1
masthead
18. června 1904.
5
article
— Z neopatrnosti se postřelil. Kočí Josef Smolík
22 roky starý a na statku svého otce v Klecanech za-
pěstnaný, včera manipuloval se starou pistolí tk
teopstrně, že rána vyšla a náboj vjel kočímu do lev
nky. Zraněný byl odvezen do pražské všeobecné ne-
nocnice k léčení.
— Z berího úřadu pro VIl. čásť král. hlav. města
řrahy. Repartice daně pozemkové pro rok 1904 jest
uončena a každému majiteli pozemku možno do r-
prtiční tabely u berního úřadu ve 30 dnech na-
rahlédnouti a o předepsané jemu dani pozemkové
istně neb písemně vysvětlení žádati.
— V hlavní městské pokladně pražské čistí se
jne 20. června místnosti, nebudou se tudiž peníze
kho dne ani vydávati ani přijímati.
= Loutková divadla. Národní loutkov
livadlo Klubu vlasteneckých přátel dra. Paříka
1 Třebenicka v zahradním sále měšťanského pivo-
uru na Kr. Vinohradech. Dnes se hraje o 3. hodině
Zlatý kolovral“, o 5. hodině „Pohádka o Čekance““
— Dražba. První pražská zastavárna v Praze
v lungmannově třídě č. 19 n. pořádá dne 22., 23.
124 června veřejnou dražbu na skvosty, které u ní
iv její filiálkách na Král. Vinohradech a na Sml-
thově koncem dubna 1904 propadly
Smolík
Pařík
Král
Klecany
Praha
Vinohrady
Sml
Třebenicko
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Nová sensační afféra ve Vídni.
a stopě spoluvinníků záhřebských penězokazů
Čtvrteční večerní listy otiskly dle policejního ra-
portu kratičkou zprávu, že ve kterémsi místním hötelu
provedla odpoledne choť okresního hejtmana, jehož
méno se neudává, pokus sebevraždy otravou a že
v beznadějném stavu dopravena byla do soukromého
sanatoria.
Na pohled bezvýznamná noticka vídeňských ve-
černíků má veliké, do jisté míry romantické pozadí
bodící nevšední sensaci.
Asi přede dvěma roky zřízeno bylo v čarovně
básném alpském městě Mürzzuschlagu na Simmeringu
nové okresní hejímanství. Přednostou úřadu jme-
nován byl tajemník ministerstva vyučování, přidělený
praesidiální kanceláři, František Hérvay ryt. z Kirch-
bergu. Byl to muž poměrně mladý a v zasvěcených
kruzích těší se pověsti salonního elegána.
Dnešní ranní listy vídeňské přinášejí z Mürz-
zschlagu další drobnůstky zajímavé historky, kteráž
pokusem sebevraždy mladé dámy není odbytou.
Hérvay
Kirch
Vídeň
Mürzzuschlag
Mürz
7
article
MLoňského roku« — píše »Deutsches Volksblatt«-
imeškala v Mürzzuchlagu na letním pobytě slečna.
vpdávající se za baronku Lützowovou. Pojednou roz-
šřila se pověsť, že má baronka vážnou známost
s okresním hejtmanem, jenž prý ji pojati hodlá za
chot. Pověsť se v brzku také potvrdila: okresní
hejtman stal se manželem barončiným. Netrvalo však
dlouho a o paní Hérvayové mluvílo se jako — —
o šejdířce . ..
A zprávy ty vyvrcholily před šesti nedělmi člán-
lem v týdenníku v Mürzzuschlagu vycházejícím
Tendence novinářské noticky namířena přímo proti
- ženě okresního hejtmana. Brzy na to dáno bylo
pnu Hervayovi s příslušného místa, ba i jeho pod-
iizeným úřadnictvem na srozuměnou, aby redak-
lora dotyčného týdenníku vyzval na souboj. Hejt-
man to však — neučinil . . . Následek nedal na
nebe dlouho čekati. Veškeré úřadnictvo přerušilo se
nvým představeným osobní styky a učiněno prohlá-
iení, že s okresním hejtmanem nikdo v úřadní míst-
nosti více zasedati nehodlá.
V zápětí vyzván byl Hervay jedním z úřadníků
na souboj z té příčiny, že on i jeho choť viněni
byli veřejným tiskem z těžkých zločinů. Ale i ten-
tokráte zůstalo vyzvání bez odezvy.
Lützowův
Mürzzuschlag
Hejt
Deutsches Volksblatt
8
article
Konečně chopilo se věci místodržitelství štyrsko-
hadecké. Předevčírem dána Hérvayovi šestinedělní
sdovolená«, načež se přednosta okresního hejtman-
stvi odebral do Vídně; téhož dne spáchala jeho cho
ve vídeňském hotelu pokus sebevraždy. A tu vyšly
na jevo okolnosti nemálo překvapující. Zjistilo se, že
paní Hérvayová jest podvodnicí vysokého stylu, která
před provdáním falšovala listinné prů-
kazy aže žádnou baronkou není. Jmenuje
se Singerová a je židovkou rodem z Berlína.
Až potud »Deutsches Volksblatt«.
Jiné dnešní ranní listy vídeňské, neudávajíce
jnén, tvrdí, že příčiny sebevraždy mladé ženy jsou
peště povážlivějšími. Paní hejtmanová přijížděla ze
Můrzzuschlagu do Vídně velmi často, aby zde pořídila
nákup. Naposledy kupovala ve kterémsi vídeňském
zivodě pro manžela župan a platila stokorunovou
lankovkou. Pokladník závodu však zjistil, že ban-
kovka je padělána a učinil o věci oznámení.
Panuje vážné podezření, že Hérvayov
byla ve stycích s penězokazy nedávn
tatčenými, kteří působiště své měliv
Žihřebě, jak jsme o tom podrobnou zprávu ne-
čivno uveřejnili.
Hérvayová
Singerová
Vídeň
Berlín
Deutsches Volksblatt
9
article
Choť okresního hejtmana měla dle zpráv, dosud
tjšlěných, ve Vídni milána, od něbož dostávala
načné peněžité dary. Od něho prý také do-
stala falešnou bankovku. Když byla v zá-
ndě, kde župan kupovala, zadržána a tázána, kde
laskovku vzala, pravila, že ji má od svého manžela.
Hěrray však při výslechu na polici udal, že da
teně na cestu do Vídně bankovku padesátikoru-
porou.
