českého nakladatelství souvisí s roz vojem české literatury do té míry, že je témě nemožno, rozloučiti je od sebe a tak mnohé v pragmatických dějinách literatury by zůstalo temno, kdyby nebylo osvětleno také s druhé strany, s obchodního, nakladatelského stanoviska. Naši nakladatelé a knihkupci by nejlépe učinili, kdyby podobné dějiny českého nakládání a prodávání knih vzali do svých rukou. V archi- vech našich firem je jistě množství cenného materiälu pro onu starší dobu, mnoho asi i vzpo- mínkami se udrželo, a bylo by škoda, aby tento materiál pro české dějiny literárni měl zůstal nevyužit, a aby stále styk starších českých spi. sovatelů s nakladately měl býti líčen podobným anekdotickým i neurčitým způsobem, jako jsou anekdoty o Mikoveových honorářových večeřích nebo narážky na pobyt Boženy Němcovéu Augusty v Litomyšli. Ovšem jednoho by bylo potřebí: aby dě jiny takové napsány byly věcně, jasně a věrně a aby tím odstranily různé reklamní pokusy. jako je na příklad jedna starší sbírka literárníeh dopisů, českým nakladatelstvím vydaná, v niž místa často dost nevinná, jakmile nebyla po- chvalou dotyčné firmy, prostě vynechávána. Není potřebí pochybovati, že nestranné a věcné dějiny českého nakladatelství prokáží značné a pod- statné zásluhy, které si získali čeští nakladatele o úspěch české knihy.
Mikoveový Augusta Litomyšl
19 article
České spisy-
20 article
* Jiří Karásek ze Lvovic: Spisy. Sv. 1. Renaissanční touhy v úmění. Sv. 2. Improssionisté a ironikové. Sv. 3. Hovory se smrtí. Básně. Sv. 4. Lásky absurdné. V Praze, 1902—1904. Už čtyři svazky „Spisů“, vybrané, přesetě žně minulosti spisovatele, o němž nám úsudek dosud vždy splýval s jakýmsi „mládím“, jehož zrání dosud ne- nastalo. A už je zde. Pohled na ty čtyři svazky jímt tichou melancholií neúprosného Memento. Ješté ne- dávno, jako včera, náčelník výbojných nejmladších. a dnes už účty živola. Bylo tam v té rušné době Nivy mnoho hluku často jen pro pouhý poplach, mnoho zůmyslně okázalého, ale jak viděti, setba nebyla planá, bylo dost práce úrodné. První dva svazky „Spisů“ řadí se do základů naší nově vynikající kritické literatury. Zastoupeno třináct cizích umělců rozmanitého druhu, básníků sochařů i filosofických autorů, pětadvacet básníků na- šich, většinou k Moderně přináležejících. Mimo to něco příslušných článků theoretických. Značná orien- tační hotovost je v těch dvou svazcích. Třetí a čtvrtí ukazují výběr Karáska původního, básníka ve ver- ších a v prose. Látky dost, aby bylo na celou podo- biznu.
Karásek Láska Lvovice Praha
21 article
Karáskovy složky jsou: kritika a individualismu psychism, aristokratism, dilletantism a esthetism Složky nemají se vespolek bratrsky a snášenlivě, poli rají se časem. Odtud pestrost nálad a projevů, cha meleonovitá hra barev v sentencích, paradoxnosta bizarrnost, ale i prudké svity pěkně postřehnutých pravd a objevů. Na př. individualismus jeho kritický chce, aby vůči každému autoru zachoval stanovisko obranné, t. j. sporně. Požadavek přizpůsobení zamitá naprosto. Ale tu přijde Karásek esthet a dilletant přinutí ho k zálibě toho kterého autora naprosté tak že se mu zcela oddá, ba že se sníží i za jeho vyklá- dače. Oddanosti je pak u Karáska dost, ale to je všecke společnost světa zcela odlišného, dalekého, společnost autorů mystiků, dekadentů, historických snílků, po- divínských aristokratů, povah naším cnostným věkem a historiky všemi zavržených, hrůzných, zrůdných a zločinných. Ale vede se mu i zde dosti dobrodružně Oddaností bratrské sympatie veden oddá se básní do- sud nepochopené, vyloží ji krásně (Holého Vašíčka
Karáskův Karásek
22 article