Další podrobnosti afféry nejsou ještě známy.
loliko jest jisto, že včera ráno zažádal Hérvay
nndní rozvod manželství. A včera odpoledne po-
luila se paní Hérvayová o sebevraždu ve vídeňském
betelu
Odhslení této afféry stalo se na jistém nádraží
tizadni dráhy. Zdejší policii způsobila věc ta mnoho
pice a ve své horlivosti požádala dokonce zdejší listy.
ny ašéru utlumily, což se také stalo. Jen »Zeit«a
Deutsches Volksblatt« učinily výjimky.
= Kn. Leopold Hohenzollernský vyznamenán o
nkuského císaře velkokřížem řádu sv. Štěpánaa
jeho pobočník major Spen komburským křížem řádu
Feznřiška Josefa.
= Hr. Khevenhüller, rakousko-uherský vyslanec
v Paříži, dával včera odpoledne zahradní zábavu,
ji zúčastnili se všichni diplomaté, mnozí ministři a
šálni hodnostové se svými dámami, skoro vešker
arslokratická společnost a mnoho příslušníků ra-
kouské osady.
= Z Berlína, 17. června. „Dzennik Poznan-
skr oznamuje: Arcibiskup Stablewski uzdravil
s již tak, že koná vyjíždky nejen po městě, ale i do
= Saský král měl včera klidnou noc a zdra-
vtní slav jeho jest uspokojivý. Včera odpolednes
vyjel znse v kočáře.
Hérvayová
Leopold hohenzollernský
Štěpánaa
komburský
Josef
Khevenhüller
Stablewski
Vídeň
Kněžná
Hradec
Paříž
Berlín
Deutsches Volksblatt
Dzennik Poznan
10
article
= Svělový kongress žen v Barlíně. Více než
tři tisíce žen ze všech dílů světa sjelo se do
Berlína ke světovému, čtvrtému kongressu. Je to im-
rosantní shromáždění žen duševně vysoko stojícíe
nid prostředím, jež sešlo se k vážným poradám
k rozšíření a uhájení ženských práv a ženskosti
nůbec. Na presenční listině nalezají se jmena před-
neh hojovnic za ženské hnutí a emancipaci, mezi
jinými předsedkyně 84leté, vysoce intelligentní Ame-
něanky, paní Zuzany Antonyové. Z Činy, Egypta
s jižní Afriky přišly depulace, ba i z Ceylonu došel
td Čngalesek vřelý pozdrav. Jedna černoška vystou-
pla tu jako obratná řečnice a turecká princezna
Bairie-Ben-Ayadova promluvila o smutném postavení
odalisek v zajetí harému... Kongressu činí se v Ber-
lině veliké honeury. Německá císařovna přijala velmi
viele deputaci a sympaticky provázela výklady mluv-
čich o cilech a snahách kongressu. Také kancléř
Posadovský a jeho choť zachovali se podobně. Kon-
ptas vytkl si za úkol projednání jak politických, tak
sociálních a humanních otázek. Vedle vole bního
práva žen, jež vybojovati připadlo zvláštnímu svazu
srětovému, na programu kongressu je otázka práv-
ního postavení ženy, postavení sociálního a vyššího
vzdělání. Jednotlivé otázky probírány jsou v sekcích
Včera rokovala I. sekce o universitních studiích žen
v různých zemích a účastenství jich ve vědách.
v II. o ženě v umění, uměleckém průmyslu a litera
tete, ve III. o odborné organisaci a společenstevním
hnutí mezi dělnicemi, ve IV. o volebním právu žen-
ském v obci a církvi. Odpoledne rokovalo se ve
schdzi dívek o dorůstající mládeži a ženském hnutí
Fečer přednášelo se o volebním právu ženském.
Antony
Posadovský
Fečer
Berlín
Egypt
jižní Afrika
Ceylon
Kon
12
article
= K travičské afféře cařihradské. Ujišťuje se.
že sultánův zeť Kemal paša byl již degradována
vypovězen do Taifu v Arabii.
= Tragická smrt ženicha. Před několika dny
skočil 26letý majitel hostince ve Wallersdorfu u Šo-
proně Matěj Hornig přes plot zahrady, pronásledován
jsa žertem učitelem, jemuž utrhl v ní květinkua
zranil si nohu o rezavý hřebík, který projel mu
botou. Při lékařském ošelření rána se mu na noze
zdánlivě zbojila. V neděli vydal se Horning, zasnou-
bený s bohatou dívkou, na návštěvu své nevěsty, ale
na cestě rána na noze se mu otevřela a nešťastný
ženich vykrvácením pozbyl vědomí. Když byl do-
praven domů, zemřel otravou krve. Dnes v sobolu
na kterou určen byl jeho sňatek, bude pohřben.
= Vloupal se do spořitelny v Kurtiči (aradský
komitát, Uhry) neznámý pachatel a vybral wert-
heimku, v níž bylo na štěstí málo hotových peněz
protože byly před tím velké výplaty, ale odnes
směnek za 60.000 K a hlavní knihy.
= Výbuch benzinu v kavárně. Ze Lvova se te-
legrafuje: V Sanoku vybuchl ve čtvrtek v kavárně
»Corso« benzin. Zabit byl studující a šes
osob popáleno a zraněno.
= Velkým požárem bylo postiženo zase ruské
město Miňsk. Oheň vypukl ve středu města na třech
místech a nadělal mnoho škody.
Kemal
Hornig
Arabia
Uhry
Lvov
Miňsk
13
article
Děsná tragedie dět
u Nového Yorku.
1200 mrtvých. — Dvě třetiny mrtvol samě děti
— Hřišná nedbalost. — Hrdinství při zachraňovacích
pracích. — Hledání mrtvol potápěči. — Vrak parníku
„Generál Slocum“.
Příšerná katastrola, jež otřásla celým vzdělaným
světem, když zpráva o ní roznesla se telegrafickou
jiskrou, způsobila všude hluboký, trapný dojem. Ne-
může nic tak kormutlivě sevříti lidský cit, jako zvěst,
že nejmladší životy lidské utraceny dříve, než do-
přáno jim se rozvíti. Nyní pak vychází na jevo, že
katastrofa je rozměrů mnohem větších než původně
za to se mělo... Stále docházejí kabelem nové
zprávy obšírnější a hrůznější, než původní. Ze vče-
rejška sděluje se pře Londýn, že katastrofa vy
žádala si za obět
1200 životů lidských.
Až dosud bylo nalezeno 700 mrtvol a polápěč
přinášejí každé minuty nové a nové mrtvoly z hlu-
bin na povrch. Na palubě lodi, dle výpovědi potá pěčů.
nacházejí se ještě kupy lidských zohavených a zuhel-
natělých těl. Na čtyři sta mrtvol bylo jiz
agnoskováno, 600 osob dosud se pohřešuje.
V nemocnicích nalězá se přes 300 zraněných, z nichž
na smrtelném loži ke stu. — Dosah katastrofy
není ještě bezpečně zjištěn, ale tolik je známo, že
počet obětí při nejmenším obnáší 1200 osob.
Dvě třetiny mrivol — dětil
Ze všech vynesených mrtvol největší díl patří
nešťastným dětem. Zjištěno, že vydáno bylo pro ně
966 jízdních lístků, a nalozalo se na palubě přes
300 dětí jež neplatily jízdné. V márnicích dle seznamu
nalézá se již nyní mezi mrtvolami dvě třetiny
dětskýchl Téměř všechny mrtvoly jsou ohořel
tak, že patrno, jak na všech stranách musil oheň zu-
řiti. Lékaři zjištěno, že nešťastníci dříve než plameny
byli zasaženi, udusíli se dýmem.
Slocum
Nový York
Londýn
14
article
Hříšná nedbalost.
15
article
Záchranné pasy parníku „General Slocum“ byly
vyplněny místo korkem — chlebem a záchranné člu
ny nemohly býti v čas odepnuty, poněvadž byly při
poutány drátem. Teprve nyní námořní úřady poru-
čily plavebním společnostem, aby neprodleně o to
se postaraly, by všechny záchranné prostředky na
všech lodích byly v počtu náležitém. Vyšlo na jevo,
že na shořelé lodi záchranných pasů byl nedosta fek,
a pokud tam byly, byly spuchřelé. Ženám, které s
o ně draly, rozpadávaly se v rukách.
Hrdinství při zachraňovacích pracích.
Mnoho děti zachráněno bylo ošetřovatelkami ne-
mocných z nemocnice na North Brothers Islandu, kam
hořící loď zajela. Ošetřovatelky skočily do vody a
učiníly nepřetržitý řetěz až byly po krk ve vodě
podávaly pak jedna druhé tonoucí děti a vysazovaly
je na břeh. Jedna služka zachránila pět dětí; tak
stráž chovala se velmi statečně a několik policistů
zaplatilo odvahu svou smrtí.
Hlsdání mrtvol potápěči.
Ve čtvrtek odpoledne pátralo 50 člunů po mrivo-
lách. Nalezeny byly téměř výhradně jen mrtvoly dětí.
kdežto těla vzrostlých osob vyplují na povrch teprv
po několika dnech. Tři polápěči prohledávají poto-
penou loď a vynášejí neustále mrtvoly. Také na jiná
místa byly nešťastné oběti zaneseny.
General Slocum
North Brother Island
16
article
Vrak parníku „General Slocum
Příšerný pohled jest na vyhořelou loď „General
Slocum“, ze které vynášejí se mrtvoly na pevninu.
Většina osob, zahynuvších v dolejších jejích prosto-
rách, jsou většinou muži, kleří patrně hledali tam zá-
chranné prostředky, ale pro kouř nemohli se již vrátit
a udusili se. Četné osoby, které se zachránily, jakmile
dostaly se na břeh, v šíleném letu prchly a dosuds
nepřihlásily. Na většině mrtvol jest znáti, jak zou-
falý byl jejich boj o život. Velký jich počet mohl být
poznán jen dle roztrhaných šatů. Z vody vytaženy
také jen jednotlivé částky těla.
Výjevy z márnics.
Scény v márnici „Malého Německa“ East City
jsou hrozné. Tisícové hledají své příbuzné mezi mrtvo-
lami a strašné výstupy se odehrávají, pozná-li někdo
někoho. Paní Roschová nalezla svou dceru mrtvou
a skočila do vody. Když byla zachráněna, otrávila se
kyselinou karbolovou. Muž, jménem Timm, nalezl
mrtvoly své ženy a svých dětí. Zešílel. Vyučování
ve všech školách je zastaveno. Mnoho dětí dostalo
hysterické křeče. Z jedné školy je přes 100 dět
mrtvých a 60 raněných.
Roschová
Timm
Německo
East Cita
General Slocum
17
article
Z literatury.
Z literatury.
Dějiny českého nakladatelství.
22— Obrátil bych se nejraději v prvn
řadě s tímto přáním na knihkupecké gremium
ale věc zdá se mi zasluhovati širší interes než
zájmový a než v úzkém kruhu těch, kteří ob
chod s českou knihou pomáhali povznésti až na
ten stupeň, na němž dnes se nalezá. Neškodí
někdy podívati se i na rub literatury, probléd-
nouti také tu ne esthetickou, ethickou, vědeckou
stránku, uvažovat ne o myšlenkách, duševních
proudech knihami vyvolaných a v knihách ulo-
žených. Neškodí uvažovati o smutných cifrách
a datech, jimiž je vyjadřován příliv a odliv
literárního zboží, jeho rozšíření, jeho obchodní
hodnota. Tu bibliografie sama nepostačuje.
Nejde jen o výčet a seznam knih, ale o tu
technickou, obchodní, kalkulační činnost, která
s vydáváním knih souvisí, a která přes všechno
popírání a přes vši úsilnou snahu postavit lite-
rární produkci na čístě duševní, umělecký
vědecký základ, na vzrůst i směs literatury má
velký vliv. Vzrůst a rozvoj českého nakladatel-
ství, vydávání knih, třeba míti tu na myslia
sledovati jej od prvních počátku.
A to zdá se mi býti hodno velké zvláštn
studie.
Vliv nakladatelů na literaturu jimi vydáva-
nou i dnes je dosti patrný každému, kdo jen
trochu měl příležitost psáti a vydávati — v
starší době rozhoduje často o směru celých
skupin literárních. Při studiu naší literatury
devatenáctého století naráží se neustále na
dobrý i špatný vliv nakladatele na spisovatel-
skou činnost toho kterého autora a tak mnohé
podivné změny názorů, tak mnohá váhání.
mnohé posudky, zánik mnohých slibných pod-
níků a zas náhlý rozkvět svěžích názorů — to
vše často nalezlo by nejsprávnější výkladv
korrespondencích s nakladatelem.