Nejlova) a spěchá k druhému s touž ochotou. A hle nepochodí. (Výklad Sovovy ballady, výklad Hlaváčkovy choroby, Šlejhara a Mrštíků). Jeho psychism ho zradíl u Hlaváčka a Mrštíků, psychologie u Šlejhara. Hla- váček nemohl býti ani vyložen tou cestou, názor po dvou světech“ nestačí, byla zde nezbytna fysiologie a pathologie. A Mrštíkům se pro týž psychism stala zjevná křivda. Kritik nemá práva vnucovat autorům umělecké stanovisko. Zde měl Karáskovi přispěti na pomoc jeho dilettantism, schopnost vžíti se a přizpů- sobiti nejrozličnějším směrům, názorům a náladám Naopak, tu se vzmůže jeho individualism kritický tak. že schválně nalézá zjevy, na nichž by užil rozkoše mstivé analysy. Kdyby byl Karásek pravý dilletant. neobmezený chutnač krás kterékoli doby, musila by mu zachutnati i legenda o sv. Františku (Vánoce v Grecciu). Studie vůbec nad jiné zajímavá! Karásek je tu rozpoltěn: na pohled má hlavní slovo rozhorlený rationalista renaissance a žák Nietzschův, ale duše čtenářova dojem odmítá, pociťujíc ve skutečnosti krá su, kterou výklad Karáskův bezděčně, mocí obrazného myšlení a snivého cítění v legendě zapálil a sám na ohni jejím nejednou se ohřál. Proč sepsal „Vánoce v Grecciu“? Chtěl provésti kritiku asketismu a od- mítnouti slávu života toho ze zásady moderního ma- terialismu. Stanovisko zcela nesprávně. Člověk indi- vidualista a odsuzovat zjev, jakým sv. František byl!
Sovův Hlaváčkův Šlejhar Mrštík Hlaváček Hla Karásek svatý . František Nietzschův Karáskův František Vánoce v Greccia
23 article
Nepochopitelná věc! Cit Karáskův, cit estheta aristo- krata, duše illusionisty a snílka, jenž hledá stále cestu ze světa omrzelého nevkusu a všednosti, přilnula proti vůli básníkova rozumu ku primilivní legendě. Důkaz, že studie proniknuta podivuhodnou silou suggesce a vy- bavitosti ryze Karáskovské. Theoretik rozumář tu mluví jako robustní sensualista s panskou morálkou, Ale to není Karásek pravý. Ani fauniady ani Hořící duše nic takového neznamenaly. A neznamenají už dokonce nynější Hovory se smrtí. Rozum autorův se rouhá a posmívá, ano, ale přepjatá jemnost citová libuje si ve vůních chrámových, jež zbyly, když dávno dozněly chvalozpěvy, ve vůních rouch dávným kadidlem na- čichlých. Posmívá se faunsky a už zas klečí pln rů- žencového vznětu a ztrouchnivělé pýchy hrobek chrá- mových. Výklady feudálního aristokratismu ve „Vá- nocích“ netřeba příliš rozebírati. Osnova jejich není rozumová, ač pochází z nazírání theoretického. Je spíš rozmarně citová. Illusionista odsuzuje illusio- nistu; aristokrat aristokrata, neboť z Asissi jest kvě- tem vzácné kultury, jež soustředila sílu, aby vydala výjimečního snílka, individualistu, zhrdajícího vším hrubě smyslným a uboze smrtelným. Zde Karásek neuhodil na pravý cíl, ale zradil svou individualitu, oddav se poníženě silácké a brutální theorii cizí. Hledejme Karáska pravého. Ten je ve studiích kritických, kde nalezl své lidi, duše pochopitelnéa přístupné jeho zvláštnímu vkusu, objasnitelné nej- lépe jehe theorií, Každý druh umění si hledá svůj
Karáskův Karásek
24 article
druh kritiky. Kdo nechce Býti specialistou; musí býti dilettantem, duší ohebnou, přizpůsobivou, a tou býti nemůže žádný individualista. Nejnázorněji se poddává Karásek uměleckou cestou. Zde v Melancho- lickém princi a v Hovorech smrti. Legenda o princi je dílo ryzího umění, psychického. Vyšla ve Volných směrech, ale nedošla porozumění. Nejvíce vadila před- mluva, bizarrná theorie plná brykulí a kotrmelců Realita je lež, jen psyche je pravda atd. Výklad mále srozumitelný. Ale legenda sama jímá bez pomoci the- orie. Poesie snění, malba la Puvis de Chavannes. umělecké zátiší připravené za útulek duším přesy- ceným stravou každodennosti, hrad stínů v lesích zakletý. „Sníti o životě a býti ho vzdálen!“ Zde našel autor svého člověka, a člověk autora. Vidíme stíny blouznivců, aristokratů a vladařů různých dob.
Karásek Puvis Chavannes Melancho
25 article
Jejich skutečnost je forma, kterou si vypůjčila duše básníkova, aby v ní zažila sny, jichž není ve sku- tečnosti dané. Zrůdného feudalismu truchlohra, živě znázorněné neštěstí života bavorského krále, elegicky jímavá světobolná poesie „soumraku králů“, plná idiosynkrasie ze sprostoty měšťáctva a nevkusu bez- slohového století. Poesie spleenu ze schylu věku. zbožňování stylu, vůbec krásy věcí, a úpěnlivé volání aby se mu krása všeho dala vtěliti a zažíti. Styl úpad- kového hellenismu, césarismu, styl burbonský, někdy na krátko gothický jsou jeho zálibou, obdivema formou, v niž odívá své sny a hledí, aby duše jeho a ty formy byly co možná nerozlučitelny, ne- rozpoznatelny. Neboť tam, kde snadno objevíme reálnou duši moderní a znaky formy uměle vyrobené, tam je pravé dekadentství, tam je vše vylhaně, vy- lhaný feminism, vylhaný symbolism, řemeslný my- sticism. Autor naučil se ledačemu od dekadentství ale pro nepravdivost jej na konec zamíll. Aby zažila žádoucích snů, duše básníkova se ponořuje ve zvláštní četbu, ve starověké historky a básníky. Takováje vlastnost tohoto snění živolů, musí míti podklad bývalé skutečnosti. Historie odsoudila blázny, sla- bochy, tyrany, samé zkažené ovoce života, ale básník si pochutnává na vůní právě tohoto zkaženého ovoce.
26 article
Vůně je vzácná, neboť jen jednou za věk se lidstvo zmůže na oběť takových individualit neobyčejných, je pikantní, ostrá, ocenitelná právě jen smyslům pře- pjatě zjemnělého aristokratismu. Nádherný césar dekadent, jenž si přál proměnu svého pohlaví, příklad báječného exotismu citového, jakého si od té doby nedopřál svět! Jaká pastva pro labužníka věku mizerně střízlivého! Proto vzácná, že s neřestí spojena krása a styl. Náš věk je také smyslný, ale sprostě; je také zlý, ale ošklivě. A žá- dost básníka hledá vybrané, delikátní zkaženosti, hledá delirium dávných dob krasocitného šíleni, jemuž slou- žiti musila i krev, soucitnost a přirozenost. Analy- sovat takového netvora, nalézati smysl jeho zjevu. považuje za rozkoš rozkoší. Tu Karáskův estetism sousedí s byronským individualismem, jak se jevi na př. v Sardanapalu. S legendou „o melancholickém princi“ pochopíme i „Hovory se smrtí“. Máme tu básníka — esthetu — trpícího bolestnou touhou života jiného, než všedně reálného. City, v nichž si básník libuje, nejsou nám tak nepřístupny. Jdu kolem zahrady a spatřím staré, zapadlé dvéře, jež se nikdy neotvírají. Něce zavěje duší, tichá elegie bývalosti, strašno obsaženo v pojmu „nikdy“. Kdo nezná toho citu? A zde j básník, jenž je v tomto světě citů teskných, mrtvol- ných, neuzdravitelně melancholických právě domo- vem. Je to jeho osud a tudíž i vysvětlení a právo.