Obrátil
18
article
Zásluhy o rozkvět naší literatury jistě nikdo
nebude českému nakladatelství upírati, a když
i v soustavných dějinách jednotlivé případy by
tu či onu osobu postavily do méně příznivého
světla — bude jen v zájmu celého stavu, když
spravedlivě rozděleno bude světlo a stín, a když
tajemně narážky, nedopověděné poznámky o po-
měru toho, onoho autora k jeho nakladatelům
nabudou pravdivé a jasné formy.
Rozvoj českého nakladatelství souvisí s roz
vojem české literatury do té míry, že je témě
nemožno, rozloučiti je od sebe a tak mnohé
v pragmatických dějinách literatury by zůstalo
temno, kdyby nebylo osvětleno také s druhé
strany, s obchodního, nakladatelského stanoviska.
Naši nakladatelé a knihkupci by nejlépe
učinili, kdyby podobné dějiny českého nakládání
a prodávání knih vzali do svých rukou. V archi-
vech našich firem je jistě množství cenného
materiälu pro onu starší dobu, mnoho asi i vzpo-
mínkami se udrželo, a bylo by škoda, aby tento
materiál pro české dějiny literárni měl zůstal
nevyužit, a aby stále styk starších českých spi.
sovatelů s nakladately měl býti líčen podobným
anekdotickým i neurčitým způsobem, jako jsou
anekdoty o Mikoveových honorářových večeřích
nebo narážky na pobyt Boženy Němcovéu
Augusty v Litomyšli.
Ovšem jednoho by bylo potřebí: aby dě
jiny takové napsány byly věcně, jasně a věrně
a aby tím odstranily různé reklamní pokusy.
jako je na příklad jedna starší sbírka literárníeh
dopisů, českým nakladatelstvím vydaná, v niž
místa často dost nevinná, jakmile nebyla po-
chvalou dotyčné firmy, prostě vynechávána. Není
potřebí pochybovati, že nestranné a věcné dějiny
českého nakladatelství prokáží značné a pod-
statné zásluhy, které si získali čeští nakladatele
o úspěch české knihy.
Mikoveový
Augusta
Litomyšl
20
article
* Jiří Karásek ze Lvovic: Spisy. Sv. 1.
Renaissanční touhy v úmění. Sv. 2. Improssionisté a
ironikové. Sv. 3. Hovory se smrtí. Básně. Sv. 4. Lásky
absurdné. V Praze, 1902—1904.
Už čtyři svazky „Spisů“, vybrané, přesetě žně
minulosti spisovatele, o němž nám úsudek dosud vždy
splýval s jakýmsi „mládím“, jehož zrání dosud ne-
nastalo. A už je zde. Pohled na ty čtyři svazky jímt
tichou melancholií neúprosného Memento. Ješté ne-
dávno, jako včera, náčelník výbojných nejmladších.
a dnes už účty živola. Bylo tam v té rušné době Nivy
mnoho hluku často jen pro pouhý poplach, mnoho
zůmyslně okázalého, ale jak viděti, setba nebyla planá,
bylo dost práce úrodné.
První dva svazky „Spisů“ řadí se do základů
naší nově vynikající kritické literatury. Zastoupeno
třináct cizích umělců rozmanitého druhu, básníků
sochařů i filosofických autorů, pětadvacet básníků na-
šich, většinou k Moderně přináležejících. Mimo to
něco příslušných článků theoretických. Značná orien-
tační hotovost je v těch dvou svazcích. Třetí a čtvrtí
ukazují výběr Karáska původního, básníka ve ver-
ších a v prose. Látky dost, aby bylo na celou podo-
biznu.
Karásek
Láska
Lvovice
Praha
21
article
Karáskovy složky jsou: kritika a individualismu
psychism, aristokratism, dilletantism a esthetism
Složky nemají se vespolek bratrsky a snášenlivě, poli
rají se časem. Odtud pestrost nálad a projevů, cha
meleonovitá hra barev v sentencích, paradoxnosta
bizarrnost, ale i prudké svity pěkně postřehnutých
pravd a objevů. Na př. individualismus jeho kritický
chce, aby vůči každému autoru zachoval stanovisko
obranné, t. j. sporně. Požadavek přizpůsobení zamitá
naprosto. Ale tu přijde Karásek esthet a dilletant
přinutí ho k zálibě toho kterého autora naprosté tak
že se mu zcela oddá, ba že se sníží i za jeho vyklá-
dače. Oddanosti je pak u Karáska dost, ale to je všecke
společnost světa zcela odlišného, dalekého, společnost
autorů mystiků, dekadentů, historických snílků, po-
divínských aristokratů, povah naším cnostným věkem
a historiky všemi zavržených, hrůzných, zrůdných a
zločinných. Ale vede se mu i zde dosti dobrodružně
Oddaností bratrské sympatie veden oddá se básní do-
sud nepochopené, vyloží ji krásně (Holého Vašíčka
Karáskův
Karásek
22
article
Nejlova) a spěchá k druhému s touž ochotou. A hle
nepochodí. (Výklad Sovovy ballady, výklad Hlaváčkovy
choroby, Šlejhara a Mrštíků). Jeho psychism ho zradíl
u Hlaváčka a Mrštíků, psychologie u Šlejhara. Hla-
váček nemohl býti ani vyložen tou cestou, názor po
dvou světech“ nestačí, byla zde nezbytna fysiologie
a pathologie. A Mrštíkům se pro týž psychism stala
zjevná křivda. Kritik nemá práva vnucovat autorům
umělecké stanovisko. Zde měl Karáskovi přispěti na
pomoc jeho dilettantism, schopnost vžíti se a přizpů-
sobiti nejrozličnějším směrům, názorům a náladám
Naopak, tu se vzmůže jeho individualism kritický tak.
že schválně nalézá zjevy, na nichž by užil rozkoše
mstivé analysy. Kdyby byl Karásek pravý dilletant.
neobmezený chutnač krás kterékoli doby, musila by
mu zachutnati i legenda o sv. Františku (Vánoce
v Grecciu). Studie vůbec nad jiné zajímavá! Karásek
je tu rozpoltěn: na pohled má hlavní slovo rozhorlený
rationalista renaissance a žák Nietzschův, ale duše
čtenářova dojem odmítá, pociťujíc ve skutečnosti krá
su, kterou výklad Karáskův bezděčně, mocí obrazného
myšlení a snivého cítění v legendě zapálil a sám na
ohni jejím nejednou se ohřál. Proč sepsal „Vánoce
v Grecciu“? Chtěl provésti kritiku asketismu a od-
mítnouti slávu života toho ze zásady moderního ma-
terialismu. Stanovisko zcela nesprávně. Člověk indi-
vidualista a odsuzovat zjev, jakým sv. František byl!