Karáskův
27 article
Právo to mu vykoupila kultura, jejíž je dědicem, umí si ho vážili, ale že ho s tím dědictvím poslala do věku tak odlišného, to je mu prokletím osudu ne- šťastného rytíře dona Kychota. Cervantesův Quijote je šťasten ve svém nepoznatelném blouzněni, ale rytíř našeho věku je obdařen analysou sebe, to jest, nosí v duši své i vzácnost donkychotovu i rozumářskou všednost sanchopansovu, a to je smrt illusivníhe ži- vota, k němuž byl povolán. Neuprosný kritism sedí mu v týle a sráží výbojné kopi rytířovo, kterému bylo třeba víry a víry. Není to host z cizích dob. je to náš člověk, ale my se bráníme radostmi všední, demokratické práce, aristokrat propadá smutku. Vbk. * Jan Neruda, Proti srsti. Sebrané spisy. P- řádá Ignát Hermann, sv. XIII. Nakl. F. Topič. Feuilletony slavného autora „Kosmických písní“ a „Malostranských povídek“ z let 1877 až 1891. Sbírka pracl z lel posledních. Týž humor satyrika, jenž pod povrchem hravě třpytavým má vždy svůj podklad vážné myšlenky, jako i ve starších dobách. Moudrosl životní, získaná těžkými zkouškami a vlastním roz- jímáním, nikde neupadající v neplodný pessimism, stále povzbuzující k činům. K tomu zvláštní autorov charakteristická, epigramaticky úsečná „nerudovská“ forma, již sběhlejší čtenář z daloka jako dobrého zná- mého vítá.
Cervantesův Neruda Hermann svatý . XIII Quijot
28 article
* Julius Zeyer, Román o věrném přátelství Amira a Amila. Sebr. spisů sv. XIV. Nakl. Unie. Žár romantického středověku, horoucí smyslná touha, mysticky vzrušená barvitá fantasie i nádherný sloh označují dílo našeho novoromantika. Skvělé vypra- vovatelské umění autorovo jeví se tu v nejzářivějším světle. Při tom rytířská historie, jistý pel tajemnosti přiměřený názoru doby, jež katolickému mysticismu s horoucí smysiností dává vrcholiti v kultu ženy. * Lord Byron, Parisina. Přeložil Ant. Klá- šterský. Sborník světové poesie. Vydává Česká akademie. Třída IV., sv. 82. Nakl. J. Otto. Příšerná historie z dob středověkých italských dynastů, zpra- covaná básníkem z boží milosti. Osoby mají v žilách prudkou, jižní krev, překypující stejně jak láskou tak i nenávistí. Dle lyrických míst neskonalé krásy najde se krátké bádání, úchvatné líčení žárlivosti vše ničící. vše sloučeno v celek dokonale poetický. * Th. B. Aldrich, Sábská královna. Román Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, sv. 393.—395 Nakl. I. Otto. „The Queen of Sheba“ náleží k nejroz- tomilejším pracím amerického autora, Idyllka s tragi- ckým pozadím, odehrávající se uprostřed velkolepě alpské přírody, zakončená perspektivou na šťastnou budoucnost mladého párku. Způsob autorův, kterak svou historii prozařuje slunečným, hřejným humorem dovede vyzvedat podrobnosti zdánlivě nepatrné, př vší rozmanilosti jeví opravdový cit, přiměje čtenáře neodložiti knihu, dokud nedočell.
Julius Zeyer Román Amir Amil svatý . XIV Byron Parisina Antonín Otta B Aldrich Kvapil svatý . 393 Světová knihovna the Queen of Sheba
29 article
* Jan šl. Bloch, Válka budoucnosti. Dle vý- tahu stejnojmenného díla přeložil Hynek Štěpánek. Matice Lidu, roč. XXXVIII., sv. 3. Nakl. F. Šimá- ček. Ruský slátní rada šl. Bloch, známý jakožto vy- nikající účastník konference míru v Haagu svolané na podnět cara Mikuláše II., pojednává tu o pravděpo- dobných politických a hospodářských následcích války mezi velmocemi. Na základě statistického materiálu dovozuje, že válka budoucnosti musí míti následky hospodářsky nepoměrně zhoubnější, než posavadní a že bude vyžadovati oběti, jež znamenaly by úplnou finanční zkázu válčících stran. * Buddhismus, studie dra. Aloisa Langa, professora v Mor. Ostravě. Nákladem RR. Papouška Buddhismus stal se poslední dobou jaksi módním v jistých kruzích západnické intelligence. V čele bnutí, jež si položilo úkolem šiřiti buddhism, stojí Amerikán Oleott svým orgánem »Tho Theosophist« vycházejícím v Madrasu. V Anglii, Francii, v Něme- cku jsou časopisy, jež sledují tytéž cíle. Povzbuzen příkladem tisíce intelligentů sáhá už chtivě po opojné opiové dýmce Buddhovy nauky, jež svým pessimis mem jeví sílu přímo otravnou. Se stanoviska kul turního je ovšem zajímavo seznati náboženský sy stém východní.
Jan Bloch Štěpánek Šimat Mikuláš II doktor Lang Mor Papoušek Amerikán Buddhův Haag Ostrava Madras Anglie Francie Nout
30 article
Z českých listů.
31 article
* V Českém Lidu, jenž přináší nyní hojně literárních dokumentů z lidové tradice, otiskuje re- daktor (Č. Zibrt) skládání z roku 1604 „Tobláše Mou- řenína Věk člověka“, jehož originál patři ke vzácným knihám českým. V předmluvě shledává cizí literárn prameny tomuto dílu. *Hlídka předkládá studii P. H. Martina „Ner- vosa a poesie“. Studie zabývá se mnoho poesii tak zv dekadentskou a hledí vykládati její odchylky a změny i novoty v dojmech i cítění psycholozicky a fysi- ologicky * Máj pod záhlavím „Zapomínáme...“ praví- na počátku předešlého věku... i v šedesátých létech... věnovati se literatuře, žurnalistice, bylo obětí, někdy dokonce těžkou obětí, velikým sebe- zapřením a literární práce, kterou bychom teď na- zvali třeba prostřední, i méně než prostřední, byla podle okolností značnou zásluhou. Pohrdání, nedo- statek, krutá bída, ano nejednou vězení bývaly výsluhami pracovníků literárních — a proto není zby- tečnou, neužitečnou sentimentálností, jestliže s dnešní úrovně se díváme po stupních, po kterých jsme vy- stoupili do řady s jinými národy ... Slovanské spisy-
Věk Hlídek Martino Tobláš Moa Ner
32 article
* Ruské listy uveřejňují poslední dopisy V. Vereščaginovy, psané zvěčnělým jeho choti. Peslední dalován je 28. března st. st. z Port Arturu. Ze všech vyzírá Vereščaginova pevné důvěra v ko- nečné vítězství ruských zbraní. S obzvláštním uzná- ním zmiňuje se Verečšagin o Makarovu a Alexějevu, kteří ho všemožně podporovali. Přidělili mu zvláštní salonní vagon, jejž mohl si bezplatně připojiti ke kterémukoli vlaku; dali mu zvláštního průvodce va- gonu a zvláštního vojenského sluhu. Vereščagin píše, jak nadšeně ho všude přijímali, důstojníci i prostí vo- jíni. Kapitán „Retvizana“ byl vyznamenán křížem sv. Jiří, ale řád, z Pelrohradu vyslaný, někde ss cestou zdržel. Vereščagin potkav se s velitelem, sňal vlastní řád sv. Jiří a připjal ho hrdinovi na prsa. Nadšení shromážděných plavců konce nebylo * Ve stáří 74 let zemřel ruský malíř N. V. Ne- vrev. Věnoval se především historické malbě. Z po- čátku vynikal portrety; později obrátil se zvláště na XI.—XVII. století ruských dějin. * Slovinci a Chorvaté v Mnichově sestoupili se — dle slovinských listů — ve spolek „Hrvatska“, členů je zatím 20, pěvecký a tambu- rašský odbor čile si vedou. Předsedou je Slovinec professor Ažbé. * N. Šebujev píše v „Rusi“ o nové sektě, jejíž zakladatel je mužík Ponomarev ve vsi Choro- ševo (gub. kostromská). Přívrženci sekty zbožňují zná- mého kronštadtského otce Joanna. Není to první sekta na Rusi, jež otci Joannovi připisuje božské vlastnosti. Jako vždy, navštívil otec Joann hlavu sekty, aby ho z nařízení synodu z bludu vyvedl. Nepomohlo však. Mužík Ponomarev a jeho souvěrci ani samému otci Joannovi neuvěřli „že není Bůh-Trojice
V Vereščaginův Artur Vereščaginův Verečšagine Makarův Alexějevo Vereščagin Retvizan svatý . Jiří Slovinec Chorvat Ažbý N Šebujev Rus Ponomarev Joanna Mužík Ponomarev Mnichov Chora Rus spolek „ Hrvatsko
33 article
Slowia nin.