Sovův
Hlaváčkův
Šlejhar
Mrštík
Hlaváček
Hla
Karásek
svatý . František
Nietzschův
Karáskův
František
Vánoce v Greccia
23
article
Nepochopitelná věc! Cit Karáskův, cit estheta aristo-
krata, duše illusionisty a snílka, jenž hledá stále cestu
ze světa omrzelého nevkusu a všednosti, přilnula proti
vůli básníkova rozumu ku primilivní legendě. Důkaz,
že studie proniknuta podivuhodnou silou suggesce a vy-
bavitosti ryze Karáskovské. Theoretik rozumář tu mluví
jako robustní sensualista s panskou morálkou, Ale to
není Karásek pravý. Ani fauniady ani Hořící duše
nic takového neznamenaly. A neznamenají už dokonce
nynější Hovory se smrtí. Rozum autorův se rouhá a
posmívá, ano, ale přepjatá jemnost citová libuje si
ve vůních chrámových, jež zbyly, když dávno dozněly
chvalozpěvy, ve vůních rouch dávným kadidlem na-
čichlých. Posmívá se faunsky a už zas klečí pln rů-
žencového vznětu a ztrouchnivělé pýchy hrobek chrá-
mových. Výklady feudálního aristokratismu ve „Vá-
nocích“ netřeba příliš rozebírati. Osnova jejich není
rozumová, ač pochází z nazírání theoretického. Je
spíš rozmarně citová. Illusionista odsuzuje illusio-
nistu; aristokrat aristokrata, neboť z Asissi jest kvě-
tem vzácné kultury, jež soustředila sílu, aby vydala
výjimečního snílka, individualistu, zhrdajícího vším
hrubě smyslným a uboze smrtelným. Zde Karásek
neuhodil na pravý cíl, ale zradil svou individualitu,
oddav se poníženě silácké a brutální theorii cizí.
Hledejme Karáska pravého. Ten je ve studiích
kritických, kde nalezl své lidi, duše pochopitelnéa
přístupné jeho zvláštnímu vkusu, objasnitelné nej-
lépe jehe theorií, Každý druh umění si hledá svůj
Karáskův
Karásek
24
article
druh kritiky. Kdo nechce Býti specialistou; musí
býti dilettantem, duší ohebnou, přizpůsobivou, a tou
býti nemůže žádný individualista. Nejnázorněji se
poddává Karásek uměleckou cestou. Zde v Melancho-
lickém princi a v Hovorech smrti. Legenda o princi
je dílo ryzího umění, psychického. Vyšla ve Volných
směrech, ale nedošla porozumění. Nejvíce vadila před-
mluva, bizarrná theorie plná brykulí a kotrmelců
Realita je lež, jen psyche je pravda atd. Výklad mále
srozumitelný. Ale legenda sama jímá bez pomoci the-
orie. Poesie snění, malba la Puvis de Chavannes.
umělecké zátiší připravené za útulek duším přesy-
ceným stravou každodennosti, hrad stínů v lesích
zakletý. „Sníti o životě a býti ho vzdálen!“ Zde
našel autor svého člověka, a člověk autora. Vidíme
stíny blouznivců, aristokratů a vladařů různých dob.
Karásek
Puvis
Chavannes
Melancho
25
article
Jejich skutečnost je forma, kterou si vypůjčila duše
básníkova, aby v ní zažila sny, jichž není ve sku-
tečnosti dané. Zrůdného feudalismu truchlohra, živě
znázorněné neštěstí života bavorského krále, elegicky
jímavá světobolná poesie „soumraku králů“, plná
idiosynkrasie ze sprostoty měšťáctva a nevkusu bez-
slohového století. Poesie spleenu ze schylu věku.
zbožňování stylu, vůbec krásy věcí, a úpěnlivé volání
aby se mu krása všeho dala vtěliti a zažíti. Styl úpad-
kového hellenismu, césarismu, styl burbonský, někdy
na krátko gothický jsou jeho zálibou, obdivema
formou, v niž odívá své sny a hledí, aby duše
jeho a ty formy byly co možná nerozlučitelny, ne-
rozpoznatelny. Neboť tam, kde snadno objevíme
reálnou duši moderní a znaky formy uměle vyrobené,
tam je pravé dekadentství, tam je vše vylhaně, vy-
lhaný feminism, vylhaný symbolism, řemeslný my-
sticism. Autor naučil se ledačemu od dekadentství
ale pro nepravdivost jej na konec zamíll. Aby zažila
žádoucích snů, duše básníkova se ponořuje ve zvláštní
četbu, ve starověké historky a básníky. Takováje
vlastnost tohoto snění živolů, musí míti podklad
bývalé skutečnosti. Historie odsoudila blázny, sla-
bochy, tyrany, samé zkažené ovoce života, ale básník
si pochutnává na vůní právě tohoto zkaženého ovoce.
26
article
Vůně je vzácná, neboť jen jednou za věk se lidstvo
zmůže na oběť takových individualit neobyčejných,
je pikantní, ostrá, ocenitelná právě jen smyslům pře-
pjatě zjemnělého aristokratismu.
Nádherný césar dekadent, jenž si přál proměnu
svého pohlaví, příklad báječného exotismu citového,
jakého si od té doby nedopřál svět! Jaká pastva pro
labužníka věku mizerně střízlivého! Proto vzácná,
že s neřestí spojena krása a styl. Náš věk je také
smyslný, ale sprostě; je také zlý, ale ošklivě. A žá-
dost básníka hledá vybrané, delikátní zkaženosti, hledá
delirium dávných dob krasocitného šíleni, jemuž slou-
žiti musila i krev, soucitnost a přirozenost. Analy-
sovat takového netvora, nalézati smysl jeho zjevu.
považuje za rozkoš rozkoší. Tu Karáskův estetism
sousedí s byronským individualismem, jak se jevi
na př. v Sardanapalu.
S legendou „o melancholickém princi“ pochopíme
i „Hovory se smrtí“. Máme tu básníka — esthetu —
trpícího bolestnou touhou života jiného, než všedně
reálného. City, v nichž si básník libuje, nejsou nám
tak nepřístupny. Jdu kolem zahrady a spatřím staré,
zapadlé dvéře, jež se nikdy neotvírají. Něce zavěje
duší, tichá elegie bývalosti, strašno obsaženo
v pojmu „nikdy“. Kdo nezná toho citu? A zde j
básník, jenž je v tomto světě citů teskných, mrtvol-
ných, neuzdravitelně melancholických právě domo-
vem. Je to jeho osud a tudíž i vysvětlení a právo.
Karáskův
27
article
Právo to mu vykoupila kultura, jejíž je dědicem, umí
si ho vážili, ale že ho s tím dědictvím poslala do
věku tak odlišného, to je mu prokletím osudu ne-
šťastného rytíře dona Kychota. Cervantesův Quijote
je šťasten ve svém nepoznatelném blouzněni, ale rytíř
našeho věku je obdařen analysou sebe, to jest, nosí
v duši své i vzácnost donkychotovu i rozumářskou
všednost sanchopansovu, a to je smrt illusivníhe ži-
vota, k němuž byl povolán. Neuprosný kritism sedí
mu v týle a sráží výbojné kopi rytířovo, kterému
bylo třeba víry a víry. Není to host z cizích dob.
je to náš člověk, ale my se bráníme radostmi všední,
demokratické práce, aristokrat propadá smutku.
Vbk.
* Jan Neruda, Proti srsti. Sebrané spisy. P-
řádá Ignát Hermann, sv. XIII. Nakl. F. Topič.
Feuilletony slavného autora „Kosmických písní“ a
„Malostranských povídek“ z let 1877 až 1891. Sbírka
pracl z lel posledních. Týž humor satyrika, jenž pod
povrchem hravě třpytavým má vždy svůj podklad
vážné myšlenky, jako i ve starších dobách. Moudrosl
životní, získaná těžkými zkouškami a vlastním roz-
jímáním, nikde neupadající v neplodný pessimism,
stále povzbuzující k činům. K tomu zvláštní autorov
charakteristická, epigramaticky úsečná „nerudovská“
forma, již sběhlejší čtenář z daloka jako dobrého zná-
mého vítá.
Cervantesův
Neruda
Hermann
svatý . XIII
Quijot
28
article
* Julius Zeyer, Román o věrném přátelství
Amira a Amila. Sebr. spisů sv. XIV. Nakl. Unie.
Žár romantického středověku, horoucí smyslná touha,
mysticky vzrušená barvitá fantasie i nádherný sloh
označují dílo našeho novoromantika. Skvělé vypra-
vovatelské umění autorovo jeví se tu v nejzářivějším
světle. Při tom rytířská historie, jistý pel tajemnosti
přiměřený názoru doby, jež katolickému mysticismu
s horoucí smysiností dává vrcholiti v kultu ženy.
* Lord Byron, Parisina. Přeložil Ant. Klá-
šterský. Sborník světové poesie. Vydává Česká
akademie. Třída IV., sv. 82. Nakl. J. Otto. Příšerná
historie z dob středověkých italských dynastů, zpra-
covaná básníkem z boží milosti. Osoby mají v žilách
prudkou, jižní krev, překypující stejně jak láskou tak
i nenávistí. Dle lyrických míst neskonalé krásy najde
se krátké bádání, úchvatné líčení žárlivosti vše ničící.
vše sloučeno v celek dokonale poetický.
* Th. B. Aldrich, Sábská královna. Román
Světová knihovna, red. Jar. Kvapil, sv. 393.—395
Nakl. I. Otto. „The Queen of Sheba“ náleží k nejroz-
tomilejším pracím amerického autora, Idyllka s tragi-
ckým pozadím, odehrávající se uprostřed velkolepě
alpské přírody, zakončená perspektivou na šťastnou
budoucnost mladého párku. Způsob autorův, kterak
svou historii prozařuje slunečným, hřejným humorem
dovede vyzvedat podrobnosti zdánlivě nepatrné, př
vší rozmanilosti jeví opravdový cit, přiměje čtenáře
neodložiti knihu, dokud nedočell.
Julius Zeyer
Román
Amir
Amil
svatý . XIV
Byron
Parisina
Antonín
Otta
B Aldrich
Kvapil
svatý . 393
Světová knihovna
the Queen of Sheba
29
article
* Jan šl. Bloch, Válka budoucnosti. Dle vý-
tahu stejnojmenného díla přeložil Hynek Štěpánek.
Matice Lidu, roč. XXXVIII., sv. 3. Nakl. F. Šimá-
ček. Ruský slátní rada šl. Bloch, známý jakožto vy-
nikající účastník konference míru v Haagu svolané na
podnět cara Mikuláše II., pojednává tu o pravděpo-
dobných politických a hospodářských následcích války
mezi velmocemi. Na základě statistického materiálu
dovozuje, že válka budoucnosti musí míti následky
hospodářsky nepoměrně zhoubnější, než posavadní
a že bude vyžadovati oběti, jež znamenaly by úplnou
finanční zkázu válčících stran.
* Buddhismus, studie dra. Aloisa Langa,
professora v Mor. Ostravě. Nákladem RR. Papouška
Buddhismus stal se poslední dobou jaksi módním
v jistých kruzích západnické intelligence. V čele
bnutí, jež si položilo úkolem šiřiti buddhism, stojí
Amerikán Oleott svým orgánem »Tho Theosophist«
vycházejícím v Madrasu. V Anglii, Francii, v Něme-
cku jsou časopisy, jež sledují tytéž cíle. Povzbuzen
příkladem tisíce intelligentů sáhá už chtivě po opojné
opiové dýmce Buddhovy nauky, jež svým pessimis
mem jeví sílu přímo otravnou. Se stanoviska kul
turního je ovšem zajímavo seznati náboženský sy
stém východní.
Jan
Bloch
Štěpánek
Šimat
Mikuláš II
doktor
Lang
Mor
Papoušek
Amerikán
Buddhův
Haag
Ostrava
Madras
Anglie
Francie
Nout
30
article
Z českých listů.