34 article
Ze slovanských listů. * S. Babeckij v Graždaninu trpce ztěžuje si na »nedostatek aristokratismu v novější ruské literatuře, hlavně v dramatě.« Příčinu svaluje Ba- beckij na bedra Maxima Gorkého, jehož zásluhou strašně zhruběl vkus čtenářstva. * V Petrohradě odhalen právě velkolepý po- mník skladateli Glinkovi v den památky jeho stých narozenin. Divadelní list »Těatr i iskus- stvo« vydal zvlášlní »Glinkovo číslo«, s řadou vzpo- mínek na autora »Žizň za carja«. Glinka prvotně cvičil se na operního zpěváka. Vystupoval ale málo, za to tím více studoval methodu vlašských učitela zpěvu a sám začal se značným úspěchem vyučovati. »Ruslan a Ludmila« Glinkova poprve dávána r. 1842 a měla z počátku denní příjem kolisající mezi 1400 až 1800 rubly, za dva měsíce klesl denní příjem na 200 rublů! A tak tomu bylo až do roku 1864, kdy zas záliba obecenstva stoupla a denní příjem pohy- boval se mezi 1700—2500 rubly. Od r. 1842— 92 dá- váná opera v Petrohradě 316krát a vynesla 474.783 r. — Hudba k opeře »Žizů za carja« napsána byla dřív, než — libreto. Glinka měl mnoho potíží, než nalezl libretistu, jenž mohl k složené už melodii napsati příslušný text. Pokoušel se o to i kniže Odojevskij, i sám Žukovskij, až baronu Rosenovi se to povedlo. * Divadlo Literárně-Uměleckého Spolku v Petrohradě (Suvorinovo) skončilo sai- sonu čistým ziskem asi 50 tisíc rublů. Antorského honoráře zaplatilo — 22.000 rublů! Vypraveno v celku 33 her, z toho 12 novinek. Divadlo nemá žádnou subvenci, je prostě a kciové a dělá velkou konkurenci carskému Alexandrinskému. * Na bojiště rusko-japonské odebral se ruský malíř bitevník V. V. Mazurovskij. Má záměr dokon- čiti, co nešťastnému Vereščagnovi nebylo popřáno.
S Babeckij Gorký Glinka Glinkův Ruslan Ludmila Odojevský Žukovský Rosen V V Mazurovskij Graždanin Petrohrad rubl
35 article
Z olzlch revuí-
36 article
* Skandinavský tisk obírá se novou knihou A. Strindberga »Götiska Rammen«. Je silně polemická. Ve formě románu je tu pronesena ostrá kritika švédských a norských poměrů. Vše je v roz- kladu: Švědové jsou národ lokajů. Země musí živiti sbor 170 000 »lovců tučných míst«. Duševní život je méně než ploský. University a jiné ústavy ne- vychovávají než »královské služebníky«. Dav zírá vyjeven na norské dioskury, jakkoliv »lidé se zdra- vým zrakem nevidí v Ibsenovi i Björnsonovi už dávno nic jiného, než dva marastické blázny, jichž žvast docela souhlasí s gorillovitým jich zevnějškem«. A tak překrásně dále. Není nad »přesvědčivost- lónu modernisty, když se vydaří!
A Strindberg Götiska Ibsen Björnson University
37 article
* V »Das litt. Echo« kreslí L. Grapperhaus literární portrét hollandského dramatika H. Heijer- manse, autora známé i u nás »Naděje«. Narodil se r. 1864 v Rotterodamě. Syn novináře stal se v 20. roce sám žurnalistou a jako divadelní referent nabyl i jisté váhy. R. 1893 bylo provozováno jeho první drama, ale teprve r. 1838 pronikl. Vydával pak ně- jaký čas literární list »De jonge Gids«, oženiv se, žije idyllicky v pobřežní vesničce Kalwijk aan Zee. V poslední době je neobyčejně plodný; za deset let vydal asi dvacet svazků: novelly, skizzy, dramata. * Sympatický cestopis po Černé Hoře napsal do »Le Tour du Monde« J. Armagnac. Obyčejně jezdívá se na Cetyni z Kotoru, autor líčí vděčnou cestu se strany turecké. O Černchorcích vyslovuje se s obdivem a vybízí své krajany k nejhojnější na- vštěvě zajímavé země slovanské. — Tamtéž řeší Ch. Broche de Combes otázku, je-li možno, aby ruská eskadra vydala se do vod Tichého oceánu Ledovým mořem? Dospívá k resuitátu, že by plavba byta příliš odvážna. * V »Deutsche Rundschau für Geo- grafie« obraz »Japonky kdysi a dnes« od L. Kat- schera; hlavně co do společenského postavenía otázek toiletních. Mr. Penn.