31
article
* V Českém Lidu, jenž přináší nyní hojně
literárních dokumentů z lidové tradice, otiskuje re-
daktor (Č. Zibrt) skládání z roku 1604 „Tobláše Mou-
řenína Věk člověka“, jehož originál patři ke vzácným
knihám českým. V předmluvě shledává cizí literárn
prameny tomuto dílu.
*Hlídka předkládá studii P. H. Martina „Ner-
vosa a poesie“. Studie zabývá se mnoho poesii tak zv
dekadentskou a hledí vykládati její odchylky a změny
i novoty v dojmech i cítění psycholozicky a fysi-
ologicky
* Máj pod záhlavím „Zapomínáme...“ praví-
na počátku předešlého věku... i v šedesátých
létech... věnovati se literatuře, žurnalistice, bylo
obětí, někdy dokonce těžkou obětí, velikým sebe-
zapřením a literární práce, kterou bychom teď na-
zvali třeba prostřední, i méně než prostřední, byla
podle okolností značnou zásluhou. Pohrdání, nedo-
statek, krutá bída, ano nejednou vězení bývaly
výsluhami pracovníků literárních — a proto není zby-
tečnou, neužitečnou sentimentálností, jestliže s dnešní
úrovně se díváme po stupních, po kterých jsme vy-
stoupili do řady s jinými národy ...
Slovanské spisy-
Věk
Hlídek
Martino
Tobláš Moa
Ner
32
article
* Ruské listy uveřejňují poslední dopisy
V. Vereščaginovy, psané zvěčnělým jeho choti.
Peslední dalován je 28. března st. st. z Port Arturu.
Ze všech vyzírá Vereščaginova pevné důvěra v ko-
nečné vítězství ruských zbraní. S obzvláštním uzná-
ním zmiňuje se Verečšagin o Makarovu a Alexějevu,
kteří ho všemožně podporovali. Přidělili mu zvláštní
salonní vagon, jejž mohl si bezplatně připojiti ke
kterémukoli vlaku; dali mu zvláštního průvodce va-
gonu a zvláštního vojenského sluhu. Vereščagin píše,
jak nadšeně ho všude přijímali, důstojníci i prostí vo-
jíni. Kapitán „Retvizana“ byl vyznamenán křížem
sv. Jiří, ale řád, z Pelrohradu vyslaný, někde ss
cestou zdržel. Vereščagin potkav se s velitelem, sňal
vlastní řád sv. Jiří a připjal ho hrdinovi na prsa.
Nadšení shromážděných plavců konce nebylo
* Ve stáří 74 let zemřel ruský malíř N. V. Ne-
vrev. Věnoval se především historické malbě. Z po-
čátku vynikal portrety; později obrátil se zvláště na
XI.—XVII. století ruských dějin.
* Slovinci a Chorvaté v Mnichově
sestoupili se — dle slovinských listů — ve spolek
„Hrvatska“, členů je zatím 20, pěvecký a tambu-
rašský odbor čile si vedou. Předsedou je Slovinec
professor Ažbé.
* N. Šebujev píše v „Rusi“ o nové sektě,
jejíž zakladatel je mužík Ponomarev ve vsi Choro-
ševo (gub. kostromská). Přívrženci sekty zbožňují zná-
mého kronštadtského otce Joanna. Není to první sekta
na Rusi, jež otci Joannovi připisuje božské vlastnosti.
Jako vždy, navštívil otec Joann hlavu sekty, aby ho
z nařízení synodu z bludu vyvedl. Nepomohlo však.
Mužík Ponomarev a jeho souvěrci ani samému otci
Joannovi neuvěřli „že není Bůh-Trojice
V Vereščaginův
Artur
Vereščaginův
Verečšagine
Makarův
Alexějevo
Vereščagin
Retvizan
svatý . Jiří
Slovinec
Chorvat
Ažbý
N Šebujev
Rus
Ponomarev
Joanna
Mužík Ponomarev
Mnichov
Chora
Rus
spolek „ Hrvatsko
34
article
Ze slovanských listů.
* S. Babeckij v Graždaninu trpce ztěžuje
si na »nedostatek aristokratismu v novější ruské
literatuře, hlavně v dramatě.« Příčinu svaluje Ba-
beckij na bedra Maxima Gorkého, jehož zásluhou
strašně zhruběl vkus čtenářstva.
* V Petrohradě odhalen právě velkolepý po-
mník skladateli Glinkovi v den památky
jeho stých narozenin. Divadelní list »Těatr i iskus-
stvo« vydal zvlášlní »Glinkovo číslo«, s řadou vzpo-
mínek na autora »Žizň za carja«. Glinka prvotně
cvičil se na operního zpěváka. Vystupoval ale málo,
za to tím více studoval methodu vlašských učitela
zpěvu a sám začal se značným úspěchem vyučovati.
»Ruslan a Ludmila« Glinkova poprve dávána r. 1842
a měla z počátku denní příjem kolisající mezi 1400
až 1800 rubly, za dva měsíce klesl denní příjem na
200 rublů! A tak tomu bylo až do roku 1864, kdy
zas záliba obecenstva stoupla a denní příjem pohy-
boval se mezi 1700—2500 rubly. Od r. 1842— 92 dá-
váná opera v Petrohradě 316krát a vynesla 474.783 r.
— Hudba k opeře »Žizů za carja« napsána byla
dřív, než — libreto. Glinka měl mnoho potíží, než
nalezl libretistu, jenž mohl k složené už melodii
napsati příslušný text. Pokoušel se o to i kniže
Odojevskij, i sám Žukovskij, až baronu Rosenovi se
to povedlo.
* Divadlo Literárně-Uměleckého
Spolku v Petrohradě (Suvorinovo) skončilo sai-
sonu čistým ziskem asi 50 tisíc rublů. Antorského
honoráře zaplatilo — 22.000 rublů! Vypraveno
v celku 33 her, z toho 12 novinek. Divadlo nemá
žádnou subvenci, je prostě a kciové a dělá velkou
konkurenci carskému Alexandrinskému.
* Na bojiště rusko-japonské odebral se ruský
malíř bitevník V. V. Mazurovskij. Má záměr dokon-
čiti, co nešťastnému Vereščagnovi nebylo popřáno.