L Grapperhaus H Heijer jonge J Armagnac Combes Japonka Rotterodama Kotor Le Tour jít Monde Deutsche Rundschau
39 article
* »Nová Česká Revues, jež za redakce dra. J. E. Salaby vychází nákladem knihkupectví F. Topiče v Praze, přináší v právě vyšlém červnovém čísle řadu časových poutavých příspěvků, z nichž upozor- ňujeme na následující zvláště pozoruhodné: Re- staurace? od pseudonyma R. (Několik volných kapitol v moderní otázce našeho uměl. života); životopisná črta z uměl. alba: sochař Bohumii Kafka od K. D. Mráze; zajímavá studie: Žena v dílech Maxima Gorkého od A. Schulzové; zvláště pěkné a časové úvahy jsou Jana Emlera: »0 Staré Praze« a F. V. Krejčího pohrobní vzpomínka na největší naše skladatele B. Šmetanu, Zd. Fibicha a Ant. Dvořáka, nadepsaná »Konee epochy«, dále několik dopisů, vzlahujících se k ději- nám čas. politiky v druhé polovici devatenáctého století: Z korrespondence Sob. Pinkasa, jež vybral dr. Zd. V. Tobolka; rovněž i studie dra. F. Korába: Bludné cesty »středostavov- ské živnostenské politiky bude poutati zvláště kruhy odborné; ve »Směsi« pak pod názvem »Také trochu proti srsti« věnováno půl třetí stránky před krátkem vyšlé brožuře »Národní divadlo a če- ské drama«. Z pestrého obsahu i tohoto čísla sezná- váme, že »Nová Česká Revue« vyplnila skutečně citelnou mezeru v našem časopisectvu a že přináší četně článků a úvah časových lit. rárně cennýcha že stala se bohatým svým obsahem nejvitanější duševní stravou celé české intelligence. Na měsíčník »Nová Česká Revne« předplácí se na půl roku 6 i se zásilkou. * „Za českou slávou“ (Pouť Evropou po stopách české minulosti cyklem obrazů), uspořádal K. Hip- man. Ukončeno 16. sešitem. Nákladem J. R. Vilímka v Praze.
Salaba Kafka Mráz Gorký A Schulz Emler F V Krejčí Zdeněk Fibich Dvořák V Tobolka doktor F Koráb Vilímek Praha Stará Praha Evropa Re národní divadlo bludný cesta
40 article
* Pod tíhou práce. Román Jana Klecandy. Nákla- dem Jos. R. Vilímka v Praze. * Ze světa lesních samot. Spisů Karla Kloster- manna sv. I. Nákladem Jos. R. Vilímka v Praze. I v sešitech. * Lidové rozpravy lékažské, red. MUDr. Ladislav Haškovec. Řada V., sv. 1.—5. Nakl. J. Otto. Dr. Karel V. Adámek, O léčenílidovém. MUDr. Vlad. Mladějovský, O nechutenství, zácpě a cho- robách zažívacích. Dr. Richard Adamík, Hy- giena duševní práce. MUDr. Otakar Kose, O přirozených prostředcích organismu lidského, jimiž se brání proti vzniku nemocí. Dr. Med. Fr. Scholze, O lékařích a nemocných. Povídání veselé i neveselé, přeložil dr. Jan Stock. Spisky populárně vědecké, seznamující čtenáře s vy- moženostmi a poznatky moderní vědy. * Jan Srp, Podrobná mapa král. českéhe v mě- řílku 1: 100.000. List 45. Karlovy Vary—Falknov— Mar. Lázně. Naki. Jar. Bursík. V komisi Bursík a Kohout
Klecanda R Vilímek Kloster MUDr Haškovec Otta doktor V Adámek Vlad Adamík Kos Med František Scholz Stock Srp Bursík Náklo Praha Jos Karlov Vara Falknov Mar