S Babeckij
Gorký
Glinka
Glinkův
Ruslan
Ludmila
Odojevský
Žukovský
Rosen
V V Mazurovskij
Graždanin
Petrohrad
rubl
35
article
Z olzlch revuí-
36
article
* Skandinavský tisk obírá se novou
knihou A. Strindberga »Götiska Rammen«. Je silně
polemická. Ve formě románu je tu pronesena ostrá
kritika švédských a norských poměrů. Vše je v roz-
kladu: Švědové jsou národ lokajů. Země musí živiti
sbor 170 000 »lovců tučných míst«. Duševní život
je méně než ploský. University a jiné ústavy ne-
vychovávají než »královské služebníky«. Dav zírá
vyjeven na norské dioskury, jakkoliv »lidé se zdra-
vým zrakem nevidí v Ibsenovi i Björnsonovi už
dávno nic jiného, než dva marastické blázny, jichž
žvast docela souhlasí s gorillovitým jich zevnějškem«.
A tak překrásně dále. Není nad »přesvědčivost-
lónu modernisty, když se vydaří!
A Strindberg
Götiska
Ibsen
Björnson
University
37
article
* V »Das litt. Echo« kreslí L. Grapperhaus
literární portrét hollandského dramatika H. Heijer-
manse, autora známé i u nás »Naděje«. Narodil se
r. 1864 v Rotterodamě. Syn novináře stal se v 20.
roce sám žurnalistou a jako divadelní referent nabyl
i jisté váhy. R. 1893 bylo provozováno jeho první
drama, ale teprve r. 1838 pronikl. Vydával pak ně-
jaký čas literární list »De jonge Gids«, oženiv se,
žije idyllicky v pobřežní vesničce Kalwijk aan Zee.
V poslední době je neobyčejně plodný; za deset let
vydal asi dvacet svazků: novelly, skizzy, dramata.
* Sympatický cestopis po Černé Hoře napsal do
»Le Tour du Monde« J. Armagnac. Obyčejně
jezdívá se na Cetyni z Kotoru, autor líčí vděčnou
cestu se strany turecké. O Černchorcích vyslovuje
se s obdivem a vybízí své krajany k nejhojnější na-
vštěvě zajímavé země slovanské. — Tamtéž řeší Ch.
Broche de Combes otázku, je-li možno, aby ruská
eskadra vydala se do vod Tichého oceánu Ledovým
mořem? Dospívá k resuitátu, že by plavba byta
příliš odvážna.
* V »Deutsche Rundschau für Geo-
grafie« obraz »Japonky kdysi a dnes« od L. Kat-
schera; hlavně co do společenského postavenía
otázek toiletních.
Mr. Penn.
L Grapperhaus
H Heijer
jonge
J Armagnac
Combes
Japonka
Rotterodama
Kotor
Le Tour jít Monde
Deutsche Rundschau
39
article
* »Nová Česká Revues, jež za redakce dra. J. E.
Salaby vychází nákladem knihkupectví F. Topiče
v Praze, přináší v právě vyšlém červnovém čísle
řadu časových poutavých příspěvků, z nichž upozor-
ňujeme na následující zvláště pozoruhodné: Re-
staurace? od pseudonyma R. (Několik volných
kapitol v moderní otázce našeho uměl. života);
životopisná črta z uměl. alba: sochař Bohumii
Kafka od K. D. Mráze; zajímavá studie: Žena
v dílech Maxima Gorkého od A. Schulzové;
zvláště pěkné a časové úvahy jsou Jana Emlera:
»0 Staré Praze« a F. V. Krejčího pohrobní
vzpomínka na největší naše skladatele B. Šmetanu,
Zd. Fibicha a Ant. Dvořáka, nadepsaná »Konee
epochy«, dále několik dopisů, vzlahujících se k ději-
nám čas. politiky v druhé polovici devatenáctého
století: Z korrespondence Sob. Pinkasa,
jež vybral dr. Zd. V. Tobolka; rovněž i studie dra.
F. Korába: Bludné cesty »středostavov-
ské živnostenské politiky bude poutati
zvláště kruhy odborné; ve »Směsi« pak pod názvem
»Také trochu proti srsti« věnováno půl třetí stránky
před krátkem vyšlé brožuře »Národní divadlo a če-
ské drama«. Z pestrého obsahu i tohoto čísla sezná-
váme, že »Nová Česká Revue« vyplnila skutečně
citelnou mezeru v našem časopisectvu a že přináší
četně článků a úvah časových lit. rárně cennýcha
že stala se bohatým svým obsahem nejvitanější
duševní stravou celé české intelligence. Na měsíčník
»Nová Česká Revne« předplácí se na půl roku 6
i se zásilkou.
* „Za českou slávou“ (Pouť Evropou po stopách
české minulosti cyklem obrazů), uspořádal K. Hip-
man. Ukončeno 16. sešitem. Nákladem J. R. Vilímka
v Praze.
Salaba
Kafka
Mráz
Gorký
A Schulz
Emler
F V Krejčí
Zdeněk
Fibich
Dvořák
V Tobolka
doktor
F Koráb
Vilímek
Praha
Stará Praha
Evropa
Re
národní divadlo
bludný cesta
40
article
* Pod tíhou práce. Román Jana Klecandy. Nákla-
dem Jos. R. Vilímka v Praze.
* Ze světa lesních samot. Spisů Karla Kloster-
manna sv. I. Nákladem Jos. R. Vilímka v Praze.
I v sešitech.
* Lidové rozpravy lékažské, red. MUDr. Ladislav
Haškovec. Řada V., sv. 1.—5. Nakl. J. Otto. Dr.
Karel V. Adámek, O léčenílidovém. MUDr. Vlad.
Mladějovský, O nechutenství, zácpě a cho-
robách zažívacích. Dr. Richard Adamík, Hy-
giena duševní práce. MUDr. Otakar Kose, O
přirozených prostředcích organismu
lidského, jimiž se brání proti vzniku nemocí. Dr.
Med. Fr. Scholze, O lékařích a nemocných.
Povídání veselé i neveselé, přeložil dr. Jan Stock.
Spisky populárně vědecké, seznamující čtenáře s vy-
moženostmi a poznatky moderní vědy.
* Jan Srp, Podrobná mapa král. českéhe v mě-
řílku 1: 100.000. List 45. Karlovy Vary—Falknov—
Mar. Lázně. Naki. Jar. Bursík. V komisi Bursík
a Kohout
Klecanda
R Vilímek
Kloster
MUDr
Haškovec
Otta
doktor
V Adámek
Vlad
Adamík
Kos
Med
František
Scholz
Stock
Srp
Bursík
Náklo
Praha
Jos
Karlov Vara
Falknov
Mar